:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

432. vydání (13.6.2002 )

Foto Oddleiv Sklibrei V posledním vydání časopisu Týden jsem si přečetl zajímavý článek, který se pokoušel zbořit některé mýty kolem nelegálního kopírování hudby a filmu prostřednictvím Internetu. Jakkoli se jedná o nezákonné počínání, jedno je jisté: Výměny empétrojek, stejně jako pirátské nahrávky nejčerstvějších hollywoodských šlágrů, hudební vydavatelství ani filmová studia příliš neohrožují. Rozumějte: Pro tato radikální tvrzení nejsou žádné jednoznačné statistické důkazy. Například v USA sice za rok 2001 poklesl prodej hudby asi o pět procent, avšak zároveň vyšlo méně titulů. Naopak u společností v Německu či Británii ve stejném období zisky nahrávacích společností mírně vzrostly. Za tvrzením o ohrožení hudební a filmové tvorby se tudíž zřejmě ukrývá snaha o zamaskování špatných finančních výsledků před vlastními akcionáři.

Když jsem si tak ten článek četl, vytanul mi na mysli spor z mé vlastní hvězdárny. Před pár roky se někteří mí kolegové postavili proti nápadu vysílat po Internetu v přímém přenosu či ze záznamu astronomické přednášky, které se pravidelně odehrávaly v našem planetáriu. Prý by se nám tak výrazně snížil počet placených návštěvníků...

Z podobného soudku je představa, že dříve bývalo lepší počasí. V tomto případě se jedná o mýtus, jenž se vytvořil kolem Astronomické expedice, která se každý rok koná na pozemku Hvězdárny v Úpici. Za těch čtrnáct roků, co tam jezdím, přešlo několik fám. Jedna z těch novějších tvrdí, že v minulých rocích bylo v létě v Podkrkonoší mnohem častěji jasno než dnes. Jenže pohled do statistických záznamů ukazuje, že se četnost jasných a zatažených nocí už řadu roků vůbec nemění...

Poučení z těchto všech příhod je tedy pro mne osobně jediné. Ať už máme dojem jakýkoli, je vždy nezbytné nechat promluvit suchá čísla. Mýty a nejrůznější fámy tu byly, jsou a budou. Našim úkolem je, aby nás příliš nemátly.

Jiří Dušek

 

 

 

Binární planetky -- hit sezóny II.

Binární planetky jsou záležitostí posledních ani ne desíti let. Počet těch objevených utěšeně narůstá, a to zejména v posledních letech a měsících, a nalezneme je mezi planetkami hlavního pásu, mezi Trojany, blízkozemními asteroidy, i v Kuiperově pásu za drahou Neptunu.

 ... a v Kuiperově disku

Capt. J. C. Smith, U.S. Navy, oznamuje: "Na deskách pořízených 155-cm astrometrickým reflektorem z U.S. Naval Observatory 13. a 20. dubna 1978, 13., 15., 16., 17. a 19. června 1970, 29. dubna a 1. května 1965 objevil J. W. Christy protažení fotgrafického obrazu Pluta. Největší protažení je ~0",9 v poz. úhlu 170°-350°. Pozorované poziční úhly se shodují s jednotnou rotační/oběžnou periodou rovnou periodě světelné křivky 6,3867 dní. Data naznačují přítomnost satelitu, 2-3 magnitudy slabšího než Pluto, obíhajícího okolo Pluta s touto periodou ve střední vzdálenosti ~20 000 km; ... Pravděpodobný satelit byl potvrzen expozicemi se 155-cm reflektorem 2. a 5. července 1978 od J.A. Grahama a 400-cm reflektorem na Cerro Tololo Interamerican Observatory 6. července. ..." Takto skromně byl oznámen objev měsíce Charonu v IAU Cirkuláři 3241.

