:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

358. vydání (21.8.2001 )

Foto Hvezdarna Upice Hvězdárna v Úpici má jednu příjemnou vlastnost -- kromě řady jiných. Cestu na záchod zde lemuje volně přístupná knihovna. U dveří do oné místnůstky, kam většina z nás chodí sama, se přitom nachází svázané ročníky Říše hvězd...
I když se to nemá, většinou si nějakou tu knížečku na onu slastnou čtvrthodinky pohody, vezmu s sebou. A pokud si ještě stihnu vybrat, sahám po období kolem druhé světové války.
Když si tak člověk listuje tímto půlstoletí starým odkazem českých hvězdářů, úspěšně nabývá dojmu, jak idylická to byla doba. Zprávy o zajímavých objevech a dnes úsměšných teorií, doplňují rady na jednoduchá astronomická pozorování, zprávy z astronomických spolků v Horní dolní nebo Dolní horní, přesně sepsaná návštěvnost Lidové hvězdárny v Praze a tak dále a tak dále. Jenom v letech 1945 až 1952 tu a tam zavane jiný duch, duch zkažené doby politických i nečistých osobních soubojů. Až na profláknutou paní Luisu Landovou-Štychovou to jsou ale skutečně jenom nenápadné náznaky.
Seminář, který se minulý týden odehrál v Úpici, ovšem předvedl něco úplně jiného. Z úst nefalšovaných pamětníků jsme zaslechly příhody o naprosto nechutných podpásovkách vzájemně udílených českými i slovenskými hvězdáři, bojích o trůn prvního astronoma, udavačích, politických šarvátkách, který se účastnila většina nositelů zvučných jmen, vyhnání Antonína Bečváře z Tater a naopak zahnání řady jiných mimo Prahu...
Docela mne to poděsilo. Vždycky jsem si totiž myslel, že tohle je syndrom pouze dnešní doby. Jak nám ale prozradilo několik přednášejících, v minulosti tomu bylo nemlich stejně. Ostatně po návratu redakce zpět do Brna, si budete moci záznamy jejich proslovů vyslechnout v rádiu IAN. Pokud vás zajímá minulost české astronomie, tak si naše vysílání určitě nenechejte ujít. Budete zklamáni.

Jiří Dušek

 

 

 

Expedice Úpice 2001 -- díl tři

Nepravidelné zpravodajství z astronomického tábora na Hvězdárně v Úpici.

Foto Ales Dvoracek V upocené náladě mezi změtí objektivů, počmáraných hledacích mapek a rozebraných počítačů, které se za každou cenu snaží zbavit přebytečného tepla svých procesorů, se pouštím na naléhání mého šéfa Jiřího Duška sepsat pár řádek o dění na Expedicích v minulých dnech.

Pátek
Jako vejce vejci si jsou podobná jednotlivá expediční rána: pomačkané tváře s nepřítomným pohledem, zapomenuté pozorovací deníky pokryté ranní rosou, skvrny marmelády lákající hejna vos a nesnesitelné vedro, které nedovolí už ani minutu spánku.

Dnešní ráno však bylo pro mne přece jen trochu jiné. S rohlíkem v puse jsem totiž stále vyčkával příjezd poštovního vozu, který měl doručit balíček s pamětní deskou věnovanou Antonínu Bečvářovi. Pokud nedorazí dnes, vůbec nevím, co zítra budeme při slavnostním odhalení odhalovat. Snad hezky popsaný kus kartónu nebo barevný list slavného Atlasu Coeli.

Nervózní nejsem jen já, kdo je v opatřování desky namočen, ale pochopitelně i ostatní organizátoři. Naštěstí ještě před koncem snídaně skutečně k bráně hvězdárny doráží modrá Lada-Niva s důvěrně známým žlutým emblémem a očekávaným balíčkem. Ostuda se nekoná, instalace může začít.

