:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

365. vydání (20.9.2001 )

David Miller/DMI Není to tak dávno, co na stránkách IAN Jirka Dušek popisoval své zděšení z poměrů panujících mezi našimi astronomy v padesátých letech. Mnohá hašteření i vážnější rozpory jsou koloritem na nejedné české, moravské či slezské hvězdárně i dnes. Byl jsem do hloubi duše přesvědčen, že nové nápady, fungující služby, "jedním slovem" -- skutečně kvalitní práce na jakémkoliv pracovišti -- jsou podmíněny klidným zázemím bez osobních sporů. A protože žádné takové "sterilní" pracoviště neznám, vždy jsem si v duchu říkal, že se všichni, celá astronomická komunita, okrádáme o energii zbytečnými žabomyšími válkami. Ale ouha, není to tak jednoznačné! Zlom v mých úvahách nastal nedávno, když jsem si koupil retro CD "Zvoňte zvonky" skupiny Prúdy. (Je to skvělá muzika, překřtil jsem si je na slovenské The Doors, ale o to zde nejde...) Jeden z protagonistů, Fedor Freš, si psal v dobách vrcholného "tvůrčího kvasu" deník.
Zde je kratičká ukázka: " ...Po Poď so mnou sa začali krízy, a tých bolo toĺko, že by nestačilo viac takýchto zošitov. Vždy ale bol aspoň jeden nasraný a aspoň dvaja utvorili separé. ... Ohovára sa úplne bežne. Celkovo vzaté, okrem Paĺa bol za pol roka každý priemerne už dvakrát vyhodený z kapely, a poniektorý člen už dva-päť krát z kapely odišel. Ako vidieť, onedlho to bude zrelé na Pezinok. ..." (v Pezinku je blázinec, pozn. tg)
A tak nevím, možná jsou právě neklidné poměry na pracovištích tou živnou půdou pro "penicilínové plísně nápadů". Sám sebe už asi nezměním, pokud mám něco udělat, vím, že potřebuji klíííííd!

Tomáš Gráf

 

 

 

Deep Space 1: Cíl na dohled

Téměř zapomenutá, ale o to důležitější sonda Deep Space 1 se blíží ke svému dalšímu, zřejmě již poslednímu cíli. V sobotu 22. září proletí jenom dva tisíce kilometrů od jádra komety Borrelly.

 Deep Space 1 váží necelých pět set kilogramů a vypadá jako dva a půl metru vysoká popelnice ozdobená dvojicí slunečních panelů o šířce téměř dvanáct metrů. Vznikla jako první ze série experimentálních zařízení projektu "New millenium", v rámci kterého si technici NASA naostro zkoušejí řadu nových technologií.

Nejdůležitějším polínkem zkušebního ohně se v tomto premiérovém případě stal tzv. iontový motor poháněný reaktivní silou iontů urychlených elektrostatickým polem. Na rozdíl od běžně používaných chemických trysek sice dosahuje tahu pouze zlomků newtonů, ovšem po velmi dlouhou dobu týdnů až měsíců s minimální spotřebou paliva i elektrické energie. Pro meziplanetární výpravy tedy přímo mana nebeská.

Stejně důležitý je autonomní navigační systém Deep Space 1, který bere v potaz pozemní kontrolou zadané cíle a určuje způsob jejich dosažení. "Najdi svoji polohu a v případě potřeby zažehni iontový motor," tak lze charakterizovat jeho úkoly. V případě, že hardwarové problémy znemožní dosáhnout cíl, vymyslí jiný způsob, rozvede strategii, připraví a provede změnu kurzu, eventuálně zjistí prostřednictvím detektorů přesnou polohu. Navíc bez ustání monitoruje stav jednotlivých zařízení, a jestliže odněkud vypluje zákeřná chyba, rychle na ní upozorní a pokusí se ji zneškodnit. Teprve v případě, kdy se problém ukáže jako neřešitelný, vyčká Deep Space 1 na instrukce ze Země.

Netřeba zdůrazňovat že podobné aplikace u budoucích výprav podstatně sníží četnost zásahů řídícího střediska a tudíž i cenu za provoz meziplanetárních laboratoří.

 Zkušební let sondy se samozřejmě neobešel bez problémů. Na cestu se vydala už v říjnu roku 1998 a původně měla v průběhu několika měsíců "pouze" testovat všechna novátorská zařízení. Zlatým závěrem celé mise byl pak průlet kolem blízkozemní planetky Braille. Ten se bohužel zdařil jenom částečně: Pro závadu na kameře se podařilo získat pouze několik neostrých záběrů.

