:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

380. vydání (15.11.2001 )

Kresba Vincent van Gogh Možná si tu a tam dáváte otázku, která část pozemské oblohy je krásnější. Zda ta naše severozemská nebo naopak ta u protinožců. Díky tomu, že jsem nějakou dobu pobýval na jihu Afriky, mám osobně tuto otázku zodpovězenou. Ostatně zde je úryvek z mého deníku: Už je to bez diskuze, přesvědčil jsem se na vlastní oči. Pokud si chce člověk představit krásu Galaxie a rafinovanou komplikovanost Mléčné dráhy, musí vyraz někam k rovníku. V čase zdejší zimy se totiž přes zenit táhne podivuhodná mléčná řeka zdobená temnými zálivy a jiskřivými hvězdami. Mléčná dráha, tak často vídaná v domovině, se najednou zdá mdlá a nevýrazná? Vždyť co za potěšení nabízí obloha viditelná ze severní polokoule? Snad jenom Velkou trhlinu, Pytel uhlí v Labuti, Oblak ve Štítu, Lagunu a pár dalších, méně nápadných detailů. Jenže tady, tady se Mléčná dráha promění v nebeskou krajku! V centru pozornosti je samozřejmě Jižní kříž s rozsáhlým Pytlem uhlí. Snad nejzajímavější část na nebi a pravděpodobně i jedna z nejjasnějších skvrnek se však ukrývá v okolí éta Carinae. Trojice mlhovin, naoranžovělá přerostlá hvězda a to okolí! V chaotické krajině vystupuje i NGC 3532 a opodál jako nepřirozeně rozmazaná hvězda i IC 2603. Celé zátiší pak zasypávají nekonečné hvězdy... Vlevo od jižního kříže na vás mrká alfa a beta z Kentaura, na které shlíží omega Centauri. V Pravítku na první pohled zaujme světlý oblak (8°x3°), ve které je nápadná hvězdokupa NGC 6067.
Tak, jak se přibližujete ke středu Galaxie, nabývá Mléčná dráha na mohutnosti. Při pohledu z jižní perspektivy pozbude na významu Střelec a naopak vystoupí Štír. Je na první pohled patrné, že cesta vede někde uprostřed. Štír navíc Střelce triumfuje řadou pozoruhodných detailů, ke kterým se v tomto roce přidal i Mars. Vždyť nabízí naoranžovělého Antara, skutečně lahodné zátiší kolem dzéta1,2 a NGC 6231, stejně jako výrazná M 7 -- velká, kruhová skvrna podobající se kulové hvězdokupě a podle mého názoru nejsvětlejší místo na nebi...
A aby toho nebylo málo, opodál ji asistuje i slabší M 6. Jistě, M 8 s Trifidem, Velký i malý oblak ve Střelci, ty všechny jsou stále smělými soupeři. Avšak při pohledu z jižní polokoule pozbývají výjimečnosti. Ano, chce-li člověk spojit mozaiku svých představ o konstrukci nebes, chce-li si uvědomit zářivou strukturu Galaxie a naše místo v ní, musí se vydat do jižních šířek. Na obloze se mu pak rozprostře zářivý disk s nápadnou a jednoznačnou centrální výdutí v okolí Střelce a Štíra. Propletenec temných mlhovin navíc nejen definuje rovinu Galaxie, ale navíc vykreslí i podivuhodného ptáka, australskými domorodci nazývaného Emu. Jeho hlavu tvoří Pytel uhlí u Jižního kříže, úzký krk a bachraté tělo temné části směrem k centru, krátké nohy končí v Orlovi a Hadonoši. Je to paráda.

Jiří Dušek

 

 

 

Fotografické sledování bolidů - díl první

O unikátní síti fotografických kamer, které ve střední Evropě číhají na přelety těch nejjasnějších meteorů.

 Výzkum meteoroidů, nejmenších těles, která patří do systému meziplanetární hmoty, je jedno z tradičních odvětví astronomie, které je v České republice a obzvláště na Astronomickém ústavu v Ondřejově úspěšně pěstováno po řadu desetiletí. Tato tělesa jsou natolik malá, že je zatím není možné pozorovat jinak, než díky jejich interakci se zemskou atmosférou, kdy dochází k jejich prudkému zahřátí a vzniku jevu meteoru, který pak můžeme sledovat několika různými metodami.

