:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

462. vydání (5.12.2002 )

 Momentálně se docela intenzivně drbu s novým pořadem pro brněnské planetárium. Bude se jmenovat Nebeský cestopis a jeho úkolem bude provést diváky Sluneční soustavou i zbývajícím přilehlým vesmírem. Jedna z "kapitol" se přitom zaměří i na praktickou bezbarvost většiny nebeských těles. Skutečně. V časopisech, filmech, na fotografiích, v astronomických mapách se totiž až příliš často hovoří o barvách hvězd. Také nejrůznější obrázky ukazují krvavě rudé obry, oslnivě modré neutronové hvězdy, nadýchané zelené mlhoviny, oranžové planety a fialová Slunce. Ostatně ani záběry v našich astronomických novinách nejsou žádnou výjimkou.

Bohužel, to všechno je pouhá iluze a přesvědčit se můžete na vlastní oči: Hvězdy totiž v podstatě barevné nejsou. Jinou než bílou barvu vnímáme při pozorování bez dalekohledu jen u několika desítek hvězd. I u nich přitom můžeme mluvit pouze o nevýrazných odstínech žluté a bleděmodré.

U záběrů nebeských objektů je pak situace ještě složitější. Jejich snímky se na světových observatořích vznikají přes různé filtry, které propouštějí pouze světlo vybraných vlnových délek. Navíc se snímají prostřednictvím detektorů s jinou citlivostí než mají lidské oči. Kompozice prezentované veřejnosti jsou nakonec v počítači uměle zabarveny tak, aby se zvýraznily jednotlivé detaily, eventuálně celkový estetický dojem. Někdy se proto hovoří o tzv. "falešných barvách". Jupiter sice na záběrech meziplanetárních sond hýří všemi barvami, ale ve skutečnosti je žlutošedý. Jeho měsíc Ió je sice prezentován jako oranžovo-žlutá skvrnitá pizza, ale nejspíš je žlutavě bílý. Dokonce ani červený Mars není červený. Základní odstín jeho povrchu je nejspíš "světlá čokoláda". Barevný svět, který tak často obdivujeme na snímcích prezentovaných v časopisech i knížkách je tedy pouhou iluzí. Vesmír je ve skutečnosti téměř černobílý a nám nezbývá nic jiného než se s tím smířit.

Jiří Dušek

 

 

 

Jak Ježíšek nakupuje dalekohled?

Blíží se Vánoce a vy možná hodláte koupit nějakému začínajícícmu pozorovatel pod stromeček dalekohled.

Je to k nevíře, ale tahle soustava čoček a skleněných hranolů, jejichž základní konstrukce se od počátku dvacátého století příliš nezměnila, je dosud nejdostupnější kvalitní astronomický dalekohled. Samozřejmě, triedr má jistá omezení, ale jinak je s ním na co koukat. Posuďte sami.

Snad nejvděčnějším cílem je Měsíc. Snadno se hledá a i ten nejjednodušší triedr, pokud možno upevněný na stativu, vám na jeho povrchu ukáže více detailů než spatřil Galileo Galilei na počátku sedmnáctého století. Především na terminátoru -- rozhraní světla a stínu -- najednou vystoupí nepřeberné množství kráterů a rozmanitě tvarovaných pohoří. Všechny tyto jemné detaily navíc s postupnou změnou osvětlení, den za dnem, změní i podobu.

V těchto letech je vhodným cílem i Slunce. Projekcí se můžete podívat na řadu větších či menších skvrn a sledovat, jak mění nejen polohu ale i podobu. Pozor! V žádném případě se na Slunce nedívejte přímo! Můžete si poškodit zrak!

U ostatních těles sluneční soustavy už to tak slavné není. Na světlé večerní nebo ranní obloze vám triedr pomůže nalézt planetu Merkur, která se nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Venuše je sice nepřehlédnutelná i bez dalekohledu, ale na druhou stranu vám kvalitní přístroj na stativu ukáže, jak v průběhu týdnů mění úhlovou velikost a fázi. Bez zajímavosti není ani fakt, že právě tato pozorování přivedla Galilea Galileiho k přesvědčení, že Země skutečně obíhá kolem Slunce. (Po pravdě řečeno, tyto změny vysvětloval i jiný, tzv. Tychonův model, ve kterém byla naše planeta stále centrem vesmíru.)

