:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

375. vydání (29.10.2001 )

 V sobotu dopoledne navštívili naši hvězdárnu čtyři šarmantní páni: Tři kosmonauti -- bezesporu jedni z nejslavnějších na této planetě, a jeden jejich náhradník. Klidem, který z nich vyzařoval, přirozeným optimismem i zkušenostmi nabitým filozofickým nadhledem zaplavili nejen velké planetárium, ale nakazili tak většinu přihlížejících. Ostatně malým odleskem může být i audiozáznam celé diskuze, který se nám při té příležitosti podařilo zachytit.
V neděli odpoledne se s Eugenem Cernanem a Vladimírem Remkem zřítil zánovní vrtulník Mi-8. Stačilo málo a poslední člověk na Měsíci a první Čechoslovák ve vesmíru měli tuhle výpravu za poslední cestu. Zpráva o to víc šokující, že se jednalo o stroj z garáže samotného prezidenta.
Nevím, kde se stala chyba. Zástupci naší armády i nenápadní bodyguardi vojenské policie u nás na hvězdárně odvedli perfektní práci. Dokonce, oproti původně přesně stanovenému plánu, svůj pobyt o něco prodloužili tak, aby se autogramů dočkali nejen všichni v sále, ale také několik desítek zmrzlých nadšenců před hvězdárnou. Vojáci dokonce na všechny strany rozdávali fotografie kosmonautů pořízené jenom několik málo hodin předtím...
Nevím, kde se stala chyba. Nevím, jak mám reagovat, ale myslím si, že bych měl. Možná to byla náhoda. Možná výsledek trvalého podceňování vleklých problémů naší armády. Možná důsledek nepořádku, ba přímo bordelu, jenž se vyskytuje téměř všude. Jedno je však jisté. Byl to právě voják, který podle kusých zpráv vytáhl všechny ztroskotance z havarovaného vrtulníku. Možná je to ostuda pro armádu, ale pro podpraporčíka Jaroslava Šelonga rozhodně ne. Snad to Eugene Cernan a Vladimír Remek zvládnou stejně skvěle jako výpravy na oběžnou dráhu. Palce držíme i zbytku posádky.

Jiří Dušek

 

Co říkáte na havárii vrtulníku s dvojicí kosmonautů? (243 odpovědí)

  • je to ostuda (66%)
  • to se mohlo stát kdykoli (29%)
  • nevím (5%)

 

 

Pohled jedním okem

Mojžíš, Kolumbus, Einstein, Amstrong... lidé, jež svou existencí změnili v určitém směru další vývoj lidstva. Každý z nás by dal nevím co, setkat se s těmito lidmi tváří v tvář a alespoň na chvíli být svým způsobem přítomen něčemu velkému. Velkému kroku kupředu, jež tito lidé udělali. Mně se něco podobného podařilo...

 Nikdy jsem si neuvědomil, že budu mít ve svém životě možnost setkat se s lidmi, kteří se pro své činy stali výjimečnými, a dokázali se tak odlišit od průměrného člověka. Jít za svými sny. Neuvažovat o nich. Prostě je uskutečnit.

Přesto náhoda chtěla, že ke konci října, na pozvání české armády, přiletěli do naší země dva američtí kosmonauti Eugene A. Cernan a John E. Blaha. Kupodivu jejich kořeny sahají právě až na naše území. Pozvání přijali i jejich čeští "kolegové" Vladimír Remek a Oldřich Pelčák.

Sobotní ráno prosvětlené podzimním sluncem dokázalo probudit několik desítek Brňánů, kteří si nemohli nechat ujít tak významnou událost. Před devátou hodinou se pozemek hvězdárny pomalu zaplňoval lidmi od těch úplně nejmladších, jež se za doprovodu prarodičů a rodičů těšili na své hrdiny, jimiž by se také rádi stali, až po jednotlivce, kteří se pouze ze zvědavosti přišli přesvědčit, jak takový kosmonaut vlastně vypadá. :-)

Při vchodu do hvězdárny návštěvník obdržel vyčerpávající informace o každém ze čtyř kosmonautů včetně tématických pohlednic, které se daly snadno použít jako materiál pro následnou autogramiádu. Pracovníci hvězdárny zdárně směrovali návštěvníky do sálu planetária, kde se v příštích minutách měla uskutečnit diskuze s kosmonauty. S radostí jsem se usadil a s napětím očekával jejich příchod. Napětí se ovšem prodloužilo o několik desítek minut. Volný čas sice vyplňovala prezentace hvězdárny na stěně planetária, ale i ta se stala po určité době okoukaná, čehož si všimly hlavně zvídavé děti a bombardovaly své rodiče vtíravými dotazy, že toho kosmonauta na stěně už přece viděly :-).

