:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

458. vydání (21.11.2002 )

Foto Jakub Haloda a Patricie Tycova Už jste někdy zavítali prostřednictvím polarizačního mikroskopu do podivuhodného světa výbrusů hornin? Zrnka olivínu v něm hrají pestrými barvami, granáty vystupují z výbrusu jako v 3D kině a zdvojčatělé plagioklasy zase připomínají směšný vzorek pruhovaného pyžama. S právě takovým světem jsem se mohl seznámit spolu s hrstkou spolužáků v minulém semestru geologie. Není divu, že když jsme pak využívali k prohlížení Měsíce náš hvězdárenský dalekohled, všem u tohoto optického přístroje přece jen něco chybělo: Někomu zkřížené nikoly, někomu zase otočný stolek...

Tenkrát jsem ještě zdaleka netušil, jak hodně se mi těch pár zkušeností optické mineralogie bude hodit. Můj dávný kolega Jakub Haloda, který dnes pracuje na Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Karlovy univerzity, mě totiž informoval, že se mu dostal do rukou meteorit, který pochází z Měsíce. Ano, z našeho Měsíce! Jakoby toho nebylo málo, nabídl mi, abych se na něj přijel podívat a mohl být přítomen u prvotního výzkumu.

Když jsem dorazil k Jakubovi do práce, zmocnil se mě opravdu zvláštní pocit. Na stole ležely nejen zrníčka zmíněného měsíčního čediče, ale také kusy nádherných železných meteoritů a v úhledné krabičce připomínající Pandořinu skříňku celá plejáda výbrusů všech možných meteoritů, včetně slavné Morávky, jejíž hřmění mě před dvěma roky vystrašilo doma ve vaně.

Připadal jsem si jako ve snu. Meteoritů, které na Zemi dopravila z Měsíce kosmická pošta zásluhou impaktů je zatím známo jen osmnáct -- z toho jen dva představují zástupce měsíčních čedičů (právě z nich jsou známá měsíční moře). Díky Jakubovi a jeho spolupracovnici Patricii se mi poštěstilo prohlédnout si jeden z nich v mikroskopu a dokonce si vyzkoušet analýzu pomocí elektronové mikrosondy.

To, že jsem skutečně v ruce držel kus měsíční horniny mi však začalo pomalu docházet až v noci, kdy jsme společně vyrazili na večeři. Při pohledu na dorůstající Měsíc, který se koupal v mracích nad Vyšehradem totiž Jakub poznamenal: "Jo, právě z něj pochází ten kousek, který jsme si před chvíli prohlíželi." Ta věta mi utkvěla v paměti a pokaždé když se teď uvidím Měsíc si tento zážitek připomenu.

Pavel Gabzdyl

 

Viděli jste letošní déšť Leonid? (596 odpovědí)

  • ano, v plné parádě (19%)
  • ano, ale jen částečně (17%)
  • ne, vůbec (64%)

 

 

Projekt Pierre Auger Observatory

Exkluzivní reportáž z podivuhodné observatoře. Exkluzivně pro IAN od našeho jihoamerického dopisovatele.

 V roce 1998 se začal rozbíhat projekt výzkumu kosmického záření o ultravysokých energiích [UHE CR], jehož duchovními otci jsou americký fyzik a nositel Nobelovy ceny Jim Cronin z Chicaga a britský fyzik z Leedsu Alan Watson. Smyslem projektu, který nese jméno francouzského fyzika a průkopníka výzkumu sekundárních spršek od primárních částic kosmického záření Pierra Augera, je získat solidní údaje o primárním kosmickém záření s energiemi částic nad 10 trilionů elektronvoltu (1019 eV).

