:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

443. vydání (4.8.2002 )

Už řadu roků prahnu po tom, abychom si k nám na brněnskou hvězdárnu koupili skutečně veliký dalekohled. Přístroj vybavený zrcadlem o průměru kolem poloviny metru, se kterým bychom sledovali dění na noční obloze. Přesto se tak dosud nestalo. K radikálnímu kroku, který by doplnil prakticky nepoužitelný dalekohled typu coudé a několik velmi kvalitních, ale nepříliš velikých refraktorů o průměru objektivu nanejvýš dvacet centimetrů, přitom nebránil ani tak nedostatek financí, jako námitky mých technických kolegů. Půlmetr na levné dobsonově montáži totiž seženete za pár desítek tisíc korun, kolegové však oponují, že se s ním nedá prakticky vůbec dívat: chvěje se, špatně se s ním míří a je nepřenosný.

Náhoda tomu chtěla, že jsem se i letos ocitnul na Astronomické expedici, kterou v létě pořádá několik institucí na pozemku hvězdárny v Úpici. A druhá náhoda tomu chtěla, že se na tento netradiční tábor podařilo vypůjčit dalekohled na dobsonově montáži se zrcadlem o průměru čtyřicet centimetrů. Třetí náhoda pak zajistila, že jsem si s tímto monstrem mohl pár desítek minut hrát, aniž by mne někdo z ostatních -- asi šedesáti pozorovatelů -- netrpělivě dýchal za krk.

Musím přiznat, že v mnohém měli naši technici pravdu. Takový přístroj na levné montáži, jenž pořídíte v bratru za 50 tisíc korun, váží přes sto kilo. Těžko se s ním otáčí, ještě hůře se přenáší... Ale na druhou stranu, poskytuje FANTASTICKÝ obraz. Většina objektů, které se běžně ukazují návštěvníkům hvězdáren, se totiž zjeví v naprosto neznámé dimenzi. Už to nejsou malé, nic neříkající a zcela nenápadné šmudly. Prstencovou mlhovinu v Lyře, Činku v Lištičce uvidíte nejen na první pohled, ale také si lehce představíte jejich tvar, zařazení mezi hvězdy i souvislosti s jinými vesmírnými objekty. Kulová hvězdokupa M 13 v Herkulovi je složena z drobných hvězd přesně tak, jak ji známe z fotografií a dvojhvězda Albireo i poloslepému pozorovateli předvede, jak vypadají barevné hvězdy. Ve větším zorném poli si přitom pozvolna ubíhající objekt pohodlně prohlédne hned několik lidí po sobě.

Jednoduše řečeno: Didaktický dopad takového dalekohledu překonal všechny mé představy. Jde o dalekohled, který není drahý a jenž by se měl dostat do výbavy každé moderní hvězdárny. Mnohem víc než výrazně dražší CCD kamery, multimediální prezentace a naleštěné svítící globy. Jistě, vyžaduje kvalifikovanější obsluhu, ale v intimním kroužku zhruba desítky pozorovatelů splní své úkoly na jedničku s hvězdičkou. Proto pevně doufám, že se mi podaří takový přístroj dostat i na naší hvězdárnu. Naši návštěvníci by si ho jistě zasloužili.

Jiří Dušek

 

 

 

Úpicestory III. - Osudy o kterých se neví...

Dnešní tisk (10. 8. 2002) se hemžil šokujícími zprávami. Deník Právo na titulní straně uvádí, že přívalová vlna míří na sever naší republiky. Zatímco Čechy jsou pustošeny velkou vodou, do hvězdárny v Úpici o půlnoci 9. 8. dorazila vlna zcela jiného charakteru.

Příčinou tohoto neštěstí, byl příval laciného alkoholu a piva, který si bez varování hydrologů z ČHMÚ (Český hydrometeorologický ústav) lili do svých chřtánů známé firmy z astronomické expedice v Úpici. Postavičky jsou to vskutku pozoruhodné s rozmanitými osudy. Figurky tohoto charakteru se vyskytovaly snad jen ve známém televizním seriálu Panoptikum města pražského. Projděme si tedy osudy této úpické galerky pěkně popořádku, možná, že některé z nich se budou až pozoruhodně proplétat.

Nejvýraznější persónou je Jirka Dušek. Protože je na expedici již po patnácté, svoji náklonnost k alkoholu se už nesnaží ani skrývat. Není se čemu divit, jak se Jirka sám pochlubil, má bulharské geny. Podařilo se nám zjistit, že pochází z velmi nuzných poměrů romské rodiny. Vyrůstal v Bulharském městě Vidina, kde se svými jednadvaceti sourozenci prožil idylické dětství. Rodina žila jak se dalo, peněz nebylo nazbyt, a tak malý Jirka dostal od svého někdy až despotického otce pořádnou školu života. Naprostý prim v jídelníčku tohoto všežravce je dnes již legendární golubek v zelném listu. V přítomnosti této stravy propuká u Jirky obžerství v ještě větší míře než obvykle. Monotónní strava u něj však zanechala trvalé následky v podobě ohavné deformace jeho postavy. Jediné co mu tento způsob života přinesl, byla rakovina trakčníku a žaludeční vředy, za což byl obratem odměněn modrou knížkou...

