:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

368. vydání (4.10.2001 )

podklad Kees Veenenbos V astronomických časopisech, knížkách, filmech a samozřejmě i na internetu narazíte na předpověď, že každou chvíli by měla v naší Galaxii explodovat nějaká nápadná supernova. Hvězdářské statistiky totiž hovoří poměrně jednoznačně: každý rok zanikne přibližně jedna stálice, zhruba každá padesátá až stá pak v podobě oslnivé supernovy. Alespoň jednou za století bychom tedy měli takový ohňostroj vidět na vlastní oči. A jelikož poslední dobře zdokumentovaný případ pochází z roku 1604, musí se další objevit každou chvíli...
Jenže stejná statistika říká, že taková supernova nemusí být v žádném případě nijak oslnivá! Z rozboru dosud pozorovaných explozí spolu s plynnými zbytky supernov srovnatelného stáří vychází, že v těsné blízkosti Slunce (do pěti kiloparseků) bouchne hmotná stálice jednou za 175 let. Přepočteno na celou Galaxii pak každých dvacet let. Poněkud méně optimistické jsou ale odhady jasnosti budoucího stelárního kostlivce. Pouze v deseti procentech případů zazáří na pozemské obloze supernova jasnější -3 mag. S dvacetiprocentní pravděpodobností se bude její jasnost v maximu pohybovat mezi -3 a +2 mag, resp. mezi +2 a +6 mag či +6 až +11 mag. Ve zbývajících třiceti procentech se pak ukrývají stálice slabší 11. velikosti. Šance, že se budeme "opalovat" v paprscích umírající hvězdy jsou tedy minimální...
Škoda. Paráda, kterou zažil Tycho Brahe se jen tak nezopakuje: Byl jsem tak překvapen, že jsem se nestyděl nevěřit svým očím. Ale když jsem jiným ukázal místo a oni tam hvězdu také viděli, nebylo pochyb. Je to skutečně zázrak, buď největší od začátku světa v přírodě vůbec, nebo alespoň zázrak stejně veliký jako ony popsané v Písmu, totiž zastavení se Slunce na nebeské dráze na prosbu Jošuovu a zatmění Slunce při ukřižování. Neboť všichni filozofové se shodují a fakta to prokazují, že na nebi není žádných změn, vzniku ani zániku; ale že nebe a nebeská tělesa na něm se nemění ani co do počtu, rozměrů, světla, ani v žádném jiném ohledu...

Jiří Dušek

 

Dočkáme se ještě za našich životů jasné supernovy? (273 odpovědí)

  • jasně, musí se objevit každým dnem (60%)
  • ne, štěstí nám přát nebude (11%)
  • kdo ví? (29%)

 

 

Vrchol nevkusu nebo zasloužená pocta?

V některých astronomických kruzích se hovoří o návrhu pojmenovat po obětech atentátu ve Spojených státech na pět tisíc planetek. O neoficiálním postoji českého zástupce komise pro jména planetek, Jany Tiché z Hvězdárny a planetária České Budějovice s pobočkou na Kleti, vypovídá tento krátký rozhovor na aktuální téma.

 Je pravda, že existuje návrh na pojmenování více než pěti tisíc planetek po obětech atentátu z 11. září tohoto roku?

Ano, takovy navrh se objevil v internetove diskusni skupine venovane amaterskym pozorovanim planetek. Jeho autorem byl clovek, ktery se sice o planetky zajima, lec sam se pokud vim na jejich sledovani nepodili. Mimochodem, nebyl to American, ale Nemec.

Odkud by se vůbec tolik planetek vzalo? Vždyť to představuje čtvrtinu všech dosud pojmenovaných těles?

Dosud pojmenovanych planetek je 8830, ve srovnani s tim by cca. 5000 jmen po obetich teroristickych utoku bylo obrovskym podilem jmen. Dalsich cca 20 tisic planetek ma take poradove cislo, cili je mozne je pojmenovat, ale pojmenovane zatim nejsou a zrejme to nikterak rychle nepujde.

Není tento krok, pokud by se vůbec uskutečnil, poněkud "americkocentrický"? Vždyť obětí nejrůznějších atentátů na celém světě, stejně jako občanských válek, okupací atd. atd. bylo ve zbytku světa celá řada. Vlastně mnohem víc. Jistě, to, co se stalo ve WTO, je tragédie, ale na druhou stranu, co ti ostatní? Ti byli jiní?

Osobne si nemyslim, ze zbabely teroristicky utok na NY a Washington, je smerovan pouze vuci Spojenym statum, ale proti cele "nasi" civilizaci (uvazuji jak ji nejpresneji nazvat), a koneckoncu ne vsechny obeti byly Americane. Je vsak pravda ze by navrh na "5000 jmen" mohl byt jako "americkocentricky" pochopen, a navic by opravdu pominul obeti mnoha atentatu, utoku a katastrof na celem svete. I proto neni mnoho astronomu teto iniciative prilis nakloneno.

Jako jedna z "rady moudrých", můžete nám prozradit, jak celá tato iniciativa dopadne? Jak se k ní staví profesionální hvězdaři?

