:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

410. vydání (14.3.2002 )

Okamzik prstencoveho zatmeni Slunce (v popredi není autor) Dnes se odehrál úkaz, za kterým jsme vydali do Maroka -- prstencové zatmění Slunce, které zapadalo za ideální obzor Atlantického oceánu. Já osobně jsem však tolik nažhavený nebyl -- spíše naopak. Úkaz jsem bral jako dobrou záminku, proč jet do Afriky. Proto taky tento výlet beru spíše za turistický, než astronomický.

Ještě, že tak. Zatmění se totiž vůbec nevyvedlo. Dopoledne, kdy nejzdatnější část naší dvacetičlenné výpravy dolovala autobus zapadlý v kempu(!), bylo úplně zataženo a my zanechali všech nadějí. Po jedenácté se ale úplně rozjasnilo a do našich řad se tak vetřel patřičný optimismus. Předčasně.

Výběr pozorovacího stanoviště -- prosazeného fotografy, tedy pobřeží Atlantiku, se totiž neukázal jako ideální. Asi půl hodiny před začátkem zákrytu Slunce začaly od západu chodit kadeřavé mraky, jejich frekvence povážlivě narůstala, až se proměnily v roztrhaný oblačný příkrov. Zhruba minutu po prvním kontaktu se na západním okraji slunečního disku objevil ostrý, zaoblený okraj Měsíce. To bylo přesně 17 hodin a 52 minut.

Jeho postup jsme dokázali sledovat až do čtvrt na sedm, kdy se Slunce -- bohužel -- objevilo naposledy. Mně a pár dalším šťastlivcům se pak ještě o půl hodiny později podařilo úkaz nakrátko zahlédnout skrz škvíru v mracích. S pomocí obřího binaru, bez jakýchkoli filtrů jsme viděli úzký světlý srpek.

Dost nadějí jsme nakonec vkládali do úzké štěrbiny v mracích, která se pohybovala podél obzoru. Matka příroda je však děfka, takže zařídila, aby se zapadajícímu Slunci vyhnula a z finále vzácného nebeského úkazu už nic jiného neukázala.

Zklamání bylo samozřejmě značné, sklenka whisky s hrstí ledu to však brzy zahladila. A navíc, hned druhý den pro nás příroda připravila jiskřivě krásnou noc ozdobenou zodiakálním světlem a z večera i nesmírně úzkým měsíčním srpkem. To už jsme se ale nacházeli v kamenité poušti drsného Atlasu.

10. května 1994

Jiří Dušek

 

 

 

Na večerní obloze září jasná kometa!

Krátce po západu Slunce najdete nad západním obzorem jasnou kometu Ikeya-Zhang. Na tmavém nebi, mimo město, je jako drobná mlhavá "hvězda" snadno viditelná i bez dalekohledu. Pokud se na ni podíváte loveckým triedrem, můžete zahlédnout i několik stupňů dlouhý ocas. Kometa Ikeya-Zhang se tak řadí mezi nejjasnější komety několika posledních roků a bezesporu nejjasnější vlasatici začínajícího 21. století.

 Celý příběh nové komety začal prvního února tohoto roku, když na ní v souhvězdí Velryby narazili dva amatérští pozorovatelé: Japonec Kaoru Ikeya a Číňan Daqing Zhang. Kometa nyní prolétá kolem Slunce, ke kterému se v polovině března přiblíží až na 75 milionů kilometrů, tedy do oblasti mezi dráhou planety Venuše a Merkuru. První analýzy dráhy přitom ukazují, že jeden kompletní oběh kolem Slunce zabere kometě asi 350 roků. Historické záznamy dokládají, že byla pozemšťany už alespoň jednou pozorována - v roce 1661.

"Tak jsem konečně včera večer taky viděl kometku a docela mě překvapila," popsal své zážitky s Ikeya-Zhang Lenon Miš, pracovník Hvězdárny v Úpici. "Vzali jsme s Ali Křivskou Somet binar 25x100 a vylezli na vodárnu. Po chvíli šmejdění se mi dostala do pole a málem mi vyrazila dech, prostě krásná kometa. Výrazné jádro, chvost se táhl skoro přes celé zorné pole, ale krk bych za to nedal, byla nějaká oblačnost. Okem se mi ji nepodařilo najít, snad příště."

