:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

373. vydání (22.10.2001 )

 Nevím jak vy, ale já jsem se k astronomii dostal čirou náhodou. Tuším, že to bylo ve čtvrté třídě základní školy, když jsem si v novinovém stánku koupil dětský časopis, snad Ohníček, ve kterém byl krátký článek o vesmírných sondách Voyager a Pioneer zkoumajících vzdálené planety sluneční soustavy. V tom okamžiku bylo o mém budoucím povolání rozhodnuto: Stanu se kosmonautem! A poletím se tam taky podívat.
Již za několik týdnů však přišlo ohromné rozčarování -- zjistil jsem, že mám plomby! A kosmonauti, dokonce i vojenští piloti, musí mít bohužel chrup v naprostém pořádku. Jinak je prý bolí při startu a přistání zuby! (Dnes už možná takové pravidlo neplatí, ale na druhou stranu moje ústní dutina prošla několika rekonstrukcemi a představuje něco mezi výstavní skříní prodejny s porcelánem a železářstvím...)
Jistě si dokážete představit, jak veliké bylo tehdy mé zklamání. Naštěstí právě v této době jsem v našem městě objevil hvězdárnu a začal ji pravidelně navštěvovat. (I to byla podařená taškařice...) Brzo jsem zjistil, že k poznání krás a tajemství vesmíru není nutné letět mezi hvězdy. Přímo naopak, je to úplně zbytečné. S menšími i většími dalekohledy, ba dokonce i při pohledu pouhýma očima, lze totiž s trochou představivosti také cestovat. Nemusíte přitom prodělat náročný výcvik a můžete mít i zkažené zuby. Prostě lepší vrabec v hrsti než tučný holub na střeše.

Jiří Dušek

 

Jak asi dopadne 2001 Mars Odyssey? (165 odpovědí)

  • dobře, jako umělá družice (82%)
  • špatně, něco nevyjde (18%)

 

 

Martovská odysea - shrnutí

Po šesti měsících letu dorazila k rudé planetě další ze série sond věnovaných jejímu průzkumu. Kliknutím na detail tohoto článku si můžete prohlédnout asi 400kB velkou prezentaci základních faktů a úkolů sondy. Musíte však mít instalovaný Macromedia Flash player (www.macromedia.com). Pokud tomu tak není, ztáhne se vám přehrávač sám.

Rudolf Novák
Zdroj: Mars Odyssey home page
 

Odyssey u cíle!

Po více než dvě stě dnech letu a s 460 miliony kilometrů na pomyslném krokometru dorazila americká sonda 2001 Mars Odyssey k cíli. Na oběžnou dráhu kolem sousední červené planety se pokusí zavěsit v noci z 23. října na 24. října.

 Nová mise, která startovala 7. dubna tohoto rok z Mysu Canaveral na Floridě, je posledním v linii neúspěšného Mars Orbiteru a zároveň první v novém, komplexním výzkumu planety. Alespoň jeden marťanský rok se oddá studiu mineralogického a chemického složení povrchu, stejně jako sestavení docela slušného fotografického atlasu.

2001 Mars Odyssey je ke splnění vědeckých úkolů vybavena hned dvěma hlavními přístroji: gama spektrometrem a kamerou se středním rozlišením pro záběry ve viditelném a infračerveném oboru. Spektrometr bude pátrat především po stopách vody a také některých prvcích, například křemíku, železu, vápníku a dalších.

"U kamery stačí zmáčknout spoušť a poslaný snímek pak můžete začít analyzovat. Než se ale u gama spektrometru dopracujete k solidním výsledkům, potřebujete mnohem delší období," načrtl rozdíl Jeffrey Palut. "Chtěli bychom získat mapu rozložení některých chemických prvků do hloubky deset centimetrů pod povrchem. K tomu ale potřebujeme skutečně dlouhé období, zhruba jeden rok, jedem marťanský rok."

Gama spektrometr, umístěný na šest metrů dlouhém rameni, je posledním přístrojem z odkazu Mars Observeru. Tato sonda za téměř jednu miliardu dolarů měla provést velmi detailní průzkum povrchu Marsu. S sebou nesla magnetometr, gama-spektrometr, infračervený spektrometr, dvě kamery... Startovala v září 1992, avšak při finálním manévru v srpnu 1993, kdy měla být navedena na oběžnou dráhu kolem planety, došlo k nehodě; pravděpodobně po explozi v potrubí hlavního pohonného systému. Družice obíhá kolem Slunce a většina jejích experimentů se pak stala součástí následujících, levnějších výprav.

