:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

347. vydání (9.7.2001 )

Š "Observers", AlltheSky.com V dnešním vydání Instantních astronomických novin, vlastně prvním skutečně prázdninovém, si vás zcela výjimečně dovoluji upozornit na dva články. Tím prvním je úvaha Zdeňka Pokorného "Mraky nad hvězdárnou", v níž se pokouší stručně shrnout minulost a -- přiznejme si to na rovinu neradostnou -- současnost české astronomie. Osobně s ním souhlasím, ba co víc, řekl bych, že je ve svém příspěvku -- původně sepsaném pro týdeník Respekt -- ještě hodně měkký. A to, ať už se hovoří o stavu české profesionální astronomie nebo o tzv. "lidových hvězdárnách".
V posledních rocích jsem se totiž na mnoha případech přesvědčil, že ona "unikátní" síť českých hvězdáren představuje -- více méně -- obyčejné "skanzeny socialismu", kde se čas zastavil kolem roku 1989. Ať už stylem práce, uvažováním vedoucích pracovníků nebo třeba přístupem k okolnímu světu. V mnoha případech zde sedí "dinosauři", kteří "dobrými úmysly" dláždí cestu do pekla nejen sobě, ale také celé instituci. Neexistuje koncepce, vše zachvátila bezradnost a rezignace. Ostatně docela by mne zajímal i váš názor. Takže pokud máte na tohle téma co říct, napište mi (třeba prostřednictvím e-mailové diskuze IAN).
Ne, že by si i jiné články nezasloužily vaši pozornost, ale hned na druhém místě musím upozornit na příspěvek pana Rostislava Halaše. Tento středoškolský učitel z Prostějova totiž vyhrál konkurz na třítýdenní stáž v C.E.R.N.u -- evropské organizaci pro nukleární výzkum, a o tom, co všechno zajímavého zde uvidí, co se dozví a co nám třeba i přiveze :-) informuje prostřednictvím skvěle psaného on-line deníku.

Jiří Dušek

 

Česká profesionální astronomie je podle vás: (1149 odpovědí)

  • světová špička (35%)
  • šedivý průměr (20%)
  • trapný podprůměr (35%)
  • nevím, je mi to fuk (11%)

 

 

Je 2001KX76 velké jako Charon?

Aneb další lahůdka za drahou Neptunu?

 Tým amerických astronomů podílejících se na Deep Ecliptic Survey oznámil objev dalšího velikého transneptunického tělesa. Přestože některé tiskové zprávy se předhánějí v superlativech, bude zřejmě na místě zachovat chladnou hlavu a vyčkat dalších pozorování. Transneptunická tělesa nazývaná též tělesy Kuiperova pásu, tvoří prstenec za drahou Neptunu považovaný za zdroj krátkoperiodických komet.

Těleso figurující pod označením 2001 KX76 nalezli na snímcích pořízených 22. května letošního roku čtyřmetrovým Blanco Telescopem na chilském Cerro Tololo astronomové z Lowell Observatory, Massachusetts Institut of Technology a Large Binocular Telescope Observatory sdružení v tzv. Deep Ecliptic Survey podporované NASA. Následná pozorování nově objeveného tělesa získali objevitelé během června pomocí 6,5-m dalekohledu na Las Campanas Observatory taktéž v Chile a 1,8m dalekohledu na Lowellově observatoři. Nově objevené těleso za drahou Neptunu bylo při objevu o několik magnitud jasnější než obvykle objevovaná transneptunická tělesa, 9.června 2001 dosahovalo 19,6 magnitudy v oboru R. Přesné určení průměru tělesa 2001 KX76 ovšem závisí na tom jakou budeme předpokládat odraznost jeho povrchu a také na přesném určení jeho dráhy a tedy jak bylo při dané jasnosti skutečně vzdálené od Slunce.

Nadšený objevitelský tým uvažuje odraznost (albedo) 4 procenta. Tak by 2001 KX76 dosahovalo průměru nějakých 1270 kilometrů, vice než největší planetka hlavního pásu Ceres i než Charon, měsíc Pluta o průměru cca 1200 kilometrů. Připravilo by tak o prvenství dosud největší transneptunické těleso (20000) Varuna s udávaným průměrem 900 kilometrů při albedu 7 procent, s jehož použitím by nový objev dosáhl 960 kilometrů.

Těleso 2001 KX76 obíhá kolem Slunce za drahou Neptunu, zřejmě v rezonanci s touto planetou. Objevitelský tým navrhuje rezonanci 3:4, tj. tři oběhy transneptunického tělesa na čtyři oběhy Neptunu, další autoři se však přiklánějí k jiné rezonanci. Vzhledem ke krátkému časovému úseku a tedy oblouku dráhy, v němž bylo těleso 2001 KX76 dosud pozorováno, cirkulář MPO 14451 vydaný Minor Planet Center udává u výpočtu dráhy její výstřednost jako kvalifikovaný předpoklad, jak bývá u předběžných drah a zvláště u transneptunických těles obvyklé.

I ona slušně řečeno značně optimistická zpráva objevitelů v IAUC 7657 končí poznámkou, že další pozorování tělesa 2001 KX76 jsou s nadějí očekávána.

A tak nám závěrem zůstávají jen dvě jistoty: Jednak, že největším tělesem Kuiperova pásu ledových těles za drahou Neptunu je stále Pluto, donedávna považované pouze za devátou planetu sluneční soustavy. Za druhé, že stále existuje velká šance najít veliké transneptunické těleso, možná dokonce stejně velké či větší než Pluto.

Jana Tichá
Zdroj: Observatoř Kleť
 

Mraky nad hvězdárnou

Astronomové vzpomínali na zašlou slávu.

Foto Lick Observatory Čeští astronomové minulý měsíc vydatně slavili. Šampaňské sice neteklo kvůli nějakému mimořádnému objevu, přesto byly slavnostní sešlosti namístě. 10. června totiž uplynulo přesně sto let od narození snad nejvýznamnějšího českého astronoma Antonína Bečváře -- autora unikátních a celosvětově obdivovaných atlasů hvězdné oblohy. Jak už to při podobných příležitostech bývá, zazněla celá řada oslavných projevů. Tak kulatého výročí lze však využít i k bilancování, v němž stojí za to se zamyslet také nad jinými než jen světlými chvilkami české astronomie.

Zlatá éra hippies
Je dobré si přiznat, že tuzemští astronomové, ostatně podobně jako jejich evropští kolegové, hráli v první polovině dvacátého století ve svém oboru nanejvýš druhé housle. Těžiště výzkumu se tehdy přesunulo z Evropy do Spojených států, kde zásluhou bohatých mecenášů vyrostly obří teleskopy a centra astronomického výzkumu. Tradicí nezatížení američtí astronomové (spolu s přistěhovalci z Evropy) se pak začali úspěšně věnovat převážně astrofyzikálnímu výzkumu hvězd a galaxií namísto klasického proměřování sluneční soustavy.