Zatímco Mars v triedrech vypadá jenom jako naoranžovělá hvězdička, při sledování Jupiteru snadno v přilehlém okolí naleznete hned čtyři jasné měsíce: Ió, Európu, Ganymed a Kallistó (v pořadí od planety). Obzvlášť snadné je zahlédnout poslední dva satelity. Naopak Ió a Európa se mohou často ukrývat v záři oslnivé planety -- v jejich případě proto vyčkejte na dobu, kdy se dostanou úhlově dále od planety. Tuhle informaci vám prozradí třeba Hvězdářská ročenka či některý z běžně dostupných astronomických programů.

Spatřit Saturnův prstenec není vůbec jednoduché. Na subtilní ozdobu druhé největší planety musíte použít dalekohled na stativu, jenž zvětšuje alespoň 20x až 30x. Můžete ale zkusit zahlédnout měsíc Titan. Vypadá jako hvězdička osmé velikosti, která Saturn oběhne jednou za šestnáct dní. Od Saturnu se úhlově vzdaluje až na tři úhlové minuty.

Většího zvětšení (vhodného právě pro pozorování planet) lze u triedru dosáhnout tak, že za stávající okulár (za jeden nebo za oba) přidáte další okulár, astronomický nebo i z mikroskopu, upevněný v trubičce (je třeba experimentovat, ne vždy to vede k úspěchu).

V dosahu menšího triedru je i Uran, Neptun a zhruba desítka nejjasnějších planetek, jež se toulají mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Abyste měli patřičnou jistotu, bude nejlépe, když si nakreslíte skicu těsného okolí, a z noci na noc budete sledovat, jak se těleso pohybuje vůči vzdáleným hvězdám.

Pokud máte možnost pozorovat tmavou oblohu daleko od pouličního osvětlení, ukáže vám triedr 7x50 či 10x50 stálice slabé až devět magnitud. Do zorného pole se vám tehdy dostane několik desítek dalších objektů.

Začneme-li podzimní oblohou, je na místě jmenovat zajímavé a pro triedr vhodné objekty jako Mlhovinu v Andromedě (M 31), o něco slabší galaxii M 33 v Trojúhelníku, dvojici otevřených hvězdokup chí a h v Perseovi či skupinu hvězd kolem Mirfaku -- alfa Persei. Na zimní obloze jsou vděčným cílem Plejády a Hyády z Býka, Mlhovina v Orionu M 42 a Jesličky (M 44) v Rakovi. Z jarní oblohy lze vybrat otevřenou hvězdokupu M 48 v Hydře či galaxii M 101 ve Velké Medvědici a kulovou hvězdokupu M 13 v Herkulovi.

Mnoha nádhernými zákoutími kypí především letní nebe. Nezapomenutelné je toulání Mléčnou dráhou, jen tak nazdařbůh. Spatříte zde nejrůznější více či méně náhodná nakupení stálic, často podivuhodných tvarů, barevné hvězdy, temné zálivy. Krásná je Laguna (M 8) ve Střelci a nedaleko i otevřená hvězdokupa M 25 či hvězdokupa kulová M 22. Jako drobná mlhavá skvrnka, která ve větších dalekohledech připomíná ohryzek, vypadá planetární mlhovina M 27 v Lištičce. Na západním okraji stejného souhvězdí zase leží Ramínko na šaty -- hříčkou náhody zajímavě vytvarovaná skupina různě vzdálených stálic.

Poblíž Denebu, nejjasnější hvězdy z Labutě, narazíte nejen na jemnou mlhovinu Severní Amerika (na ní je triedr obzvlášť vhodným přístrojem), ale i otevřenou hvězdokupu M 39. A pokud byste chtěli spatřit zbytek po supernově, podívejte se pod epsílon Cygni, kde leží Řasy -- cáry dávno zaniklé hvězdy.

Dobře, triedr je skutečný hvězdářský dalekohled. Jenže po kterém z typů sáhnout? Vždyť stojí-li nějaký přístroj dvacetkrát víc, neznamená to ještě, že s ním také dvacetkrát víc uvidíte.

