:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

348. vydání (12.7.2001 )

Foto Tomas Havlik Léto má jednu úžasnou výhodu: Člověk může nosit sluneční brýle, aniž by vypadal jako namyšlený italský frajer. Dnes nezbytně nutné brýle s UV filtrem jsou přitom nejen dobrým maskovacím náčiním, které skryje kruhy pod očima, ale i výbornou astronomickou pomůckou. S dobrými slunečními brýlemi toho totiž na denní obloze uvidíte podstatně víc než bez nich. Oblaka jsou pěkně kontrastní, jas oblohy zdaleka tak neoslňuje a hlavně kolem Slunce spatříme nádherné halové jevy. Je tedy naprosto přirozené, že člověk s brýlemi si různých slunečních hal, cirkumzenitálních oblouků či sloupů všimne mnohem snáze, než ten, který své oči v létě nechrání. Ostatně právě o těchto zajímavých jevech píše ve svém Návodu na použití vesmíru Jirka Dušek v kapitole Symfonie světla. Noste tedy brýle a hlavně si všímejte, co se děje v okolí Slunce. Samy brýle to totiž nevyřeší, o čemž svědčí i můj zážitek z nedávném výletu na horách: Všiml jsem si velkého duhově zbarveného hala (viz obrázek) ve chvíli, kdy jsem zrovna brýle na nose neměl. Mí přátelé je však měli a záhy po mém upozornění popisovali krásné barvy a kontrasty, které jsem neviděl -- není divu, vždyť jsem neměl brýle!

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Planety zvou na ranní kávu

Víra ve "špatnost" pátku třináctého záleží jenom na vás. Pro ranní ptáčata a navíc milovníky hvězdné oblohy se však tento den může stát docela úspěšný: Před východem Slunce lze totiž zahlédnout hned několik planet -- Merkur, Venuši, Jupiter a Saturn, ke kterým se vzápětí přidá i velmi tenký Měsíc.

 Uvařte si dobrou kávu, natáhněte budíka na třetí hodinu a běžte brzo spát. Show začne v onen nešťastný pátek třináctého a bude pokračovat celý další týden. Patnáctého, sedmnáctého a osmnáctého nám totiž dokonale promazaná nebeská mechanika připravila několika dalších "vyvrcholení".

Třináctého, po čtvrté hodině ráno, vytvoří oslnivá Venuše, poněkud slabší Saturn a s ním srovnatelný Aldebaran ze souhvězdí Býka kompaktní rovnoramenný trojúhelník. Na první z planet, v tomto období vlastně Jitřenku, jste pravděpodobně narazili už v minulých dnech: Na své cestě oblohou je úhlově nejdál od Slunce a zároveň i poměrně blízko Země -- dělí nás "jenom" sto padesát milionů kilometrů. S jasností -4,1 magnitudy je tak jedním z nejvýraznějších objektů noční oblohy.

Nažloutlý Saturn má sice v absolutním měřítku zhruba desetkrát větší průměr než Venuše, na pozemské obloze je však padesátkrát slabší. Doplácí totiž na velkou vzdálenost: skoro desetkrát větší než u Jitřenky. Jenže co je to v případě Aldebaranu, který tvoří dominantu Býka? Vždyť tuhle vyžilou hvězdu sledujeme ze vzdálenosti 71 světelných roků. Pikantní se tak zdá sdělení, že právě jeho směrem putuje sonda Pioneer 10. Do této části Galaxie totiž dorazí zhruba za dvě stě tisíc roků... Bude si na ni ještě někdo pamatovat?

Když se na Aldebaran pozorně podíváte, určitě si všimnete roztomilé hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka. Tohle bohaté seskupení jasných hvězd leží jenom 130 světelných roků daleko -- Aldebaran k nim tudíž nepatří -- a představuje tak jednu z nejbližších otevřených hvězdokup v okolí Slunce.

Hyády měly podle řeckých mýtů stejné rodiče, jako nedaleké Plejády. Jejich ranní východ přitom ve starověku předznamenával zahájení bouřlivých Dionýsových obřadů: Proto se jim také říkalo "vysoké", "kulhavé". "vášnivé", "řvoucí" nebo třeba "zuřivé". Římané pak Hyády nazývali Suculae -- Prasátka.

Jasné hvězdy, poskládané do písmene V, představují jenom jádro hvězdokupy: celkově k ní patří několik set stálic poházených v oblasti o průměru kolem dvaceti pěti stupňů, tedy mnohem dál než nyní sledujeme Venuši s Jupiterem. Soustava vznikla zhruba před šesti až osmi sty milionů roků -- v té době byste na naší planetě horko těžko hledali i trilobity. V oceánech se nanejvýš vyvíjeli řasy a snad první, velmi primitivní bezobratlí.

Hyády jsou hezké i v triedru -- pokud je nějaký takový dalekohled ve vašem okolí, určitě se na ně podívejte. Spatříte zde několik desítek stálic, mnohé s nápadným oranžovým odstínem. V jednom zorném poli, čtyři stupně severovýchodně přitom najdete další otevřenou hvězdokupu NGC 1647. Je asi desetkrát vzdálenější a tedy i výrazně úhlově menší. -- Vypadá jako zrnitá skvrnka, ve které rozlišíte i její nejjasnější hvězdy. Ty by měly mít jasnost mezi šesti a osmi magnitudami.

Vraťme se zpět k nebeskému tanci. Pokud bude v pátek třináctého skutečně pěkně, najděte si místo s dobrým výhledem na východ. Nízko nad obzorem můžete zahlédnout Jupiter s Merkurem -- během jediné noci se tudíž v dohledu ocitnou všechny planety viditelné bez dalekohledu. Poslední Mars visí na nebi prakticky celou noc. Hledejte ho poblíž Antara ze souhvězdí Štíra.

