:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

428. vydání (30.5.2002 )

Foto archiv Na středomořské Maltě nám lidé z doby kamenné a také počátku doby bronzové nenechali jenom rozvaliny komplikovaných chrámů. Celý vápencový ostrov navíc provrtali dosud neprozkoumaným systémem podzemních hrobek a svatyní, ze kterých bylo jenom málo dosud objeveno a ještě méně pak zpřístupněno veřejnosti.

Díky shodě náhod jsem se do jedné takové mohl podívat. Hypogeum objevené před sto roky při kopání základů rodinného domku uprostřed rušného města dnes chrání skleněná krychle, dokonalá klimatizace a počítačem řízené, přísně úsporné osvětlení. V hrobkách o třech poschodích se podařilo nalézt rozdrcené kosti asi deseti tisíc lidí, které se tu uložily v průběhu jednoho milénia.

I když už se v ponurých chodbách žádné ostatky nenacházejí, i když stropní malby dávno vyhladily blesky fotografů poloviny dvacátého století a zbytek zlikvidovala odpadní voda, která sem proudila z okolí před objevem pohřebiště, mystika dosud nevyvanula. Umělá jeskyně na mne působila jako ohnisko, kde se zkoncentrovaly duše zemřelých a s bouřícím přívalem protékají živými návštěvníky. Fantasknost umocňovala příhoda z počátku průzkumu Hypogea. Archeolog, který do hrobky vstoupil jako první a jenž ji mohl sledovat v nejméně porušeném stavu, po několika letech tragicky zahynul a vzal si do hrobu i všechny své poznámky.

Průvodkyně, která nás prováděla komplexem, tak každou druhou větu začínala slovy: Vědci se domnívají... Existují tato vysvětlení... Možná, že sloužily k účelu... Ve skutečnosti se ale o tomto místě prakticky nic neví. Snad jen, že sloužilo jako zvláštní, nesmírně staré pohřebiště. Škoda.

Jiří Dušek

 

Už jste někdy navštívili nějaké planetárium? (317 odpovědí)

  • ano, už mnohokrát (65%)
  • ano, ale jen jednou (22%)
  • ne, ale už se chystám (9%)
  • ne, nezajímá mne to (4%)

 

 

Venuše se potká s Jupiterem

V pondělí 3. června večer se k sobě přiblíží dvě jasné planety. Stačí natáhnou ruku a Venuši s Jupiterem tehdy zakryjete pouhým ukazováčkem.

 Hlavní představení s pěti planetami na večerní obloze již sice skončilo, avšak nebeská mechanika si pro nás počátkem týdne připravila ještě jedno "after-party". Venuše s Jupiterem se k sobě večer 3. června přiblíží na méně než dva stupně (tedy čtyřnásobek průměru měsíčního kotouče). Pokud se tento večer -- ale také den dva předtím nebo potom -- podíváte nad západní obzor, pak jako první zahlédnete brilantovou Venuši. O něco později, s pokročilým soumrakem se přidá i poněkud slabší, avšak stále nepřehlédnutelný Jupiter. Obě tělesa samozřejmě budou "blízko" pouze při pohledu ze Země. Ve skutečnosti Venuši nyní sledujeme ze vzdálenosti asi 200 milionů kilometrů a Jupiter dokonce ze vzdálenosti asi čtyřikrát větší.

Každopádně půjde o bezesporu zajímavý úkaz, který určitě vzbudí zaslouženou pozornost. Stejně jako podobné přiblížení z února 1999, kdy se Venuše dostala k Jupiteru na pouhých patnáct obloukových minut (tj, osmkrát blíž než letos). Na hvězdárnách se tehdy zbláznily telefony a lidé ve dvojici "zvláštních světel" viděli vše možné i nemožné: počínaje kosmickou lodí, přes vzdálený traktor až po srážející se dvojhvězdu. Tedy klasické -- avšak lehce vysvětlitelné -- UFO.

Podobně impozantní určitě bylo i setkání Venuše s Jupiterem, ke kterému došlo v červnu roku 2 před naším letopočtem. Obě planety tehdy dělilo jenom šest obloukových vteřin, takže při pohledu bez dalekohledu (teleskop tehdy lidé neznali) splynuly do jedné zářící "hvězdy". Tento úkaz pak mnozí současní badatelé spojují s biblickou hvězdou Betlémskou.

Doufejme tedy, že bude v pondělí 3. června pěkné počasí.

