:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

356. vydání (13.8.2001 )

foto L. Mis Bylo kolem druhé ráno a já se rozvaloval na vyfouklé madračce. Hlava dolů z kopce se mi plnila krví a nade mnou létaly Perseidy. Přelet každého jasného meťásku, z nichž mnozí lehce koketovaly s bolidovií, doprovázelo ohlušující STÓÓÓÓP... ... ...!!!! Připadalo mi to normální a i já se zcela automaticky připojil... Když proletěl slabý meťásek, jen tak pro sebe jsem si potichu "zastopoval", průlet podařeného kousku však můj akustický projev náležitě zesílil. Ostatně, možná to taky tak děláte.
Na absurdnost našeho počínání mne upozornila až moje dívka: "Není ti to blbý pořád řvát 'stop!'?" Asi ne, pro mne je to reflex vypěstovaný v pozorovatelském mládí. Tehdy jsem se spolu s dalšími podílel na "výzkumu" meteorů. Ať už u dalekohledu nebo jen tak na lehátku v teplém spacáku, sledoval jsem oblohu a lovil meteory. Výkřik "stop" pak zapisovatele několikačlenné skupiny upozornil, aby se podíval na hodinky a zapsal si čas. Po něm už následovaly informace od samotného pozorovatele: jasnost, přítomnost stopy, poloha atd. atd. To vše v úhledném, snad nikdy nekončícím protokolu... Obdivoval jsem ony dobrovolníky, kteří vysedávali za malými dřevěnými budkami, familiérně označovanými "krmítka", a za svitu slaboučké baterky zapisovali ony docela nezáživné údaje. Obdivoval jsem i onen styl pozorování, obzvlášť bez dalekohledu. Vždyť co je romantičtějšího, než ležet na zemi, dívat se na tu nádhernou oblohu a sledovat pomíjivé stopy zanikající meziplanetární hmoty...
Dnes už meteory sleduji jen tak pro potěchu. Ostatně ani na úpické expedici, odkud pochází můj zážitek, tuhle "vědu" nikdo nedělá. Výkřik "stop!" ale zůstal. Dokonce se předává z jedné generace pozorovatelů na druhou... A myslím, že je to dobře. Náhodné kolemjdoucí, dokonce i pravověrné odpůrce této části astronomie totiž upozorňuje, že se na nebi děje něco, co stojí za pozornost. Obzvlášť, když se ony výkřiky ozývají s kadencí několika málo minut. STOP! STOp! STop! Stop! stop!

Jiří Dušek

 

 

 

Expedice Úpice 2001 - díl jedna

Nepravidelné zpravodajství z astronomického tábora na Hvězdárně v Úpici.

Duha, ktera oznamila zacatek letosni expedice, foto J. Dusek Dny mínus pátý až mínus první
Bylo to někdy v zimě, co jsme se s několika jedinci z poslední úpické astronomické "expedice", domluvili, že se na té příští, tedy v tomto okamžiku již letošní, objevíme o několik dní dříve. Slovo dalo slovo a tak jsem v neděli 5. srpna do Úpice -- pod záminkou pomocných prací, avšak společně s Janou Adamcovou. Honza Dvořáček a Michal Szozda tu již vegetovali několik dní před tím.

Původně myšlená záminka nabrala velmi rychle reálné obrysy: na několik dní jsme se stali dobrovolnými členy mašinérie a velmi zblízka poznali poměry a akce, které vlastní expedici předcházejí a umožňují její bezchybné zvládnutí.

Bodem číslo jedna je jídlo. Skutečně, ať se děje, co se děje, ať je počasí jaké je, vždy je tmelícím prvkem celé expedice bezvadná strava paní Samkové.

Skutečné "obžerství" probíhá převážně pod širou oblohou na prkenných lavicích, které již věkem značně utrpěly a byly strženy. Na dříve přišedších expedičních pak zůstala povinnost zhotovit stoly nové. Z důvodů větší efektivity práce bylo nutné nová prkna ohoblovat, natřít luxolem, znovu ohoblovat, znovu natřít luxolem, ještě natřít luxolem a ještě natřít luxolem. Teprve pak přišlo na řadu vrtání a šroubování, následované pro změnu dalším a neustálým "luxolováním".

Po dvoudenním úsilím byla naše snaha korunována vytrvalým deštěm, který znemožnil nátěru dokonalé zaschnutí. V důsledku čehož se ještě dnes několikrát stalo, že expedičník, vychutnávající si polévku, zůstal pozadím přilepen na lavici a bylo mu znemožněno včasné zařazení se do znovu se tvořící fronty na hlavní jídlo.