V neděli patnáctého se opět vraťte pod oblohu: Venuše se totiž přiblíží na pouhých 0,7 stupně k Saturnu. Tedy jenom o chlup víc než má v průměru Měsíc. Dokonce je lehce zakryjete malíčkem na natažené ruce! Navíc, jestli máte tu možnost, pak si je určitě prohlédněte větším dalekohledem. Obě planety se promění v kotoučky o průměru asi 17 úhlových vteřin. Z Venuše uvidíte jenom polovinu -- stejně jako náš nejbližší soused totiž jeví fáze, u Saturnu se pro změnu zjeví jeho pohledný a nadmíru delikátní prstenec.

Snad nejhezčí zátiší ale vznikne až o dva dny později -- v úterý 17. července. Před východem příjemně hřejivého Slunce se totiž k Venuši a Saturnu přidá úzký srpek Měsíce: všechna tři tělesa najdete i na nebeské poměry v nesmírně malém prostoru o průměru jenom dva stupně. Zarytí pozorovatelé, stejně jako náhodní chodci budou bezesporu u vytržení. Na tmavé obloze, někde dál od všudypřítomného smogu se zjeví i popelavé světlo na temné části měsíčního povrchu. Neznamená to však, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla. Ani to, že má atmosféru, ve které se světlo rozptyluje a ozařuje tak oblasti, kde nastala měsíční noc. Jedná se pouze o sluneční světlo. V době kolem měsíčního novu je totiž Země při pohledu z Měsíce v úplňku. Vzhledem k tomu, že je výrazně větší, na nebi svítí dvacetkrát až stokrát více než Měsíc v podobné fázi při pohledu ze Země. Popelavý svit tedy není nic jiného než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět.

Škoda, že většina z vás nebude tou dobou pobývat na americkém kontinentu. Při pohledu z Jižní Ameriky totiž Měsíc na denní obloze zakryje Saturn a o pět hodin později, tentokrát pro pozorovatele v Severní Americe, se totéž přihodí Venuši. I když u obou událostí asistuje Slunce, zákryt Jitřenky (nebo spíše Denky) Měsícem půjde vidět malým dalekohledem. S ohledem na úhlové rozměry planety se přitom za měsíčním okrajem schová za dlouhých čtyřiceti vteřin. Přímo věčnost oproti bliknutí nějaké stálice.

Shodou náhod tehdy Venuše projde necelý stupeň od již zmiňované otevřené hvězdokupy NGC 1647. Že by lákavé sousto pro hvězdářské fotografy?

Následující ráno, ve středu osmnáctého července, se Merkur, Jupiter, Měsíc, Venuše a Saturn seřadí do jedné linie. Takže pokud jste na první z planet, která klade největší odpor, zatím štěstí neměli, můžete to zkusit znovu. Jednoduše si spojte Měsíc s Jupiterem a nízko nad obzorem, proklatě blízko Slunci, pak zkuste zahlédnout i Merkur. Mimochodem, u něj se uzoulinký Měsíc objeví ve čtvrtek devatenáctého.

Co dodat? Neváhejte ani minutu, navařte si do termosky spoustu dobré kávy nebo čaje a jděte se na tohle kuriózní nebeské představení podívat!

Jiří Dušek
Zdroj: Science@NASA, Sky and Telescope
 

Zápisky z CERNu - díl druhý

O svém pobytu ve známé evropské organizaci pro nukleární výzkum informuje deník Rostislava Halaše.

 Den sedmý -- sobota 7. července
V sobotu jsme podnikli celodenni vylet do Bernu -- hlavniho mesta Svycarska. Pocasi nebylo zrovna vlidne, ale dest po desate hodine ustal. Prohledli jsme centrum mesta. Dvanactou hodinu, kdy odbiji bernsky orloj jsme nestihli jednou minutou, ale byl jsem ujisten, ze totez se opakuje kazdou hodinu, takze si moje kamera prijde na sve.

Nasledovala prohlidka bernskeho chramu a z jeho veze se naskytl pekny vyhled na mesto. Soucasne jsme vhodili nekolik kousku chleba bernskym medvedum -- BERN ma medveda ve znaku. Pred druhou hodinou odpoledni jsem spechal k orloji, abych jej natocil na kameru, ale po zapnuti mi displej oznamil, ze se tocit nebude, protoze je v kamere nadmerna vlhkost -- proto radim: nestrkejte si destnik do brasny s kamerou. Takze hybajici se orloj az nekdy jindy.

 Den osmý -- neděle 8. července
Tak tedy konečně mám nainstalovanou českou klávesnici. Protože na ní popis není, popsal jsem ji tužkou, z čehož bude mít jistě Folke (administrátor ) radost. Pokusím se mu vysvětlit, že se mu to jednou může hodit. I tak je psaní dost složité. Proto prosím omluvte chyby, které se sem tam objeví. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že na nějakou grafickou úpravu svých stránek vůbec nemám čas. Nemalou dobu mi zabere příprava fotografií, jejichž kvalita je někdy horší. Konečné mám k dispozici PhotoPaint, takže mohu barvy vylepšit. Současně je budu převzorkovávat, abyste je nemuseli dlouho načítávat.

