:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

366. vydání (24.9.2001 )

 Není to tak dávno, co jsem se v sobotu odpoledne procházel po Karlově mostě. Páni, to byl šrumec! Davy turistů se prodíraly skrz "umělecké" stánky nejrůznějšího druhu. Kolorované fotografie Hradčan či romantických malebných zákoutí, naivní kresbičky těžko zařaditelných výjevů, mozaiky na skle, vážné i žertovné malíře, kteří vám zaručeně krásný obrázek obličeje zhotoví od pěti do patnácti minut, mexické píšťalky, kožené pásky ve stylu hippie, indiánské čelenky, ruské čapky atd. atd. Do toho krákorala dixielandová skupina na straně jedné, rádoby operetní árie na straně druhé, citera na straně třetí a ožrala na straně čtvrté. Prostředkem mostu běžela jeptiška, v jedné vztyčené ruce svírala bibli, ve druhé kříž a v podobě mírně hysterického záchvatu velebila JEHO. Na vodě zase majestátné oblouky okukovali turisté ze zaručeně dokonalé repliky vikingské lodi poháněné spalovacím motorem...
Tento multinárodní mumraj mne nechal zcela chladným. Tuším, že to bylo v roce 1997, kdy jsem si před jedním krámkem v turecké Konji uvědomil, že na turistické "suvenýry" má monopol jedna celosvětová, dobře utajená firma. Tretky, které tam měli vystavené, jsem totiž už někde viděl. Ano, pak se mi to vynořilo před očima. Viděl jsem je v Egyptě, Sýrii dokonce i v Indii a v Nepálu!
A pak mi to došlo. My všichni, cestovatelé našeho druhu, se pohybujeme v imaginárním světě řízeném nadnárodním kartelem. Jeho bossové pochopili, jaké blbosti máme rádi: přívěsky, náramky, korálky, tašky, řemínky, šátky, čaje... a zaplavili s nimi celý svět i Prahu. Ano, je to tak. Tyto zaručeně pravé krajové suvenýry vyrábí a dováží jedna nejmenovaná firma z Honkongu. Nebo z Číny? Nebo z Malajsie? To je úplně fuk. Až na pár drobných rozdílů je dostanete všude. Pražský Karlův most nevyjímaje.

Jiří Dušek

 

 

 

Borelly v negližé

Po patnácti letech, od sondy Giotto u Halley, jsme prostřednictvím revoluční observatoře Deep Space 1 navštívili další kometární jádro. Jak vypadá? Jako brambora.

 V noci z úterý na středu byly prostřednictvím mimořádné tiskové konference Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně odtajněny první, předběžné výsledky z průletu sondy Deep Space 1 kolem jádra komety Borelly. "Dovoluji si Zemi představit dalšího člena rodiny Sluneční soustavy, kometu Borelly," prohlásil vedoucí projektu Marc Rayman.

Na záběrech je zřetelné jádro ze špinavého ledu, na první pohled podobné ohromné bramboře, která je devět kilometrů dlouhá a asi čtyři kilometry široká. Sondě se podařilo rozlišit detaily o velikosti jenom 45 metrů -- o něčem takovém jsme si mohli v přídě Halley nechat jenom zdát.

Jak si vlastně taková tělesa představujeme? Odpovídá Miloš Tichý z Observatoře na Kleti: "Kometární jádra si představujeme jako shluk balvanů a ledů, obklopený prachovou obálkou s celkovou hustotou menší než je hustota vody v pozemských podmínkách. Jsou na něm místa aktivní (ta s ledem) a neaktivní (kde již pevné částice vytvořily nepropustnou slupku). Dříve se myslelo, že komety jsou aktivní jen poblíž přísluní, ale pozorování velkými dalekohledy (obzvláště práce K. Meech(ové)) dokázaly, že komety jsou aktivní během celého oběhu kolem Slunce, jen poblíž přísluní více. Též prachová obálka kolem vlastního jádra se mění, poblíž přísluní je nejhustší a největší, v odsluní je nejmenší."

 Zřetelné je i to, že je jádro Borelly strakaté; na povrchu se střídají světlé a tmavé plochy, jejichž složení je samozřejmě zatím velkou neznámou. Zhruba uprostřed se přitom nachází rozsáhlá, docela nápadná světlá oblast, která -- stejně jako jiná taková skvrnka na okraji -- zřejmě souvisí s několika výtrysky prachu a plynu. Ty jsou patrné na dalších záběrech z větší vzdálenosti. "Je to zcela šokující," komentoval spatřené útvary Larry Soderblom. "Tyto snímky nám říkají, že jsou kometární jádra mnohem komplikovanější, než jsme si dosud dokázali představit. Rozeklaný terén střídají lehce zvlněné krajiny, hluboké propasti a velmi, velmi tmavý materiál."

