:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

372. vydání (18.10.2001 )

Repro IAN Už to není, co bývalo, ale stále ještě jsem věrným zákazníkem večerních a nočních tramvají, čili po brněnsku šalin (nebo šmirglů). Za celé ty roky jsem přitom jejich prostřednictvím zažil nemálo dobrodružství: Bitku mezi dvěmi skupinami skinheadů, pozvracenou polovinu vozu a lidi vypouštějící nejrůznější tělní tekutiny, burčákový mejdan, netopýry, lásku, křesťanské věrozvěsty... Nicméně zážitek z nedělního večera mne ujistil, že nebylo všem překvapením konec.
Čekal jsem v Králově poli na jedničku, když v tom jsem zaregistroval blížící se skupinku rozjařilých opilců, co se šířili z tamního kulturáku. S příchodem na zastávku jsem ovšem s nemalým překvapením zjistil, že se jedná o desítku důchodců, kteří si prozpěvovali nejrůznější lidovky a pauzy mezi nimi prokládali halasnými výkřiky "ej-chu-chú!". Už to bylo docela srandovní.
Pak ale přijela tramvaj a oni bez jakýchkoli skrupulí ovládli zadní vůz. Omladina, která v "in" oblečení jela na nejrůznější diskotéky a technopárty, si zřejmě připadala jako "v Jiříkově vidění". Ženy a muži v pokročilém věku vyváděli jako malí: pěli sprostonárodní písničky, křičeli, domlouvali se na další dechovkovou akci, různě se v šalině přelévali... Nakonec k všeobecnému veselí na sebe strhnuli tolik pozornosti, že se k jejich řevu začali přidávat i ostatní... Nejdříve jsem se jim v duchu šklebil. Ale pak jsem si řekl, vole, čemu se divíš. Když dneska může na oběžnou dráhu letět téměř osmdesátiletý John Glenn, proč by ztemnělým Brnem nemohla uhánět tramvaj, ve které důchodci vyřvávají známé lidovky.

Jiří Dušek

 

 

 

Unikátní setkání s kosmonauty

Poslední ř(jnový víkend zavítá na pražskou a brněnskou hvězdárnu několik kosmonautů. Unikátního setkání, zprostředkovaného Generálním štábem Armády České republiky, se samozřejmě může zúčastnit i veřejnost. Návštěvu dosud přislíbil český kosmonaut Vladimír Remek, jeho náhradník Oldřich Pelčák a dva američtí kosmonauti s československými předky Eugene A. Cernan a John E. Blaha.

 Eugene A. Cernan
(nar. 1934)

Poprvé se do vesmíru vydal v roce 1966. Na palubě Gemini 9A pobýval tři dny. V roce 1969 s Apollem 10 poprvé zcela otestoval všechny fáze přistání na Měsíci -- samozřejmě až na tu poslední. Na měsíční povrch se dostal v přistávacím modulu Apolla 17. Dokonce se mu dostalo pocty být -- zatím -- posledním pozemšťanem, který se po Měsíci procházel. Kapitán Cernan je třetím člověkem, který pobýval ve volném kosmickém prostoru, současně je jedním ze dvou mužů, kteří mohli náš Měsíc navštívit hned dvakrát.

John E. Blaha (nar. 1942)
Na palubě amerického raketoplánu se do vesmíru vydal hned pětkrát: Dvakrát jako pilot, dvakrát jako velitel (v jednom případě dokonce při spojení s ruskou základnou Mir) a jednou jako tzv. palubní specialista. Ve vesmíru tak plukovník Blaha celkově strávil 161 dní, z toho čtyři měsíce přímo na palubě základny Mir.

Vladimír Remek (nar. 1948)
První zahraniční účastník kosmických letů (po SSSR a USA). V březnu 1976 strávil týden na orbitální stanici Saljut 6 a po 190 hodinách přistál na zemi. Na oběžné dráze se plukovník Remek zabýval řadou vědeckých experimentů, uskutečnil též několik televizních reportáží. Je 87. pozemšťanem, který pobýval ve vesmíru.

Oldřich Pelčák (nar. 1943)
Plukovník Oldřich Pelčák byl náhradníkem Vladimíra Remka. Po jeho letu se dál věnoval kariéře vojenského letce a technika.

