:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

388. vydání (13.12.2001 )

 Foto Christian Viladrich Úplné zatmění Slunce je bezesporu zajímavý úkaz, který si i od bručivých hvězdářů zaslouží patřičnou pozornost. Na cestách do oblastí, nad kterou přeběhne měsíční stín, lze přitom zažít řadu více či méně humorných momentů... Jak se ukazuje, první problém přichází s dopravou do pásu totality. Samotní hvězdáři to za pomoci nejrůznějších známých a kontaktů většinou zvládnou, poněkud prekérnější situace ale přichází s přístroji -- neméně podstatnou součástí celé akce. Na rozdíl od lidí totiž technika své zájmy v žádném případě neuhájí. Přístroje -- zabalené v nárazuvzdorných, nepotopitelných, nehořlavých a pokud možno i co nejlehčích bednách zůstávají napospas osudu... A zásilka do mexického La Passa se tak z ničeho nic objeví v Bolívii.

Pokud už náhodou dorazí na místo určení, nehodlá je tvrdohlavý celník vydat. Buď čeká na úplatek nebo se jenom špatně vyspal. Cestovatele a osoby kolem nich pak čeká kombinace hysterických hádek prokládaná rafinovanými prosbami nebo dokonce strategickým ponižováním. Nakonec rozhodnou tak zásadní fakta, jako že se místní průvodkyně rozječí natolik, až ji lidé neznalí situace považují za sirénu. Celník zaplavený českými urážkami se pak zalekne a kýžené dalekohledy vydá... Nebo je tvrďák, pak ale může svoji roli sehrát suché konstatování, že jeho bratr miluje Dominika Haška a že tudíž, když jsme vlastně ze stejné země, to jedno oko přeci jenom přimhouří... Variací je celá řada.

Tím, že se dostanete až k přístrojům, však vyhráno není. Teprve teď se totiž ukáže, jak moc na dopravní firmy zapůsobily rudé nálepky "Fragile!" Pomačkaný tubus, díra v bytelné bedně, kterou jinak neprostřelíte z malorážky, proříznutý batoh -- to jsou známky o procesech, které dopravu zavazadel běžně doprovází... První dny na pozorovacím stanovišti tak zaberou restaurační práce a více či méně úspěšné pokusy s kompletací dalekohledů. Třeba pracně vyrobená příruba k objektivu je náhle zcela nepoužitelná a na řadu přijde pilka na železo, kombinačky a hrubá síla. Technika, dokonce i ta astronomicky přesná technika, se totiž řídí Murphyho zákony. Především pak tím, jenž všechny upozorňuje na postradatelnost všech postradatelných věcí. I když jste všechno před odjezdem kontrolovali nejméně stokrát, malá redukce mezi dalekohledem a fotoaparátem přesto zůstane doma. Krokový motorek, jenž v minulosti zvládl cokoli, odmítá poslušnost a prostřednictvím integrovaného obvodu za pár šupů začne nejen stávkuje, ale vlastně se odporoučí do horoucích pekel.

Na řadu tak přijde improvizace a práce technicky šikovných rukou vedených neméně lstivým mozkem. Vhod přijde i běžná dílna. Tu si buď ve speciálním kontejneru dovezete s sebou, nebo se rozjedete do okolí. Všude žijí ochotní lidé, dokonce i ochotní opraváři. Po několika dnech a často i probdělých nocích je nakonec více méně všechno připraveno na onen okamžik "O". Právě s ním však přicházejí další potíže. Nervozita je veliká a člověk leccos poplete. Nenamontuje si drátěnou spoušť, nezapne nahrávání nebo mu povolí kriticky důležitý šroub. Třesoucí se ruce nastaví kameru místo na snímání na tzv. fotorežim, takže místo kýženého videa máte jediný záběr šest vteřin před úplným zatměním... Velmi oblíbený je i výpadek elektrického proudu, vlezlým novinářem nakopnutý stativ, eventuálně propálená uzávěrka. Nesmírně cenné vteřiny temného Slunce -- alespoň se na tom shodují všichni pozorovatelé -- utíkají mnohonásobně rychleji než je dobrým zvykem. Přetlak emocí, kombinovaný s pracovním vypětím a jedinečností tak hvězdáři řeší různě: Křehká žena sprostými nadávkami, extrovert naprostým strnutím. V okamžiku úkazu hraje každý sám za sebe.

Jako by toho nebylo málo! Život je zlomyslný a nevzdává se ani tehdy, když astronomové oblafnou všechny políčené nástrahy.Výsledky může zlikvidovat transport domů, záměna černobílého a barevného filmu zlikvidovaných následným vyvoláním, eventuálně zloději, kteří si z hvězdárenského trezoru odnesou prakticky bezcenný diktafon s drahocennými poznámkami.

Jednoduše řečeno, je skoro zázrak, že se podaří nějaký experiment dotáhnout až do konce. Je to zázrak podobný jako zatmění Slunce. A není tudíž divu, že lidé putující za úplnými zatměními tvoří zvláštní, svým způsobem i uzavřenou a podivínskou skupinu, která nikdy nikomu nevěří a pokud to jenom trochu jde, spoléhají se jenom na sebe.

