:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

386. vydání (6.12.2001 )

Foto J. Dusek Řeknu vám, když se občas setkám se svými kolegy z jiných hvězdáren, jsou pro nás oblíbeným tématem k zábavě některé telefonické dotazy. Nechci se zdaleka nikomu smát nad jeho neznalostí základů astronomie a příbuzných oborů, ostatně jsme velmi rádi, když se nás lidé ptají, ale některé telefonáty jsou skutečnými perlami, které si asi nesmíme nechat jenom pro sebe. Zrovna minulý týden po mně chtěla jedna paní vědět, kdy je nejkratší odpoledne v roce. Abych se ujistil, že jejímu dotazu rozumím, vysvětlil jsem ji, že chce vlastně vědět, kdy je nejkratší den v roce. Ona mi však docela energicky odvětila, že to vědět nechce, že prostě chce vědět, ve který den je nejkratší doba mezi polednem a západem Slunce. Hm, měl jsem opravdu dobrou náladu a velmi klidně a příjemně jsem zmíněné paní vše znovu objasnil, nehledě na to, že mě přerušovala výkřiky o tom, že ji naše astronomické definice nezajímají. Nakonec jsme si vše v míru a v pohodě přece jen vysvětlili, energická paní vše pochopila, dověděla se vše s přesností na zlomky minut a vyslechla si ode mne ještě jeden skromný dotaz na rozloučenou: Můžu se vás zeptat, proč to potřebujete vědět tak přesně? Její odpověď mě položila na kolena a zároveň vyčarovala široký úsměv na celý zbytek dne: No právě jsem četla, že v tenhle den si mám mazat kolena mastí proti revmatu, tak vám děkuji za přesnou odpověď, mějte se hezky a nashledanou...

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Hvězdná obloha v deseti terabytech

Předpovídat budoucí vývoj astronomie a kosmonautiky je sice obtížné, nicméně trendy vývoje nejbližší budoucnosti jsou už nyní více než zřetelné. Dočkáme se nárůstu citlivosti dalekohledů, nárůst rozlišení (úhlového i vlnových délek) a především obrovského nárůstu množství dat. Astronomie se totiž stane první, výlučně digitální vědou.

repro IAN Až do nedávna prováděl výzkum různých nebeských objektů většinou jeden astronom, event. malá skupina hvězdářů. Pokaždé na základě vybraných informací o omezeném počtu těles. I když se tímto způsobem podařilo odhalit řadu zákonitostí, nemalý počet nejrůznějších jevů v tak malých statistických vzorcích unikal. V posledních několika letech se však objem získávaných dat rychle rozrůstá a tak se způsob poznávání vesmíru radikálně mění. Nové dalekohledy, řízené na dálku či zcela autonomně podle předem zadaného algoritmu, nové detektory s dostatečnou plochou pro digitální záznam získaného obrazu, nárůst možností výpočetní techniky a expanze komunikačních sítí posouvají astronomický výzkum zcela na jinou úroveň.

Důmyslné detektory dnes dokážou -- integrováni do jednoho dalekohledu -- sledovat nebe v několika částech viditelného i infračerveného záření. Sítě radioteleskopů prohledávají oblohu od mikrovln až do centimetrových vlnových délek... To všechno mají na svědomí především CCD detektory -- považte: matice poskytující zorné pole o velikosti poloviny stupně obsahuje 100 milionů pixelů. Jeden jediný snímek nebe při plném zachování informace má tedy 100 MB! Záběrů se přitom během jediné noci udělá několik stovek. Velikost kompletní prohlídky celé oblohy se tak pohybuje kolem 10 terabytů, zatímco lidský genom nese informaci o velikosti jenom 3 GB a současných obsah internetu pak asi 15 000 terabytů!

Výsledkem systematických prohlídek je ohromný tok informací: Například Hubblův kosmický dalekohled každý rok posbírá zhruba jeden terabajt informací. Sloanova digitální přehlídka oblohy dá dohromady informace o poloze a jasnostech 100 milionů nebeských objektů, navíc se spektry 100 tisíc kvasarů, což dohromady vydá na 15 terabajtů dat.

Jiným příkladem může být Large-Aperture Synoptic Survey Telescope se zrcadlem o průměru šest a půl metru, který dostane za úkol jednou týdně provést ve viditelném oboru úplnou prohlídku viditelné oblohy. Každou noc tak vytvoří ohromujících 10 terabytů!