Meteory jasnější než -4 magnitudy, které se nazývají bolidy, detekujeme fotograficky; ty méně jasné zaznamenáváme buď televizní technikou nebo radarem. Pro obě metody je limitní hvězdná velikost pro nejslabší zaznamenané meteory kolem +8 mag. V praxi to znamená, že jsme schopni sledovat meteoroidy v rozmezí hmot od řádově miligramů až po ta největší dosud fotografovaná tělesa o hmotnosti několika tun. Směrem k větším tělesům je však jejich výskyt vzácnější, a tak pozorování těchto těles vyžaduje dlouhodobý systematický pozorovací program na pokud možno co největším území. Popis takového experimentu provozovaného na našem území již několik desetiletí je hlavní náplní tohoto článku.

Systematické fotografické sledování přeletů jasných meteorů se provádí na ondřejovské hvězdárně již od roku 1951. Rozhodujícím mezníkem světového významu v meteorické fotografii bylo vyfotografování bolidu Příbram večer dne 7. 4. 1959. Na základě snímků ze dvou stanic, Ondřejova a Prčic, byly nalezeny 4 kamenné meteority. Vůbec poprvé v historii byl vyfotografován bolid předcházející pádu meteoritů a na základě těchto fotografií byly nejen nalezeny meteority, ale i určeny všechny nejdůležitější parametry průletu tělesa atmosférou Země a hlavně poprvé určena spolehlivá dráha ve sluneční soustavě pro tělesa nalezená na zemském povrchu.

Tento historický úspěch měl zásadní důležitost pro vznik mnohem rozsáhlejšího fotografického pozorovacího programu -- tzv. Evropské bolidové sítě. Kromě naděje na zopakování fotografického záznamu pádu meteoritů bylo hlavním důvodem pro založení rozsáhlejší sítě pro optická pozorování jasných meteorů získat údaje o tělesech, jejichž vstupní hmota přesahovala 1 kg. Na začátku 60. let nikde na světě neexistovaly žádné spolehlivé údaje o populaci těchto těles. Proto na podzim roku 1963 vznikla nejprve na území Čech a Moravy malá síť zrcadlových celooblohových kamer, která se postupně, hlavně po připojení Německa v roce 1968 a Holandska v roce 1978, rozrostla na téměř celé území střední Evropy pokrývající rozlohu asi 1 milion kilometrů čtverečních. Hlavní zásluhu o velmi dynamický rozvoj fotografování meteorů a interpretace takto získaných dat u nás má nestor světové meteorické astronomie RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc.

Zatímco způsob fotografování bolidů v okolních státech zůstal zachován prakticky bez podstatnější změny až do současnosti, česká část sítě, která je nepřetržitě centrem ať už samotného fotografování či organizace a následného zpracování a interpretace výsledků těchto pozorování, prošla několika zásadními kvalitativními změnami. Tou nejdůležitější je bezesporu přechod od méně přesných zrcadlových kamer k používání špičkových objektivů typu rybí oko (f/3,5, f = 30 mm) od německé firmy Zeiss Distagon. Vynikající parametry těchto objektivů umožňují určovat všechny důležité parametry průletu meteoroidu zemskou atmosférou s velmi vysokou přesností. Celá viditelná hemisféra je zobrazena do obrázku o průměru 80 mm a obvyklá poziční přesnost kdekoliv na snímku je v průměru lepší než jedna oblouková minuta, což dokazuje extrémně dobré optické kvality používaných objektivů.

Záměna původních zrcadlových kamer za menší a podstatně efektivnější kamery typu rybí oko probíhala postupně koncem 70. a začátkem 80. let. Rovněž tak během 80. let došlo k částečné redislokaci stanic bolidové sítě na našem území tak, že dnes máme v činnosti 10 stanic prakticky rovnoměrně pokrývajících celou naši republiku. Průměrná vzdálenost mezi nimi je asi 100 km. Z velké většiny, celkem na sedmi místech, jsou naše kamery umístěny na stanicích Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), jehož pracovníci provádějí obsluhu kamer každou jasnou noc v roce. Spolehlivá obsluha je jedním ze základních předpokladů úspěšného fungování takové sítě a právě spolupráce se stanicemi ČHMÚ se ukázala být pro nás jako nejvýhodnější.

Dlouhodobě se též na pozorování podílí hvězdárna ve Veselí nad Moravou a soukromá pozorovací stanice v Růžové u Hřenska. Aktuální stav rozmístění stanic bolidové sítě na území České republiky je znázorněn na obrázku.