O českých astronomech se toho v první polovině dvacátého století ve světovém kontextu moc nedozvíme. Charakteristický je výrok hvězdáře Bohumila Šternberka z roku 1944: "V našich poměrech, kde nemáme žádné vybudované a vybavené observatoře a málo vycvičených pozorovatelů, není mnoho pracovních možností pro astronoma odborníka." Situace se zlepšila až v padesátých letech, kdy začaly živelně vznikat lidové hvězdárny v místech, kde žila aktivní amatérská astronomická komunita. Dodnes proto paradoxně existuje řada výstavných lidových hvězdáren i v malých obcích, zatímco mnohým velkoměstům podobné instituce stále chybějí. Komunistický režim kupodivu vzniku lidových hvězdáren nebránil -- straničtí ideologové věřili, že se z nich časem stanou centra ateizmu a propagace sovětské vědy. Ke cti většiny astronomů-amatérů slouží, že se naděje politruků příliš nenaplnily a lidové hvězdárny si zachovaly spíše ráz středisek přírodovědného vzdělávání.

Jeden mýtus je však v souvislosti s těmito institucemi přece jen třeba vyvrátit: mnoho lidí je dosud přesvědčeno, že tato "síť lidových hvězdáren" je unikátní a celý svět nám ji závidí. Pravda je trochu méně nadnesená: "síť" vznikala nahodile a jen několik největších institucí pracuje profesionálním stylem a jsou pravými "centry astronomické vzdělanosti", o nichž se v této souvislosti hovoří. Zbytek jsou střediska amatérů (zaplať pánbůh za ně!), běžná v mnoha zemích světa.

Zlatý věk zažívala česká astronomie v šedesátých letech. Vidina a posléze i stavba dvoumetrového teleskopu v Ondřejově u Prahy (1967) se totiž stala pro mnohé velkým stimulem. Ponechejme přitom stranou oprávněnou otázku, zda bylo rozumné budovat tak velký přístroj ve zcela nevhodných středoevropských klimatických podmínkách, protože -- řečeno zcela jednoduše -- možnost volby tehdy neexistovala!

V každém případě v té době tuzemští astronomové dosáhli řady významných úspěchů: Nejdříve se v dubnu 1959 proslavila skupina Zdeňka Ceplechy z Astronomického ústavu v Ondřejově, když se jí jako první na světě podařilo nasnímat stopu jasného meteoru a posléze najít jeho těleso, které dopadlo na Zemi. Další úspěch si připsal Miroslav Plavec s několika spolupracovníky, když propracovali teorii o přenosu látky mezi dvěma složkami těsné dvojhvězdy. Spolu s polskými a německými astronomy tak zcela novým způsobem poukázali na některé zákonitosti vývoje hvězd a přispěli k řešení řady zapeklitých astrofyzikálních problémů. A do třetice: právě začátkem 60. let dokončoval v úvodu zmiňovaný Antonín Bečvář sérii tří slavných hvězdných atlasů.

Vrcholem zlaté éry české astronomie se pak bezpochyby stal srpen 1967, kdy se v Praze konalo 13. valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie a česká metropole se na dva týdny stala hlavním městem astronomického světa.

V roli komparsisty
Slibný rozvoj profesionální české astronomie netrval dlouho. Už v srpnu 1968 jej ukončila sovětská okupace, po níž emigrovala celá řada astronomů. Jmenujme alespoň Miroslava Plavce, Zdeňka Švestku, Zdeňka Sekaninu, Luboše Kohoutka či Ivana Hubeného, z nichž se staly v zahraničí uznávané autority.

Na stavu tuzemské astronomie se kromě odlivu mozků podepsala i nedostupnost největších světových dalekohledů, s nimiž lze realizovat klíčový výzkum, Velké teleskopy a špičkové kosmické projekty jsou ostatně (až na čestné výjimky) pro naše astronomy nedostupné dosud. Česko totiž "z finančních důvodů" není členem sdružení ESO (Evropská jižní observatoř) ani ESA (Evropská kosmická agentura). Bez přímého a bezprostředního kontaktu s největšími astronomickými výzkumnými centry, bez podílu na realizaci velkých teleskopů a bez účasti našich vědců v kosmických projektech však nemá naše astronomie šanci být víc než jen prořídlým křovím na scéně.

Zdeněk Pokorný
Zdroj: Vyšlo v týdeníku Respekt č. 27 (2. - 8. 7. 2001). Uveřejňujeme s laskavým svolením autora i redakce.
 

Zápisky z CERNu - díl první

O svém pobytu ve známé evropské organizaci pro nukleární výzkum informuje deník Rostislava Halaše.

 C E R N je evropská organizace pro nukleární výzkum. Je to největší světové vědecké centrum. Bylo založeno v roce 1954 jako spojená vědecká laboratoř, která se záhy stala zářivým příkladem mezinárodní spolupráce. Z původních 12 signatářských států se rozrostla na současných 20 účastnických zemí. Česká republika je členem od července 1993. CERN zaměstnává 3000 lidí, především techniků, inženýrů a vědeckých pracovníků.. Na výzkumných programech CERNu spolupracuje na 6500 vědců z 500 univerzit a 80 zemí.

CERN pořádá od roku 1998 třítýdenní stáž pro učitele středních škol pod názvem "HST programm". Cílem je mimo jiné seznámit učitele středních škol s nejnovějšími poznatky v jaderné fyzice. Z každého účastnického státu je obvykle vybráno po jednom pedagogovi. Protože je zájem o stáž velký, jsou podmínky výběru tvrdé -- viz http://teachers.cern.ch/.

Musím se zmínit, že jsem se konkurzu účastnil již v roce 2000, ale neúspěšně. Když mi na můj dotaz sdělil vedoucí projektu Michelangelo Mangano, že jsem byl "on a top", rozhodl jsem se, že to znovu zkusím. Snažil jsem se udělat maximum pro to, abych splnil podmínky konkurzu. No a tak jsem se začátkem března dozvěděl tu pro mě nádhernou novinu, že jsem byl vybrán k účasti v roce 2001. Touto cestou bych chtěl také poděkovat dvěma význačným vědeckým kapacitám, jejichž reference mně dle mého názoru pomohly. Byli to dr. Jiří Grygar z Astronomického ústavu Akademie věd a dr. Zdeněk Pokorný z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně.

Den první -- neděle 1. července
Tuto stranu píši 2.7.2001 ve večerních hodinách. Konečně jsem se dostal k počítači. To ne že by v CERNU nebyly PC, je jich tu na každém kroku přehršel, ale proto, že jsem neměl čas. Program našeho pobytu je totiž velmi nabitý. Ale abych začal od začátku.

Ještě poznámka: nepodařilo se mi zatím najít PC, na kterém by byla česká klávesnice. Nainstalovat se dá mnoho jiných, například baskitská, indonéská, malajská nebo dokonce svahilská, ale na českou nějak pozapomněli. Proto prosím omluvte, že bude moje reportáž zatím bez diakritiky. Dále bych chtěl poznamenat, že jsem za poslední dva dny prožil tolik věcí, že jsem si je ještě nestačil v hlavě uspořádat. Omluvte tedy, budu-li přeskakovat v tématech.

