:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

357. vydání (17.8.2001 )

Foto Iva Bokova Už je to pár roků, co jsem na brněnských veletrzích navštěvoval pohledné soutěže zážitkové gastronomie, kterých se pravidelně účastnila jedna moje docela dobrá přítelkyně. V tvrdém klání přitom nešlo ani tak o chuť, i když i ta byla důležitá, jako spíše o vzhled. Zručné kuchařky a šikovní kuchaři tu z těsta, ryb, kdovíjakého masa, zeleniny i ovoce vyráběli nejrůznější pávy, mostní konstrukce, hrady apod. Paradoxní bylo, že po pár ždibcích přísné kontroly skončila jejich díla zakrátko v ohromném plechovém kýblu, k nerozeznání od pomejí pro tučná prasátka.
Na tuhle situaci jsem si vzpomněl dnes nad ránem, když jsem v Úpici čekal na východ tenkého Měsíce. Vždyť pohled na našeho nebeského přítele, stejně jako na vycházející Slunce, není nic jiného než zážitková astronomie. O nic důležitého nejde, ale je to krásné na pohled. Háček byl pouze v tom, že to byla již pátá jasná noc našeho astronomického tábora.
Pokud jste se někdy podobné akce zúčastnili, asi mi dáte za pravdu, že po takové pozorovací šňůře, není v dobré kondici ani ten nejodolnější hvězdář. Cítíte se unaveni, podrážděni a docela upřímně si přejete, aby se alespoň na jednu noc zatáhlo a vy se mohli pořádně vyspat.
V noci ze čtvrtka na pátek zataženo nebylo. Jelikož však nepatřím mezi nejmladší, raději jsem se kolem půl jedné natáhnul do spacáku a do třetí hodiny vyčkával v poloze vodorovné.
Snad pod vlivem probdělých nocí, snad pod vlivem okolního ruchu, ocitl jsem se v říši psychedelických představ. Bojoval s mutanty, svými kolegy, černokněžníky a skřítky. Vše korunovalo poslední představení, kdy jsem se podruhé ocitnul v Angole a chystal se pozorovat zatmění Slunce. Nejdříve jsem zjistil, že mi chybí jakékoli dalekohledy a pak s hrůzou ve tváři sledoval vzdušný souboj několika stíhaček, který se odehrával přímo nade mnou. Rakety "vzduch - vzduch" svištěly jedna za druhou... Exploze stíhala explozi... Až na jednou jsem viděl, jak se kus jedné stíhačky řítí přímo na mne! Před smrtí v plamenech mne zachránilo jenom prudké probuzení.
Rozespalý, zpocený a snad i s nějakým šploucháním v hlavě, jsem se vydal na parkoviště odkud je dobrý výhled na východ a čekal na ten "skvělý" Měsíc. Dlouhou dobu se nic nedělo. Dokonce jsem nic neviděl ani dvacet minut po okamžiku východu deklarovaném ve Hvězdářské ročence.
No a pak si ho někdo všimnul. Úzký srpek se utápěl v téměř neprůhledné břečce oparu podél celého obzoru. Očima byl na hranici viditelnosti, v dalekohledu vypadal jako mdlá, oranžová suspenze, o kterou by si člověk ani kolo neopřel. Všichni nadávali, že už mohli dávno spát... Ranní zvuky, zbloudilé Perseidy, stejně jako intenzivní zívání však potvrdilo, že i tohle představení patřilo do zážitkové astronomie.

Jiří Dušek

 

Už jste se zúčastnili nějakého astronomického tábora? (228 odpovědí)

  • ano (41%)
  • ne (59%)

 

 

Expedice Úpice 2001 -- díl dva

Nepravidelné zpravodajství z astronomického tábora na Hvězdárně v Úpici.

Pravidelna zabava - kresleni Slunce (foto I. Bokova) Den čtvrtý
Po jasné noci překvapilo expedičníky kalné ráno, obloha byla potažena šedými mraky a lehká přeháňka na sebe nenechala dlouho čekat.Zmatení expedičníci prchali do přednáškového sálu se zděšeným voláním: "Pozor padá síra!", což zapříčinilo, že (jinak nepříliš záživné :-) Povídání Viktora Votruby o meteorech mělo nebývalou účast.

Odpolední program byl volný a vyplnil se zpracováním nočního pozorování, hlavně meteorů, tzv. Perseid z roje komety Swift-Tuttle. Dopolední přednáška se tak plně zúročila.

Ostatní pokoušeli štěstí ve volejbalovém turnaji, který se konečně rozjel na plné obrátky. Účastní se ho šest družstev s více či méně bizarními názvy a s větší či menší nadějí na úspěch. Jejich zrod předcházely mohutné boje o hráče, kteří slovo volejbal neslyší poprvé. Nutno podotknout, že těch je tu jako šafránu.

Nesmíme se samozřejmě nezmínit o prvním návštěvníku proslulého bazénku, tuto poctu si vysloužil Michal Švanda díky dobrému načasování svého příchodu na svět.

Po večeři následovala druhá část poutavé, ale neustále podvědomě elongované (=prodlužované) přednášky Tomáše Havlíka o deep sky objektech. Když se všichni konečně vynořili z "hlubin", zjistili, ze počasí se dosud neumoudřilo. Proto jsme vzali za vděk náhradním programem. Ze zálohy byl povolán Petr Skřehot, který nás ohromil svými vědomostmi o halových jevech (a nejen tím...).

Pozorovat se té noci již nešlo kvůli stále trvající nepřízni počasí.