Podobná zařízení, která budou vytvářet nepřeberné datové toky, už nyní rostou jako houby po dešti. V mnoha případech však naráží na řadu problémů:

  • Prvním z nich je archivace: Některé projekty si z finančních i kapacitních důvodů nemohou dovolit pořízená pozorování delší dobu archivovat, proto je časem, někdy i jenom po 24 hodinách mažou.
  • Druhým je nedostatek času autorů projektu. Není neobvyklé, že se analýza získaných měření vleče výrazně pomaleji než jakou dobu zabralo jejich pořízení. Někdy jsou vědci pozadu o několik roků a v budoucnu se tato propast nejspíš ještě zvětší.

Nejrůznější pozorovací kombajny však mají i své výhody: Předně přinesou zcela nové pojetí základního výzkumu. Ačkoli pozemní i vesmírné observatoře věnují nezanedbatelnou část svého přístrojového času běžnému výzkumu omezeného počtu vybraných nebeských objektů, většina astronomů se přeorientuje na analýzu velkých datových balíků.

Unikátní, homogenní statistické soubory představující informace o stovkách milionů těles, často přes celý obor elektromagnetického spektra, pomohou odhalit řadu dosud neznámých trendů, velkoškálových útvarů a exotických objektů. Astronomové budou poprvé v historii porovnávat reálná data s numerickými simulacemi. Práce na observatořích bude z větší části automatizovaná a jednu z hlavních rolí v astronomii převezme statistika.

Dopad možnosti pracovat s takto unikátními přehlídkami v tomto okamžiku vlastně není ani možné jakkoli předpovědět. Každopádně je zřejmé, že terabytové soubory, obrazy milionů vesmírných těles počínaje gama zářením a konče rádiovými vlnami, chytré prohledávání a porovnávání, přístup do počítačových supercenter s petabajtovými kapacitami, vysokorychlostní internet... To všechno předznamenává zlaté století astronomie.

Zřetelný je i jiný směr astronomického vývoje: svobodný přístup k informacím. Zatímco v minulosti mohlo s napozorovaným materiálem manipulovat jenom několik privilegovaných odborníků, dnešní přehlídky jsou mnohdy v plném rozsahu volně na Internetu.

Například pod taktovkou Spojených států amerických vzniká jedinečný projekt tzv. Virtuální observatoře, která nám už za pár roků přinese na obrazovky počítačů převratný pohled na vesmír. Celá myšlenka je přitom více než jednoduchá: Virtuální observatoř bude digitální, širokospektrální a stále narůstající archiv obrázků, spekter a dalších dat, které hvězdáři pořizují během studia vesmíru. Obdobně jako při práci se skutečným dalekohledem si u terminálu počítače zavěšeného do sítě Internetu vyvoláte vybranou oblast oblohy a vzdálená služba vám pak o daném místě poskytne veškeré nasbírané informace.

Myšlenka na zřízení elektronického archivu samozřejmě originální není. Na Internetu jsou dnes k dispozici vědecká měření celé řady observatoří, své záznamy zpřístupňují i rutinní celooblohové prohlídky. Namátkou jmenujme již zmiňovanou Sloan Digital Sky Survey nebo 2Mass (Two Micron All Sky Survey), která naopak prohledává oblohu v infračerveném oboru spektra. Tyto a další projekty jsou však v různých, dohromady nekompatibilních formátech. K výsledkům každé z nich se proto musí přistupovat jinou cestou. Cílem Virtuální observatoře je spojit nashromážděná data do jedné sítě, kterou může prostřednictvím "jednoho terminálu" odkudkoli studovat kdokoli.

Tento krok bude skutečnou demokratizací přístupu k astronomických měřením. Avšak nikoli jenom pro profesionály, nýbrž i pro studenty a širokou veřejnost. Virtuální observatoř poskytne nebývalou šanci amatérské komunitě k zapojení do vědeckého procesu, kteří ji mohou použít k hledání supernov ve vzdálených galaxiích, identifikaci prvků v atmosférách hvězd či pátrání po exoplanetách.

Na druhou stranu ale nelze tento způsob studia příliš přeceňovat - je jisté, že jednotlivé řešitelské týmy s přednostním přístupem "vyzobou" z přehlídek to nejzajímavější. Navíc, pomineme-li běžné ochranné lhůty, nebudou data většinou přístupná v plném rozsahu. Kromě toho je pravděpodobné, že v mnoha případech bude zpracování pozorování či nezbytná analýza nad síly jednotlivce, který nemá podporu rozsáhlých týmů a patřičně bohatých grantových agentur. I tak ale bude Virtuální observatoř skvělým strojem na astronomické objevy.

Jiří Dušek
 

Léto na konci vesmíru!