Právě gama spektrometr pro registraci záření z radioaktivních prvků na povrchu nebo interakce kosmického záření s atomy atmosféry, event. přímo povrchu s rozlišením několika set kilometrů, je posledním přístrojem z Mars Observeru, jenž nedostal šanci na návštěvu červené planety. Kritické hlasy ovšem poznamenávají, že je z hlediska současné techniky poněkud robustní a zastaralý.

Velmi zajímavým experimentem je i palubní kamera, která v infračerveném režimu zvládne v několika spektrálních pásmech záběry s rozlišením kolem stovky metrů. Jí odhalené rozdíly v teplotním poli pak mohou odhalit místa, kde se pod povrchem ukrývají hydrotermální systémy. Ve viditelném světle zvládne totéž zařízení záběry s rozlišením až osmnáct metrů na pixel. Při každé vhodné příležitosti tak pořídí jeden portrét široký 20 kilometrů a dlouhý 300 kilometrů. Poskládáním těchto proužků nakonec časem vznikne nová mapa Marsu.

Na první pohled jde o krok zpátky, ale skutečně jenom na první pohled. Současná jediná funkční umělá družice Marsu -- Global Surveyor sice již přesluhuje, ale jinak stále vysílá výrazně lepší snímky. Navíc, primární mise této sondy sice skončila 31. ledna tohoto roku, peníze na provoz jsou však zajištěny až do dubna 2002 a snad by mohla jako retranslační stanice asistovat i při výsadku dvou vozítek v roce 2004. Proč tedy horší kamera? Důvod je prostý. Mars Global Surveyor sice pořizuje výrazně ostřejší záběry (s rozlišením až jeden metr), háček je ale v tom, že pokrývají jenom velmi omezenou část povrchu planety -- pouhé jedno procento. Proto se sonda zaměřuje jenom na předem vytipované cíle: například místo, kam dosedne v prosinci 2003 evropské pouzdro Beagle 2. Jelikož se podobně dobrá kamera u Marsu neobjeví dříve než v roce 2006, je zařízení na právě letící sondě Mars Odyssey velmi cenné (byť má ve viditelném oboru horší parametry).

Nuže, jak budou vypadat následující okamžiky pro tuto bezesporu ambiciózní a velmi zajímavou výpravu? "Věříme, že jsme pro úspěch této mise podnikli maximum," prohlásil Jim Garvin, jenž vede vědecký tým NASA. Odyssey je přitom prvním pokusem o dosažení Marsu po fatálních nehodách dvojice výprav Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander.

  • Jedenáctého října provedla sonda poslední ze čtyř korekcí své dráhy: na tři sekundy zapálila motory a upravila tak svoji rychlost o necelou jednu desetinu kilometru v hodině.
  • Už včera, tedy v neděli, rozevřela sluneční panely do finální polohy.
  • Ve středu 23. října 4 hodiny 12 minut našeho času, tedy čtrnáct minut před příletem, se naplní potrubí přivádějící palivo do hlavního motoru.
  • Osm minut před příletem přepíná palubní počítač na nízkopásmovou anténu, sonda přerušuje -- až na nosný signál -- spojení se Zemí.
  • Devět minut před okamžikem "nula" se tlakují nádrže o velikosti plážového míče.
  • O dvě minuty později Odyssey natočí správným směrem hlavní trysku.
  • Ve 4 hodiny 26 minut se motor poprvé zažehne na 19,7 minuty a při brždění spolyká 262,8 kilogramu paliva. Sonda se v té chvíli nachází asi tisíc pět set kilometrů od planety.
  • O deset minut později ztrácí síť pozemních antén Deep Space Network spojení, Odyssey prochází za Marsem. Ve stejné době se sonda také na dvě minuty dostává do slunečního stínu.
  • Ve 4 hodiny 39 minut Odyssey prochází nejnižším bodem dráhy, 328 kilometrů nad povrchem planety.
  • Ve 4 hodiny 45 minut přestává pracovat motor, sonda se pohybuje rychlostí menší o jeden a půl kilometru za sekundu na velmi protáhlé dráze s oběžnou dobou kolem dvaceti dvou hodin.
  • O čtyři minuty později, stále ještě mimo dosah Země, natáčí Odyssey vhodným směrem hlavní anténu. Incializuje se "havarijní" software, jenž se pokusí navázat spojení v případě nějaké neočekávané události.
  • Ve 4 hodiny 56 minut začíná mít sonda výhled na naší planetu, pozemní přijímače pátrají po signálu.
  • Jednu minutu po páté hodině ranní našeho času nová umělá družice vysílá data rychlostí 40 bitů za sekundu. V řídícím středisku kalifornské Passadeny jsou buď v nefalšované euforii, nebo je polévá ledové chladno... Každopádně je středa 24. října 2001 ráno.
Jiří Dušek
Zdroj: JPL News a další
 