Podobně dopadl i Heřman Schneyder z Olomouce: "Kometa C/2002 C1 Ikeya-Zhang konečně viditelná i z Olomouce, dne 8. března 2002, v době od 18,40 do 19.40 hod. SEČ, protože se vyjasnilo! Pozorováno triedrem 7x50. Měla krátký ohon, odpovídající délkou vzdálenosti pod ní se nacházejícím dvěma hvězdám, s kterými tvořila pěkný trojúhelníček-kometa nahoře a obě hvězdy pod ní šikmo dole! I jasnost komety odpovídala přibližně jasu obou hvězd."

Tyto stejně jako další pozorování dokládají, že se Ikeya-Zhang na obloze, dokonce i v triedrech, tváří jako výrazné, bodové jádro, s mlhavou hlavou, ze které směrem od Slunce vybíhá zhruba dva až tři stupně dlouhý, tenký chvost. Docela zajímavý na ní musí být pohled i většími dalekohledy. Například Martin Lehký z Hradce Králové ji v dalekohledu o průměru objektivu 42 centimetrů popsal těmito slovy: "Podle vizuálních pozorování je prokazatelné, že stále zjasňuje. Večer 12. 3. měla již 3,9 mag. Paráda! Ač je tedy dobře viditelná pouhým okem, není vhodné zahazovat dalekohledy. V triedru má krásný chvost a při použití většího přístroje se v něm dají rozeznat vláknité struktury. Což rozhodně stojí za kresbu, já osobně jsem neodolal 11. 3. a vytvořil jsem na papír lehce umělecké dílo :-) Jinak centrální část je pěkně zabarvená a tak kromě tužky je přímo žádoucí mít po ruce i pastelky. Pokud mne zrak nešálil bylo velmi jasné jádro zabaleno do sytě modré až modrozelené."

Kometa Ikeya-Zhang bude večer patrná ještě několik týdnů (i když začne poměrně brzo rušit Měsíc). První dubnový týden se pak přesune na ranní oblohu, kde pak zvolna zeslábne.

Jiří Dušek
 

Vesmír vybledl

"Je to poměrně trapné," prohlásil dr. Karl Glazebrook. "Ale taková už je věda, nejsme žádní politikové. Pokud uděláte chybu, musíte to pak přiznat. Tak už to ve vědě chodí." Zatímco na začátku tohoto roku měl vesmír barvu tyrkysovou, s přicházejícím jarem vybledl a na první pohled je zcela tuctově bílý.

 "Barva vesmíru se hodně blíží standardnímu odstínu bledě tyrkysové, ačkoli je o několik procent zelenější," prohlásil na lednovém setkání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu Karl Glazebrook, asistující profesor astronomie na John Hopkins University. Jenže nyní, s odstupem několika týdnů, vyplavala na povrch poněkud nepříjemná informace. Software, jenž použili k finálnímu "výpočtu" barvy vesmíru, obsahoval drobnou chybu -- a ta způsobila značné přecenění zajímavého výsledku. "Je mnohem blíž k bílé," prohlásil nyní Ivan Baldry z Johns Hopkins University. "Hodně podobná krémové."

Základem ke stanovení "barvy vesmíru" byla databáze 200 tisíc spekter galaxií vzdálených kolem dvou miliard světelných roků, které se podařilo získat v rámci měření kosmologických červených posuvů projektu 2dF Galaxy Redshift Survey v Austrálii na známé Anglo-Australské observatoři. Zde se totiž nachází dalekohled, jenž dokáže v zorném poli o průměru kolem dvou stupňů najednou pořídit spektra až čtyř stovek galaxií. Pořízená data pak slouží k mapování rozložení galaxií v prostoru.

Je to překvapující, ale galaxie nejsou v prostoru rozloženy nahodile, nýbrž se sdružují do kup, které vytvářejí různé shluky, hnízda a řetězce dlouhé až 500 milionů světelných roků. Ukazuje se dokonce, že galaxie zaujímají pouhou osminu kosmického prostoru a že převážně leží podél stěn jakýchsi buněk, připomínajících nadýchanou vesmírnou pěnu. Právě tyto bubliny tvoří ty největší kosmické útvary. (To ovšem neznamená, že by uvnitř takové "pěny" žádné galaxie neexistovaly. Pouze jich je výrazně méně.)

