:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

343. vydání (14.6.2001 )

Kresba: Mark. A. Garlick O čem jiném by měl být dnešní úvodník, než o čerstvých zprávách Jiřího Duška, které k nám dorazily z daleké Luandy -- hlavního města Angoly. Jeho první dny strávené v zemi, po které již za pár dní proběhne plný stín Měsíce, totiž rozhodně nepřipomínají pobyt běžného turisty. Vypadá to, že Jirka se stal spolu s kolegy z úpické hvězdárny opravdovou mediální hvězdou, kterou i na WC doprovází bodyguardi a která má dost jasně nalajnovaný program. V redakci IAN jsme se ostatně shodli na tom, že náš kolega jakýmsi způsobem média dokonce přitahuje. Potvrzuje to i jeho příhoda s očkováním, která se odehrála těsně před odjezdem do Angoly. Jirkovo očkování totiž proběhlo za asistence fotoreportéra připravujícího článek o exotických nemocech. Barevná fotografie ramene šéfredaktora IAN, z něhož trčí zabodnutá injekce, nakonec zdobila stránku jednoho nejmenovaného deníku. V Angole se má nejspíš hodně dobře: chodí na bohaté recepce, absolvuje výlety na jachtách, pojídá langusty a jiné mořské speciality a učí plavat Miss Luandy! Zatím ale ještě neviděl téměř nic z krás jižní oblohy. V noci totiž může maximálně nakouknout na některá souhvězdí z balkónu hotelu, pod kterým prý neustále přešlapují zmínění bodyguardi. Držím mu tedy pěsti, aby se alespoň na jednu noc mohl vydat se svým dalekohledem někam do temných (a hlavně nepodminovaných) zákoutí Luandy.

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Hvězdy a oblaka Antonína Bečváře

Minulý týden se na Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně konala přednáška Štěpána Kováře s názvem "Antonín Bečvář - astronom, který miloval mraky". Stejný název měla i zajímavá publikace, která byla při této příležitosti představena.

 Jen stěží vám mohlo uniknout, že 10. června letošního roku uběhlo 100 let od narození opravdu významného českého astronoma Antonína Bečváře. Při té příležitosti se u nás i na Slovensku konala řada vzpomínkových akcí a oslav, které začaly již první červnový den odhalením pamětní desky na hvězdárně na Skalnatém Plese.

Mé kroky ale nevedly na Slovensko, ani do Brandýsa nad Labem, kde byla v neděli odhalena další pamětní deska (tentokrát na domě Antonína Bečváře), ale na přednášku Štěpána Kováře (čerstvého místopředsedy České astronomické společnosti), která se konala v sále Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.

Přednáška se odehrála v příjemné a komorní atmosféře, kterou občas narušily pouze výkřiky fotbalových fanoušků. Ti totiž na nedalekých strahovských kolejích sledovali přenos fotbalového zápasu ČR -- Severní Irsko. Právě zmíněný přenos mohl být dle organizátorů i jednou z příčin poměrně nižšího počtu návštěvníků. Možná ale právě pro tuto komorní atmosféru se Kovářovo vyprávění o životě a díle Antonína Bečváře velmi příjemně poslouchalo. Povídání to bylo opravdu zajímavé a chvílemi i veselé, neboť Bečvář nebyl pouze nadšeným astronomem, který v letech 1941 - 1943 inicioval výstavbu nové horské hvězdárny na Skalnatém Plese a autorem světově proslulých hvězdných atlasů Coeli (1948), Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964), ale také docela zvláštním a možná až trochu podivínským člověkem.

Ostatně, koho by mohlo napadnout vytrhat podlahu na terase hotelu a postavit zde kopuli hvězdárny, nebo stěhovat klavír na horskou observatoř? Z osobních deníků Bečváře se můžeme dovědět, že si vedl pečlivé zápisky o všem možném i nemožném. Nechyběly ani záznamy o tom, kolikrát navštívil dané město a kolik v něm strávil hodin. Bečvář by se prý jen stěží někam vydal, aniž by u sebe neměl svůj krokoměr, který poskytoval údaje vhodné do jeho statistik.

Antonín Bečvář byl ale především velmi citlivým člověkem, který rozhodně neskrýval svou lásku k přírodě. Je to znát i z jeho četných článků v časopisech Říše hvězd nebo Naší přírodou. Byla to vyprávění tak poutavá a zajímavá, že i dnes se člověk v mnoha knihovnách setká s nemilou skutečností, že Bečvářovy články v těchto časopisech chybí -- v dobách, kdy ještě nebylo možné pořizovat xerokopie, si je vtrhávali neukáznění čtenáři.

Z přednášky jsem se dozvěděl i to, že se v Bečvářově pozůstalosti nacházejí filmové záznamy vývoje horské oblačnosti a také některá zajímavá nedokončená díla. Jedná se především o Atlas Galacticus a populárně vědeckou knihu Zrcadlo kosmu. Všechny tyto zajímavosti a mnoho dalších o životě Antonína Bečváře ostatně najdete v publikaci, která měla na této přednášce svou veřejnou premiéru.

