:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

361. vydání (6.9.2001 )

 Když se tak člověk prochází po nebi, listuje jednotlivými souhvězdími a prosívá exotická jména hvězd, nabývá falešného dojmu, že si oblohu v minulosti prohlíželi výhradně Evropané, resp. hvězdáři z okolí Středozemního moře. Vždyť názvy jednotlivým stelárním obrazům dali před více než šesti tisíci roky lidé z povodí Eufratu a Tigridu, zatímco stálice si vysloužily jméno prostřednictvím Ptolemaiova Almagestu. Omyl!
Bezkonkurenční evropská kultura se pouze tvrdě prosadila v celém zbytku světa. Ostatně jako v mnoha jiných případech. Počínaje kalendářem, několika málo úředními jazyky, náboženstvím, frekvencí televizního vysílání, a konče třeba univerzální kolou, cigaretami či prášky na praní. Přes všechnu tu globalizaci, která alespoň v astronomii nastala před více než pěti stoletími, to však neznamená, že by ostatní národy neměly bohatou hvězdářskou mytologii.
Vezměme si jenom takový Velký vůz. Američané tuhle nápadnou skupinu nazývají Naběračka, Egypťané ji kdysi Krokodýl, pro Číňany to byl nebeský palác jedno z bohů, zatímco pro dávné Araby umrlčí máry. Stejně pestré jsou i historky o stvoření světa, hvězd, planet a samozřejmě i o zážitcích, která tato nebeská tělesa později prožila. Nebyli to jenom antičtí bohové, kteří dováděli na nebesích. Pro některé jihoafrické kmeny byla Mléčná dráha kouřem z táborových ohňů v podsvětí, pro obyvatele pouště Kalahari pak popelem rozsypaným bájnou dívkou. Australští domorodci viděli v Měsíci s Jitřenkou dva bratry, kteří dali světu prvního muže a ženu. Neméně pestré a do značné míry komplikované dějiny mají i obyvatelé tichomořských ostrovů, stejně jako Asijci a původní Američané. Peruánští Kečuánci měli ve světlých a tmavých skvrnách Mléčné dráhy Koroptev, Lamu, Lišku, Ropuchu nebo Hada. Po Slunci, Měsíci, Jižním kříži a Síriovi -- ovšem v jazyce Mapuče jihoamerických indiánů, nese jméno i čtveřice zrcadel Velmi velkého dalekohledu v Chile: Antu, Q-jen, Me-li-pal a Jepun.
Pestrá hvězdná obloha, posetá na první pohled myriádami blikotavých stálic, stejně jako věčně kolotajícími bludicemi, usměvavým Měsícem a vřele teplým Sluncem, totiž nefascinovala jenom nás Evropany, nýbrž i celý zbytek světa. A i když se ta větší část nedokázala "úředně" prosadit, ignorovat bychom ji rozhodně neměli. Naopak.

Jiří Dušek

 

 

 

Červený život ve španělských dolech

Planetární geologové spolu s biology získávají stále jasnější představu o tom, jaké podmínky panovaly na Marsu v době jeho geologického rozkvětu. Pozemské studium se však nemusí vždy obracet směrem k červené planetě. V některých případech lze totiž marsovské laboratoře nalézt přímo na Zemi.

 Hledání mimozemských forem života je úzce spojeno především s jednou z jeho nejzákladnějších potřeb -- s existencí vody v kapalném stavu. To je ostatně důvod, proč se stále hovoří o Marsu či o Jupiterově měsíci Europa, jako o potenciálních nositelích primitivních forem života. Povrch dnešního Marsu je o vodu v kapalném stavu ochuzen, ale není vyloučeno, že v době ještě poměrně nedávné, tomu bylo jinak: Je možné, že dlouhými údolími skutečně protékaly řeky a že množství vody dodnes spočívá v hlubokých podpovrchových rezervoárech.

Planetární geology o tom přesvědčuje množství indicií, i když přesvědčivý a jednoznačný důkaz stále chybí. Výsledky sondy Galileo pro změnu oživily domněnky o existenci vody pod ledovou kůrkou měsíce Europa.

Dosud neznámé formy života, které by na těchto cizích světech mohly přežívat, se asi nebudou příliš podobat těm, se kterými se běžně na setkáváme na naši planetě. V extrémních podmínkách panujících na Marsu či Europě mohou totiž existovat jenom velmi jednoduché mikroorganismy. Na Zemi přitom najdeme takové nezmarné organismy na mnoha místech: od zamrzlých a velmi suchých údolí na Antarktidě až po horké vulkanické proudy poblíž hlubokomořských příkopů. Proč by tedy nemohly jednoduché mikroorganismy přežívat na povrchu červené planety během jeho dřívější epochy a po zhoršení životních podmínek se přesunout pod jeho povrch, kde by byly chráněny před okolními nepříznivými podmínkami?

V případě Europy je povrch pro existenci života příliš chladný, ale teoreticky by mohl existovat v hloubi podpovrchového oceánu, který se pravděpodobně nachází zhruba třicet kilometrů pod jeho ledovou skořápkou.