Tak tedy svou cestu jsem začal v sobotu ráno na nádraží v Prostějově čekaje na vlak do Vídně. Rozloučil jsem se se svou rodinou a letmo jsem pozdravil svou studentku svého matematického semináře Kristýnu Kousalovou. Na tom by nemuselo být nic zajímavého, kdyby se nepřihodila spousta náhodných situací, které dle mého soudu odporuji běžné náhodě dané matematickou teorií počtu pravděpodobností. Dále si povšimněte matematicko fyzikálního semináře, protože ten bude hrát později v CERNu nemalou roli, možná ze větší, než si v této chvíli myslím. Tak tedy náhoda č.1: dotazem ve vlaku jsem zjistil, ze Kristýna jede rovněž do Vídně. Ve Vídni na ni totiž čeká její otec ing. Kousal -- náhoda č.2: generální zástupce Českých drah v Rakousku. Jeho pozvání na pivo bylo v tento horký den velmi milé a při něm jsme mohli probrat téměř všechny problémy na železnici. Navíc občerstvení mi přišlo velmi vhod, neboť Beata z Budapešti, která mě měla přibrat na Sudbahnhof do svého auta měla dvě hodiny zpoždění. Beata přijela se svými rodiči, kteří vlastním autem cestovali na dovolenou do Německa. Náhoda č. 3: oba rodiče jsou učitelé a náhoda 4: otec je rovněž profesor matematiky a fyziky na gymnáziu.

Takže jsme mohli vyrazit. Po dvou hodinách cesty se při zastávce samozřejmě stočila řeč na školství. S Beatou jsem se jakžtakž domluvil anglicky, ale zkuste se domluvit maďarsky. Aby mně to usnadnili, matka mluvila jakžtakž německy a otec napůl maďarsky a napůl nesouvisle rusky. Dovedete si představit, jaký jsem z toho měl po deseti minutách guláš v hlavě. Musím poznamenat, že jsem se posledních deset měsíců učil intenzivně anglicky a zbytky své gymnaziální němčiny jsem v mozku zasouval co nejdál, aby se mi nepletla slova. Kuriózní situace nastala, když se na mě obrátili všichni tři ve stejný moment, každý s jinou otázkou a to Beata v angličtině, matka v němčině a otec ve šroubované větě napůl maďarsky napůl rusky. V tu chvíli jsem nebyl schopen žádného slova a to ani v češtině. Naštěstí to zachránilo pár univerzálních posunků a mohli jsme pokračovat. Cesta do Ženevy je dlouhá, takže jsme s Beatou probrali téměř všechno od školství přes politiku, až po výrobu špendlíků a lokomotiv. Respektive většinou mluvila ona. Já jsem to bral jako jakousi mluvnickou rozcvičku do CERNu.

Do Ženevy jsme přijeli se zpožděním v neděli odpoledne a zaparkovali přesně dle instrukcí u brány B.7

Dotazem na guard -- vrátný jsme se nedověděli vůbec nic, neboť postupně nám posunky sdělil, že neumí ani anglicky ani německy a francouzsky jsme zase nevládli my. Nicméně nás odporoučel do protější vrátnice, kde již byli ti praví, se kterými se dalo mluvit. Dostali jsme klíče a identifikační karty a vjeli do "města ve městě" -- skutečně je CERN tak rozlehlý. Hostel u kterého jsme zastavili, je vskutku supermoderní a ubytovaní superhotelové. Snad se mi podaří v některém dalším dnu umístit na tuto stranku i některé fotografie. Přístupová práva k počítačům totiž dostaneme až zítra. A jen díky zde praktikujícímu studentu ze Slovenska, který mi poskytl svoje heslo, mohu psát tuto stranu.

Tak tedy v pokoji již na mě čekal Josef Beňuška -- profesor z gymnázia Partizánské. V tom okamžiku jsem pocítil snad jedinou výhodu našeho rozdělení a to v tom, že slovenština je jediný zahraniční jazyk, kterému rozumím bez jakýchkoliv problémů.

Po relaxaci svého mozku slovenštinou jsme se v 19 hodin odebrali do nedaleké cafeterie na "Welcome drink", který uspořádal Michelangelo Mangano, vedoucí našeho programu HST. Na tomto prvním neformálním setkání jsme se poznali celkem rychle (alespoň mě poznali všichni rychle), neboť jsem s nimi dva předešlé měsíce komunikoval internetem, protože jsem připravoval seznam účastníků s fotografiemi. Většina si v tu chvíli myslela, že jsem jedním z pořadatelů. Ale situace je mnohem prozaičtější. Já si totiž velice špatně pamatuji jména (jak říká moje žena-rodová zátěž) a nechtěl jsem si trhnout mezinárodní ostudu. Nakonec se seznam ukázal jako velice užitečný a všichni ho chválili. Je umístěn na internetu na adrese http://teachers.web.cern.ch/. Potěšitelné je, že ve večerních hodinách ještě přijela Jitka Houfková z Karlovy univerzity -- účastnice minulého HST programu a spoluorganizátorka.

Při večerních rozhovorech se používaly nejrůznější jazyky od anglické angličtiny přes americkou, německou, finskou, švédskou, francouzskou, španělskou, ekvádorskou až po angličtinu jihoafrickou a rovněž ruština a polština. A to jsem ještě nevyjmenoval všechny. (Seznam účastníků není úplný, neboť například o účastnici z Jihoafrické republiky jsem vůbec nevěděl a Američané byli oznámeni až v poslední chvíli -- doufám, že bude doplněn.)

Po příchodu jsme ještě s Josefem (nevěděl jsem, že se na Slovensku Josefovi familiérně říká Dodo), tedy s Dodem stačili probrat mnoho témat. Skončili jsme po půlnoci a snad až po jedné hodině se mi podařilo usnout, neboť jsem se vše snažil v hlavě alespoň trochu uspořádat a výsledkem je tato stránka.

Den druhý -- pondělí 2. července
První pondělní oficiální seznámení účastníků začalo v devět hodin ráno v nejvyšší budově CERNu, v nejvyšším poschodí (šestém) s nejkrásnějším výhledem z jedné strany na pohoří Jury, z druhé strany na Mont Blanc. Sál má obdélníkový tvar se stoly uspořádanými do elipsy (nikoliv oval) s asi 50 místy pro účastníky, mikrofony, projekční technikou, klimatizací a překladatelskou kabinou -- bez překladatele. Přivítal nás opět Michelnagelo Mangano. Měli jsme se vzájemně představit. Musím říci, že jsem s tím počítal a měl jsem připravenou řeč v rozsahu jedné strany A4. Byli jsme ale požádáni, abychom byli maximálně struční, takže jsem hned některé věci ze své paměti odmazal. Je to samozřejmě dost stresující mluvit na takové mezinárodní úrovni v jazyku, ve kterém si není člověk jistý. A nejhorší je čekaní, až na vás přijde řada. Tréma však rychle opadla v okamžiku, kdy jsem začal mluvit, neboť mluvení před skupinou lidí je naše každodenní činnost. Trošku mi vadilo, že se při tom sedělo, neboť jsem zvyklý při vyučování stát, případně pocházet -- podobné jako jistá scéna ve filmu "Marečku, podejte mi pero".

