:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

377. vydání (5.11.2001 )

Repro IAN Onehdy jsem měl poměrně strašidelný sen: Bylo 24. prosince, Štědrý večer, kolem 16. hodiny a já si s hrůzou uvědomil, že nemám jediný dárek! Přízračnou paniku umocnil i katastrofický nedostatek peněz: pro maminku, bratra, moji dívku a pár příbuzných musí vystačit pouhých dvě stě korun!
Co teď? Čas cválal kupředu a já se s hysterickou hrůzou, prokládanou lepivým potem, vrhnul do tramvaje, abych se během zbývající půl hodiny dostal do nejbližšího supermarketu. Co čert nechtěl, vybral jsem si špatný spoj, dojel na opačný konec Brna a propadl totální beznaději... Z dalších apokalyptických představ mne naštěstí vyprostil pípající budík. Jako, že ho většinou nemám příliš v lásce, tentokráte jsem ho zamáčknul docela rád.
Jistě, vánoce jsou ještě hodně daleko. I když výzdoba, která se ve většině super a hypermarketech objevila koncem září(!), přesvědčuje o opaku. Na druhou stranu se už možná po nějakých dárcích díváte. Co bych si přál já, prozrazovat nebudu, ale možná si vy nebo některý z vašich blízkých přeje Hvězdářskou ročenku. Jistě, není nic méně záživného než "nekonečné" tabulky čísel o poloze nějakého toho vesmírného smetí. Na druhou stranu je tato publikace pro každého pozorovatele docela napínavá knížka. Naznačuje totiž, alespoň v devadesáti procentech případů, co nás čeká a nemine. Po uzávěrce může překvapit jenom výjimečně jasná kometa nebo supernova, k takovým výkyvům ale dochází jenom málokdy. Všechny ostatní úkazy -- jako ostatně už po staletí -- dokáží astronomové velmi věrohodně spočítat.
Je proto milé, že je Hvězdářská ročenka na rok 2002 už pár dní v prodeji. Vydala ji Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy spolu s Astronomických ústavem Akademie věd České republiky v Ondřejově a k dostání je snad na všech větších hvězdárnách. Pokud máte ve svém okolí nějakého zarytého pozorovatele, máte pro něj od této chvíle i dárek.

Jiří Dušek

 

Koupíte si Hvězdářskou ročenku 2002? (312 odpovědí)

  • ano, ta se hodí (66%)
  • ne, nepotřebuju ji (34%)

 

 

Odchod do důchodu

NASA se minulý týden rozloučila s dvacet osm roků starým satelitem. Vaz IMP 8 zlomil nedostatek financí.

 Ano, je tomu skutečně tak. Pod palčivou hrozbou nedostatku financí došlo před pár dny k ukončení spojení s prastarou a vlastně úplně neznámou sondou. IMP 8 startovala 25. října 1973 jako poslední tzv. Meziplanetární monitorovací platforma s úkolem studovat sluneční větr v bezprostředním okolí Země. V americké stáji byste přitom nalezli jenom dvě starší, stále ještě funkční laboratoře: Pioneer 6, jenž odlétl v roce 1965, a Pioneer 10 z roku 1972.

Svým způsobem byla IMP 8 skutečnou kuriozitou. Ke spojení používala dávno opuštěný VHF kanál, neměla na palubě žádné záznamové zařízení a veškerá data tak posílala v přímém přenosu rychlostí šest tisíc bitů za sekundu. "Měli jsme zde studenty, kteří byli výrazně mladší než sonda," komentovala situaci Karolen Paularena z MIT, kde se rutinně analyzovaly sbíraná data.

IMP 8 se navíc pohybovala po netradiční dráze: prakticky kruhové, zhruba v polovině mezi Zemí a Měsícem s dvanáctidenní periodou oběhu. To ji totiž umožnilo studovat vlastnosti prostředí uvnitř i mimo zemskou magnetosféru.

