:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

453. vydání (17.10.2002 )

Start sondy INTEGRAL (foto ESA) Existuje celá řadu kosmických projektů, o kterých se mluví řadu roků prakticky bez ustání. Dokonce v předstihu před klíčovým odletem do vesmíru. Příkladem může být Hubblův kosmický dalekohled, Mezinárodní kosmická stanice a nebo třeba rentgenová Chandra. Kromě těchto špiček, které si mediální výhřev bezesporu zaslouží, však na naší planetě dnes a denně vzniká celá řada "menších" umělých družic. Dokonce lze říci, že na jednu "slavnou" výpravu náleží tak deset "neslavných". Možná je to tím, že nemají tak zdatné PR agenty. Možná je to tím, že jsou příliš specializované, někdy určené jen k testování nových technologií. A možná je to tím, že ve výbavě nemají kameru, která by chrlila krásné obrázky, falešně obarvené při dodatečném počítačovém zpracování.

Musím se přiznat, že jsem o projektu INTEGRAL slyšel hodně málo. Nebýt několika mých známých, kteří asistovali při přípravě této mise, bych si i dnes řekl: No a co, další gama observatoř. Dokud nepřinese nějaké zajímavé pozorování, neobjeví něco neznámého a nebo alespoň nebude mít technické potíže, není proč se o ní příliš rozepisovat. Teprve před pár dny jsem si ale uvědomil, že jde o bezesporu zajímavý projekt. Nejen pro svou potenciální vědeckou výtěžnost, ale především proto, že INTEGRAL podal ruku řadě českých odborníků. Díky sondě se tak i ta naše malinká země s pár eury v kapse účastní špičkové vědy.

Družice INTEGRAL se na špici ruské rakety Proton vydala do vesmíru přesně v 10 hodin 46 minut našeho času. Po dalším zážehu posledního nosného stupně se za 72 hodin zavěsí na protáhlou oběžnou dráhu, která ji zanese až 150 tisíc kilometrů od Země, tedy do poloviny vzdálenosti k Měsíci. Prvních vědeckých pozorování se dočkáme po dvou měsících. Držme jim palce.

Jiří Dušek

 

Slyšeli jste někdy před startem o observatoři INTEGRAL? (364 odpovědí)

  • ano (38%)
  • ne (62%)

 

 

Rentgenoví Češi

Integrace České republiky do Evropy probíhá i ve vesmíru. Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou agenturou pro kosmický výzkum ESA (European Speace Agency), uzavřená v listopadu 1996, umožnila účast českých vědeckých týmů na projektech této organizace. Jeden z nich se právě před několika hodinami vydal i do vesmíru.

 Mezi první takové projekty patří družice INTEGRAL. Její jméno je zkratka International Gamma Ray Laboratory (Mezinárodní laboratoř pro gama astronomii) a jde o klíčový evropský astrofyzikální projekt.

Proč zrovna gama? Astronomie záření gama zkoumá vysokoenergetické procesy ve vesmíru a zabývá se tak řešením řady základních problémů nejen v astrofyzice, ale i ve fyzice obecně. Vesmírné objekty vysílající gama záření jsou velmi rozmanité, ať už se jedná o exploze nov a supernov, mezihvězdné prostředí, neutronové hvězdy, černé díry, záblesky záření gama a aktivní galaktická jádra. Gama záření nám umožňuje nahlédnout hlouběji do těchto objektů, z nichž některé dokonce v gama oboru vyzařují nejvíce energie.

Družici INTEGRAL tvoří servisní modul obsahující veškeré subsystémy družice a nákladový modul se čtyřmi přístroji pro výzkum záření vesmírných objektů v oblasti energií gama, rentgenového a viditelného světla. Vesměs jde o velmi nákladná a unikátní zařízení vyvíjená řadu let a představující špičku současné přístrojové techniky. Celá družice váží asi čtyři tuny. Po startu 17. října 2002 ji vynese ruská raketa Proton na velmi vysokou a protáhlou oběžnou dráhu, kde nebude pozorování rušeno radiačními pásy Země.

Příspěvkem České republiky do projektu INTEGRAL je palubní experiment OMC (Optical Monitoring Camera). Jedná se o malý astronomický dalekohled pracující v oblasti viditelného světla. Hlavní část tvoří pasivně chlazená CCD kamera umístěná v ohnisku vysoce kvalitního mnohočočkového objektivu o průměru 50 milimetrů. Úkolem OMC je snímat objekty, které družice právě zkoumá v oblasti gama záření, a rozšířit tak získaná data o viditelné spektrum.

Jako celek bude INTEGRAL poskytovat několik různých druhů pozorování: cílená sledování konkrétních objektů v souladu se schválenými návrhy, pravidelné přehlídky galaktické roviny a výzkum tzv. příležitostných objektů, vyžadujících okamžité měření z důvodu nečekaná a nepředvídané aktivity.

Druhou oblastí, kterou se na projektu INTEGRAL aktivně podílíme, je ISDC, tedy INTEGRAL Science Data Center (Vědecké středisko projektu INTEGRAL) umístěné poblíž Ženevské observatoře ve Versoix ve Švýcarsku. ISDC je klíčovým místem, ve kterém se budou telemetrická data z družice zpracovávat. To představuje odstranění technických vlivů přístrojů a základní vědecké analýzy. ISDC také zajistí archivaci dat a jejích zpřístupnění vědcům. Středisko ISDC je provozováno konsorciem evropských vědeckých ústavů včetně Astronomického ústavu AV ČR. Zástupce České republiky pracuje v mnohonárodnostním týmu střediska již čtvrtým rokem a po startu družice se do zpracování dat zapojí i další vědci, doktorandi a studenti na domácích pracovištích.