Jiří Dušek

 

 

 

Blízké setkání planetkového druhu

Blízkozemní planetky jsou pozoruhodnou součástí sluneční soustavy, našeho nejbližšího kosmického okolí. V polovině prosince se jedna z nich, planetka 1998 WT24 přiblíží k Zemi na vzdálenost 1,8 milionů kilometrů (to je pouze pětkrát dál, než je vzdálenost Měsíce od Země). Planetka zjasní se tak, že bude pozorovatelná i menšími přístroji. K největšímu přiblížení dojde 16. prosince 2001 v ranních hodinách. V té době bude rychlost jejího pohybu po obloze asi 1 stupeň za hodinu a planetka se bude pohybovat souhvězdím Persea.

 V době maximální jasnosti planetka dosáhne přibližně 9. velikosti, takže na její pozorování bude stačit i menší hvězdářský dalekohled (pouhýma očima je možné vidět hvězdy pouze do 6. velikosti). I v dalekohledu se však objekt bude jevit jako slabý bod, který se pomalinku pohybuje mezi hvězdami. Příznivou okolností je, že v době maximálního přiblížení je Měsíc blízko novu a nebude tedy rušit svým světlem pozorování.

Právě přiblížení planetky způsobí její zvýšenou jasnost, takže od 16. listopadu do 16. prosince postupně vzroste její hvězdná velikost ze 17 mag na 9 mag, tedy asi 1600krát, což je i pro blízkozemní planetky velmi vzácné. Poté její jasnost velmi rychle klesne, takže 1. ledna 2002 bude opět 17. hvězdné velikosti. Její přesné polohy najdete třeba na příloze stránek Amatérské prohlídky oblohy.

Planetka 1998 WT24 byla objevena v rámci amerického projektu LINEAR na konci listopadu 1998. Teprve další pozorování pořízená na čínské observatoři Xinglong, na americké Farpoint Observatory a na jihočeské Kleti definitivně potvrdila, že se jedná o těleso křižující dráhu Země. Tato takzvaná astrometrická pozorování jsou nezbytná pro přesný výpočet dráhy planetek sluneční soustavou, jejich případného přiblížení k Zemi i pro přípravu radarových pozorování.

Těleso 1998 WT24 patří do rodiny planetek typu Aten. Členové této rodiny mají větší část dráhy blíže ke Slunci než Země, jejíž dráhu kříží, a doba oběhu kolem Slunce je menší než jeden rok. V současné době je známo 124 Atenů. Dráha planetky 1998 WT24 protíná nejen dráhu Země, ale i Venuše a Merkuru. Slunce oběhne za 222 dnů. Velikost planetky 1998 WT24 se odhaduje mezi 680 metry až 2 kilometry.

Planetka nám srážkou nehrozí! Její přiblížení však bude vhodnou příležitostí pro vědecká měření, hlavně pro radarová pozorování, která umožní upřesnit její rozměry a tvar. Ta se připravují na amerických radarových observatořích Goldstone, Arecibo, dále v Číně a Rusku. Můžeme tak být zvědavi na nové výsledky.

Jana Tichá
Zdroj: Observatoř Kleť
 

Pozorovací víkendy v Úpici

Pokud jste někdy zatoužili probdít víkend pod hvězdnou oblohou a nemáte přístup na žádnou hvězdárnu, nabízíme vám zajímavou možnost použít prostory a vybavení Hvězdárny v Úpici.

Pozorování oblohy pomocí větších přístrojů v místech, kde neruší mdlý jas přesvětlené městské oblohy, je velmi příjemná činnost. Pokud je zima, musíte se pořádně obléct, pokud je teplo, můžete se rozvalit na záda do trávy a obdivovat spletitost Mléčné dráhy táhnoucí se nadhlavníkem. I když už jste viděli nějakou planetu malým dalekohledem, pohled velkým přístrojem vám doslova vezme dech. Pokud máte trochu štěstí, můžete být překvapeni přeletem jasného meteoru a nebo alespoň zábleskem některé z družic sítě Iridium. Noční obloha je velmi dynamická, ale musíte být trochu trpěliví.

Bohužel dnes je na řadě míst obloha nepěkná, plná rušivého světla pouličních lamp, které svítí do všech směrů a jste-li ve městě, často ani nepoznáte, zda je jasno, nebo ne. Proto neuškodí občas se sebrat a odcestovat za temným nebem někam, kde se dá obloha obdivovat. Jedním z takových míst je i Hvězdárna v Úpici. Protože se nachází na rozsáhlém pozemku za městem, navíc obehnaná neprostupnou hradbou stromů, je téměř ideálním místem, odkud se dá vesmíru nahlížet do oken.