Formy života, které mohou existovat v tak velkých hloubkách, dosud astrobiologové neznají. Některá pozemská extremní prostředí na Zemi jsou však pro vědce v tomto směru hotovou laboratoří, které simulující podmínky na dnešním Marsu či Europě.

Je však nezbytné říci, že technické problémy spojené s hledáním jiných forem života jsou nesmírné: jedním z nich je vrtání pod povrch. Inženýři a astrobiologové ale už dnes prověřují podobné techniky na různých místech Země. Jedna z takových zajímavých oblastí se nachází v Rio Tinto v jihozápadní části Španělska.

Stejně se jmenuje i dnešní těžařský gigant, který v této oblasti těžil během minulého století minerály. Těžební průmysl měl ale dramatický dopad na okolní prostředí: Půda je dnes neplodná díky přítomnosti kyselin, takže přežily pouze nejodolnější organismy. Mnoho dřívějších dolů bylo zatopeno a tak se z nich vytvořila velká jezera bez přístupu kyslíku, na kterých je okysličováno jen několik centimetrů svrchní vrstvy. Tyto jezera jsou extrémně kyselá, kolem 2,2 pH a méně! Přesto se i v těchto nehostinných podmínkách nachází mikrobiální život.

Rio Tinto se tak dostalo do centra pozornosti astrobiologů. Dá se totiž předpokládat, že v oceánu na Europě či v podpovrchových rezervoárech vody na Marsu, lze rovněž očekávat vodu bez přístupu kyslíku. Některé oblasti v okolí Rio Tinto proto mohou být názornou ukázkou toho, jak kdysi vypadal Mars. Data ze spektrometru teplotních emisí (TES -/ Thermal Emission Spectrometer), který je na palubě sondy Mars Global Surveyor (MGS), umožnila objev neobvyklých ložisek minerálu zvaného hematit v oblasti Terra Meridiani. Mnoho geologů výskyt tohoto železitého minerálu (Fe2O3) spojuje s činností vody.

 "Myslíme si, že tyto ložiska jsou poměrně stará. Byla zakryta před několika stovkami milionů let nebo více a dnes jsou odkryta díky větrné erozi," Tvrdí Victoria Hamilton -- planetární geolog z Arizonské univerzity.

Oblast Terra Meridiani proto bude sledovat i sonda Mars Odyssey 2001, která má ve své výzbroji novu generaci termálního spektrometru THEMIS s třicetkrát lepším rozlišením, než předchozí MGS.

Rio Tinto ve Španělsku podle všeho představuje jakousi pozemskou analogii Terra Meridiani, protože voda v těchto oblastech je nejen velmi kyselá ale také obsahuje velké množství železa (až 15 gramů železa na litr). Proto zde mají jezera tak nápadně červené zabarvení. Podmínky v ekosystému Rio Tinto se možná podobají podmínkám, které panovaly na Marsu v oblasti Hematite Site, v době jeho formování.

Výzkumem oblasti se dnes zabývají španělští astrobiologové společně s odborníky z NASA: Srovnávají složení mezi Rio Tinto a Terra Meridiani a určují charakter oblasti Rio Tinto z odebraných vzorků a z leteckého snímkování v blízké infračervené oblasti spektra, které přineslo jisté podobenství z dat získaných MGS.

Není divu, že Rio Tinto se stalo středem zájmu španělských astrobiologů. Uvažuje se také o stavbě Centra pro astrobiologii poblíž Madridu, které bude přičleněno k astrobiologickému institutu NASA. Koluje dokonce historka, že vychytralí španělští vědci zajistili neplánovaný přelet Dana Goldina (administrátora NASA) nad touto oblastí, během jeho návštěvy Španělska. V momentě, kdy zvolali "Podívejte Mars!", byl Goldin rázem získán pro jejich plány.

 Dvě z plánovaných laboratoří se zaměří především na oblast Rio Tinto. První laboratoř se bude věnovat zdrženlivému průzkumu pomocí mobilního robota dálkově ovládaného z centra v Madridu. Cílem tohoto programu je příprava technologií, které mohou být využity při skutečném zkoumání Marsu pomocí automatických vozítek. První prototyp robota poveze sadu instrumentů, včetně optického mikroskopu a zařízení pro analýzu DNA z biologických vzorků. Protože v této oblasti spolu úzce souvisí problémy geologie a biologie, bude robot vybaven i spektrometrem pro detekci minerálů. Druhá laboratoř týkající se Rio Tinto bude zkoumat výlučně zdejší mikroorganismy.

Kromě vědeckého cíle tohoto projektu přinese výzkum i finanční zisk. Ačkoliv mnoho lidí považuje vedlejší "zaměstnání" jako špatné ospravedlnění vesmírného výzkumu, je užitečné mít na paměti, že jedny z nejlépe prodávaných produktů mikrobiologie byly izolovány z bakterií přežívajících v extrémních podmínkách. Kdo ví, co všechno výzkum v oblasti opuštěných dolů Rio Tinto přinese.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle Astronomy Now 9/2001 a dalších.
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...