Ale lavicemi přípravné práce nekončí. Zábavným centrem číslo jedna je na hvězdárně bazének, oficiálně sloužící jako požárnická nádrž. Před každou expedicí je potřeba bazének desinfikovat, aby mohl nadále sloužit jako trest nejvyšší. Bohužel je efekt stojaté vody v bazénku před expedicí zvláště patrný, někdy uvažujeme, jestli by nebylo vhodné jej vyhlásit botanickou nebo zoologickou rezervací, případně jej věnovat genetikům pro výzkum evoluce nových druhů. Na dně totiž najdete nejen kostřičky nebohých zvířátek, která sem v průběhu roku doputovala, čerstvě chcíplého vrabce, ale též archivní minerálku, nahnilý hadr, tlející listí a řadu nejrůznějších, těžko identifikovatelných chuchvalců.

Každý rok se proto použije elektrické přírubové čerpadlo. Každý rok se podaří bazének během několika hodin vyčerpat prakticky až na dno. Pouze letos si zřejmě čerpadlo vzalo na několik dní dovolenou a odmítlo spolupráci. Už už to vypadalo, že se bude muset devět tun vody vynosit v kýblech (Marcel Bělík dokonce spočítal, že za předpokladu, že vytažení jednoho kyblíku vody bude trvat deset sekund, by vybírání bazénku zabralo pouhé tři hodiny). Naštěstí zasáhly Technické služby města Úpice a doslova na poslední chvíli se podařilo sehnat ponorné elektromotorové čerpadlo, s jehož pomocí zmizela hladina špinavé břečky během jedné hodiny.

Úpice je obec jako každá jiná, takže v létě zde roste spousta rostlin. Již léta nabývám dojmu, že k sekání trávy na hvězdárenském pozemku dochází výhradně v souvislosti s expedicí. Výška neposekaného porostu tomu vždy přinejmenším odpovídá. Přestože je na hvězdárně sloužena náhradní vojenská služba, která je zřejmě zahlcena jinou, méně důležitou prací, i hrabání a odvoz trávy zůstal na expedičnících.

Na nejrůznější denní činnosti zcela přirozeně navázaly nejrůznější činnosti noční. Oslava narozenin Jirky Duška, pořádaná 9. srpna večer, byla spojena s křestem nového archivního CD Amatérské prohlídky oblohy, k němuž byla se všemi výhodami využita místní audiovizuální technika.

Pani Samkova dostava oficialne svoji planetku, foto L. Mis Den první
Krize nastala v pátek 10. srpna, kdy oficiálně začala Letní astronomická expedice 2001. Již od časného rána proudily na hvězdárnu davy lidí obtěžkaných batohy a spacáky, které dávaly tušit, že půjde o budoucí expedičníky.

Zmatek, pomalu vznikající na pozemku hvězdárny, dával již dopředu dostatečné indicie k tušení, že tentokrát to nebude úplně tak jednoduché. Zoufalý Jirka Dušek, vedoucí odborného programu, chvílemi vypadal, že vyhlásí abdikaci a půjde si hrát s autíčky.

A situace na pozemku jeho náladě skutečně odpovídala. Rychlým tempem se travnaté plochy zaplňovaly vztyčujícími se stany, nepotřebnými tyčkami stanových konstrukcí a překřikujícími se staviteli, kteří zoufale bojovali o nedostatkové stanové kolíky, ale také s absencí návodů ke stavbě složitějších konstrukcí. Aby nebylo všemu konec, všeobecné náladě přidalo samozřejmě počasí. Od časného rána totiž bubnoval neodbytný déšť, který již tak dost komplikovanou situaci mnohdy ještě více zamotával předčasnými přesuny do krytých prostor hvězdárny.

V minulých letech bylo postaveno vždy jen několik málo stanů ke všeobecné spokojenosti všech expedičníků. Letos dokonce i pracovníci hvězdárny žasli nad množstvím provozuschopných stanů, které mají ve svém vlastnictví, stejně tak jako nad co nejúspornějším pokrytím dokonce i "záplavové oblasti".

V nižších částech pozemku tak vzniklo vcelku pozoruhodné stanové městečko s uličkami a náměstíčky, kterému jako pomyslný kostel vévodí druhý vojenský hangár, sloužící coby další přednášková místnost.

Ona je letošní expedice svým způsobem megalomanská. Nikdy předtím se na pozemku jedné hvězdárny dlouhodobě nevyskytovalo tolik lidí současně. I proto se vedení expedice rozhodlo letos poprvé v celé historii akce účastníky expedice hromadně pojistit. I díky tomu známe celkový počet všech expedičníků, jež dokonvergoval k hodnotě osmdesát čtyři. Osobně pevně doufám, že početní stavy se již nadále zvyšovat nebudou, neboť typický expedičník nechodí v současnosti na toaletu nebo do sprch v době, kdy nejvíce potřebuje, ale naopak v době, kdy je zrovna chvilinku na míse nebo pod kohoutkem volno. Při ranním rituálním čistění zubů se svádějí ukrutné boje o vlastní umyvadlo, o vlastní molekuly vody a také o vlastní místo před zrcadlem. Mnozí již dávno přestali rozlišovat pánské a dámské záchodky a navštěvují tu místnost, která je právě volná.