Další závady přišly krátce po ukončení primární mise, v září 1999. Deep Space 1 vypověděla službu navigační kamera. Normálně fatální nehoda však nechala pozemní techniky chladnými -- přeprogramovali software a k orientaci sondy v prostoru nyní používají kameru pro vědecká pozorování. Má sice menší zorné pole, ale jinak sloužila docela dobře.

Bohužel, mezitím Deep Space 1 ztratila možnost prolétnout hned kolem dvou kometárních jader. Původně zamýšlená návštěva vlasatice Wilson-Harrington v lednu 2001 byla obětována k vyřešení palubních závad. Problémy s orientací se naposledy zopakovaly i minulý měsíc.

Nyní je ale Deep Space 1 na cestě ke kometě Borrelly a pokud nedojde k tragické nehodě, proletí ve vzdálenosti 7 935 kilometrů v sobotu 22. září. Zpět na Zemi pošle 32 černobílých záběrů jejího jádra, jehož velikost se odhaduje na maximálních deset kilometrů. V provozu samozřejmě budou i další detektory.

Pozorování může zmařit pouze skutečnost, že se neví, kde přesně jádro leží. Ze Země nebylo nikdy přímo pozorováno a tak si ho polointeligentní sonda musí vyhledat sama. Chyba o velikosti větší než čtvrt úhlové vteřiny přitom znamená, že na svých počítačových monitorech uvidíme pouze černou obrazovku. Observatoř přitom není možné prakticky nijak ovládat -- veškeré informace se na vzdálenost 220 milionů kilometrů předávají 24 minut…

 Avšak neházejme flintu do žita. V případě úspěchu navštívíme po patnácti letech -- od průletu Giotta kolem Halley v '96 -- intimní okolí další vlasatice. A pokud ne -- dny sondy jsou stejně sečteny. Její zásoby paliva jsou téměř na nule a řídící středisko ji v listopadu vypne. Dokonce je možné, že o hydrazin na pohon trysek přijde už během průletu kolem vlasatice.

Možná ji ale poslední ránu udělí sama Borrelly. Při návštěvě bude totiž na sondu padat kometární prach rychlostí až šedesát tisíc kilometrů v hodině. A vzhledem k tomu, že se s takovým průletem nikdy nepočítalo, sonda není vybavena žádným štítem, bude pro Deep Space 1 smrtící střet s částicí o velikosti lidského vlasu.

Ostatně není nejmladší. Pokud bychom její misi přirovnali běžně dlouhému lidskému životu, pak své hlavní úkoly -- tedy test nových technologií -- splnila ve věku 64 roků. Když navštívila planetku Braille, bylo ji 67 a při plné síle vydržela až do 93. narozenin. Tehdy přišla o naváděcí kameru.

Druhou šanci dostala ve 149. roce svého života, kdy byly obnoveny její systémy a mohla se tak vydat ke kometě Borrelly. Až se k ní dokodrcá, bude ji už 259 let, což je i na kosmickou sondu úctyhodný výkon. Držme ji pěsti, aby ji to vyšlo.

Jiří Dušek
Zdroj: Deep Space News a další
 

Ocenění Zdeňka Kvíze

V Třebíči proběhly oslavy 900.výročí založení benediktinského kláštera v Třebíči. Při této příležitosti byla udělena pamětní plaketa města Třebíče významným rodákům. In memoriam dostal toto ocenění také RNDr. Zdeňek Kvíz CSc. Ocenění převzal v zastoupení rodiny, která žije v Australii Dr. Grygar. Měl jsem tu čest se této události jako dlouholetý přítel Zdeňka účastnit.

 Potomci Dr. Kvíze poslali k této události zdravici jejíž text přikládám: Tak kde začít? Naše vzpomínka na Třebíč i celé Československo je velice minimální, neboť mně bylo 7 a mému bratrovi Milošovi 5 let, když jsme v roce 1969 přijeli do Austrálie. Myslím si, že mám stále pár "obrázků v paměti" na Zdeňkův rodný dům v Třebíči. Zdeněk nám také říkal, že tam rostly nejlepší hrušky, které kdy jed.