Ani ústavy sociální péče o něj nejevily zájem, a tak se musel dát na manéžní dráhu cirkusového exota - monstra. Na své dovolené v Bulharsku, si Jirky všimnul profesor paleontologie Evžen Bubla z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jelikož měl náklonnost k hazardním hrám, zahrál si o něj s principálem cirkusu ruskou ruletu. Poté, co principál prohrál, ihned byl Jiří v krabici od piškotů odeslán do Brna, k vědeckému prostudování. Zde se záhadným způsobem dostal Jirka až k fyzice, kterou za častých přímluv a drobných intrik svého pána profesora Bubly i vystudoval. Tolik k Jirkovi.

Dalším výkvětem je Marek Kolasa, řadou botaniků přezdívaný Amorphophallus titanum neboli smrdutec chromový. Každý, kdo jej měl možnost jen trošku poznat ví, o čem je řeč. Marek tak smrdí, že se jeho příchod vždy ohlašuje puchovou vlnou. Koróna smradu, kterou kolem sebe vytváří se dá měřit na metry. Dle ČSN 53 90 02 emanuje smrad o intenzitě 5 ölfů, což údajně uspí až dvacetihlavé stádo jatečních býků. Je to opravdu hrůza! Jeho mírně nakyslý zápach připodobňují botanici k vůni podivné a velmi vzácné sumaterské rostlině, jejíž květ páchne podobně. Její odér připomíná směs výkalů a hnijících ryb. Odtud jeho přezdívka. I o Markovy se lze dočíst v dnešním Právu a to v rubrice "ze zahraničí" na straně 10.

Také relativně nenápadný "klučík" Pavel Gabzdyl není na první pohled bez poskvrny. I když se nesnaží za každou cenu "vynikat" jako někteří jiní a alkoholu příliš neholduje, ušetřený peníz obratem utrácí za módní výstřelky a barvy na vlasy. Dlouho to nebylo nikomu podezřelé, až do doby, kdy byla rozluštěna jeho přezdívka "Gabi". Ve skutečnosti nejde o "Gabi", nýbrž o Gábi, čili Gábinu. Ono dlouhé á se vždy vhodně zakamuflovalo haviřoskym dialektem. Gábiho pravou tvář a možná i jiné části těla, znal jen Marek Kolasa, se kterým se Gábi tajně "stýkal". Jejich poměr byl však minulé noci prozrazen, kdy se nalitý Marek vyspal, a to zcela veřejně, s Gábim, o kterém se již dnes ví, že je transvestita. Šokovaná přítelkyně Gábiho Lenka Švardalová hledala s pláčem ráno útěchu u členů prestižní skupiny M.O.R. Chudák holka, zřejmě bude muset učinit životní rozhodnutí. Není ji co závidět. V denním světle se Gábi zdá skutečně jako slušný člověk a jeho chování o ničem nenasvědčuje. Shodou okolností je Gábi spolupracovníkem Jiřího Duška. A zde se ony osudy proplétají. Lze se jen domnívati, jaký vliv mělo brněnské monstrum na Pavla.

Ostravská hvězdárna na tom není o mnoho lépe. Nejen že odchovala již zmiňovaného Marka Kolasu, ale poskytla útočiště několika dalším exotům. Nejvýraznějším představitelem této kliky je Tomáš Havlík zvaný Styk Pohlavson. Tomáš, který má již řadu let komplexy z místního lamače dívčích srdéček Marcela Bělíka zvaného Žužu, je dokonce na svou přezdívku pyšný a věří, že je u děvčat oblíben. Ale tak tomu bohudík není! Žije v naprostém přeludu a jeho schizofrenní chování přerostlo až k tomu, že jezdí do Londýna do musea Madame Tussaud osahávat voskovou figurínu australské zpěvačky Kylie Minogue (34). Vyzbrojen kapesním nožíkem, przní zpěvaččino tělo a utváří na něm nové vrypy a záhyby. Jak uvádí deník Právo na straně 10, Tomáš poplácává figurínu po zadku tak často a usilovně, že má Kylie neustále špinavé kalhotky a ušmudlané i červenočerné sexy prádélko.

Zmiňovaný Marcel Bělík řečený Žužu je skutečným kádrem ve svém oboru. Ani nedávno nabytý manželský stav a přírůstek do rodiny, mu nebrání v tom, aby na laciné maďarské víno značky Egri Bikavér s kýčovitou vinětou lákal do svého kumbálu naivní mladé dívenky, kterým poskytuje nocleh na ošuntělém kavalci připomínající spíše brloh bezdomovce. Je skutečnou záhadou, proč má Žužu vždy plno a na noc se zamyká (?!).

Tolik z plejády vedoucích. Výčet, který jsme vám podali, je pouhým, byť reprezentativním, vzorkem vedoucích. Je zde i řada slušných vedoucích, kteří mají o své svěřence zájem a pod jejichž vedením dítka vzkvétají a vykazují dobré výsledky. Patří zde především Rudolf Novák, Tomáš Apeltauer a Viktor Votruba z brněnské sekce, dále Danka Korčáková, Lukáš Král a Petr Skřehot alias Fidel. Z úzkého kruhu pohunků a přicmrndávačů, točících se okolo vedoucích, jmenujme především Michala Švandu, Janu Adamcovou, Terezu Šedivcovou, Janu Rychlou, Alici Štědrou, Lydii Navrátilovou a Mariánu Zárubovou.