K zajímavým výsledkům došel i iontový a elektronový spektrometr. Zařízení sice původně sloužilo pro výzkum efektů spojených s činností iontového motoru, avšak během návštěvy Borelly zjistilo, že se kolem jádra nachází asymetrická atmosféra. U většiny komet si přitom pozoruje pěkně kulová koma prachu a plynu... Tento výkyv má nejspíš na svědomí několik nápadných výtrysků. Tři z nich, patrné i na záběrech, se splétají v jeden větší, jenž sahá do vzdálenosti až šedesát kilometrů.

"Záběry komety 19P/Borrelly mě překvapily tím, jak je jádro této komety dosti podobné jádru komety 1P/Halley. Jinak jsou ta zřetelně vidět větší struktury/útvary na povrchu, ale to se díky výzkumu komety 1P/Halley očekávalo," uzavřel tímto komentářem rychlý rozbor pořízených snímků Miloš Tichý.

Jiří Dušek
Zdroj: JPL News a další.
 

Jak se vaří kometa?

Určitě víte, že srdcem každé komety je několik kilometrů veliké jádro: Je tak malé a tak tmavé, že jej ze Země nelze spatřit. Jakmile se ovšem přiblíží ke Slunci, začne se z jeho povrchu uvolňovat plyn i prach a kolem dokola se přechodně vytvoří velmi řídká obálka o velikosti od stovek tisíc až po několik milionů kilometrů.

Jádro se rázem zviditelní, na obloze se objeví kometa. Plynoprachová obálka je totiž nasvětlena Sluncem: díky tomu zde plyn svítí podobně jako v pozemských výbojkách, prach pak sluneční záření velmi účinně rozptyluje. Hmotnost přechodné atmosféry je však zcela zanedbatelná, veškerá hmota komety zůstává stále ukryta v jádru. Jestliže tedy chcete "uvařit kometu", stačí, když dokážete uklohnit alespoň kousek jejího jádra. Zde je recept.

Potřebovat budete: hrníček tuhého oxidu uhličitého (tzv. suchého ledu), hrníček vody (nejlépe špinavé), dvě až tři polévkové lžíce jemného písku či prachu, polévkovou lžíci toneru do xeroxu, několik mililitrů čpavku, špetku organického materiálu, dva hrníčky s obsahem 2 dcl (mohou být i plastikové), nepropustný silný igelitový pytlík, dobře izolující rukavice, lžící na míchání, ochranné brýle.

Z pozemských i družicových pozorování vyplývá, že kometární jádra nejsou nic jiného než křehké slepence oxidu uhličitého, vodního ledu, prachu a nepatrného množství organického materiálu. Všechny tyto ingredience seženete velmi snadno. Pouze oxid uhličitý vám možná bude dělat problémy. Jako tzv. suchý led ho ale získáte v některých potravinářských zařízeních. Pamatujte přitom na to, že značně rychle sublimuje. Nebudete-li pokus provádět ihned, musíte si ho sehnat větší množství.

Jak si tedy uvaříte vlastní napodobeninu kometárního jádra? Jednoduše: Nejdříve vezmete kostku suchého ledu, zabalíte ji do novin a kladívkem rozdrtíte na jemný prášek, který zaplní asi jeden šálek na čaj. Při manipulaci buďte opatrní a vždy používejte rukavice! Suchý led má teplotu kolem mínus sedmdesáti stupňů Celsia, jeho kontakt s nechráněnou pokožkou proto může způsobit vážné popáleniny.

Do druhého hrníčku nalijete vodu s trochou jemného písku. V zimě s úspěchem využijete rozpuštěný špinavý sníh, který najdete podél silnic a chodníků. Přidejte pár mililitrů čpavku (je obsažen například v některých prostředcích na čištění oken), nepatrné množství organického materiálu (do roztoku můžete plivnout) a polévkovou lžící černého toneru do xeroxu. Ten směsi dodá matnou černou barvu. Kometární jádra jsou totiž velmi tmavá.

Výsledný koktejl nalijete do nepropustného silnostěnného igelitového pytlíku a poté opatrně přisypte dobře rozdrcený suchý led. Z vnějšku, ovšem pořád s rukavicemi, směs neustále promíchávejte a hněťte, dokud vám po několika sekundách neztuhne a nevytvoří malou kompaktní hrudku. Chraňte si přitom oči, odpařující se oxid uhličitý bude intenzivně bublat a špinavý materiál drobně prskat ven z pytlíku.

Hrudku po chvíli vytáhněte a pozorně si ji prohlédněte. Právě takto by asi vypadal úlomek nefalšovaného kometárního jádra: Chladná porézní a velmi tmavá hmota, složená z oxidu uhličitého a vody. Z jejího povrchu se v podobě bílých obláčků uvolňuje oxid uhličitý, který přechází z tuhého stavu rovnou do plynného (sublimuje). Obdobně se chovají i skutečné komety.

Kvůli přesnosti ale musíme zdůraznit, že pravé vlasatice, resp. jejich jádra, vznikala zcela jinak. Zformovala se ze zbytků zárodečné mlhoviny, ze které před více než čtyřmi a půl miliardami let vznikly Slunce, planety, naše Země i my. Tedy v kuchyni mnohem grandióznějšího stvořitele.