 

 Kdy kosmonauti přijedou?

Brno:
V sobotu 27. října dopoledne. Na brněnské hvězdárně na Kraví hoře budou pobývat od 9 hodin 30 minut do 12 hodin.

Praha:
V neděli 28. října dopoledne. V pražském planetáriu ve Stromovce budou pobývat od 9 hodin.

 

Jak bude probíhat setkání s veřejností?

Praha:
Počítá se s besedou za přítomnosti veřejnosti. Protože předpokládáme velký zájem veřejnosti, přednášku bude možné sledovat nejen živě v astronomickém sále (plné vstupné 100,- Kč), ale také prostřednictvím přímého přenosu rovněž v kinosále Planetária (plné vstupné 50,- Kč). Poté bude následovat autogramiáda.

Brno:
Nejdříve budou kosmonauti odpovídat na dotazy novinářů (přibližně první půlhodina), pak se dostane na přihlížející veřejnost (formou písemných otázek). Diskuze bude tlumočena do češtiny. Zhruba od 11 hodin začne autogramiáda, která skončí přesně ve 11 hodin 55 minut. Každý návštěvník dostane několik informačních materiálů, včetně pohlednic s kosmonautickou tématikou.

 

Jak získat vstupenky?

Praha:
Předprodej vstupenek na "Setkání s kosmonauty" začíná v pondělí 22. října. Zakoupit si je můžete v pokladně Planetária během otevírací doby (ta je v pondělí od 8:30). Vstupenky si nelze rezervovat! Další informace získáte na adrese http://www.planetarium.cz

Brno:
V předprodeji bude omezený počet vstupenek za cenu 100,- Kč. Bez ní nebude možné vstoupit do foyer velkého planetária ani sálu, kde bude diskuze s kosmonauty probíhat. Vstupenky lze získat v předprodeji v pokladně brněnského planetária v úterý 23. října a ve středu 24. října vždy od 17:00 do 19:00. Telefonická rezervace není možná. Zbytek vstupenek se doprodá ve čtvrtek 25. října opět od 17:00 do 19:00. V sobotu 27. října se vstupenky prodávat nebudou. Ti, na něž se vstupenky nedostanou, budou mít možnost celý průběh besedy sledovat zdarma na prostranství před hvězdárnou prostřednictvím zvukového přenosu. Další informace získáte na adrese http://www.hvezdarna.cz.

Zdroj: Sestavil Jiří Dušek.
 

Proč právě Apollo?

Velký slovník naučný přináší výklad u tří hesel shodně označených APOLLO: "Americký program letů člověka na Měsíc, uskutečněných 1968 -- 1972 v kosmických lodích stejného jména, vynášených raketami Saturn 1. Jako první přistáli na Měsíci (Apollo 11) astronauti N. A. Armstrong a E. E. Aldrin 20. července 1969."

 I když je výklad obsáhlejší, neuvádí, jak navrhovatelé programu na jeho název přišli. Neuvádí to ani spisovatel Karel Pacner ve své knize Sojuz volá Apollo (1976).

Když se hledal název pro program, navrhl generální manažer mechanické divize projektu Zeus Souček (Soucek) jméno svého mladšího bratra Apolla. Samozřejmě pouhý příbuzenský vztah by k obhájení názvu nestačil, ale Apollo Souček nebyl člověk ledajaký. Již 29. července 1975 jsem v brněnském rozhlase hovořil ve své relaci Proč právě Apollo? o této osobnosti. Co tomu předcházelo a jak jsem k tomuto zajímavému tématu přišel?

Blanenská občanka Amálie Součková (nar. 1918), provdaná Ondráčková se krátce po svatbě v roce 1951 se svým mužem odebrala do zahraničí. Usadili se v Brazílii v Sao Paulo. Když uslyšeli ve vysílání Hlasu Ameriky vyprávět admirála Apollo Součka, zajímali se, zda není příbuzný blanenských Součků, známé zahradnické rodiny. Amálie mu napsala a dostalo se jí 1. března 1955 od Apolla Součka přátelské odpovědi z námořní nemocnice v Baltimore, kde byl hospitalizován.