Čekání se ale vyplatilo. V jednu chvíli se rozlehlo ticho a do místnosti začali vcházet nejprve zástupci armády České republiky následováni právě pány Cernanem, Blahou, Remkem a Pelčákem. Za mohutného potlesku se všichni přítomní posadili a Zdeněk Pokorný, zástupce ředitele hvězdárny, se ujal slova a představil jednoduchý program. Poté se sál ponořil do tmy.

Dobový film byl doplněn českými titulky rozhovoru mezi Cernanem a řídícím střediskem, jenž právě opouštěl povrch Měsíce, a vzkazoval světu pocity a myšlenky. Osobně jsem pozorně sledoval reakci Cernana a bylo zřejmé, že ho to příjemně překvapilo. Nemohl se však ubránit nostalgickému úsměvu a zároveň paradoxu, protože po dvaceti letech je stále posledním člověkem, jehož noha se dotkla měsíčního povrchu.

Jako první se dostala na řadu tisková konference, primárně určená přítomným novinářům. Upřímně mě překvapila neochota pokládat jakékoli dotazy... Předpokládal jsem, že už budou mít otázky připravené, ale když se ozvala první... až po několika desítkách sekund a to ještě s notnou dávkou pomoci od pořadatelů, byl jsem zklamán. Dokonce i úroveň nebyla taková, jakou bych předpokládal od žurnalistů. Naštěstí brzo došlo na otázky z publika. Například jsme se tak dozvěděli, jak se každému z nich změnil život poté, co se vrátili zpět, jak vypadá pohled na Zemi, jaký je vlastně měsíční prach. Musím přiznat že díky výbornému překladu do češtiny, se přítomným podařilo častokrát pobavit publikum vtipnými a pohotovými reakcemi. Za mnohé bych rád jmenoval odpověď na otázku nezávislé novinářky, kdy se normální lidé dostanou do vesmíru. Pan Cernan se smíchem odpověděl, že on sám se i spolu s kolegy za normálního považuje. Sál se nemohl ubránit smíchu. Druhá neméně vtipná odpověď přišla na dotaz ohledně pocitu "češství". Jediné, co si prý pan Cernan pamatuje ohledně pocitu "češství" je to, jak jeho dědeček "volal" na dobytek. Samozřejmě, že se neodvážil nic z toho říci nahlas, ale nepochybuji, že by si to nepamatoval. Pan Blaha nám veselou formou vysvětlil jaké jsou rozdíly mezi pohodlím v raketoplánu a MIRu. Na MIRu byl prý vzduch lepší. Voda tam byla lepší... následoval ještě dlouhý výčet jež rozesmál snad každého. Nemohu také opomenout vtipné odpovědi našich kosmonautů pana Remka a Pelčáka. Oběma se totiž změnil život skoro stejně. Oba byli dvakrát ženatí, ale pan Pelčák "vede" v počtu potomků.

 To jsou ovšem pouze střípky z toho co nám astronauti sdělili. Asi bych měl podotknout, že jsem pečlivě sledoval kvalitu překladu a musím přiznat, že vedení hvězdárny vybralo dobře. Překladatel si bez větších problémů poradil i s technickými a vědeckými pojmy, což většinou není pravidlem.

Diskuze však musela být ukončena, jelikož přišla chvíle, na kterou čekala zřejmě většina lidí -- autogramiáda. Díky pečlivé přípravě nedošlo k panickému útěku davu ke stolům, kde kosmonauti rozdávali podpisy, takže se dostalo na všechny. Svoji zásluhu na této věci má zřejmě i fakt, že ač byl konec autogramiády plánován na dvanáctou hodinu, tak díky benevolenci armády, jež měla na starost organizaci celého pobytu, prodloužilo se podpisování tak, až se skutečně dostalo na všechny.

Organizátoři asi nemohli odolat pohledům malých dětí, jejich oči zářily vzrušením, že mohou osobně vidět opravdového kosmonauta. Pro každého z nich to byl neopakovatelný zážitek. Ostatně i mně se podařilo ukořistit všechny podpisy, ale bylo mi líto, že vše proběhlo v takovém spěchu. Neodpustil jsem si však alespoň poděkování v jejich rodném jazyce.