V současné době máme rozmístěno na území České republiky 10 kamer pracujících ve fixním režimu a na dvou stanicích, v Ondřejově a na Churáňově, jsou navíc v činnosti ještě dvě pointované kamery. Všechny kamery používané ve fixním režimu jsou nyní vybaveny třílistým 60 stupňovým sektorem, který je umístěn těsně nad emulzí plochého filmu. Tento sektor se otáčí stabilizovanou frekvencí pět otáček za sekundu a tudíž zobrazená světelná stopa bolidu na snímku je pravidelně přerušována 15krát za sekundu. Navíc postupně vybavujeme naše kamery novými krokovými motory s možností nastavení proměnné frekvence. To je výhodné zvláště pro období činnosti některých meteorických rojů s vysokou vstupní rychlostí, neboť při větší frekvenci sektoru pak získáme podrobnější informace o rychlosti tělesa a jeho brždění v atmosféře.

 Jak už bylo předesláno, na dvou stanicích jsou pevné kamery doplněny kamerami umístěnými na paralaktické montáži. Tyto kamery jsou pointovány na hvězdy. Na rozdíl od snímků z pevných kamer, kde obvyklá expoziční doba pokrývá celou noc, pro pointované kamery expoziční doba nepřevyšuje 3 hodiny. To znamená, že během jedné noci pořídíme i několik snímků v závislosti na počasí v dané noci a ročním období. Hlavním účelem pro simultánní pořizování pointovaných (hvězdy jako body) a pevných (hvězdy jako obloučky) snímků je určení času přeletu bolidu, který je podstatný především pro určení dráhy meteoroidu ve sluneční soustavě. Obvyklá přesnost této metody je kolem 5 sekund.

Dalším možným zdrojem pro získání času přeletu bolidu jsou hlášení od náhodných svědků. Čas přeletu je prakticky nejdůležitější informace od veřejnosti, kterou můžeme pro další výpočty použít, pokud nemáme k dispozici pointovaný snímek. Navíc na rozdíl od pozičních údajů, které jsou z vizuálních pozorování vždy mnohonásobně horší než z fotografických záznamů, čas přeletu bývá často určen se srovnatelnou přesností.

Od poloviny roku 1999 používáme další objektivní metodu určení přesného času přeletu bolidů pomocí tzv. radiometrického systému, který je určen především na pořizování velmi podrobných světelných křivek pro bolidy jasnější než -8 mag. Do této doby máme v provozu dva takové systémy, jeden je umístěn v Ondřejově a druhý v Kunžaku. Tyto přístroje, které nám byly dlouhodobě zapůjčeny ze Spojených států, jsou založeny na principu měření celkového jasu oblohy a jeho změny a to s velikou opakovací frekvencí 1200krát za sekundu. Díky tomu máme možnost studovat i velmi krátké změny záření jasných meteorů a dostáváme tak vůbec nejpodrobnější údaje o světelných křivkách meteorů, jaké kdy byly ve světě pořízeny. A protože spolu s údaji o jasu oblohy (bolidu) je zaznamenán i přesný počítačový čas, který je průběžně korigován časovým signálem DCF, dostáváme tak informace o absolutním čase přeletu bolidu s přesností řádově setin sekundy. Takto přesný čas je sice pouze vedlejším produktem tohoto moderního experimentu, ale zároveň je to dosud vůbec nejpřesnější metoda jeho určení.

Z důvodů detailnějšího a komplexnějšího popisu meteorického jevu je kromě fotografování v přímém světle v Ondřejově v provozu též šest spektrálních kamer. Ze spektrálních záznamů získáváme cenné informace nejen o složení meteoroidů, ale i o vlastním procesu ablace hmoty a aktuálním stavu atmosféry podél dráhy meteoroidu. Spektrální kamery jsou v Ondřejově v činnosti již od roku 1961 a v roce 1995 prošly zásadní modernizací. Nyní je všech šest kamer vybaveno novými dlouhofokálními objektivy Tessar (f/4,5, f = 360 a 300 mm) a spektrálními mřížkami od firmy Bausch & Lomb se 600 vrypy na milimetr. Tyto kamery jsou schopné zaznamenat spektra od meteorů jasnějších než -5 mag s disperzí kolem 5 nm/mm a pokrývají pás oblohy v zenitové vzdálenosti od 30 do 60 stupňů. Nejlepší takto pořízená spektra obsahují několik set emisních čar. Ondřejovský archiv za celou dobu pozorování obsahuje několik desítek velmi kvalitních fotografických spekter, přičemž některá z nich jsou naprostými světovými unikáty.

