:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

481. vydání (14. 4. 2003)

Moskva 12. dubna (TASS). - V Sovětském svazu byla 12. dubna 1961 vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země první kosmická loď "Východ" s člověkem na palubě. Kosmonautem a pilotem kosmické lodi "Východ" byl občan Svazu sovětských socialistických republik letec major Jurij Alexejevič Gagarin. Start kosmické vícestupňové rakety byl úspěšný, a když kosmická loď získala první kosmickou rychlost a oddělila se od posledního stupně nosné rakety, zahájila let kolem Země. Podle předběžných údajů činila doba oběhu kosmické lodi kolem Země 89,1 minuty; minimální vzdálenost od povrchu Země (v perigeu) činila 175 km a maximální vzdálenost (v apogeu) 302 km; rovina oběžné dráhy svírala s rovníkem úhel 65 stupňů 4 minuty. Kosmická loď s kosmonautem vážila 4725 kg bez posledního stupně nosné rakety. S kosmonautem Gagarinem bylo navázáno a udržováno dvoustranné radiové spojení. Palubní krátkovlnné vysílače vysílají na frekvenci 9,019 megahertze a 20,006 megahertze a na ultrakrátkých vlnách 143,625 megahertze. Radiotelemetrickým a televizním systémem byl pozorován stav kosmonauta za letu. Vypuštění kosmické lodi "Východ" na oběžnou dráhu kolem Země přestál astronaut Gagarin uspokojivě. Systémy, které zajišťovaly potřebné životní podmínky v kabině kosmické lodi, fungovaly normálně. Podle údajů získaných z paluby kosmické lodi "Východ" byl pilot kosmonaut major Gagarin v 9,22 hod. moskevského času nad Jižní Amerikou a vysílal: "Let pokračuje normálně, cítím se dobře." Na dotaz ze Země, jak se mu daří, major Gagarin odpověděl: "Daří se mi dobře. Cítím se výborně. Pokračuji v letu, všechno jde dobře. Stroj pracuje normálně." V 10 hodin 25 minut moskevského času, kdy kosmická loď "Východ" s kosmonautem majorem Gagarinem obletěla zeměkouli podle programu, bylo zapojeno brzdicí zařízení a kosmická loď začala sestupovat ze své dráhy, aby přistála v určené oblasti Sovětského svazu. Po úspěšném splnění určeném výzkumu a programu letu sovětská kosmická "Východ" 12. dubna 1961 úspěšně přistála v 10,55 hodin moskevského času v určené oblasti Sovětského svazu."

Tolik Mladá Fronta o den později. V pátek od této události uplynulo 42 let a malá část naší redakce zamáčkla slzu. Když se sem v sobotu odpoledne stavila moje maminka, ptal jsem se jí, jaké to tehdy bylo. Mám všem dívkám a ženám vzkázat, že Gagarin byl hrozně pohledný a sympatický. Když ho vítala s davem jásajících a dobrovolně přišedších brňáků, na malou chvíli se prý do něj dokonce zamilovala. Mě sice nechává Gagarin-muž úplně chladným, ale docela mě mrzí, že se toho o jeho letu mnoho neví. Gůgl odpoví na dotaz jen několika fotografiemi a poštovními známkami, seriózních informací je poskrovnu. Zato paranormálních teorií o příčinách Gagarinova posledního letu Migem je jako blech v kožichu toulavého psa. Inu, Železná opona, Studená válka, krize na Kubě, není se co divit, že něco tak prestižního bylo utajované, jako kdejaký hrad v Karpatech. Ovšem dnes na tom nejsme o nic lépe. Se zájmem sleduji občasné zprávy o Čínské kosmonautice. A propadám se v čase o 42 let zpátky. Dá se věřit slovům o plánovaném přistání na Měsíci? Není ohlášení prvního čínského kosmonauta v blízké budoucnosti jenom blamáž? Kdo ví, podobně jako před (takřka) půl stoletím, i dnes nám nezbývá, než sledovat podobné zprávy, jako psala tehdejší tendenční Mladá fronta. Přestože se může jednat o oficiální zdroje, jsou pro mě stejně věrohodné, jako třeba stanovisko k okupaci Tibetu publikované na stránkách Čínské ambasády v Praze.