Blízké okolí hvězdárny připomíná více než astronomickou instituci spíše dobře zaběhnutý stanový kemp ve špičce sezóny. Stačilo by pouze postavit k brance kasu a začít vybírat návštěvné. Ale doufejme, že se kvanta mladých lidí podaří ukočírovat a celá akce skončí spokojeností na všech stranách.

Tradičně expedice začíná večer táborákem. Počasí rozhodlo, že táborák letos nebude, po pravdě řečeno počasí dokonce rozhodlo o tom, kdy bude expedice zahájena, neboť po silné přeháňce zahnala všechno osazenstvo expedice do přednáškového sálu, kde chtě-nechtě musel nastoupit Jirka Dušek a účastníky alespoň neoficiálně přivítat. Ten den se již nic oficiálního nedělo, což samozřejmě neznamená, že neoficiálně by byl naprostý klid.

Cast stanoveho mestecka na pozemku hvezdarny, foto L. Mis

Den druhý
V sobotu 11. srpna se vstávalo výjimečně o hodinu dříve, neboť se muselo stihnout spoustu zahajovacích formalit. Po vydatné snídani seznamované expedičníků s vedoucími, vedoucích s expedičníky a expedičníků mezi sebou. Aby mozkové závity náhodou po náročné paměťové prověrce nepracovaly naprázdno, sesypal se na méně zkušené Viktor Votruba se vstupním astronomicko-astrofyzikálním testem, v němž dokonale propral teoretické znalosti. Do oběda zbyla spousta času, který bylo možno vyplnit prohlídkou hvězdárny, nebo se nechat otloukat v expediční míčové hře "brambory".

Pro nováčky nejen na expedici, ale především pro pozorovatele-nováčky odpoledne následoval blok přednášek postihujících základní pozorovací návyky (Jirka Dušek) a pozorovací přístroje použitelné během expedice (Lukáš Král). Během dne se přes šedesát (!) expedičníků rozdělilo do pozorovacích skupin, přestože předpověď počasí byla všelijaká a pohled na obloze spíše sliboval záplavy, než jasnou a čistou oblohu.

Že je příroda lehká děva a že si s lidmi neustále jen hraje, dokázala perfektně jasnou oblohou, ale příšernou zimou celou noc. První pozorovací noc na expedici byla využita především k otestování nováčků a učení se souhvězdím. Otrlí pozorovatelé již naplno rozběhli své pozorovací programy, ať už jde o zakreslování deep-sky objektů nebo o křemíkové lidi Rudolfa Nováka, zachytávající hvězdnou oblohu přes CCD čip do počítače, případně o pozorovatele Měsíce a planet či lovce meteorů, nebo o akční sluneční skupinu, pracující nejen v noci, ale též přes den.

Pečliví a bdělí pozorovatelé byli odměněni do maxima jdoucím meteorickým rojem Perseid, který tu a tam poslal do zemské atmosféry kamínek, který zazářil a vypařil se. Noční pozorování řada jedinců protáhla až do ranních hodin a ulehla teprve po východu Slunce.

Den třetí
Jasná neděle 12. srpna zahltila opět především pozorovatele-nováčky. Po snídani dostali příležitost slepit si svůj vlastní hvězdný atlas, a společně po skupinách zpracovat pozorování z minulé noci. Odpoledne následovalo mé poučení o tom, jak se kreslí Slunce a jak se taková kresba zpracovává. Po malé přestávce navázal Lukáš Král se stavbou červené astronomicky nezávadné baterky.

Během dne spousta zájemců zakreslovala fotosféru naší nejbližší hvězdy ve snaze zachytit co nejvíce detailů, aby pak na konci expedice mohla sestavit "sluneční atlas" pro danou otočku. V plné míře to odnesla moje asistentka ve skupině Jana Adamcová, jež si volného času vůbec neužila a celé odpoledne strávila ve "Velké kopuli" při pozorování Slunce a zpracování nočních i denních pozorování -- zatímco já jsem například musel nejprve postavit další počítač, na němž bych mohl sesmolit tento článek. Za to jí patří samozřejmě velký dík a uznání.

Relativně teplého počasí využila skupina předstírající hru na volejbal a s pomocí bílého kulatého nesmyslu systematicky pokrývala svá těla podlitinami.

Expedice se začíná rozbíhat na plné obrátky. Večer nás čeká povídání Tomáše Havlíka o objektech vzdáleného vesmíru (deep-sky) a ještě teď to vypadá, že druhá jasná pozorovací noc nás asi nemine. Já ještě utíkám do kopule asistovat při kresbách Slunce a pak na vydatnou večeři, neboť mám po náročném dni strašný hlad.

Michal Švanda
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...