Jiří Dušek
 

Patří planetáriím astronomická budoucnost? - díl třetí

Název tohoto článku končí otazníkem. Nepsané pravidlo novinového titulku praví, že pokud končí titulek otazníkem, správná odpověď na něj zní: "Ne!" Dovolil jsem si vytvořit výjimku potvrzující pravidlo, odpovídám: "Ano, patří!" Můj názor však nelze pokládat za nestranný, takže si sami vytvořte vlastní...

 Jak to bylo dál?
Během 2. světové války vyrobila firma Zeiss jen několik planetárií. Po jejím konci byl závod v Jeně obsazen ruskou armádou, ale většina odborníků přešla do spojenecké zóny. V Jeně se postupně výroba optiky obnovila, včetně planetárií několika velikostí. Vytvořením omezeného trhu "socialistických zemí" se však téměř veškeré realizace odehrávaly především v těchto zemích (viz případ ČR a SR). Ve spojenecké zóně, pozdější NSR, však byla založena "filiálka" Carl Zeiss v městě Oberkochen. I tam kromě řady jiných zařízení vyráběli planetária. Tato situace se změnila sjednocením Německa v 90. letech. Firmy Carl Zeiss Jena a Oberkochen byly také sloučeny do jediného velkého koncernu.

Velmi ojedinělý je případ planetária v San Francisku. Místní projekční přístroj je jediný svého druhu. Těsně po válce totiž nebyla firma Zeiss schopna vyrábět a tak skupina vědců a techniků Kalifornské akademie věd navrhla a sestrojila během 4 let naprosto unikátní planetárium. Dokonce část potřebných finančních prostředků byla i v této poměrně vypjaté době získána veřejnou sbírkou! Morrisonovo planetárium bylo otevřeno ve čtvrtek 6. listopadu 1952 a funguje dodnes.

V roce 1936 začal pracovat Armand Spitz, novinář z Philadelphie, na částečný úvazek jako lektor Felsova planetária. Okamžitě si uvědomil ohromný "pedagogický potenciál" tohoto zařízení, který kontrastoval s jeho finanční nedostupností pro školy, malá muzea atd. Začal tedy pracovat na planetáriu, které co nejvíce zjednodušil tak, aby bylo finančně dostupné i pro malé instituce. Výsledkem se stal později velmi proslulý model A, A-1 a A-2 (především v USA), pro který je charakteristická dvanáctistěnná projekční hlava (docela první model byl veřejnosti představen koncem 40. let). Právem byl Spitz přezdíván "Fordem v oblasti výroby planetárií".

 Přední japonský podnikatel Seizo Goto začal koncem 50. let minulého století výrobu planetárií na základě vlastního průzkumu situace na trhu s dalekohledy. Po několika realizacích v Japonsku proniká i na trh v USA, kde je 20. ledna 1962 otevřeno v Bridgeportu první planetárium vybavené projektorem Goto. V polovině 60. let se začíná výrobou planetárií zabývat i další japonská firma, Minolta.

Dnes je nabídka projekčních planetárií velmi široká, zahrnuje mobilní přístroje s nafukovací projekční kopulí přes střední planetária pro místnosti s průměrem 10 až 20 metrů až po gigantické projektory do stupňovitých, v jednom směru orientovaných sálů.

Planetárium Digistar je novým typem planetária, který vyvinula americká firma Evans and Sutherland. Ve srovnání se složitými optickomechanickými projekčními planetárii vzbuzuje Digistar spíše nedůvěru -- uprostřed sálu stojí prostá bedna o objemu asi 1 krychlový metr, ze které nahoře vystupuje "rybí oko", širokoúhlý projekční objektiv. Pod ním je malá obrazovka s mimořádně vysokým jasem obrazu. Výkonným počítačem se generovaná obrazová informace z obrazovky promítá "rybím okem" na celou kopuli planetária.

 Počítač má v paměti uložena veškerá data potřebná k vytvoření prostorového modelu sluneční soustavy a okolního hvězdného vesmíru v libovolném čase. Kromě běžných astronomických jevů může Digistar demonstrovat například průlet sluneční soustavou, mezihvězdný let nebo "let časem", při kterém pozorujeme, jak se mění vzhled souhvězdí během několika desítek tisíc let. Výhodná je i projekce počítačových dat, grafiky, diagramů, prostorových modelů.