Michal Švanda je typ poctivého pracovitého člověka, který se vždy záhadným způsobem zaplete do interních intrik a jako nejvhodnější kandidát letí jako první do bazénku. Ostatně tento úkon je používán jako trest již několik let a to i tehdy, když dotyčný nic nespáchal. Je to prosté, stačí jen na kohokoliv ukázat prstem, naklonit ke své myšlence některého z vedoucích a sehnat k ruce pár přisluhovačů z řad expedičníků a exekuce je hotova. Nešťastníkům není dopřáno ani vyndat si mobilní telefon z kapes. Je pravdou, že v poslední době je v případě Michala nablízku jeho partnerka Jana Adamcová, co by statná opora. Stejně usilovně jako dnes obcují v kopuli v žáru slunečních paprsků, provozovali své radovánky také v Itálii, kde byli na dovolené. Dnešní tisk uvádí, že Italská policie byla nucena vyšetřovat kuriózní případ rušení nočního klidu v městě Pegli na jihu země. Obyvatelé si stěžovali, že je mladý pár nenechal vyspat provozováním hlasitého sexu a to v intervalu šestkrát za noc á 30 min. Zoufalí nájemníci si zvuky jejich aktu lásky dokonce nahráli jako důkaz pro soud, který proběhne začátkem září. Doufejme, že dopadne dobře a mladý pár nevstoupí do života s flastrem (zmíněnou nahrávku si můžete poslechnout v oddělení Rádia IAN).

Avšak ani mezi ostatními přicmrndávači to není lepší. Zmiňovaná Lydie Navrátilová ač prošla ortodoxní křesťanskou výchovou zakončenou studiem na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, si nedělá těžkou hlavu se svou pověstí cudné panny. Nejenže ostatní navádí k nepravostem, ale sama nevybouřená Lydie provozuje podivuhodnou nemravnou činnost. K mírnějším výstřelkum patří nošení prezervativu na jejím jazyku se kterým se veřejně producíruje a slibuje si netušené zážitky v líbání. Také žádná intrika a pomluva se neobejde bez její asistence.

Podobným typem jsou Alice Štědrá a Mariána Zárubová. Jejich excesy však nepřekypují takovými nestoudnostmi jako u Lydie. Alice občas budí i dojem, že by z ní časem mohla být schopná lékařka. Zatím je však zatížena přemírou touhy pomáhat druhým a to i za cenu jejich zdraví a života. Tuto neblahou zkušenost měl možnost prožít nešťastník Gomez, který byl po pozorovací noci napaden prášky nadopovanou Alicí. Alice při pohledu na lehce podřimujícího Gomeze nabyla dojmu, že se jedná o stav komatický a prudkými ranami kamenem do jeho hlavy se pokusila uvést poškozeného v život. Účinek byl přesně opačný a dotyčný Gomez upadl díky její "něžné" péči do bezvědomí, ze kterého ho musel křísit přivolaný lékař rychlé záchranné služby z Trutnova. Jen díky shovívavosti Gomeze, neskončila Alice v policejní cele a s celým svým profesním životem vůbec. Mariana je také případ pro psychiatra. Trpí představou, že je zcela opuštěná. Ani jejími rodiči placený přítel Viktor Votruba, zvaný Viki Gigolo, ji této představy nezbavil. Sama zavedla interní poštu (umaštěná krabice s průřezem na boku, mající připomínat poštovní schránku), do které si píše v průběhu dne sama dopisy a večer po jejich rozdávání předvádí infantilní výstupy zapříčiněné obdržením papírku s psaním přímo "na tělo".

Světlým bodem je skupina M.O.R. vedená Fidelem. Je to člověk podivínský avšak pevných zásad, jako ostatně všichni členové M.O.R.u. Skupina pracuje nejenom v noci ale i přes den a má skvělé výsledky i na sportovním poli. Její členové jsou uvědomělí a to nejen díky vlastnímu přesvědčení a silné vůli, ale též díky interní knihovničce jejíž součástí je nejenom literatura ryze meteorologická, ale též sborník rad kterak být lepší a přežít. Na tomto díle má zásluhu především sekce pro informace a propagandu vedená Eliánem Gomezem. Tento svěží mladý muž, který odolává takovým hojně rozšířeným expedičním lákadlům, jako je alkohol a vždy je patřičně upraven, má ambice stát se něčím větším. Zatím mu však v rozletu brání Fidel, který mu v dětství podal otcovskou ruku a vytáhl ho z morálního bahna. Proto si Gomez Fidela tolik váží a Fidel bere Gomeze jako vlastního syna.

Kromě výše zmíněných osobností je však expedice plná lidské šediny a průměrnosti. Avšak i zde nalezneme existence, zcela se vymykající představám o tom, co to je Homo Sapiens. Je jen otázkou času, kdy mezi nimi samotnými dojde k eskalaci napětí, které dnes lze již pozorovat zvláště mezi těmi, kteří všechny okolo přesvědčují o své bezmezné pravdě a inteligenci. Boj za sebeurčení může v této mase vyvrcholit podobně, jako v případě bulharských Romů v městě Vidině. Zde proti sobě stojí romské rodiny Perových a Zrnkových. Bratranec Jirky Duška a člen klanu, jemuž velí cikánský baron Dežo Perov, Ivan Perov, se v poslední červencový pátek zapálil před sídlem bulharského prezidenta, na protest proti tomu, že koncem června za záhadných okolnosti zmizel psychicky nemocný recidivista Cvetelin Perov (19). Posléze se ukázalo, že ho k smrti utýrala rodina Zrnkových, protože se pokusil ukrást cosi z jejího drobného majetku. Vypukl několika denní masakr, jehož obětí se stal další čtyřicetiletý Rom. Šlo o skutečnou válku s použitím zbraní a vznětlivých kapalin, kterou jen se značnými obtížemi zastavily početné policejní oddíly.