Na tomto místě bych asi měl referovat o tom, co se dělo odpoledne, ale skutečně nejsem ten pravý. Seděl jsem totiž v malé místnůstce u počítače a připravoval si přednášku, která byla zařazena do programu zítřejšího semináře. Jen z doslechu tedy vím, že před večerem se konala pěkná a obšírná přednáška Pepy Kapitána o vzniku a vývoji hvězd.

Večer, kdy jsem narychlo překopíroval svou přednášku na disketu a odebral se k večeři, se už začaly sjíždět na úpickou hvězdárnu první astronomické celebrity zítřejšího semináře. Nejdříve dorazil Štěpán Ivan Kovář s výstavou fotografií, které doprovázely jeho známou publikaci "Místa astronomické vzdělanosti".

Panely s černobílými fotografiemi byly rozmístěny do půlkruhu na travnaté ploše před hangárem, což poezii převážně zapomenutých hvězdárniček ještě umocnilo.

Večerní zakalená obloha ale prozradila, že dnes v noci si asi nezapozorujeme. Nutno přiznat, že většině expedičníků tato skutečnost vyhovovala, protože předchozí pozorovací maratón zanechal na všech znatelné následky.

Foto Leon Mis Sobota
Opět klasické úpické ráno, po kterém jsme se odebrali do přednáškového sálu obchodního domu Toman, kde začínal v jedenáct hodin seminář věnovaný Antonínu Bečvářovi.

Dokonale ozvučený sál přivítal nejprve Ivana Šolce, který vzpomínal na Bečváře tak poeticky a poutavě, až člověku přejížděl mráz po zádech. Představil nám totiž Bečváře nejen jako skvělého astronoma, ale především jako výjimečného člověka, který nade vše miloval a obdivoval přírodu.

V podobném duchu pokračoval i další přednášející Záviš Bochníček. Zásluhou jeho vyprávění jsme se mimo jiné dověděli, jakým netradičním způsobem se na Skalnatém plese objevila první kometa. Pak už následovalo mé povídání o měsíčním kráteru Bečvář.

Seminář přerušil jako obvykle výborný oběd paní Samkové a pokračoval až po třetí hodině. Druhou polovinu zahájil Petr Sojka, který nám názorně ukázal, jakým způsobem vznikal Atlas Coeli Novus 2000,0.

Všem přítomným určitě bylo naprosto jasné, že sestavit hvězdný atlas není zdaleka nic jednoduchého ani v dnešní době. Zvlášť názorná byla ukázka "on-line" vykreslování jednoho listu zmíněného atlasu pomocí programu AutoCad. O to větší obdiv budí Bečvářovy atlasy, které vznikly v době, kdy nebyly po ruce ani kapesní kalkulátory, ani počítače.

Petra Sojku vystřídala Jana Tichá, která pro změnu uvedla na pravou míru informace o bečvářově kometě a planetce. Přednáškovou část zakončil Štěpán Kovář povídáním o samotném životě Antonína Bečváře.

Tím ale program semináře neskončil. O půl sedmé jsme se totiž všichni sešli u "Bečvářky" , která získala zcela novou slavnostní tvář. Po mnoha letech závad dokonce ožily i zdejší dalekohledy. Velkou zásluhu na tom měli Leon Miš a Michal Szozda, kteří při jejich ostření strávili nemálo času.

Slunce už žloutlo a všichni expedičníci včetně přizvaných hostů a starosty města Úpice nedočkavě čekali, až Záviš Bochníček odkryje pamětní desku, která bude důstojným způsobem upozorňovat na skutečnost, že právě těmito dalekohledy pozorovala jedna z našich největších astronomických osobností.

Tak skončila oficiální část semináře věnovaného stému výročí narození Antonína Bečváře, jehož duchovním otcem byl Jirka Dušek. Mám upřímnou radost, že jsem se této akce mohl zúčastnit. Antonín Bečvář totiž byl opravdu výjimečným člověkem, ze kterého bychom si v mnohém měli vzít příklad i my, a který i přes své pochroumané zdraví dokázal věci přímo nevídané. Zdá se proto nepochopitelné, že tohoto světově proslulého tvůrce báječných hvězdných atlasů nepřijímala komunita českých astronomů nijak srdečně. Seminář oživil vzpomínky na Bečváře a zvláště těm mladým přiblížil výjimečnost jeho díla.