Je neužitečné a může být i škodlivé: přednášet v astronomii studentům o stelární nukleosyntéze, pulsarech a černých dírách, nemají-li ponětí o tom, jak se definuje lokální poledne, půlnoc či severojižní směr, nevědí-li nic o původu ročních období nebo o fázích Měsíce (považujíc jeho neosvětlenou část za zemský stín) a netuší-li, že hvězdy mají svůj denní pohyb. Arnold B. Arons, Cesta k přírodovědné gramotnosti

Foto I. Bokova Chcete se vyznat v blízkém i vzdáleném vesmíru? Chcete si vyzkoušet pozorování meteorů a proměnných hvězd, Slunce, Měsíce, planet i malých těles sluneční soustavy? Dozvědět se spoustu zajímavých věcí a navíc poznat řadu bezvadných lidí? Ano? Pak byste se měli zúčastnit Astronomické expedice na Hvězdárně v Úpici určené všem začínajícím i zkušeným pozorovatelům denní i noční oblohy.

Naše akce je jedinečná hned z několika důvodů: Tak především zde pozorujeme všechny typy vesmírných objektů a přitom skoro na každého účastníka připadá jeden skutečný astronomický dalekohled. Ostatně přístroje svážíme z hvězdáren po celé České republice. Navíc, pokud během expedice projevíte opravdový zájem o pozorování, můžete si takový dalekohled na rok vypůjčit i domů.

Expedičníci, jak se účastníci nazývají, bydlí ve stanech na pozemku hvězdárny (jejich stavění bývá vždy zdrojem všeobecného veselí) a o jejich žaludky se stará suverénně nejoblíbenější osobnost expedice -- kuchařka. Kořením prázdninového života bývají noční, denní, bojové a jiné hry, více či méně dobrovolné koupele v bazénku a řada dalších kratochvílí. Náročný denní program sestává ze zpracování pozorování z uplynulé noci, odpoledních přednášek a experimentů, večery bývají zasvěceny přednáškám předních českých a slovenských astronomů. To nejzajímavější ale přichází až po setmění -- pozorování noční oblohy do tří ráno, často dokonce prodloužené až do východu Slunce. Pokud počasí nepřeje, přijde na řadu náhradní program - další povídání, diskuze či volná zábava.

foto R. Novák Obloha se pozoruje v malých skupinách, začátečníkům pomáhají vedoucí, pokročilejší si svůj pozorovací program více méně sestavují sami. Jako každý rok počítáme třeba s meteorologickou, sluneční skupinou a skupinou amatérů, kteří budou vzhled oblohy zaznamenávat na fotografický film a křemíkový čip CCD kamery. V roce 2002 se novinkou stane i oddíl "experimentální astronomie", jenž se oddá nejrůznějším astronomicky-fyzikálním pokusům.

Již 44. expedice začne v pátek 2. srpna a skončí v neděli 18. srpna 2002. Za cenu kolem 1900,- korun vám poskytneme čtyři jídla denně, ubytování ve stanech či vojenském hangáru a základní materiály. Akci spolu s Hvězdárnou v Úpici organizuje Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě a společnost Amatérská prohlídka oblohy. Pozor, tahle akce je nekuřácká!

Pokud tedy chcete strávit čtrnáct prázdninových dní u dalekohledu a s partou skvělých kamarádů, podívejte se na http://expedice.astronomy.cz a především si napište o další informace na e-mailovou adresu expedice@hvezdarna.cz nebo pošlete dopis na adresu Leon Miš, Hvězdárna, U lipek 160, 542 32 Úpice (tel. 04 39/93 22 89, fax. 04 39/88 12 89). Dlouho neotálejte, uzávěrka přihlášek je 1. března 2002.

 

Hvězdárna barona Krause má planetku

Hvězdárně barona Artura Krause v Pardubicích, která 7. dubna příštího roku oslaví deset let od svého otevření, se dostalo milé pocty. RNDr. Petr Pravec, vědecký pracovník Astronomického ústavu akademie věd České republiky jí věnoval planetku, kterou objevil 21. března roku 1998 v Ondřejově.

 Bylo na nás, pardubických astronomech - amatérech, jak, či po kom ji pojmenovat. Zvolili jsme formu jakési soutěže, kdo navrhne jméno nejvhodnější a nejvýstižnější. Bez delších diskusí jsme zvolili jméno Vaclavhubner.