Jirka Dušek je zdrcen nejen situací ve svém rodném městě, ale také obavou, že podobné nepokoje se rozpoutají mezi expedičníky. Není též tajemstvím, že se eskaluje napětí mezi řadovými expedičníky a velitelským sborem. Řadový expedičníci závidí vedení jejich zhýralý život plný obžerství a alkoholových dýchánků, přičemž sami mají striktní zákaz požívání alkoholických nápojů, kouření, užívání opiátů a opouštění pozemku hvězdárny. Skutečně vojenský režim jen těžce snášejí. Je jen otázku času, kdy sám Jirka Dušek podlehne a po vzoru svého bratrance Ivana Perova spáchá sebevraždu žehem. Již dnes nacvičoval cosi na parkovišti před hvězdárnou s třaskavinami.

Uvidíme, co přinese zítřek a následující dny. Jedno je však jisté, nový Jirka Dušek se už nenarodí... Situace na Úpické expedici dnes připomíná poměry v Hongkongu. Intriky, vraždy, rabování, alkohol, drogy, sex a minimum svobody. To je dnes pravá tvář expedice. Doufejme jen, že barometr svobody nebude hlásit trvalý pokles!

FIdel a Gomez
 

Úpicestory II - pravdivý příběh

Po obědě všichni někam zmizeli. Hrát volejbal, trávit, zpracovávat pozorování nebo se jen tak poflakovat po táboře a užívat léta. Najednou se zdvihl silný vítr a rachitický Petr Scheirich se octl za plotem a tvrdě přistál na parkovišti. Kolikrát jsme mu říkali, že se má pořádně najíst?

Všechno marné, pořád vypadá jak z Dachau. Jen se nesměj, Gomezi, na Tebe taky dojde. Onehdá jsi se propadl do komatického spánku a nepomohl ani vydatný proplesking. Až po studené sprše již Tvoje zorničky začaly reagovat na světelné i tepelné podněty, po šťouchání špejlí jsi již byl schopen i chůze.

A slyšeli jste už někdy o prochmatingu? Expert, na kterého se vždy a všude můžete spolehnout, Vás za malý poplatek zasvětí do jeho tajů a dokonce přidá i několik triků z osahingu jako bonus. Umí i kibicovat do volejbalu. Jinak je ale k nepoužití.

Hurá, kytary... Máme tady hned několik vynikajících hráčů. Někteří ale vedou prim i v jiných oblastech, například v obtěžování ostatních vším pronikajícími pohledy. A co se děje v generálním štábu za neplechy? Sodoma Gomora!!! Tomáš Havlík je bývalý porno herec. Dnes jsme byly (my ženy) svědky jeho sexuálních hrátek s tekutým lepidlem. A že se bylo na co dívat! Rozvalený na upatlaném gauči se svými pseudostříbrnými vlasy byl prostě k sežrání. Jedinou vadou bylo nervózní podupávání Codela, až Tomáš na gauči nadskakoval a nebozí expedičníci skákali do krytu ve strachu ze zemětřesení.

Codel, to je taky kapitola sama pro sebe. Chcete ho? Navštivte kuřáckou lavičku a nebudete rozhodně litovat. Jeho bronchitický kašel Vás přivítá už zdaleka. Od Codela není daleko k Duškovi (jsou to naši oblíbení těžkotonážníci). I přes jeho extravagantní vzhled o něm nemůžeme říci křivého slova. Je ztělesnění dokonalosti, světlo našeho expedičního života, vynikající pedagog a s otcovskou láskou nás buzeruje.

A kdo nám tady ještě zbývá? Známý hypochondr Viktor Votruba, který rád požívá. Když je mu pak ráno špatně a zvrací za hangárem, cvakne si s chutí genciánové violeti (v civilu se používá na barvení mikrobiologických preparátů aneb Holka modrooká nenasaď mi gonokoka) a s výmluvou na afty tak maskuje svou neřest. Jeho vrahounskou image skvěle dotváří fialové přední zuby. Pln nadšení pak vyráží za temných nocí strašit kolemjdoucí.

Zlatovlásko, voláme sborem Gabiho. Gabi přichází a chce k našemu počítači. Má smůlu. Dobře mířená rána pěstí ho odkázala do příslušných mezí, s brekotem nám běží do Úpice pro čokoládu, abychom mu odpustily. Kup mléčnou, voláme ještě než zmizí v zatáčce. Čokoláda je hnědá sladká substance, vysype ze sebe upravenou definici naše encyklopedie na pochodu. Co bychom si bez ní počali, všichni ji dobře známe, je blonďatá, čestná a hlavně ... nejchytřejší.