Rudolf Novák

 

Považujete se za věřícího člověka? (777 odpovědí)

  • Ano (38%)
  • Ne (45%)
  • To je moje věc... (17%)

 

 

Květen bude letos ve znamení zatmění

Tiskové prohlášení ČAS č. 46.

V květnu 2003 dojde hned ke třem astronomicky zajímavým a neobvyklým úkazům. Jde o zcela ojedinělé soustředění jevů, z nichž každý sám o sobě je velmi vzácný, do poměrně krátkého časového intervalu necelých čtyř týdnů. V květnu budeme svědky přechodu Merkura přes Slunce (7.5.), úplného zatmění Měsíce (16.5.) a prstencového zatmění Slunce (31.5.). Všechny přitom budeme moci pozorovat i z našeho území (zatmění Slunce alespoň jako částečné). Tyto tři úkazy mají jeden společný jmenovatel - vždy jde o průchod jednoho tělesa sluneční soustavy (Země, Měsíce) stínem, vrženým tělesem druhým (Zemí, Měsícem, Merkurem). S trochou nadsázky tak můžeme letošní květen označit za ,,Měsíc stínů''.

O neobvyklosti těchto úkazů svědčí to, že k zatmění Měsíce dochází maximálně třikrát do roka a je vždy viditelné jen z jedné poloviny zemského povrchu; počet zatmění Slunce je na tom sice o něco lépe, ale protože měsíční stín v tomto případě zasáhne vždy jen velmi malou část naší planety, je opakovatelnost jeho pozorování ze stejného místa ještě daleko nižší (pro úplné zatmění je to v průměru pouze jednou za 360 let). Pokud jde o přechod Merkura přes Slunce, těch lze v průměru napočítat jen asi 13 za století, a z téhož místa na Zemi je možné jich spatřit pouze zhruba jednu polovinu. V tomto posledním případě tedy jde o skutečně vzácný jev. Pro zajímavost uveďme, že poslední dobře pozorovatelný přechod Merkura u nás nastal 10. listopadu 1973 (nepočítáme-li přechod 13. listopadu 1986, který u nás byl pozorovatelný pouze v závěrečné fázi, těsně po východu Slunce) a na další si budeme muset počkat až do 9. května 2016.

Přechod Merkura 7. května 2003 bude u nás pozorovatelný v celém svém průběhu. Začne prvním dotykem okrajů obou těles v 7h 12min a skončí ve 12h 32min středoevropského letního času (SELČ). Projeví se jako malá skvrnka o průměru pouhých 16" (1/160 průměru Slunce), pohybující se pomalu přes sluneční disk, který protne zhruba v jedné osmině jeho průměru od horního okraje. K pozorování lze doporučit libovolný dalekohled (třeba i triedr), v každém případě však opatřený vhodným slunečním filtrem, jinak hrozí poškození zraku i dalekohledu.

16. května ráno nastane úplné zatmění Měsíce. Z našeho území bude pozorovatelný pouze jeho začátek. Během fáze úplného zatmění, ještě před jeho maximem, Měsíc zapadne. Začátek částečného zatmění nastane ve 4h 3min, začátek zatmění úplného v 5h 14min a v 5h 21min SELČ už Měsíc zapadá. V celém rozsahu je zatmění viditelné daleko na západ od nás, nad Atlantikem, na východě Severní Ameriky a v celé střední a Jiľní Americe.

Zatmění Slunce 31. května ráno bude pozorovatelné jako prstencové v Severním Atlantiku, v Grónsku, na Islandu a v severním cípu Skotska. U nás bude viditelné jen jako částečné, přičemž v maximu bude zakryto přibližně 85% jeho průměru. Slunce vyjde nad obzor ve 4h 56min jiľ částečně zakryté, maximální fáze nastane za necelou půlhodinu poté (v 5h 24min) a celý úkaz skončí v 6h 22min SELČ. K jeho pozorování není dalekohled nutný, v každém případě je však nutné si chránit zrak speciálními brýlemi či filtry (běžné sluneční brýle v žádném případě nestačí) či dalekohled filtrem.

Ing. Jan Vondrák, DrSc.
Astronomický ústav AV ČR
předseda Zákrytové a astrometrické sekce ČAS
redakce
 

J. A. G.

07.00 moskevského času. To ráno bylo jasno a chladno, sedmadvacetiletý pilot jménem Jurij Alexejevič Gagarin se chystá uskutečnit krok, o kterém doposud psali jen spisovatelé sci - fi.