Svoji nejdůležitější roli zřejmě IMP 8 sehrála v devadesátých letech dvacátého století, kdy bylo sond monitorujících "kosmické počasí" jako šafránu a kdy byla na příjem jejích dat postavena stanice na jižním pólu. Ovšem s nástupem observatoře Advanced Composition Explorer, která od roku 1997 sleduje stav slunečního větru v Lagrangeově bodu jeden a půl milionů kilometrů od Země, cena stařičkého satelitu prudce klesla. Smysl měření pak zkomplikoval i nefunkční magnetometr, jenž vypověděl službu v loňském roce.

Šest ze dvanácti detektorů je však stále provozuschopných. A tak odpůrci ukončení provozu IMP 8 namítali, že je stále ještě dobrým monitorem kosmického záření a že vhodně doplňuje podobné přístroje na palubě Voyageru 1 a 2. Tento výtěžek však podle odborné rady NASA, nevyváží jeden a půl milionů dolarů utracených každý rok na provoz IMP 8. Proto k ní letová kontrola poslala poslední povel v neděli 28. října 2001 a proto se již data z této archaické sondy nesbírají. Více než tisícovka vědeckých prací založených právě na jejích měření tu ale zůstane navždy.

Jiří Dušek
Zdroj: NASA, Sky and Telescope
 

Slet astronautů -- den po dni

Vzácná návštěva očima Jiřího Grygara, přímo z epicentra veškerých událostí.

E. Cernan Přípravy
Z iniciativy náčelníka generálního štábu Armády ČR generálporučíka Ing. Jiřího Šedivého se setkání astronautů českého původu a našich kosmonautů mělo uskutečnit při příležitosti státního svátku ČR v říjnu roku 2000. S ohledem na zdravotní indispozici Eugena Cernana se však program uskutečnil jen v omezeném rozsahu, tj. přijel James Lovell, hrdina letu Apolla 13 a jeho protějškem byl plk. ing. Vladimír Remek.

Veřejnost se tehdy setkala s oběma kosmickými veterány na besedě v pražském planetáriu ve Stromovce, případně při slavnostním předávání vojenských řádů u památníku na Vítkově. James Lovell též navštívil rodiště svých předků v Horní a Dolní Lukavici u Přeštic poblíž Plzně (jeho maminka se za svobodna jmenovala Blanka Mašková).

Celou návštěvu organizoval generální štáb, s jehož pracovníky jsme se (tj. prof. Jan Palouš, ing. Marcel Grün, dr. Ladislav Sehnal a já -- tzv. civilní čtyřka) sešli necelý měsíc po loňské akci. Tehdy oznámil generál Šedivý svůj úmysl uspořádat návštěvu dalších astronautů českého původu, jakmile to dovolí zdravotní stav a pracovní program nejvíce zaměstnaného Eugena Cernana.

Nejprve se zdálo, že se setkání uskuteční počátkem května 2001, ale z toho opět pro Cernanův nabitý pracovní program sešlo, takže zhruba v červnu poprvé padlo datum konec října 2001, jež potvrdili všichni pozvaní, tj. jak Cernan tak plk. John Blaha i jejich čeští partneři V. Remek a plk. ing. Oldřich Pelčák.

Datum neohrozily ani masové zářijové atentáty v USA a jak astronauti tak kosmonaut Remek, jenž pracuje v Moskvě, se slétli do Prahy přesně podle programu. Eugena Cernana doprovázel jeho evropský asistent T. P. Buteux, kdežto John Blaha přiletěl s manželkou Brendou Waltersovou. O jejich ubytování v Praze se postarala Akademie věd ČR, o dopravu i ochranu pečoval generální štáb.

 

Pátek 26. října 2001
Všichni účastníci sletu jsou do 14 hodin v Praze. Poprvé se setkávají společně v budově generálního štábu v Praze-Dejvicích, kde je přijímá náčelník gen. Šedivý a předává jim pamětní medaile a suvenýry. Setkávají se s nejvyššími důstojníky štábu, kteří jim podávají stručný výklad o naší armádě. Jak Cernan tak Blaha kladou četné a evidentně zcela zasvěcené otázky.

