:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

379. vydání (12.11.2001 )

foto archiv Do redakce našich novin dostáváme celou řadu e-mailů: komentujících, oslavujících, urážejících, doplňujících i opravujících. Ne vždy se nám na ně podaří reagovat -- máme na práci i jiné věci než jenom brouzdání po Internetu, dokonce jim ne vždy věnujeme patřičnou pozornost. Dopis od pana Luboše Novotného však nezapadl, ba dokonce s jeho svolením část uveřejňujeme i v tomto úvodníku.
Musím se Vám přiznat, že minulý týden jsem měl velkou slávu, kolega z práce mi totiž zapůjčil můj první astronomický dalekohled Celestron (na jaře mě totiž finančně zruinoval pěkný triedr Olympus 10x50), který mu ležel ladem doma na půdě. Když jsem ho transportoval z letiště, kde pracuji, metrem přes celou Prahu domů, dal jsem si pořádně záležet, aby byla vidět složitá paralaktická montáž a tvářil jsem se jako Albert Einstein, když ho napadla speciální teorie relativity. Šťastně jsem dojel domů a asi v půl desáté večer jsem se začal pokoušet do stavby. Když se mi v půl druhé ráno rozjely nožičky montáže a dalekohled se mi skácel i se závažím na nohu, byl jsem už psychicky na dně, dostavbu jsem přeložil na druhý den a omluvil se sousedům, že jsem je probudil.
Po řadě pokusů a omylů jsem druhý den dalekohled dal dohromady, nasedl do auta a rozjel se na chalupu, která je pár kilometrů u Ještědu a kde jsem byl naposledy v létě, a těšil se na deep sky oblohu. Večer jsem namířil dalekohled nad Ještěd a strnul jsem, protože Ještěd nebyl takový, jak jsem ho znával. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, protože byl osvícený jako vánoční stromeček. Polovina oblohy byla spolehlivě přezářená a na druhé polovině se točil laserový kruh emitovaný nějakou libereckou diskotékou. Myslel jsem, že mám vyhráno, když jsem nedávno tučným "úplatkem" (plackou rumu) přesvědčil elektrikáře, aby mi přes protesty ostatních chalupářů neopravovali lampu před chalupou, protože bych jí stejně rozstřílel vzduchovkou.
Teď ale nevím, koho mám uplácet. Dočetl jsem se, že Ještěd byl osvícený z prostředků dobročinné sbírky. Kam ale pak mám jít pozorovat? Na Kamčatku? Astronomové jsou živočišný druh na pokraji vyhynutí. Myslím, že by se ně měla postarat nějaká ZOO. Mně by se třeba líbilo ve Dvoře Králové…
Co dodat? V jednom výběhu nás bude brzo asi mnohem víc.

Jiří Dušek

 

 

 

Hlavu vzhůru! Leonidy přicházejí!

Nadcházející víkend se uskuteční netradiční vesmírná loterie o jedinou, ale skvělou cenu: meteorický déšť Leonid. Jaké jsou vlastně naše vyhlídky?

 "V letošním roce jsou obecně podmínky k pozorování Leonid velice příznivé," prozradil nám Vladimír Znojil, předseda Společnosti pro meziplanetární hmotu. Vzápětí však dodal: "Bohužel ne pro Evropu." Začněme ale pěkně popořádku.

Několik tisíc let, dost možná i déle, se kolem Slunce potuluje malá koule špinavého sněhu. Jedna cesta, kdy se vzdálí až za Uran a naopak přiblíží k dráze Země, ji trvá přesně 33,25 roku. V blízkosti naší mateřské hvězdy se přitom pokaždé natolik zahřeje, až se z ní uvolní pěkně veliká porce plynu a prachu. Tento materiál -- osvětlený Sluncem -- tak dává za vznik nenápadné vlasatici pojmenované v minulém století Tempel-Tuttle.

Materiál vysvobozený z ledového povrchu kometárního jádra se samozřejmě zpět nevrací, ale podél dráhy vlasatice vytváří skutečnou meziplanetární řeku. Na rozdíl od těch pozemských však není složena z vody, nýbrž z drobných prachových částic.