Celá akce dle mého názoru proběhla v klidném až skoro rodinném duchu a kosmonauti se i podle jejich vlastních slov cítili jako doma. Nemalý podíl na dokonalém průběhu akce mají zcela jistě pracovníci hvězdárny, jimž se podařilo celou akci dokonale zvládnout a zařídit -- ať již po organizační či bezpečnostní stránce. Podobných akcí, jež zvedají povědomí o astronomii či kosmonautice, by mělo být jistě více. Zvučných jmen v těchto oblastech je více než dost. Jde jen o to chtít. Snít nestačí. Celý den byl plný důkazů, že sny lze realizovat. Člověk za život nasbírá mnohé zkušenosti a zažije nečekané a ojedinělé zážitky. S nimi žije po celý život a vzpomíná na ně. Pro mě byl toto právě jeden z nich.

P.S. Při přípravě tohoto článku jsem měl v okénku zapnutou televizi. Jak mě zamrazilo v zádech, když se v souvislosti s pádem vrtulníku objevila jména Cernan a Remek. Naštěstí prý nedošlo k vážnějším úrazům a já jen doufám, že i přes to se jim pobyt v České republice líbil. Mám takový pocit, jako bych slyšel reakci pana Cernana, jehož zřejmě ani po této události nepřešel humor, a nyní bude bavit publika tím, že když přežil cestu na Měsíc, tak proti tomu je pád v českém vrtulníku hračkou. Kosmonauti jsou přeci tvrdí chlapi. :-)

Oldřich Myslivec
 

Pohled druhým okem

Když jsem minulý rok navštívil v Praze setkání s kosmonauty, považoval jsem příslib možné návštěvy Eugena Cernana za hudbu vzdálené budoucnosti. Ale jak už to tak bývá, ve víru všedních povinností, sešel se rok s rokem a já plný očekávání seděl v sále brněnského planetária a těšil se na čtveřici zajímavých lidí: Eugena Cernana, Johna Blahu,Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka.

 Po skoro hodinovém zpoždění, za bouřivého potlesku, začali do sálu vcházet zmínění pánové. Úvodní video nám připomnělo poslední slova člověka na Měsíci a pak už začala první část show -- dotazy novinářů. Mě samotného však překvapil až příliš vlažný zájem ze strany médií. Jestli to bylo nedostatečnou informovaností, nevzdělaností nebo nezkušeností, nevím... Vždyť měli možnost oslovit muže, kteří mají za sebou dost neobvyklých zkušeností. Nakonec se ale vše zdárně rozjelo a (nejen) já jsem dostal šanci naslouchat poutavým a moudrým slovům.

Určitě mi nezmizí z mysli úvahy Eugena Cernana o tom, že tam daleko od Země pochopil, co znamená nekonečnost vesmíru a času, o tom, že tam někde potkal něco, co může oponovat vědě, ať už je to cokoli. A o to více si ho a všech těchto lidi cením. Jak sami tvrdí, jsou pořád stejní lidé, jen bohatší o neobvyklé zkušenosti. Kéž bychom se řídili jejich příkladem.

Následovaly dotazy diváku, kdy kosmonauti odpovídali na všechny možné dotazy. Někdy dost svérázně, např. Cernanovo líčení, kde všude měl při návštěvě Měsíce měsíční prach, nebo příhody s oranžovou horninou, Blahovo pojednání o stanici MIR, Remkovy začátky atd... Ke slovu se dostal i Oldřich Pelčák, jenž měl tu nepříjemnou -- avšak nutnou úlohu -- být Remkovým náhradníkem. I on v krátké, ale upřímné řeči, sklidil zasloužený potlesk publika.

Na čem se ale všichni shodli, je to, že budoucnost letů patři mladým lidem. Slovy Eugena Cernana: "ať tam letí mladí sedmnáctiletí, osmnáctiletí lidé, ale hlavně s nějakým cílem, ne jenom na drahý výlet."

Dotaz střídal dotaz, odpověď následovala odpověď a čas se nemilosrdně chýlil k závěru. Při poslechu vzpomínek a zážitků všech hostů jsem měl nejednou pocit, že mi do očí vyhrknou slzy a snad jen důstojnost těchto slov mi nedala odvahu projevit emoce.