Původně jsme přijeli do Austrálie jen na 3 roky, neboť Zdeněk spolupracoval s australskými astronomy při studiu meteorů, ale asi po 18 měsících nás chtěla československá vláda odvolat zpátky, a tak se naše rodina rozhodla emigrovat a zůstat v Austrálii.

Po několika let se zjistilo, že meteory nebudou ničit satelity, a tak bylo míň peněz na vědecký výzkum meteorů a Zdeněk začal více a víc pracovat v astronomickém výzkumu proměnných hvězd. Tahle práce ho přivedla kromě hvězdáren v Austrálii také do Švýcarska i do Chile v Jižní Americe na ESO (European Southern Observatory).

Zdeněk rád cestoval a v roce 1974 a 1980 jsme s ním strávili 6 a 12 měsíců v Ženevě ve Švýcarsku, kde Zdeněk spolupracoval s ženevskou hvězdárnou. Naneštěstí -- protože jsme emigrovali "ilegálně" -- jsme se nemohli do Československa podívat, i když jsme cestovali po západní Evropě a několikrát byli blíž než 100 kilometrů od Třebíče. Což mi připomíná, že brzo po příjezdu do Austrálie, když jsme se dozvěděli, že v Austrálii je hodně velice jedovatých hadů a pavouků, že si 5tiletý Miloš stěžoval, že "všude je něco špatného: v Austrálii jsou jedovatí hadi a pavouci, a v Československu jsou komunisti."

Naštěstí se situace zlepšila a Zdeněk se mohl konečně podívat znovu do České republiky a setkat se se starými přáteli asi po dvaadvaceti letech. Dělá nám to velikou radost, že Zdeněk je tak velice vážený a bude vzpomínán v Třebíči -- ve svém rodném městě a ve své vlasti. Zdeněk se i po pětadvaceti letech v Austrálii pořád velice cítil Čechem. I to, ze stále mluvím a rozumím česky, je zásluha našich rodičů -- Zdeňka a Jany, kteří trvali na tom, že se doma bude mluvit česky, abychom to nezapomněli. I já se cítím Čechem, i když také Australanem.

Velice nás mrzí, ze tam dnes nemůžeme být; bylo by to pro nás i pro naše rodiny velice vzrušující. Mí dva synové Joel (10 let) a Alex (8 let) si Zdeňka ještě pamatují, ale dcery Moya (6 let) a Sonia (5 let) se narodily až po jeho smrti a velice je mrzí, že nikdy neviděli dědečka. Pro ně by to dneska bylo velice speciální. Doufám, že se za pár let do Třebíče dostanem a že uvidím zas a budu moci ukázat svým dětem město, kde se jejich dědeček narodil. Ladislav Kvíz

Kája Pavlů
 

Pegas

V době rozkvětu meteorické sekce v Brně v padesátých letech vznikl mj. unikátní časopis Pegas, jehož hlavním inspirátorem a autorem byl dr. Zdeněk Kvíz, jenž v té době v Brně působil na Lidové hvězdárně. Jeho část si nyní můžete přečíst i vy. Jediné číslo tohoto zvláštního posla vyšlo v červenci 1957 (po Spasiteli).

 Nepravidelný oběžník pro kritiku a sebekritiku v astronomii a vědách příbuzných.

Motto: "Pegas měl křídla zpuchřelý"
Velle: "Tak dlouho se kouká do nebe, až z něj spadne meteor."

Pociťujíce vážný -- ba co Pegas dí -- katastrofální nedostatek odborné astronomické literatury a seriozního časopisu, snažíme se tuto mezeru zakytovat. Vysokou vědeckou úroveň časopisu zaručí kontakty s celou posloupností význačných astronomů, kteří si z kultivačních důvodů nepřejí být jmenování, a to jak z vysokohorských, pahorkovitých, rovinných, úvalných, kaňonských a podmořských observatoří.

Vydávajíce tento časotisk, neodvažujeme se nazvat jej deníkem, neboť bude vycházet v noci a ne tak často, ani týdeníkem, měsíčníkem či ročníkem, nýbrž náladníkem, protože bude vycházet podle naší nálady.

Náš náladník bude přinášet praktické návody na zhotovení nejsložitějších astronomických vedlestrojů nejdvojduššími prokrajky. Připravujeme pod heslem "Radar do každé rodiny" návod "Jak si postavím radiolokátor od A do Z se šroubovákem a kleštěmi v ruce", "Dalekohled s proměnlivým ohniskem" a pod.

