:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

422. vydání (29.4.2002 )

 Už je to pár roků, co byla brněnská hvězdárna otevřena i v neděli večer. Pozorovaly se tenkrát planety a samozřejmě i všechny další vesmírné objekty, nebo se tu a tam promítaly poněkud nekvalitní, ale i tak zajímavé krátké astronomické filmy.

Jako bezdětný, svobodný a mladý jsem si tak nějak automaticky bral většinu těchto služeb. Jednak prakticky nikdo nikdy nepřišel -- kdo by také v neděli večer chodil na hvězdárnu, jednak když někdo přišel, bylo to docela zábavné představení. Na prvním místě na Kraví horu putovali milenci. Ovšem nikoli v touze po poznání, nýbrž zde hledali klidné a tiché útočiště, v teple a suchu. Při některých pořadech pod umělou oblohou planetária jsem si tudíž připadal jaksi nadbytečný a kdyby tam nebyla úplná tma, asi bych se červenal od hlavy až k patě.

Druhou, stejně četnou skupinou byli opilci. Nikoli však agresivní ožralové, nýbrž veselé společnosti, které na hvězdárně zakotvily při cestě z jednoho baru do druhého. Snad nejzajímavější byly skupiny vysokoškoláků, co zdolávaly bečky Starobrna na nedalekém dětském hřišti. Jejich pozvání na několik zavařovacích sklenic pivka bylo mnohdy těžké odmítnout...

Snad nejkurióznější scénu však zažil jeden můj kolega. V neděli večer se na hvězdárně vyrojila asi desítka mužů v oblecích a žen ve večerních šatech. Suše prohlásili, že slaví narozeniny Vesmíru, že je mu prý zrovna dneska 15 miliard roků. Po několika filmech s kosmologickou tématikou pak mého přítele jemně odtáhli na decentní a společensky velmi únosný večírek v nedaleké vilce. No odmítnuli byste něco takového?

Jiří Dušek

 

 

 

Rendezvous na večerní obloze

Počátkem května se na večerní obloze odehraje vzácné představení. Krátce po západu Slunce, po půl deváté večer, bude nad západním obzorem viditelných hned pět jasných planet: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. V polovině května je pak navštíví i úzký měsíční srpek.

Nestává se často, abychom mohli během jediného okamžiku shlédnout všech pět planet sluneční soustavy viditelných bez dalekohledu. V první polovině května však takovou vzácnou příležitost dostaneme -- tato nápadná tělesa se totiž shromáždí v relativně omezené části nebe patrné po západu Slunce. Nejvýraznější bude Venuše, která je po Měsíci tím nejjasnějším objektem na obloze. V její blízkosti se ocitne o něco slabší Saturn a zřetelně naoranžovělý Mars.

Ostatně v neděli pátého května na obloze vytvoří nápadný trojúhelník. Stejný večer najdete vpravo dolů pod Venuší planetu Merkur, jehož jasnost bude srovnatelná se Saturnem, a naopak vysoko na nebi výrazný Jupiter.

Planety se po obloze pohybují, takže ani tohle seskupení nebude nijak statické. Do bezesporu nejpohlednější sestavy se seřadí mezi pondělím 13. května a čtvrtkem 16. května. Pokud se tehdy podíváte po západu Slunce nad severozápad, spatříte nízko nad obzorem Merkur. Nad ním bude jasný Saturn, naoranžovělý Mars a výjimečně nápadná Venuše. Kolem všech planet přitom vzápětí projde Měsíc. Jeho úzký srpek můžete poprvé zahlédnout 13. května v blízkosti Merkuru. V úterý 14. května se objeví poblíž Venuše a ve středu 15. května se ocitne přibližně uprostřed mezi Venuší a Jupiterem.

Podobné seskupení planet sice není příliš výjimečné, ale na druhou stranu není ani příliš časté. Naposledy se takto planety seřadily v květnu roku 2000. Tehdy se však uprostřed ocitlo Slunce, takže rendezvous nebylo bez speciálních přístrojů na obloze vidět.

Je také zcela nemyslitelné, aby takové seřazení planet nějakým způsobem ovlivnilo dění na Zemi -- jakkoli někteří lidé hlásí opak. Stačí si ostatně představit následující model: Kdyby se Slunce scvrknulo na kouli o velikosti obyčejného pomeranče, vypadala by naše planeta jako zrnko máku, které by se pohybovalo ve vzdálenosti asi patnáct metrů. Při pohledu z této hypotetické Země bychom planetu Merkur sledovali ve vzdálenosti sedmi metrů a v našem modelu by ji vytvořilo drobné smítko prachu. Planeta Venuše má srovnatelnou velikost jako Země, takže by ji opět nahradilo zrnko máku, které by leželo asi 14 metrů daleko. I Mars by v našem modelu vydal jako zrnko máku, nacházel by se však téměř dvacet pět metrů od Země. Jupiter by se "proměnil" v třešeň a pohyboval by se asi šedesát metrů daleko, o něco menší Saturn ozdobený prsteny by se pak ocitl asi sto metrů daleko. Taková by tedy byla situace 14. května 2002.