Admirál popsal svůj život a konstatoval, že s blanenskými Součky spřízněn není. Přesto by ho však velmi potěšilo, kdyby se mohl s Amálií setkat a podrobněji celou záležitost projednat po genealogické stránce, zda přece nejsou nějak vzdáleně spřízněni. Oznamoval, že příležitost k osobnímu seznámení by tu byla. Pojede totiž s Byrdovou výpravou do Antarktidy a v Santosu, přístavním městě Sao Paulo, v přestávce, kdy bude loď doplňovat zásoby uhlí, Amaly navštíví a všecko projednají. Oba se tak těšili na setkání a vzájemné poznání. Proč k tomu nedošlo, dozvíte se v závěru této stati.

Dědeček Apolla Součka se jmenoval Matyáš a pocházel odněkud z Polabí. Apollův otec jménem Jan se narodil v roce 1865 v Kolíně. Matyáš Souček se rozhodl v roce 1875 s rodinou emigrovat do USA. Jan Souček měl tehdy 10 let. Když plul s rodiči do Baltimore, míjeli město Annapolis s proslulou Americkou námořní akademií v krásných parcích. Romanticky založeného Jana pohled mocně zaujal a on zatoužil se stát námořním důstojníkem. Když tato touha mu nemohla být splněna, přenesl ji později na svého syna Apolla.

Rodina vystěhovalce Matyáše Součka se na krátkou dobu usadila ve státě Nebraska. Později se přestěhovali do státu Kansas, přezdívanému "americká obilnice" a brzy poté do tehdejšího nového teritoria Oklahomy. Otec Apolla Součka se  stal jedním z hlavních pionýrů, kteří přispěli k osídlení tohoto území po indiánském kmeni Čerokézů. Oženil se a z manželství vzešly čtyři děti. Protože Jan Souček (John Soucek) měl v oblibě řecké bájesloví, nedal dětem česká jména, ale chlapcům Zeus a Apollo, děvčatům Myrrha a Venus. Jinak však velmi dbal o to, aby se děti neodcizily své mateřštině. Sám Apollo ve svém životopise a na veřejnosti při všech poctách zdůrazňoval, že je Čechoameričan. Rovněž tak bratr Zeus.

Apollo, narozený 21. února 1897 v Lomontu v Oklahomě, byl nejprve kratší dobu učitelem. Pak vstoupil do Námořní akademie, kterou absolvoval r. 1921 v hodnosti poručíka a byl přidělen k námořnímu letectvu. Předtím však prodělal v 1. světové válce křest jako dobrovolník windshipman, kdy sloužil na bitevní lodi Missouri.

Apollo Souček se proslavil v roce 1929, kdy během dvou měsíců získal světové výškové rekordy jak pro pozemní letadla, tak pro hydroplány. Dosáhl výšky 12 125 m, čímž překonal dosavadní rekord kolegy poručíka Championa, který činil 11 710 m. Součkův vzlet trval 55 minut, temperatura v dosažené výšce byla 45 stupňů pod nulou. O Součkově rekordu informoval časopis Letec v roce 1929 (roč. V, č. 6, s. 320), který otiskl i Součkovo foto. Příštího roku 1930 překonal Apollo svůj vlastní rekord s hydroplánem, kdy dosáhl 43 166 stop. Tento vynikající rekord držel Souček 15 let. Byl překonán až tryskovými letadly. Nebylo divu, že Apollo byl oslavován jako národní hrdina USA.

Apollu Součkovi však šlo o více než o pouhé rekordy. Konal výškové lety hlavně z vědeckých důvodů. Jeho objevy přispěly k zcela novým poznatkům v mnoha teoretických i praktických oborech letectví, meteorologie i fyziky. Vzlety A. Součka obrátily pozornost konstruktérů na problémy výškových letů a vedly k novým konstrukcím karburátorů a přívodu kyslíku pro letce. Při jednom z těchto letů Apollo jen o vlásek unikl smrti, když po srážce s jiným letounem musel vyskočit padákem, který se otevřel až v posledním okamžiku jenom několik desítek metrů nad zemí.

 V roce 1930 se Apollo Souček oženil s Agnes Eleonor O´onnor z Wellesvile. Manželství bylo bezdětné.