Na neděli byla plánována cesta na Mont Blanc. Vyrazili jsme od brány B stejnou cestou jako včera a dojeli stejně jako včera tam, kam jsme nechtěli -- k Big Chair (křeslu). Ptáte-li se k jakému, tak tedy k velkému dřevěnému křeslu o výšce odhadem kolem deseti metrů, které stojí před Palácem národů OSN. Křeslo je zvláštní tím, že nemá jednu nohu, přesněji je ulomená. To se zdálo členům posádky velmi divné. A tu jsem nastoupil já (při sobotní jízdě), který jsem do té doby raději moc nemluvil, abych vysvětlil, že je to symbolický protest proti výrobě a rozmisťování nášlapných min. Měli jste vidět, jak jsem v jejích očích vyrostl. Musím poznamenat, že jsem se tuto informaci dozvěděl asi před třemi lety od svého kolegy Vratislava Havlíka, když jsme zde byli na exkurzi se svými studenty -- díky Vraťo. Navíc. Když jsme se v sobotu dostali do německy mluvícího okolí Bernu a oni zjistili, že umím německy, okamžitě jsem se stal leaderem skupiny. Po několika úspěšných dotazech v němčině se mě vedle sedící Seija Valtonen (Finsko), zeptala, které jazyky ještě umím, a když jsem jí odvětil, že slušně rusky (jak já ruštinu nenáviděl!), slovensky, a že rozumím bulharštině a polštině, začala mě považovat za jazykového experta. Nechtěl jsem a ostatně ani nemohl jí vysvětlovat, že to není žádný problém z důvodu příbuznosti jazyků.

Podstatně hůře jsem na tom byl v neděli, neboť členové posádky byli v angličtině v absolutní převaze a navíc jsme byli na francouzském území (na francouzštinu se vůbec nechytám). Tady jedna zmínka o přejíždění hranic. Přestože jsou oba státy v Evropské unii, zastavují pohraničníci podezřelá auta. No a to naše bylo nadmíru podezřelé -- představte si posádku v červeném Vokswagenu s maďarskou značkou, jejíž posádku tvořili Beata Jarosievitz (Maďarka s polským jménem psaným německy), Kevin Mc Clean (Irsko), Seija Valtonen (Finsko), Horatio Nicastro (USA) a já (CZ) a to všichni v cizím státě... To máte mezinárodní mafii jak vyšitou. Navíc jsme byli ve Volkswagenu Golf namačkáni jak sardinky, a jen Kevin celou cestu chválil, jak je auto pohodlné. Určitě, pět minut se to tak zdálo, ale po téměř dvou hodinách cesty začnete uvažovat, že lepší by bylo jít pěšky. Tak tedy nakonec jsme byli přes hranici propuštěni.

 V době našeho příjezdu do Chamonix se počasí mírně vylepšilo, ale na Mont Blanc moc vhodné nebylo. Rozhodli jsme se navštívit ledovcové jeskyně -- vřele doporučuji. Ve výšce 1913 m nad mořem je ledovec o tloušťce až 200 m a v něm překrásné jeskyně, uvnitř nich se třpytí sochy vytesané z ledu. Led je zbarven do modra a působí vznešeně a budí úctu.

Po druhé hodině odpolední se dalo do takového deště, že na Mont Blanc by vyjel jen šílenec (pár jsem jich viděl), jakže jsme se rozhodli vrátit.

Naše rozhodnutí podpořil fakt, že jsme chtěli stihnout na večer naplánovanou návštěvu Café du Soleil, kde se měla podávat francouzská národní specialita Fondue. Část účastníků našeho HST programu se tentýž den účastnila "Treasure hunting"-- "Honba za trezorem", která spočívala v obcházení památných míst Ženevy a získávání informací o ní. Přišli jsme do Café právě v době konfrontování získaných znalostí a musím říci, že jediní my jsme byli schopni zodpovědět otázku, jaký význam má Big Chair. Následovalo vyhodnocení a předání hlavní ceny -- trezoru -- balíčku čokoládových mincí.

Den devátý -- pondělí 9. července
Pondělí začalo přednáškou R.Kleisse o Fundamental Concepts of Particle Physics -- Základní koncepce částicové fyziky. Přednáška byla velmi zajímavá a týkala se základních fyzikálních jednotek a konstant používaných v částicové fyzice. Na tomto místě bych rád zdůraznil, že nechci popisovat jednotlivé odborné přednášky, které je pro vás lepší zhlédnout na internetu. Spíš bych se zaměřil na zákulisí svého pobytu.

 Dostal jsem již několik emailů a kromě rodiny a známých od dr. Zdeňka Pokorného z brněnské hvězdárny a od pana Radima Jenisty, Technical Consultatnt - Český Mobil/Oskar, kterého neznám a nevím, jak se na mé stránky dostal. Každopádně všem děkuji a slibuji, že budu pokračovat, i když jsem s tím již chtěl "praštit", neboť dát dohromady jednu stránku mi zabere více než dvě hodiny denně. Povzbuzením pro mě bylo i publikování v Instantních astronomických novinách www.ian.cz .

Po desáté hodině následovala přednáška R. Rolandiho -- Big Experiments -- Velké experimenty, týkající se technicky náročných experimentů prováděných v CERNu. Tedy řeknu vám, Rolandi je talián jak my na Moravě říkáme "jak Brno". A to nejen výškou, ale i svou angličtinou, pokud se tomu vůbec angličtina dá říci, neboť některá slova byla vyslovována bez ohledu na anglické pronunciation (výslovnost) a sem tam si něco brumlal pod fousy vyloženě italsky ( Dodo zaznamenal několikrát pericolo, pericolo). Inu vědcům se musí ledacos odpustit a čím víc jazyků znáš, tím víc jsi fyzikem.

Odpoledne probíhaly ukázky menších experimentů, které je možno provádět ve škole. Všechny byly nadmíru zajímavé, například pokusy s kapalným vodíkem. Je to sice nebezpečné, ale můžete vidět nevídané -- ponoříte-li do kapalného vodíku list ze stromu, v mžiku je ztvrdlý a v rukách se vám rozpadne na desítky kousíčků. Ba co víc, vložíte-li do něj obyčejnou gumovou hadičku, začne vám z neponořeného konce vystříkávat kapalný vodík na zem, ale ta je v mžiku suchá, neboť se hned vypaří.

Rovněž jsme byli seznámeni se dvěma velice zajímavými počítačovými programy. Spustíte-li například jeden z nich, můžete se stát skutečnými experimentálními fyziky a interpretovat výsledky některého skutečného Big experimentu provedeného zde v CERNu. Je to děláno pro studenty, takže to jistě využijeme v našem fyzikálním semináři.

