:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

355. vydání (6.8.2001 )

 Je sobota podvečer a já se pomalu připravuji -- psychicky i fyzicky -- na téměř třítýdenní pobyt na hvězdárně v Úpici, kde se uskuteční další ze známých astronomických táborů. Kupodivu nejde jenom o sestavování programu přednášek, hledání všech pozorovacích pomůcek, kopírování hvězdářského atlasu, balení oblečení pro den i noc atd. atd. Žádná sranda to není, ale mnohem těžší je fyzická i psychická příprava na to blaho, které mne v Úpici čeká. A blaho myslím kulinářské...
Nevěříte? Zdejší kuchařka paní Samková je totiž natolik vyhlášená, že na sklonku minulého roku dostala jednu planetku mezi Marsem a Jupiterem. Ostatně posuďte sami: mastné kyseliny a uhlohydráty zalévané nahořklým Krakonošem... Pět rohlíků s poctivou vrstvou másla a proslazeným kakaem na snídaní, hustá gulášová polévka, patnáct knedlíků, dvě naběračky zela, dva plátky vepřa na oběd, čtyři až pět krajíců s pomazánkou na večeři a zbytky z celého dne, spolu s nějakou nenápadnou dobrotou na půlnoční svačinku... Divím se, že expedičníci na tomhle táboru nepadají se zástavou srdce stejně jako mouchy za horka nebo, že se při tom kornatění tepen v ohromném hangáru vůbec vyspí...
Avšak! Zatímco na první expedici před čtrnácti roky vypadal Jiří Dušek jako ušatý střízlík s padesáti pěti kilogramy, dnes jsem ztrhaný třicátník s ohromným břichem a téměř přescentem. Abych této katastrofě alespoň trochu čelil, nechal jsem se právě dnes ukecat svojí dívkou a šel si na hodinu zahrát tenis. Tedy ne, že bych to uměl, tedy ne, že bych měl raketu, ale nakonec jsem vyrazil...
Co vám budu povídat. Snažil jsem se pobíhat za tím blbým žlutým míčem a máváním pálky ho přehodit na druhou stranu... Lilo ze mě jako z "vola", srdce mi vykolejilo z pravidelného rytmu, píchalo mne v boku, začala mne bolet hlava a málem jsem si vyvrknul kotník. Naštěstí jsem dva tenisáky střelil do vedlejší zahrady a po tři čtvrtě hodině těchto galejí začalo krupobití...
Teď večer ležím před televizí, lížu si utržené rány a marně přemýšlím, co je pro mne lepší: Zda být hubený, zdravý a svalnatý, nebo tlustý, nemocný a vyvalený v trenkách na měkkém gauči. V pondělí 27. srpna nashledanou.

Jiří Dušek

 

Lepší je být (223 odpovědí)

  • hubený, zdravý a svalnatý (73%)
  • nebo tlustý, nemocný a vyvalený? (27%)

 

 

Amatérský Hubble

Zní to sice docela divoce, ale možná to už za pár roků bude pravda: Patřičně kompetentní úředníci americké NASA uvažují o stavbě amatérského kosmického dalekohledu!

 Myšlenka na takový aparát, jenž by si ve výšce několika set kilometrů prohlížel nejbližší i nejvzdálenější vesmír, není nová. Zmínil se o ní před časem třeba Marcel Grün, ředitel pražské hvězdárny a planetária: "Družice malé nebo střední třídy, mají v astronomii perspektivu. Myslím si, že perspektivu má i to, co se svého času začalo dělat na americké univerzitě v Rochesteru a co pak nepokračovalo -- malý amatérský kosmický dalekohled. Ten se dokonce začal vyrábět a vlastně to celé zkrachovalo na nedostatku sponzorů, kteří by zajistili dokončení studentského teleskopu a eventuálně zaštítili jeho vyslání na oběžnou dráhu. To je marná sláva nejdražší položka."

A dál pokračoval: "Postavit družici není dnes principiálně jednodušší než to bylo před 40 roky, ale přeci jen je to mnohem a mnohem dostupnější a je to v zásadě cesta, kterou se může vydat kterákoli lépe vybavená vysoká škola. Na druhé straně dostat družici na oběžnou dráhu, najít si skulinky, cestičky, diplomatické cesty nebo nějakou dálnici v podobě přízně politiků, to je mnohem větší problém."