 Po základních informacích o sobě, rodném městě a státu a škole, jsem přešel na bod na kterém mi nejvíce záleželo, neboť ten se netýkal pouze mé osoby.

Na tomto místě přeruším odbočkou a vysvětlením, proč jsem včera zmiňoval moji jízdu s Kristýnou. Tak tedy asi před třemi roky jsem uvažoval, jak vtáhnout svoje studenty do výuky astronomického semináře. Jako prostředek jsem zvolil nastudování a přednesení určité kapitoly z moderní učebnice. Přednáška měla být provedena s využitím prezentačního programu PowerPoint. To byly nesmělé začátky práce na tomto poli.

V právě uplynulém školním roce 2000/2001 jsem ve svém matematickém semináři zase zvážil, že by bylo užitečné, aby se studenti seznámili s historií matematiky, neboť ta je velmi zajímavá a pomáhá lépe pochopit některé vazby mezi jednotlivými matematickými disciplínami. Navíc ještě na střední škole se tyto informace v dějepisu nedozví a na vysoké škole už vůbec ne. Samozřejmě, že nejvýhodnější se mi zdála metoda nastudovat určité období a zpracovat přednášku v Powerpointu -- tentokrát však na podstatně vyšší úrovni. Studenti se přitom také naučí formulovat myšlenky a vystupovat před skupinou lidí, což dělá velkému počtu přírodovědně zaměřených lidí nemalé problémy.

Musím říci, že mě velice mile překvapili. Drobné závady, týkající se techniky prezentace a vystupovaní jsme hned diskutovali, takže každá další prezentace byla lepší. Další seminární práce již byla zaměřena na zpracování života a především díla významného matematika nebo fyzika (neboť většina z nich pracovala v obou oborech). Tato práce byla urychlena, neboť mě požádali zástupci astronomické unie o vystoupení na jejich třídenním semináři zaměřeném na techniku prezentace. Ta proběhla začátkem dubna na brněnské hvězdárně. Součástí mého vystoupení, nebo spíše větší částí, byla ukázka studentských prací. Takže se svou prací vystoupili Zdeněk Švécar (Newton) a Radim Kočiřík (Edison) a dále jsem přehrál automatické prezentace Lenky Kotačkové (Einstein) a Světlany Režné (Lagrange). Ukázky jejich prací se setkaly s uznáním a byly východiskem pro další diskuse.

No a po tomto úspěchu jsem došel k přesvědčení, že jsou již tyto prezentace na takové úrovni, že by mohly reprezentovat naši školu a jistě i Českou republiku ve světě. No a jedinečnou možností prezentace je právě můj pobyt v CERNu. Takže začala velmi tvrdá několikaměsíční práce na jejich změnu na automatickou prezentaci v angličtině. Přitom jsme se museli vyrovnat s mnoha problémy, například že některé odborné části byly na úrovni vysoké školy a bylo je nutno studentům nějak vysvětlit. Sám jsem si například nebyl jistý s pochopením Eulerova Basilejského problému, týkajícího se některých speciálních matematických řad. Naštěstí mi pomohl můj bratr, docent na katedře algebry olomoucké univerzity. Dále byl problém s odborným překladem některých matematických termínů do angličtiny. Řadou dalších převážně technických problémů vás nebudu zatěžovat. Suma sumárum tedy vzniklo celé CD, kterému jsme ještě dali náležitý design a vypálili asi 45 kopií. Musím dodat, že na CD je rovněž informace o škole a jedna celá strana je také věnována Prostějovu.

Omlouvám se, že moje odbočení bylo delší, ale chtěl jsem, aby neinformovaný čtenář znal všechny souvislosti. Tak tedy jsem v druhé části svého proslovu hovořil o tomto CD a každý účastník jím byl obdarován. To se setkalo s nebývalým zájmem a o CD se toho ještě tentýž den v mnoho namluvilo. Všichni byli velmi vděční, ale nebyl prostor si jej přehrát. Alespoň si pročetli booklet (jeho popis) a velmi je pobavil nápis "All unauthorized copies allowed" -- "Všechny neautorizované kopie umožněny". Tento nápis jsem tam přidal pro jistotu, že by mě na hranicích při případné prohlídce podezřívali z pašování černých kopií, neboť sada CD tvořila více než polovinu jednoho mého většího zavazadla. Na CD je navíc znak pro Copyright vzhůru nohama. Původně jsem ho tam chtěl umístit v normální pozici s mocninou na mínus prvou, ale uvážil jsem, že celník nemusí být zrovna dobrý v matematice.

V tento moment, kdy dopisuji tyto řádky (3. 7. 2001 v 21:50 hod, neboť dřív jsem se k PC nedostal) již mám více ohlasu, neboť dopoledne bylo asi 20 minut volna a hned mě kontaktovali Američané a velmi CD chválili. Současně mě kontaktovali zástupci z Public Division s výzvou k pokračování v tomto díle pro potřeby Visitors Center -- návštěvnické centrum. O tom a dalších ohlasech ale až později.

Na tomto místě musím poznamenat, že jsem si "na sebe ušil pěkný bič", neboť uspořádat si myšlenky, a zapsat je na tyto stránky mě stojí velmi mnoho úsilí a času. Tak například teď jsem měl být na Pizze v Meyrinu a zatím tady sedím a píši. Naštěstí jsem se před chvílí pozdravil s americkým kolegou, který si vyřizoval poštu, takže tu nejsem sám. A to ještě nevím, jestli tyto řádky vůbec někdo přečte a jsou-li vůbec ke čtení. Pokud jste se tedy někdo pročetli až sem, dejte mi prosím ihned vědět na adresu r.halas@cern.ch, abych měl nějakou zpětnou vazbu a napište vše, co se Vám líbí a hlavně, co se nelíbí nebo o čem byste chtěli, abych napsal.