Na tomto místě bych chtěl poznamenat, že kromě těchto dvou skvělých počítačových programů dostaneme další materiály. Dnes jsem si např. vyzvedl čtyři videokazety.

Trochu mě mrzí, že jsem tu v Ženevě jakoby inkognito a na vlastní pěst. I když jsem se snažil o mém pobytu informaci předat, zdá se že nikdo z vyšších orgánů o to nestojí. Pokud tedy tuto informaci čtou učitelé, veškeré materiály jsou u mě k volnému okopírování. Současně jsem schopen se o své zkušenosti se svými kolegy učiteli podělit.

Jediný, kdo projevil zájem o informace byl doc. Lepil z Přírodovědecké fakulty UP Olomouc. Až se vrátím, rozešlu informační emaily přímo na školy.

Některý den bych chtěl napsat něco podrobnějšího, jak to tady vypadá a co se zde děje. Mám už mnoho zajímavých informací. Tento týden bychom měli navštívit tři velice specializovaná pracoviště. Současně jsem se dozvěděl zajímavé věci ze zákulisí vědy, ale myslím, že ne vše lze publikovat. Budu se snažit být maximálně korektní při popisu. K tomu mi musíte dát více času, možná až třetí týden, aby byla informace co nejobsáhlejší a nejobjektivnější. Současně chystám napsat něco speciálně pro Instantní astronomické noviny, neboť pracovníci hvězdáren se podílí nemalou měrou na šíření vědeckých informací mezi veřejnost.

Den desátý -- úterý 10. července
Jako každý den jsem vstal ráno již po šesté hodině, abych si trochu udělal pořádek na počítači, neboť jsem u něj nebyl schopen sedět déle než do půlnoci. Měl jsem s sebou kolo, neboť mi došel chleba a nejvýhodnější nákup je ve Francii. Vydal jsem se tedy do Francie -- to zní velice sportovně a mohli byste mě pokládat za člena cykloturistického oddílu, pro kterého je sto kilometrů hračka. Opak je pravdou. Vyjedete-li totiž z CERNu branou B a dáte se doleva, po sto metrech projedete nepovšimnuti celnicí a na francouzském území sjedete z kopce a po asi jednom a půl kilometru jste v Saint Genie -- vesničce, kde je supermarket. S nákladem baget jsem se vydal nazpět podél plotu CERNu, který se táhne už skoro od Saint Genie a hledal jsem zda je možno do CERNu vjet z francouzské strany. Nebylo, všechny vjezdy jsou ze Švýcarska.

Ranní program pokračoval přednáškou R.Kleisse o Fundamental Concepts of Particle Physics -- přeloženo na minulé straně. Tentokrát trošku přituhlo a to ne po stránce angličtiny, ale po stránce odborné. Matematika je mnohdy náročná i pro matematiky.

 Přesto mi hlavní myšlenky neunikly a pokusím se poprvé napsat něco odbornějšího ale tak, aby to pochopil každý a krátce. Proto ti, kteří znáte více, prosím omluvte moji nepřesnost a pokud tam bude nějaká hrubá závada, napište.

Řeč se točila kolem symetrií ve vesmíru. Je to filosoficky velice zajímavá věc. Fyzikové totiž poučeni omyly minulosti, kdy nejprve byli přesvědčeni, že Země je středem vesmíru a pak se poopravili a do středu umístili Slunce, dnes předpokládají, že ve vesmíru neexistuje žádný význačný bod. Navíc se dá předpokládat, že ani směr, neboť kam se ve vesmíru podíváte, vidíte zhruba totéž. To tedy vede k závěru, že fyzikální teorie musí být nezávislá na umístění pozorovatele ve vesmíru a jakémkoliv jeho pootočení (odborně se tomu říká, že rovnice musí být invariantní vzhledem k operacím translace a rotace).

Navíc, pustíte-li si film pozpátku, neshledáte na něm nic, co by odporovalo fyzikálním zákonům -- teorie musí být nezávislá (dávat stejné výsledky), když změníte směr toku času od současnosti do minulosti. Dále známe z běžné denní zkušenosti, že není rozdíl mezi levou a pravou stranou -- tedy jinak řečeno -- zkuste přesně říci někomu do telefonu, co je levá strana, aby ji každý jednoznačně určil. Jistě, můžete například říci, že srdce má váš partner na levé straně -- ale jsou lidé, kteří jej mají na pravé a jak víte, s kým zrovna mluvíte? Můžete říci, že po levé straně se jezdí v Anglii, ale co když tam nikdy nebyl. Tak tedy, když se nad tím zamyslíte, tak shledáte, že na dálku to prostě vysvětlit nelze. Ale teď se podržte -- vesmír není souměrný, neboť byly nalezeny částice, které jsou pouze levé a můžete je jednoznačně rozpoznat kdekoliv ve vesmíru. Odborně se tomu říká, že vesmír není symetrický vůči pravo-levé symetrii. Jinak řečeno, kdybychom vesmír umístili před zrcadlo, viděli bychom úplně jiný vesmír. Možná se někomu z vás toto nezachování symetrie podaří občas shlédnout ráno v zrcadle, ale to je jen zdání, zatímco to s vesmírem je krutá realita, která nedala fyzikům dlouho spávat. A tak vymysleli jakousi velice komplikovanou teorii všech známých symetrií -- tzv. Supersymetrii, která by se měla zde v CERNu od příštího roku začít ověřovat. Je to každopádně dle mého soudu na Nobelovu cenu a bude to mít jistě další hluboké filozofické důsledky.

Dál se již rozepisovat nebudu, abych neodradil některé čtenáře. Semtam se ale pokusím něco takového zajímavého pro Vás napsat.

Další dopolední přednášku pronesl C. Joram na téma Particle Detectors -- detektory částic. Je to přímo pracovník CERNu a podílel se na nedávno prováděných experimentech. Měl ji velice pěkně připravenou (opět chci upozornit, že všechny přednášky jsou na internetu).

