:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

419. vydání (18.4.2002 )

 Na pozemské obloze bychom těžko našli objekt, který je tak pohodlně pozorovatelný jako Měsíc. Máme ho na očích opravdu často, jeho temné skvrnky jsou patrné i bez dalekohledu a navíc už po stovky milionů roků k nám přivrací stále jednu a tutéž polokouli. Je proto na místě se domnívat, že je jeho tvář všem lidem přímo notoricky povědomá...

Obávám se, že skutečnost je trochu jiná. Zrovna minulý víkend jsem dostal milý dárek -- malý fosforový Měsíc, který zdobí stěnu mého pokoje. Když si ho trochu rozpačitě prohlížel Jirka Dušek, nemohl se zbavit dojmu, že ten Měsíc je nějaký zvláštní. No aby nebyl, vždyť je na něm Měsíc vyobrazen tak, jak jej ze Země nikdy nemůžeme vidět -- půlka odvrácené a půlka přivrácené strany! Možná byste nad tím mávli rukou, ale už dlouho si všímám, že právě takováto podivná tvář našeho souseda je daleko nejpoužívanější fotografií Měsíce.

Nejen fosforové nálepky, ale i drtivou většinu reklam, plakátů, filmů (zvláště hororů), divadelních kulis, obálek knih a koncertů rockových kapel zdobí snímek Měsíce, který je naprosto odlišný od toho, co můžeme vidět ze Země. Nevím čím to je, že právě tento záběr, který pořídila při obletu Měsíce posádka Apolla 11 v červenci 1969 je daleko nejpoužívanější fotografií našeho souputníka. Možná má trochu dramatický zjev, možná je snadno dostupný, zkrátka nevím. Každopádně mám velké obavy, že většina lidí si dnes díky médiím myslí, že Měsíc vypadá právě tak zvláštně, jako na snímku s označením AS11-44-6667. Myslíte si to snad i vy?

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Tyfloastronomická kuchařka I.

Přiznávám, že se s nevidomým člověkem na hvězdárně či v planetáriu setkáme jen zřídka, někde dokonce vůbec, nicméně bychom měli uvážit i tu možnost, že se mezi nevidomými zkrátka nějaký ten dobrodruh na hvězdárně ocitne -- přičemž doufám, že ve větších centrech, tedy především tam, kde se téma astronomického vzdělávání a popularizace bere více vážně, se budou ocitat dokonce skupinky nevidících, především ze specializovaných škol. Proto si dovolím pár vět k tématu, jak vůbec k nevidícímu člověkovi přistupovat ...

 ...neboť, přiznejme si, pro mnohé z nás je tahle tématika poměrně vzdálená a když přijde na věc, zkrátka nevíme, jak se chovat. A když se nesetkáme s nevidomým na hvězdárně, pak jistě takového člověka potkáme zítra, za měsíc nebo někdy jindy, třeba někde na ulici, v tramvaji...

V začátku je nutné říci, že nevidomý návštěvník astronomického centra bude většinou v doprovodu tzv. asistenta, tedy člověka, jenž musí vidět za dva lidi -- sebe a nevidomého. Ovšem mezi nevidícími se najdou i takoví dobrodruzi, kteří na hvězdárnu, obvykle nalézající se ve vyšších polohách, vyrazí jen tak s bílou holí, vstříc všem překážkám terénu. Věřte, že pro takového člověka je větším zážitkem samotný výšlap na hvězdárnu, než sebenapínavější výklad na jakékoliv astronomické téma. Tedy počítejme raději s krajní situací, kdy se setkáme s nevidomým člověkem bez člověčího asistenta.

Myslím, že mohu vycházet ze své, relativně dlouhodobé, praxe s nevidícími či jinak zrakově postiženými lidmi, jejichž světem mě po dlouhou dobu provázel nevidící kamarád Radek Seifert, který mě naplnil představou, že každý člověk s jakýmkoliv handicapem může "cokoli", zkrátka vše, co děláte Vy v běžném životě: běhat, lyžovat, studovat, jezdit na kole ... jen je někdy třeba takovému člověku nabídnout vhodnou pomoc -- je příjemnější pomoc nabízet než ji potřebovat, proto nabízenou pomoc berme naprosto samozřejmě, bez váhání a bez očekávání vděku.

 Ptejme se!
Než začnete nevidomému pomáhat, zeptejte se ho napřed, jestli Vaši pomoc potřebuje. Situace, kdy nevidícího, nic netušícího člověka chytnete za ruku a táhnete jej za sebou, třeba přes silnic na protější chodník, mohou sice na vzdáleného pozorovatele působit komickým dojmem, avšak věřte, že nevidomému takhle jedině ublížíte. Tím že se jej napřed zeptáte, jestli Vaši pomoc vůbec potřebuje, mu dáváte najevo, že respektujete jeho osobní svobodu.

Ptejte se! Nevidící člověk používá jiných smyslů a tak je o situaci kolem sebe někdy daleko lépe informován než si myslíte a tudíž mnohdy ani Vaši pomoc nepotřebuje.

Kdysi jsem se setkal s relativně inteligentním profesorem, který neobyčejně rád pomáhal nevidomým. Problém byl v tom, že jim pomáhal až příliš a to takovým způsobem, až to bylo nevidomému nepříjemné -- pan profesor jakoby "věděl" (nevěděl), co nevidomý student zrovna potřebuje a tak jej dotlačil k počítači a začal mu ukazováčky vysvětlovat, kde se na klávesnici nalézá ta či ona klávesa. Student se sice křečovitě hbitému profesůrkovi bránil seč mohl, avšak neubránil -- musel vydržet, až pana profesora opustí altruistické osvícení a zanítí se jiným tématem.