Vybavení je také docela dobré. V kopulích hvězdárny jsou umístěny relativně velké dalekohledy, kterými se můžete nejen dívat, ale také je možné připevnit k nim fotoaparát a pořídit nějakou tu fotografii líbivého zákoutí nebo i detailní pohled na vybraný objekt vzdáleného vesmíru. Začátečníci ale celkem jistě dají přednost přenosným dalekohledům, kterými lze najednou sledovat velké kusy oblohy a porovnávat zorné pole s atlasem nebo fotografií. Navíc je z úpické hvězdárny dobrý výhled po okolí hned z několika míst, z parkoviště se dají obdivovat východy Slunce, z vodárny pak nelegálně také jeho západy. Prostě ráj pro každého, kdo si chce trochu odpočinout a užít si chladné krásy hvězd.

Snad také proto, že pracovníci hvězdárny vidí návštěvníky rádi, mají v tamním přednáškovém sále kvalitní projekční vybavení, takže nepříjemné počasí lze proležet ve spacáku u nějaké přednášky, nebo dobrého filmu.

Tohle všechno jsou důvody, proč je Hvězdárna v Úpici častým cílem lidí, kteří se tam o letní pozorovací expedici poznají a také během roku chtějí občas vidět jeden druhého a hlavně -- pokochat se změnou oblohy v různých ročních dobách. Víkendová pozorovací "mikra" se tu a tam konají pod záštitou nadšeného zaměstnance, Leona Miše, který se stará o to, aby vše fungovalo tak jak má.

Pokud tedy chcete někdy na hvězdárnu zajet, neváhejte. Nejbližší možný termín je už během Vánoc -- mezi sedmadvacátým prosincem tohoto roku a prvním lednem roku příštího. Zatím je stanoven limit přihlášených na dvacet účastníků, takže neváhejte a v případě zájmu se co nejdříve přihlaste. (Můžete použít například elektronickou poštu.) Pokud už máte na Vánoce jiný program, nevadí. Na jaře se určitě včas dozvíte termín prvního jarního "mikra", které bude následovat.

Rudolf Novák
Zdroj: Všechny fotografie přiložené k tomuto článku vzniknuly právě na Hvězdárně v Úpici, navíc tou nejjednodušší technikou: Kamerou s "béčkem" a běžně prodávaným kinofilmem. Nechcete si něco takového taky vyzkoušet?
 

Pluto: další meta

Výprava na periferii sluneční soustavy, do oblasti Kuiperova pásu, dostává reálnou podobu.

 Neúprosná bitva amerických odborníků, veřejnosti a dokonce i některých politiků za peníze pro sondu, která by se poprvé z blízka podívala na planetu Pluto, její měsíc Charon a snad i nějaké těleso z Kuiperova pásu, postoupila do dalšího kola. NASA dala jedné ze skupin odborníků svolení k sestavení předběžného scénáře celé mise. Sonda by měla odlétnout nejpozději v roce 2006.

Podle starších představ, které před několika měsíci prošly přísnou revizí, využijí technici systémy, které byly původně sestaveny pro jiné výpravy. Spolu s méně silným raketovým nosičem se tak podstatně sníží jak cena celého experimentu, tak i doba vývoje. Sonda dostane do vínku miniaturní kamery, rádiový experiment, ultrafialový a infračervený spektrometr a snad iontový detektor. Úkolem tohoto souboru totiž nebude nic jiného, než charakterizovat globální geologii a vzhled Pluta a Charonu, spolu se sestavením mineralogické mapy a složením jemné atmosféry planety.

Harmonogram celé výpravy přitom stojí a padá s kritickým průletem kolem Jupiteru, jehož gravitační pole průkopnickou sondu dostatečně urychlí směrem k Plutu. Aby se všechno stihlo, musí ze Země odlétnout nejpozději v roce 2006. Ve hře je i jiný problém. Pluto se po průchodu přísluním pozvolna vzdaluje od Slunce a odborníci předpokládají, že zhruba do dvaceti roků celá jeho atmosféra zamrzne. Pak se totiž tahle výspa ponoří na dvě století do ponuře strnulé zimy.

Cesta k Plutu je tedy více než na spadnutí. O její budoucnosti však rozhodnou odpovědi na dvě důležité otázky. Za prvé: Je tahle výprava vůbec reálná? V nejbližší době se kriticky zhodnotí všechna možná rizika, jako je harmonogram příprav, technologické mezníky a třeba i nukleární články na palubě. Za druhé: Budou na ni peníze? Zatím totiž americký Kongres na sondu v roce 2002 vyčlenil 30 milionů dolarů. To však rozhodně stačit nebude a v dalších letech se s výdaji na tento projekt zatím nepočítá.

"Návštěva Pluta a dalších objektů v Kuiperově pásu bude podobná návštěvě ledničce obsahující vzorky nejstarších materiálů ve sluneční soustavě," komentovala oprávněnost této mise Colleen Hartman, která má v NASA na starosti výzkum sluneční soustavy. "Ovšem ten nejvíc vzrušující důvod, proč navštívit tuto dosud neprobádanou planetu, je, že najdeme něco, co jsme vůbec nečekali."

Jiří Dušek
Zdroj: Space.com
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...