Hřebem dnešního dne byla pro mě dvě hodiny a dvacet minut trvající přednáška kterou pronesl Oliver Bruening, rovněž pracovník CERNu, na téma Introduction to Accelerator Physics -- úvod do fyziky urychlovačů. Musím se pochlubit, že jsem rozuměl minimálně 99,999% toho co bylo řečeno, neboť byly podány fyzikální a elektrotechnické základy tohoto oboru. A v elektrotechnice se díky svým aktivitám cítím jako ryba ve vodě. Takže nějaký Delonův násobič napětí nebo elektrický rezonátor mě vůbec nemůže rozházet, oproti ostatním kolegům. Rovněž některé aspekty týkající se supravodivosti mě byly dobře známy, neboť je to součást jednoho mého semináře.

Nechci se rozepisovat o detailech (sice velice zajímavých) ale pár zajímavostí: Dosud instalovaný urychlovač obsahoval 500 elektromagnetů, každý se spotřebou (příkonem) 20kW (kilowattů), což dělá celkem 10MW (megawattů) -- což je odhadem spotřeba jednoho menšího města. Takže experiment zde musel být vždy přes nejtužší zimu zastaven. Nový, výkonnější urychlovač, který má být uveden příští rok do provozu by při stejné konstrukci potřeboval 500 x 15,7MW, což je celkem 7,85 GW (ano, čtete dobře -- gigawattů) -- a to už je dle mého odhadu cifra blížící se spotřebě celé České republiky, jestli ji nepřekračuje. Tak tudy cesta nevede. Naštěstí fyzici jsou tvorové hloubaví a objevili materiály, které vykazují tzv. supravodivost, tedy stav ve kterém látka neklade žádný odpor elektrickému proudu. A k čemu ten proud potřebují? K napájení silných elektromagnetů, kterými zakřivují dráhy maličkých částic letících téměř rychlostí světla.

Není to absurdní, že čím menší částice chceme studovat, tím větší energie potřebujeme a tím větší a dražší zařízení musíme vyrobit? -- Mohu vám říci, že není. Neboť kdo ví trochu více o tomto oboru, ten může potvrdit, že se stále více sbližuje teorie elementárních částic -- kvantová fyzika s teorií vesmíru opřenou o Einsteinovu obecnou teorii relativity. A vesmír je přece obrovský. Ostatně zdánlivými absurditami se svět elementárních částic jen hemží. Problém je v tom, že tyto jevy kolem sebe v měřítcích, ve kterých se pohybujeme, nevidíme. Ale o tom až jindy.

Nakonec nutno dodat, že přednáška se konala na Barracs, což je montovaný dvoupodlažní domek o délce kolem třiceti metrů (podobné u nás měli stavbaři -- ale vevnitř pěkně vybavený a napěchovaný počítači, projektory, tiskárnami), z nichž jedno patro je částečně podzemí. Uvnitř je v této době velké vedro. Ke zmírnění následků přehřátí jsou zde (a ostatně všude v CERNu) stojany s modrými průhlednými barely s čistou pramenitou chlazenou vodou (podobné můžete vidět sem tam i u nás). V přestávce přišel do posluchárny Mick (jeden z vedoucích programu HST) se vzkazem, že Folke nestačí vyměňovat barely a ptal se, zda to sem přijeli kantoři, či velbloudi. Takže než jsem dopsal tuto větu, tak mě tak začalo jak říká Dodo tak smädiť, že si jdu nalít ďaľší pohárik a pro dnešek toho nechám.

Den jedenáctý -- úterý 10. července
Než začnu popisovat velice zajímavé události dnešního dne, nejprve něco kolem ohlasů. Začínají chodit emaily, takže vidím, že moje práce není tak zcela zbytečná. Musím říci, že mě velice těší, že si čas na přečtení udělal i dr. Jiří Grygar a poslal mi velice pěkný email. To samozřejmě potěší, když moje zážitky zaujmou i takového odborníka a popularizátora vědy. Jinak samozřejmě děkuji všem vám, kteří jste napsali. Ohlasy byly vyloženě kladné. Jiné ostatně ani logicky nemohly být, neboť jsem svou adresu publikoval až na 2. straně a ti, které to nezaujalo nebo naštvalo se tam ani nepročetli. Takže příště umístím adresu hned na začátek (pokud nějaké příště bude, protože živit bych se asi psaním nemohl). V několika emailech se objevil dotaz na zmiňované CD, zda je k máni nebo zda si jej mohou stáhnout z internetu. Abych nemusel každému odpovídat zvlášť, tak CD na internet při velikosti cca 250MB nelze umístit a jeho stahování bych vám ani nedoporučoval. Ostatně s nějakým komerčním využitím jsme ani nepočítali. Bude-li o ně zájem, vymyslíme, jak to vyřešit.

Děkuji panu Tomáši Liškovi z Jihomoravských energetických závodů, že potvrdil můj odhad odběru elektrické energie menšího města. Za odměnu se pokusím zprostředkovat kontrakt elektrické energie sem do CERNu.