Kam se řítíš, Michale, ale Švanda neslyší, nevidí, spěchá pozorovat Slunce. Po chvíli se ozve z kopule šílený řev postřeleného paviána, ze štěrbiny stoupá dým a vzápětí je vidno Michala vybíhajícího z kopule. Jediný pohled stačí každému k pochopení, že Michalova kostěná orbita (očnice) zeje prázdnotou (tos nevěděl, ze si tam Jana předtím hrála s filtrem, viď?)

Žlutá plechovka stojící silou vůle za garáží jistě neunikla vaší pozornosti. Za volantem se vyžívá zvláště Alice, kde dává volný průchod svým vražedným choutkám. Nedání přednosti v jízdě patří ještě k tomu nejbezpečnějšímu z jejího řidičského repertoáru. Držíme se zatím statečně, ale její stálé naléhání, ať se s ní projedeme, nás nenechává na pochybách, že od svého plánu nás zabít ještě neupustila. Těžce to nese hlavně Codel. Čerstvý infarkt myokardu přišel nečekaně. Ale naštěstí byla hned vedle trafika, takže smrtelné nebezpečí rychle zažehnal levnou cigaretou.

Svůdce nacházíme na každém rohu. Nezletilý Zdeněk Janák svou nadrženost neskrývá. Své mužné tělo vystavuje hlavně za vlahých večerů korzováním před dámskými sprchami. Nemůžeme se nezmínit o jeho zálibě ve zralých ženách, které láká do svého stanu pod průhlednou záminkou -- pojď se podívat na mou občanku! To všechno od té doby, co mu Mariana neodolala a na VEŘEJNOSTI znesvětila jeho pozadí tím, že mu na něj vyklopila jeho jídelní misku plnou vody. No, Mari, my víme, KAM ses chtěla podívat, ale byl prostě otočen zády, viď? Teda Viktore, zasáhni než bude pozdě! Dokonce Marianě dnes došel interní poštou instruktážní leták o hormonální antikoncepci.

Tím jsme ladně přešly k dalšímu tématu, kterým je již zmíněná interní pošta. Byl to geniální nápad intrikářky Zuzky Kaňuchové, která se tímto zasloužila o to, že nás odsud rozhodně odjede více než méně. Pokud vás v noci vzbudily podivné zvuky, ničeho se nelekejte. To jenom starý vášnivec Petr Šťastný dává průchod svým emocím zuřivým voláním "Michale, Michale (Szozdo)." Ale s Michalem to ani nehlo a dál si hledá svou oblíbenou "nabíječku".

Fidel si našel přítelkyni (a závidí Gomezovi, že jemu píšou dvě), jmenuje se Juanita a je to šťabajsna. Ale on pro ženy nežije a jeho jedinou láskou je ve skutečnosti Gomez, do kterého hučí své meteorologické ideje i v noci, čímž ruší ostatní ve spánku. Nám to ale nevadí, je legrační poslouchat jejich milostné tokání o cumulonimbech.

Díky flatulenci obou se Tereza moc nevyspí.Pokud zrovna nemusí Gomézovi pomáhat do spacáku, dostává od Fidela loktem direkty. Tolik o M.O.R.u.

Koho si vezmeme na paškál nyní? Slavného Leona Miše, který se tu s nikým nesnese a on je nesnesitelný i sám sobě.

V Bečce to v noci žije. Došel vám právě alkohol? Snadná pomoc, řekněte heslo "Jdeme s vámi chlastat" a otevře vám rozesmátý Kosmonaut (kus chlapa s nejlepší postavou na celé Expedici).

Nemůžeme napsat nic o Markovi Kolasovi, neboť je vůči nám inertní. Někdy se tu taky pozoruje, ale nemůžeme si zaboha vzpomenout, kdy to bylo naposledy. Někdy v minulém roce?

Apl má dnes dobrou náladu. To proto, že se včera neopil. Usmívá se na širý svět, očička mu září, aby za tím nebylo něco jiného! Libor Novák přivezl novou image. Asi by měl začít pít Sprite. Jeho hustá hřívá volně padající na ramena způsobila, že se nejedno dívčí srdce rozbušilo rychleji.

Zajímavé věci se dějí za plotem i v noci. Nezvaní návštěvníci nevěda, že je hvězdárna pro veřejnost uzavřená, přijeli motorovým vozidlem a osvítili co se dalo, čímž všem nadobro zničili pracně získanou adaptaci na tmu. Po hysterické otázce "Proč je tady tma?" jsme je začali nenávidět ještě více. Škoda, že tu nemáme infračervený zaměřovač.

Finálně se zmíníme o Tátovi Expedice. Jistě víte, o koho se jedná. Jiří, veď nás!!! Skočíme pro Tebe i do bazénku!

Alice Štědrá, Mariana Zárubová
 

Srpnové Perseidy jsou tady!

V noci z 12. na 13. srpna nastane maximum meteorického roje Perseidy. Mezi 23. hodinou a ranním svítáním bude možné vidět až 60 meteorů za hodinu.

Srpnové noci patří k nejpříhodnějším ke sledování noční oblohy, jak z hlediska počasí tak kvůli zajímavostem, které obloha nabízí. K těm určitě patří meteorický roj Perseidy, který je v činnosti každý rok od konce července až zhruba do 20. srpna a největší aktivity dosahuje kolem 12. srpna. Meteory, lidově nazývané "padající hvězdy", jsou způsobeny drobnými částicemi meziplanetární hmoty, které vlétají velkou rychlostí do atmosféry Země a tam se odpařují. Centimetrové tělísko tak může na krátkou dobu jedné sekundy přezářit všechny hvězdy na obloze. Meteorický roj můžeme pozorovat, když se Země potkává s proudem částic, které mají stejný původ a velmi podobné dráhy.