Jiří Dušek
Zdroj: Podle http://rady.astronomy.cz
 

Deep Space 1: Trefa do černého

Známá americká sonda překvapila i ty největší optimisty. V noci ze soboty na neděli prolétnula kolem jádra komety Borelly a pořídila na tři desítky černobílých záběrů.

 "Bylo to neskutečné," komentoval kritické chvíle Donald Yeomans z Jet Propulsion Laboratory. "Přesně jak jsme čekali, přišla řada překvapení." Technici v tomto významném kosmickém středisku v kalifornské Pasadeně totiž krátce po průletu získali náhled na záběry, které Deep Space 1 během setkání pořídila. Portréty ihned začali na Zemi přesouvat v plném rozlišení, veřejnosti budou k dispozici v průběhu tohoto týdne.

Originální observatoř se kolem komety Borelly protáhla ve vzdálenosti jenom dva tisíce kilometrů, rychlostí 60 tisíc kilometrů v hodině. Úkol měla o to stíženější, že na něj nikdy nebyla připravena. Jako snůška technologických experimentů si s sebou nevzala žádný ochranný štít, dokonce i zásoby paliva pro korekční trysky klesly na nejnižší možnou míru. Měla však štěstí.

"Nemáme žádné indicie, že by se setkala s nějakou větší prachovou částicí," řekl Donald Yeomans. Setkání proběhlo v neděli 23. září třicet minut po půlnoci na3eho 4asu. První měření začala už několik hodin předtím, naplno se však rozběhnula až hodinu a půl před okamžikem "0" -- v té chvíli přišel na řadu palubní spektrometr, jehož měření umožní studovat chemické složení Borelly.

První černobílý záběr jádra vzniknul 32 minut před největším přiblížením, snímek s nejlepším možným rozlišením se pak observatoři podařilo zhotovit jenom několik minut před průletem. V té době také začal pracovat iontový a elektronový detektor, původně určený k monitorování zkušebního motoru. I on se pokusil získat nějaká vědecky zajímavá data.

Zdá se, že většina ambiciózního plánu byla nakonec splněna. Deep Space 1 úspěšně navštívila místa, kam se poprvé a naposledy dostala trojice sond Vega 1, Vega 2 a především Giotto, které v březnu 1986 sledovaly jádro komety Halley. Jestliže budou systémy sondy pracovat i nadále bez problémů, chystají technici NASA několik riskantních experimentů, jež by v minulosti mohly vést k trvalému zničení iontového motoru. Pokud i tento nápor přežije, pak ji v listopadu tohoto roku čeká naprosto neúprosné vypnutí. Paliva už má, jen co by se do náprstku vešlo, a navíc všechny své úkoly už dávno splnila. Víc než bohatě. Díky!

Jiří Dušek
Zdroj: Deep Space 1 news, Space.com a další.
 

Ztracený pásek

Zvukový záznam z 20. července 1969 pořízený během přistávání lunárního modulu Apolla 11 se zapsal do dějin. Co se při těchto nejkritičtějších událostech letu odehrávalo přímo v řídícím centru, si však můžeme poslechnout až dnes.

 Dlouho postrádaná nahrávka zaznamenává činnost tzv. "bílého týmu", jehož vedoucím byl Gene Kranz. Každý člen této skupiny měl při přistávání svůj specifický úkol: jeden se staral o palivo, druhý o výšku, třetí o orientaci modulu, čtvrtý o zdravotní stav posádky atd. V záznamu se proto mísí pokyny mezi vedoucím letu a jeho kontrolory a pochopitelně i posádkou.

Hlavní podnět k nalezení tohoto zajímavého záznamu dal Kipp Teague, který má na starost online archiv informací z celé mise Apollo. Pásek byl nakonec objeven v audio archivu Vesmírného centra v Houstnu pod označením "bad tape". Má totiž velmi mizernou kvalitu. Začátek záznamu je skutečně velmi špatný, protože v magnetickém záznamu došlo ke ztrátě jeho funkčnosti. Když však technici z NASA přehráli pásek celý, byli velmi mile překvapeni.

Záznam z řídícího centra neobsahuje pouze důvěrně známé hlasy Neila Armstronga a Buzze Aldrina, ale také Gena Kranze -- vedoucího letu, jehož slova jsou rovněž velmi důležitá. Na záznamu si můžeme vyslechnout jeho pokyny k jednotlivým kontrolorům a také k Charliemu Dukovi -- capcomem, který komunikoval přímo z astronauty. Po přistání lze rovněž zřetelně slyšet rozhodnutí (tzv. "T1") o tom, zda-li mají astronauti setrvat na Měsíci nebo okamžitě odstartovat zpět. Takže neváhejte a unikátní záznam si ihned přehrajte. Je ve formátu Real Player, trvá deset a půl minuty a představuje přijatelných 2,5 megabajtu.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: BBC News a další.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...