Dosavadní detektory vybudované zejména v Japonsku a USA získaly v posledních třiceti letech údaje o několika desítkách takto energetických částic, přičemž rekordní energie činila až 320 trilionů elektronvoltů. To je do značné míry překvapení, jelikož nejlepší pozemské urychlovače částic dosáhnou před koncem tohoto desetiletí energii "pouze" 1013 elektronvoltu. Matka Příroda je tudíž nejméně desetmilionkrát schopnější a nikdo neví, jak to dělá, tj. neznáme ani teoreticky vhodné urychlovací mechanismy v kosmickém prostoru pro tak extrémní energie. Druhý problém spočívá v existenci reliktního záření, které se stává pro extrémně energetické částice smrtelnou překážkou, tj. UHE CR se při srážce s fotony reliktního záření ničí a štěpí na částice mnohem nižších energií, než pozorujeme. Jinými slovy, UHE CR musí přilétat z kosmicky malých vzdáleností do cca 50 Mpc, kde nejsou ani kvasary ani aktivní jádra galaxii jako možní kandidáti urychlovacích mechanismů. Proto je tento výzkum tak atraktivní jak pro astronomy tak pro částicové fyziky.

Česká republika se díky Fyzikálnímu ústav AV ČR neoficiálně zapojila do této mezinárodní spolupráce již v průběhu roku 1998 a od roku 1999 je naše účast podporována Grantovou agenturou AV ČR a dalšími granty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jelikož jde o nemalé finanční prostředky. Členské státy spolupráce musejí totiž přispívat do společného měšce, a to jak finančně tak zejména vývojem a konstrukcí přístrojů, elektroniky a tvorbou softwaru pro záznam a zpracování velkého objemu dat. V současné době se na projektu Auger podílí asi 300 fyziků z 18 zemí a výstavba observatoře už je v plném proudu.

Observatoř bude využívat dvou odlišných způsobů detekce UHE CR. Za prvé samotná sprška sekundárních částic v zemské atmosféře se prozradí krátkými záblesky modrého fluorescenčního záření, jež se dá zachytit za kvalitních bezměsíčných nocí daleko od civilizace pomocí obřích světelných schmidtových komor. Za druhé se sekundární částice při dopadu na zemi projeví Čerenkovovým zářením v destilované vodě, a tyto záblesky lze sledovat citlivými fotonásobiči.

Projekt vyniká svou obrovitostí. Každá schmidtova komora je fakticky největší na světě, neboť činná plocha hlavního zrcadla má čtvercový průřez 3,6 x 3,6 metru. Takových komor bude postaveno celkem 30, z toho 12 dodá Česká republika (společná laboratoř optiky Fyzikálního ústavu a Palackého univerzity v Olomouci). Budou umístěny po skupinách ze 6 komor v pěti strategických místech v argentinské pampě v okolí městečka Malargue na -35 stupni jižní šířky a 70 stupni zapadní délky v nadmořské vyšce 1500 m.

Kromě toho bude na ploše 3000 kilometrů čtverečních v této oblasti rozmístěno v mříži s roztečí 1,5 kilometru celkem 1600 pozemních detektorů Čerenkovova záření. Každá nádrž pojme 12 metrů krychlových čisté vody, sledované trojicí násobičů. Nádrže jsou vybaveny počítači na předzpracování dat, rádiovou vysílačkou a napájeny slunečními panely, neboť budou pracovat bez obsluhy po mnoho let.

Je to poprvé, kdy je pro sledování UHE CR použito tohoto hybridního (zdvojeného) způsobu detekce, neboť pro extrémní energie je velmi obtížné zařízené absolutně kalibrovat a určení přesné energie primární částice je klíčové pro všechny další analýzy. Plocha pokrytá pozemními detektory převyšuje plochu dosavadních zařízení třicetkrát, takže lze očekávat i třicetkrát větší objem dat. Zařízení v argentinské pampě má začít pracovat v roce 2006 a sbírat potřebná data po dobu plných 20 roků.

V uplynulém týdnu se konala v Malargue výroční pracovní porada projektu Auger za účasti zástupců všech 18 zemí. Českou delegaci tvořili doc. RNDr. Miroslav Hrabovský, DrSc. (vedoucí SLO v Olomouci) a níže podepsaný. Referovali jsme zde o postupu prací u nás doma, tj. jak o pokračující výrobě zrcadlových segmentů pro schmidtovy komory, montáži komor na observatoři, vývoji potřebného softwaru pro zpracování dat a našem příspěvku pro pozemní detektory. Zpráva českého týmu byla přijata s velkým uznáním, neboť jsme se výkonem, dodržováním specifikace a termínu dodávek, placením členského příspěvku i dalšími aktivitami zařadili mezi hlavní tahouny projektu, tj. USA, Německo, Velkou Británii a Itálii.