Perseidy jsou tvořeny částicemi uvolněnými z komety Swift-Tuttle. Tato kometa obíhá kolem Slunce po velmi protáhlé dráze jednou za 130 let. Naposledy se ke Slunci přiblížila v roce 1992. V souvislosti s tímto přiblížením komety došlo v první polovině devadesátých let k nárůstu aktivity Perseid. V maximu bylo pozorováno až 400 meteorů za hodinu. Od té doby už aktivita roje poklesla k normálu, tj. k 60-80 meteorům za hodinu. Dráhy rojových meteorů jsou v prostoru rovnoběžné a při pohledu ze země se díky perspektivě zdá, že se zpětně prodloužené dráhy protínají v jednom bodě. Tento bod, nazývaný radiant, leží v případě Perseid v souhvězdí Persea -- odtud název roje. Perseidy vlétají do atmosféry rychlostí 60 kilometrů za sekundu a září ve výškách kolem 100 km nad zemí. V řídkých vrstvách atmosféry se úplně rozpadnou a odpaří a na zemský povrch nedopadnou.

Každý rok není pro sledování Perseid stejně výhodný. Některé roky ruší v době maxima roje svit Měsíce nebo připadne maximum na denní hodiny a v noci je aktivita nižší. Rok 2002 je z tohoto hlediska příznivý. Maximum roje je očekáváno v noci z 12. na 13. srpna krátce po půlnoci letního času a Měsíc zapadne již zvečera. V případě bezoblačného počasí bude možné mezi 23. hodinou a ranním svítáním vidět několik desítek meteorů za hodinu. Více meteorů bude viditelných ve venkovských oblastech s temnou oblohou. Ve městech, kde ruší umělé osvětlení, jsou pozorovací podmínky horší. Menší množství Perseid bude možné pozorovat i v jiných nocích. Činnost roje bude dostatečně nápadná zhruba od 9. do 14. srpna.

Perseidy patří k nejlépe prozkoumaným meteorickým rojům. Přesto budou i letos sledovány přístroji Astronomického ústavu Akademie věd, zejména televizními a fotografickými kamerami a meteorickým radarem. Tato pozorování by měla přispět k objasnění některých ještě ne zcela pochopených procesů vznikajících při průletu meteorů atmosférou.

Jiří Borovička
Zdroj: Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 37 z 5. 8. 2002
 

Úpicestory I. - procitnutí

Nepravidelné, občasné zpravodajství z Astronomické expedice 2002, která napadnula Hvězdárnu v Úpici.

"Tak zase zítra," loučí se krátce po zavírací době v hostinci U Žižky Leon Miš a pomalým vrávoravým krokem míří zpět do dlouhého plíživého kopce, na jehož vrcholu skryta borovičkovým houštím umístěna je úpická hvězdárna. Na místě to tajemném, kde se v minulosti nacházela obecní šibenice, na níž o své životy přišly desítky zločinců a kradařů.

Leon loudavým krokem míjí divadlo Aloise Jiráska a brouká si jakousi skladbu od Rolling Stones. Když, notně zadýchán, dospívá až ke hřbitovu, ani si nevšímá, že právě odbíjí půlnoc -- hodina duchů. A tak nemá ani ponětí o tom, jak se za ním objevily dvě vznášející se bílé průhledné postavičky, které se chvíli o čemsi domlouvaly... Pak se jedna z nich uchichtla a plavým letem zmizela směrem k Trutnovu. Druhá postava se za mizející několik sekund dívala, otočila se zpět a zlostným pohledem s vyceněnými zuby pohlédla na vzdalujícího se Leona. Trvá chvilinku, než éterické stvoření pohodilo hlavou, ušklíblo se a tichým pohybem se dostalo až nad nic netušícího Leona. Ještě jedno pohození hlavou a bytost mizí v těle Leonově.

Leon se zarazil, škytl, poskočil, a přes jeho tvář se rozlil ďábelský úsměv. Jeho chůze směrem ke hvězdárně se zrychlila. Je vidět, že Leon, který vlastně ani nebyl Leonem, má cosi za lubem.

Postává na parkovišti před hvězdárnou a je vidět, že o čemsi přemýšlí. Podrbe se za uchem, na bradě a na zadnici, pohlédne směrem k trafostanici a druhým pohledem na okrově žlutou Škodu 125L. Nezávislý pozorovatel by si všiml, že Leon náhle odbíhá. A už je zpátky a vleče s sebou tlustý měděný kabel, zatímco v druhé ruce svírá plát plechu a rychlými pohyby simuluje zvuk blížící se bouřky. Ve tmě je vidět, že druhý konec kabelu je položen u trafostanice. S využitím ohnutého drátu z kola paní ředitelky otevírá dveře na straně řidiče, ovíjí měděný drát kolem volantu. Leon opět mizí směrem k dílně -- a už je zase zpět, pokládá železný plech na sedadlo a od něj vede vodivý kabel do nádrže. Poslední kontroly, zavření dveří a pískající si Leon přifázuje druhou část kabelu na vysoké napětí.