Pomalu se rozrůstající databázi 2dF však astronomové využili i k jednomu serióznímu žertíku. Zkombinovali spektra všech dvě stě tisíc galaxií do jednoho jediného, univerzálního. Kupodivu i takto integrované spektrum přitom obsahuje absorpční stopy po řadě prvků, navíc se hodí k porovnávání s nejrůznějšími modely hvězdného vývoje, dokonce s ohledem na stáří vesmíru.

 Tým Karla Glazebrooka však udělal ještě jeden krok. Univerzální kosmické spektrum přetavil v jednu jedinou barvu -- ta vlastně popisuje odstín, jenž by nějaký hypotetický pozorovatel spatřil, kdyby se všechno světlo ve vesmíru poskládalo do jednoho zdroje. Výsledkem byla zelená s modrým odstínem. Výsledek k pobavení, jenž si nekladl žádný cíl, se ihned stal šťavnatým soustem pro novináře a zpráva o "nebeské barvě" ihned obletěla svět.

Jenže chyba lávky. Odborníci zabývající se barvami a jejich matematickým vyjádřením astronomy upozornili, že jako základ výpočtu použili špatný referenční bod bílého odstínu. "Chyba to byla natolik záludná, že její odhalení zabralo nějaký čas," komentuje vědecký tým omyl na svých stránkách. "Objevit ji mohlo pouze několik málo specialistů. Jedno z ponaučení pro nás je, abychom brali větší ohled na "vědu o barvách" a dbali na přesné vyjadřování." Na jejich obranu ale dodejme, že už i publikaci prvního barevného odstínu komentovali velmi ostražitě a že celou událost nafoukli především novináři.

Na stejném místě najdete i obrázek nového vesmírného odstínu. "Ještě štěstí, že se liší od bílé," píší opět astronomové. "Návrhy na její pojmenování jsou vítány. Za předpokladu, že to nebude béžová." Hmmmm ... moc zajímavá.

Jiří Dušek
 

Tučňák stále mezi hvězdami -- KStars

Protože spousta zarputilých fanoušků Windows tvrdí, že pro alternativní operační systém Linux neexistuje rozumný výběr aplikačních programů, ukažme si, že tomu tak není. A vezměme si příklad astronomů, kteří mají na Linuxu skutečně mnoho možností. Rudolf Novák naposledy představoval přesný výpočetní systém XEphem, dnes se podívejme na jeho možnostmi očesanějšího, ale grafickými výstupy hezčího bratříčka -- KStars.

Jak již název napovídá, program Kstars je určený pro linuxí uživatele, používající na svém počítači prostředí KDE, které stále více získává na oblibě. Připomeňme, že KDE je pro uživatele přecházejícího z Windows na Linux pravděpodobně nejsnazší volbou ze všech možností pro Linux; poskytuje komplexní komfort, i když je dosti náročný na hardware počítače (vyžaduje hodně paměti a pokud možno i rychlejší procesor). V dnešní verzi 2.2 je už také velmi stabilní.

Jako valná většina programů pro Linux, i Kstars je šířen zdarma a včetně zdrojových kódů, takže zkušenější uživatel si může program upravit k obrazu svému. Ale ani pro uživatele méně zkušené není problém planetárium nainstalovat buď přímo kompilací zdrojových kódů, nebo z binárních souborů pro distribuce založené na balíčcích RPM (např. RedHat nebo Mandrake). Vše podstatné (jak stáhnout, co stáhnout a dokonce uživatelskou příručku s astronomickým slovníčkem) najdete na adrese http://edu.kde.org/kstars/index.phtml.

Kstars je velmi dobře propracovaným počítačovým planetáriem schopným v současné verzi (0.85) zobrazit hvězdy do 7,9 magnitud (je jich asi čtyřicet tisíc), což pro pozorování například triedrem nebo menším dalekohledem bohatě stačí. Program dále vykresluje přes deset tisíc nehvězdných objektů (převážně deep-sky) a planety naší Sluneční soustavy, včetně Slunce a Měsíce. Zde bohužel astronomické možnosti programu prozatím končí. Nelze využít spolupráci s externími katalogy, nelze přidávat objekty Sluneční soustavy pomocí dráhových elementů (například komety nebo planetky). Tato vlastnost je velkým mínusem programu, které je i tak pro začátečníka vhodnou volbou.

