:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

461. vydání (3.12.2002 )

Foto NOAO Čechů je nás zoufale málo. Tak tohle jsem si opět uvědomil tento týden, když k nám na hvězdárnu došlo nové číslo amerického Sky and Telescope -- světové astronomické jedničky, alespoň na poli časopisů. S listováním jsem začal -- zcela klasicky -- odzadu. To nejzajímavější mne však čekalo až na prvních stránkách: V šéfredaktorském úvodníku se totiž hovořilo o jakémsi mne zcela neznámém časopisu Astronomie Heute, jenž by se měl někdy na jaře příštího roku objevit na stáncích našeho západního souseda. Vzápětí se ukázalo, že půjde o německý klon legendárního Teleskopu!

Ježíši! To by byla krása, kdyby se něco podobného objevilo i u nás. Angličtinu sice ovládám -- tedy bez uzardění ovládám Czenglištinu, ale není nad rodný jazyk... že... Kdo by si nechtěl číst historické příběhy, kontroverzní úvahy i poetické cestopisy. To vše na křídovém papíře s řadou špičkových fotografií, skvělých simulací a s textem ostřílených vědeckých novinářů.

Jenže nás Čechů je zoufale málo. Jak prozradil americký šéfredaktor Rick Fienberg, důvod pro německý klon starého dobrého Skaje byl zřejmě jediný: business. Německo, spolu s Rakouskem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem představuje po Spojených státech a Japonsku největší světový obchod s astronomickými dalekohledy, jejich nejrůznějšími doplňky a nezbytnou literaturou. A co jiného časopis uživí než reklama. Samozřejmě kromě čtenářů, byť ti nejsou až na prvním místě.

Proto nikdy nevznikne český "Obloha a dalekohled", proto nebude vycházet žádný podobný časopis a proto se musíme všichni učit cizí jazyky.

Jiří Dušek

 

 

 

50 000 planetek

Žijeme v letech planetkového boomu. Objevů klasických těles hlavního pásu, blízkozemních asteroidů i těles za drahou Neptunu přibývá rychlostí ještě před několika lety nepředstavitelnou. Další hranice padla právě tento týden -- počet číslovaných planetek v katalogu Mezinárodní astronomické unie překročil 50.000 (slovy padesát tisíc).

Foto JPL/NASA Pořadové číslo dostávají planetky, teprve když je jejich dráha sluneční soustavou spočtena tak spolehlivě, že i po deseti letech je budeme moci snadno nalézt na předem vypočteném místě oblohy. Dosažení takové přesnosti vyžaduje nejen planetku objevit, ale získat pro ní dostatek přesných měření polohy (tzv. astrometrických měření) jak v roce objevu, tak v několika dalších letech (opozicích) a to buď z nových pozorování nebo případně z archívních snímků. Samotný objev planetky bez následných pozorování by znamenal velmi málo pro její poznání.

První planetka byla objevena v roce 1801. Dosažení prvních pěti tisíc planetek se spolehlivě určenou dráhou trvalo celých 190 let -- do roku 1991. Zdesateronásobení tohoto počtu pak zabralo jen 11 let -- do listopadu 2002. Ohromný vzrůst zájmu o planetky je zapříčiněn hlavně rostoucím uvědomováním si možného nebezpečí srážky Země s blízkozemní planetkou. To vedlo k vybudování velkých hledacích programů zaměřených primárně na blízkozemní tělesa, produktem pátrání jsou však vedle toho tisíce nově objevených planetek hlavního pásu, výjimečně další zajímavé typy planetek (Trojané, Kentauři, dokonce transneptunická tělesa). Na hledací programy navazují projekty zaměřené na následnou astrometrii k určení přesných drah, které jsou zdrojem dalších objevů.

Hledání planetek by bylo nemyslitelné bez kapacity určené na výpočty drah včetně spravování a udržování databází planetek, jejich značení, drah i jednotlivých pozorování. Tuto na první pohled nenápadnou, leč veledůležitou funkci plní Minor Planet Center, mezinárodní centrum pro planetky při Mezinárodní astronomické unii (IAU) sídlící na Harvard Center for Astrophysics v massachusettské Cambridge.

Právě v posledním měsíčním cirkuláři MPC ze 20. listopadu 2002 přesáhl počet číslovaných planetek hranici 50.000 a dospěl až k číslu 52.224. Zároveň počet všech drah planetek, tedy i těch určených dosud méně přesně a vyžadujících dalších pozorování, přesáhl 208 tisíc. Počet všech astrometrických měření planetek přesáhl 16 milionů. Jubilejní padesátitisící planetkou je obří transpentunická planetka 2002 LM60 = (50000).