Na tom samozřejmě není nic zajímavého. Podobných sněhových koulí znají astronomové desítky, ba přímo stovky a neustále objevují nové. Tempel-Tuttle je však v něčem výjimečná: její dráha se natolik přibližuje k dráze Země, že jednou do roka, vždy kolem 17. listopadu, naše planeta během několika hodin proletí řekou prachových částic uvolněných z jádra komety během minulých návštěv Slunce. Po srážce s naší hustou atmosférou se tato tělíska o hmotnosti menší než jeden gram prudce zahřejí a během krátkého okamžiku zcela vypaří. Pozemšťané pak sledují světelné doprovody takových zániků -- meteory. A jelikož "padající hvězdy" spojené s jádrem Tempel-Tuttle vylétají při pohledu ze Země jakoby z jednoho místa na obloze (tzv. radiantu) v souhvězdí Lva, nazývají se tyto meteory Leonidy.

S proudem Leonid se naše planeta setkává každý rok. Každý rok proto můžeme kolem sedmnáctého listopadu spatřit až několik Leonid za hodinu. Ovšem jednou za třicet tři roků let proletíme nejhustší částí prachové řeky, kterou kometární jádro vytvořilo během posledních průletů. V takovém případě lze spatřit na několik desítek minut úchvatné divadlo: do zemské atmosféry narazí takové množství drobných kamínků, že je obloha doslova posetá meteory. Každou minutu zazáří stovky, ba i tisíce padajících hvězd -- skutečný meteorický déšť!

Například roku 1966 prolétla naše planeta křižovatkou dráhy Země a dráhy komety 561 dní po kometě Tempel-Tuttle. Stalo se něco výjimečného: "Průchod přes hustý oblak trval jen zhruba 30 minut, maximum nastalo 17. listopadu 1966 asi ve 13 hodin našeho času a nebylo tedy z Evropy pozorovatelné. V západních oblastech Ameriky a v Tichomoří spatřili pozorovatelé za deset minut asi 20 000 meteorů, takže frekvence ve velmi krátkém maximu (několik desítek minut) dosáhly hodnoty kolem 2500 meteorů za minutu -- neboli 40 meteorů za jedinou sekundu! Velká část meteorů přitom měla vysoké jasnosti, frekvence bolidů (meteorů jasnějších než -4 mag) byla asi 15 za minutu -- to musela být panečku podívaná!" Tak popisuje úkaz před 33 roky Jan Kyselý ve své knize o kometách. Podobné jevy, jak dokumentuje přehled Kamila Hornocha, se přitom odehrály i v minulých rocích. Nuže, nás ale zajímá především tento víkend.

"V letošním roce jsou obecně podmínky k pozorování Leonid velice příznivé," prozradil nám Vladimír Znojil, předseda Společnosti pro meziplanetární hmotu. "Bohužel ne pro Evropu. Měsíc poblíž novu nebude rušit pozorování, potkáme nejvíce vláken meteoroidů uvolněných z komety při minulých návratech (z let v okolí nedávno minulého průchodu komety perihelem) a některá z nich v těsné blízkosti osy."

Autoři dosud nejspolehlivějšího (a s pozorováním v minulých letech nejlépe souhlasejícího) modelu E. Lyytinen, M. Nissinen a T. Van Flandern předpovídají možnost setkání s meteory uvolněnými během celkem sedmi minulých návratů komety (vesměs na 18. listopadu, všechny časy v SEČ):

  • s prvým (vzniklým před 7 návraty) se máme potkat v 11:28 a frekvence by měla dosáhnout asi 2000 meteorů za hodinu, jev by měl trvat asi 2 hod;
  • další, staré 6 oběhů ve 13:00 s frekvencí asi 110 meteorů za hodinu (v trvání asi 1 hod);
  • z vlákna starého 5 oběhů zachytíme jen okraj ve 15:10 (asi 60 za hodinu).
  • Po delší přestávce projde Země vláknem 9 oběhů v 19:03, očekávaná maximální frekvence je 2600 meteorů za hodinu,
  • protože průchod má trvat asi 2 hodiny, splyne s průchodem vlákna starého 4 oběhy v 19:20, které by mělo poskytnout až 5000 meteorů za hodinu (celkem by frekvence měla dosáhnout asi 7000 meteorů v hodině).
  • V 20:10 bychom měli potkat poslední proudy, staré 10 a 11 oběhů komety s frekvencí asi po 150 meteorech v hodině. Tyto proudy by měly být širší a od nás by mohly být patrné jejich dozvuky po východu radiantu asi o dvě hodiny později. Nejlépe bude současný návrat Leonid pozorovatelný ze Sibiře a východní a střední Asie.
Ať už přilétne Leonid jakékoli množství, mikroskopická zrníčka se rychlostí 71 kilometrů za sekundu srazí se vzdušným obalem naší planety a ve zlomku sekundy se ve výšce sto až sto šedesát kilometrů spolehlivě vypaří. Pozemšťané se tudíž nemusí ničeho obávat, na dno atmosféry nepronikne jediný kamínek. V ohrožení, byť nepříliš velikém, se ale ocitnou všechna tělesa mimo ochranný štít.