Jinou možností než je projekční planetárium, je použití obecněji koncipované technologie celooblohové kinoprojekce k prezentaci astronomických jevů. Pravděpodobně nejrozšířenější a nejkvalitnější je systém OMNIMAX, produkovaný kanadskou firmou IMAX System Corporation od počátku 70. let minulého století. Plocha filmového políčka je tu desetkrát větší než u běžného 35 mm filmu. Promítnutý obraz je mimořádně kvalitní, velmi jasný, ostrý, klidný a natolik blízký realitě, že divák má přímo fyzický pocit vlastní účasti v obraze, který jej zcela obklopuje. Velmi sugestivní je iluze vlastního pohybu diváka, vyvolaná pohybem kamery. Filmy natočené v přírodních rezervacích, z paluby raketoplánu, pod hladinou moře apod. jsou pro diváka nejen velkým zážitkem, ale mají i vzdělávací potenciál. V současné době je k dispozici asi stovka filmů, z toho téměř polovina je populárně naučného charakteru a vhodně doplňuje klasické pořady planetárií. Kina jsou instalována i samostatně, bez planetária.

 

Cestopisné intermezzo
Návštěva planetária kdekoliv na světě zabere maximálně několik hodin, čili se dá zakomponovat i do "nabitého" programu vaší dovolené nebo může být příjemnou variantou pro případ špatného počasí. Začněme "za humny" a připomeňme si planetária v České republice. Největší planetárium, které pojme až 260 osob je v Praze, střední planetárium se nachází v Brně a v Ostravě. Malá projekční planetária jsou v Mostě, Teplicích, Plzni (toho času uskladněné v bednách z důvodů hledání nové vhodné budovy pro jeho umístění), Českých Budějovicích a Hradci Králové.

Pokud pojedete do zahraničí, pak na Slovensku paradoxně nenajdete žádné planetárium v hlavním městě Bratislavě. Také střední či velké planetárium u našich východních sousedů chybí. Malá planetária (sály o průměru 6 až 10 m) jsou v Žiari nad Hronom, Hlohovci, Hurbanovu, Prešově a v Košicích (zde jsou dokonce dvě!).

Při cestě do Polska stojí za zmínku velká a střední planetária v Chorzowě, Fromborku, Olsztyně nebo Toruni. Výčet polských planetárií není zdaleka úplný a stejně tak tomu bude i v případě dalších evropských zemí. V Polsku však stojí za zmínku ještě speciální panoramatické kino Omnimax ve Varšavě.

Při cestě do Vídně si nenechejte ujít návštěvu místního planetária. Je to velké projekční planetárium od firmy Zeiss, nachází se v zábavním parku (Prater) nedaleko obřího "vídeňského ruského kola". Kromě pořadů v planetáriu, které jsou vesměs uváděny "živě" lektorem bez připravené audionáhrávky, je možné v přilehlé hale shlédnout řadu maket kosmických lodí a raketoplánu. Dokonce si můžete vyzkoušet některé fyzikální experimenty na připravených (poměrně odolných!) pomůckách. V roce 2002 prochází planetárium rekonstrukcí.

Také v hlavním městě Maďarska, Budapešti, se nachází velké planetárium Zeiss. Pokud budete trávit dovolenou u Černého moře v Bulharsku, pak v nenápadném městečku Smoljan v horách u hranic s Řeckem se nachází planetárium shodné s ostravským nebo brněnským.

Cestovali jsme na sever, východ i na jih, ale co skrývají země směrem na západ? V Německu je mnoho planetárií. Velká planetária umístěná v architektonicky nápadných budovách jsou v Jeně, Berlíně nebo ve Stuttgartu. Nejmodernější projektor Zeiss, který již využívá vláknovou optiku, je umístěn v novém planetáriu v Bochumi. Na evropském kontinentu stojí za zmínku ještě např. futuristicky vyhlížející planetárium ve španělské Valencii (stavba má tvar gigantického lidského oka) dokončené v roce 1998.

Jestliže navštívíte exotičtější země, pak si jistě sami vyberete z celkem 2500 planetárií, která jsou rozeseta po celém světě. Ne všechna jsou však projekční (těch je jen asi 1500). Zejména v USA je mnoho planetárií typu Digistar. Za nejmodernější planetárium na světě lze považovat Haydenovo planetárium v New Yorku.

(dokončení příště)

 
Jaký je váš názor na současná planetária? Nejsou jenom dinosaury z doby minulé? Jak mohla vypadat jejich programová nabídka, aby byla pod náporem současné techniky atraktivní? Co od návštěvy planetária očekáváte? Reagujte v diskuzi Astronomického fóra.

Tomáš Gráf
Zdroj: Autor je vedoucím pracovníkem Hvězdárny a planetária Johanna Palisy v Ostravě.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...