Pak se celá kolona přesunuje k přijetí u ministra obrany Ing. Jaroslava Tvrdíka, kde je celá čtveřice vyznamenána záslužnými kříži. Následuje přesun do budovy Akademie věd ČR na Národní třídě a velmi srdečné a neformální přijetí u předsedkyně Akademie věd ČR doc. RNDr. Heleny Illnerové. Američtí astronauti pak odjíždějí do rezidence amerického velvyslance a znovu se scházejí se svými českými kolegy ve Staroměstské radnici, kde je očekává pražský primátor ing. arch. Jan Kasl.

Po prohlídce historický prostor radnice odjíždějí všichni na společnou večeři s představiteli armády a "civilní čtyřkou" do proslulé restaurace U Kalicha. Pro americké astronauty však večer ještě nekončí -- odjíždějí na Kavčí Hory k vystoupení ve zpravodajském pořadu České televize "21", jenž vysílá stanice ČT2.

 

J. Blaha Sobota 27. října 2001
Astronauti společně s O. Pelčákem, důstojníky plk. Vlastimilem Čadílkem, mjr. Vlastimilem Jánským, kpt. Michaelou Cvanovou (tiskovou mluvčí), por. Hanou Kostkovou, M. Grünem a mnou odjíždějí na letiště v Praze-Kbelích, odkud těsně po 8 hodině startuje vrtulník MI-8 na cestu do Brna. V. Remek tam mezitím jede autem, neboť se potřebuje po besedě v Brně ze soukromých důvodů vrátit do Čáslavi.

Let je velmi příjemný, piloti nám z ptačí perspektivy ukazují Kutnou Horu a nedaleký zámek Žleby, pak přelétáváme Vysočinu, počasí se stále zlepšuje a když se blížíme k letišti v Brně-Černovicích, vidíme krásně lesknoucí se kopule Hvězdárny a planetária M. Koperníka. Přistáváme v 9.20 h a čtveřici kosmických veteránů vítají hned na letišti představitelé Svazu letců ČR, kteří také společně s celou delegací přijíždějí na Kraví horu autobusem.

Po uvítání ředitelem doc. RNDr. Zdeňkem Mikuláškem si všichni krátce prohlížejí hvězdárnu, dívají se na sluneční skvrny a jsou všestranně fotografováni. Brzy poté začíná beseda ve zcela zaplněném hlavním sále Planetária, kterou moderuje doc. RNDr. Zdeněk Pokorný. Pro zájemce, na něž se místo v sále nedostalo, je beseda přenášena do reproduktoru před hvězdárnou. Zvukový záznam besedy si lze přehrát na internetové stránce Instantních astronomických novin (www.ian.cz).

Po besedě následuje náročná autogramiáda, ale vše se zvládlo v rozumném čase, takže kolona se těsně po poledni přesouvá do budovy Vojenské akademie, kde delegaci vítá rektor Akademie plk. doc. Ing. Karel Kotek. Astronauti a kosmonauti shlédnou videoprezentaci o českém vojenském vysokém školství a opět živě diskutují o odborných záležitostech. Po slavnostním obědě, který na počest návštěvy uspořádal rektor, se autobus s návštěvou (kromě V. Remka) vrací na černovické letiště a za chvíli vrtulník startuje k letu do Uherského Brodu. Je nádherné podzimní počasí, dobrá viditelnost na rychle ubíhající krajinu, ale opět z ptačí perspektivy pozorujeme hrad Buchlov.

Krátce po 16. hodině přistává vrtulník v areálu České zbrojovky v Uherském Brodě, ale astronauti nejprve zabočí k drátěnému plotu, ohraničujícímu pozemek, neboť za ním se sbíhají místní obyvatelé. Jeden dokonce odbíhá pro láhev slivovice, s níž si pak všichni astronauti a kosmonauti zavdávají; Cernan jí okamžitě překřtil na "firewater" a spekuluje o tom, že by se mohla přidávat do paliva pro rakety k usnadnění startu.