Je tedy zřejmé, že vzdálenosti mezi jednotlivými planetami jsou více než propastné a že tudíž nemohou nijak ovlivňovat život na Zemi. Zemětřesení, záplavy a nejrůznější neštěstí v první polovině května určitě budou, s děním na obloze však nijak souviset nebudou.

Jiří Dušek
 

Flash: Nové snímky z Hubblu!

V úterý 30. dubna v podvečer se na Internetu objevily záběry z nové kamery Hubblova kosmického dalekohledu. Že jsou více než špičkové můžete posoudit i vy, v naší nekomentované galerii.

 

Dvojité transneptunického těleso

Kuiperův pás těles za drahou Neptunu je jednou z posledních důležitých částí skládačky, které potřebujeme doplnit pro pochopení vzniku a vývoje naší sluneční soustavy i planetárních soustav u jiných hvězd. Známe zatím půltisíce těchto těles, známe jejich dráhy, u několika desítek pak i jejich další fyzikální charakteristiky (spektra aj.). Nyní je Hubblův kosmický dalekohled na stopě další zajímavosti světa transneptunických těles -- některé z "transneptuňáků" jsou dvojice, které putují Kuiperovým pásem v párech. Těleso 1998 WW31 bylo detekován jako dvojité.

 Transneptunické těleso 1998 WW31 nalezli američtí astronomové na snímcích pořízených čtyřmetrovým dalekohledem na Kitt Peaku v roce 1998. Patří mezi TNO klasického typu s velkou poloosou 45 astronomických jednotek, velmi málo výstřednou dráhou a sklonem k rovině ekliptiky jen 7 stupňů. Kolem Slunce oběhne jednou za 301 let.

C. Veillet z týmu pracujícího s 3,6metrovým Kanadsko-francouzsko-havajským dalekohledem CFHT na Havajských ostrovech oznámil už v dubnu 2001, že na snímcích pořízených pro vyhledání transneptunického tělesa 1998 WW31 ve druhém pozorovacím návratu bylo toto těleso detekováno jako dvojité (či protáhlé) a stejně tak na dalších, archivních snímcích.

Po roce, v časopise Nature z 18. dubna 2002, publikoval tým astronomů vedený už zmíněným Christianem Veilletem článek, jež shrnuje výsledky získané s pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (HST) během roku 2001 a ledna 2002.

HST byl schopen změřit celkovou hmotnost dvojice dle její 574 dní trvajícího oběhu (tuto metodu použil už Isaac Newton před čtyřmi stoletími pro odhad hmotnosti našeho Měsíce). Podivná dvojice 1998 WW31 je 5000krát méně hmotná než dvojice Pluto-Charon a zcela jistě obíhá kolem společného gravitačního těžiště. Dráha složek 1998 WW31 je zatím nejexcentričtější ze všech, které známe u dvojitých těles ve sluneční soustavě (excentricita 0,817). Jejich vzájemná vzdálenost se mění v řádu deseti od 4000 do 40000 kilometrů.

Nevíme zatím, jak vznikají podobné dvojice ve vzdálené ledové říši za drahou Neptunu. Mohly tak přímo vzniknout, jako jakási transneptunická dvojčata, nebo mohou být produktem kolize, která rozštěpila původní jednoduché těleso.

Hubble je dle autorů velmi dobrým, přímo ideálním přístrojem pro výzkum dvojitých transneptunických těles. Od prvního podezření na podvojnost 1998 WW31 bylo objeveno šest dalších podvojných transneptunických těles a z toho čtyři z nich byly objeveny právě s pomocí HST. Christian Veillet odhaduje, že dvojitých TNOs je nejméně jedno procento ze známých těles. Jak studium tělesa známého pod označením 1998 WW31, tak dalších těles Kuiperova pásu bude proto určitě dál pokračovat.

Jana Tichá
Zdroj: S použitím dat Nature, MPC, a CFHT
 

Vzhůru ke dnu!

Námět na zajímavý experiment, obzvlášť vhodný pro otužilé čtenáře.

 Nic není dokonalé -- všechno má nejrůznější omezení. Platí to také o lidském oku, které je jedním z nejobdivuhodnějších výtvorů přírody. Většina lidí například ani za optimálních podmínek nerozezná odděleně dva body s úhlovou vzdáleností menší než jedna úhlová minuta. Uspořádání oka ostřejší vidění jednoduše nedovolí. Podobným "stropem" je také velikost zorného úhlu, tedy prostoru, který kolem sebe můžete v daném okamžiku najednou spatřit. Ve směru vodorovném je to asi 160 stupňů, ve směru svislém pouze 120 stupňů. Otázka, zda můžeme najednou spatřit celou hvězdnou oblohu, je tedy ryze akademická. Všechny hvězdy, které jsou v daném okamžiku nad obzorem, zahlédnete nanejvýš ve vypouklém zrcadle či přes speciálně zkonstruovanou optiku...