Tento časotisk bude pravidelně zařazovat do svého obhektaru astronomický slovníček "Co to vlastně je", kde budou vysvětleny mnohé namnoze mnohému mnoho nejasné výrazy.

Vítáme všechny podněty a zlepšovací či zhoršovací návrhy a budeme je na naších stránkách zpřísedňovat veřejnosti.

redakce

Astronomové jako takoví
Pozastavily-li se vaše oči nad názvem tohoto článku, zahloubejte se s námi nad jistým druhem populace našeho národa, která se zove lid astronomický. Nebudeme zde činiti rozdílů mezi amatéry a profesionály, protože většinou profesionál vzniká z amatéra určitým vývojovým procesem, který má za následek, že obě skupiny astronomů se liší hlavně tím, že jedni ze svého zájmu mají živobytí a druzí těžkosti v podniku, ve škole či v rodině. Ti první za to peníze dostávají, druzí dávají.

Jednotlivé typy, jak je zde budeme probírat, nejsou seřazeni ani podle abecedy, ani vývojově, věcně, podle autorů či barvy hřbetu, ani jakkoliv jinak. S jednotlivými typy se můžeme setkat obvykle na celostátních astronomických sjezdech, kde jest možno naši astronomickou populaci vidět pohromadě. Protože jsme optimisté, začneme u tohoto typu:

Astronom-pesimista se vyznačuje tím, že říká, že všechno je lumpárna, a že nemá cenu něco dělat, a když už, tak něco, co vůbec nikde nedělají, ať to má cenu nebo ne. Obvykle nepozoruje, nestuduje, jen jezdí na sjezdy a nadává na nepochopení ostatních spoluobčanů, aniž by v této věci něco podnikl. Jemu se podobá astronom-nekňuba, který čeká, až mu dalekohled i s hvězdárnou spadne do klína, a veškerá jeho činnost spočívá v naříkání.

Dále poznáváme typ, jenž je mnohdy začínajícím typem astronoma, astronom-přístrojář. Tento živočich obvykle sestavuje dalekohledy všeho druhu, a vždy končí tím, když může konstatovat, že dalekohledem je dobře vidět. Zhotovení dalekohledu je pro něho hlavním a často i konečným cílem. Mnohdy však je to i nějaký jiný přístroj, více méně užitečný. Zhotovené přístroje jsou většinou velice precisní a pohled na ně -- ve vzácných případech i skrze ně -- oku lahodí. Pochvalte přístroj, dokonalou práci a pečlivost zhotovení a zmíněný výrobce je váš. Běda však, naznačíte-li jen trochu, že by se mohlo s přístrojem něco užitečného dělat.

Vyšší stadium tohoto typu je astronom-fabrika, který začne vyrábět dalekohledy a různé pomocné přístroje, později kopule, a má snahu dodávat celé hvězdárny včetně dalekohledu, hromosvodu, koupelny a ledničky na infračervené desky Agfa. Pokud alespoň něco z toho udělá, je obecně užitečný.

Astronom-gigantik. Jeho touhou je mít co největší dalekohled, největší průměr zrcadla, nejdelší ohnisko, nejtlustší pilíř, nejtěžší montáž, největší kopuli, největší díru do komína, nejdelší elektrické vedení pod omítkou, nejústřednější topení na hvězdárně a pod. Opačný případ -- že by někdo chtěl mít nejmenší dalekohled atd. -- není znám. Nejlepší a nejslavnější jsou i výsledky s jeho nejdokonalejším dalekohledem. Pozoruje také nejneobvyklejší úkazy na obloze jako třeba tunel na Měsíci, kterým je vidět mlhovinu v Andromedě nebo vyfotografuje stacionární meteor s kulovou hvězdokupou v pozadí.

B>Astronom-obchodník./B> Tento typ obvykle využívá důvěřivé duše nadšeného amatéra a prodá mu draho třeba rouru od kamen s připomínkou, že je to výborný tubus pro dalekohled. Tak prodává i různé jiné věci, obvykle skleněné, neboť u těch je nejpravděpodobnější, že důvěřivý amatér, neznalý poměrů, bude věřit, že se hodí k dalekohledu. Jinak obchoduje též se šrouby, šneky, závažími k dalekohledu a jednou vám snad nabídne za mírný poplatek zprostředkování koupě parcely na Měsíci. K tomuto typu se řadí i takoví astronomové-amatéři, kteří si dají zaplatit za každou kresbu Marsu či za povolení použití jeho snímku oblohy pro diapositivy.