Stejně jako včerejší noc byla i tato poznamenána zákalem, takže z nástupu na pozorování opět sešlo. Většina vedoucích se proto věnovala konverzaci s frankofonním přítelem Pavly Kotrčové.

foto R. Novak

Neděle
Prostřední expediční neděle byla jako obvykle věnována rozprchnutí všech účastníků do různých koutů Krakonošova kraje. Ti čilejší se spolehli na své nohy, ti lenivější nasedli do Wolswagenů a pelášili směrem k horám.

Já byl v té lenivější části spolu s Lenkou, Janou, Dafou, Martinem. Markem, Magdou a Jiřím Duškem. Zajeli jsme k lanovce na Černou horu a nechali se vyvézt až k restauraci, kde nás Jirka hned přemluvil na první párek. Těch párků, salámů, borščů a dalších pochutin bylo během našeho putování po rašeliništích ještě několik a tak zpátky jsme se vraceli celkem najezení: Není divu, že nám večerní kuřátko dalo docela zabrat. Ale dost slov o jídle!

Po návratu všech nedělních výletníků nastalo rozhodování o večerním programu. Bylo sice jasno, ale zákal byl tak silný, že hvězdy byly vidět téměř jen okolo nadhlavníku. Jirka tedy protáhl pozorovací pohotovost na půlnočku. Byl to rozumný tah, protože před půlnocí se pozorovací podmínky začaly vylepšovat. Vytáhly se tedy dalekohledy a unavení expedičníci. Své skupině jsem svěřil poměrně nenáročný úkol: nakreslit souhvězdí Labutě pouhýma očima.

Největší atrakcí noci ale byli bezesporu Jirka s Dafou, kteří si do očí kápli kapky na rozšíření zorniček za účelem lepšího nočního vidění. Dle jejich slov se jim zrak příliš nezlepšil, zato jejich zorničky byly přelité skoro až k okrajům. Pro jistotu se jim každý vyhýbal.

Pondělí
Dnešní ráno pro mě nezačalo zrovna nejlépe. Ležel jsem ještě ve svém odkrytém spacáku, když Jirka Dušek objevil na své karimatce velkého a nechutného brouka. Následovalo rychle protřepání, čímž byl ohyzdný hmyz katapultován na mé stehno, ze kterého se rychle vydal přímo pod trenky. O mém velmi rychlém ranním výskoku ze spacáku se mi příliš nechce mluvit a tak se raději budu pokračovat o dalších událostech tohoto dne.

U snídaně předvedl Petr Skřehot výsledky jeho měření, které prokázalo jak vedoucí v hangáru ovlivňují teplotu a vlhkost. Ukázalo se, že dost a že grafy z venku se podstatně liší.

Po obědě byl na programu kurz meteorologie Petra Skřehota a následně povídání Viktora Votruby o Sluneční soustavě. Viktorovu přednášku nedoplňovaly jen báječné animace a zvuky polárních září, ale slušná bouřka se silným lijákem. Opravdu úchvatná byla podívaná na přelety nad povrchem Venuše s téměř rytmicky práskajícími blesky zvenčí. Poryvy větru dokonce sebraly i všechny tři altánky, pod kterými se snažili vedoucí kontrolovat situaci. Naštěstí ale bouřka netrvala dlouho, a tak Viktor mohl venku prásknout láhev šampusu, aby tak názorně předvedl princip ničivých vulkanických výbuchů.

Vzdálené blesky, zatažená obloha a promáčená tráva zcela jasně odpověděla, zda-li se dnes bude pozorovat. Po skvělé přednášce Romana Mikisky, která nás zavedla až do bájné říše Inků plné astronomických symbolů. Na dokreslení tajemného večera plného blesků a legend se ještě pustil strašidelný film.

A tak tady žijeme...

Pavel Gabzdyl
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...