Dnešní den začal pokračováním přednášky R. Kleisse. Musím se vám přiznat, že mně ty symetrie vrtaly hlavou celý večer, neboť již slyším ty dotazy svých studentů, že jsem je učil cosi jiného. A to speciálně při vysvětlování druhé termodynamické věty jsem demonstroval, že sklenici sice můžete rozbít a na pozpátku puštěném filmu se podívat jak se složí, ale ve skutečnosti se tak nikdy nestane. Ta rozbitá sklenice vám již bude nadosmrti vyčítána. (Ve skutečnosti šlo pouze o "thought experiment" -- myšlenkový experiment). No a když jem měl takového odborníka na dosah ruky, tak proč bych se ho nezeptal. Věc se má tedy takto: ta sklenice vody je objekt neporovnatelně větší než atomy a platí pro něj zákony statistické fyziky. Pokud ale uvažujeme nejmenší částice hmoty, tak jak jsem vám již napsal, pro ně platí zákony, se kterými nemáme v makrosvětě zkušenosti. V mikrosvětě neplatí úplně ani symetrie obrácení času. Zato platí jistá složitější symetrie, kterou bych tady nechtěl popisovat. Dále jsem se dozvěděl zajímavou věc ohledně parity. Tedy pokud budete chtít někomu známému, jakkoliv bude daleko, třeba i na opačné straně vesmíru (i když vesmír nemá opačnou stranu), vysvětlit, která strana je levá, tak dávejte pozor:

Nechejte rozpadnout třeba milión mezonů K (jistý druh částic) a dostanete.

a) levotočivé elektrony a pravotočivá antineutrina

b) pravotočivé pozitrony a levotočivá antineutrina

Těch a) bude vždy kdekoliv ve vesmíru více. Antineutrina je těžko detekovat, ale elektrony a pozitrony "lehce". Takže můžete říci, že levá strana je ta, na kterou se "otáčejí" elektrony při rozpadu K mezonu.. A máte vyhráno! To kdyby věděli naši velitelé na vojně, tak by méně vzdělaným vojákům nemuseli při vysvětlování vlevo nebo vpravo v bok říkat "seno", nebo "sláma".

Pak mně ještě vysvětloval další věci kolem symetrií a popsal přitom půlku tabule. Ne všemu jsem rozuměl a nechtěl jsem se pouštět "do větších akcí".

Jeho přednáška byla dnes již mnohem matematicky náročnější a točila se kolem Feynmanových diagramů. Nebudu popisovat o co jde, ale zapamatujte si to jméno -- Feynman -- neboť velice známý je jeho tzv. Berkleyský kurs fyziky -- doporučuji přečíst.

Další část dopoledne byla pokračováním fyziky C. Jorama o Particle Detectors. Na 13:30 byla naplánována první exkurze skutečného pracoviště s překrásným názvem ISOLDE (takových podobných názvů uslyšíte více -- je to dokladem toho, že my fyzikové nejsme takoví suchaři, jak si mnoho lidí myslí). Jde o pracoviště, na kterém se vyrábějí radioaktivní nuklidy. To by Mendělejev zíral, jak dokáží jeho tabulku natáhnout! Vyrábějí tu více než 600 izotopů více než 60 prvků. Předem si zadají, který atom chtějí vyrobit, a jde jim to celkem od ruky, neboť za jednu sekundu jich vyrobí 1011 (ano, deset na jedenáctou, což je sto miliard). A kdybyste si je chtěli odnést, tak je to tak malá hmotnost, že by vám je žádný vrátný nenašel, tedy pokud by neměl zařízení na měření radioaktivity.

A k čemu ještě vyrábět radioaktivní látky, když už jich máme tak dost? Tak jednak ke studiu vlastností atomů a jejich jader, dále ke zkoumání materiálů nových a neobyčejných vlastností, zkoumání polovodičů (každý z nás má doma rádio a televizi a další vymoženosti) a dále paradoxně pro zlepšování našeho zdraví, neboť se používají pro diagnostické a terapeutické účely.

Schéma celého komplexu najdete na http://isolde.web.cern.ch/ISOLDE/ a klikněte si na Facility Layout (Pokud to nebude z vnějšku CERNu přístupné, napište, dám vám jinou adresu.)

Odpoledne ještě pokračovala přednáška Grona Jonese tentokrát ne o Bubble Chambers, ale o silách a jejích nosičích. O tom ale raději až někdy jindy, neboť je to rovněž velice filozoficky zajímavá otázka a dnes se do ní již nechci pro pokročilou dobu pouštět.

Rostislav Halaš
Zdroj: Deník Rostislava Halaše, v aktuálním, průběžně doplňovaném vydání, najdete na adrese http://www.mujweb.cz/www/R.Halas/CERN/kalendar.html.
 

Hvězdný posel -- díl pátý

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Dále bych chtěl ukázat příčinu jednoho udivujícího jevu. Není nový, byl již před mnoha léty předveden mým příbuzným, známým a žákům, a byl objasněn s uvedením příčin. Avšak za použití roury se pozorování stala lehčí a názornější, takže nepovažuji za zbytečné se o tom zmínit. A to z toho důvodu, že je tímto způsobem možné lépe pochopit postavení Země a Luny.

Když je Luna krátce před nebo po novoluní, nedaleko od Slunce, předvádí se našim pohledům nejen část zdobená svítícími růžky, ale i slabounké a přesto viditelné okraje tmavé části odvrácené od Slunce, které se vydělují od tmavšího pozadí samotného etéru. Budeme-li však sledovat tento jev pozorněji, uvidíme nejenom okraj tmavé části zářící jakýmsi svitem, ale celou tvář Luny -- tu, které se ještě nedostává světla od Slunce, jak se bělájakýmsi velmi slabým světlem. Toto světlo, na první pohled slabounké, svítí jen na kruhu ohraničující temné oblasti nebe. Zbývající povrch zdá se temnější, poblíž svítících růžků, které otupují náš zrak.

Vybereme-li si ovšem takovou pozici, při které jsou tyto růžky zakryty střechou, komínem či jakýmkoli jiným předmětem umístěným mezi okem a Lunou (ale ve větší vzdálenosti od oka), zbylá část měsíčního tělesa se stane také viditelnou. Tehdy je možné tuto část Luny, ač zbavenou světla Slunce, vidět svítící nemalým světlem. A to tím jasněji, čím temnější je noc za nepřítomnosti slunečního svitu. Na tmavším pozadí je svit zřetelnější. Je jasné, že tento takříkajíc druhotný svit Luny, je tím silnější, čím blíže je ke Slunci. Skutečně, při vzdalování svit pohasíná více a více tak, že po první čtvrti a před poslední čtvrtí je slabounký a sotva znatelný, ač bychom ho sledovali i na velmi tmavém pozadí nebe. Ale za elongace šedesát a méně stupňů, byť i za soumraku, září udivujícím jasem. Září tak, že za pomoci pozorovací roury na něm můžeme sledovat velké skvrny.