Ve správní budově Zbrojovky vítají vzácné hosty představitelé firmy v čele s obchodním ředitelem Ing. Petrem Eichnerem, předvádějí videozáznam o výrobě a sortimentu podniku a poté přichází překvapení: E. Cernan a J. Blaha dostávají jako dar lovecké zbraně. Oba neskrývají své nadšení a vyptávají se na všemožné technické detaily. Cernan říká, že po létání jsou flinty jeho druhá největší vášeň. Oba pak velmi uvítali možnost zastřílet si z různých zbraní na zkušební střelnici a časový harmonogram tak dostává povážlivé trhliny.

Nicméně ještě za šera se celá kolona přesunuje na Hvězdárnu v Uherském Brodě, kde je vítá zakladatel Hvězdárny a někdejší starosta Ing. Jiří Veselý. Probíhá krátká beseda a autogramiáda a všichni opět odjíždějí na radnici, kde jsou uvítáni současným starostou Ing. Ladislavem Kryštofem. Odtud se přesouváme do Vlčnova, kde nabitý den končí ve vinném sklípku s cimbálovkou, kde na závěr zpívá ing. Veselý Otčenáš ve staroslověnštině.

Přesně ve 21.30 velí plk. Čadílek k návratu. Vrtulník čeká na blízkém fotbalovém hřišti, odkud startujeme těsně po 22 h k návratu do Prahy, kde vrtulník přistává po zcela hladkém letu ve 23.40 a všichni se těší na přechod letního času na středoevropský, což značí hodinu spánku k dobru.

 

Neděle 28. října
Astronauti i kosmonauti přijíždějí v 8.30 k budově Planetária v pražské Stromovce. Po uvítání ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Ing. Marcelem Grünem se setkávají na krátké tiskové besedě s novináři a potom přicházejí do hlavního sálu na besedu s publikem, kterou moderuje M. Grün.

V úvodu besedy předává ředitelka observatoře na Kleti Ing. Jana Tichá všem kosmickým veteránům osvědčení o planetkách, objevených na Kleti a pojmenovaných po Blahovi (č. 22442), Cernanovi (č. 12790), Pelčákovi (č. 6149) a Remkovi (č. 2552), já v zastoupení předsedy České astronomické společnosti Dr. Petra Pravce Cernanovi diplom čestného člena ČAS a doc. RNDr. Luboš Perek odevzdává Remkovi publikaci OSN, připomínající mj. jeho průkopnický let první mezinárodní posádky v roce 1978.

Všichni čtyři též dostávají publikaci Š. Kováře, vydanou letos ke 100. výročí narození čestného člena ČAS RNDr. Antonína Bečváře. Po besedě následuje opět velmi dlouhá, ale dobře zorganizovaná autogramiáda a odjezd na oběd v restauraci Na Nebozízku s krásným výhledem na Prahu. Oběd končí krátce po 13.30 a tehdy se cesty obou amerických astronautů rozdělují.

John Blaha s manželkou a O. Pelčákem odjíždějí autem na návštěvu Herálce u Humpolce, odkud pocházejí čeští předci J. Blahy. E. Cernan s V. Remkem a M. Grünem jedou na Vypich, kde s nimi a vojenským doprovodem startuje vrtulník MI-8 směrem na Bernartice u Tábora. Odtud totiž pocházejí Cernanovi prarodiče František Josef a Rozálie Cihlářovi.

Zatímco Blahova návštěva probíhá hladce a srdečně, přichází ve 14.50 zlá zpráva, že vrtulník těsně před přistáním havaroval u obce Okrouhlá po vysazení obou motorů, ale že posádka i cestující havárii přežili. Cernan a jeho asistent i Remek byli převezeni vrtulníkem do vojenské nemocnice ve Střešovic, ostatní zranění do nemocnic v Písku a Českých Budějovicích.

J. Blaha s manželkou navštívili Cernana a Remka ještě týž večer v nemocnici po návratu z Herálce. J. Blaha byl přijat kancléřem Ivem Mathé v průběhu státní recepce na pražském Hradě, kde převzal medaili prezidenta republiky, který se shodou okolností léčí v téže nemocnici, takže k historickému dlouho plánovanému prvnímu setkání Cernana s presidentem došlo nakonec právě ve Střesovicích v neděli večer.