Bouřlivý potlesk na závěr a astronauti odcházejí připravit se na hodinovou autogramiádu. Při čekání na vytoužené podpisy jsem se opět přesvědčil, že to jsou velice příjemní a milí pánové, když jsem v pauze ještě stihnul prohodit několik slov s panem Remkem a Pelčákem. No a nakonec došlo i na moji lámanou angličtinu: "It was very nice to meet you." Odpovědí mi byl krásny úsměv a "My pleasure".

A to byl konec setkání. Ještě naposledy jsem je spatřil, jak nastupují do autobusu a odjíždějí. Najednou se objevil odněkud smutný pocit, že už nikdy neuvidím nikoho, kdo byl tak daleko od Země a kdo se jako poslední procházel po Měsíci. Zatím mě tento pocit neopustil. Snad doufá, že přijde nějaké překvapení.

Na závěr bych rád poděkoval brněnské hvězdárně a armádě České republiky za zorganizovaní celé akce a za to, že umožnili lidem fantastické a nezapomenutelné představení. Hlavně pak pořadatelům za velice milé a příjemné vystupování. Jak řekl před rokem můj velice dobrý kamarád na adresu pražských kolegů: "nebyli moc vidět, jejich práce ano."

Leon Miš
 

Pohled třetím okem

Unikátní setkání tří kosmonautů na brněnské hvězdárně očima digitální kamery.

Zdroj: Foto Rudolf Novák, Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, Leon Miš a Jiří Kordulák, Hvězdárna Úpice.
 

Who is who

Malé profily jednotlivých kosmonautů podle materiálů laskavě poskytnutých pracovníky Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

 CERNAN, Eugene Andrew "Gene"
kapitán (Capt. USN)
Narodil se 14. 3.1934 v Bellwood (Chicago), Illinois. Jeho prarodiče z otcovy strany -- Štefan a Anna Černanovi -- pocházeli z Vysoké nad Kysucou (Slovensko), jeho prarodiče z matčiny strany - František a Rozálie Cihlářovi -- z Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně (jižní Čechy). Vystudoval elektrotechniku na Purdue University, poté absolvoval US Navy Postgraduate School a sloužil jako pilot vojenského námořnictva. Nalétal asi 5000 hodin, z toho 4800 na proudových letounech mnoha typů.

Členem 3. skupiny kosmonautů NASA se stal v říjnu 1963. Na oběžnou dráhu poprvé vzlétl jako pilot Gemini 9A (3. až 6.6.1966) a stal se třetím člověkem, který vystoupil ve skafandru do volného prostoru. V Apollu 10 se zúčastnil letu k Měsíci, při němž pilotoval měsíční modul Snoopy až do výšky šestnáct kilometrů nad povrchem a provedl generální zkoušku na první přistání (18. až 26. 5.1969). Byl velitelem výpravy Apolla 17 a spolu s geologem H. Schmittem uskutečnil šesté přistání na Měsíci, na jehož povrchu strávil 75 hodin, z toho 22 hodin při třech výstupech (7. až 19.12.1972).

Z oddílu NASA a z armády odešel v létě 1976, poté působil v soukromém sektoru (nyní člen správní rady Johnson Engineering Corp., Webster, Texas).

Je 26. pozemšťanem a 15. Američanem, který se vydal do vesmíru, v němž strávil celkem 23 dní 14 hodin 16 minut 22 sekund. Patří mezi nejproslulejší kosmické veterány, je jedním ze tří mužů, kteří dostali příležitost vydat se k Měsíci dvakrát. Na povrchu Měsíce stanul jako 11. člověk a byl prozatím posledním pozemšťanem, který Měsíc opustil. Do vlasti svých předků přilétá již potřetí (1974, 1994). Je po něm pojmenována planetka číslo 12790, objevená na observatoři na Kleti.

 

BLAHA, John Elmer
plukovník (Col. USAF)
Narodil se 26. 8. 1942 v San Antonio (Texas), jeho děd Antonin Blaha pocházel z Čech (Herálec u Humpolce), otec i otcův bratr byli vynikající letci. John vystudoval Purdue University, na USAF Academy získal BS technických věd a pilotní výcvik ukončil roku 1967 na Williams AFB (Arizona). Zúčastnil se války ve Vietnamu, kde uskutečnil 361 bojových letů. Roku 1971 absolvoval USAF Aerospace Research Pilot School (mj. pilotoval výzkumný letoun NF-104 do výšky 31,8 km) a poté působil jako zkušební letec a instruktor v USA a Velké Británii (1973-76). Celkem nalétal asi 7000 hodin na 34 různých typech letadel. Roku 1976 absolvoval USAF Air Command and Staff College a další čtyři roky pracoval ve vyšších funkcích na velitelství USAF, kde se mj. zabýval analýzou zkoušek F-15 a F-16.