Poblíž laviček potkává ve tmě vyhublou brýlatou postavu. "Ahoj Leone."

"Dobrou noc, Libore," odpovídá Leon a propuká v ďábelský smích. Za zády vytlemeného Leona se objevuje jasně modrá záře, ozývá se mohutný řev a vzápětí výbuch, který rozmetává zbytky okrově žluté Škody 125L po širokém okolí.

Výbuch vzbudil účastníky expedice. "Co to bylo, Leone?" ptá se probudivší se Viktor Votruba. "Nevím, Liborovi asi špatně startuje auto," pronáší Leon na půl huby a odchází směrem do kůlny.

Opožděně dopadnuvší úlomek spadl vykukujícímu Viktorovi na ruku a roztrhl mu dlaň. "To je zase den," vzmohl se jen na slovo odporu a vydal se směrem k pánským toaletám, že proudem vody odstraní krev a půjde dál spát.

Pozdě si všiml, že přímotopný ohřívák má uražené víko a na záchodě se povaluje prázdný barel od kyselin chlorovodíkové a sírové. Nepředstavitelná bolest projela celým jeho tělem od rukou až do nohou. Viktor již jen může bezmocně sledovat, jak mu uhelnatí ruce a organická tkáň ztrácí svůj tvar i funkci. Kvapem se chce odtrhnout od umyvadla, ale uklouzává po nastrčené slupce od banánů. Ve snaze neztratit rovnováhu se chytá rukama za průtokový ohřívač. Ten je bohužel jen ledabyle uchycen v o číslo větších hmoždinkách a padá Viktorovi přímo na hlavu.

Za patnáct minut již bylo možno úspěšně pochybovat o tom, zda zkroucené a zuhelnatělé zbytky ležící na dlažkách byly vůbec člověk, natož pak Viktor.

Kolemjdoucí Leon se jen ušklíbne a na dámské toalety dovléká druhý barel s kyselinou a kyslíkovou láhev s tlakovým ventilem. Ventil umístí mezi prkénko a mísu, hadici opatrně ponoří do sifonu záchodu.

"Jak to, že ještě nespíš, Leone?" táže se již hotového Miše usměvavá Iva Boková a je jasné, kam míří. "To víš, mám službu." Odpovídá Leon se skelným pohledem v očích a tajemně mizí ve dveřích.

Iva stahuje spací tepláky i spodní prádlo a usedá na prkénko. Ventil se odjišťuje, kyslík začíná rychle unikat z bomby a hadicí způsobuje mohutné bublání pod sifonem. Výstřiky smrtící kapaliny potřísňují Ivu celou, nejvíce však její dolní část, která se prakticky rychlostí blesku rozpadá v nic. Obsah Iviných střev se tak v konečném důsledku skutečně v záchodové míse ocitá, ale včetně svého obalu a skrz značně zvětšený řitní otvor.

"Co to tady smrdí?" zajímá se Jirka Dušek, vstoupivší do chodbičky u záchodků. Možná by ve svém filosofickém výstupu pokračoval, nebýt skutečnosti, že se kyslíková bomba -- použitá jako hnací prostředek pro stříkající kyselinu -- uvolnila a hnána mocným únikem plynu přibyla Jirku do zdi. Nárazem poškozený plášť tlakové lahve už nemůže udržet nahuštěný kyslík a s ohromující rachotu se rozpadá a srší úlomky kovu všude kolem.

Teď již lze s úspěchem pochybovat nejen o původních tvarech Jirky Duška, ale též o původních tvarech přístavku se sociálním zařízením.

"Co to bylo?" ptá se Marcel Bělík, promazávající řetěz pohonu kopule. "Já nic neslyšel," na to Leon a v okamžiku, kdy Marcel promazává články, jež jsou pár milimetrů od pohonných ozubených kol, tiskne tlačítko otáčení kopule a Marcelovy prsty jakou jako máslo odkrojeny a padají z kopule ven. Marcel padá na podlahu kopule, ale náhoda tomu chtěla, že se uvolnilo těleso Merzova dalekohledu a Marcela přes všechny jeho protesty poslalo do věčných lovišť. Leon spokojeně odhazuje šroubovák a vítězoslavně odchází.

Hvězdárna je celá na nohou. Opakující se výbuchy a srdcervoucí výkřiky vzbudily již úplně každého. Expedičníkům pomalu dochází, že se kolem nich děje cosi nekalého a nechutného a nikdo se nechce stát další obětí. Rychlé přepočítání ukazuje na chybějící Ivu, Viktora a Jirku. Zbořený přístavek sociálních zařízení a ohořelé trosky auta na parkovišti daly jasnou indicii k tomu, že kdo uteče, ten vyhraje. O tom, že má každé pravidlo své výjimky, se přesvědčil u branky nejrychlejší Honza Dvořáček, následován svým o něco pomalejším bratrem. Modravé blesky přejíždějící po mladých tělech nenechávají nikoho na pochybách, že v oplocení je proud i napětí podstatně převyšující meze lidského přežití. Šokovaným expedičníkům nezbývá, než se bezmocně dívat na třesoucí a vypařující se těla svých přátel.