Astronom-objevitel má touhu učinit velký objev a hlavně mimořádný jako např. pád bolidu na Měsíc, výbuch sopky na Marsu, zákryt Venuše Jupiterem v konjunkci s mlhovinou v Andromedě či tak nějak. Potom objeví hvězdokupu v Herkulovi co by kometu a Barnardovu šipku co by novu, vytváří různé teorie změn vzhledu Marsova povrchu, domnívá se, že Einstein se mýlil a pod.

Astronom-vypravěč obvykle není ani tak astronom jako vypravěč. Vypráví v rámci popularisace astronomie mnohé báchorky právě tak o vesmíru jako o tavení železa, uskladňování krmiv, studeném odchovu telat, meziplanetárním létání, o posledním typu horizontální frézy, o křížovém osevu a orání s předradličkou. Eventuelně při té příležitosti vypráví i dětem pohádky podle barevných diapositivů. Všechnu uvedenou činnost provádí s velkým nadšením pro věc a hlavně proto, že za to dostane honorář.

Astronom-specialista se obvykle zajímá jen o určitý, velmi úzký obor astronomie a ostatní části astronomie zcela zavrhuje. Tak na př.pozoruje pouze a jen teleskopické meteory a jen třebas Orionidy, nebo pozoruje Slunce jen v pondělí, na Silvestra a 29.února v přestupném roce. Tento typ je obecně prospěšný, protože alespoň něco pozoruje.

Astronom-representant svým vystupováním a jednáním si hraje na význačného vědce a říká často: "Já a jiní vědci se domníváme..." Je nejlépe informován o nejposlednějších novinkách v astronomii a nevynechá ani jednu příležitost na to upozornit. Když je řeč o odborných astronomických problémech, obvykle se blamuje a nějak to zamluví díky svým diplomatickým schopnostem. Hodí se dobře pro vítání zahraničních hostů, zahajování sjezdů a schůzí, otevírání výstav a hvězdáren a pro společenskou representaci vůbec.

Astronom-(amatér)2 /čti:amatér na druhou/ čili astronom-milovník zve mladé dívky k pozorování oblohy, udivuje je svými znalostmi souhvězdí, jmen hvězd, vesmírných vzdáleností a jiných kosmických dat. Něžná duše dívčina mnohdy naletí jak létající talíř na jeho znalosti tajů vesmíru a při pohledu na objekt blízko zenitu spočine v polibku v jeho náručí. Další podrobnosti se vymykají zaměření tohoto časopisu. Dlužno však poznamenat, že uvedený typ je někdy dokonce schopen i pozorovat, a je-li to povaha silná a lne k astronomii více než k oné dívce, pozorují alespoň přechodně oba.

Astronom-poeta čili hvězdář-básník obdivuje krásy zimního i letního nebe, zná nazpaměť Nerudovy "Kosmické písně" a jiné básně o vesmíru a neodpustí si nikdy mluvit o hluboce zahloubaných hvězdářích do přehlubokých stříbrných hlubin vesmíru a s kosmickou něžností vzhlíží k plápolavému světlu Venuše, Fomalhauta, Zuben el Genubi a Ras Algethi. Chtěl by složit báseň na 200palcový dalekohled na Cheopsově pyramidě, ale k jeho smutku jsou oba objekty ve skutečnosti daleko od sebe. Zas v okně zadumán a slza vhrkla v oko, když klesla hvězda s nebes výše, a zas nic pořádného nepozoruje.

Existuje ještě mnoho jiných, podružných typů či typů kombinovaných, avšak spokojíme se s tímto hrubým rozdělením a detailní propracování přenecháme další generaci, protože v dětech je národ věčný. Pokud by snad uvedené zde řádky někomu něco připomínaly, pak to není podobnost čistě náhodná, ale je to ono.

Zdeněk Kvíz

Naším mladým amatérům
(Shora nadepsaný a níže uvedený článek se naprosto vymyká rázu celého časopisu z čehož plyne, že autor zde promlouvá naprosto vážně, což se občas stává -- pozn. red.)

Nepochybně v mnohém z mladých a nadšených amatérů vzniká touha stát se astronomem z povolání. A právě těm je určen tento článek. Nehledě na to, že potřeba nových astronomů není právě velká -- i když je větší než v době, kdy pisatel těchto řádků stál před podobnou otázkou -- nechť každý uváží následující okolnosti.