Toto udivující světlo zatěžovalo filozofy více než ostatní. Pro jeho objasnění předkládali různé příčiny vzniku. Někteří ho nazývali vlastním a přirozeným svitem Luny, druzí, že světlo pochází od Venuše či ode všech hvězd a jiní zase -- od Slunce promítajícího se svými paprsky skrz těleso Luny. Leč všechny tyto teorie lze lehce odvrhnout a dokázat jejich nepravdivost. Skutečně, jestli by se jednalo o svit vlastní či svit pocházející od hvězd, tehdy by si ho Luna podržela i v době svého zatmění, kdy stojí v nejtmavším nebi, což se nesrovnává s pozorováními. Ve skutečnosti svit, zjevující se na Luně v době zatmění, je značně menší, narezlý jak barva mědi, zatímco druhotný je mnohem jasnější a bílý. Kromě toho je proměnlivý a pohyblivý. Pohybuje se po tváři Luny tak, že část bližší ke stínu Země vyhlíží vždy světlejší a zbytek tmavší. Z toho můžeme usoudit, že souvisí se slunečními paprsky procházejícími tečně k hustší oblasti obklopující Lunu v podobě sféry. Z tohoto kontaktu se do sousedních oblastí Luny rozlévá jisté světlo, stejně jako se na Zemi ráno či zvečera rozlévá se soumrak. O tom podrobněji pohovořím v knize "O světovém systému".

Připisovat toto světlo Venuši je natolik dětinské, že si to ani nezaslouží odpovědi. Kdo bude tak nezodpovědný, aby nevěděl, že při konjunkci či při sextitu je naprosto nemožné, aby od Slunce odvrácená tvář Luny byla viděna z Venuše? Stejně tak se nelze domnívat, že tento svit pochází ze Slunce, jehož paprsky pronikají a zaplňují hluboké vrstvy Luny, vždyť tento svit by se nikdy nezmenšoval, neboť je vždy osvícena polovina Měsíce Sluncem, vyloučíme-li čas měsíčních zatmění. Ale světlo se zmenšuje, když se Luna blíží první čtvrti a prakticky mizí, když přejde kvadraturu. Jestliže tento svit není vlastním, ani nepochází od nějakých nebeských těles či od Slunce a nezbývá-li kromě Země samotné žádné jiné těleso v prostoru Vesmíru, jaký názor, táži se, můžeme vyjádřit? Jakou příčinu vyzdvihnout? Pouze, že těleso Luny či libovolné jiné temné a neosvětlené těleso, je zaléváno světlem samotné Země. Co je na tom udivujícího? Nejvíc to, že Země spravedlivým a oběma stranám výhodným způsobem vrací Luně ten svit, jaký od Luny sama dostává téměř po celý čas v nejhlubší tmě noci. Luna v konjunkci nachází se uprostřed mezi Zemí a Sluncem, je zalévána slunečním světlem v horní, odvrácené od Země polokouli. Dolní, k Zemi přivrácená polokoule je pokryta tmou a tedy na Zemi nesvítí. Luna, jak odchází od Slunce, v určitém okamžiku natáčí k nám druhou polokouli, zapaluje se, obrací k nám, ač nevelké, leč zářivé růžky a zlehka osvětluje Zemi. Jakmile přejde kvadraturu, zvětšuje se její osvětlení Sluncem, na Zemi vzrůstá osvětlení, svit Luny přechází poloměr a naše noci jsou čím dál více světlé. Nakonec je celá tvář Luny, obrácená k Zemi, osvícena jasným světlem protistojícího Slunce a pozemský povrch je zcela zalit měsíčním světlem. Poté ubývající Luna posílá stále méně světla a stále slaběji je osvícena i Země.

Luna jde ke konjunkci a tmavá noc uchvacuje Zemi. A s touto periodou nás Luna proměnlivě obdarovává svou září, jednou větší a jednou menší. Leč Země stejně plnou číší zpětně obdarovává Měsíc. Skutečně, když je Luna v konjunkci, vidí celou tvář Země, obrácenou ke Slunci a osvětlenou jasnými paprsky a přijímá od ní tento odražený svit. Díky odrazu je zadní strana Luny, ač zbavena slunečního svitu, osvícena, byť ne tak jasně.

Luna, nacházející se v kvadratuře, vidí osvětlenou Zemi pouze z poloviny a to jen západní, její východní polovina tone ve tmě. Samozřejmě i Země osvěcuje méně Lunu, a proto se nám její druhotný svit jeví slabším. Umístíme-li Lunu do opozice, uvidí Zemi zcela zbavenou osvětlení a ponořenou do tmy. Bude-li tato opozice zatměním Měsíce, tehdy Luna nedostává žádného světla a bude zbavena jak zemského, tak slunečního svitu. V ostatních pozicích vzhledem k Zemi a Slunci bude dostávat tu méně tu více svitu, podle toho, je-li obrácena k větší či menší části osvícené polokoule zemské. Takovým způsobem se mezi oběma tělesy udržuje vztah, že v čase, kdy je Země nejvíce osvětlená Lunou, tehdy, naopak Luna nejméně jest osvícena Zemí a naopak. Těchto krátkých slov zde stačí, podrobněji o tom pohovořím ve "Světovém systému". Tam četnými rozklady a pokusy dokážeme existenci silného odrazu slunečního svitu od Země. Bude to určeno těm, kteří žvaní o tom, že je třeba Zemi vyjmout ze souboru nebeských těles, zejména proto, že u ní není jak vlastní pohyb, tak svitu.

