:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

477. vydání (17. 3. 2003)

Zajímavý snímek galaxie přezdívané Hoagův objekt za kterou se promítá velmi podobná galaxie. Foto STScIVstupujeme do bouřlivého týdne. Pokud vás už nebude bavit sledovat zprávy ze světa lidí, můžete si udělat pohodlí před monitorem počítače a přečíst si pár drbů ze světa hvězd.

O víkendu proběhlo setkání Amatérské prohlídky oblohy. Některé z přednášek možná najdete také na našich stránkách, protože do Ostravy se vydal tajný agent vybavený nejmodernější technikou za účelem nenápadného nahrávání toho nej z celé akce. Uvidíme jak to dopadlo. Minulý týden byla naše hvězdárna ,,obsazena Rudou armádou`` a vy se můžete alespoň zprostředkovaně přenést v čase zpět a poslechnout si, co se tu událo. Když prozradím, že tentokrát se jednalo o velmi přátelskou návštěvu, asi to nebude žádné velké tajemství :)

Odpoledne, krátce poté co jsem rozeslal alert o další skvrně na Slunci, šel jsem se podívat, jestli je pravda, co se píše. Není. Alespoň můj chabý zrak neodhalil víc než dvě skvrny. Dokonce jsem tu třetí neviděl ani v triedru. Pokud jste tedy podobně jako já skočili na lep Michalu Švandovi, můžete mu poslat pralinku. Pokud někdo třetí skvrnu viděl, může čekat na třetího prince, který ho půjde na můj popud probodnout.

Dnešní vydání je z velké části věnováno ,,alijenům``, během týdne se tu ale ještě objeví několik nových článků a jedna výzva všem, koho zajímá světelné znečištění. Takže příjemné počtení a Sbohem a řetěz...

Rudolf Novák

 

 

 

Jak vypadá kráter Chicxulub?

Velký impaktní kráter s názvem Chicxulub, který se nachází v severní části poloostrova Yucatán, patří nepochybně mezi nejslavnější útvary tohoto druhu na naší planetě. Právě tento kráter je totiž velmi často uváděn ve spojitosti s velkými změnami (mimo jiné i s vyhynutím dinosaurů), ke kterým došlo na přelomu druhohor a třetihor. I když je kráter Chicxulub slavný natolik, že si zahrál podstatnou roli v několika akčních amerických filmech, přesto ho na vlastní oči ještě nikdo neviděl. Až teď...

Velkou nevýhodou kráteru Chicxulub je především to, že rozhodně není žádným mladíkem. Na základě radiometrického datování totiž vychází jeho stáří na 65,5 milionu roků a za takovou dobu se toho na naší dynamicky se měnící planetě stane opravdu mnoho. Valy kráteru jsou tedy pohřbeny pod téměř kilometr mocnou vrstvou uloženin a na povrchu nemá běžný turista o existenci obřího kráteru pod jeho nohama ani tušení. Ostatně i všechny dosud publikované snímky ukazují tvar kráteru jen na pestrobarevných gravimetrických a magnetometrických záznamech.

Na základě nových topografických map, které byly pořízeny v rámci radarového mapování zemského povrchu z raketoplánů pod vedením Jet Propulsion Laboratory, se však na ploše severoamerického kontinentu dá snadno vysledovat množství dosud neznámých povrchových detailů a útvarů. Jedním z útvarů, který se z těchto nových map vyklubal je i kráter Chicxulub.

Zvláštní je, že valy kráteru nevystupují nad okolní povrch, ale naopak se ponořují do hloubky tří až pěti metrů. Vlastně se ani nejedná o valy, ale spíš o soustavu prohlubní lemujících okraje kráteru. Během impaktu byly totiž rozrušeny podložní horniny, na které se později nakupily vápencové sedimenty. A právě vápencové sedimenty snadno podléhají erozi, ke které dochází díky působení dešťové vody a oxidu uhličitého obsaženého ve vodě. Stékající voda potom rozpouští vápenec a vytváří v něm různé tzv. krasové jevy (jeskyně, propasti, závrty, škrapy apod.). Proto také najdeme kolem okrajů kráterů množství malých kruhovitých depresí, které označujeme jako závrty.

Až se tedy náhodou budete procházet po zbytcích jedné z největších katastrof naší planety, zapomeňte na mohutné valy kráteru a připravte se spíše na krajinu podobnou Moravskému krasu.

Články na podobné téma:

Pavel Gabzdyl
Zdroj: JPL
 

Pozvánka na slavnostní otevření SKYMASTERu

Vážení přátelé a čtenáři IAN, ano je to tak. SKYMASTER - soukromá astronomická observatoř, se pomalu připravuje zahájit svoji činnost.

Již několik týdnů se dozvídáte z našich www stránek, co se u nás děje, jak pokračujeme a držíte nám palce. A naše snaha a Vaše podpora umožnila, že se náš projekt blíží ke zdárnému konci. Slavnostní otevření je plánováno na 3.května 2002 od 16 hodin až do noci. Kde a jak nás najdete se dozvíte na našich www stránkách.