Základní parametry
Slovem triedr se dnes označuje každý dalekohled, v němž se používá trojbokých hranolů k dosažení vzpřímeného obrazu. Většinou se přitom jedná o dvojici spojených dalekohledů, v astronomické hantýrce nazývaných binar.

Každý takový přístroj charakterizují dvě čísla: zvětšení a průměr objektivu. Například 7x50 znamená, že triedr s objektivy o průměru pět centimetrů zvětšuje sedmkrát.

Na první pohled se může zdát, že větší zvětšení přináší i lepší obraz. Skutečně, s dalekohledem se pak snadněji sledují jak dvojhvězdy, tak i Jupiterovy satelity či krátery na Měsíci. Na druhou stranu ale rostoucí zvětšení omezuje velikost zorného pole a pokud držíte triedr v ruce, může se až nepříjemně chvět. Jednoduše řečeno, pokud nebudete používat triedr na stativu je optimální je nejvýše desetinásobné zvětšení.

A co průměr objektivu? Binar je v noci skutečně mocným rozšířením našeho zraku, díky kterému vidíme mnohonásobně slabší hvězdy. Triedr 7x35 posbírá zhruba dvacetkrát více světla než naše neozbrojené oči (tj. optická soustava 1x8). Triedr 7x50 dokonce padesátkrát víc, takže oproti předcházejícímu typu ukáže asi o magnitudu slabší hvězdy. Na druhou stranu je ale těžší a proto se vám při delším pozorování rychleji unaví ruce. Léta praxe ukázala, že optimálním průměr objektivů je 50 milimetrů. (Na další padesátinásobné zvýšení sběrné plochy už potřebujete dalekohled o průměru objektivu 35 centimetrů.)

 Objektivy triedrů jsou většinou pokryty tzv. antireflexní vrstvou (vypadá jako barevný, nejčastěji modrý, zelený či purpurový povlak). Zvyšuje propustnost čoček a snižuje nežádoucí vnitřní odrazy a dalších rušivé jevy. U levnějších typů je takto upraven pouze vnějších povrch objektivu a okuláru, zatímco dražší triedry mají ošetřeny všechny odrazné plochy. Přesto všechno lze z úspěchem k pozorování používat jednodušší triedry. Daň v podobě menšího kontrastu a dosahu je -- zdá se -- přijatelná.

Triedr byste měli vybírat také s ohledem na průměr vašich zorniček, jejichž velikost si před zrcadlem změříte pomocí průhledného pravítka při tlumeném osvětlení. Například 7x35 a 7x50. V prvním případě má dalekohled velikost výstupní pupily (světlý kruh viditelný v okuláru) pět milimetrů, ve druhém zhruba sedm milimetrů. (Velikost výstupní pupily můžete změřit pravítkem nebo spočítat podělením průměru objektivu zvětšením.)

Jestliže máte průměr zorničky kolem sedmi milimetrů, kupte si 7x50. Pokud ale máte zorničku menší, řekněme kolem pěti milimetrů, bude pro vás vhodnější 7x35. U druhého by totiž část světla posbíraného objektivy neprošla do vašeho oka. S triedrem 7x35 prostě uvidíte obdobně slabé objekty jako s 7x50. Jinou možností je vybrat si přístroj 10x50 -- i ten má totiž průměr výstupní pupily 5 milimetrů (a posbírá více světla než 7x35).

Kromě průměru objektivu a zvětšení se triedry tu a tam liší systémem ostření. Většina z nich má tzv. centrální ostření, které plynule bez zádrhelů posunuje oběma okuláry. Případnou odchylku pravého oka lze nastavit na pravém, samostatně pohyblivém okuláru. Narazit ale můžete i na (levnější) přístroje, u nichž centrální ostření chybí. Je zřejmě úplně jedno, který si vyberete. Centrální ostření je však pohodlnější.

Jako univerzální tedy doporučujeme triedr 10x50. Pozorujete-li často v místech, kde je temné nebe, je výhodnější 7x50, který může mít o něco větší zorné pole. Pokud chcete mít triedr téměř kapesní, můžete dát přednost typu 8x40, i když s ním neuvidíte tak slabé objekty a hvězdy.