Program tohoto 2. dne pokračoval odpoledne informacemi jednotlivých divizí a nastíněním okruhů, které očekávají, že budeme řešit. Samozřejmě, že zde nejsme jako vědečtí pracovníci, ale především jde o předání informací do škol a veřejnosti. Tak tedy namátkou:

  • Oliver Bruening -- akcelerátory -- urychlovače částic a veškerá technika, která k tomu patří. Toto téma mě velice láká, neboť se bude mluvit mimo jiné o supravodivosti -- stavu některých látek, které při teplotách blízkých tzv. absolutní nule na teplotní stupnici zcela ztrácejí elektrický odpor.
  • Gron Jones -- buble chambers -- bublinové komory -- způsob, jak zviditelnit dráhy neviditelných nejmenších částic hmoty. Toto je rovněž pro mě zajímavé. Gron ocenil úvodní animaci, přes kterou jste se jistě dostali na tyto stránky. Rád bych mu nějaké animace podobného druhu zhotovil. Je to lákavé, ale znamená to prosedět opět hodiny u počítače. Třeba se najde nějaký student z Prostějova, který mi s nějakými částmi pomůže. (Programování v programu Flash.)
  • Guenther Dissertori -- detektory -- obrovské přístroje,které umí detekovat částice.
  • Musím poznamenat, že všichni výše zmínění pánové jsou skuteční vědci, přímo pracující na urychlovači s mnoha řešenými vědeckými pracemi.
  • Emma Sanders -- Permanent exhibition -- stálá výstava, která je v CERNu. Emma mě kontaktovala v souvislosti s naším CD. Možná by na tom mohl spolupracovat na dálku nějaký student.
Ve hře je ještě práce na vytváření webovských stránek, které spravuje Jitka Houfková, které se líbil můj nápad s kalendářem. Na čem tedy začnu pracovat mi zatím není jasné, budu o tom do pátku přemýšlet.

 Den třetí -- úterý 3. července
Program třetího dne začal oficiálně a to tak, že nás přišel přivítat generální ředitel CERNu Luciano Maiani. Je to velice zajímavý člověk, teoretický fyzik, který se podílí na rozpracování zatím nejmodernější fyzikální teorie, tzv. Standardního modelu. Výčet jeho práce je dlouhý a nebudu vás jím nyní zatěžovat. Zajímavé však je, že mluvil o tom, jak si váží práce, kterou děláme my -- učitelé fyziky (a nejen fyziky) a jak je pro CERN naše práce důležitá. To je poprvé, kdy jsem slyšel tak neformální řeč na téma jak důležité je správně fungující školství. Dokladem je náš pobyt zde, neboť ten je tak dokonale organizovaný do nejmenšího detailu, že jsem něco takového za svoji dvacetiletou učitelskou kariéru nezažil (a to jsem u nás různých školení absolvoval, jak říká Dodo "neurekom").

Pan Maiani mluvil o velkém zájmu dostat do CERNu mladou generaci (jak jsme viděli na grafu nejvíce lidí zde je ve věku kolem 25 let a potom kolem 40-50 let -- dvě vědecké generace). Je si vědom upadajícího zájmu o fyziku a přírodní vědy obecně všude ve světě a vlivy akčních filmů založených na pseudofyzikálních jevech a vlivy pavěd jako je astrologie (příznivci astrologie mi snad prominou, slovo pavěda jsem použil já, Luciano to vyjádřil opisně), které deformují fyzikální obraz tohoto světa v myslích mnoha lidí.

Studenti pozor! Luciano mluvil o tom, že vám máme vzkázat, že se již nemusíte obávat, že by byla věda finančně nezajímavá, alespoň v CERNu ne. To skutečně mohu potvrdit, neboť mi slovenský student (ten, co mi půjčil svoje heslo, abych vám mohl první dva dny psát) prozradil, že ze svého tříměsíčního pobytu zde mu zůstane tolik peněz pro své potřeby, které by si žádnou brigádou doma nevydělal. A to se tady mnoho naučí a může komunikovat s mnoha lidmi snad ve všech světových jazycích. Samozřejmě, že se tady pracuje tvrdě, od rána do večera a neviděl jsem, že by někdo z našich přednášejících byť o minutu svoje vystoupení zkrátil nebo ošidil -- i když je velké vedro. Vše je předem připraveno. Každý je na svém místě v přesný čas, kdy tam má být a kde má být (na minutu).

To vše je důkazem toho, co říkal Luciano a zdá se, že co se tady řekne na všech úrovních řízení, to se vyžaduje a plní bez nějakého velkého dohlížení.

Tento jeho projev by stál za podrobné zapsání, ale toto je alespoň nejdůležitější obsah.

Dále pokračovalo seznámení s počítačovou sítí a, my bychom řekli, "poučení o bezpečnosti práce", zajímavě zpracované a opět neformální. Tady bych opět podtrhl, že vše co tady bylo, bylo vždy neformální -- myslím, že se máme co učit. Zůstává ve mně takový pocit, jako že vše se tady dělá pro lidi, aby nebyli otravováni zbytečnostmi a lidi se považují za vysoce inteligentní bytosti. Všechno, co má fungovat pro lidi, včetně služeb je promyšleno do největšího detailu, aby se lidé co nejméně zatěžovali nepodstatnými věcmi a soustředili se na hlavni náplň své práce. Na druhé straně lidé se také chovají jako vysoce inteligentní bytosti, neboť jinak by tady nemohlo být takové množství volně přístupné nejmodernější drahé techniky (zrovna sedím vedle dvou datavideoprojektorů, každý v hodnotě kolem dvou set tisíc, o volných počítačích všude v CERNU ani nemluvě). Ale o tom až později.

Odpolední přednáška skutečně skončila až po páté hodině odpoledne, i když bylo vedro k zalknutí. Odměnou byla návštěva bazénu od šesti do osmi hodin spolu s přednášejícími a vědecká témata se probírala i v bazénu. Například jsme diskutovali s Gronem rozpad K-mezonu a na břehu nejnovější důsledky tzv. nelokálního působeni ve fyzice. O tomto filozoficky velice zajímavém tématu, které boří některé zásadní představy o tomto světě možná někdy jindy.

Je 11:40 a měl bych si již odpočinout, neboť jsem začínal v 7 hod ráno s dopisováním předešlých stránek.

Den čtvrtý -- středa 4. července
Čtvrtý den ráno v 9:15 bylo naplánováno zahájení Summmer School -- letní školy pořádané pro vysokoškolské studenty. Je naplánovaná tak, že některé přednášky s nimi budeme mít společné.

Ta úvodní byla v největším auditoriu tady v CERNu a přednášejícím nebyl nikdo jiný, než generální ředitel CERNu Luciano Maiani a týkala se informace co je CERN, jaká je historie, kdo zde působí atd. -- to bylo na začátek. Podstatně větší část jeho přednášky byla věnována informacím o přístrojovém vybavení a o vývoji fyzikálních teorií v tomto oboru, neboť je to ta nejpovolanější osoba. Jeho přednáška byla velice zajímavá a pokud bude čas v dalších týdnech o ní napíši podrobněji. Za zmínku stojí, že byla zaznamenávána v digitální podobě a můžete ji nalézt na adrese http://documents.cern.ch/ -- najdete datum 04 July 2001 Introduction to CERN & Particle Physics (1/2) a Introduction to CERN & Particle Physics (2/2) -- jsou tam jak jeho obrázky -- transparences, tak také obrazový a zvukový záznam jeho osoby. Skutečně doporučuji shlédnout a poslechnout.

