:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

383. vydání (26.11.2001 )

foto archiv Máte rádi pohádky? Jestli ano, jednu vám povím: Žily byly malé potvůrky, nebo přesněji řečeno rostlinky -- kokolitky. Pravda, jejich jménu se leckdo zasměje (stejně jako mí kolegové, kterým jsem o nich nadšeně povídal při obědu), ale jim je to upřímně řečeno úplně fuk. Smát by se totiž mohly spíše ony nám -- jsou tu přece mnohem déle než my -- lidé. Zatímco my se pořád honíme za kusem žvance nebo pár dukáty, ony si jednu část života vesele plavou v mořích, druhou část se slanou vodou nechávají pohodlně unášet. Jsou malé, strašně malé -- do kostky cukru se jich vejdou miliony a snad proto, že se některé z nich bojí okolí, vyzbrojují se malými terčíky -- kokolity.

Nikdo, ani Chytrá horákyně vám ale neřekne, k čemu jim vlastně jsou. Mudrlant z Horní dolní si myslí, že jsou to jejich čočky, kterými si sbíraly sluneční světlo. Mudrlant z Dolní horní si myslí, že se svými terčíky naopak světlu bránily. Možná to bylo i jejich závažíčko, aby se jim lépe plavalo.

Když tyhle chudinky umíraly -- svlékly se. Odhodily své terčíky a ty pak padaly ke dnu moře. Jestli si chcete na jejich šatičky šáhnout, běžte do školy a nechejte se vyvolat. Jak dostanete do rukou psací křídu, můžete si říct, že je máte v hrsti. No a jestli je chcete vidět ve filmu, zajděte si na Tmavomodrý svět nebo Pearl Harbor. Tam jsou jich celé miliardy -- v oslnivě bílých pobřežních útesech jižní Anglie, nad kterými probíhají jak v jednom tak v druhém filmu letecké bitvy. Kolik podobných pohádek asi skrývá historie naší planety? Dobrou noc a sladké sny!

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Vánoční kometa

Nehledě na všudypřítomnou reklamu, která hovoří o nějakých zbytečných stamilionech, připravila příroda skutečnou vánoční kometu. Sice netrumfne vlasatice minulých roků, přesto však alespoň trochu pozornosti zaslouží. Dámy a pánové, vesmír si nám dovoluje představuje LINEAR, C/2000 WM1.

 Celý příběh vánoční komety začal 16. prosince roku 2000 v souhvězdí Kasiopeji, kdy se dostala do zorného pole metrového dalekohledu projektu Lincoln Laboratory Near-Earth Research v Novém Mexiku. Na první pohled šlo o planetku slabou osmnáct magnitud, kterých se na obloze pohybuje habaděj. Její nezvyklá dráha však vzápětí upoutala pozornost pracovníků v ústředí pro mezinárodní telegramy. S příchodem nových pozorování a také snímku, jenž se podařilo o něco později udělat na observatoři Mount Hopkins, se pak ukázalo, že nejde o planetku, nýbrž drobnou kometu: s hlavou velikou asi deset úhlových vteřin z níž dokonce vybíhal krátký chvostík.

V té době se vlasatice nacházela ještě hodně daleko, až za dráhou planety Jupiter. Nyní se ale blíží do přísluní, kterým projde 22. ledna příštího roku, takže jasnost rychle roste. Jenom pár dní předtím se také protáhne kolem Země -- ve vzdálenosti 46 milionů kilometrů, tedy 0,31 astronomické jednotky. Doslova a do písmene se tak stane vánoční kometou roku 2001.

Jak známo, předpovídat jasnosti komet je nejen nevděčné, nýbrž i značně ošemetné. Vždyť jsou něco jako kočky: Mají ocas a dělají si jen to, co sami uznají za vhodné. Nebeští prognostici si už párkrát ušili pěknou ostudu ... Tutovky zklamaly, naopak mnozí outsideři mile překvapili. Zatím se však Lineára chová jako podle jízdního řádu. Proto doufejme, že zůstane poslušná i do poslední chvíle.

Pro nás severozemce se kometa nepohybuje nejvýhodněji: Najdete ji večer nízko nad jihovýchodním obzorem. A pro jistotu si s sebou vezměte triedr. Nyní se přestoupila z Berana do Ryb a bez zaváhání směřuje dál na jih.

První a vlastně i jedinou šanci dostanete začátkem prosince. Měsíc vadit nebude a LINEAR se přehoupne přes souhvězdí Velryby. Každý den urazí asi tři stupně a vzhledem k plánované jasnosti asi pět magnitud bude v podobě drobné mlhavé skvrny patrná i bez dalekohledu. Samozřejmě na tmavé obloze, někde dál od pouličního osvětlení.

