:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

374. vydání (25.10.2001 )

Foto NASA Tak k nám přijedou astronauti: Poslední člověk na Měsíci -- kapitán Eugene Cernan, jenž se s Apollem 17 rozloučil v prosinci 1972, pilot raketoplánů John Blaha, který dokonce čtyři měsíce pobýval na Miru, a první československý kosmonaut, poněkud opomíjený Vladimír Remek. Musím říci, že když jsem se tuhle zprávu poprvé dozvěděl, srdce mi poskočilo radostí. Setkat se s tak jedinečnými lidmi a dokonce mít možnost položit jim pár otázek, to se často nenabízí! Jenom za pár milisekund, poté co se propojily všechny neurony v mé napůl šedivé hlavě, jsem se ale zhrozil... To budou přípravy. Už to vidím, jak přijede otravná ochranka, která nás všechny pořádně prohněte. K tomu všemu budou hvězdárnu obléhat davy nešťastníků, co nedostali vstupenku...
Přípravy skutečně vrcholí, američtí kosmonauti jsou už dokonce v těchto chvílích někde nad Atlantikem. Na brněnské hvězdárně jim připravujeme malé uvítání, žehlíme ubrusy na stoly, vaříme kávu s kofeinem i bez, domlouváme se s tlumočníkem... Jediné, co chybí, je zájem veřejnosti. Skutečně, je to neskutečné, ale Brňané mají o tak podivuhodné celebrity jenom vlažný zájem. Žádné orgie se před naší pokladnou neuskutečnily a my možná budeme rádi, když obsadíme alespoň oněch dvě stě míst v našem velkém planetáriu. (Lístky prodáváme ve čtvrtek i v pátek.)
Ptáte se, proč to tak je? Kéž bych to věděl! Pro propagaci návštěvy tří odvážlivců jsme udělali maximum: oslovili novináře, rádia, televize, ostatně i na Instantních astronomických novinách vyšel poměrně obsáhlý článek... Možná je to tím, že lidé mají v dnešní době jiné starosti. Možná zpráva o kosmonautech zapadla v záplavě jiných informací. Možná už lidé nemají zájem o výpravy do vesmíru. Kdo ví?

Jiří Dušek

 

 

 

Mars Odyssey: úvod

Po šesti měsících letu dorazila k červené planetě další ze série pozemských sond. Kliknutím na nadpis tohoto článku si můžete prohlédnout asi 400kB velkou prezentaci základních faktů a úkolů sondy. Musíte však mít instalovaný Macromedia Flash player (www.macromedia.com). Pokud tomu tak není, stáhne se vám přehrávač sám.

Rudolf Novák
 

Obloha nad digitálním foťákem -- díl první

Za okny naší kanceláře pomalu fouká stále studenější vítr a příroda se postupně chýlí k zimnímu spánku. S velkým zájmem sleduji poslední dobou z letní terasy (kterou mám hned u nosu) divadlo, hrající bez přestávky 365 dní v roce a 24 hodin denně velmi originální kus geniálního režiséra. Stromy obklopující hvězdárnu se velmi laxně zbavují tmavě hnědých listů a na zemi se vytváří nadýchaný koberec tlejících svědků léta. Běh mnoha událostí mého života mě před více než měsícem uvrhl do skutečného života pracujícího člověka a tak mi to v návalu práce ani nepřišlo. Dokonce ani nevím, kdy to začalo u mě, ale dostavuje se ospalá podzimní nálada, soustavný kašel a neodolatelná chuť zmizet někam daleko.

Foto R. Novak Několik posledních let si hýčkám takové malé cestovatelské přání -- spatřit podzim v Bretani očima člověka, který prožije měsíc nebo i déle v kamenném domku na pobřeží. Večer bych se koukal na pobřeží a oceán a nechal se ofukovat chladivým větrem plným slané chuti...

No jo, možná až zbytečně romantické, ale fakt by mi to bodlo. V Bretani je toho tolik, co bych chtěl vidět, a nevím proč, připadal bych si tam určitě jako doma. Kdo ví, třeba z těch míst pochází můj přespradávný příbuzný a genetický infikátor. Jedno je ale jisté. Letos budu opět pozorovat tlející přikrývku v Brně a proto přemýšlím, čím bych si tu neveselou realitu zpříjemnil.