Nyní bych uvedl podstatný vzkaz pro studenty: Ještě před přednáškou jsem Luciana oslovil a předal mu naše již zmiňované CD. Byl velmi potěšen a slíbil, že se na něj ještě dnes večer podívá. Předání je zaznamenáno videokamerou, takže jej můžete shlédnout po příjezdu do Prostějova. Po přednášce bylo ještě trochu času na rozhovor s ním a ten jsem využil na dotaz na tzv. nelokální interakce ve fyzice. Na vysvětlenou, jde o jakési okamžité působení na dálku, které se vymyká možnostem popisu současné fyziky (fyzikové si s tím zatím neví rady). Viděl jsem totiž asi před měsícem velice zajímavou reportáž na BBC (pro zájemce -- je pro normální lidi (nefyziky) a mám ji na videokazetě), ve které byla uvedena informace o uskutečnění tzv. EPR experimentu, kterou provedl Nicolaus Gisin na ženevské univerzitě.

EPR experiment je myšlenkový experiment vymyšlený autory Einsten-Podolský-Rosen někdy v 30. letech 20. století a měl být experimentem, který měl rozhodnout mezi dvěma protichůdnými představami v kvantové fyzice vytvořenými Ensteinem a proti němu Bohrem. Abych nezabíhal do podrobností, ukázalo se, že Einstein neměl pravdu, když říkal "Bůh nehraje v kostky", ukázalo se, že "Bůh je náruživý hráč hazardních her a dokonce jakoby někdy mění pravidla" -- to je laicky řečeno, že pravděpodobnostní interpretace fyzikálních jevů na subatomové úrovni má fundamentální charakter -- prosím čtenáře, aby omluvili moje odběhnutí do odborných podrobností. Závěrem řečeno, je možné, že fyzika stojí před zlomovým okamžikem, ve kterém se může změnit mnoho představ o tomto světě.

V další části dopoledního programu jsme vyslechli velice zajímavou, asi jedenapůlhodinovou přednášku o Bubble Chambers (přednáší Gron Jones) -- bublinových komorách, které se používají ke sledování drah nejmenších částic hmoty -- elektronů, protonů, kaonů, mezonů pí atd. Naučili jsme se ze změti čar odhadnout, jaká je to částice a k jakým jevům při jejím pohybu došlo. Konečně vím, jak se v těchto obrázcích orientovat (alespoň základní orientace, neboť je to vše mnohem složitější).

Odpolední přednáška, kterou měl Sascha Schmelling byla o jednoduchých experimentech v atomové fyzice, které je možno provádět na školách (informoval o pěkné bublinové komoře pro školy, která stojí "pouze" 50 000 CHF -- tj. asi milion Kč -- nekupte to). Samozřejmě že ukázal i finančně nenáročné experimenty.

Opět podstatná informace pro všechny studenty libovolného zaměření!

Od 16:30 se konal v cafeterii "Welcome drink" pro studenty "Summer School" a nás, účastníky HST. Představte si stoly obložené pravým švýcarským sýrem, pečivem, můžete si dát pivo, francouzské víno, džus, třešně, meruňky, jahody. Za to přece stojí přijet do Ženevy!

Ale důvod jejich příjezdu je jiný. Ze všech končin světa se sjelo 176 studentů na 4-6 týdenní studijní pobyt. Kromě studentů doktorandského studia tam byla převážná část studentů 3. ročníků vysokých škol -- a pozor možná si myslíte, jako jsem myslel já, samí odborníci na kvantovou fyziku. Opak je pravdou. Mezi účastníky jsem potkal tři studenty z České republiky -- studentka z Brna studuje učitelství M-F, druhá studentka z Prahy studuje jemnou mechaniku a optiku a pouze třetí student přímo jadernou fyziku. Tady vidíte, že je pravda, co říkal Luciano Maiani -- že mají zájem o studenty všech oborů a že je neškolí jen pro jadernou fyziku. Spousta z nich dělá nakonec i v úplně jiných, nefyzikálních oborech. Uplatní se velice dobře.

Přihlásit se může každý z vás -- takovou možnost naše a starší generace neměly. Chce to jen být co nejlepší ve studijních výsledcích.

Den pátý -- čtvrtek 5. července
Pátý den začal přednáškou M. Franklinové z Brookhavenské laboratoře z USA. Téma přednášky "Classic experiments" -- "Klasické experimenty" napovídá, že se zabývala základními fyzikálními experimenty, které nám poskytly důkazy o složení hmoty a které potvrzovaly nebo naopak vyvrátily některé fyzikální představy. Její přednáška byla jistě zajímavá, ale já, a jak jsem později zjistil i spousta dalších účastníků HST, jsme se nechytali na její americké angličtině. Sami si můžete poslechnout na http://documents.cern.ch/ . (Když to teď poslouchám přes internet, je to srozumitelnější, v auditoriu to bylo horší -- zkuste to poslouchat víc než hodinu a pak mi napište). Přednáška trvala dvě a třičtvrtě hodiny -- i s diskusí.

Od druhé hodiny odpoledne následovala opět v auditoriu (přítomno asi 250 posluchačů) perfektní přednáška anglického vědce F. Close s názvem Particle Physics (for non-physics students) (1/4) -- "Částicová fyzika pro nefyziky", která je výborně srozumitelná a doporučuji Vám ji k poslechu. Myslím, že to je to pravé, co potřebujeme dostat na střední školy. Na stejné stránce, jako předešlá přednáška si najdete ve dni 05 July 2001. Tomu, kdo mě najde v auditoriu, slibuji užitečnou odměnu -- booklet-knížečku s přehledem částicové fyziky, kterou jsem pro vás vyprosil od Grona.

 "Studenti mého budoucího fyzikálního semináře, těšte se !" -- bude se to probírat a určitě částečně i v angličtině a nebude to tak hrozné jako jedna jiná, podobně znějící věta. Pan Close je současně i popularizátorem jaderné fyziky v Anglii. Jeho dvouhodinová přednáška utekla velmi rychle a zajímavá byla i diskuse.

Takže když to sečtete, to už je čtyři a třičtvrtě hodiny soustředění a aby toho nebylo dost následovala jedenapůlhodinová přednáška. Respektive pokračování přednášky Grona o "Bubble Chambers" -- už to nebudu překládat, zkuste se naučit některé, už použité odborné termíny a pokud nebudete vědět, odpověď je na některé z předchozích stran.

Dozvěděli jsme se další detaily, jak ze změti čar identifikovat částice.

Tedy suma sumárum je to šest a čtvrt hodiny (pokud ještě dovedu počítat) maximálního soustředění . To již chce pořádný odpočinek, ale místo toho jsem tady opět neúspěšně hodinu bojoval s nainstalováním fotoaparátu. Sice se mi konečně podařilo nainstalovat obslužný program, neboť administrátor Folke mi prozradil jeho heslo (hádejte jaké), jenže po propojení fotoaparátu chtěl počítač jiné heslo a to už zase nevím. Zítra ráno s ním mám schůzku, uvidím, kolik hesel tady ještě je.