Mars stále pod závojem prachu

Velká prachová bouře na Marsu, která je největší za posledních třicet let, přinese nové poznatky o principu tohoto neobyčejného fenoménu. Neohrozí ale průběh mise Mars Odyssey 2001?

 Doba, kdy byli astronomové odkázání na pozorování Marsu ze Země, je dávno pryč. Rozsáhlou prachovou bouři, která se rozpoutala v červnu letošního roku a jejíž účinky stále doznívají, má totiž na mušce Hubblův kosmický dalekohled a také sonda Mars Global Surveyor (MGS). "Je to příležitost, která se člověku nabízí jen jednou za život," tvrdí James Bell z Cornellovy univerzity, který studuje Mars na snímcích z HST. "Díky dvojici kosmických automatů máme nyní k dispozici dosud nevídané záběry." Na základě získaných dat se budou planetární vědci snažit pochopit, jak vlastně k velké prachové bouři -- největší od roku 1971 -- došlo.

Prachové šílenství se na Marsu rozpoutalo celkem nevinně v oblasti velké impaktní pánve Hellas nacházející se na jižní polokouli. Zanedlouho se rozšířila po celé planetě a zakalená atmosféra tak zahalila celý marsovský povrch. "Celá událost začala malou lokální bouří a později se rozšířila na tisíce kilometrů daleko," připomíná Michael Malin, jedna z předních postav podílející se na zpracování dat Mars Orbiter Camera na MGS. "Pak se rychlým prouděním přesunula na celou polokouli."

Prach se dostal zhruba osmdesát kilometrů vysoko do Marsovy atmosféry, kde ho unášely větry asi stokilometrovou rychlostí. Prachové částice se zároveň postaraly o absorpci slunečního světla, a tak průměrná teplota stoupla z obvyklých mínus padesáti na mínus dvacet stupňů Celsia.

Právě v těchto dnech, kdy se Mars postupně vzdaluje od Slunce a jeho povrch chladne, začíná prachová bouře ustupovat. Vědci však předpokládají, že při opětovném ohřátí povrchu by se mohla ihned rozpoutat další globální prachová bouře. "Mars se právě nachází uprostřed sezóny prachových bouří a není vyloučeno, že se na něm brzy rozpoutá další," tvrdí Philip Christensen, vedoucí týmu, který se zabývá výsledky z termálního emisního spektrometru (thermal emission spectrometer -- TES), který je na palubě Mars Globas Surveyor.

Prachová bouře ale může mít zásadní vliv na průběh letu sondy 2001 Mars Odyssey, která má na oběžnou dráhu Marsu vstoupit 23. října. Následující dva měsíce sonda stráví v Marsově vyšší atmosféře, kde bude pomocí "aerobrakingu" upravovat svou dráhu. Tato metoda spočívá v brždění o atmosféru a pokud bude v důsledku zvýšeného množství prachu hustější a teplejší než obvykle, může se tento proces velmi zkomplikovat.

Pavel Gabzdyl
 

Tycho Brahe: čtyři století od úmrtí

Ve středu 24. října 2001 uplyne čtyři sta let od úmrtí Tychona Brahe, velkého dánského hvězdáře a jednoho ze zakladatelů moderní astronomie, který strávil poslední roky svého života v Praze ve službách císaře Rudolfa II. a je pochován v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí.

 Tycho Brahe pocházel ze starého dánského šlechtického rodu. Narodil se 14. prosince 1546 v Knudstrupu (dnes na území Švédska), ale celé mládí prožil v Torstrupu u svého strýce, který jej přijal za vlastního a poskytl mu vychování a skvělé materielní zabezpečení. Mladému Tychonovi se tak dostalo vynikajícího vzdělání, od čtrnácti let studoval na univerzitě v Kodani, později pokračoval ve studiích na předních evropských univerzitách v Lipsku, Wittenbergu, Basileji, Augsburgu a Rostocku.

