:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

404. vydání (21.2.2002 )

 Minulou sobotu byl ale pěkný den. Brno se ponořilo do vzduchu ostrého jako břitva, navíc pod příkrovem nádherně modré oblohy. Slunce svítilo skoro jako za jarního odpoledne -- ostatně prodírající se kočičky a zelené pupeny zlatého deště napovídaly, že je na polovinu února skutečně až nezvykle hezky. Moji cestu na hvězdárnu proto tentokrát nezprostředkovala tramvaj nebo trolejbus. Jednoduše jsem vyrazil po svých, opájel se nečekaným přídělem nádhery a sledoval svět kolem. A že bylo na co se dívat.

Brněnská hvězdárna, jak známo, leží poblíž centra města, na kopci Kraví hora. Ze všech stran ji přitom obklopují vilky z dob první republiky, nejčastěji v chladném, avšak i tak stále zajímavém funkcionalistickém stylu. Nikdy by mne ale nenapadlo, kolik zvláštních, často ohromujících zátiší poskytují.

Příliš jsem do práce nepospíchal, takže jsem se slabou hodinku toulal okolními ulicemi a obdivoval lehce oprýskanou krásu vilkových zákoutí. Narazil jsem na kamenictví, jehož zahrádku zdobily krásně kýčovité pískovcové sochy. Narazil jsem na vilku postavenou na drobném, ale impozantním skalním masívku. A narazil jsem také na podivuhodná průčelí, výklenky, můstky a nečekané schůdky, které mne vedly do téměř pohádkových míst.

Je zvláštní, jak často ignorujeme naše nejbližší okolí. Přitom se někdy stačí podívat nahoru, pár metrů od chodníku. Jindy se stačí zamyslet nad tradičním jevem, jenž považujeme za samozřejmou součást života. Každý z nás obdivoval blankyt bezmračné oblohy. A přitom málokdo ví, odkud se bere. Stejně tak se tu a tam podivujeme nad kondenzačními stopami dopravních letadel, které nám čmárají po nebi zvláštní obrazce. Nejinak je tomu i v případě barevné duhy kolem Slunce anebo třeba Měsíce. Přesto všechno se nad jejich tvorbou zamyslel nanejvýš každý stý. Je to tak. Člověk by měl chodit s očima otevřenýma. Bude bohatě odměněn.

Jiří Dušek

 

 

 

Světelné znečištění škodí všem

Ve čtvrtek 14. února schválila Poslanecká sněmovna Zákon o ovzduší, který má pomoci snižovat i světelné znečištění. Tato malá část rozsáhlého a důležitého zákona je na první pohled určena pouze astronomům. Ale není tomu tak. Odstavce věnované omezení světelného znečištění budou užitečné pro všechny naše občany.

 Zákon o ovzduší obsahuje definici světelného znečištění a ustanovení, že vláda vydá předpis, který bude obsahovat podrobnější pokyny k zastavení jeho nárůstu a pozvolnému snižování. Definice říká, že se pro účely zákona rozumí světelným znečištěním každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad obzor. V podstatě jde o to, aby se svítilo pouze tam, kde to má smysl. Svítit do vzduchu nebo lidem do oken smysl nemá.

Jak se tedy pasáže zákona věnující se světelnému znečištění projeví v našem běžném životě? Příklady ze světa i od nás ukazují, že světelné znečištění lze velmi snížit a současně tím docílit bez dodatečných nákladů lépe osvětlených obcí a ještě přitom ušetřit peníze za elektřinu. Rozhodující je používat v budoucnu jen takové lampy, které nesvítí nahoru, jinými slovy -- jejichž světlo je usměrněno na zem, kterou chceme dobře vidět. Tento jednoduchý požadavek týkající se jen silných zdrojů světla (nebudou tím nijak dotčeny slabé zdroje jako například žárovky s příkonem do 100 W) obsahují zákony vyspělých oblastí, kde je prevence světelného znečištění již zakotvena. Někde si tak počínají i bez zákona (v Lillehammeru, ve Vídni a v mnoha dalších místech Evropy a USA, některé příklady mohou zájemci najít na adrese http://svetlo.astro.cz/svet).

