:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

429. vydání (3.6.2002 )

Foto M. Kolasa Dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil ke středomořské Maltě. Jak známo, jde o ostrov, který má v průměru pouhých třicet kilometrů a jenž doprovází poloviční vápencová skála Gozo. Pevninou kráčely v průběhu posledních pěti tisíciletí nejen dějiny, ale také tvořiví lidé. Ti nám na povrchu, ale také pod ním zanechali celou řadu stop. Většina z nich přitom teprve čeká na své znovuobjevení.

Ano, je to neskutečné, ale i tak malý kousek naší planety, kousek, který je domovem čtyř set tisíc obyvatel a rozlohou srovnatelný s Brnem, lidé prakticky vůbec neznají. To, že při kopání základů rodinného domku narazíte na zcela neznámé katakomby, menší jeskyni či stopy pravěkého sídliště je pro Malťany zcela běžná událost. Ze soukromých zdrojů jsem se dokonce dozvěděl, že se majitelé nemovitostí mnohdy raději ani neobtěžují nález ohlásit archeologům. Vždyť se v lepším případě jedná o několikaleté zdržení stavby a v horším případě o likvidaci nejen plánovaného domku, ale i několika v nejbližším okolí.

Ať už se tento postoj, jenž určitě není pravidlem, může zdát jakkoli špatný, jedno je jisté. Pokud dodnes pořádně neznáme ani vápencovou skálu o průměru třicet kilometrů, co všechno se nám ukrývá v rozlehlých planinách Evropy, Ameriky či Afriky? Radost pohledět.

Jiří Dušek

 

 

 

Mars s vodou

Už po desetiletí si mnozí pohrávají s představou, že se na Marsu -- těsně pod povrchem -- nalézají velké zásoby věčně zmrzlého ledu, tzv. permafrostu. Nyní konečně přišly první důkazy o tom, že tomu tak skutečně je. Tato zpráva je důležitá, protože se tím Mars opět dostává na přední místo ve strategických plánech kosmického výzkumu.

 Mars s vodou je bezpochyby zajímavější než kdyby tam byla jen vyprahlá pustina, kde o molekulu H2O ani nezavadíš. Věčně optimističtí kosmičtí biologové mohou spekulovat o dávném či snad dokonce současném životě na planetě (jistěže životě jednoduchém, ba primitivním), ti méně optimističtí se těší alespoň představou, že vodu potřebnou pro přípravu raketového paliva a pro posádku pozemšťanů při letech na Mars nebude nutné vláčet meziplanetárním prostorem ze Země, protože bude k dispozici na cílové planetě.

Jaká jsou fakta? V hlavní roli je kosmická sonda Mars Odyssey, resp. její spektrometr, registrující gama záření. Sonda od ledna tohoto roku obíhá kolem Marsu po kruhové trajektorii v pracovním režimu a zatím funguje bezchybně. Spektrometr zachycuje fotony záření gama a neutrony, a současně měří jejich energie. Tyto částice se dostávají nad povrch Marsu poté, co na něj dopadne kosmické záření (přímo na zemském povrchu by podobný experiment nefungoval, protože zemská atmosféra nás dostatečně chrání před kosmickým zářením -- na Marsu je však atmosféra natolik řídká, že jako filtr nefunguje). Tak lze zjistit, které prvky se nalézají v povrchových vrstvách. Vědce zajímá především vodík -- ten je přece nedílnou součástí vody.

Dosavadní měření v případě Marsu ukazují, že ve vrstvě silné asi jeden metr je přítomno mnoho atomů vodíku -- zřejmě tedy je tu voda ve formě ledu. Zdá se, že nejde o půdu trochu prostoupenou ledem, ale naopak led, jen nepříliš zašpiněný půdou. Podle hmotnosti je v povrchové vrstvě 20 až 50 procent ledu. Protože však horniny mají vyšší hustotu než led, je zde z objemového hlediska ledu mnohem více než hornin.

Spektrometr na sondě měří množství vodíku v povrchových vrstvách prakticky po celém globu planety. Nejvíce je ho v oblastech, které jsou hodně chladné -- kolem jižního Marsova pólu. Oblast s půdou bohatou na vodík sahá až k 60. jižní rovnoběžce.

Odhady celkového množství ledu, uvězněného těsně pod povrchem i možná ještě trochu hlouběji, jsou zatím velice nejisté (nedivme se proto třeba takovým prohlášením: "je tam tolik ledu, že by to například dvakrát zaplnilo Michiganské jezero"). O ledu, který by byl hlouběji než metr pod povrchem, zatím nic nevíme. Zde možná doslova platí, že sledujeme pověstnou špičku ledovce.

Se všemi příznivci kosmického výzkumu se jistě shodnu v názoru, že zjištění ledu na Marsu je dobrou zprávou. Dobrou proto, že povzbudí další výzkum. Mars se nám zřejmě předvede jako velice zajímavá planeta. Ani nevzpomínejme na představu mrtvé, fádní planety, která zavládla před necelými padesáti lety poté, co přístroje sondy Mariner 4 vyslaly na Zemi první snímky Marsu z těsné blízkosti. Mars se za tu dobu určitě nezměnil, planetární výzkum a naše představy o planetách však určitě ano.