Bajkonurský kosmodrom v Kazachstánu, Gagarin se loučí a pomalu je odvážen k raketě Vostok 1, připravuje se obletět Zemi.

Zbývají dvě hodiny do startu.

07.50

Gagarin usedá na speciální katapultovací křeslo v kabině Vostoku, specialisté uzavírají vstupní otvor třiceti šrouby. Během tohoto čekání žertuje Pavel Popovič s Gagarinem: "Tak co, nenudíš se tam?"

Avšak Gagrin neměl čas se nudit, byl v očekávání prvního letu do vesmíru. Vostok byl ovládán plně automaticky, protože se nevědělo, jaké účinky bude mít stav beztíže na kosmonauta. Gagarin zadává kód a chystá se ke startu.

Pět minut před startem si Gagarin uzavírá svoji helmu, v kontrolním centru Sergej Koroljev, šéf sovětského kosmického programu byl tak nervózní, že si musí vzít uklidňující prášky.

S přibývajícími sekundami a blížícím se startem, zvyšuje se i Gagarinův tep na 157 úderů za minutu.

09.07

Zážeh, ozval se ohlušující řev motorů, v kabině bylo cítít vibrace a Gagarin do rádia řekl: "Tak, jdeme na to!"

Po dvou minutách letu odpadávají pomocné motory, kosmonaut cítí zrychlení, za další tři minuty se odděluje hlavní stupeň, přesně podle plánu.

09.18

11 minut a 16 sekund od startu, Gagarin je na oběžné dráze, minimální vzdálenost od povrchu Země (v perigeu) činila 175 km a maximální vzdálenost (v apogeu) 302 km; rovina oběžné dráhy svírala s rovníkem úhel 65 stupňů 4 minut.

Prolétá nad Sibiří, Tichým oceánem, Jižní Amerikou a Afrikou, zažívá beztížný stav a okénkem pozoruje povrch Země.

Ve stavu bez tíže konzumuje speciální jídlo vymačkané ze speciální tuby.

10.25

Zapalují se brzdící motory nad Kavkazem a nastává balistický sestup. Při brzdicím manévru kosmická loď nebezpečně rotuje, k havárii však nedojde. Pomocný modul se totiž odděluje až na poslední chvíli.

10.55

Gagarin se katapultuje a na padáku dopadá na Zem, tak jak je znázorněno na následujícím obrázku.

Po hodině a čtyřiceti osmi minutách první let člověka do vesmíru končí...

Kdysi pravidelně ,,omílal'' se a připomínal tento důležitý krok k rozvoji pilotovaných kosmických letů, neustále rok co rok se ve všech sdělovacích prostředcích psalo o tom kolikátém výročí prvního člověka ve vesmíru - a dnes? Kolik lidí vůbec ještě ví, kdy do vesmíru první člověk letěl, koho to dnes zajímá?

Možná je to i tím, že ruský archív doposud nevydal svá tajemství. Neustále se spekuluje, zda byl Gagarin opravdu prvním nebo jen tím prvním, který přežil, popřípadě prvním, který úspěšně přistál, stále častěji padá v souvislosti s prvním kosmonautem jméno Iljušina.

Ať tak či onak, Gagarin ve vesmíru byl a to už před dlouhými dvaačtyřiceti lety.

Zemřel za dosud nevyjasněných okolností při havárii letadla 27. 03. 1968. Soudí se, že vinou katastrofy byl vadný výškoměr. V souvislosti s letem prvního člověka do vesmíru se vůbec hodně spekuluje. Jeho výkon byl každopádně v americké anketě o nejdůležitějších počinech minulého století až na šedesátém místě.

lifelike
Zdroj: Space.com
 

(Ne)tajemné záblesky gama

Tak a je to tady. Zdá se, že alespoň některé ze stále tajemných záblesků energetického záření gama mají svého původce. Poslední pozorování ukazují, že exploze supranov a kolapsarů mohou být příčinou některých z nich.

Gama astronomie od svého vzniku prodělala řadu milníků. Vůbec první záblesky gama objevily vojenské satelity Vela na sklonku šedesátých let po uzavření smlouvy o zákazu zkoušek jaderných zbraní v kosmickém prostoru. Objev předložila armáda astronomické obci po několika letech, protože celý projekt byl samozřejmě přísně tajný. Další pozorování ukázala, že záblesky se objevují takřka každý den, jejich rozložení na obloze je náhodné, bez zjevného systému.