Proč je snížení světelného znečištění výhodné:

  • ve městech, kde osvětlovací soustavy již upravili, klesly náklady na jejich provoz obvykle o jednu třetinu
  • špatné lampy svítí do očí chodcům a řidičům, kteří vlivem oslnění vidí hůře na cestu; vadí i pilotům a při plavbě na Labi
  • zbytečné svícení znamená znečišťování ovzduší provozem elektráren a emisemi skleníkových plynů
  • nedostatek tmy v noci narušuje život mnoha organismů v přírodě, stejně jako spánek lidí
  • špatné lampy přinášejí smrt mnoha ptákům a velké spoustě chráněného hmyzu
  • existují vážná podezření, že nedostatek tmy ve spánku poškozuje zdraví, dokonce vede ke zvýšené tvorbě některých typů nádorů
  • vzduch, který je v noci osvětlený, mění tvářnost krajiny a ochuzuje ji o důležitou složku, totiž pohled do vesmíru, který ovlivňoval lidstvo odjakživa a byl zdrojem víry; vinou svícení do vzduchu dnes městský člověk a zejména děti pohled na hvězdné nebe považují za vzácnost
  • zbytečně osvětlený vzduch omezuje až znemožňuje poznávání vesmíru v rámci vzdělávání i jeho výzkum, tedy též činnost hvězdáren
Právě poslední důvody vedly k tomu, že se o nápravu začali zajímat astronomové jako první, ale jak patrno, světelné znečištění podstatně více škodí všem -- i těm, co se na noční nebe nedívají. Snaha o omezení světelného znečištění tedy není důležitá pouze pro hvězdáře. Ostatně obrat k lepšímu nastane, až si většina občanů uvědomí, že i jim špatné osvětlení vskutku vadí.

Prevence světelného znečištění neznamená, že obce budou muset rychle investovat do nových svítidel. Zákon počítá s tím, že staré vybavení může dosloužit. Obce přitom budou moci díky tomuto zákonu zabránit nejhorším případům komerčního zneužívání světla, jako jsou například silné reflektory namířené přímo do nebe. Požadavek "nesvítit nahoru" povede automaticky k tomu, že z trhu vymizí svítidla nejhorší kvality. Jednotlivé malé zdroje svítící jako stowattová žárovka nebo méně předpis požadovaný zákonem omezovat nebude (to se týká i těch tak často zmiňovaných svíček na hřbitovech), stejně jako se zákon nezabývá světlem v interiérech -- běžného občana by tedy se opatření nemělo nijak dotknout. Předpis má jen stanovit účinná pravidla, která se ve světě již osvědčila.

Zákon umožňuje vyhlášení území (např. v okolí observatoří), kde by se měla situace napravovat rychleji, než odumírají staré lampy. Taková území či ochranná pásma by měla být tak malá, aby se rekonstrukce tamních osvětlovacích soustav dala dobře financovat a dobré zkušenosti lákaly k následování. V žádném případě nejde o hrozbu obcím, ale o příležitost, jak se mohou stát příjemnější, bezpečnější a k tomu navíc ještě ušetřit.

 

Podrobné informace zájemci naleznou na webových stránkách http://www.astro.cz/svetlo.

Zdroj: Tisková zpráva České astronomické společnosti (http://www.astro.cz) z úterý 19. února 2002.
 

Od doby temna do světlých zítřků a zpět

Vážení přátelé světelného znečištění,
ve čtvrtek minulý týden na sv. Valentýna sněmovna schválila návrh o omezení zbytečného světelného znečištění většinou hlasů svých poslanců o používání lidských mozků, konkrétně o změnách chování lidí i organizací, zamilovaných do přijatelného životního prostředí. Tím splnila požadavky příspěvku tomuto svátku 14. 2. 2002.

V pátek 15. 2. 2002 ráno řada lidí otevřela oči, dveře a Hradecké noviny na straně 2 a zároveň kudlu v kapse, neboť komentář Sylvy Šporkové v poznámce měl název: "Úspěch hvězdářské lobby". I když do Pondělí velikonočního, které letos připadne na 1. dubna neboli známého "apríla", je ještě dost daleko, tato poznámka se mi velmi líbila a dost jsem se nasmál představě, jak lidé pozorující hvězdy na nebi klopýtají na nedostatečně osvětlené silnici. Ale každý má právo klopýtnout, je to lidské a už i Jan Neruda psal: "Vzhůru již hlavu národe, k nebi své zdvihni oči", tak proč se někdy na hvězdy nepodívat, když jsme z nich stejně pošli a nakonec se do nich vrátíme.