Nenapadlo vás však někdy pozorovat hvězdy pod vodní hladinou? Není to tak bláznivé, jak by se mohlo na první pohled zdát, a uskutečnit se to dá poměrně snadno. Stačí si v létě vyhlédnout bazén s čistou vodou, půjčit si potápěčské brýle, pořádně se nadechnout a v noci, za bezvětří, opatrně vyrazit ke dnu. Už metr pod hladinou spatříte hvězdnou oblohu v poněkud netradičním vydání.

Na rozhraní vody a vzduchu dochází k lomu světelných paprsků. Přibližně vyjádřeno: pro úhel alfa, který paprsek svírá s kolmicí k vodní hladině při dopadu, a úhel beta, který paprsek svírá s kolmicí po průchodu do vody, platí jednoduchý tzv. Snellův vztah sin(alfa)/sin(beta)=1,33. Světlo hvězdy, která se nachází v zenitu, tudíž projde do vody beze změny směru. U hvězdy na obzoru, od které paprsky přicházejí téměř rovnoběžně s vodní hladinou, se ale směr světla změní až o 48,8 stupně. Pod hladinou ji proto nespatříte devadesát stupňů od zenitu, nýbrž právě jen 48,8 stupně. Ostatně už jste se o tom asi sami přesvědčili za bílého dne. Tehdy se vám svět nad vodou smrskl do kruhu o průměru devadesát osm stupňů. Za jeho hranicemi jste viděli jen blyštivé, poskakující zrcadlo -- oblast, kde dochází k úplnému odrazu světla a kde proto nevidíte nad hladinu. (V noci se tato oblast promění v temnou plochu.)

Pozorování hvězd pod vodou má samozřejmě své nevýhody. Ve vodě jsou stálice značně zeslabeny a navíc mají díky vlnkám na hladině poněkud větší úhlové rozměry. Zkušenost ukazuje, že nejdříve kolem půl stupně, s uklidňující se hladinou se ale rychle zmenší na pět až deset úhlových minut. Záleží na tom, jak dlouho vydržíte bez dechu a jak ladně vklouznete pod rozčeřenou hladinu.

Protože úhel lomu závisí na vlnové délce, budou objekty mimo zenit jevit také barevnou vadu. Nízko nad obzorem se jasné hvězdy promění v krátké barevné pásky. Dojde i k deformaci svislých úhlových rozměrů, které se budou oproti skutečnosti zmenšovat s klesající výškou nad obzorem. Na druhou stranu má však pozorování pod vodou dvě podstatné výhody: Jednak za "nulové" gravitace spatříte celou oblohu najednou, jednak vás určitě nebudou obtěžovat komáři.

Jiří Dušek
 

Svět vědy a víry

Když mě autor požádal o předmluvu k tomuto výjimečnému svazku, připsal: "Jedině díky těm našim četným schůzkám jsem byl připraven hned po převratu mít právě ty první dvě veřejné přednášky v Ostravě, které jsem od té doby nesčíselněkrát proslovil na mnoha místech v celém Československu." S těmi dvěma se v této knize spojuje i ta novější třetí. Pro všechny jsou charakteristické obsáhlé doplňky v podobě odpovědí na otázky posluchačů. Odpovědi Jiřího Grygara jsou přímo modelovou ukázkou,jak se autor nelekl ani nejpalčivějších problémů a umí nám jejich řešení předložit pro osobní zrání i k diskusím. -- ThDr. Oto Mádr.

 Nakladatelství ALDEBARAN vydalo v dubnu letošního roku novou knihu známého vědce a popularizátora Dr. Jiřího Grygara. Publikace pod titulem SVĚT VĚDY A VÍRY s předmluvou ThDr. Oty Mádra shrnuje tři autorizované přednášky přednesené na počátku devadesátých let. Kromě dvou již publikovaných přednášek Velký třesk a bible a Věda, víra, vesmír obsahuje publikace i třetí pod názvem Věda a víra.

Text je doplněn řadou obrázků, stručnými poznámkami o autorech a souhrnem publikací Jiřího Grygara. Na více než 100 stranách nás autor provádí historií i současností vztahů vědy a víry. Kromě toho jsou v publikaci obsaženy odpovědi na nejčastější kladené otázky.

Publikaci vydalo Nakladatelství ALDEBARAN a je možné ji objednat na e-mailové adrese nva@nva.cz nebo na webových stránkách http://www.nva.cz. Cena publikace činí Kč 99,-- plus poštovné a balné.

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...