Prezident republiky vyznamenal vojenského policistu Jaroslava Šelonga, který byl v kabině vrtulníku a svou statečností bez ohledu na vlastní zranění rozhodnou měrou přispěl k tomu, že všichni zranění byli včas dopraveni do bezpečí.

 

Pondělí 29. října
John Blaha s chotí a O. Pelčákem je hostem na letecké základně v Čáslavi; setkává se rovněž s primátorem Pardubic. Závěr dne pak tráví ve Státním hřebčíně v Kladrubech. Zprávy o zraněných jsou vcelku příznivé; s výjimkou letušky, která utrpěla mimořádně těžká zranění.

 

Úterý 30. října
V ranních hodinách odlétá zpět do USA John Blaha s manželkou. Zranění z písecké u budějovické nemocnice jsou postupně přepravováni do střešovické nemocnice k dalšímu vyšetření a léčení. E. Cernan se v nemocnici oficiálně setkává s prezidentem republiky V. Havlem a dostává od něj pamětní medaili; naopak mu předává své dárky. Cernan ihned potom i se svým asistentem opouštějí nemocnici a setkávají se naposledy před odletem s nejvyššími představiteli generálního štábu. Zbytek dne věnují odpočinku a přípravě k odletu.

 

Středa 31. října
S dvoudenním zpožděním odlétá v 7.30 E. Cernan zpět do Houstonu. Z nemocnice je týž den propuštěn do domácího léčení V. Remek. Dramatické setkání astronautů a kosmonautů přece jen šťastně končí.

Jiří Grygar
 

Měsíc očima umělé inteligence

Už jste viděli film A. I. Umělá Inteligence? Lidé jsou v něm předurčeni k zániku a přežívá jen umělá inteligence. Nepochybuji, že tato vyspělá forma civilizace bude vnímat svět okolo nejen ve viditelné oblasti spektra, ale i v infračervené či ultrafialové oblasti. Jak tedy naši "potomci" uvidí Měsíc?

Měsíc infračervený
V roce 1856 britský astronom Piazzi Smyth (1819-1900) poprvé detekoval pomocí jednoduchého termočlánku infračervené záření Měsíce. Zvlášť zajímavý je však na našeho souseda pohled v infračerveném oboru spektra během úplného zatmění, kdy se ponoří do zemského stínu. Na takové sérii snímků lze totiž rozpoznat oblasti s rychlejším a pomalejším chladnutím povrchu. Jeden snímek se podařilo pořídit napříkla d při zatmění Měsíce z 16. září 1997. K detekci "měsíčního tepla" bylo využito družice Midcourse Space Experiment (MSX), která měla na palubě infračervený dalekohled s označením SPIRIT III. Nejjasnější (nejteplejší) skvrnou je u spodního okraje mladý kráter Tycho. Temná skvrna vpravo je Moře nepokojů (Mare Crisium), které vyplňují utuhlé bazaltové lávy. Foto: MSX.