Nejen profesionalni astronomove (vcetne projektu LINEAR, ktery ma v soucasnosti nejvice volnych planetek k pojmenovani) ale i mnozi amatersti pozorovatele planetek se vyjadrili tak "ze si nejsou jisti" timto na prvni pohled zamerem, ze chteji vyckat az opadnou nejsilnejsi emoce, ze si nejsou jisti, jak by to prijaly rodiny obeti (nektere by to mohlo naopak dale traumatizovat), zda by to meli uskutecnit astronomove sami, nebo ve spolupraci s rodinami a/nebo prateli obeti.

Je znat, ze je to zejmena pro mnoho kolegu, hlavne americkych ale nejen jich, zjitrene a citlive tema. Ciste pragmaticky vzato presny seznam obeti neni tak snadne vytvorit a nadto pojmenovat naraz cca 5000 planetek by byla obrovska prace. Ke kazde planetce musi byt totiz napsano a prislusne zduvodneni, udaje overeny, vyloucena nebo upravena jmena shodna ci podobna s jiz existujicimi. Tuto pracnou planetkovou administrativu dela dobrovolne (a samozrejme bezplatne) 13 clenu komise, jinak profesionalnich astronomu, vedle sve prace, a 5000 jmen by je asi "zavalilo". Jen pro srovnani -- za uplynulych pet let 1996-2001 pribylo 3500 jmen. Nase komise se ovsem vubec nebrani navrhum jmen po jednotlivych obetech teroristickeho utoku od jednotlivych objevitelu planetek, jejichz rodiny ci pratele byli postizeni a je mi lito, ze musime ocekavat ze i takove se budou objevovat.

Nezavisle na teto iniciative "5000 jmen" se Komise pro jmena planetek a komet pri Mezinarodni astronomicke unii (the CSBN of the IAU) jednomyslne rozhodla na pamatku a ucteni obeti teroristickych utoku na New York, Washington a let 93 United Airlines 11. zari 2001 pojmenovat symbolicky tri planetky. Vybrana tri jmena by mela souznit s pocity sveta zasazeneho tragedii a zaroven se pokusit byt pozitivni (je-li to dnes jeste mozne). Jmena by mela byt zverejnena v mesicnim cirkulari Mezinarodni astronomicke unie pro planetky (Minor Planet Circulars) 2. rijna 2001. Vice proto jako clenka komise pro jmena malych teles slunecni soustavy pri Mezinarodni astronomicke unii mohu prozradit (a napisu) az po tomto datu.

Děkuji za odpovědi, ptal se Jiří Dušek.

 

Příběh nepolapitelných neutrin -- díl druhý

"Dnes jsem učinil cosi, co by teoretik neměl ve svém životě nikdy udělat. Pokusil jsem se nevysvětlitelné objasnit nepozorovatelným." Nositel Nobelovy ceny švýcarský fyzik Wolfgang Pauli (1900-1958) v dopise delegátům fyzikální konference v Tübingen ze 4. 12. 1930, kdy přišel s hypotézou o existenci neutrina.

Experimentátoři vycítili svou příležitost a v průběhu osmdesátých let vybudovali nové podzemní detektory, založené na různých metodách registrace neutrin. Snad největšího úspěchu dosáhli Japonci, kteří vybudovali podzemní detektor Kamiokande v zinkovém dole Takajama v hloubce 1000 m, umožňující poprvé zachytit stopy po jednotlivých neutrinech a tudíž určit i směr jejich příletu.

Aparatura dnes obsahuje 50 tisíc tun superčisté destilované vody a čerenkovovské záblesky, vyvolané interakcí neutrin s protony, jsou zaznamenávány v naprosté tmě více než 11 tisíci fotonásobiči. Tak se na jedné straně podařilo přesvědčivě prokázat, že elektronová neutrina přicházejí opravdu ze Slunce, ale na druhé straně se zjistilo, že je jich vskutku méně, než vyplývá z modelů -- zhruba polovina vypočteného množství.

Prakticky týž výsledek dala nezávislá měření galiovými detektory SAGE na Kavkaze a GALLEX v pohoří Gran Sasso v Itálii. První důkaz, že chyba je v neutrinech, a nikoliv ve hvězdách, podal v roce 1998 mezinárodní tým 100 badatelů z 23 zemí, jenž ukázal, že Kamiokande registruje také mionová neutrina, vznikající při rozpadech primárního kosmického záření v zemské atmosféře, avšak jejich počet je až dvakrát nižší, než se čekalo. To nelze vysvětlit jinak, než oscilací mionových neutrin, ve shodě s domněnkou MSW.

Nejnovější přímý důkaz o oscilacích slunečních neutrin zveřejnil letos v červenci mezinárodní tým 113 fyziků z Kanady, USA a Velké Británie, jenž zpracoval obsáhlá měření z kanadského podzemního detektoru v Sudbury (SNO). Akrylová nádoba umístěná v niklovém dole v hloubce 2 kilometry pod zemí obsahuje 1000 tun těžké vody o hodnotě 300 milionů dolarů, zapůjčené na pět let kanadskou komisí pro atomovou energii. Je obklopena téměř 10 tisíci fotonásobiči, která od roku 1999 sbírají údaje o elektronových neutrinech ze Slunce. Za 241 dnů měření se tak podařilo získat údaje o 1169 slunečních neutrinech, což už je postačující statistika pro věrohodné závěry.