Chce-li někdo studovat astronomii, musí mít předně dobré znalosti z matematiky a fysiky, jakož i vážný zájem o tyto obory a o skutečnou vědeckou práci. Sebedokonalejší znalosti z astronomie mu nebudou k ničemu, když jich nebude umět použít k vlastní vědecké práci. Dobrý vztah k vědecké práci může každý posoudit podle toho, jak dalece jej zajímá praktická astronomická práce, jako pozorování proměnných hvězd, meteorů, Slunce, zákrytů hvězd Měsícem apod., případně též samostatné zpracování pozorovacího materiálu.

Co tedy poradit našim amatérům s výše zmíněnými znalostmi a studujícím na jedenáctiletkách? Podle dnešního stavu věcí chtěl bych na adresu našich mladých astronomických nadšenců říci: Milý amatére, který máš rád astronomii a toužíš se stát profesionálem, začni v prvé řadě pozorovat, a to hned. Neříkej si, že to nedovedeš. V dostupné literatuře je dost praktických návodů pro pozorování, přečti si je a začni pozorovat. Studuj také odbornou astronomickou literaturu, na kterou se svými vědomostmi ještě stačíš, a máš-li možnost, navštěvuj hojně dosažitelnou lidovou hvězdárnu a snaž se pracovat tam v některé z jejích sekcí. Pokud nepracuje žádná sekce v oboru, který Tě zajímá, můžeš se pokusit o její založení. Své pozorování si nenechávej pro sebe, ale bez ohledu na jejich kvalitu je co nejdříve pošli k posouzení na hvězdárnu, která se daným oborem zabývá. Žádná pozorování - ani cvičná - nenechávej doma ležet, i když víš, že ještě zdaleka nejsou tím, čím by měla být.

Dobře uděláš, najdeš-li si přátele s podobnými zájmy, a není-li ve vašem městě astronomický kroužek, můžete jej založit. Přiveďte tam starší občany a snažte se získat pro astronomii veřejné činitele a tím i podporu z jejich strany. V těchto případech se nedej nikdy odradit prvními neúspěchy. Za astronomii se musíš umět bít, protože i dnes je ještě mnoho lidí, kteří považují tuto vědu za věc zcela zbytečnou a neužitečnou. Když vytrváš, dostane se do Tvé povahy více průbojnosti a bojovnosti, což budeš později hodně potřebovat až se staneš profesionálem. V mnohých případech bude nutno svádět i domácí boj s rodiči, kterým nebude po chuti Tvá astronomická vášeň. Vždyť mnozí rodiče si dnes ani neuvědomují, že astronom je právě tak vědecký pracovník jako matematik, fysik, chemik či biolog. Podnikavost a dobré organisační schopnosti by neměly chybět ani u jednoho adepta astronomie. Když naše budoucí mladá generace astronomů bude umět prosazovat své požadavky, tak se snad jednou dočkáme onoho velkého dvoumetrového zrcadla, které bude zatím v ostatních zemích již zcela běžným přístrojem.

V současné době vycházejí z našich vysokých škol průměrně jeden až dva astronomové za rok. To dává našim amatérům víc naděje než v době, kdy autor článku četl jako septimán v astronomickém časopisu, že právě jednou za pět let se uvolní místo astronoma. Záleží na každém, jak pevné bude jeho odhodlání a schopnosti. Kdo opravdu něco dovede a chce se k astronomii dostat, podaří se mu to, i když třeba ne hned po vystudování.

Co tedy po maturitě, když jsi již získal amatérskou prací a pozorováním jisté zkušenosti a znalosti z astronomie? Přihlas se ke studiu na vysoké škole na specialisaci odborné fysiky. Tím máš zajištěnou existenci jako fysik pro případ, že se Ti nepodaří stát se astronomem. Konečně i jako fysik se specialisací pro vysokofrekvenční elektrotechniku můžeš se jednou uplatnit v radiové astronomii, která se dnes vyvíjí přímo bouřlivě. Vždyť většina našich předních astronomů vyšla jako fysikové a mnohdy pracovali zpočátku v jiném oboru, než se dostali k astronomii. První dva roky budeš studovat odbornou fysiku a pokračovat pilně v pozorování a amatérské astronomické práci. Potom se snaž, pokud tomu tak náhodou nebude, aby alespoň při jedné vysoké škole v ČSR bylo zřízeno odborné studium astronomie. Když se Ti to přes všechno úsilí nepodaří, nevěs hlavu, budeš-li opravdu chtít, k astronomii se nakonec přece dostaneš. To už bude záležet na Tvém umu a podnikavosti, okamžité konstelaci astronomů v ČSR a dalších okolnostech, které během studia poznáš.