Počítačová síť tady -- to je téma samo pro sebe. Krátce: Dostali jsme podepsat papír, jak se máme chovat -- neinstalovat neautorizované programy, atd., atd. Internet je neustále monitorován a v případě, že se připojíte na zakázané servery, okamžitě je uvědoměn Váš nadřízený. Které to jsou, nám však neřekli. Protože jsem se teď nemohl celý den dostat na server, kde jsou uloženy moje stránky, nabyl jsem přesvědčení, že je monitorovací program odpojil, neboť od syna, také Rosťu, jsem dostal email, že v Prostějově to funguje. Současně jsem přemýšlel, co je na tomto serveru závadného. Naštěstí závada byla zřejmě na trase, neboť v době, kdy píšu tuto větu mi Dodo (měli byste ho už znát) oznámil, že mu konečně funguje Post a já hned ověřil funkčnost spojení na mujweb.cz.

Přes tyto problémy je tady rychlost internetu závratná, neboť 300kb stream (proud dat videa) z Ameriky naběhl ani ne do pěti sekund, aktuální fotka z chrámu v Las Vegas tak rychle, že jsem ani nestačil říct jedna. Pokud se ptáte, proč zrovna ten kostel, tak je to první fotografie pro vás -- http://www.earthcam.com/usa/nevada/lasvegas/weddingcam/ -- a ilustruje jeden výrok A. Einsteina, který jsem uvedl na některé předešlé straně. Každý ji totiž dostane náhodně v jiném záběru, s jiným počtem lidí nebo je rovněž možné, že nedostane vůbec nic. Současně si můžete zkusit, za jak dlouho ji dostanete vy. Ten 300kb tok dat raději nezkoušejte, ať si nezavaříte PC (kromě vysokých škol, kde jsou takové sítě normální).

Snad ještě dodat, že Luciano Maiani ukazoval jeden obrázek, na kterém byla uvedena rychlost internetu s hodnotou 622Mb/s -- to je zřejmě projekt.

Každopádně se zde v CERNu dbá na ochranu autorských práv. To jsem viděl při natáčení naší podvečerní přednášky, kdy Gron poznamenal něco o použitém obrázku tuším z Brookehavenu (podobná americká laboratoř) -- zaznamenaná přednáška bude pravděpodobně umístěna rovněž na webu.

Za podstatnou, ale velice špatnou zprávu stojí, že dnes odpoledne měl pronést svou přednášku nositel Nobelovy ceny Carlo Rubia, jehož fotografii jste mohli vidět na úvodní animaci. Nezbývá než dodat, že ještě není všem dnům konec.

P.S. Díky Rosťovi, už možná bude čeština s diakritikou, neboť ji doplňuje -- je to otravná práce, ale uvidíme, co zítra Folke.

Den šestý -- pátek 6. července
Sesty den (patek) zacal dvouhodinovym pokracovanim skutecne vyborne zpracovane a podane prednasky F. Close na tema casticove fyziky. Opet byla natacena a na stejne webstrance doporucuji jeji shlednuti.

Po ctvrthodinove prestavce bylo naplanovano pokracovani prednasky Melissy Franklinove o klasickych experimentech -- to je ta Americanka, ktere jsem minule moc nerozumel. Muzu vam rici, ze pred jeji prednaskou vice nez polovina nasi HST skupiny odesla se slovy, ze nerozumi. Zbyli pouze dobre anglicky mluvici ucastnici a ja, nebot trenovat se musi. Sedl jsem si tentokrat dopredu, takze me mozna muzete na videu uvidet. Prednaska byla skutecne zajimava, rozumel jsem fyzikalnimu obsahu, ale nektere detaily me unikly.

Odpoledne do 6 hodin pak pokracovala diskuze ucastniku a zamysleni se nad obsahem propagacnih a vyukovych materialu, ktere CERN produkuje. Jeho pracovniky zajimal nas odborny posudek zalozeny na nasi ucitelske praxi.

V odpolednich hodinach se v Barracs -- budova vypadajici jak kasarny -- totalne zhroutily vsechny pocitace -- i to se muze v CERNu stat. Duvodem bylo, ze chteli vyjit vstric Americanum, kteri posilaji email Netscapem. No a ten zpusobil, ze je musel Folke (administrator) zcela preinstalovat. Takze jsem byl hned bez prace a bez moznosti vam neco napsat.

To me umoznilo, ze jsem se mohl konecne zucastnit nejake te akce (zabavy). Na tento den totiz byla naplanovana Barbecue -- opekani na rozni. No a kde si myslite, ze se asi muze v CERNu rozdelat ohen? No jedine na Fire Station -- pozarnicke stanici, nebot ma-li v CERNu neco horet, pak musi nejprve shoret Fire Station. Netusil jsem, ze je to cele pojato jako u nas znama hasicska zabava a to pro vsechny lidi z CERNu. Nastesti se tam vsichni nesesli, nebot tri tisice lidi by garaz a nadvori nepojaly. Za 15 CHF (x22,-Kc) jsme si odnesli vyborne menu sestavajici z opekaneho masa, hranolku, salatu a jeste nejeke prilohy, jejiz jmeno jsem si nezapamatoval. Bylo to vyborne.

V hangaru soucasne zacala vyhravat francouzska kapela a my se dali do jidla a debatovani. Debatovalo se uplne o vsem. Soucasne nekteri donesli vzorky zemedelskych produktu sve zeme (hadejte jake). Pri debate me Francisca Wheelerova ze Stockportu (Velka Britanie -- neni to pry daleko od Yorku) informovala, ze je mozno o prazdninach pobyt v ubytovne jejich skoly. Proto studenti zacnete setrit, neco bychom mohli podniknout.

Zajimava byla debata s Hari Hakulinenem (Finsko) o finskych jezerech a chytani ryb. Severane jsou, zda se, velice tisi a klidni a moc toho nenamluvi. Moje otazka tykajici se sauny ho vsak dostala do varu, nebot mi vysvetlil, ze ma dve -- jednu doma a jednu na chate, cili neni nejaky prumerny Fin.

Po delsi dobe rozhovoru padl navrh vyzkouset tanecni parket -- podlahu hasicske garaze.

Z dali i z blizka byste fyziky od normalnich lidi nerozeznali. Velice zajimavy byl vykon Grona (ten, co nam prednasel Bubble Chambers), ktery predvadel dynamiku (nauka o pohyb) quarku (nejmensi castice hmoty jake zatim zname) v praxi.

Tancoval jiz nekdo z vas valcik s jihoafrickou profesorkou fyziky a matematiky cernosskeho puvodu? Jestli ne, tak ja jsem tu moznost mel. Musim rici, ze Mothofela Selepe (Kuki) z Pretorie (Jihoafricka republika) valcik nikdy netancovala a jen me ujistila, ze I will follow you -- Budu te nasledovat. Zrejme ma tancovani v krvi, nebot jsme to ve zdravi prezili a ostatni moc nepotloukli. Po 11. hodine vecerni jsem jiz radeji Fire Station opustil, abych se nachystal na sobotu.

