:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

420. vydání (22.4.2002 )

 Venuše -- zářící hvězda nemající na nebi konkurenci -- se zjevila ihned po západu Slunce. Dokonce ani Měsíc po první čtvrti mi nepřipadal tolik výrazný. Vyběhl jsem po schodech do velké kopule úpické hvězdárny -- původně se podívat na Saturn, do centra mé pozornosti se ale dostala Venuše nízko nad západním obzorem. Mráz mi zalézal do rukavic, s dalekohledem i s kopulí šlo hýbat jenom ztěží.

Venuše se objevila v zorném poli šestnácticentimetrového refraktoru. Díky neklidu ovzduší a refrakci byl však její tvar jen těžko rozeznatelný. Její jižní okraj byl chvílemi načervenalý, severní namodralý. Charakteristická žlutá barva planety uprostřed.

Jak se blížila k obzoru, stávaly se barevné okraje výraznější a výraznější. Po nějaké době se obraz protáhl do zřetelného spektra o délce dvou, tří průměrů kotoučku planety. Mezi červeným a modrým okrajem se objevily další barvy: rudá, oranžová, žlutá, chvílemi probleskující zelená, světle modrá a za ní i fialová. Současně se zvětšoval neklid vzduchu. Obraz planety pulzoval. Chvílemi, na několik zlomků sekundy, byl relativně ostrý, jindy se naopak všechny barvy spektra smíchaly a vytvořily "barevný chaos". Přes úmyslně rozostřený obraz běhaly vodorovné temné stíny.

Obzor se však nezadržitelně blížil a v zorném poli přibyly první temné siluety vzdálených smrků. A tu se Venuše, resp. její pulzující spektrum, dotknula vrcholku jednoho z nich. Špička osamoceného, vysokého stromu tak byla v mžiku ozářena jakoby vzdáleným reflektorem. Byly vidět jednotlivé větve, jehličí na nich se ale slévalo do temné hmoty, jejíž okraje obtáhla "světelná tužka" planety. Na několik okamžiků tak u vzdáleného obzoru zazářila Betlémská hvězda.

Zemská rotace však byla neúprosná a Venuše pokračovala na západ. Po krátké cestě prolukou mezi smrky se vzápětí dostala ke skupině několika stromů těsně u sebe. Opět ozářila špičku prvního z nich. Tentokráte se však z pozemského zajetí nedostala. Nořila se hloub a hloub mezi stromy a bylo ji vidět hůř a hůř.

Les se nezapřel. Jeho průhlednost se s klesající výškou zhoršovala a Venuše mizela. Po krátké chvíli byly vidět jen osamocené světlé bodíky, bez dalekohledu pak planeta už dávno zapadla. Světla rychle ubývalo. Už to vypadalo, že je po všem, když tu se díky malému průzoru Venuše naposledy vzepřela svému osudu a znovu zazářila. Světlých bodů najednou značně přibylo, rychle však mizely až po chvíli zůstal poslední z nich.

Odešel jsem z kopule. Zůstal tu po mne a Venuši jen jinovatkou pokrytý okulárový konec.

9. prosince 1995

Jiří Dušek

 

 

 

Tyfloastronomická kuchařka II.

Přiznávám, že se s nevidomým člověkem na hvězdárně či v planetáriu setkáme jen zřídka, někde dokonce vůbec, nicméně bychom měli uvážit i tu možnost, že se mezi nevidomými zkrátka nějaký ten dobrodruh na hvězdárně ocitne -- přičemž doufám, že ve větších centrech, tedy především tam, kde se téma astronomického vzdělávání a popularizace bere více vážně, se budou ocitat dokonce skupinky nevidících, především ze specializovaných škol. Proto si dovolím pár vět k tématu, jak vůbec k nevidícímu člověkovi přistupovat ...

 Se šatnami je někdy problém
Součástí některých majetnějších hvězdáren a planetárií je šatna a zlatem pokryté astronomické instituce dokonce zřizují funkci pro provoz takového zařízení. Na těch nejchudších hvězdárničkách se najde alespoň porůznu zkroucený věšák anebo alespoň hřebík ve zdi. Je-li k dispozici pan/í šatnář/ka, nemusíme se trápit tím, kde nevidomý odložil kabát či tašku s věcmi. V takových případech je člověku většinou udáno číslo určující třebas onen hřebíček ve zdi. Není-li funkce šatnáře zřízena, potom se opět nevidomého ptejte, zda si přeje odložit věci. Přitom je dobré mu říci, kde jeho kabát visí -- na třetím háčku od dveří apod.

Colombovské akce však nastávají, když nevidomý zapomene (anebo prostě ztratí orientaci), kde si své věci zanechal, zvláště když zároveň neví, jaké barvy jeho věci jsou. Nakonec se obleče do Vámi vyhledaného kabátu a šine si to domů. Nebuďte však překvapeni, když se za ním z ničehož nic vyřítí zmatený skutečný majitel kabátu.