Tyto triedry můžete pořídit velmi levně v různých "second-handech", na burzách a v zastavárnách. Šetřit ale není na místě. Nový přístroj lze se zárukou koupit za cenu kolem dvou tisíce korun. Výrobkům z východní Evropy či neznačkovým se přitom vyhýbat nemusíte -- dalekohled si totiž před zaplacením otestujete. Navíc zkušenosti ukazují, že hlavně ruská optika nijak nezaostává za tou ze západu či Japonska.

 Vybíráme správný triedr
U triedru je nezbytné vyzkoušet dvě věci: ostření a souosost. Máte-li normální zrak, musí být stupnice optických mohutností při pohledu do dálky (nekonečna) na nule. Pokud nosíte brýle, platí toto nastavení při pohledu přes ně. Pak si ale brýle sundejte a na stupnici nastavte optickou mohutnost svých brýlí. U binaru s centrálním ostřením nastavte nejdříve mohutnost levého oka a poté případnou odchylku pravého oka na pravém okuláru. Poté byste měli do dálky vidět stejně ostře jako předtím. (Výjimkou jsou lidé, kteří trpí astigmatismem větším než jedna dioptrie.)

Velmi špatnou souosost obou polovin binaru poznáte na první pohled: Pohled do dálky je skrz něj velmi nepříjemný, dokonce můžete obraz vidět dvojitě. Ale i když si na první pohled ničeho zvláštního nevšimnete, je vhodné zkontrolovat, zda předměty v dálce mizí ze zorného pole současně v obou dalekohledech. Prostě se dívejte tu levým, tu pravým okem a přesvědčete se, že za levým, pravým, horním i dolním okrajem mizí stejně. Pokud tomu tak není, dalekohled "šilhá" a není vhodný ke sledování noční oblohy.

Právě "šilhání" je totiž nejčastějším problémem binokulárních dalekohledů a projevuje se nejcitelněji právě při astronomickém pozorování (stejně jako ostatní optické vady).

Na důležitou souosost existuje ještě jeden citlivý test. Rozevřete triedr dle vzdálenosti očí a na okenním parapetu ho namiřte na výrazný předmět v dálce. Začněte postupně vzdalovat oči. Předmět musí po celou dobu zůstat uprostřed obou výstupních pupil, tj. v obou má být vidět stále totéž. Abyste případné "svislé šilhání" nekompenzovali postupným nakláněním hlavy, můžete v půli cesty od očí k triedru držet (nebo na něco položit) vodorovné průhledné pravítko. Leží-li při pohledu jedním okem obě výstupní pupily na jeho okraji, mají tam ležet i při pohledu okem druhým. Jinak je dalekohled opět vadný.

Nejpřísnějším testem optické kvality jsou hvězdy. Pokud můžete, vyzkoušejte dalekohled i v noci -- obraz musí být dokonalý až k krajům a hvězdy nesmí mít v žádném případě podobu krátkých barevných úseček či rozostřených flíčků.

Po mechanické stránce otestujte nastavování okulárů. Mělo by to jít rovnoměrně, avšak s určitým odporem. Stejně tak by měly fungovat i pohyby u okulárů. V případě centrálního ostření se okuláry nemají pohybovat dopředu a dozadu (viklat). Pohledem dovnitř každého z dalekohledů (posviťte si baterkou) zkontrolujte, zda nejsou jednotlivé optické plochy zaprášené či jinak špinavé, poškrábané nebo dokonce uvolněné.

 Drobné úpravy triedru
Už na začátku je vhodné triedr mírně upravit. Nejdříve si podle svých očí nastavte okuláry do správné vzdálenosti. Při pozorování pak mějte oči u okulárů tak blízko (dotýkejte se objímek), aby výstupní pupily splývaly s vašimi zorničkami. Jinak neuvidíte celé zorné pole, které dalekohled poskytuje. Tu a tam bývají tzv. očnice příliš vysoké, pak se je vyplatí poněkud snížit.

Kožený řemínek loveckého triedru je vhodné nahradit tlustou bílou šňůrou. Jednak je v noci nápadnější, jednak se pohodlně nosí i pod bundou. V této souvislosti připomeňme, že triedr je poměrně křehké zařízení, pro které bývá pád na zem osudný. Nikoli však proto, že by se přímo roztříštil, nýbrž proto, že se posunou jeho skleněné hranoly. Přístroj začne šilhat a jeho oprava může být velmi nákladná. Pokud je vůbec možná (resp. pokud seženete někoho, kdo to umí opravit).