Členem 9. skupiny kosmonautů NASA se stal v lednu 1980 a absolvoval výcvik jako pilot raketoplánu. V letech 1989-1997 podnikl pět výprav do vesmíru na palubě tří raketoplánů: STS-29 (pilot, 13. až 18. 3.1989), STS-33 (pilot, 23. až 28. 11. 1989), STS-43 (velitel, 2. až 11. 8. 1991), STS-58 (velitel, 18. 10. až 1. 11. 1993), STS-79/Mir/STS-81 (palubní inženýr, 16. 9. 1996 až 22. 1. 1997).

Dvě stě dvanáctý kosmonaut světa a 123. kosmonaut USA odešel z NASA a z armády v září 1997 jako jeden z nejzkušenějších kosmonautů. Ve vesmíru strávil celkem 161 dní 2 hodin 48 minut (nyní 48. v žebříčku 406 kosmonautů). Do České republiky přilétá podruhé (1998). Je po něm pojmenována planetka číslo 22442, objevená na observatoři na Kleti.

 

REMEK, Vladimír
plukovník AČR
Narodil se 26. 9. 1948 v Českých Budějovicích, matka byla Češka, otec -- výborný vojenský pilot -- Slovák. Po maturitě v Čáslavi (1966) se rozhodl pro vojenskou dráhu. Absolvoval letecké učiliště v Košicích (1970), stal se poručíkem a působil jako stíhací letec (celkem asi 300 h na proudových letounech). Vystudoval Vojenskou leteckou akademii J. A. Gagarina, kterou ukončil roku 1976. Téhož roku na podzim prošel výběrovým řízením a od prosince 1976 byl zařazen do přípravy 1. skupiny interkosmonautů ve Hvězdném městečku u Moskvy.

Do vesmíru startoval jako kosmonaut-výzkumník v lodi Sojuz 28 pod vedením A. A. Gubarjeva a téměř týden strávil na palubě orbitální stanice Saljut 6, kde mj. realizoval několik českých vědeckých experimentů (2. až 10. 3. 1978). Po návratu byl vedoucím pracovníkem vojenského výzkumného ústavu v Praze-Kbelích. Roku 1985 byl povýšen na plukovníka, absolvoval Vojenskou školu GŠ SSSR a krátce opět létal na letounech MIG-21. V letech 1990-95 pracoval ve Vojenském muzeu letectví a kosmonautiky, v červnu 1995 odešel z armády a nyní působí v soukromém sektoru jako ředitel zastoupení ČZ Strakonice v Moskvě.

Je 87. pozemšťanem, který se vydal do vesmíru, v němž strávil 7 dní 22 hodin 16 minut 30 sekund a stal se prvním účastníkem mezinárodního kosmického letu (mimo USA a SSSR). Je po něm pojmenována planetka číslo 2552, objevená na observatoři na Kleti.

 

PELČÁK, Oldřich
plukovník AČR
Narodil se 2. 11. 1943 ve Zlíně. Při studiu na střední průmyslové škole v Uherském Hradišti létal na větroních v místním aeroklubu a roku 1962 dokončil výcvik na motorových letounech. Po maturitě (1962) se rozhodl pro vojenskou dráhu a byl přijat do Leteckého učiliště v Košicích, které ukončil roku 1965. Poté jako poručík sloužil u stíhacích útvarů, roku 1971 získal kvalifikaci pilota 1. třídy. Roku 1972 byl povýšen do hodnosti kapitána a vybrán ke studiu na vojenské letecké akademii J. A. Gagarina, které ukončil roku 1976. Téhož roku na podzim prošel výběrovým řízením kandidátů kosmického letu (spolu s vojenskými piloty V. Remkem, L. Klímou a M. Vondrouškem) a od prosince 1976 absolvoval výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina ve Hvězdném městečku. Po návratu do vlasti působil dále ve velitelských funkcích a poté byl zkušebním pilotem Leteckého zkušebního odboru Vzdušných sil AČR v Praze-Kbelích. Nyní je v důchodu. Je po něm pojmenována planetka číslo 6149, objevená na observatoři na Kleti.

Zdroj: Materiál uveřejněn s laskavým svolením Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...