Baf!
Už se Vám zcela jistě někdy přihodilo, že zpoza rohu vyskočilo individuum řvoucí "Baf! Baf! Baf!". Možná to nakonec byla Vaše milá přítelkyně či milý přítel (anebo pes), leč na chvíli je v takové situaci snad každému jedno o koho se jedná -- zkrátka se neuvěřitelně leknete, srdce se Vám div nerozskočí a z pacifisty se na několik vteřin až minut stanete militaristou do morku kosti. Nevidomý člověk nemusí procházet kolem rohu aby se nic netušíc vylekal neznámého útočníka, jenž mu s dobrým úmyslem přispěchal na pomoc. Zkrátka a jednoduše nejprve nevidícího oslovte, pozdravte, případně se představte a především nemluvte v hádankách typu: "Hádej, kdo jsem?" , přestože si Vás nevidomý může zapamatovat podle hlasu. Ve zmatku, kdy je kolem spoustu jiných lidí a jiných vjemů, si na Vás zrovna nemusí vzpomenout. Můžete někdy také připojit zprávu o tom, kde jste se potkaly. Stejně tak, jako je mezi vidícími běžné zdravení úklonem hlavy popř. mávnutím ruky, u nevidících je na místě místo zraku vyhovujících gest použít zvukového pozdravu: "Dobrý den paní X, já jsem pan Y."

WC
Stejně tak jako Vy i nevidomý používá WC. Jestli Vás nevidící svojí žádostí o doprovod na toaletu uvede do rozpaků, potom si buďte jisti, že je mnohem těžší takovou žádost vyslovit.

V podstatě mohou nastat dvě situace (může jich být víc, ale krajními a málo pravděpodobnými situacemi se nebudu zabývat): buď jste stejného pohlaví jako žadatel anebo opačného pohlaví. V prvním případě není problém nevidomého zavést na toaletu, sdělit mu o jaké zařízení se jedná (kabina, pisoár) a případně sdělit podrobnější informace o velikosti kabiny či typu pisoáru (box, mušle, žlábek apod.). Ukažte také, kde se nalézá toaletní papír a splachovací zařízení. Poté pomozte nalézt umyvadlo, podejte ručník (popř. oznamte, že ručník je již hodně znečištěn a že doporučujete, aby použil vlastní kapesník).

Buďte taktní a od pisoáru se vzdalte -- berte to za samozřejmost.

Jestliže je nevidomý opačného pohlaví, potom požádejte o pomoc osobu s příslušným pohlavím. Pokud se nikdo takový na blízku nenalézá, nic se neděje a pomozte i na WC pro opačné pohlaví.

 Bez rozpaků
Lidé, kteří se prvně dostávají do kontaktu s nevidomým, mají někdy minimálně pochybnosti užít pojmy, jako je např. "vidět", "slepota", "nevidomý člověk" apod.. Nakonec z věty vyjde něco ve smyslu "ehm", "takové to" ... Nebojte se a používejte všechny pojmy tak, jak je běžně používáte v komunikaci s vidícím člověkem. Nevidomý chápe pojmy "vidět" (ohmatat...), "číst" (v Braillském písmu, zvuková kniha...). Nebojte se užít věty jako je např. "Podívejte se na tohle souhvězdí" a ukažte mu reliéfní obrázek souhvězdí, popřípadě mu jej důkladně popište. Je-li to vhodné, potom klidně použijte i pojmů "slepota" či "nevidomý". Ovšem asi byste se měli (ale je to na každém z Vás) vyvarovat větám typu: Jste slepý? ... Úplně? ... Takže nevidíte nic? ... To je hrozné! ... To od narození? ... Po nemoci? ... Při nehodě? ... (Osobně si myslím, že i těchto slov není třeba se příliš bát -- záleží také na nevidomém, do jaké míry si slova jiných připouští k tělu.)

Celkem nedávno jsem doprovázel jednu nevidomou studentku do opravny notebooků, kde měla podepsat převzetí opraveného přístroje (i nevidomý se podepisují). Zrovna jsem procházel obdobím zájmu o grafické projevy člověka a tak mi to nedalo a zaujat krásnými liniemi člověčího písma jsem dodal: "Máte pěkné písmo" ... Odpověď mé nadšení mírně ochladila: "To byla ale blbá poznámka!" ... chvíli jsem nechápal, potom mi svitlo, nakonec jsem to tak nějak vysvětlil, ale trapas již nešel vrátit, přestože jsme se nad tím oba dva pousmály -- zkrátka podivným pocitům se někdy nevyhnete, ať se snažíte sebevíc.

(konec)
Petr Závodský
Zdroj: Při psaní tohoto článku mi pomohly neocenitelné zkušenosti, jež jsem nabyl při práci v centru pro zrakově postižené studenty TEREZA na katedře matematiky fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (kde již nepůsobím) a především sami lidé a také útlá brožurka: Herman Van Dyck - Ne tak ale tak.
 

Prevence světelného znečištění ve světě

a International Dark Sky Association. To budou hlavní témata, kterým je věnováno setkání s evropským koordinátorem tohoto velkého mezinárodního sdružení, panem Robertem L. Gentem, které se uskuteční v úterý 23.4.2002 v Praze v budově Akademie věd České republiky na Národní třídě 3, dveře 108 od 17 hodin a ve středu 24.4.2002 na Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně od 15 hodin.

 Pan Gent vysvětlí, jak světelné znečištění závažně poškozuje životní prostředí, jak tomu lze čelit i jaké aktivity vyvíjí International Dark Sky Association (viz http://www.darksky.org). Řeč bude i o šancích, které nám dává začlenění tohoto typu znečištění do nového českého zákona o ovzduší. Na pražském setkání bude rovněž ustavena česká sekce IDA -- skupina českých členů této světové organizace, ztotožňujících se s cíly a pravidly International Dark Sky Association.

Zváni jsou všichni zájemci o účinné potlačování světelného znečištění i zástupci médií. Přednáška bude tlumočena do češtiny. Během setkání bude prostor na dotazy novinářů.

Jan Hollan, Pavel Suchan
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...