Připraveno je nejen vlastní slavnostní otevření, nějaký ten proslov, prohlídka vlastních dalekohledů, kopule či zázemí pozorovatelů, v případě jasného počasí i nějaké to pokoukání, ale také ohýnek, malé prasátko, nějaké to nealko a alko. Jste všichni vítáni a věříme, že budete na slavnostní otevření SKYMASTERu s námi. Rezervujte si proto toto odpoledne pro SKYMASTER a věříme, že se s Vámi neuvidíme jen při této příležitosti, ale že se na nás občas přijedete podívat a nebo se zúčastníte nějaké té akce, kterou budeme pořádat. Každý z účastníků dostane i malý dárek.

Foto SKYMASTER

PS: Pokud již dnes víte, že se zúčastníte, prosím, potvrďte svoji účast na náš email astronomy@seznam.cz s počtem případných osob, které přijedou s Vámi. Vítáni jsou samozřejmě i Vaši přátelé či rodinní příslušníci.

Na Vaši účast se těší

Eva a Pavel Markovi
 

Exotická exoplaneta je exokometa!

Už jste o ní v IAN četli. A pravděpodobně budete ještě několikrát. Ukazuje se totiž, že exoplaneta označovaná jako HD 209458b je mnohem zajímavější, než se na první pohled zdálo.

Počet planet obíhajících vzdálené hvězdy se před nedávnem přehoupl přes první stovku a dá se očekávat, že s nástupem nových družic bude jejich počet výrazně stoupat. Krom toho ale astronomové zkoumají některé ze známých exoplanet i nadále. Intenzivně, jako tomu je i s HD 209458b. Na tu se zaměřil Hubblův dalekohled a zjistil velmi zvláštní věc. Tato exoplaneta totiž velmi rychle ztrácí svoji atmosféru.

Historie exoplanety přitom není kdovíjak dlouhá. Pátého listopadu 1999 objevil tým astronomů dalekohledy Lickovy observatoře periodické vychylování spektrálních čar v rozloženém světle hvězdy, nacházející se v souhvězdí Pegasa necelých padesát parseků od Slunce. Mateřská hvězda je podobná té naší, ovšem obíhající planeta je něco mezi peklem a Jupiterem. Vzhledem k velmi malé vzdálenosti od žhnoucí stálice je její povrch rozpálen až na jedenáct stovek stupňů Celsia, jeden ,,rok'' jí trvá pouhopouhé tři a půl pozemského dne.

O několik dní později vstoupila tato planeta do historie díky fotometrickému pozorování jasnosti její mateřské hvězdy. V přicházejícím světle se podařilo najít sice nepatrný, ale zato průkazný pokles jasnosti. Poprvé v historii se tak podařilo pozorovat jednu z mnoha exoplanet přímo - během přechodu přes kotouček hvězdy HD 209458.

Další významný objev přišel o dva roky později. To se na HD 209458b zaměřil D. Charbonneau se svými spolupracovníky a zjistil, že během zákrytu dochází ke změnám ve spektru hvězdy a na základě velmi přesných měření tak určili jeden z prvků atmosféry této exoplanety (sodík).

Letos vypustila NASA další zajímavou novinku týkající se HD 209458b. Další, velmi pečlivé analýzy pořízených spekter totiž ukázaly, že její atmosféra je vlivem záření blízké hvězdy nucena opouštět gravitační pole planety závratným tempem: každou sekundu se zbaví asi 10 000 tun materiálu. Ve dráze planety se tak táhne poměrně hustý oblak plynu. Tentokrát se k pozorování vybrala čára Lyman-alfa a spektrograf STIS, který unikající vodíkový ohon odhalil. Na přímé pozorování je však tato exokometa příliš blízko jasné stálice.


Abyste si mohli prohlédnout přiloženou animaci, musíte mít instalovaný plugin Macromedia Flash 6.

Starší informace o HD 209458b:

Vzhledem k tomu, že hvězda HD 209458 je snadno vidět i v triedru, můžete se na ni podívat sami. Jenom si budete muset počkat několik měsíců, než bude Pegas nad obzorem po celou noc.

Rudolf Novák
Zdroj: NASA News
 

Máte svého oblíbeného mimozemšťana?

Pokud ano, tak jej navrhněte na státní vyznamenání.

Zní to podivně, ale jako u spousty podivných věcí se jedná o čistou realitu. Jenom se budete muset smířit s tím, že vašemu mimozemšťanovi slavnostně připnou placku na hruď (pokud hrudí nedisponuje, tak zřejmě na chapadlo nebo jiné vhodné místo) až v dalekých Spojených státech, konkrétně v Novém Mexiku. Mimozemšťanům samotným by to vadit nemělo. Když se sem trmáceli takovou dálku, k mexickým hranicím to ještě zvládnou.