Pro ty, kteří nebudou a nemohou studovat na vysoké škole -- nebo alespoň ne vědy matematicko-fysikální -- chci připomenout, že astronomii může člověk pěstovat i při jiném povolání, které nemá tak vysoké požadavky jako studium astronomie. Možná, že výpravčí na malé stanici má na astronomii víc času než pomocná síla na lidové hvězdárně. Jsou i takové obory astronomické práce, které nevyžadují velkých znalostí, zato hodně trpělivosti a vytrvalosti. Nechť si každý uvědomí, že nejvíce komet na světě objevil Pons, který byl vrátným na hvězdárně v Marseille.

Proto -- kdo chce v astronomii něco opravdu užitečného vykonat, ať se řídí heslem: Per aspera ad astra!

Zdeněk Kvíz

Novinky doma i v cizině

Zrovnoprávnění v Anglii!
Od našeho dopisovatele z Greenwiche se dovídáme, že náš návrh o zrovnoprávnění se ujal a že byla na Greenwichi zřízena nultá polednice, která bude -- podle nezaručených zpráv -- procházet 2 m nad nultým poledníkem, což bude mít za následek, že bude mít větší obvod. Očekává se, že v nedalekém budoucnu bude též vytvořena vedle rovníku rovnice a vedle pólu polárka (nikoliv Nanuk).

Zprávy z Marsu!
Marsovský populární deník "Večerní Velká Syrta" přinesl zajímavou zprávu o pozorování neobvyklých úkazů na Zemi. Přes blízkost Země Slunci bylo možno pozorovat na jejím povrchu -- v místech, kde kdykoliv jindy nic takového nebylo dosud spatřeno -- zvláštní světelná znamení, pozorovatelná hlavně v době, kdy Měsíc se nacházel mezi Marsem a Zemí. Mnozí význační marsovští astronomové se domnívají, že je to odraz měsíčního světla od objektivů či zrcadel pozemských astronomických teleskopů. Zvláště velký svit byl pozorován Sinus Prostieiovus, z čehož lze soudit, že je tam největší dalekohled na Zemi. Na celé věci je nepochopitelné, že tyto záblesky nebyly pozorovány dříve. Buď je to tím, že schválně všechny dalekohledy byly namířeny na Mars nebo že jejich počet následkem rozšíření hnutí "Dalekohled na každý čtvereční kilometr" v poslední době značně vzrostl. Předpokládáme-li náhodné rozložení směrů dalekohledů, pak z počtu pozorovaných svítících bodů lze odhadnout, že na Zemi připadá 16 dalekohledů na 1 km2 souše. Tento fakt by si měli uvědomit činovníci Organisace spojených marsovských národů a umožnit všem pomarsanům kýžený pohled do vesmíru zřízením lidové observatoře v každém městě. (Podle seriosních našich astronomických pracovníků jsou uvedené zprávy výplodem nejpustší fantasie, jaká se kdy mohla zrodit v marsanském mozku. Zpráva o záblescích na Zemi je podle některých domněnek také jen výmyslem jisté hvězdárny, která ještě nesplnila plán návštěvníků dalekohledu a snaží se tímto způsobem uměle zvednout počet návštěvníků, aby jich měla víc než ostatní hvězdárny. -- Pozn. red.Večerní Velké Syrty).

Redakce časotisku PEGAS upozorňuje všechny čtenáře, že v takových případech, kdy by se někdo cítil nějakým naším příspěvkem dotčen, nechť se ho to nedotýká, neboť řešíme problémy naší astronomie čistě neosobně, zcela obecně a že v případech, když se už někdo opravdu dotčen cítí, jde o podobnost čistě náhodnou. Náš časotisk je neosobní jako mikrometr.

Zpráva o pozorování meteorického roje DATLID
Skupina pozorovatelů na hvězdárně v Nízké Vysoké objevila dne 30.února t. r. nový roj teleskopických meteorů, jejichž radiant leží v polárním souhvězdí Datlus Minus čili Menší Datel. Z celkového počtu 2 (slovy dvou) zpozorovaných meteorů 80 % mělo radiant v uvedeném souhvězdí. Frekvence stoupá zvečera zvolna, při svítání se projevuje prudký pokles počtu meteorů. Bylo zjištěno, že maximum nastalo. Průměrná barva meteorů je hnědá, průměrná délka činí 490 stupňů, 60 % meteorů mělo stopu. Průměrná magnituda m=11,4793682. Další pozorování tohoto roje ještě zpřesní tyto výsledky.