Pluto byl dlouhou dobu ojedinělým, systematická prohlídka transneptunických těles pomocí Hubblova dalekohledu ale začíná přinášet ovoce. Vždyť do současné doby byl průvodce oznámen u celkem 7 těles (pokud nezapočítáme i Pluto), byť pouze tři z nich již jsou považovány za dostatečně potvrzené a dostaly tudíž označení od IAU: S/2000 (1998 WW31) 1 (objeven 22. prosince 2000), S/2001 (1999 TC36) 1 (8. prosince 2001) a S/2001 (26308) 1 (22. prosince 2001). Není se čemu divit, pozorování těchto vzdálených slaboučkých objektů vyžaduje vynikající úhlové rozlišení, jakého dosahuje jen Hubbleův teleskop (s jehož pomocí byly objeveny 4 z těchto dvojic) a nejmodernější pozemské dalekohledy (CFHT má na kontě dva objevy binárních TNOs a 6,5-metrový Baadeho teleskop v Chile jeden).

Objevem podvojnosti nějakého binárního tělesa ale práce zdaleka nekončí, naopak spíše začíná. Je třeba ještě řada pečlivých pozorování, než se podaří určit elementy vzájemné oběžné dráhy dvou složek, které jsou klíčem k jejich hustotě a odtud i chemickému složení. A to nás u objektů, které jsou pravděpodobně z materiálu, z nějž vznikala Sluneční soustava, zajímá především. Zatím se to podařilo pouze u tělesa 1998 WW31 během téměř tříletého pozorování (i na starších snímcích se totiž podařilo toto těleso rozlišit jako dvojité), u nějž známe dráhu oběhu sekundáru okolo primáru natolik přesně, že jsme schopni dokonce předpovědět, že za zhruba padesát let budeme moci pozorovat jejich vzájemné zákryty -- a to bude velice zajímavé. A při uvážení toho, jak dokonalá bude astronomická technika, si nelze ani představit, co vše se do té doby o tomto tělese dozvíme.

Kuriozitou je těleso 2001 QW322, jehož podvojnost byla oznámena 9. listopadu loňského roku. Na snímcích z CFHT bylo rozlišeno jako dva objekty zhruba stejné jasnosti (o velikosti asi 100 m) v rekordní vzdálenosti čtyř úhlových vteřin. Vzájemná oběžná doba takového systému vychází na 4 roky(!).

Za zmínku stojí ještě binární transneptunické těleso 1999 TC36, protože patří mezi tzv. Plutina (i Pluto je jejich členem), objekty obíhající okolo Slunce v rezonanci 3:2 s Neptunem. Ostaní bináry z Kuiperova pásu jsou totiž Main Kuiper Belt Objects neboli Cubewanos. Jeho osmkrát slabší průvodce byl na snímcích HST zachycen ve vzdálenosti 0,365" a za deset hodin se posunul o 13 úhlových milisekund.

Není dosud známo, zda některé z těchto těles oboustranně vázanou rotaci, tak jak je tomu v případě Pluta. Mohli by to objasnit budoucí fotometrická pozorování. Tato informace by byla důležitá, protože nám řekne mnoho o jejich stáří -- po určité době, která je dána hmotností a počáteční vzdáleností skončí každá taková dvojice ve stavu oboustranně vázané rotace (obě tělesa k sobě neustále natáčejí stejnou tvář).

 

Radarová detekce blízkozemních planetek

Dalším způsobem, jak objevit měsíc planetky je, v případě, že se planetky nacházejí dost blízko Země, radarový odraz. Mezi blízkozemními planetkami bylo zatím radarem detekováno pět binárních, přičemž nejznámější je asi asteroid 1999 KW4 (dalšími jsou 2000 DP107, 2000 UG11, 1998 ST27, 2002 BM26). Tato planetka prolétla okolo Země v noci z 25. na 26. května a její jasnost dosáhla 10,8 magnitudy, takže byla po krátkou dobu pozorovatelná i amatérskými dalekohledy. Že je planetka binární, na to měli ondřejovští pozorovatelé planetek, Petr Pravec a Lenka Šarounová podezření už v červnu 2000, kdy se ukázalo, že její světelná křivka nemá jednoduchou periodu.

Právě kvůli podezření z podvojnosti se na ni ve stejnou dobu podívala (tedy podívala v uvozovkách) i sedmdesátimetrová radarová anténa v Goldstone.