Zdejší zákonodárci navrhli zanést do kalendáře nový svátek, během kterého mají v plánu "vyznamenat všechny minulé, současné a budoucí mimozemské návštěvníky Nového Mexika." Svátek s přiléhavým názvem Extraterrestrial Culture Day se bude každoročně slavit druhou únorovou středu. Těžiště iniciativy leží v malém městečku Roswell čítajícím něco málo přes čtyřicet tisíc obyvatel. Roswell je jak známo místo, kde se podle mnoha zastánců teorie velkého spiknutí zřítil v roce 1947 létající talíř. Nicméně jak už tomu v podobných případech bývá, hnusné tajné služby vše ututlaly, těla mimozemských smolařů i jejich dopravní prostředek odvezly a od té doby dělají, že o ničem nevědí. Těch několik odvážlivců, kteří jim na to neskočili a tuší, že pravda je někde v mrazáku CIA, má dodnes zbytek světa za blázny.

Republikán Dan Foley z Roswellu zdůvodnil vznik nového svátku potřebou "zlepšit vztahy mezi všemi obyvateli vesmíru, známými i neznámými". Skutečné důvody celé šaškárny jsou ale mnohem prozaičtější. V červenci každoročně přijíždějí tisíce fanoušků právě do Roswellu, které je jakýmsi hlavním městem všech příznivců létajících talířů. Během týden trvajícího festivalu populace maloměsta stoupne až na trojnásobek a davy senzacechtivých návštěvníků poslouchají celou řadu přednášek věnovaných fenoménu UFO, kruhům v obilí a podobným záležitostem. Se vznikem oficiálního státního svátku by se mohl nesporný ekonomický přínos festivalu rozšířit také do zbytku státu, který v americkém srovnání blahobytem zrovna neoplývá.

Tomáš Apeltauer
Zdroj: Internet
 

Tetřev hlušec! Jak mě slyšíte?

Radioastronomové pátrající ve vesmíru po signálech, které by byly dílem inteligentního života, budou jistě s napětím sledovat výsledky obřího radiového teleskopu Arecibo v Portoriku. Observatoř, kterou provozuje Cornellova univerzita, disponuje anténou o průměru 305 metrů uloženou v horském údolí. Pomocí tohoto sice neohrabaného, ale velice citlivého zařízení se chtějí astronomové v úterý 18. března po dobu čtyřiadvaceti hodin zaměřit na některé podezřelé zdroje radiového signálu, detekované v rámci projektu SETI (Searching for Extraterrestrial Inteligences).

Skupina zahrnující 150 nejzajímavějších radiových zdrojů byla vybrána pomocí slavného projektu SETI@home, ke kterému dodnes připojilo přes čtyři miliony uživatelů. Na počátku stál nápad využít jednoho z nejčastěji běžících programů - totiž spořiče obrazovky. Pokud uživatel připojený k projektu svůj počítač právě nepoužívá, tak ten místo promítání psychedelických abstraktních vzorů analyzuje krátký úsek radiového šumu pořízeného právě observatoří v Arecibu. Radiový šum je vedlejší produkt běžných radiových měření a jeho zpracování pomocí výkonných superpočítačů by bylo neefektivní. Nicméně pokud si tuto nevděčnou práci prostřednictvím internetu rozdělí desítky nebo stovky tisíc běžných stolních počítačů, situace už tak beznadějná není.

Komunikace jednotlivých počítačů s výpočetním centrem projektu probíhá prostřednictvím programu, který si nainstalujete místo spořiče obrazovky. O všechno ostatní se už postará samotný program. Z centrály si stáhne balík dat o délce 100 vteřin, který začne ve volných chvílích postupně zpracovávat. Program při svém neúnavném přehrabování změtí praskotu a šumu vybírá signály podle pevně daných kritérií, jako například rozměry zdroje nebo průběh intenzity signálu. Pokud v tomto radiovém zmatku narazí na signál splňující zadané parametry, okamžitě na něj upozorní centrálu. Po zpracování prvního balíku si stáhne další segment a celý proces se opakuje.

Tímto způsobem se podařilo zachytit přes 350 milionů podezřelých zdrojů. Pomocí dalších přísných měřítek vytvořili astronomové seznam čítající 150 nejzajímavějších kandidátů na mimozemské vysílání. Na zmíněnou skupinu se nyní radioteleskop v Arecibu během úterka zaměří.

Vedoucí projektu SETI@home Dan Werthimer ale zůstává realistou. Podle jeho vyjádření pravděpodobnost, že by se některý ze skupiny kandidátů ukázal jako skutečným vysíláním mimozemské civilizace, zůstává stále pouze 1 : 10 000. Pokud ale přesto v úterý dojde k zachycení signálu, který by mohl být dílem mimozemšťanů, hodlají pracovníci v Arecibu nejprve kontaktovat kolegy u radioteleskopů v Anglii a Německu, aby mohli vzájemně porovnat získaná data. Jedině tak budou moci s jistotu vyloučit softwarovou chybu nebo žert nějakého schopného radioamatéra.

Ať už dopadne úterní pátrání po kosmických sousedech jakkoliv, jedná se o velice zajímavý pokus. Přes mizivou pravděpodobnost úspěchu totiž budeme za poslední dobu zdaleka nejblíže možnému zachycení mimozemského vysílání.

Tomáš Apeltauer
Zdroj: Internet
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...