Od té doby se bude opět vzdalovat od Země, takže by měla postupně slábnout. Jelikož se však současně bude stále přibližovat ke Slunci, pokles vyrovná její zvyšující se aktivita. Proto si i nadále, snad až do začátku února oněch pět magnitud udrží. My si toho ovšem příliš neužijeme. Druhý prosincový týden navštíví souhvězdí Sochaře a o pár dní později se vydá do ještě jižnějších oblastí, mimo dosah dalekohledů České republiky. Tahle vánoční kometa má prostě ráda spíše protinožce. Ale to neznamená, že bychom na ni měli zanevřít.

Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope a další.
 

Prospero oslavil třicetiny

Před třiceti roky vyhrála Velká Británie turnaj v kriketu a sama, zcela ojediněle vstoupila do vesmíru.

 Začátek vlastní cesty do vesmíru oznámila britská vláda někdy v polovině šedesátých roků. Tehdejší ministerstvo průmyslu přitom hodlalo vyvinout nosnou raketu Black Arrow -- Černý šíp. Zatímco třetí, finální stupeň představoval konvenční motor na pevné palivo, první dva poněkud netradičně poháněla směs peroxidu vodíku a kerosenu. Na rozdíl od standardně užívaného kyslíku měl totiž peroxid několik výhod: mohl se skladovat při pokojové teplotě a docela bez problémů s ním šlo i manipulovat.

Na druhou stranu byl však projekt Black Arrow spíše krokem zpět. Pohltil více nákladů než se počítalo, měl zastaralou koncepci a také nedostatečnou nosnost. Na oběžnou dráhu ve výšce pět set kilometrů zvládnula vynést nanejvýš sto kilogramů.

Přesto všechno bylo vyrobeno hned pět exemplářů nosné rakety, které startovaly z australského kosmodromu Woomera, na jihu kontinentu. První exemplář však v červnu 1969 nevydržel déle než padesát vteřin. Pro závadu v navigačním systému se stala neovladatelnou a musela být zničena. Druhý pokus dopadl o poznání lépe, v provozu byl však pouze první a druhý stupeň. Třetí Black Arrow startovala v září 1970 a s sebou nesla družici ORBA. Bohužel, službu vypověděl druhý stupeň, takže se zbytek rakety opět vrátil do gravitační náruče naší planety.

Ta nejtěžší rána však přišla v červenci 1971. Analýza předchozího neúspěchu nebyla ještě u konce, když britská vláda celý projekt -- z výše uvedených a do značné míry i oprávněných důvodů -- zrušila. Protože však byla většina vyhrazených peněz už investována, současně dovolila odpálit poslední dva existující exempláře nosné rakety.

Dvacátého osmého října 1971 tak čtvrtý Černý šíp v řadě zcela bez zaváhání donesl mezi hvězdy první britskou umělou družici. Lehký Prospero měl na palubě detektor mikrometeoritů a až do úplné degradace palubních baterií vydržel vysílat skoro dvě desetiletí. Po velmi protáhlé dráze se spolu s třetím stupněm nosné rakety pohybuje ve vesmíru dodnes. Vypadá jako hvězdička páté až jedenácté velikosti.

Poslední Black Arrow měl jiný osud. Skončil coby kuriózní exponát v londýnském Vědeckém muzeu. Symbolickým způsobem tak připomíná rozhodnutí britské vlády, která promarnila šanci být v exkluzivním klubu kosmických velmocí. Většina inženýrů, technologů, vědců odešla do Spojených států a Velká Británie od té doby hraje roli hráče druhé ligy.

Důsledky ukončení projektu pocítil i australský kosmodrom. Woomera je rozlohou největší raketová střelnice na světě, jedna z mála na jižní polokouli. Čest poslat nějaké těleso do vesmíru však měla jenom dvakrát. V říjnu 1971 Britům a Australanům v listopadu 1967. To je však úplně jiný příběh.

Jiří Dušek
Zdroj: Astronomy Now, Rakety a kosmodromy
 

Nušlova cena za rok 2001 udělena

V úterý 27. listopadu 2001 v 18 hodin se v Planetáriu Praha uskuteční slavnostní předání Nušlovy ceny České astronomické společnosti za rok 2001 RNDr. Ladislavu Křivskému, CSc. z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Laureát při této příležitosti přednese přednášku na téma "Od slunečních erupcí k pyramidám". Předání ceny i přednáška jsou přístupné veřejnosti.

Foto NOAO Nušlova cena České astronomické společnosti je nejvyšší ocenění, které uděluje ČAS badatelům, kteří se svým celoživotním dílem obzvláště zasloužili o rozvoj astronomie. Je pojmenována po dlouholetém předsedovi ČAS prof. Františku Nušlovi (1867-1951). Česká astronomická společnost obnovila její udělování po padesátileté přestávce v r. 1999.