Přáním rodiny bylo, aby se mladý Tycho stal právníkem, ale zatmění Slunce v roce 1560 jej uchvátilo natolik, že stále více času věnoval astronomickým pozorováním a po smrti strýce v roce 1565 se oddal této své vášni zcela. Tycho přistupoval k astronomii výhradně z praktické stránky. Pouze přesná astronomická pozorování měla dát odpověď na základní otázky astronomie této doby, tj. rozhodnout spor mezi geocentrismem a heliocentrismem Mikuláše Koperníka a potvrdit či vyvrátit platnost tradičního aristotelského pojetí světa. Tycho se proto soustředil na konstrukci a výrobu nových přesných astronomických přístrojů, s nimiž začal soustavně pozorovat a měřit polohy planet a hvězd.

V roce 1572 došlo k zcela mimořádné astronomické události. V souhvězdí Kasiopeje vzplála nová hvězda (dnes víme, že šlo o supernovu), jejíž jas přesahoval jasnost planety Venuše, takže byla viditelná i za denního světla. Tycho byl v té době již zkušeným a dobře vybaveným astronomem a proto změřil polohu hvězdy velmi přesně. Spolu s ním prováděli obdobná pozorování i další evropští astronomové, mj. i náš Tadeáš Hájek z Hájku, s nímž byl Tycho v písemném styku. Oba astronomové se o tři roky později osobně setkali v Řeznu na korunovaci císaře Rudolfa II. Přátelství obou vědců se později stalo pro Tychona a další pokrok astronomie doslova osudově významné. Zpracování výsledků pozorování nové hvězdy přesvědčivě ukázalo, že patří do nadměsíčné sféry, což vyvracelo aristotelskou představu o neproměnnosti sféry stálic. Obdobná měření se stejným výsledkem se podařilo Tychonovi a Hájkovi zopakovat o pět roků později v případě jasné komety z roku 1577.

 V roce 1576 došlo v životě Tychona Brahe k významnému obratu. Ve snaze udržet ve své vlasti již evropsky uznávanou vědeckou osobnost, nabídl dánský král Frederik II. Tychonovi ostrov Hven, ležící v úžině mezi dnešním Dánskem a Švédskem. Součástí návrhu bylo i finanční zajištění stavby budov a přístrojů pro astronomickou práci. Brahe nabídku přijal a vybudoval na ostrově observatoř, kterou nazval Uraniborg. Uraniborg se stal předobrazem skutečného moderního vědeckého ústavu, který byl zcela autonomní, od výroby přístrojů až po publikování výsledků pozorování. Na rozdíl od svých předchůdců (např. Koperník pozoroval přístroji převážně dřevěnými) konstruoval Brahe přístroje kovové, obvykle z mosazi. To mu umožňovalo mnohem přesnější rytí stupnic, dalšího zvýšení přesnosti dosahoval Tycho zvětšováním rozměrů, zejména pevně zabudovaných přístrojů. Dosahoval tak až dvacetkrát přesnějších výsledků než přístroje používané v astronomii v prvé polovině 16. století.

Přesnými měřeními pozic hvězd se snažil Tycho rozhodnout otázku možného pohybu Země kolem Slunce. Hledal tzv. roční paralaxu hvězd, tj. malé změny poloh hvězd při pozorování ze dvou protilehlých pozic Země na uvažované dráze kolem Slunce. Skutečnost, že ani svými nejpřesnějšími přístroji roční paralaxu nezjistil, považoval za důkaz nehybnosti Země. Představa, že i jeho přístroje nejsou dost přesné pro změření paralaxy by znamenala, že vzdálenosti hvězd, a tedy i rozměry vesmíru, musejí být neskonale větší, než byl Tycho ochoten vůbec uvažovat. Vytvořil proto svoji kompromisní soustavu, v níž kolem nehybné Země obíhá nejprve Měsíc a pak Slunce, kolem nějž však obíhají všechny ostatní planety.

Dodejme pro úplnost, že změření paralaxy u nejbližších hvězd se podařilo až v prvé polovině 19. století. Kromě pozorování planet se Tycho pokusil sestavit i katalog stálic s jejich přesnými souřadnicemi a jasnostmi.