Zdeněk Pokorný
Zdroj: Science@NASA a další.
 

Patří planetáriím astronomická budoucnost? - díl čtvrtý

Název tohoto článku končí otazníkem. Nepsané pravidlo novinového titulku praví, že pokud končí titulek otazníkem, správná odpověď na něj zní: "Ne!" Dovolil jsem si vytvořit výjimku potvrzující pravidlo, odpovídám: "Ano, patří!" Můj názor však nelze pokládat za nestranný, takže si sami vytvořte vlastní...

 V průběhu 60. a začátkem 70. let minulého století procházela četná planetária krizí, projevující se poklesem návštěvnosti a úvahami, zda planetárium v době rozvinuté informatiky a audiovizuální techniky není přežitkem a zdá má budoucnost. Planetária na to reagovala výrazným rozšířením předváděcích možností: zavedením nových doplňkových projektorů, světelných a zvukových efektů a nových forem zábavných pořadů, využívajících laserové projekce. Koncerty moderní hudby s laserovými efekty sice značně zlepšily návštěvnost, ale znamenaly také odklon od původního poslání.

Kvalitativní posun v koncepci rozvoje planetárií nastal v 70. a 80. letech budováním "vědeckých středisek". V takovém středisku je vlastní planetárium součástí komplexu zařízení pro popularizaci přírodních a technických věd. Vědecké středisko obvykle zahrnuje planetárium, interaktivní výstavy ("samoobslužné" nebo s průvodci a živými demonstracemi), přednáškový sál, kino Imax nebo Omnimax, přírodovědné či technické muzeum, hvězdárnu, sluneční dalekohled a potřebné technické zázemí (učebny, dílny, laboratoře, knihovnu, studovny a také prodejnu literatury, pomůcek, přístrojů, suvenýrů a občerstvení).

Má-li planetárium kdekoli na světě plnit své poslání, mělo by mít co největší návštěvnost. A aby obstálo v konkurenci s jinými kulturními zařízeními, televizí, filmem, počítačovými programy a videem, musí nabízet co nejatraktivnější pořady. Atraktivita planetária může vzrůst:

  • přípravou nových astronomických pořadů s poutavým dějem a atraktivním obsahem;
  • rozšířením tématických okruhů pořadů i mimo astronomii (cestopisy, meteorologie, ekologie, geografie, kosmonautika atd.);
  • zařazení hudebních a kulturních pořadů;
  • vybavování prostoru projekčního sálu dalšími novými projektory, lasery a efekty.
Český, moravský, slezský, valašský, lašský či slovenský čtenář nechť si sám odpoví na otázku, nakolik naše planetária zachytila a mohla následovat tento finančně náročný celosvětový trend ...

 Extenzivní rozvoj vybavení planetárií asi není v našich ekonomických podmínkách možný. Nezbývá než v nerovném boji o diváka, jehož náročnost na předkládanou formu předkládaného pořadu roste exponenciálně s tím, jak klesá ochota jeho mozkových závitů zabývat se jeho obsahem. A tak se astronomické informace pečlivě balí do kornoutku "rádobyumění" a dávkují se snad ještě pečlivěji než heroin, jen aby divák přišel znovu a rád.

Pokud se podíváme podrobněji na nabídku pořadů jednotlivých planetárií u nás a na Slovensku, je zřejmé, že astronomické pořady stále dominují. Na druhé straně téměř všechna planetária si svou návštěvnost vylepšují hudebními nebo cestopisnými pořady. Ani v tom není "nic proti ničemu" a návštěvník tak může jen získat. Přiznejme si ovšem, že je to výsledek skutečnosti, že se stále ještě jedná o organizace nějakým způsobem dotované ze státního nebo obecního rozpočtu.

Zatím "v naší branži" nezafoukal vichr tvrdé komerce. Je to tedy jen teoretická úvaha, zda první nadační nebo zcela soukromé planetárium u nás bude mít astronomický repertoár. Možná půjde jen o drahá laciná laserová show s moderní hudbou, možná se pletu. Neznám totiž dokonale repertoár zahraničních soukromých planetárií, jen tak soudím ze situace, která nastala po vstupu soukromých novin a TV na naši mediální scénu.

Planetária v ČR a SR se sice předhánějí v návštěvnosti, ale zároveň podvědomě "cítí", že to není až tak jediný parametr úspěchu a smyslu jejich činnosti. Tím dalším je šíření kvalitních astronomických informací srozumitelně zpracovaných v atraktivních pořadech různých dramaturgických stylů. A to je situace, která se u nás, doufejme, asi hned tak nezmění. Naše planetária mají před sebou docela určitě astronomickou budoucnost.

(konec)

Jaký je váš názor na současná planetária? Nejsou jenom dinosaury z doby minulé? Jak mohla vypadat jejich programová nabídka, aby byla pod náporem současné techniky atraktivní? Co od návštěvy planetária očekáváte? Reagujte v diskuzi Astronomického fóra.

Tomáš Gráf
Zdroj: Autor děkuje Pavlu Kapounovi za pomoc při stylistických úpravách článku.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...