Na jednom z minulých setkání Amatérské prohlídky oblohy jsem se pokusil povyprávět něco málo o výsledcích mého snažení ochočit si digitální fotoaparát. Zejména mi šlo o focení v noci nebo večer, ale také hraní s makro režimem, ukazujícím "běžný" svět očima krátké expozice a velkého zvětšení.

Digitální snímání v poslední době docela zásadním způsobem oživilo éru klasické fotografie, protože kromě jiného přineslo uživatelům také nevídanou možnost experimentovat. Základní předností digitálního focení je totiž fakt, že veškeré experimenty vás nic nestojí a pokud už foťák máte, můžete si hrát do omrzení. Další výhodou je také to, že odpadá problém digitalizace snímků -- data si přenesete do počítače nachystané k dalšímu zpracování. Upřímné je ale přiznat, že nevýhod je také víc než dost. Asi nejhorším neduhem většiny digitálních zařízení je jejich neukojitelná touha napájet se elektrony. Kupovat stále nové baterie nelze a tak si musíte k foťáku přikoupit navíc rychlodobíječku a dvě sady baterií, které budete postupně dobíjet a vybíjet.

Foto R. Novak

Důležitým omezením digitálních technologií je zatím stále nákladná výroba detekčních matic a jejich relativně malé rozlišení. Naštěstí ale technika postupuje rychle kupředu a tak co půlrok klesají ceny dolů v důsledku nekonečného produkování nových modelů, stále lepších a dražších. No a klasická fotografie na papíře nebo diapozitivu je pořád ještě nenahraditelná, takže nechcete-li ukazovat kamarádům fotky jenom na své stránce, měli byste si uvědomit, že jedna fotografie z digitálu vás tiskem vyjde na přibližně pět korun.

Pokud o koupi fotoaparátu uvažujete, docela bych vám doporučil ten stejný, co máme v redakci IAN. Pokud se chystáte digitál koupit a rádi byste fotili také ve tmě, měli bystě hledět na několik parametrů, které to zajistí. V žádném případě si nekupujte automat. Chcete-li fotit při malých osvětleních, musíte mít možnost nastavit manuální režim, který vám umožní ovlivnit (téměř) vše, co se dá. Hlídejte si při výběru také to, umí-li přístroj exponovat nějaké delší expozice. Klasické "béčko" je možná tu a tam k vidění, ale ještě jsem se s ním nesetkal a tipl bych si, že touto volbu mohou disponovat pouze profesionální přístroje, které by vás stály neúměrně mnoho. (nejlevnější profi fotoaparáty začínají někde mezi 50ti a 100 tisíci korun a končí v nedohlednu...)

Obecně i zde platí, že čím delší expozice tím lépe, ale na rozdíl od klasické fotografie platí v digitálním světě ještě jedno pravidlo: "co nemáš v hlavě, máš v nohách." Jednotlivé expozice můžeme totiž v počítači poskládat, ale samozřejmě je to mnohem pracnější.

Foto R. Novak

Další užitečnou vlastností přístroje je i ovládání. V noci se hodně špatně manipuluje se spouští, protože se může tělo fotoaparátu začít otřásat, nejlepší je kupovat přístroj s dálkovým ovládáním, kterému říkám "bezdrátová drátěná spoušť". Je to velmi elegantní řešení a člověk by ho ocenil i u normálních foťáků. (Nejsem fotograf, takže možná pláču nad něčím, co dávno existuje a používá se...) Pro focení dlouhých expozic je také nezbytný stativ, který nejen že udrží přístroj v klidu, ale navíc vám umožní snadné hledání míst na obloze a nebo focení panoramatických snímků, které mohou být krásnou připomínkou atmosféry po západu Slunce, nebo i před jeho východem při pěkném seskupení planet.