Více než dvacet let se věnoval Tycho intenzivní pozorovatelské činnosti na Hvenu. Po smrti krále Frederika II. roku 1588 se jeho podmínky ale začaly měnit k horšímu. Po roce 1594 již bylo zřejmé, že Brahe upadá v nemilost a roku 1597 mu byla zastavena královská penze. Téhož roku opouští Tycho Brahe svůj Hven navždy. Několik měsíců se zdržoval v severním Německu, kde také vydal své překrásně ilustrované dílo Astronomia instaurata mechanica s přesnými vyobrazeními a popisy svých přístrojů. Aby však mohl pokračovat ve své pozorovatelské práci, musel hledat nějaké trvalé řešení. To se naskytlo prostřednictvím starého známého Tadeáše Hájka z Hájku, který uplatnil svůj vliv u císařského dvora a zprostředkoval Tychonovo pozvání do Prahy. V červnu 1599 dorazil Brahe do Prahy, kde byl s velkou okázalostí přijat.

Císař Rudolf mu velkoryse nabídl jeden ze svých zámků, vysoký plat a řadu dalších požitků. Tycho si pro svou práci zvolil zámek v Benátkách nad Jizerou. Navázat na přerušenou práci se mu však příliš nedařilo, jeho pracovní tým se rozpadl, přeprava velkých přístrojů se protahovala. Do Prahy dorazily až v říjnu 1600, do Benátek nedorazily nikdy.

Nahrobek v Tynskem chramu Krátce po svém odchodu z Dánska obdržel Tycho k posouzení práci mladého matematika štýrských stavů Johannesa Keplera. V knize Kosmografické mystérium Kepler publikoval svůj objev, že v Koperníkově heliocentrickém modelu lze mezi sféry šesti planet vepsat pět existujících pravidelných mnohostěnů. Tycho ve své odpovědi mladého matematika pochválil za "jemný rozmysl a hluboké studium", ale z jiné jeho korespondence je zřejmé jeho jasné odmítnutí, vyplývající hlavně z metodologického přístupu k problému. Zatímco Kepler byl přesvědčen o skrytém řádu věcí, Tycho požadoval, aby každá teorie byla opřena o reálné skutečnosti, tedy napozorovaná fakta. Co však Tychonovi neuniklo, bylo Keplerovo mimořádné matematické nadání. Zdá se, že Tycho si začínal uvědomovat, že zpracování množství napozorovaného materiálu je zcela nad jeho síly, a proto pozval Keplera ke spolupráci. Ten pod tlakem blížícího se náboženského vypovězení ze Štýrského Hradce posléze pozvání přijal. Význam setkání obou velikánů vědy byl pro další pokrok astronomie vpravdě epochální. Kepler, jakoby předjímal běh věcí příštích, píše ve svých poznámkách: "Tycho patří mezi největší boháče. Vlastní jedinečná pozorování, která jsou materiálem k výstavbě této budovy (planetárního systému)... To jediné, co mu chybí, je architekt, který by toho všeho využil podle svého plánu." Tím architektem se stal skutečně Kepler, když po Tychonově předčasné smrti objevil na základě jeho pozorování planety Marsu základní zákony o pohybech planet.

Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že rozhodující pro epochální objev byla práce Keplerova, zatímco Tycho poskytl pouze pozorovací materiál a navíc zastával geocentrický model světa. Buďme však spravedliví. Setkání s Tychonem mělo pro Keplera obrovský význam. Tycho jej naučil vážit si těžce získávaných pozorovacích dat a přesvědčil ho, že jen taková teorie, která je s nimi v přesném souladu, má naději obstát. Tycho též přesvědčil Keplera o neexistenci pevných nebeských sfér a přiblížil jej tak k dnešnímu pojetí planetárních drah. Kepler velmi dobře věděl, že bez Tychonova materiálu by ve své práci nemohl pokročit.

Budiž mu ku cti, že v celém svém dalším díle nikdy neopomenul zdůraznit Tychonovy zásluhy a měl pro něj vždy jen slova uznání. Tycho Brahe patří právem k zakladatelům moderní astronomie.

Na závěr: Někdy se vyskytnou nejasnosti, týkající se správného jména Tychona Brahe. Ve starší literatuře se setkáváme s křestním jménem Tyge. Jde o původní dánské jméno, Tycho je pak jeho latinizovaná forma. Zcela nesprávné je užívání verze Tycho de Brahe. Jde o ryze českou "specialitu", která se však tak vžila, že je proti ní velmi obtížné bojovat. Řada dochovaných autentických podpisů dokládá, že Tycho ve svém jménu nikdy de nepoužíval.

Pavel Najser
Zdroj: Tiskové prohlášení České astronomické společnosti (http://www.astro.cz) číslo 29 z 18. října 2001.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...