(dokončení příště)
Pavel Spurný
Zdroj: Vyšlo ve zpravodaji pražské pobočky České astronomické společnosti Corona Pragensis (http://www.astro.cz/cas/praha/). Uveřejněno s laskavým svolením redakce i autora.
 

ISS před soudem

Mezinárodní kosmická stanice se -- podle doporučení zvláštní komise NASA -- dočká řady změn. Závratné výdaje na její stavbu, které se v poslední době vymknuly kontrole -- si tak vyžádají nejen zpomalení veškerých prací.

 Ano, už je to tak. Aby se ušetřily peníze, bude k základně létat raketoplán jenom čtyřikrát ročně, namísto dnes běžných šesti návštěv. Stálá posádka základní části nepřevýší v následujících několika rocích tři kosmoplavce -- namísto původních sedmi. Dojde také k přeorientování základního výzkumu.

Tak zní nejdůležitější závěry skupiny civilních a vojenských odborníků z vědeckých, technických, finančních i manažerských kruhů. Vyšetřovací komisi, sestavenou odstupujícím ředitelem NASA Danem Goldinem, vedl Thomas Young, bývalý prezident společnosti Martin Marieta a vedoucí známého projektu Viking.

Výsledky několikaměsíčních rozborů, publikované minulý týden, obsahují několik velmi zajímavých momentů. Prvním je, že NASA nikdy neudělala důkladný a realistický rozbor celkových nákladů na dostavbu základny. Nárůst z původních 17,4 miliard dolarů na více než třicet způsobilo podcenění vývoje a řada zdržení.

"NASA by se měla v nejbližších několika rocích zaměřit na dostavbu základní části stanice," komentoval Thomas Young. Celkové náklady na tento krok se zatím oficiálně odhadují na 8,3 miliardy dolarů. Jednou z cest, jak ušetřit důležité peníze, je zredukovat výpravy raketoplánů z šesti na čtyři ročně. Doba pobytu stálých posádek se tak protáhne na šest měsíců, NASA ušetří přes 660 milionů dolarů a doba stavby se v ideálním případě protáhne jenom o dva měsíce.

Jiným zdrojem úspor je omezení počtu odborníků připravujících jednotlivé komponenty. Youngova zpráva totiž konstatuje, že nejdražší není hardware, nýbrž jeho provoz, montáž, testování apod. NASA by taktéž měla přehodnotit vědecký program základny a orientovat se především na výzkum dlouhodobého vlivu stavu beztíže na člověka. K tomu je však třeba urychlit vývoj speciální centrifugy, kterou však japonská kosmická agentura nebude mít hotovou dříve než v roce 2008.

Tři kosmonauti, kteří budou nejspíš v několika následujících letech na stanici pobývat, budou odborným studiím věnovat nanejvýš dvacet hodin týdně. Výtěžnost by se však mohla zvětšit tím, že tzv. "taxi" mise, kdy se každých pět, šest měsíců mění jedna záchranná loď Sojuz za druhou, nebudou k ISS připojeni jenom týden, nýbrž čtyřikrát delší dobu. Počet odborníků by se tak dočasně zdvojnásoboval. V tomto případě však není zřejmý postoj Ruska, jehož kosmická agentura by nejspíš tyto výpravy využívala i ke komerčním letům. Jako byl například ten Denise Tita.

O dalším rozšiřování by se mělo začít uvažovat až v okamžiku, kde se NASA vrátí do původního harmonogramu stavby základny. Jednou z možností je využít upravenou verzi spojového modulu US Node 3 k instalaci podpůrných prostředků, které by spolu s druhou záchrannou lodí Sojuz umožnily trvalý pobyt více lidem. Druhou možností je komerční modul Enterprise, jenž vyvíjí firmy Energija a Spacehab. Třetí pak kombinace obytného modulu připravovaného italskou agenturou a nového záchranného prostředku. Tyto návrhy jsou však jenom návrhy a záleží na vedení NASA, jak s nimi naloží. Nechejme se proto raději překvapit.

Jiří Dušek
Zdroj: NASA, MSNBC a další
 

Leonidy letos potěší...

Vyplní-li se předpovědi odborníků, přinesou letošní Leonidy největší meteorický déšť od roku 1966. Bude však viditelný pouze ve východní Asii, západním Pacifiku a části Austrálie. O několik hodin dříve by měl nastat menší meteorický déšť viditelný ze severní a střední Ameriky. Evropa vyjde tentokrát bohužel naprázdno. U nás budeme moci sledovat pouze dozvuky zvýšené aktivity, a to kolem půlnoci z 18. na 19. listopad.