Měsíc v gama záření
Kdybychom gama záření emitují vnímali okolní svět v gama záření, byl by pro nás Měsíc mnohem jasnějším zdrojem než Slunce! Převážnou část pulsary, kvasary a rádiové galaxie. Naše Slunce je však docela slabým zdrojem této části neviditelného spektra. Částice slunečního větru, před kterými nás naštěstí chrání zemská magnetosféra ale bez uzardění bombardují povrch našeho nejbližšího souseda, který podobný "ochranný štít" jako Země nemá. A právě srážky vysokoenergetických elektronů s atomy molekul povrchu Měsíce vyvolávají "rozsvícení" měsíčního povrchu v gama záření. Foto: Compton Gamma Ray Observatory.
Měsíc ultrafialový
Takto vypadá měsíční úplněk ve vlnové délce 7 až 76 nanometrů, tedy na pomezí rentgenového a ultrafialového záření. Snímek pořídila sonda EUVE -- Extreme Ultraviolet Explorer, při 120sekundové expozici, krátce po zatmění Měsíce z 10. prosince 1992. Rozlišení snímku dosahuje asi 100 km na povrchu Měsíce, takže celý měsíční disk je rozporcován do zhruba 30 obrazových bodů. Jasné oblasti náleží měsíčním pevninám, temné mořím. Foto: G. R. Gladstone, J. S. McDonald, W. T. Boyd a S. Bowyer (1993).
Měsíc rentgenový
Snímky Měsíce v rentgenovém oboru bylo možné získat až v kosmické éře, protože zemské atmosféra toto záření zcela pohlcuje. Tento snímek pořízený družicí ROSAT zachycuje dramatický zákryt rentgenového zdroje GX-5 Měsícem v poslední čtvrti. Náš soused v tomto případě posloužil jako stínítko. Rentgenový zdroj je vidět v podobě žluté hvězdy u levého horního okraje snímku. Měsíc není sám o sobě zdrojem rentgenového záření, ale pouze ho odráží od Slunce, proto je také v těchto falešných barvách méně výrazný, než silnější rádiový zdroj. Foto: Max Planck Institute.

Pavel Gabzdyl
 

Zákryt Saturnu Měsícem

V Brně bylo v sobotu 3. listopadu večer zataženo, ale jak dokumentují vybrané záběry, které jste nám poslali do redakce, jinde tomu bylo naštěstí jinak...

Úpice
Už od ranních hodin soboty 3.11. jsem se zděšením sledovala, jak se honí hustá oblačnost nad Trutnovem. Mraky mi nedávaly příliš velkou naději, že bych ze svého výletu na úpickou hvězdárnu, vytěžila neopakovatelný zážitek. Ten večer se na jižní obloze mělo konat krásné představení v hlavních rolích s Měsícem a Saturnem. I po příjezdu na hvězdárnu se počasí nezměnilo, a tak jsme s Leonem Mišem doufali, že je jasno alespoň na Kanárských ostrovech a díky internetu budeme sledovat přímý přenos odtamtud. Ale páni pozorovatelé z ostrovů, jak se zdá, ze zákrytu prozatím také nic neměli. Naštěstí se příroda na poslední chvíli umoudřila a my se dali do práce. Na trávníku se bleskurychle objevily dva somety binary a Dobson, ke kterému byl namontován digitální fotoaparát. Netrpělivě jsme očekávali vstup Saturnu za osvětlený měsíční okraj. Nastal v průběhu čtvrté minuty po desáté hodině (SEČ) a pomalu zmizel i se svými prstenci na více než jednu hodinu. Ačkoli příchod další oblačnosti neumožňoval digitální focení, se sometem byl celý úkaz viditelný velmi dobře. Výstup Saturnu měl nastat v 23:11, a tak jsme se s velkou časovou rezervou postavili znovu k dalekohledům. Ale tentokrát nám počasí vůbec nepřálo. Saturn jsem spatřila až ve vzdálenosti asi 3 úhlových minut od neosvětleného okraje, kdy sem tam prosvítal skrz mraky. Dá se říct, že to pro nás bylo trochu zklamání. Nicméně další zákryt se opakuje již 1. prosince, takže se máme na co těšit. Ivana Šnircová

Kamera Olympus Camedia C 2040, foto L. Miš a L. Vyskočil.

 

Rimavská Sobota

RC150/2250 slnecno-mesacna komora, Ilford HP5, exp. 1 sek.

 

Observatoř Kleť

Animace výstupu planety Saturn zpoza Měsíce byla vytvořena složením 7 snímků pořízených 3.listopadu 2001 od 22:08:37 do 22:10:37 hodin UT. Saturn vystupuje za neosvětlenou částí měsíčního kotouče. Snímky byly pořízeny 0.57-m f/5.2 zrcadlovým dalekohledem Observatoře Kleť vybaveným CCD kamerou SBIG ST-8. Foto: Jana Tichá a Miloš Tichý

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...