Nikdo nevěděl, jak daleko se zdroje gama záření nacházejí. Mohly být kdekoli. Další velké objevy přišly s družicí Compton. Zjistilo se, že alespoň některé záblesky se nacházejí až na samých hranicích vesmíru. Nastoupila éra počítačových sítí, elektronické pošty, kolem Země se usadilo několik dalších satelitů (vzpomeňme například BeppoSax) a tak se podařilo objevit také tzv. optické protějšky gama záblesků. Tyto dosvity mohutných explozí ve viditelném světle dnes mohou díky Internetu pozorovat také amatéři s většími přístroji. Samozřejmě ale prim mají robotické dalekohledy, které jsou naváděny na dané místo ihned po příchodu upozornění z oběžné dráhy. Jedním z nich je například ROTSE, jemuž se podařilo objevit dosud nejjasnější gama záblesk v lednu roku 1999. (Jedním z takových je také český BART.)Začalo se uvažovat o tom, že energie záblesku je směřována do poměrně úzkých kuželů, takže pro vysvětlení celého jevu není nutné nesmírně velké množství energie, pro které astronomové neměli na skladě vhodnou kataklyzmu. Tak jak postupně rostl počet pozorovaných gama záblesků, objevovaly se také další a další teorie, které se snažily enigmu osvětlit.

(C) NASA / Repro IAN

Jedním z možných vysvětlení jevů vedoucích ke gama zábleskům jsou exploze tzv. supranov. Pro některé velmi hmotné hvězdy není totiž fáze supernovy poslední událostí ve hvězdném životě. Po zhroucení jádra vzplane hvězda jako supernova, obrovskou rychlostí odvrhne do prostoru svoji atmosféru a v centru se utvoří neutronová hvězda. Extrémně hmotné hvězdy ale zplodí příliš hmotnou neutronovou hvězdu, limitní hranice se odhaduje na tři Slunce. Takový útvar pak není stabilní a po čase se dál hroutí v černou díru. Poté, co se utvoří tento tajemný útvar, vystřelí do prostoru materiál směřovaný do relativně úzkých jetů (vrcholový úhle může být jen několik stupňů). Ve chvíli, kdy se takto urychlená látka dostane do styku s již expandující (pomaleji) obálkou hvězdy odvrženou při explozi supernovy, uvolní se rentgenové a gama záření. Ještě exotičtějším modelem jsou tzv. kolapsary (colapsars). U těch dojde k zhroucení velmi hmotných hvězd (tzv. Wolf-Rayetovy hvězdy) přímo na černou díru. To celé se ovšem děje uvnitř hvězdy samotné, krátce po zhroucení jsou z jádra vystřeleny úzké kužele hmoty, které v okamžiku průchodu atmosférou produkují gama záření. Zdá se vám to příliš exotické?

(c) nasa / repro IAN

Pravděpodobně je to ale vysvětlení alespoň některých (těch déle trvajících) gama záblesků. Svědčí o tom pozorování prováděná nejen družicí Chandra, ale také pozemská spektroskopie posledního gama záblesku, o kterém jsme psali minule. Pozorované charakteristiky ukazují jak v optickém protějšku, tak v rentgenovém zdroji spektrální čáry shodné s těmi, které pozorujeme u supernov. Z měření se dokonce podařilo nejen určit zastoupení jednotlivých prvků, ale také rozpínání obálky, kde asi gama záření vzniklo. Ta se vzdalovala velmi rychle pryč z místa výbuchu, stejně jak tomu je u supernov.

No vidíte, zas tak exotické to nakonec není. Je pochopitelné, že na předčasné radování se z velkého objevu je také brzo. ,,Rozhodopádně`` (zdravím Evičku) jsme ale svědky dalšího velkého objevu na poli tajemných záblesků gama. Pokud totiž přistoupíme na to, že energie se po výbuchu neuvolňuje do všech směrů stejně a přijmeme existující spektra, můžeme vysvětlit gamma ray bursty objekty a fyzikou, které známe. Protože se také pozorovací technika rychle zdokonaluje a e-maily chodí takřka hned, bude asi podobných pozorování přibývat. I když Máňa by možná mohla namítnout, že to není směroplatné...

Rudolf Novák
Zdroj: NASA, Chandra, GSFC
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...