Protože se nám v mezidobí zejména diky dr. Janu Řídkému z FZU podařilo zvládnout i nezbytnou odbornou administrativu, byla Česká republika ve středu 13. listopadu ve 12 hodin dopoledne místního času (doma bylo o čtyři hodiny více) jednomyslně přijata za řádného člena mezinárodního konsorcia. To nám dává právo hlasovat o všech dalších krocích konsorcia, podílet se na zpracování a vyhodnocování pozorovacích údajů i na vědeckých publikacích, které v rámci projektu postupně vzniknou. Našim mladým pracovníkům to umožní práci přímo na místě podobně jako tomu bývá na klasické astronomické observatoři. V současné době se na projektu podílí pět vědeckých pracovníků, 11 techniků a 6 doktorandů z České republiky. Podrobnosti lze najít na internetových adresách: www.auger.org, resp. http://www-hep2.fzu.cz/~auger/.

Jiří Grygar
 

Leonidy 2002: Jaké byly?

Výběr ze záplavy vašich pozorování, které nám v minulých dnech zahltily všechny e-mailové schránky.

Výprava Štefánikovy hvězdárny
Naše skupina --19 pozorovatelů z pražské Štefánikovy hvězdárny -- urazila v noci z 18. na 19. listopadu 276 km do cíle, který zvolila k pozorování meteorického deště Leonid podle aktuální meteorologické situace. V pahorkatině Chřiby v těsném sousedství hradu Buchlov jsme pak měli možnost pozorovat celý nárůst i pokles aktivity Leonid kolem prvního maxima, které bylo vidět z Evropy. Pozorovali jsme od 4:00 SEČ do rozednění. Zvýšenou aktivitu roje jsme zaznamenali v časovém úseku 4:45 - 5:30 SEČ. Předběžný odhad zenitové hodinové frekvence je 5 000. Odhad je ale zcela jistě zatížen chybou vzhledem k postupu různorodé oblačnosti nad námi. Napozorovaný materiál vizuálního pozorování bude v nejbližších hodinách zpracován pro odeslání Mezinárodní meteorické organizaci (Jan Verfl). Provedli jsme také fotografování (Michal Pálka, Martin Fuchs, Václav Čejka) včetně fotografie celooblohové komory (Václav Čejka). Českému rozhlasu 1 -- Radiožurnálu jsme z místa pozorování poskytli informace pro posluchače, které odvysílal ve zpravodajských relacích. Nejvyšší činnost roje jsme zaznamenali v čase zhruba 5:05 - 5:10 SEČ. V té době bylo možno pozorovat i několik meteorů najednou. K tomu jistě přispěl i výběr pozorovacího stanoviště se zcela zakrytým Měsícem a poměrně vysokou nadmořskou výškou s průzračným ovzduším. Pozorovali jsme také strukturu prachového vlákna komety Tempel - Tuttle, jak se měnila v průběhu pozorování četnost pozorovaných meteorů.

Teď, ještě před zpracováním, lze aspoň říci -- bylo to skvělé a jsme rádi, že jsme nejeli zbytečně tolik kilometrů, abychom našli aspoň koutek v České republice s jasným počasím!

Pavel Suchan

 

Leonidy 2002 v Uherském Brodě
Diky relativně příznivé předpovědi počasí, tedy ne optimální, ale omnoho optimističtější než pro zbytek republiky, se nad ránem 19.listopadu sešlo na uherskobrodské hvězdárně na 15 pozorovatelů letošního návratu meteorického roje Leonid. Neustále se upřesňující se předpověď počasí i přímý pohled na oblohu dával zhruba od půlnoci naději, že pozorování bude moci úspěšně proběhnout. Postupně se zvyšující frekvence meteoritů pak dávala zapravdu i předpovědi maxima. Drobnou zajímavostí na období před očekávaným maximem bylo, že po půlnoci se meteority dosti často objevovaly ve shlucích, kdy jich bylo pozorováno během minuty či dvou několik a pak po delší dobu žádný.