Nyní se zdá, že se ony kýžené skulinky zřejmě podařilo nahmatat. Tzv. Astronomical League, tedy sdružení amerických amatérských astronomických společností, totiž po několika letech rozmýšlení oznámilo, že chystá postavit a provozovat malý astronomický dalekohled. Průměr jeho zrcadla se zatím odhaduje na 14 až 16 palců, tedy do čtyřiceti centimetrů a za takových pět roků by se mohl stát součástí Mezinárodní kosmické stanice. Mimo neklidnou zemskou atmosféru by přitom dosáhl na detaily malé jenom 0,2 úhlové vteřiny.

NASA a firma Boeing, hlavní dodavatel skládačky orbitální základny, jsou prý z projektu přímo nadšeni! Jak dokládají jednání představitelů společnosti s některými úředníky, jde o jeden ze způsobů, jak získat zájem veřejnosti o tento velmi nákladný projekt. "Bude to náš návrh, ale Boeing ho postaví," tak komentoval schůzku jeden z předkladatelů Orville Brettman. Závěrečný účet pak zaplatí NASA.

Dalekohled se do vesmíru dostane v roce 2006, tedy po dokončení stavby ISS, a má být umístěn na jednom z modulů. Poté NASA kontrolu nad ním předá členům sdružení, kteří budou koordinovat veškeré operace: výběr cílů, expozic i distribuci dat. Polovinu veškerého přístrojového času přitom dostanou k dispozici školáci z celého světa. "ISS-AT je kosmický projekt, který bude otevřený, přátelský a dostupný široké veřejnosti," dodal ve světle lepších zítřků Richard Berry, mimochodem jeden z mála amatérů, kteří dostali příležitost pozorovat s Hubblovým kosmickým dalekohledem.

Hlavním cíle amatérské observatoře bude pravidelné snímkování planet sluneční soustavy a asi pěti tisíc galaxií. Na rozdíl od Hubblova kosmického dalekohledu, ho totiž za vybranými cíli -- supernovami, kometami, optickými protějšky gama záblesků a dalšími netradičními jevy -- navedou výrazně rychleji.

Pokud vás zajímají technické parametry, pak podle současných představ půjde o soustavu "Ritchey-Chretien" s efektivní ohniskovou vzdáleností 18 metrů (f/50,4) na tříossé montáži. Detektorem bude velká CCD kamera (3072x2048 pixelů) doplněná sérií filtrů. Prototyp dalekohledu bude k dispozici během následujících šesti měsíců, po celý příští rok pak bude testován. Nechejme se tudíž překvapit, zda to tentokrát amatérům vyjde.

Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope
 

Setkala se Venuše s Jupiterem

Pár záběrů digitálním fotoaparátem z pondělního rendezvous dvou nejjasnějších planet

Zdroj: Foto Jiří Dušek (IAN)
 

Expedice Úpice 2001 - díl nula

Rozhovor s Jiřím Duškem, hlavním vedoucím Expedice Úpice 2001.

 Stejně jako o minulých prázdninách začne za pár dní na hvězdárně v Úpici známá astronomická expedice. Mohl byste ji našim čtenářům ve stručnosti představit?

S potěšením. Jde o čtrnáctidenní akci pro středoškoláky a vysokoškoláky, kteří se rádi dívají na oblohu. Zajímavé je, že se na ní sejdou jak úplní začátečníci tak i velmi dobří pozorovatelé. Ti všichni se pak pod vedením zkušených instruktorů dívají na vesmír. Ve dne i v noci. Kromě úpické a brněnské hvězdárny akci pořádá i společnost Amatérská prohlídka oblohy a čerstvě i Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě.

Jaký program má takový tábor?

Především hodně nabitý. Prakticky po celý den se konají nejrůznější tzv. "know how" přednášky, kde se posluchači dozví, jak se dívat na proměnné hvězdy, na meteory, Slunce... Jak si vést pozorovací deník, jak oblohu fotografovat... Navíc k nám zavítá několik zvaných "osobností" -- profesionálních astronomů, namátkou lze jmenovat třeba Marcela Grüna, Záviše Bochníčka, Janu Tichou, Pavla Kotrče a další a další. Letos totiž pořádáme i vzpomínkové setkání u příležitosti stého výročí narození Antonína Bečváře.

S ohledem na strukturu programu, kdy máme tak rozsáhlý výběr přednášek, až se na řadu z nich nedostane. O expedici tak někdy v žertu hovoříme, jako o letní škole astronomie... Třeba někdy získáme i akreditaci ministerstva školství a naši absolventi pak dostanou alespoň symbolické vysvědčení :-) Hlavní náplní ale zůstává pozorování noční oblohy, ne?