Za 2. světové války, to už byl viceadmirálem, byl velitelem několika letadlových lodí, např. letadlové lodi Hornet, se kterou se zúčastnil aktivně téměř všech hlavních válečných operací proti Japonsku. Z této lodi vzlétl v čele své letky k prvnímu náletu na Tokio. Hornet byla potopena Japonci roku 1942 v Tichém oceáně. Po kapitulaci Japonska velel Souček tehdy nově postavené letadlové lodi Franklin Delano Roosevelt. Za korejské války se stal velitelem slavné flotily číslo 77, která podnikala rozsáhlé nálety na invazní armády. Tato flotila byla také první, která použila proti nepřátelům elektronicky řízené střely.

Po skončení korejské války byl Apollo Souček jmenován přednostou leteckého oddělení ministerstva námořnictví. V roce 1951 byl admirál Souček přidělen jako námořní atašé velvyslanectví USA v Londýně. Zde zemřela jeho choť.

Za korejské války admirál Apollo Souček poskytl interview československému oddělení Hlasu Ameriky. V rozhovoru hrdě hovořil o svém původu, o svých rodičích, o svém životě a o svých tehdejších úkolech. Prohlásil, že si je vědom českého původu: "U nás v Oklahomě se hovořilo česky a nemusím ani dodávat, že nám rodiče i babička vyprávěli o krásných a nezapomenutelných tradicích českého lidu."

Admirál Souček byl dán do důchodu v červnu 1955. Amálii Ondráčkové -- Součkové o tom píše: "Je mi nyní 58 let. Doufám, že zůstanu u námořnictva až do 62 let, ale může se stát, že mi v tom zabrání tělesný stav."

Admirál byl sice dán do důchodu, ale hned byl zvláštním usnesením Kongresu pověřen závažným úkolem, uspořádáním výprav admirála Richarda E. Byrda k Jižní točně. Byrd měl být velitelem výpravy, Souček kapitánem lodi. Osud však rozhodl jinak.

 Apollo žil sám ve svém apartmá ve Washingtonu na 16. ulici. V době mezi 19. a 22. červencem uspořádal večeři pro své přátele, která měla být rozloučením před jeho cestou do Antarktidy. Protože se Apollo Souček nedostavil na plánovanou schůzku s admirálem Byrdem, požádal Byrd Apollova bratra Zeuse, aby zjistil, proč se Apollo nedostavil. Když se Zeus nemohl bratra dovolat, informoval policii. Ta vnikla násilně do bytu a našla Apolla mrtvého. Podle lékaře podlehl srdeční mrtvici, datum úmrtí stanovil na 22. července 1955.

O smrti admirála Součka přinesl zprávu veškerý tisk USA. Všechny velmi obsáhlé nekrology zdůraznily, že tento admirál námořnictva USA dělal čest nejen své škole, tj. Námořní akademii, ale i své rodině a celému českému národu, z něhož jeho rod vzešel. Jeden z vřelých nekrologů napsal admirál Dufek, shodou okolností rovněž Čechoameričan, který převzal po Součkovi místo při Byrdově výpravě k Jižní točně. Dufek v nekrologu zdůraznil, že Apollo Souček byl nositelem mnoha vysokých vyznamenání za hrdinství i výbornou službu.

Čechoameričan admirál Apollo Souček byl pochován se všemi vojenskými poctami na Čestném hřbitově ve Washingtonu po boku své choti 26. července 1955.

28. srpna 1955 píše Zeus Souček z Minneapolis Amaly Ondráčkové: "Drahá Amaly, Váš milý dopis z 5. srpna mne dostihl poté, co nejprve došel do Úřadu námořního letectva ve Washingtonu. Ve svém dopise mě žádáte, abych Vám poslal jisté informace týkající se Apolla. Utrpěl vážný srdeční záchvat. Strávil šest měsíců v Námořní nemocnici v Baltimore, Maryland, a byl konečně propuštěn z nemocnice jako schopný převozu domů. Nicméně jeho kondice byla taková, že nebyl schopný aktivní služby a odešel do penze jako viceadmirál. Po manželčině smrti v Londýně, přestal Apollo prakticky žít. Po svém penzionování to vzdal. Upřímně jsem cítil, že nechuť k životu byla příčinou jeho stavu."

Vladimír Polák
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...