Ve stejném vydání MPC bylo zároveň oficiálně publikováno jméno Quaoar, navržené pro těleso (50000) = 2002 LM60 objeviteli a schválené komisí IAU pro jména planetek. Listopadové MPC obsahuje totiž ještě jeden milník -- právě v něm byl překročen deseti tisíc pojmenovaných planetek a celkový počet jmen planetek dosáhl přesně 10.038.

Jména planetek nejsou pro jejich výzkum nezbytná, jsou však nejen pomůckou v jejich označování, ale i hezkou astronomickou tradicí a zlidštěním přesných číselných dat. Pojmenovaných planetek přibývá pomaleji než objevů. Za stejné období, kdy se počet číslovaných planetek zdesateronásobil, se počet jmen ani ne ztrojnásobil. Důvodem je zřejmě to, že většina objevů připadá na velké planetkové programy a jejich členové se věnují přednostně výzkumu planetek samotnému a teprve poté jejich pojmenovávání.

Uvážíme-li, že předchozí hranici dvaceti tisíc číslovaných planetek jsme minuli teprve loni, můžeme se ptát, jak rychle bude planetek se spolehlivě určenou dráhou přibývat. Na konferenci Asteroids 2001 v sicilském Palermu padl názor, že se možná dočkáme miliónu číslovaných planetek za další desetiletí. Působilo to poněkud fantasticky. Uvidíme...

Jana Tichá
Zdroj: www.planetky.cz
 

Velké výsledky malých dalekohledů

Současné trendy jasněji ukazují, že se blíží soumrak klasických pozorovatelů. To však neznamená, že by se všeteční nadšenci dostali na druhou kolej. Naopak -- vlak báječného poznání se právě rozjíždí, stačí do něj jenom naskočit.

 To, že spojení elektronických kamer, kvalitních objektivů, na dálku řízených dalekohledů a výkonných počítačů skýtá ohromný potenciál, ukázaly už první, špičkově vybavené observatoře. Nyní se ale stejná technika -- za výrazně menší investici -- dostává do ruky i "běžným" astronomům.

Hlavní nápad přišel od dvojice polských astronomů -- Bohdana Paczynskeho a Grzegorze Pojmanskeho z Varšavské univerzitní observatoře. V polovině devadesátých let vyvinuli malou robotickou montáž doplněnou "dalekohledem" se 135milimetrovým objektivem a komerčně vyráběnou CCD kamerou, kterou umístili do domečku na chilské hvězdárně Las Campanas. "Našim cílem bylo," řekl o začátku experimentu v dubnu 1997 Bohdan Paczynski, "monitorovat jakékoli změny jasnosti sledovaných hvězd, bez ohledu na typ proměnnosti." Projekt sliboval získat rozsáhlý statistický soubor, jenž by mohl hvězdářům poskytnout dostatečně věrohodný odhad o četnosti jednotlivých proměnných hvězd.

Výzkum začal s monitorováním 45 tisíc "stálic" rozhozených na 140 čtverečních stupních oblohy, tedy asi tří desetin procenta celé oblohy. Během prvních dvou měsíců nalezli 126 periodických proměnných hvězd jasnějších 13 magnitud, z nichž bylo do té doby známo jen třicet. Do června 2000 pak zvládli monitorovat 140 tisíc hvězd a mezi nimi 3900 proměnných (95 procent bylo nových).

Na základě tohoto výsledku mohl Bohdan Paczynski směle prohlásit, že ve vytipované oblasti objevili odhadem devadesát procent všech proměnných hvězd jasnější 12. velikosti a že půjde tímto způsobem již brzy sledovat celé miliony dalších stálic.

Uběhlo pár roků a stejný tým upgradoval chilskou observatoř: Nyní se v nenápadné budce nachází hned čtyři pozorovací přístroje. Jejich základem jsou fotografické objektivy s ohniskovou vzdáleností 50 mm, které najednou pokryjí oblohu o tisíci čtverečních stupních. "Našim plánem je v reálném čase upozornit na jakoukoli změnu jasnosti a tu automaticky potvrdit větším dalekohledem," komentoval Paczinski. Součástí observatoře jsou totiž i dva 200milimetrové objektivy a dva dalekohledy o průměru 25 centimetrů. "Pokud bude událost potvrzena, bude informace o ní rozeslána e-mailem po celém světě, takže se na ní zaměří i jiné dalekohledy."

Důležité je, že malé objektivy nebudou čekat pouze na nečekané události. Naopak budou velmi, velmi užiteční k monitorování jasností nápadných proměnných hvězd, které byly v minulých desetiletích sledovány amatérskými pozorovateli.