Jak ukázaly loňské roky, pravděpodobnost střetu umělé družice s drobným projektilem se sice pohybuje kolem nuly, počítat se tím však musí. Operátoři proto satelity v prostoru kolem Země natočí tak, aby minimalizovali možné škody. Kromě přímé destrukce se totiž mohou vyskytnou menší, avšak stejně nebezpečné potíže: Prachové zrníčko se po nárazu na plášť sondy vypaří a vytvoří drobný obláček elektricky vodivé plazmy, jenž může zkratovat klíčové obvody. Něco takového se zřejmě stalo v srpnu 1993 satelitu Olympus, jenž vypověděl službu při maximu známého meteorického roje Perseid. Družice se v důsledku elektrického zkratu orientovat v prostoru a než se ji pozemní obsluze podařilo stabilizovat, přišla o většinu paliva nezbytného pro další korekce dráhy.

Drobné trhlinky a krátery také mohou vést k urychlenějšímu stárnutí panelů slunečních baterií a předčasnému snížení jejich kapacity. Nehledě na poškození optiky u meteorologických či astronomických observatoří. Proto se tyto citlivé části natočí tak, aby riziko střetu s kometárními projektily bylo co nejmenší.

O potenciálním nebezpečí názorně vypovídají pokusy prováděné v uplynulých létech. Například během příprav projektu Apollo chtěla americká NASA znát pravděpodobnost srážky meteoroidu s lodí s lidskou posádkou. Proto na oběžnou dráhu umístila tři poslední stupně nosné rakety Saturn 1 se speciálními křídly, jež dokázaly odhalit střet s drobným tělesem vesmírného původu. Dvě tyto sondy, pojmenované Pegasus, pracovaly v letech 1965 a 1966, tedy během posledního velkolepého návratu Leonid. V roce 1965 zaznamenaly dvě srážky, v roce 1966 jednu. Ve všech případech ale v době, kdy se nacházely na opačné straně Země než odkud přilétaly prachové částice: Byly tedy dokonale zaštítěny naší planetou!

Na druhou stranu se ale v šedesátých létech pracovalo jen několik desítek umělých družic, zatímco dnes se jejich počet pohybuje kolem několika stovek! Ať tak či onak, umělé družice obklopující naší planetu jsou nesmírně drahá zařízení. Proto je vhodnější nic nepodceňovat a provést preventivní kroky.

Nuže pojedete o víkendu do Spojených států nebo někam do Asie? Asi nikoli... Flintu do žita však zatím házet nemusíte. Už několikrát se přece ukázalo, že příroda na prognózy astronomů z vysoka kašle a zcela rozumně si dělá, co sama uzná za vhodné. Proto lze říci, že koncem tohoto týdne můžeme očekávat prakticky cokoli. Od mrholení, přes přeháňku až po intenzivní déšť.

Ani okamžik celé události není příliš jistý: Nejvhodnější je tudíž vyrazit za Leonidami, s meteorologickou předpovědí v ruce, už ze soboty 17. na neděli 18. listopadu a samozřejmě i noc následující z 18. na 19. listopadu. Na pozorovacím stanovišti, s termoskou horkého čaje či kávy, dobrým oblečením, židličkou a diktafonem pro zachycení vašich postřehů, musíte mít dobrý výhled především na východ a jih. Dění na tmavé obleze, co nejdál od rušivého pouličního osvětlení, pak sledujte od jedenácté hodiny večerní až do svítání. Třeba to vyjde.