Co na těchto snímcích vidíme? Je to vždy několikahodinový záznam radarové ozvěny z planetky, přičemž vzdálenost od Země, kterou měříme ze zpoždění signálu, roste směrem dolů a radiální rychlost, kterou měříme z Dopplerova posuvu signálu roste směrem doleva.

Co můžeme ze snímků vyčíst, je především rychlá rotace primáru -- to je ta tlustá šmouha uprostřed snímků. U toho bodu planetky, který je Zemi nejblíže, naměříme nejmenší radiální rychlost (přešněji řečeno nulovou), protože se pohybuje pouze bokem k Zemi. S tím, jak se díváme blíž a blíž k okrajům planetky, tedy dál a dál od Země, což odpovídá nižším bodům na snímku, roste jejich radiální rychlost, a největší je u okrajů planetky. Jeden z okrajů se k nám vždycky přibližuje a druhý vzdaluje.

A totéž vidíme i na záznamu sekundáru. V případě, že je Zemi nejblíže a nejdále, tzn. je na záznamu nahoře a dole, je jeho radiální rychlost nulová, zatímco nejvyšší radiální rychlost naměříme v případě, že je sekundár na úrovni primáru (tedy ve svislém směru uprostřed).

Rovněž můžeme ze záznamů odvodit poměr velikostí -- jednoduše z tloušťky čar ve svislém směru. Všech pět doposud radarem sledovaných blízkozemních binárů patří mezi tzv. Potentially Hazardous Asteroids -- objekty větší než 200 metrů a přibližující se k zemské dráze na vzdálenost menší než 0,05 AU (7,5 mil. km) -- což není náhoda, ale jo to dáno vlastnostmi radaru, který nemůže sledovat objekty příliš malé ani vzdálené. Ještě před prvními radarovými objevy se binární blízkozemní planetky podařilo detekovat z fotometrie.

 

 Fotometrie

Fotometrie planetek spočívá v určování jejich světelných křivek, tedy závislosti jejich jasnosti na čase. Tvar světelné křivky je dán jejich tvarem, rotací a osvětlením. Světelné křivky planetek se měří především kvůli určování jejich periody rotace, ale o to nám zde ani nejde. Zpravidla se jasnost planetky mění s pevně danou periodou, která odpovídá periodě její rotace. Planetka ale nemusí vždy rotovat kolem pevné osy; její rotační osa může vykonávat pohyb, kterému říkáme precese. V takovém případě se ve světelné křivce přes periodu vlastní rotace překládá ještě perioda precese. Matematicky lze obě periody v datech poměrně snadno odhalit.

Ne všechny dvouperiodické světelné křivky lze ale popsat chaotickou rotací. Mezi blízkozemními planetkami již známe devět planetek, jejichž světelné křivky připomínají změny jasnosti zákrytových dvojhvězd. Efekt je skutečně velice podobný -- jak okolo sebe obě složky systému obíhají, vzájemně se občas zakrývají nebo zastiňují a to můžeme pozorovat jako zeslabení celkového světla, které k nám od planetky přichází.

Protože vzájemné zatmění a zákryty lze pozorovat pouze za specifických geometrických podmínek, lze očekávat, že mezi blízkozemními planetkami je binárních více, než jich skutečně pozorujeme. Dle současných statistických odhadů jich je asi 1/6 z celkového počtu.

 

Vznik

Kde se tolik binárů mezi blízkozemními planetkami vzalo? Myšlenka toho, že by mezi blízkozemními objekty mohly být binární planetky měla zpočátku mnoho odpůrců. Takový binární asteroid je totiž dlouhodobě velice nestabilní -- stačí jeden těsnější průlet okolo Země nebo jiné terestrické planety a vázaný systém planetka -- měsíček se rozpadne na dvě samostatné planetky.