Oblačnost se sice s nadcházejícím ránem od jihozápadu mírně zhoršovala, přesto ale přesně ve 4 hodiny začalo počítání výskytu meteoritů pro určení maxima roje. Během dvou hodin pozorování, kdy byla obloha ze 2/8 až po 7/8 pokryta středně vysokou oblačností osvětlovanou od západu Měsícem, byla nejhorší situace mezi 4:30 až 4:45 SEČ, tedy právě v době očekávaného maxima. To se naštěstí oproti předpovědi o něco odchýlilo. Podle našeho pozorování trvalo zhruba od 4:55 do 5:25 hod SEČ a zdálo se, že náběh do maxima byl o poznání strmější než jeho doznívání. V předběžném odhadu dosáhla hodinová frekvence nejméně 500 meteoritů jasnějších než 3 magnitudy. Maximální námi zaznamenaná frekvence se přitom pohybovala okolo hodnoty 30 meteoritů za minutu.

Bylo pozorováno i několik pěkných bolidů a déletrvajících stop převážně nazelenalé barvy. Žádný z námi pozorovaných meteoritů však nebyl jasnější než právě vycházející Venuše, je ale možné, že nám mnohé zůstaly ukryty v oblačnosti.

Další, tentokrát meteorologickou hříčkou bylo, že i přes značně proměnlivou oblačnost byl radiant roje, s výjimkou několika málo minut, po celou dobu pozorování ve zcela jasné části oblohy.

Tolik první dojmy z tohoto překrásného přírodního úkazu o to vzácnějšího, že se bude opakovat až za dalších 30 let. Žádný z pozorovatelů této bezesné noci určitě nelitoval.

Tomáš Metelka

Uherský Brod 19.11.2002, 7:30 hod

 

NAPROSTO UZASNE !!! SKVELY ZAZITEK!!!

MNOHO JASNYCH METEORU AZ -3 MAG !!!

S OBROVSKYM ZJASNENIM NA KONCI DRAHY !!!

V JEDNOM PRIPADE STOPA VIDITELNA 25 SEKUND !!!

VELICE CASTO NEKOLIK JASNYCH METEORU NAJEDNOU !!!

RELATIVNE TEPLO -- v 6:00 SEC na Lyse hore +5 st. C. (naproti tomu byl dole ve vesnici, kdyz jsme odjizdeli domu, mraz na trave)

Na vrchol Lyse hory jsem s kolegou Dominikem dorazil kolem 2:00 SEC - nad Slovenskem uplne jasno, vsude kolem pod nami husta mlha, oblacnost nad nami rychle ustupovala, foukal silny vitr, usadili jsme se v zavetri na lavickach pod restauraci

2:30-3:00 SEC: 27 Leonid, nejvice +2 az +1 mag, casto take 0 az -1 mag s krasnymi stopami trvajicimi cca 1 sekundu, stopy se vlivem silneho vetru rychle a krasne deformovaly, MHV kolem 5.0 mag

3:00-3:30 SEC: 31 Leonid, nyni mnohem vice jasnych, nekolik -2 mag, dva kusy -3 mag

3:30-4:00 SEC: 50 Leonid, chvilemi prechazela cirovita oblacnost, MHV jen 4.0-4.5 mag

4:00-4:30 SEC: 90 Leonid, stale stridave cista a cirovita obloha

4:30-5:00 SEC: 182 Leonid, stridave temer uplne a jasno a polojasno

5:00-5:30 SEC: cca 250 Leonid, z toho prvnich 100 kusu behem 10ti minut (5:00-5:10 SEC), od 5:15 oblacnost houstne

5:30 SEC -- svita, temer uplne zatazeno

6:00 SEC - opet jasno, uz ale hodne svetla, obcas jeste videt jasny meteor, odjizdime domu

Tomas Hynek

 

Ahoj,
tak jsem to videl! A bylo to uzasne, vzhledem se sve pomerne malo intenzivni meteorarske kariere muzu tvrdit, ze jsem behem jedne hodiny videl tolik metasu, kolik jsem jich nestihl za (zatim) cely svuj zivot.

A jak se to cele semlelo Myslenka, ze bych nekam utekl, me provazela cely vikend, ale vzhledem k tomu, ze jsem se teprve vcera stal po delsi nemoci (ktera jeste neni uplne zlikvidovana) prace schopnym jsem podobny vylet povazoval spise za utopii nez za neco, co opravdu chci podniknout. Sance, ze se odhodlam nekam vyjet jsem odhadoval tak na 10%. Jenze, samozrejme, vsechno bylo jinak.