Cekani na vychod Slunce, foto I. Bokova

Den pátý
Úterý proběhlo ve znamení proměnných hvězd. Maraton započal úvodem do problematiky, který nám názorně podal Rudolf Novák. Časový prostoj před odpolední přednáškou Lukáše Krále vyplnili expedičníci podle svých zájmů různě: obědem a následným trávením a vstřebáváním, návštěvou Úpice, a jak jinak -- volejbalem.

Trhákem dne se stal vzrušující, všemi toužebně očekávaný, avšak překvapivě nenapínavý zápas Zrůdy vs. What's Up. Nebudeme vás dlouho natahovat, Zrůdy to projely na celé čáře. Nejvíce se o prohru vlastního mužstva zasloužil Viktor Votruba, který zřejmě neunesl tíhu okolností, znervózněl a svou neodpovědnou hrou způsobil totální rozklad celého týmu Zrůd.

Foto L. Mis

Po úderu na kolejnici ve čtyři hodiny významně stoupla koncentrace expedičníků v přednáškové místnosti, kde Lukáš Král podal podrobný výklad o způsobech pozorování proměnek a jejich pozdějším zpracování, před večeří nás Zuzka Kaňuchová zasvětila do základů astronomie, bez kterých se, jak dobře víme, neobejdeme.

Proměnářský den byl zakončen trenažérem, kde si všichni zájemci mohli v praxi vyzkoušet čerstvě nabyté znalosti. Úkolem je určit minimum jasnosti zákrytové dvojhvězdy pozorováním CCD snímků hvězdného pole v časovém sledu. Pro dokonalou simulaci se zatemní místnost a používá se pouze červené světlo.

Lukáš ochotně pomáhal kde bylo třeba a rozdával cenné rady na všechny strany, neboť je obtížné vyvarovat se začátečnických chyb v průběhu pozorování, což jistě potvrdí každý, kdo si to aspoň jednou zkusil.

Počasí přes den prošlo diametrální změnou k lepšímu, a proto se každá pozorovací skupina věnovala svému programu a mnozí se přesvědčili o tom, že slunce vychází opravdu na východě.

Den šestý -- křest ohněm
Již od rána nám Slunce dávalo najevo, že středa bude zcela v jeho režii, což potvrdila i paní doktorka Eva Marková dopolední přednáškou o naší nejbližší hvězdě.

Čím rychleji se blížil čas oběda, tím více se osazenstvo hvězdárny dostávalo do varu a to nejen slunečním žárem. Poobědní siestu přerušil improvizovaný soudní proces vedený proti kacíři Petrovi Scheirichovi, který byl obžalován z mnoha těžkých zločinů, mimo to i ze svých narozenin, poté odsouzen, upálen a následně zachráněn pohotovým hasičským sborem. V tu ránu se ohnivé hrátky zvrhly ve vodní. Bazének praskal ve švech a na nikom nezbyla nit suchá.

Nebudeme se zde dlouze rozepisovat, slovy se toto divadlo vylíčit nedá, malou náplastí budiž vám přiložená fotodokumentace.

foto I. Bokova

Odpoledne se dostatečně osvěžení expedičníci opět sešli na hřišti, aby se utkali v dalších zápasech. Nechceme se vytahovat, ale zazářil hlavně tým Yedowuttae Mrutchno (jehož jsme hrdé členky), který doslova smetl z povrchu zemského družstvo M.O.R.

Přestože se Slunce klonilo k západu, v naší přednáškové místnosti se rozzářilo v plné kráse. První zvaný host doktor Michal Varady z hvězdárny v Ondřejově nám poutavě přiblížil děje probíhající ve sluneční atmosféře a pozorovací programy, které se touto problematikou zabývají. Přestože ho několikrát zklamala počítačová technika, byl odměněn bouřlivým potleskem.

Jasná obloha bez jediného mráčku a příjemné teplo se postaraly o čilý ruch u dalekohledů po celou noc. Místní obyvatelé pravidelně jezdící kolem hvězdárny v brzkých ranních hodinách do zaměstnání se opět mohli na vlastní oči a uši přesvědčit, že na hvězdárně život kvete v kteroukoli dobu.

Den sedmý
Každému bylo hned od rána jasné, že ani dnes před Sluncem nebude úniku. Sotva skončila snídaně, téměř všichni se rozprchli do stinných zákoutí areálu hvězdárny, kde se přes přímo tropické vedro snažili zpracovat svá pozorování. A že bylo co zpracovávat!!! Již dnes byl překonán rekord v počtu jasných nocí na expedici za několik posledních let.

Před obědem nás Pavel Gabzdyl ochotně provedl po měsíčním povrchu a zajímavě pohovořil nejen o Měsíci jako takovém, ale také o teoriích jeho vzniku.

Úmorné odpolední horko strávila většina v chladivém stínu nebo ve vodě, někteří však v rozpáleném hangáru zpracovávali pozorování z trenažéru. Poté, co došlo k několika kolapsům z dehydratace, nechali vědu vědou a šli do stínu taky.

Moment... nyní naše sluchové receptory v kooperaci s mozkovou kůrou temporálního laloku (area 17, 18, 19) zaregistrovaly hlasitý aplaus oznamující konec přednášky z astrofyziky Pepy Kapitána. Za chvíli bude večeře a prozatím to vypadá, že dnešní noc strávíme znovu pod širým nebem. Dobrou chuť!

Alice Štědrá, Mariana Zárubová
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...