Jiří Dušek
 

Leonidy: Jaké byly?

Telegrafický průřez minulými návraty Leonid.

 1998
První skutečně velké představení nám Leonidy při tomto návratu mateřské komety do přísluní přinesly v roce 1998. Pro ty, kteří měli v noci 16. na 17. listopadu jasno a pozorovali, připravily Leonidy nevídanou a nečekanou podívanou v podobě záplavy velmi jasných meteorů. Tuto noc nelze nazvat jinak, než "noc bolidů".

Do celosvětové pozorovací kampaně byla přijata pozorování 473 pozorovatelů, kteří zaznamenali 70800 Leonid. Dlouhodobě vysoká aktivita roje se projevila dvěmi maximy, přičemž k prvnímu došlo v 1:55 UT 17. 11. a maximální zenitová hodinová frekvence dosáhla 357+/-11 met./h. (Zenitová hodinová frekvence udává počet meteorů spatřených jedním pozorovatelem na úplně tmavé, bezmračné obloze s radiantem v zenitu. Dále jen ZHR.) Toto maximum nebylo vůbec očekáváno a předvídáno a bylo způsobeno setkáním Země s prachovou stopou uvolněnou z komety 55P/Tempel-Tuttle několik oběhů nazpět (odhaduje se, že před 500-1000 lety).

V této prachové stopě silně převažovaly větší částice, které vytvořily ono nezapomenutelné představení plné bolidů. Dodnes se však nepodařilo tento jev, při kterém bylo nejvyšší zastoupení jasných meteorů v historii, plně a spolehlivě vysvětlit.

Druhého maxima (předpověděného na 18:50-21:30 UT 17. listopadu) roj dosáhl 17. listopadu ve 20:33 UT, kdy už převažovaly slabší meteory tvořené menšími částicemi uvolněnými z mateřské komety v návratech v letech 1965, 1932 a 1899 se špičkovou ZHR 136+/-5 met./h.

Předpovídané maximální frekvence přecenily až o řád pozorovanou skutečnost; ovšem bylo upozorňováno na velkou nejistotu v odhadu maximálních frekvencí. Právě detailní rozbor tohoto návratu Leonid umožnil velmi přesně detailní předpovědi okamžiku maxim pro další roky a rovněž odhady maximálních frekvencí bylo možné provádět již s menší nejistotou.

Oblačné až polojasné počasí v noci 16. na 17. nad uzemím České republiky umožnilo několika pozorovatelům toto nádherné meteorické představení shlédnout. Byl to opravdu zážitek na celý život. Vidět několik desítek bolidů za jedinou noc, nejjasnější srovnatelné s jasností Měsíce v úplňku a možnost sledovat meteorické stopy, jejichž trvání v některých případech dosáhlo čtvrt hodiny, to nepotřebuje další komentář...

1999
Vizuálního pozorování Leonid se v roce 1999 zúčastnilo 434 pozorovatelů, kteří zaznamenali celkem více než 277 tisíc Leonid. Došlo k předpověděnému meteorickému dešti, který bylo možné sledovat ze západní Asie, Evropy a Afriky. Došlo k němu 18. listopadu ve 2:02 UT +/-2 minuty a roj dosáhl maximální ZHR 3700+/-100.

Dalších podružných maxim roj dosáhl v 1:43 a v 16h+/-1h. Při třetím maximu dosáhla ZHR 180+/-20 met./h a toto maximum mělo podstatně plošší průběh. Během deště Leonid se roj vyznačoval velkým poměrným zastoupením středně jasných meteorů s velmi nízkým zastoupením jak bolidů, tak i slabých meteorů. Předpovědi okamžiků hlavního maxima se pohybovaly v rozsahu 2:08 až 2:20 UT. Tedy shoda se skutečností výborná.

Při tomto návratu byl nashromážděn zcela ojedinělý materiál, co se týče celkového množství napozorovaných meteorů i zúčastněného počtu pozorovatelů, což umožnilo velmi detailní rozbor jak frekvencí roje (během deště s rozlišením po minutě!), tak i studium zastoupení různě velkých částic v roji. Počasí při tomto návratu Leonid jako již tradičně našim pozorovatelům nepřálo, a proto byla získána použitelná data pouze v noci po maximu, kdy již aktivita roje doznívala s ZHR <30 met./h.