Vcera kolem pate se v Brne udelalo "jasno". Okamzite jsem usedl k snimkum z druzice a kdyz jsem zjistil, co oblacnost provedla zhruba mezi polednem a treti hodinou odpoledni, vsechno me odhodlani chovat se rozumne bylo pryc. Nakonec jsem se rozhodl pro nocni vlak Brno -- ValMez -- Zilina -- Poprad -- Kosice s tim, ze vystoupim tam, kde to bude vypadat nadejne.

Prujezd Moravou na mne nenechal dobry dojem, od Vyskova az po Vsetin bylo vsude zatazeno, obcas mlha. Zacal jsem si nadavat, coze to provadim a jen upozorneni na mail Martina Gembece o tom, ze miri z Bratislavy do Levic me alespon trosku ukonejsilo, ze nejsem sam podobne postizeny.

Situace se zacala drasticky menit na cesko-slovenskych hranicich -- na hranicnim prechodu Horni Lidec -- Puchov bylo polojasno, ale behem pasove kontroly se i tady zacaly honit mraky -- takze jsem jel dal. Nicmene do Puchova jsem okynkem vlaku uvidel par peknych kousku, od Povazske Bystrice ovsem znovu zacala pisnicka mlha, nizka oblacnost.

Pokrocily cas a protrhane kusy mlhy za Vrutkami mi udelaly jasno -- vystupuji v Kralovanech (soutok Oravy a Vahu, mezi Martinem a Ruzomberokom) a davam se po znacce do vyssich nadmorskych vysek. S kazdym krokem vys se obloha procistuje az v nadmorske vysce kolem 800 metru je (skoro uplne) jasno! Krasne cisto, mhv kolem 3,5 mag, Mesic osvetluje nadherne kopecky a nad tim vsim prskaji meteory. Asi tak do pul ctvrte jsem sel vys az jsem narazil na malou planinku, kde jsem zustal az do rana. Bohuzel, teren byl hodne blativy, takze jsem se vykaslal na zapisovani (o foceni ani nemluve) a jen jsem ziral nahoru (a obcas se napil caje z termosky). A stalo to za to. Prvni hodinku pozorovani jsem pocital kazdy metas, dosel jsem k cislu okolo padesati. Potom uz jsem to nestihal. Od 4:30 uz jsem se zmohl jen na tiche "jo" za kazdy spatreny meteor. Od 4:45 to litalo porad - kam jsem se otocil, tam neco letelo, casto nekolik najednou... Proste krasa. Pocet meteoru? Nekolik stovek, nemam predstavu, kazdou minutu letelo nekolik kousku srovnatelne jasnych s Jupiterem, tech slabsich bylo mnohem mene. Poprve jsem videl "zapadat" meteor, velmi nizoucko nad obzorem se schoulil do naruce hor na obzoru. Pritom po celou dobu byly vyborne podminky, jen kolem 5:10 se zacala od jihozapadu nasouvat vyssi oblacnost, ktera ovsem to uzasne divadlo nepokazila....

Je mi trosku lito, ze jsem vyjel tak pozde (pres den jsem mel skolni povinnosti), takze jsem naprosto nestacil pripravit pozorovaci stanoviste. Ale i jen jako kukanda to bylo uuuzasne.

Jinak, mame simultanni pozorovani Kralovany -- Zdanice; kdyz jsme si volali s Romanem o podminkach, tak jsme oba ve stejny okamzik vykrikly nad nadhernym -4kovym metasem -- akorat on to videl v UMa a ja nekde nad Vozkou. Zajimavy byl i telefonat mamce (chtela se ujistit, ze me nesnedl medved) stylem "tak jsem vylezl na kop... jo, jo, druhej, treti, nadhera ... ". A taky jsem videl jedne hodne jasny bolid (zhruba v 5:20), zahlidl jsem ho perifernim videnim mezi stromy -- musel byt ale hodne jasny, rozhodne vic nez -6 mag.

Zaverem? Mam moc rad kopecky a mam moc rad hvezdicky -- a uplynulou noc si dusicka prisla na svoje.

Martin Netolický
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...