Ing. Václav Hübner byl významným představitelem pardubické astronomie 50. a 60. let. V této době spolupracoval s Okresním domem pionýrů v Pardubicích, především s vedoucí přírodovědného oddělení, paní Věrou Vaněčkovou. Několik let vedl astronomické kroužky, v nichž vštěpoval mladým zájem o poznávání vesmíru a předával jim své životní zkušenosti a lásku k přírodě. Jeho velkým druhým koníčkem po astronomii byl skauting. On sám jezdil od roku 1938 na skautské tábory, kde si vysloužil přezdívku "Hvězdář", pod kterou byl známý v širokém okruhu svých přátel. Skauting byl však po nástupu obou totalitních režimů zakázán, takže se na jeho činnosti podílel pouze v krátkých obdobích jeho legality, tj. v letech 1968 -- 1970 v Pardubicích a po sametové revoluci ve Vysokém Mýtě. V padesátých i šedesátých letech nebylo ani trochu jednoduché získávat mladé pro pozorování vesmíru, neboť hlavním důrazem, kladeným na astronomii v tehdejším totalitním systému byla ateistická propaganda materialistického názoru vládní a všemocné komunistické strany.

Do Pardubic dojížděl ze Sezemic, později, po změně bydliště až z rodného Vysokého Mýta. Na schůzky si vozil své astronomické přístroje, které byly jeho vlastními originálními výrobky. On sám vystavoval své dalekohledy na celostátních výstavách amatérských astronomických přístrojů a zúčastňoval se pravidelně seminářů konstruktérů dalekohledů v Rokycanech. Svými dalekohledy učil mladé nejen pozorovat vesmír, ale poznávat i jejich konstrukci, kterou naprosto precizně ovládal.

V době, kdy se v Pardubicích stavěl nový Dům dětí a mládeže Delta, tj. v letech osmdesátých, byl velmi aktivním zastáncem myšlenky, aby Dům dětí a mládeže byl obohacen i o astronomickou pozorovatelnu, což se za významné pomoci a po velkém úsilí paní Věry Vaněčkové a pana Bohumila Ruprechta skutečně podařilo. Potom už bylo zapotřebí využít šikovných rukou astronomů amatérů a zkonstruovat dalekohled, neboť ještě v roce 1988, kdy byl Dům dětí a mládeže postaven, zůstávala kopule prázdná. Na plánovaný dalekohled, který měl být objednán v tehdejší NDR, nebylo peněz. Největší zásluhu na zhotovení dalekohledu pro Hvězdárnu barona A. Krause má pan Jiří Drbohlav, v astronomické veřejnosti známý jako brusič astronomické optiky, který zakázku přijal a svého úkolu se ctí zhostil.

Ještě mi zbývá sdělit, že Ing. Václav Hübner byl rodákem z Vysokého Mýta, narodil se zde 18. dubna 1922 a zemřel 25. června 2000. Planetka Vaclavhubner má číslo 18647 a krouží nad našimi hlavami kdesi mezi drahou Marsu a Jupiteru. Možná že má k Ing. Hübnerovi docela blízko, on se na nás dívá z nebeských výšin a snad i pokyvuje svou bělovlasou hlavou na důkaz spokojenosti s naším amatérským astronomickým snažením.

Údaje o planetce a o její dráze je možno získat na internetu na adresách:

A nyní ještě několik informací o vybavení Hvězdárny barona Artura Krause pro případné další zájemce o astronomii v Pardubicích, která je určena nejen pro astronomické kroužky a astronomický klub, ale i pro širokou veřejnost. Hvězdárna vlastní zrcadlový dalekohled typu Cassegrein s průměrem zrcadla 420 mm o ohniskové délce 5600 mm. Tento přístroj s vysokou rozlišovací schopností je používán hlavně ke kresbě a fotografování Měsíce a planet. Dalším dalekohledem na společné montáži je refraktor s průměrem objektivu 150 mm o ohniskové délce 2200mm. Je používán k vedení hlavního dalekohledu jako pointér při fotografování hvězdné oblohy nebo k pozorování dvojhvězd, zákrytů i k projekci Slunce. Na tubusu velkého dalekohledu je uchycen "hledáček" s velkým zorným polem pro rychlé vyhledávání požadovaného nebeského objektu. Jeho objektiv má průměr 60 mm s 15-ti násobným zvětšením. Montáž dalekohledu je paralaktická, poháněná hodinovým strojem, který zajišťuje vedení dalekohledu s oblohou. Hvězdárna barona artura Krause se svým přístrojovým vybavením ještě před krátkým časem řadila mezi největší amatérské pozorovatelny v České republice.

Přijměte pozvání do Pardubic nejen na sladký perník, ale i k návštěvě našeho astronomického pracoviště.

Irena Venzarová
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...