I když je INTEGRAL především družicí ESA, je chápán jako celoevropský kosmický projekt. V Ondřejově proto vzniká sekundární vědecké středisko, které umožní vyhodnocovat data z INTEGRALu vědcům nejen českým, ale i z okolních zemí a východní Evropy. Díky účasti v projektu INTEGRAL jsme přímo v centru dění a máme tak zcela unikátní šanci se do hloubky seznámit s nepřebernou řadou složek ESA, současnými hardwarovými i softwarovými technikami používanými v kosmickém družicovém výzkumu a především s celou řadou odborníků, specialistů i vědeckých pracovníků. Evropa se zase seznamuje s úrovní vědecké práce v České republice. A že je s ní nadmíru spokojena, to dokazuje pozvání k zahajovanému obřímu rentgenovému teleskopu XEUS. Ale o tom až někdy příště.

René Hudec
Zdroj: Dr. Hudec je vědeckým pracovníkem Astronomické ústavu AV ČR v Ondřejově. Příspěvek vyšel ve zpravodaji Třetí pól 3/2002.
 

Tunguszka II?

V úterý 24. září tohoto roku přeletěl nad východní Sibiří velký meteor. Jakkoli se nejdříve jednalo o zprávu z bulvárních rubrik internetových zpravodajů, s odstupem času se z neobvyklého jevu vyklubala zajímavá astronomická událost.

 Záznamy amerických vojenských satelitů, které číhají na horké motory startujících raket, hovoří jednoznačně: 24. září v 18 hodin 49 minut našeho času přeletěl nad Sibiří výjimečně jasný meteor, jehož stopa byla patrná jak v infračerveném tak i viditelném oboru spektra. Svůj let začal severně od Bajkalu u města Bodajbo ve výšce přes šedesát kilometrů. Celkové množství uvolněné energie je srovnatelné se sto tunami trinitrotoluenu. Událost byla zaznamenána také seismografy v Irkutsku (na jižním pobřeží Bajkalu) a vyskytla se svědectví o existenci velkého kráteru obklopeného hořícím porostem. Agentura ČTK například uvedla: "Otřes půdy pocítili lidé nejen v Bodajbu, ale také v obcích Kjachta a Balachninskij a prudká záře byla vidět až z Kropotkina a Mamy, ležících asi 150 kilometrů od místa pádu kosmického tělesa."

Šlo tedy o druhý Tunguzský meteorit? "30. června 1908 po sedmé hodině ráno, za plného slunečního světla, pozorovaly tisíce lidí přelet jasného bolidu nad rozsáhlou oblastí Sibiře," popsal kdysi pro IAN legendární událost dr. Jiří Borovička z Astronomického ústavu v Ondřejově. "Bolid zanechával výraznou světelnou stopu a byl následován detonacemi. Ve vesnici Vanavara byl pociťován žár a tlaková vlna. Seismografy v Irkutsku, Taškentu, Tbilisi a Jeně zaznamenaly posléze chvění půdy. Atmosférická tlaková vlna dvakrát oblétla zeměkouli. Následující noci byly v Evropě a v západní polovině Ruska mimořádně světlé. Teprve po dvaceti letech byla Evropany v tajze objevena oblast povaleného lesa o rozloze 2150 čtverečných kilometrů (větší než New York). Stromy ležely v radiálním směru, pouze ve středu oblasti byly směry náhodné, některé stromy stály, ale přišly o větve, některé přežily. Část lesa byla spálená. Díky liduprázdnosti celé oblasti nedošlo k lidským obětem."

A co jev způsobilo? "Víme, že tehdy nastala gigantická exploze ve výšce někde mezi 5-10 km nad zemí (nejpravděpodobněji 8,5 km). Energie exploze byla asi 10 Megatun TNT, tj. asi tisíckrát více než v případě hirošimské atomové bomby. Těleso přiletělo od východojihovýchodu. Další parametry, např. úhel sklonu dráhy, a zejména fyzikální parametry tělesa jsou méně jisté. Nejpravděpodobnější je, že šlo o malou kamenou planetku o průměru 60 až 100 metrů. Ve výšce kolem osmi kilometrů došlo k narušení pevnosti materiálu a náhlému uvolnění kinetické energie ve formě výbuchu. Někteří vědci však stále trvají na tom, že Země se střetla s kometou, a vyskytují se dokonce názory, že celý jev byl geofyzikální a vůbec se nejednalo o průnik kosmického tělesa. Úvahy o černé díře či o kosmické lodi patří spíše do říše sci-fi. Zvýšená radioaktivita nebyla v oblasti zjištěna," dodal dr. Jiří Borovička.

Z popisu slavného Tunguzského meteoru je zřejmé, že 24. září tohoto roku nad Sibiří ke druhé "Tunguzsce" rozhodně nedošlo. Ze záznamů vojenských satelitů se sice velikost původního tělesa určuje jenom obtížně -- záleží na tom, zda byl z porézního kometárního materiálu a nebo ze železa -- počáteční hmotnost meteoroidu se však nejspíš pohybovalo v řádu tun... Je ale dost možné, že na zemský povrch řada úlomků původního tělesa skutečně dopadla. Jestli se je podaří některé z výprav nalézt, však zůstává otázkou. Velký kráter, popisovaný "očitými svědky" to každopádně nebude.

Na druhou stranu je paradoxní, že jeden meteorit Bodajbo už existuje. Je železný, váží necelých šestnáct kilogramů a nalezen byl v roce 1907.

Jiří Dušek
Zdroj: CCNet a další.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...