Šesti sty důkazy a přírodně--filozofickými rozklady dokážeme, že se pohybuje a svým svitem převyšuje Lunu a není místem, kde se vrší špína a usazeniny všeho světa.

 

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)
 

Dva astronomové navštíví Českou republiku

Česká astronomická společnost a Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy zvou všechny zájemce o astronomii na dvě mimořádná setkání s astronomy českého původu při příležitosti jejich návštěvy v České republice. Oba přicestují ze zámoří a oba stále velmi dobře ovládají svoji mateřskou řeč.

 V úterý 24. července 2001 v 18 hodin se v Planetáriu Praha ve Stromovce, Královská obora 233, Praha 7 koná přednáška "Třista komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze", kterou prosloví RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc. z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně. Přednáška je přístupná veřejnosti.

Dr. Zdeněk Sekanina se narodil roku 1936 v Mladé Boleslavi. Vystudoval astronomii na Univerzitu Karlovu v Praze a pracoval pak nejprve na Štefánikově hvězdárně v Praze, dále pak na MFF UK a posléze na zahraničních ústavech v Liege v Belgii, Harvardově universitě v Cambridgi (USA) a nyní v JPL. Patří k nejvýznamnějším světovým odborníkům ve výzkumu drobných těles sluneční soustavy a především komet. Podílel se na mezinárodních kampaních sledování komet Halley a Shoemaker-Levy 9 a na projektu kosmické sondy Stardust. V poslední době vzbudily velkou pozornost jeho objevné studie Kreutzovy rodiny komet založené na pozorováních ze sluneční sondy SOHO, což bude předmětem pražské přednášky. Dr. Sekanina je zahraničním čestným členem Učené společnosti ČR a je po něm pojmenována planetka č. 1913.

Při příležitosti přednášky obdrží Dr. Sekanina diplom čestného člena České astronomické společnosti za své zásluhy o rozvoj kometární astronomie a podporu činnosti ČAS. Abstrakt přednášky Dr. Sekaniny:

Posluchači budou seznámeni s novým pohledem na Kreutzovu rodinu komet, které se pohybují po extrémně protáhlých drahách a v přísluní pronikají hluboko do sluneční koróny, téměř k povrchu fotosféry. Zejména díky sondě SOHO je dnes známo přes 300 komet tohoto systému, i když první nepochybný člen pochází již z roku 1843. Poměr jasnosti mezi nejjasnějším a nejslabším pozorovaným členem je 20 magnitud, tedy 100 milionů k jedné. Jasné komety tohoto druhu mají tendenci se v bezprostřední blízkosti Slunce štěpit, což dokazuje, že jde vesměs o úlomky původně jediného tělesa. Všechny menší úlomky byly objeveny při přibližování ke Slunci a žádný z nich průchod přísluním nepřežil. Z toho vyplývá, že během jednoho oběhu kolem Slunce jejich podstatně větší rodičovská tělesa (jež přežila předcházející průchod přísluním) musela podléhat řetězovému drobení podél celé dráhy, včetně odsluní, ve vzdálenosti 125-200 AU od Slunce. Tomu také nasvědčuje vysoká četnost "dvojčat" a větších shluků úlomků, jež se vracejí ke Slunci téměř současně po drahách značně podobných, ale ne zcela totožných. Tyto úlomky svědčí o druhotném, neslapovém dělení, k němuž dochází nejspíš v důsledku jejich rychlé rotace. Pozoruhodná je výrazná podobnost s chováním komety Shoemaker-Levy 9, jež se před tím, než se srazila s Jupiterem v roce 1994, začala postupně rozpadat (v procesu, který trval řadu měsíců) po těsném setkání s planetou v roce 1992. Modelování historie pozorovaných malých úlomků komet Kreutzovy rodiny (jež jsou pravděpodobně menší než 10 metrů v průměru) ukazuje na složitou hierarchii drobení a statistika jejich výskytu umožňuje odhadovat, že jejich celkový počet zřejmě podstatně přesahuje 100 000. Přesto celková hmotnost v nich koncentrovaná představuje jen nepatrný zlomek úhrnné hmotnosti, uložené v Kreutzově systému.

V úterý 7. srpna 2001 v 17 hodin se na Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně uskuteční slavnostní předání Nušlovy ceny České astronomické společnosti za rok 2000 Prof. RNDr. Miroslavu J. Plavcovi, DrSc. z University of California v Los Angeles. Setkání je přístupné veřejnosti.

Prof. Plavec se narodil roku 1925 v Sedlčanech. Vystudoval astronomii na Univerzitu Karlovu v Praze a věnoval se postupně studiu meteorických rojů a těsných dvojhvězd, zprvu v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově a posléze pak na zahraničních ústavech v Kanadě a USA. Patří k zakladatelům moderního astrofyzikálního studia interagujících dvojhvězd, k vynikajícím vysokoškolským pedagogům a znamenitým popularizátorům astronomie (články v časopise Vesmír, příspěvky v rozhlasovém týdeníku Meteor, kniha Člověk a hvězdy atd.). Je zahraničním čestným členem Učené společnosti ČR. Je po něm pojmenována planetka č. 6076.

Nušlova cena ČAS je nejvyšší ocenění, které uděluje ČAS badatelům, kteří se svým celoživotním dílem obzvláště zasloužili o rozvoj astronomie. Je pojmenována po dlouholetém předsedovi ČAS prof. Františku Nušlovi (1867-1951). ČAS obnovila její udělování po padesátileté přestávce v r. 1999. Slavnosti se zúčastní také Ing. Zdeňka Plavcová, CSc., jež patří k zakladatelům radiolokace meteorů na observatoři v Ondřejově a po níž byla nedávno pojmenována planetka č. 18676. Po slavnostním aktu proběhne veřejná beseda s manžely Plavcovými.

Pavel Suchan
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...