"Co teď?" ptá se zoufale Petr Scheirich a jeho hlavou vzápětí prolétá lešeninová dvoucoulová trubka, jež byla do svého pohybového stavu uvedena mohutným prakem, umně skrytým za kuchyňkou. Expedičníci jsou, jako když do nich střelí. Na louce u laviček již není nikoho vidět. Vybouchlá rachejtle Michala Švandu nejen vyděsila, ale ještě mu podpálila kalhoty. Snaha uhasit hořící textil skokem do bazénku se ukázala jako lichá a tak mu nezbylo než pár vteřin přemýšlet, kdeže se asi v požárnické nádrži na hvězdárně vzala násada hladových piraňas.

Jana Adamcová se rozhodla začít sportovat a v domnění, že pohybující cíl je obtížné zasáhnout začala kličkovat po zadní louce. Její úvaha vůbec nebyla špatná, nepočítala ale s alternativou, že Leon bude mít k dispozici rychlopalný rotační kulomet, před jehož sprškou neuteče ani gepard. Ráže 12 mm proměnila Janino tělo v hromádku neštěstí.

Rudolf Novák na vše šel chytře. Potichoučku, jako myš, se proplížil do kůlny, kde zcizil dvoumetrovou fošnu původně určenou k opravě laviček, tu přehodil přes elektrizovaný plot a rozhodl se tímto způsobem opustit místo zkázy. Jenže ho při jeho počínání sledoval Miš a jakmile se Rudolf vyskytoval těsně před cílem své cesty, do fošny prudce kopnu a chudák Codel přistál rozkrokem přímo na sloupku. V principu ho ale bolestivá kastrace již nemusela trápit, neboť v následujících okamžicích ho stihl stejný osud, jako oba Dvořáčky.

V borovičkách je ticho. Praskající klestí prozrazuje pohybující se lidskou postavu. Danka Korčáková zná v borovičkách každý metr, protože tu po nocích v létě spává. I proto zůstala více než překvapena, když po dalším očekávaném křupnutí zaslechla neočekávaný zvuk svištícího tělesa a posléze v prsou ucítila prudké bodnutí. Jakoby její něžný krok spustil kola smrtelného stroje je Dančino tělo vymrštěno prudce vzhůru a vláčeno korunami boroviček, kde také nakonec zůstává viset hlavou dolů. Do zohavení jejího těla se okamžitě pouští hejno červených veverek.

Z lékařského hlediska se tu dějí věci, které jsou daleko za rámcem lékařských pokusů. Mariana Zárubová jako studující medik si to velmi dobře uvědomuje. Je jí jasné, že účinky elektrického proudu, kyselin, petard, piraní, 12 mm kulometu i bodných zbraní jsou pro lidskou tělesnou schránku více než fatální. Horečně přemýšlí, kde by se asi tak mohla schovat před svým vlastním osudem, neboť již zřejmě nikdo nepochybuje, že ten je zpečetěn. Napadá ji, že vhodným úkrytem by mohl být například v garáži zaparkovaný hvězdárenský Forman. Nachází jediné otevřené dveře, vstupuje dovnitř a pak už jen bezmocně sleduje, jak temná postava dveře s využitím elektrického oblouku zavařuje, otevírá kapotu a startuje motor. Příliš pozdě si uvědomuje, že je do kabiny zavedena hadice od výfuku bez katalyzátoru a snaží se z Formanu co nejrychleji dostat.

Kdyby se Mariana učila geologii, věděla by, že podle Mohsovy tabulky tvrdosti nerostů není možné sklo rozškrábat nehty, zatímco opačně to jde. Krvavé čáry rozedřených prstů za několik okamžiků pokrývají celý interiér automobilu. Mariana hledá v přihrádce cokoli, čím by mohla dát průchod čistému vzduchu do dýmu se ponořující kabiny, ale nalézá jen jedno částečně použité balení žvýkaček Airwaves -- Menthol & Eucalyptus, které jsou jí v dané chvíli platné asi jako mrtvému zimník. Už dávno věděla, že na tuto expedici vlastně jet nechce, neboť by se měla učit na zkoušky, ale uposlechla Viktorovo naléhání: "Pojeď do Úpice, pár dní tě nezabije..."

Michal Szozda se pokouší vyslat alespoň nouzový signál prostřednictvím internetu. Když si nedovedou přeživší pomoci sami, tak jim bude muset přijít pomoc zvenku. Bohužel, úmyslně poškozená CD-ROM mechanika v nepravou chvíli vyplivla rotující stříbrný disk, který se s nebývalou razancí zaryl Michalovi do krku. Polský mladík již poslední úder na klávesu Enter prostě nezvládne.

Leon spokojeně shledává, že se expedice velmi rychle proměnila v hromadu mrtvol. Náhle se křečovitě oklepává a nezávislý pozorovatel (který by už touto dobou stejně nežil) by viděl, jak jeho tělo opouští bílá poloprůhledná éterická bytost. Bytost se otáčí, z nadhledu přelétne dílo zkázy, spokojeně si zamne rukama a odlétá směrem ke hřbitovu.

"To máte za ty nejapné hry, co jste hráli na hřbitově!"

Leon se vrací do svého post-žižkovského deliria. Vychází před hvězdárnu a zapaluje si cigaretu. Odhozená zápalka jen náhodou dopadá do nastraženého kanystru s benzínem a nemilosrdný oheň smazává ze světa všechny důkazy toho, co se na hvězdárně dnes v noci dělo.

Michal Švanda
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...