Návod na postavení dalekohledu
Dalekohled vezmeme a vyhledáme pro něj vhodné místo, ať již na zahradě, na ulici, na střeše, na chodníku, na komíně, na lodi či kdekoliv jinde tak, aby bylo rovné a pak do něj dalekohled prostě postavíme.

Návod na zhotovení dalekohledu
Kupme čočku (nikoliv hrách). Zhotovíme bednu (dlouhou), nebo někde či kdekoliv jinde seženeme rouru, ať již plechovou, papírovou, kameninovou, betonovou, vodovodní, od kamen (raději nezahnutou), což necháváme laskavému čtenáři k uvážení podle jeho svalových schopností a vkusu. Nyní zjistíme, jak je dlouhá roura (nejlépe nějakým měřítkem) a jak je dlouhé ohnisko čočky (vezmeme čočku, Slunce a papír, dáme čočku mezi Slunce a papír; kde papír hoří, tam je ohnisko, nehoří-li papír nikde, je čočka bez ohniska a jako zmetkový výrobek ji vrátíme anebo žádáme, aby jí bylo ohnisko dodatečně zhotoveno). Je-li roura delší než ohnisko, zařízneme ji (na délce, nikoliv jako husu -- pozn.red.), ulomíme, ustřelíme, ukousneme a pod. Je-li však ohnisko delší než roura, zařízneme je pilkou na železo podle délky použité roury. Je-li roura zahnutá, vypůjčíme si od známého elektrikáře kleště na ohýbání trubek a ohneme vhodně ohniskovou vzdálenost. Je-li roura ohnutá do 90 stupňů, nepotřebuje dalekohled žádnou montáž, neboť pouze vhodným držením dalekohledu opřeného v ohbí spatříme kterýkoliv předmět na obloze či kdekoliv jinde. Okulár upevníme na opačném konci (opačný konec je ten druhý). Má-li dalekohled barevnou vadu, použijeme odbarvovače značky Astro-Anticolour nebo tuzemského výrobku Nedalbarvad (nemá dalekohled barevnou vadu) a v 10% roztoku dalekohled vyvaříme. Když to nepomůže, prodáme dalekohled barvoslepému zájemci. Není-li obraz v dalekohledu dosti ostrý, přibrousíme jej na jemném brousku a obtáhneme na řemeni. Až uvidíte něco v dalekohledu, postaveného podle našeho návodu, napište nám o tom!

Zdeněk Kvíz

Pozn. při elektronické korektuře: V době, kdy se při Lidové hvězdárně v Brně ustavila uprostřed temných padesátých let XX. stol. zásluhou RNDr. Zdeňka Kvíze, Luboše Kohoutka, Jaromíra Mikuška, Káji Pavlů a dalších meteorická sekce, vznikal na schůzích sekce, celostátních seminářích a při zatažené obloze během pozorování svérázný meteorický folklór, dochovaný především ve zpěvníku pěveckého sdružení Kňubol (= Kňučící bolid) a v expedičních kronikách (Viz rubrika Textové ptákoviny na URL adrese: http://www.astro.cz/people/grygar). Zdeněk Kvíz (*1932 v Třebíči, +1993 v Sydney) k němu vydatně přispíval jednak četnými slovními hříčkami a přesmyčkami, jednak svéráznou mluvou, což nejlépe dokládá unikátní vydání časotisku a náladníku PEGAS, jenž vyšel v létě 1957, když jej za poměrně dramatických okolností přepsala na stroji a tajně rozmnožila v kanceláři národního podniku JABLONEX tehdejší nadšená meteorářka Rita Stopová z Jablonce n. N.. Naštěstí se alespoň jeden výtisk původního ilegálního malého nákladu dochoval a Rita, provdaná Jeníkovská, pořídila nedávno ve Švýcarsku, kam v roce 1968 s manželem emigrovala, již zcela legální xeroxové kopie. Z jedné takové kopie pořídila Romana Pavlů-Přibylová z Brna koncem března 2000 prakticky identickou elektronickou verzi.

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...