Meteorický roj Leonidy poutá pozornost odborníků i veřejnosti již několik let. Vždy kolem 18. listopadu se Země setkává s prachovými vlákny, které ve své dráze zanechala kometa Tempel-Tuttle. V tu dobu je možné na obloze sledovat zvýšený počet meteorů směřujících zdánlivě od souhvězdí Lva (latinky Leo -- odtud název roje).

Počet meteorů se vyjadřuje tzv. zenitovou hodinovou frekvencí. Je to počet meteorů, který může za ideálních geometrických a povětrnostních podmínek vidět jeden pozorovatel za hodinu. Běžné roje pozorované každoročně, například srpnové Perseidy a prosincové Geminidy, dosahují frekvencí kolem 100. Při frekvenci větší než 1000 mluvíme o meteorickém dešti. Meteorické deště jsou krásnou a vzácnou podívanou. Trvají jen krátce, maximálně několik málo hodin a jsou vždy viditelné jen z té části zeměkoule, která je v tu dobu natočena k proudu přicházejících částic a zároveň je na ní noc.

Leonidy způsobily v historii již celou řadu meteorických dešťů. V roce 1966 přesáhla maximální zenitová hodinová frekvence sto tisíc. Poslední déšť v roce 1999 dosáhl frekvence 3700. Byl úspěšně předpovězen a byl viditelný z Evropy. U nás bylo bohužel nad většinou území zataženo, ale na místech, kde se oblačnost dočasně protrhala, pozorovatelé zaznamenali úchvatný zážitek. Předpověď aktivity Leonid se dobře vyplnila i v roce 2000, kdy ovšem maximální frekvence dosáhla pouze 700. Meteorické deště Leonid se očekávají ještě v letech 2001 a 2002 a potom až v roce 2098.

Na letošek jsou předpovězena dvě výrazná maxima. První by mělo nastat 18. listopadu kolem 11 hodin našeho času. Předpovědi maximálních frekvencí se pohybují od 800 do 4000. Toto maximum bude viditelné ze severní a střední Ameriky. U nás bude v tu dobu denní světlo a meteory budou pozorovatelné pouze radarem. Druhé a pravděpodobně vyšší maximum nastane o 8 hodin později, tedy 18. listopadu kolem 19 h SEČ. Bude pozorovatelné z východní Asie, západní části Tichého oceánu a z části Austrálie. Frekvence by mohla dosáhnout 8000.

U nás vyjde souhvězdí Lva nad obzor až ve 22:30. Počet viditelných meteorů nebude v tu dobu příliš velký, ale meteory budou létat téměř horizontálně a budou velmi dlouhé. V případě jasného počasí bude tento úkaz rozhodně stát za podívanou. V následujících hodinách se pak budou zlepšovat geometrické podmínky, ale zároveň bude aktivita roje klesat. Největší počet meteorů by mohl být tedy viditelný kolem půlnoci z 18. na 19. listopad. Mírně zvýšená aktivita Leonid může být také pozorovatelná již předcházející noc, t.j. 18. listopadu ráno před svítáním. Je třeba podotknout, že předpovědi aktivity meteorických rojů jsou dosti obtížné a skutečnost se od nich může lišit.

Nadějnější pro Evropu je rok 2002, kdy by 19. listopadu v 5 hodin SEČ měl být viditelný meteorický déšť s frekvencí kolem 4000. Bohužel jeho pozorování bude výrazně ztíženo Měsícem v úplňku.

Jiří Borovička
Zdroj: Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 31 vydané 12. listopadu 2001.
 

Pozdrav od Eugena Cernana

původně adresovaný dr. Jiřímu Grygarovi, ale vlastně určený všem, kteří měli možnost se s ním setkat.

Foto archiv Dear Jiri:

Thank you so much for your personal hospitality during my visit to Prague. Notwithstanding the accident, it was a most enjoyable and certainly beneficial visit thanks to you and so many of your associates.

I know you have received many inquiries concerning my welfare. To all who have been concerned, I want to pass a sincere thank you. I am doing very well and to the best of my knowledge have no long-standing problems.

As you know I have always had fond memories of Prague and the Czech Republic, and I hope to return next year at this time if not sooner.

Sincerely,

Eugene A. Cernan

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...