RNDr. Ladislav Křivský, CSc. se narodil 8.12.1925 v Praze. Vystudoval kosmickou fyziku na Přírodovědecké fakultě University Karlovy, kde také získal titul doktor přírodních věd. Promoval v roce 1948. Po obhájení disertační práce "Vztah mezi kolísáním klimatu a sluneční činnosti" mu byl na MFF UK udělen titul CSc.

Od roku 1948 pracoval ve Státním meteorologickém ústavu v Praze -- Ruzyni v oboru synoptiky a letecké meteorologie. Při první příležitosti, která se mu naskytla, přešel k astronomii a to i za cenu určitých materiálních ztrát. Astronomii zůstal věrný i přesto, že vinou komunistickému režimu nebyl vždy uznáván tak, jak by si to jeho osobnost i jeho objevy zasloužily.

Od roku 1952 působil na Astronomickém ústavu ČSAV v Praze a později v Ondřejově ve slunečním oddělení. Za dobu svého působení v astronomii má publikováno přes 330 původních vědeckých prací a celou řadu monografií. Jsou doloženy více než 700 zahraničními citacemi, řadou ohlasů a využití. Mezi nejvýznamnější výsledky jeho celoživotní práce patří např. nalezení souvislosti mezi množstvím srážek ve střední Evropě a osmdesátiletým cyklem sluneční aktivity, doložení existence zdrojů X-emise nad erupcemi a jejich ionizační efekt na zemskou atmosféru, v roce 1972 podstatně doplnil chybnou interpretaci koronální exploze na Slunci snímané americkou stanicí Skylab na základě sledování rádiové emise.

Nejvíce času věnoval sluneční fyzice, a to především vzniku a vývoji sluneční aktivity. Publikované práce z tohoto oboru lze počítat na stovky, z nichž jednou z nejvýznamnějších je monografie "Solar proton flares and their prediction", která vyšla v roce 1977. Na základě jím získaných poznatků z této oblasti sluneční fyziky začal v roce 1978 vydávat týdenní předpovědi sluneční aktivity, které mají velký význam pro kosmonautiku, ale i pro řadu různých odvětví hospodářství. Významnou roli sehrál též při sledování a výzkumu jevů souvisejících, jakými jsou např. polární záře.

Vedle rozsáhlých teoretických znalostí je i vynikajícím pozorovatelem a má velké schopnosti syntézy. Díky tomu je i velmi významnou osobností při řešení problémů vztahů Slunce -- Země. I zde publikoval řadu prací, mimo jiné byl spoluautorem třídílné publikace "Faktory slnečnej a geomagnetickej aktivity v životnom prostredí".

Velký význam sehrál též při hledání odborného zaměření lidových hvězdáren, neboť řada odborných slunečních programů, které na některých hvězdárnách běží dodnes, byla zahájena na jeho doporučení a často i pod jeho odborným vedením. Stál také u zrodu interdisciplinárního semináře "Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí", který dodnes každoročně probíhá v Úpici.

Za zmínku stojí i jeho objevy a úspěchy v dalších oborech, jako je např. meteorologie (teorie vlivu pádu planetek do oceánu na změnu klimatu Země), planetární astronomie (vysvětlení vzniku tvaru měsíčních kráterů), egyptologie (vysvětlení některých záhad kolem stavby egyptských pyramid na základě jeho pozorování Slunce). Je i výborným popularizátorem. Napsal přes 500 populárních článků a přednesl nespočetné množství přednášek. Je autorem nebo spoluautorem řady knih, z nichž jmenujme alespoň "Slunce a život" a "Slunce z kosmického prostoru". Významnou mírou se též hlavně v dřívější době podílel na výchově mladých vědců.

Je členem několika vědeckých společností. Je spoluzakladatelem Československé bioklimatologické společnosti, kde pak řadu let pracoval v hlavním výboru. Nejvýznamnější úlohu ale sehrál v Československé, později České astronomické společnosti. Jejím členem je od roku 1945 a to jako člen sluneční sekce, kde také vyvíjel většinu své aktivity. Řadu let byl i jejím předsedou. Několik volebních období pracoval v Hlavním výboru ČAS.

Vzhledem k dlouholetému aktivnímu členství v České astronomické společnosti a jeho trvalé činnosti a vynikajícím výsledkům v oblasti astronomie, které dělají dobré jméno astronomii a České astronomické společnosti u nás i v zahraničí, byl dr. Křivský sluneční sekcí ČAS navržen na udělení ceny Františka Nušla.

Eva Marková, Pavel Suchan
Zdroj: Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 32 z 23. 11. 2001.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...