Rostislav Halaš
Zdroj: Deník Rostislava Halaše, v aktuálním, průběžně doplňovaném vydání, najdete na adrese http://www.mujweb.cz/www/R.Halas/CERN/kalendar.html.
 

Noční obloha nejen pro hvězdáře III.

aneb focení noční oblohy amatérskou technikou. Focení hvězdné oblohy dlouhou expozicí pomocí pointované kamery.

 V prvním díle tohoto seriálu jsem napsal tuto větu: "Vždy jsem obdivoval barevné fotografie v knihách a časopisech a toužil po tom nějakou takovou někdy udělat. Fotky z knih ovšem vyžadují drahou optiku, pohon ... no prostě nic pro amatéra." Tak za tím bych si stál i nyní, ale stejně mi to nedalo a pokusil jsem se udělat fotku alespoň trochu podobnou. Prostě takovou aby hvězdy nebyly čárky, ale body a aby na fotce bylo i něco více než hvězdy.

Začal jsem zjišťovat jak na to a stále jsem narážel na problém v podobě dlouhé expozice pohybující se řádově v minutách a na rotaci zemskou, kterou, jak jsem zjistil nelze zastavit a lze to opravdu řešit jen a jen pohybem kamery proti tomuto zemskému otáčení. Veškeré přístroje a montáže, které jsem viděl v obchodech či na hvězdárnách byly neúnosně drahé. Až jednoho dne jsem náhodou narazil na internetu na tuto stránku a nestačil jsem se divit co je možné dokázat pomocí několika "fošen", "pantů" a "šroubů". Když jsem uviděl uveřejněné fotky, tak jsem neváhal a okamžitě o víkendu zalezl do dílny a začal jsem kutit. Angličtina není mojí silnou stránkou a šikovnosti jsem taky moc nepobral, ale věřte, že podle vytištěného návodu a schémátek se mi podařilo onu pohyblivou plošinu udělat. Celou tuto konstrukci jsem upevnil na stabilní, dřevěný geodetický stativ a pro upevnění fotoaparátu jsem použil starou hlavu ze stativu a už se těšil na první jasnou noc.

Hned při první příležitosti jsem vše naložil do auta a vyrazil za město, nehledě na mrazivou únorovou noc. Na svém oblíbeném místě jsem vše sestavil a plošinu co nejpřesněji nasměroval na Polárku. Namontoval jsem Prakticu, ve které jsem měl tentokráte film o citlivosti 800 ASA a jen tak na zkoušku jsem ji namířil na Orion a bez exponování jsem začal otáčet šroubem, který zajišťuje pohyb deska s fotoaparátem. Po pěti minutách byl Orion na svém místě v hledáčku a tak jsem přistoupil k prvním pokusům. Na foťáku jsem nastavil program "B", našrouboval drátěnou spoušť, clonu otevřel na plno (f 1,8), zmáčknul jsem drátěnou spoušť, zaaretoval, opatrně jsem ji "zavěsil" a začal otáčet šroubem. Pěkně pomalu a co nejplynuleji, jednou otáčkou za minutu. Po pěti minutách jsem usoudil, že to bude stačit a odaretoval spoušť. Rychle jsem kouknul do hledáčku a Orion tam byl stále. Toho večera jsem udělal ještě dva pokusy a druhý den jsem letěl do minilabu a celý nervózní jsem čekal na výsledky -- doprovází tento příspěvek.

K fotografiím z knih, či plakátů to má hodně daleko, ale zase se mi to nezdá být úplně nejhorší. Jak je patné z obrázků hodně záleží na pravidelnosti a plynulosti otáčení "pohonem". Zatímco Orion je poměrně slušně upointován, tak kratší expozice u Plejád je lehce "ujetá" a hvězdy se již zobrazují jako krátké čárky a u posledního snímku je již vidět značná nepřesnost v pointaci. tady se již projevila nepřesnost v ustavení montáže a hlavně nepřesnost v pohonu a možná i třas, již skoro omrzlé ruky.

První pokusy mě neodradily, spíše nadchly a tak jsem za pár dní vyrazil do mrazivé noci opět, ale to už jsem šel za svým prvním "plánovaným" úlovkem. Kamarád, astronom mě upozornil na kometu C / 1999 T1 McNaught - Hartley, která se ve druhé polovině února vyskytovala v Herkulu a měla cca osm magnitud, takže by se měla dát najít i menším přístrojem, ale hlavně vyfotit.

Znamenalo to vstávat ve dvě ráno a vykopat se z vyhřátého bydla, ale co by člověk neudělal pro svého koníčka :-) A tak jsem 25. 2. 2001 vyrazil hned po půlnoci a snažil jsem se kometu najít pomocí triedru 10x50, ale to se mému netrénovanému oku nepodařilo. Takže jsem šel fotit a doufal jsem, že na citlivé emulzi něco zůstane. Nejprve jsem udělal první snímek se 135 mm objektivem který jsem se snažil vycentrovat pod hvězdu pi Her, v jejíž blízkosti se měla kometa nacházet. To, že má Praktica tmavý hledáček jsem věděl, ale že je to tak špatné jsem netušil, ale nakonec se zaměření docela povedlo.

I přes zkušenosti s delší expozicí jsem to risknul a exponoval jsem celých 10 minut. Snažil jsem se točit pohonem po celou dobu rovnoměrně a doufal že to vyjde. Potom jsem ještě udělal jeden záběr se základní padesátkou na celého Herkula se zamýšlenou expozicí 5 minut, ale foťák po třech a půl minutách vypověděl službu, sklopil zrcátko a odmítal dále v mraze fungovat. Takže jsem vše sbalil a odešel domů s nadějí, že tam něco bude. A opravdu bylo.

Hvězdiček spousta :-) S pomocí programu Albiero jsem se snažil vše identifikovat a v dané lokalitě najít nějakou tu hvězdičku či skvrnku navíc, která tam prostě nepatřila. Identifikoval jsem spoustu hvězd až do desáté hvězdné velikosti, ale nějak jsem z toho nebyl moc moudrý a tak jsem vše poslal zkušenému pozorovateli Martinu Gembecovi, který mě vlastně do všeho navrtal a ten během několika málo okamžiků poslal zpět fotografii i s označenou kometou. Martine děkuji, ještě se mám hodně co učit :-)

Závěrem bych chtěl říci, že s touto montáží za pár babek jdou udělat, na amatérské poměry, velice slušné snímky, které zaujmou i lidi mimo obor a vám fotografům a astronomům amatérům určitě udělají radost. Pokud máte možnost někde kutit, tak určitě neváhejte a pusťte se do výroby a vyzkoušejte si udělat vlastní pěkné záběry noční oblohy. Už pomalu přemýšlím o pevnější konstrukci, která by unesla i malý dalekohled s fotoaparátem

Dneska vám na závěr ani nepopřeji dobré světlo ale spíše krásnou tmu a bezměsíčnou noc.

Článek uveřejněn s laskavým svolením autora. Fotografie v plném rozlišení najdete na adrese http://jakub.webz.cz/.

Jakub Kencl
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...