Porovnáním výsledků ze Sudbury a měření z Kamiokande (ta jsou totiž částečně citlivá i na zachycená mionová a tauonová neutrina, kdežto v Sudbury se zaznamenávají výhradně neutrina elektronová) se zjistilo, že rozdílné výtěžky obou experimentů lze jednoznačně připsat na vrub neutrinovým oscilacím. Během svého letu ze Slunce k Zemi se některá původně elektronová neutrina změní v jiný typ (změní tedy tzv. vůni v terminologii částicové fyziky) a tudíž jsou pro Sudbury neviditelná, kdežto v experimentu Kamiokande částečně ano.

Z teorie oscilací pak vyplývá, že by se v Sudbury mělo registrovat (5,05+/-0,2) SNU (slunečních neutrinových jednotek) a z právě zveřejněných pozorování vychází hodnota (5,44+/-1,0) SNU, což je fakticky velmi dobrá shoda. Uvedená chyba měření se navíc dále sníží, až budou zpracována všechna dosud získaná data. Musíme však mít stále na paměti, že Kamiokande i Sudbury mají poměrně vysoký energetický práh (7,5 MeV; na rozdíl od Davisova detektoru s prahem 0,81 MeV a galiovými detektory s prahem 0,23 MeV), takže dokáží zaznamenávat sluneční neutrina jen z jediné nepříliš významné větve protonově-protonového řetězce termonukleárních reakcí, jež produkuje pouze 0,05 promile slunečního neutrinového toku. Tuto reakci lze symbolicky zapsat takto:

8B --> 8Be + pozitron + elektronové neutrino (14 MeV).

Důsledky těchto objevů ovlivní jak částicovou fyziku tak astrofyziku i kosmologii. Posílila se důvěra v správnost našeho chápání reakcí jaderného slučování, což má bezprostřední praktický význam pro budoucí rozvoj bezpečných termonukleárních elektráren. Jsme schopni popsat okamžité fyzikální poměry v nitru Slunce, zejména pak centrální teplotu s přesností na několik málo procent -- v nitru Slunce panuje vedro 15,7 milionů kelvinů. Oblast, v níž významně probíhají termonukleární reakce, má vůči rozměru Slunce nepatrný poloměr přibližně 1 procento celkového poloměru Slunce; "neutrinové Slunce" má na naší obloze úhlový průměr pouhých 18"!

Oscilace neutrin rovněž prokázaly, že neutrina musejí mít kladnou -- byť nepatrnou -- klidovou hmotnost a mohou tudíž představovat nejméně 1 promile a nejvíce až 18 procent celkové hmoty vesmíru. I když pravděpodobnější je ona dolní mez, znamená to, že kosmická neutrina představují přinejmenším čtvrtinu z celkové hmotnosti běžných hvězd ve vesmíru!

Otvírá se též cesta k detekci neutrin, která přicházejí z dalekého vesmíru a mohou nám podat zprávu o stavu vesmíru ve zlomcích první sekundy po velkém třesku. Výrazně se zlepšila i fyzikální představa o stavebních kamenech, z nichž je sestaven celý vesmír včetně nás samotných. Nemusím být ani podprůměrným astrologem, abych se odvážil předpovědět, že Nobelova komise má pro tento obor ještě nějakou tu cenu za fyziku v záloze.

Jiří Grygar
Zdroj: Centrum částicové fyziky, Fyzikální ústav AV ČR, Praha
 

Bude nebo nebude?

Blíží se listopad a vás možná čím dál tím častěji napadá otázka: Jak to bude letos s Leonidami?

 Jestliže se splní předpovědi předních expertů, dočkají se pozorovatelé Severní Ameriky, dokonce i náhodní kolemjdoucí, v neděli osmnáctého listopadu jedné z nejintenzivnější smršti meteorů za posledních tři desetiletí. Unikátní déšť přinesou Leonidy vylétající z hlavy nebeského Lva, jinak však zbytky, které v minulosti opustily jádro komety Tempel-Tuttle.

Je to jenom předpověď, ale pokud vyjde, pak se mohou Američané za úsvitu 18. listopadu těšit na zajímavé divadlo. Na bezměsíčné obloze se má objevit od několika set až po dva tisíce meteorů v hodině. Tedy takových pět až deset za minutu, možná i víc.

Ještě větší bouře přijde o osm hodin později. Tehdy budou mít nejlepší výhled lidé kolem datové hranice, v západním Pacifiku. Ve východní Austrálii, Japonsku, ale též Filipínách a východní Číně by se mohli dočkat až několika tisíc meteorů v hodině. To všechno je ale předpověď. Jak to celé dopadne bude zřejmé až 19. listopadu. My budeme při tom a vy?

Jiří Dušek
Zdroj: Spacer.com a další
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...