Samozřejmě, na pozorování klademe největší důraz. Nechceme být jenom "letní školou", kde se přednáší rozsáhlé (a domnívám se i značně nesrozumitelné) teorie černých děr, či odvozují komplikované vzorce jaderných reakcí. Na úpické expedici je základem všeho pozorování. To je dokonce -- bez pardonu -- pro každého povinné. Pokud je totiž jasno, pozoruje se nejméně do půl třetí ráno (většina nadšenců pak vydrží až do svítání), pokud nám náhodou vadí mraky, pak se drží alespoň do půlnoci pohotovost. Pro případ špatného počasí -- bohužel hodně častého -- pak máme celou řadu "trenažérů", které skutečnou oblohu, nebo jenom vybrané nebeské objekty s větším či menším úspěchem nahrazují.

Prozraďte mi prosím nějakou zajímavost...

Nevím... No, jednou takovou seriozní zajímavostí je skutečnost, že na táboře nedělíme tzv. expedičníky na začátečníky a pokročilé. Všichni účastníci jsou promícháni, takže o ty zatím "méně" nadané se nestarají jenom vedoucí, ale též další pozorovatelé. Výjimečné je i to, že se snažíme, aby každý z nich měl k dispozici jeden dalekohled. Byť je to vzhledem k celkovém počtu lidí někdy velmi obtížné.

Velmi radikální změnou je i zvýšení počtu expedičníků. Zatímco v minulých rocích se pohyboval kolem šedesáti, letos to vyskočilo na 85! Z toho více než polovina jsou úplní nováčci!

To už je solidní číslo...

Ano je a vězte, že z toho nejsem dvakrát nadšen. Ne, vážně. Tak velký počet expedičníků je výsledkem ohromného zájmu -- a to jsme museli další odmítnout. Samozřejmě jsme strašně rádi, ale na druhou stranu přišla řada problémů... Zda nám například budou stačit záchody, zda vůbec účastníky kvalitně nasytíme a podobně.

Teď mne napadla jedna taková kacířská otázka. Proč se tento tábor pokaždé koná právě na hvězdárně v podkrkonošské Úpici? To nejsou k dispozici jiná, lepší místa?

To víte, že jsou. Dokonce jsme o tom už několikrát uvažovali. Vždyť v Úpici není ani výjimečně temná obloha, i sem už totiž dospělo světelné znečištění, ani zde není nijak často jasno. Spíše naopak. Po zkušenostech z minulých roků se totiž chystáme na průtrže mračen a v záloze máme celou řadu nejrůznějších "rozptýlení".

Přesto všechno se zatím nemíníme stěhovat. Důvodem je skvělé zázemí, dnes zprostředkované především paní ředitelkou Evou Markovou a Leonem Mišem. Bez ní by tohoto pracovníka, který má nejen zlaté ruce, ale i srdce, by to opravdu nešlo.

Za posledních deset roků se totiž Expedice zásadním způsobem změnila. Na sklonku osmdesátých let se zde scházelo nejvýše třicet lidí s nepříliš zajímavým programem, kteří bydleli v několika málo stanech a na přednášky se scházeli v hangáru. Netekla teplá voda, jídlo vozilo z městečka, k dispozici byly jenom suché záchody. Dnes zde stojí nová budova s velkým přednáškovým sálem, splachovacími záchody a sprchami. Moderní kuchyňka. Hangár sice postavíme i letos, dokonce hned dva, ale teď už jako ubytování pro vedoucí a starší expedičníky.

Napíšete nám z Expedice nějakou reportáž pro IAN?

Jak by ne. Dokonce bych řekl, že víc než jednu. Vždyť se téhle akce zúčastní téměř polovina redakce Instantních astronomických novin. Čtenáři se tak mohou určitě těšit na pravidelné zprávy, okořeněné řadou zajímavostí. Na co se letos nejvíc těšíte? Co byste expedici přál vy osobně?

Upřímně řečeno především jasnou oblohu. Protože teprve pak dostane expedice šanci splnit svůj cíl. No a taky dobré expedičníky, kteří nebudou dělat příliš veliké vylomeniny.

I já vám přeji pěkné počasí. Děkuji za rozhovor.
Ptal se Jiří Dušek.

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...