Jenže paradoxně se ukazuje, že právě při těsných přiblíženích k Zemi binární planetky mohou vznikat. Dnes už se považuje téměř za jisté, že většina blízkozemních objektů jsou tzv. Rubble-piles -- tedy útvary, složené z mnoha malých kusů skal držených pohromadě gravitací. Jen na povrchu je jemnější regolit, který způsobuje, že jednotlivé balvany tvořící planetku nevidíme. A pokud dojde k dostatečně blízkému průletu takové planetky okolo Země, slapové síly ji roztrhnou. Buď přímo na dva kusy, nebo z ní vytrhnou více menších kousků, které se později mohou pospojovat v její měsíc.

Binárních planetek je, jak se zdá, mnohem víc, než jsme si dlouho mysleli. A bylo tomu tak zřejmě již dávno -- důkazy pro to můžeme najít ve formě dvojkráterů, vzniklých při simultánním dopadu dvou asteroidů, téměř na všech tělesech ve Sluneční soustavě -- na Zemi, Měsící, Marsu, Merkuru, Jupiterových měsících a dokonce i na planetce Eros.

Petr Scheirich
 

Jaké bylo rande?

Galerie záběrů květnového rendezvous na večerní obloze. Bez komentáře, jen tak k prohlížení.

 

Astronomie a kosmonautika na Euroconu

Už za necelý měsíc se v České republice uskuteční vůbec poprvé v historii Eurocon, evropské setkání fanoušků literatury, filmu, Internetu a her, zaměřených na science fiction a technologie budoucnosti, fantasy a mytologii a horor, kosmonautiku a astronomii, UFO a záhady, historii a budoucnost. V rámci programu se uskuteční i tzv. Futurologický kongres s řadou přednášek věnovaných astronomii a kosmický letům a technologiím.

oficialni plakat Město Chotěboř ležící na Českomoravské vrchovině nedaleko Havlíčkova Brodu se stane ve dnech 3. - 7. července středem Evropy, tedy alespoň pro minimálně tisícovku očekávaných návštěvníku Euroconu, kteří se sem sjedou z celé Evropy. Připraveno je pro ně obrovské množství programů věnovaných nejrůznějším oblastem. Celkem 13 souběžných programových linií zaplnění přednášky, besedy, projekce, filmy, hry, autogramiády, výstavy, koncerty, párty ...

Euroconu se zúčastní významní hosté z řad spisovatelů, vědců, redaktorů, malířů a osobností fanouškovského hnutí. Hned pět světoznámých osobností má u svého jména uvedenu poznámku Čestný host Euroconu (Guest of Honour). Jsou jimi spisovatelé George R. R. Martin (USA), Robert Holdstock (UK), Kir Bulyčev (Rusko), Andrzej Sapkowski (Polsko) a ilustrátor Jim Burns (UK). Jimi ale výčet hostů ze zahraničí ani z domova zdaleka nekončí.

Jednou z mnoha programových linií bude i Futurologický kongres, program věnovaný trendů v technologiích a společnosti, kosmickým letům, internetu, počítačům, biotechnologiím, nanotechnologiím, lékařství, komunikacím, chemii, ...

Jiří Kroulík bude hovořit o výstupech do volného kosmického prostoru a vývoji skafandrů pro kosmické lety, Antonín Vítek zase bude věnovat Mezinárodní kosmické stanici, její historii, současnosti a také zákulisním informacím, které na veřejnost příliš často neproniknou. Milan Hanousek má připraveno povídání o smrti prvního světového kosmonauta Jurije Gagarina. Pavel Koten se bude věnovat tématu Meziplanetárního internetu a též renovovanému Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Z oblastí technologií návštěvníky čekají přednášky Libora Denera věnované programovacím technikám -- genetickým, evolučním a paralelním algoritmům. Martin Macháček se bude pátým elementem, tedy borem, Martin Semerád zase otázkou nekonečna.

Nejen tyto ale mnoho a mnoho dalších pořadů bude v nabídce letošního Euroconu, který se jako vrcholná evropská akce koná v České republice vůbec poprvé v historii.

Pořadatelé -- chotěbořský scifi klub Avalon -- jsou přesvědčeni, že existuje mnoho důvodů, proč se první týden v červenci nacházet zrovna právě v Chotěboři. Vždyť taková koncentrace významných osobností se určitě jen tak brzo zase v našich končinách nesejde.

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...