Celkové investice jsou docela vysoké. Zatím tedy vlastní foťáky u nás jen bohatí podnikatelé, nadšení fandové, nebo instituce. Případný nákup si tedy dobře rozvažte, zamyslete se nejprve nad tím, zda vás budou výsledky zajímat natolik, aby jste si to později nevyčítali :-)

Nepovažuji se za žádného fotografa, natož pak odborníka na digitální zpracování obrazu. Proto jsem také trávil hodiny čtením článků, ať už na webu, nebo v časopisech. Navíc jsem měl dlouhou praxi ve snímání oblohy CCD kamerou. I tak si však pořád trochu připadám, jako Alenka v říši divů. Nejen, že uvnitř přístroje se nachází podobně složitá elektronika, jako je složitý celý vesmír, ale také zásadám focení rozumím pramálo a tak prosím berte mé zkušenosti s nadhledem. Pokud byste měli na něco jiný názor, rád si o tom někdy popovídám, protože mě to docela zajímá...

(dokončení příště)
Rudolf Novák
 

Polární záře

V noci z neděle na pondělí a také z pondělí na úterý zaplápolala i nad Českou republikou polární zář. Nebyla bůhvíjak výrazná, přesto se podařila ulovit i na fotografických snímcích. Ostatně, podívejte se na velmi realistické záběry Miloslava Druckmüllera sami.

Pozorování jsem začal asi v 22:00 letního času v Brně-Komíně nedaleko letiště Medlánky. Asi do 23:00 jsem nenašel nic, co by bylo možné s jistotou považovat za polární záři. Výrazná červená polární záře se objevila asi v 23:15 LČ na severoseverovýchodem a byla dobře viditelná asi 15 minut. Pak poměrně rychle zeslábla.

Zpočátku dobré pozorovací podmínky se začaly rychle zhoršovat a v 00:00 letního času bylo již téměř úplně zataženo. V tuto dobu se objevila mimořádně jasná červená polární záře viditelná na severozápadem několika menšími dírami v jinak souvislé oblačnosti.

V 00:30 jsem pro beznadějně vypadající oblačnost pozorování skončil.

Snímky jsou pořízeny objektivem Pentacon 2.8/29mm, Prakticou MTL5B na film Fujicolor Superia 800, nascanovány scannerem Nikon LS-2000 a zpracovány analyzárorem ACC 4.0. Fotografoval Miloslav Druckmüller.

Zdroj: Děkujeme za svolení mimořádně podařených záběrů.
 

Kuk na Ceres!

Hubblův kosmický dalekohled se podíval na planetku Ceres. K detailním záběrům meziplanetárních sond mají sice jeho snímky daleko, přesto je na co se dívat.

Když Giuseppe Piazzi objevil 1. ledna 1801 v Palermu první planetku Ceres, předpokládali astronomové, že objevil doposud chybějící planetu v mezeře mezi drahami Marsu a Jupiteru. Dokonce jí začali říkat "osmá planeta". Dnes už víme, že Ceres není regulérní planetou, ovšem stále zůstává největším tělesem hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Po dvou stoletích od objevu však získali astronomové alespoň hrubou představu o vzhledu jejího povrchu.

Zásluhou Hubblova kosmického dalekohledu mohl tým astronomů ze Southwest research institutu v americkém Boulderu, které vedl Joel W. Parker, 25. června 1995 pořídit několik snímků Ceres v ultrafialovém světle. Zatímco předchozí pozemská pozorování, ač s využitím adaptivní optiky, zhruba rozeznala Ceres jako kotouček, na snímcích z Hubblova kosmického dalekohledu (HST) jsou vidět detaily do rozměrů 50 kilometrů, přičemž průměr Ceres je 950 +/- 8 km.

Povrch Ceres přivrácený pro pohled pořízený z HST je poměrně hladký, jedinou výraznou výjimkou je tmavá, šerá skvrna o průměru kolem 250 kilometrů. Autoři v článku pro připravované lednové číslo 2002 the Astronomical Journal zdůrazňují, že doposud není jasné, zda jde o kráter či tmavou skvrnu nebo něco jiného. Uvedená pětihodinová pozorování však nepokrývají celý povrch planetky, jejíž rotační perioda je 9,1 hodin.

Astronomové ze SWRI jsou však přesvědčení, že jde o reálný útvar na povrchu planetky a navrhují pro něj dokonce jméno Piazzi, tedy jméno objevitele Ceres. Vzhledem k tomu, že doposud se pojmenovávaly jen útvary na povrchu planetek pozorované při přiblíženích kosmických sond, není ještě jisté, jak to s tímto návrhem dopadne.

Jana Tichá
Zdroj: Sky and Telescope News
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...