Popis tohoto projektu zní skoro jako vědeckofantastická pohádka. Realitou však je, že na světě vznikají i další podobné observatoře. Jejich cena je natolik nízká, že je v konstrukčních možnostech i nemovitých vědeckých týmů. Už za pár roků tak bude pod kontrolou celá obloha...

Znamená to tedy, že se blíží soumrak vizuální astronomie? Svým způsobem ano. Vizuální odhady jasnosti, které se většími či menšími úspěchy v minulosti využívaly ke studiu chování některých tipů proměnných hvězd, nemohou svou přesností konkurovat kalibrovaným CCD měřením. Na druhou stranu ale bude muset ohromný tok nových dat někdo zpracovat. Právě tady dostávají šanci amatéři. Stačí se ji pouze chopit. A nenechat se těmito daty převálcovat.

Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope 10/2002 a další
 

85 let České astronomické společnosti

Dne 8.12.2002 tomu bude právě 85 let, co se konala ustavující valná schůze České astronomické společnosti. Za účasti 50 zájemců o astronomii vznikla v posluchárně České techniky v Náplavní ulici 6 naše společnost. Její členskou základnou prošla řada dnes již světově uznávaných osobností a mnoho významných astronomů dnešní doby. Řada z nich stála v jejím čele nebo se aktivně podílela na jejím vedení. V historii české, respektive československé astronomie sehrála naše společnost nezanedbatelnou úlohu.

 Česká astronomická společnost si při svém založení vytkla tři hlavní cíle: vybudovat v Praze lidovou hvězdárnu, zřídit knihovnu s čítárnou a popularizovat výsledky moderní astronomie. Popularizací nebo výukou astronomie se před založením společnosti zabývali mnozí zakládající členové společnosti. Připomněl bych Ing. Jaroslava Štycha, který přednášel astronomii pro nejširší vrstvy a koncem roku 1915 založil společně s Josefem Klepeštou astronomický kroužek. V astronomickém kroužku se během roku 1916 objevil také učitel Karel Anděl, který se později spolu s Ing. Štychem a Josefem Klepeštou stal vůdčí postavou a pevným pilířem České astronomické společnosti. Ta se od svého vzniku popularizací královské vědy již nikdy nepřestala zabývat.

Cesta za hvězdárnou trvala naší společnosti plných 11 let. Prvním pokusem bylo zřízení prozatímní hvězdárny v Havlíčkových (tehdy Gröbových) sadech v Praze na Vinohradech v roce 1921. Bohužel prostředí umělé jeskyňky bylo příliš vlhké, a proto byla hvězdárna na jaře 1923 zrušena. Nastalo další období hledání vhodného místa či objektu pro pražskou lidovou hvězdárnu. Druhým významným zastavením na cestě za vybudováním hvězdárny se stala věž klementinské hvězdárny. Zde v letech 1925 ­ 1928 prováděla společnost astronomická pozorování, která jasně ukázala, že mezi veřejností je o astronomii zájem a Praha tedy hvězdárnu potřebuje.

V roce 1928 úsilí členů ČAS vyvrcholilo otevřením první lidové hvězdárny v Praze na Petříně. Stalo se tak 24. června a od té doby slouží petřínská hvězdárna veřejnosti dodnes stejně tak jako hlavní dalekohled, který byl pro hvězdárnu opatřen zásluhou již jmenovaného Josefa Klepešty.

V začátcích činnosti naší společnosti bylo hlavním cílem vybudovat hvězdárnu. Pokud by to však byl jediný cíl, asi by to na tak dlouhý život společnosti nestačilo. Díky aktivitě mnohých členů se dařilo rozvíjet i další činnost společnosti, jako bylo vydávání časopisu Říše hvězd, pořádání odborných přednášek a v neposlední řadě i vlastní publikační činnost. Na stránkách Říše hvězd a později i Kosmických rozhledů bylo za 85 let existence společnosti otištěno na tisíce odborných i popularizačních textů, které po celou dobu přispívaly ke zvyšování obecné astronomické vzdělanosti v naší zemi.

Ohlížíme-li se u příležitosti 85. výročí založení ČAS zpět, je to ohlédnutí vpravdě veselé a povzbuzující. Navzdory některým smutným historickým událostem dostála Česká astronomická společnost svému základnímu poslání na výbornou. Výsledkem toho je její vysoký kredit v očích veřejnosti i v očích Rady vědeckých společností, jejímž prostřednictvím naše společnost získává základní prostředky pro svoji činnost. Hodnoty, které vytvořili funkcionáři i řadoví členové v minulosti, s přehledem přetrvaly do dnešních dnů. Všem, kteří se o to zasloužili, patří velký dík.

Štěpán Kovář
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...