Pokud triedr neberete na delší cesty a nebudou vám vadit jeho zvětšené rozměry, můžete na něj připevnit pevné rosnice, které zpomalí zarosení objektivů. Úplně nejjednodušší je navinout na tubus každého dalekohledu lepenkový kužel, zevnitř vyložený černou plstí. U běžných triedrů postačí délka rosnic kolem dvaceti centimetrů.

Chcete-li triedr využít co nejvíce, začne vám brzo vadit fakt, že se vám třesou ruce. Řešením je stativ, nikoli však běžného typu. Při obhlížení nebe se totiž často zadíváte hodně vysoko a v místech, kde je pod triedrem obyčejný stojan, potřebujete umístit svou hlavu a tělo. Praktičtější je tudíž vodorovné rameno zakončené svislým čepem, na který nasadíte triedr prostřednictvím malé "montáže".

Podkladem pro tento text, který vyšel v elektronické příloze Návodu na použití vesmíru, byly pasáže z nepublikované sbírky Jana Hollana "Hvězdářské pomůcky" a přehledové články v časopisech Astronomy a Sky and Telescope. Na úpravě textu spolupracoval Tomáš Havlík, Lukáš Král, Michal Švanda.

  • Při koupi v žádném případě nedejte na rady prodavačů, kteří mají ve většině případů jenom malý přehled. Pokud to jde, investujte do zcela nového přístroje.
  • Každý triedr charakterizují dva údaje: zvětšení a průměr objektivu v milimetrech.
  • Větší zvětšení přináší nejen menší zorné pole, ale i problémy s chvěním rukou.
  • Větší objektivy sice posbírají více světla a ukáží slabší objekty, ale zvyšují váhu i cenu triedru.
  • Na vnější ploše objektivů a okulárů, event. i dalších optických plochách, má být napařena antireflexní vrstva.
  • Obecně lze doporučit levný triedr 7x50, resp. 10x50 s centrálním ostřením a antireflexní vrstvou, který lze koupit za zhruba dva tisíce korun.
  • Pro řadu účelů se hodí i kapesní 8x40, event. na stativu upevněný 20x60. První dobře poslouží i při procházkách ve volné přírodě či při sledování ptáků a zvěře, druhý je naopak velmi vhodný k průzkumu Mléčné dráhy. (Velké triedry jsou však nepříjemně těžké.)
  • Cena za přístroje se speciální povrchovou úpravou, vybavené nejrůznějšími technickými vymoženostmi (např. stabilizátorem obrazu) není adekvátním nabízenému komfortu. Hranolové binary se používají už celé století a za tu dobu se výrobcům podařilo objevit a připojit snad všechny možná vylepšení.
  • Dalekohled si před zaplacením dobře prohlédněte. Zkontrolujte mechanické části, správné ostření a hlavně souosost. Pokud vidíte předměty rozmazaně či dokonce dvojitě, v žádném případě triedr nekupujte. Triedr nesmí mít ani jiná viditelná poškození, např. poškrábané antireflexní vrstvy. Podívejte se na ostré linie, např. tmavý strom nebo hranu budovy oproti jasné obloze. Mají červené nebo modré okraje? Žádný přístroj není zcela bez těchto barevných vadí, ale některé jsou lepší.
  • Pokud to jde, zkontrolujte triedr pohledem na hvězdnou oblohu.
  • Kožený pásek triedru zaměňte za tlustou bílou šňůru. Na objektivy nasaďte bytelné rosnice.
  • Při častějších toulkách noční oblohou, ale třeba i při sledování Slunce, vám dobře poslouží i jednoduchá montáž.

Jiří Dušek
Zdroj: http://rady.astronomy.cz
 

Novinky Integral

Po startu 17. října 2002 se družice INTEGAL nachází stále v tzv. komisionální fázi, v níž se pečlivě testují přístroje i související programové vybavení. S vlastním zahájením vědecké činnosti a pointovaných vědeckých pozorování tak, jak je přidělil zatím na první rok práce družice její mezinárodní vědecký výbor TAC, se počítá od 1. ledna 2003.

 Nicméně existuje jedna výjimka, a to jsou detekce gama záblesků kosmického původu. Integral již odpozoroval úspěšně první gama záblesk, prokázalo to, že předpoklady o detekci těchto jevů byly správné.