Největší předností planetária je jeho grafický výstup. Ten je nejen přesný (s ohledem na přesnost zakreslování objektů do mapy), ale i hezký. Barevně jsou odlišeny spektrální třídy jednotlivých hvězd, velikostně pak jejich jasnosti. Pro jasnější hvězdy lze nechat vypsat jejich jména. Samozřejmostí jsou obrazy a hranice souhvězdí, hranice Mléčná dráhy a myšlené čáry po obloze (souřadnice -- lze si vybrat mezi rovníkovými nebo horizontálními -- a ekliptika). Mapu lze zvětšovat a zmenšovat a lze se v ní pohybovat (směry pohybu závisejí pouze na tom, jaký máte zrovna předvolený souřadnicový systém).

Podobně jako jiná planetária, i Kstars umožňuje animaci hvězdné oblohy (bohužel jen v reálném čase). Pro podobné účely (např. pro sledování zákrytů hvězd Měsícem) lze každý ze zakreslených těles zafixovat a sledovat pohyb ostatních kolem něj.

Již jsme si zvykl, že dobré planetárium neukazuje planety jako nudné body s nápisem, ale že je vykreslí jako bitmapy. Kstars v tomto ohledu rozhodně nezklame. Jde dokonce mnohem dál. Bitmapy u planet a Měsíce jsou samozřejmostí, za zmínku snad jen stojí, že jsou vykreslovány v šestnáctibitové barevné hloubce a hvězdné mapy skutečně působivě dokreslují, u Měsíce je patrná fáze (netestoval jsem, s jakou přesností a zda vůbec jsou brány v úvahu librace), bitmapovému vykreslení se nevyhne ani Slunce.

V čem je však Kstars lepší, je skutečnost, že bitmapami zobrazuje i význačné deep-sky objekty, jako jsou Messierovské objekty a podobně. Chybí vám obrázek nějakého objektu, který zrovna chcete pozorovat? Není problém. Stačí kliknout na daném místě mapy pravým uchem myši, vybrat Show xxx Image..., Kstars se připojí kamsi do Ameriky a nabídne vám fotografii vámi hledaného hvězdného pole (pocházející z některé z mnoha přehlídek oblohy, pro konkrétní objekt má Kstars seznam prohlídek, s nimiž umí pracovat, takže zatímco u některých objektů budete muset vzít za vděk černobílým snímkem z Palomarské prohlídky oblohy, u jiných dostanete na výběr z několika i barevných obrázků). Touto funkcí fakticky částečně eliminuje omezené možnosti vestavěných katalogů hvězd, nevýhodou je, že pro tahání obrázků vyžaduje připojení k internetu.

Chcete-li se o hvězdě nebo objektu dozvědět něco málo více, stačí použít klasicky pravé myší ucho a vybrat si z nabízených možností. Kstars vám sdělí, jak se daný objekt jmenuje, u hvězdy spektrální třídu, kdy vychází a kdy zapadá a kromě již zmíněného obrázku vám ještě nabídne překreslení mapy s objektem vašeho zájmu přesně uprostřed. U planet ještě dává možnost přímo spustit webový prohlížeč a podívat se na stránky, kde se o dané planetě dozvíte prakticky všechny potřebné informace (odkazy vedou kamsi do JPL).

A co když jste náhodou někde v přírodě bez přístupu k počítači a zrovna se potřebujete přesvědčit, jestli jste neobjevili novu. Jestliže jste vlastníkem kapesního počítače na platformě Qtopia, nemusíte si lámat s ničím hlavu -- Kstars je totiž portováno i pro tuto platformu.

Jestliže jste tedy uživatelem Linuxu a hledáte alternativu k windowsím programům, jako je SkyMap nebo k DOSovskému Albieru a nechcete posledně jmenované pouštět s jistými omezeními pod různými emulátoru, možná je Kstars tím pravým právě pro vás.

Michal Švanda
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...