 Upozorňujme
Je jasné, že prostředí hvězdárny je pro nevidomého prostředí naprosto neznámé. Neváhejte, avšak nevnucujte, nabídnout svoji pomoc. Dotyčného pozdravte a zeptejte se, jak byste mu mohli pomoci, nabídněte mu služby, které můžete poskytnout. Nemějte špatné pocity z toho, že odmítne Vaši pomoc -- je to jeho právo. Přijme-li Vaši pomoc a chce-li někam zavést, nabídněte mu např. rámě a běžte k cíli. Nechytejte jej za ruku ani jej netlačte před sebou, jen mu nabídněte rámě, čímž jej ušetříte nepříjemných pocitů nejistoty.

Upozorňujte ho na překážky, jednak ty pod nohama, ale i na překážky výše položené, zejména překážky ve výši hlavy. Upozorňujte na schody, jichž na hvězdárnách bývá požehnaně, u schodu zpomalte, popř. zastavte a řekněte: "schod dolů" nebo "schod nahoru". U delšího schodiště upozorněte i na následující neschodiště. Mnohdy stačí jen mírně zpomalit, rámě trošku pohnout nahoru nebo dolů -- jste-li tak domluveni, nevidomý pozná, že se něco děje (můžete se však domluvit na jiném naznačení -- např. stisk paže apod.). Také upozorněte na zábradlí, které se nalézá buď na pravé nebo na levé straně.

Při vstupu do dveří či úzkého průchodu (např. mezi lidmi) upozorněte a jděte první -- někdy nemusíte ani upozorňovat a můžete jít přirozeně, zrakově postižený jistě automaticky pozná, že se něco děje. Stačí, když paži, za kterou Vás nevidící drží, přiměřeně natáhnete za záda, tak, aby mohl jít "za" Vámi. "Teď zahneme vlevo či vpravo." Nevidomý z vašich pohybů vytuší, kam jdete.

 Posaďte se!
Někteří lidé, kteří nabízejí nevidomému pomoc, mají nutkání automaticky nevidícího nutit k sezení. Opět, i zde platí zlaté pravidlo pomáhajícího: Ptejte se! Každopádně se nesnažte "bloudícímu" nevidomému za každou cenu najít místo k sezení -- v hromadných prostředcích je samozřejmé nalézt místo k sezení, neboť pestré pohyby šaliny jsou mnohdy v naprostém "rozporu se zákony fyziky" (nicméně to není podmínkou, některý nevidomý velice rád postojí a důkladně si užije zběsilé jízdy tramvaje).

Pokud to situace vyžaduje (např. při astropořadu), potom samozřejmě místo k sezení nabídněte. Dobré je nejprve nevidomému popsat prostředí, v němž se nalézá, tedy i sedadlo, řadu sedadel, případný schodovitý charakter přednáškové místnosti apod. Ukažte sedadlo: položte ruku nevidomého na opěradlo: "Tady je věc k sezení. Toto je opěradlo."

Zajímavé situace nastávají, když se do akce Help vloží několik lidí najednou: nevidomý je přemisťován, přesunován, cloumán, roztáčen ... nakonec většinou však usazen.

(dokončení příště)
Petr Závodský
 

Jste průměrnými Evropany?

Následujících třináct otázek bylo položeno náhodně vybraným lidem v zemích Evropské unie v rámci akce "Eurobarometr". Dotazovaní měli na otázky odpovědět pravda/nepravda/nevím. Jak průzkum dopadl se můžete přesvědčit na vlastní oči a zároveň srovnat své znalosti s "průměrným Evropanem".

Číselné údaje odpovídají procentuálnímu počtu odpovědí jednotlivých dotazovaných. První čtyři otázky byly koncipovány jako nejtěžší a poslední čtyři jako nejlehčí:

Pravda Nepravda Nevím
1. Lasery fungují na principu usměrnění zvukových vln 26,6 35,3 38,1
2. Antibiotika zabíjejí viry stejně dobře jako bakterie 41,3 39,7 19,0
3. Elektrony jsou menší než atomy 41,3 23,0 35,7
4. Geny otce určují jestli dítě bude chlapec nebo děvče 48,1 30,2 21,6
5. Veškerá radioaktivita je lidského původu 26,5 52,6 20,9
6. Země oběhne okolo Slunce za jeden měsíc 22,9 56,3 20,9
7. První lidé žili na Zemi ve stejné době jako dinosauři 20,3 59,4 20,3
8. Radioaktivní mléko je poživatelné po převaření 11,8 64,2 24,0
9. Slunce obíhá okolo Země 26,1 66,8 7,1
10. Lidský rod se vyvinul ze starších forem živočichů 68,6 16,6 14,8
11. Kyslík, který dýcháme, pochází z rostlin 79,7 13,6 6,7
12. Kontinenty se pohybují již miliony let a budou se pohybovat i v budoucnosti 81,8 5,5 12,7
13. Jádro Země je velmi horké 88,4 3,5 8,1

Správné odpovědi:
Pravda: 3, 4, 10, 11, 12, 13
Nepravda: 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9

Petr Scheirich
Zdroj: Časopis RTD info, Magazin for European Research.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...