Plechová tlama, ocelové nervy a železné zdraví lidí i dokonce hemoglobin savců obsahují prvky ze supernovy, která dala vzniknout našemu životnímu prostředí v tom větsím kosmickém měřítku, než je sněmovna nebo Česká republika. Člověku vlastní je zaneřádit hlukem, světlem, prachem, plyny a jedy co možná největší část přírody, vždyť jsme se zbytečně ve školách neučili, že člověk nad přírodou nakonec zvítězí, tj. že ji porazí a zcela udolá.

V padesátých letech se uvádělo v kulturních příručkách o ateistické výchově, že pracující lid bude masově chodit na hvězdárny, kde jim hvězdáři ukáží dalekohledy na nebi, že tam není žádný Pán Bůh, tak proč jim k tomu trochu nepřisvítit pouličními lampami do nebe, ať je na to dobře vidět? Taky děti ve školách při hodinách výtvarné výchovy byly často pochváleny v té době, když nakreslily co nejvíce kouřících komínů socialistických továren. Čím více kouře, tím více blahobytu. Následkem toho se každý den v Opatovické elektrárně spálí osm vlaků nekvalitního uhlí, aby bylo možné vypouštět co nejvíce megawattů z pouličních lamp do nebe, ale potvora toto osvětlení je viditelné nad městem již od Chlumce nad Cidlinou, ale ješte ne z Prahy a navíc, furt ty mrchy hvězdy jsou ještě stále jeste viditelné, je fakt, že jich je už jenom asi 2 %, co bylo vidět za našich mladých let, ale to se časem poddá.

Takže přechod na osvětlení, které by svítilo tam, kam má a ne tam, kam není třeba, by stálo dost peněz a úsilí, ale kolik stojí osvětlení zbytečné? Jinak by stát mohl dávat peníze na složité citlivé přístroje, které právě měří znečištění a zároveň peníze na nádherné osvětlení dominant, které právě toto znečištění vytváří. Jistý premiér jednoho malého státu prohlásil, ze nesprávně informovaný autor článku je hnůj, ale není možné souhlasit s tímto tvrzením, jelikož hnůj slouží k tomu, aby zůrodnil půdu, na kterou dopadne, takže to by byla vlastně urážka hnoje. Mnoha lidem vyšel článek, někteří byli novináři, jiní měli tasemnici tajemnici. Takže obavy z toho, že by si děti nemohly pořádat táborák kilometr od hvězdárny, jsou velice zbytečné, děti v astronomickém kroužku při hvězdárně na konci docházky do kroužku měly v posledních 45 letech jak táborák tolik metrů od hvězdárny, kolik jim dovolovaly požární bezpečnostní předpisy, tak pozorování nočního nebe a nijak nedocházelo k omezování toho či onoho.

Pro lepší pochopení zákona o světelném znečištění bych přál autorce článku, aby měla co nejblíže u postele stejnou lampu, jako je u nás v sídlišti, která každých několik sekund zamrká na dobrou noc, naskočí do ostrého svitu, nevydrží ten výkon a zase zhasne a to ji baví od setmění do svítání.

Ale nakonec přezářené nebe má svoji nespornou výhodu. Nikdo tam nebude čučet, aby klopýtnul a rozbil si hubu při šlápnutí do nějakého výtluku na silnici, nikdo nebude honit po nebi nějaké planetky, které by mohly narazit do Země a nakonec až nějaká dopadne na Zemi, tak si toho do poslední chvíle nikdo nevšimne a jak známo, co oči nevidí, to srdce nebolí a bude konečně pokoj od druhu Homo Sapiens. Není mi ještě šedesát, abych mohl radit, v osvětlení se nevyznám ani ve hvězdách, ale shodou okolností jsem zažil dobu, kdy na ulicích opravdu ještě byla tma a jakási žárovka v plechovém talíři byla sotva vidět, natož, aby dosvítila až na ulice pod ní. Možná, že právě tato tma mě vedla k tomu, podívat se na hvězdy a to asi byla ta pravá chyba, jinak by mi žádné osvícení v živote nevadilo.

Josef Bartoška
Zdroj: Josef Bartoška, zřízenec planetária v Hradci Králové a obdivovatel umělé oblohy tamtéž.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...