2000
V roce 2000 se vizuálního pozorování Leonid zúčastnilo 230 pozorovatelů, kteří pozorovali celkem 614 hodin na obloze rušené svitem Měsice. V souhrnném zpracování se podařilo najit a prokázat výskyt tří maxim v aktivitě roje v tomto návratu. První maximum se ZHR 130+/-20 nastalo 17. 11. v 8:07 UT, tedy 15 minut po předpověděném okamžiku. Druhé maximum nastalo 18. 11. ve 3:24 UT, tedy přesně v předpověděný okamžik a dosáhlo ZHR 290+/-20. Konečně k třetímu maximu s ZHR 480+/-20 došlo 18. 11. v 7:12 UT, tedy o 40 minut před předpověděným okamžikem. V přesně předpověděný okamžik tohoto maxima však dosáhl roj maximální hodnoty tzv. populačního indexu (r=2.2), tedy roj v teto fázi své aktivity poskytoval největší zastoupení slabých meteorů.

Naopak k největšímu zastoupení jasnějších meteorů došlo o cca 4 hodiny dříve. Nutno poznamenat, že tyto změny v zastoupení různě jasných meteorů nebyly příliš výrazné a celkově roj neposkytl v tomto návratu příliš jasných meteorů. O noc později (kdy jsme mohli pozorovat i z našeho území díky jasné obloze) už frekvence klesly na 25 met./h. Předpověděné maximální ZHR pro tato tři maxima se pohybovaly v rozsahu 100-700 met./h.

Přesto, že předpovědi maximálních frekvencí jsou vždy zatíženy podstatně většími chybami, nežli předpovědi okamžiků maxim, je vidět, že již velmi dobře odpovídaly skutečně pozorovaným hodnotám. Přesnost určení pozorovaných maxim se při tomto návratu pohybuje kolem +/-15 minut, tedy shoda předpovědi se skutečností je naprosto skvělá.

Kamil Hornoch
 

První dvojitý Trojan

O planetkách dvojitých či s měsíčky bylo již napsáno mnoho. Jednalo se většinou o planetky blízkozemní, výjimečně z hlavního pásu planetek. Tento fakt je dán pozorovacími prostředky. Nyní se naše pozornost ohledně dvojitých planetek upřela poněkud dále, a to až dráze Jupiteru -- k Trójanům.

 Tým astronomů W. J. Merline, L. M. Close, N. Siegler a D. Potter před nedávnem oznámil, že ve spolupráci s C. R. Chapmanem, C. Dumasem, F. Menardem, a D. C. Slaterem objevili podvojnosti u planetky (617) Patroclus. Nejdříve však stručně k planetce samotné.

Planetka (617) Patroclus byla objevena jako první Trojan v libračním bodě L5, a to již 17. října 1906 A. Kopffem v Heidelbergu. Jméno dle řeckého hrdiny a Achilova přítele (588 Achiles byl úplně prvním očíslovaným Trojanem, je v libračním bodě L4) navrhl Johann Palisa. Patroclus má velkou poloosu dráhy a=5,226 astronomické jednotky, sklon k rovině ekliptiky i=2 stupně a pohybuje se kolem Slunce po eliptické dráze s výstředností e=0,14 Jeho předpokládaný rozměr (samozřejmě jako jedno těleso) je přibližně 140 kilometrů.

A nyní zpět k posledním pozorováním. Objev podvojnosti byl uskutečněn v noci z 22./23.září 2001 pomocí 8,1-m Gemini North Telescope (+ Hokupa adaptivní optický systém) na Mauna Kea. Oba dva komponenty planetky jsou rozměrově prakticky stejné, rozdíl v jasnosti byl pouze 0,2 magnitudy. Jde o prvního známého binárního Trojana.

Potvrzovací pozorování byla získána 13. října 2001 opět pomocí Gemini telescope A. C. Bakerem a M. G. Edmundsem (Cardiff), G. Mathlinem (Bath), O. Guyonem (UH), K. Rothem (Gemini Observatory), a Merlinem.

Miloš Tichý
Zdroj: http://www.planetky.cz
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...