Zatím pracují všechny palubní přístroje nominálně. Mezinárodní vědecké a řídící středisko ISDC začíná zpracovávat docházející data ze všech čtyř palubních přístrojů. My pracujeme intenzivně na předběžných analýzách snímků z optické kamery OMC. Určili jsme přesné zorné pole přístroje, provádíme astrometrii i testy námi vyvinutého programu OMC Pointing Software.

Pokud jde o naši účast v středisku Integral ISDC, měl by do něj od ledna 2003 nastoupit již třetí český pracovník, a to Mgr. Filip Hroch. Nahradí Dr. Jana Soldána, který od ledna přechází na práci operátora družice hrazenou z prostředků ESA. Rovněž další český pracovník v ISDC, Pavel Binko, je hrazen ESA. Vznik malé české komunity přímo ve středu dění Integralu je jistě více než potěšující. Filip se již bude zabývat vlastní vědeckou analýzou dat. Připomínám, že ISDC je provozován konsorciem evropských vědeckých ústavů, k nimž patří i Astronomický ústav Akademie věd České republiky. Další postup prací bude upřesněn na pravidelném konsorciu ISDC v polovině prosince. Bude to první setkání členů konsorcia po startu družice.

U nás pokračují práce na přípravě mezinárodní pracovní skupiny pro obor, který nám byl přidělen k vedení, to je oblast kataklyzmických proměnných. Rodí se pracovní tým se silným obsazením, řada členů má přímý přístup k datům z jiných družicových experimentů a z velkých pozemních dalekohledů. Podle dokumentu schváleného hlavním vědeckým výborem projektu ESA INTEGRAL (INTEGRAL Science Working Team) dne 23.1.2002 :

  • Je českému týmu projektu ESA INTEGRAL přiděleno vedení vědeckého oboru 5.5. Cataclysmic Variables se všemi z toho vyplývajícími důsledky a právy -- včetně práva na odpovídající data v rámci "Core Programu".
  • Kromě toho jsme členy týmů výzkumných oborů 4.3 AGN a blazary, 4.3.1 Time variability of AGN and Blazars, 4.3.2 AGN Detectable above 20 keV, 4.3.4 Mrk 501 including ToO follow up observations, 4.4.1 Gamma Ray Bursts global properties and individual sources, 5.3.5.1 Accreting pulsars, 5.3.5.2 New pulsating sources, a 5.3.6 Bright LMXB.
  • Veškeré publikace používající jakákoli data z družice ESA INTEGRAL -- předpokládají se během řádově desetileté práce družice a navazujícího období tisíce -- budou nést podle schválených pravidel k názvu článku poznámku pod čarou ve znění: "Based on observations with INTEGRAL, an ESA project with instruments and science data centre funded by ESA member states (especially the PI countries: Denmark, France, Germany, Italy, Switzerland, Spain), Czech Republic and Poland, and with the participation of Russia and the USA."
S ohledem na to, že Česká republika do projektu ESA INTEGRAL za celou dobu řešení a práce družice vloží asi 10 milionů Kč, což je asi 0,05 procenta z celkové ceny projektu ESA INTEGRAL bez ceny nosné rakety (asi 20 miliard Kč), je více než potěšitelné, že definitivně získáváme stejné postavení jako mají týmy a země, které finančně příspěly mnohonásobně více.

Na Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově začaly také práce na malém sekundárním středisku Integral ISDC. Rozhodnutím ředitele ústavu byla pro toto středisko přidělena vhodná prostora, k jejímu uvolnění začalo probíhat stěhování a přemísťování prostor, vše by mělo skončit do března 2003.

Jako ocenění české účasti se uskuteční na Akademii věd v Praze 27. května 2003 mezinárodní tisková konference INTEGRAL Day 2003. Z ESA se mají zúčastni hlavní představitelé projektu INTEGRAL a někteří další vysocí představitelé, včetně ředitele pro vědu profesora D. Southwooda. Na této akci by měly být veřejnosti i odborníkům již předvedeny první výsledky z družice. Za českou stranu přislíbili účast vedoucí představitelé české akademie -- včetně předsedkyně doc. H. Illnerové a ředitele ASÚ prof. J. Palouše.

René Hudec
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...