Štěpán Ivan Kovář je znám už jako autor publikace "Místa astronomické vzdělanosti 1918-1945". Pohled do minulosti nabízí i jeho druhá kniha, která svým formátem (235 x 325 mm) a kvalitou tisku možná bude mezi běžnou astronomickou literaturou trochu vynikat. I když jsem do zcela nové knihy nahlédl pouze na několik minut, mám dojem, že to bude pěkná vzpomínka na neobyčejnou osobnost naší astronomie. V prodeji by se měla objevit již velmi brzy a bude k dostání na mnohých hvězdárnách za zhruba 225,- Kč.

O další akci, která se připravuje v souvislosti se stým výročím narození Antonína Bečváře se dovíte zde.

Pavel Gabzdyl
 

Jupiterův srpek na rozloučenou

Nedávno zveřejněné snímky Jupiteru a jeho družice Ió, které již začátkem tohoto roku pořídila sonda Cassini na své cestě k planetě Saturn, nabízejí skutečně neobvyklé pohledy. Stačí jen nahlédnout.

Sonda Cassini se k planetě Jupiter přiblížila na nejmenší vzdálenost již 30. prosince minulého roku. Využila tak gravitačního praku největší planety sluneční soustavy, která sondu urychlila na její pouti k Saturnu. Během průletu se podařilo získat několik stovek vynikajících záběrů Jupiterovy atmosféry a jeho největších satelitů, které potvrdily téměř stoprocentní funkčnost přístrojů na palubě sondy.

 Sedmnáct dní po nejtěsnějším průletu se ale sonda "ohlédla" zpět a nasnímala Jupiter v takové podobě, jakou ze Země nikdy nemůžeme spatřit. Na barevné mozaice snímků, pořízených ze vzdálenosti 11,4 milionů kilometrů, má totiž Jupiter podobu nádherného srpku (vzhledem k jeho velikosti by se slušelo říct spíše srpu). Nejmenší rozeznatelné detaily v jeho divoké atmosféře mají rozměry kolem 110 kilometrů. Nalevo od planety lze rozeznat i srpek měsíce Ió, který je z celé čtveřice jeho největších satelitů k planetě nejblíže.

Fascinující záběry pořídila sonda i během zatmění měsíce Ió. Série černobílých snímků, která zachycuje satelit během dvouhodinového zatmění stínem Jupitera z 1. ledna 2000, byla sice zveřejněna již 5. února, ale až koncem května k nim vědci přidali barvy. Obarvení do tmy ponořeného satelitu přitom umožnily snímky s mnohem nižším rozlišením.

 Podivuhodné záběry prozrazují existenci směšně řídké atmosféry kolem tohoto Jupiterova zvláštního satelitu. Jsou to jednak atomy kyslíku, které září na vlnových délkách od 595 do 695 nanometrů. Toto záření se jeví lidskému zraku jako červené. Emise ve vlnových délkách blízkého ultrafialového záření mezi 300 až 380 nanometry pro změnu odpovídá modrému nádechu oxidu siřičitého. Na přiloženém snímku lze vidět, že zatímco modrý světlený závoj vystupuje pouze blízko povrchu Ió, červený dosahuje mnohem větších výšek (až devíti set kilometrů). Molekuly oxidu siřičitého jsou totiž těžší než atomy kyslíku a tak zásluhou přitažlivosti satelitu setrvávají blíže jeho povrchu. Na animaci lze sledovat i neklidný tanec nejnápadnějších oblastí blízko rovníku, který "diriguje" magnetického pole Jupiteru.

Světlé oblasti na povrchu Ió způsobují jeho aktivní vulkány. Nejjasnější skvrna, která daleko přesahuje záření elektronů vybuzených v atmosféře Ió, přísluší vulkánu Pelé.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Jet Propulsion Laboratory
 

Hvězdný posel -- díl první

Přinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofům a astronomům, co Galileo Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Měsíce, mezi nespočetnými stálicemi v Mléčné dráze, mlhavými hvězdami a zejména pak na čtyřech planetách obíhajících okolo hvězdy Jupiterovy v různých vzdálenostech s různými periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnů neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je Medicejskými hvězdami.

Nejjasnějšímu Kosmovi II. Medicejskému, čtvrtému velikému gercogu Etrurie.

Oslavou lidství byla práce těch, kteří se snažili uchránit před zánikem slavná díla vynikajících mužů a zabránit zapomenutí jejich jmen hodných nesmrtelnosti. Za tímto účelem, na památku potomkům, staví se pomníky vysekané z mramoru nebo odlité z mědi; z tohoto důvodu staví se sochy pěších i jezdců; proto se utrácejí prostředky na stavbu kolonád a pyramid dosahujících, jak se říká, hvězd; za tímto účelem staví se města zasvěcená jménům těch, které vděčné potomstvo považuje za nutné předat věčnosti. Taková je už lidská mysl, bez úporného opakování veškeré vzpomínky lehce ztrácí.

 Hvězdný posel Avšak jiní, směřující k pevnější a trvanlivější paměti, neodevzdávají věčné vzpomínky na veliké lidi kamenům a kovům, ale dávají je do ochrany múz a netlejícím památníkům písemnictví. Proč si však nepřipomenout, že lidská vynalézavost dovoluje současným jít kupředu; ta samá vynalézavost, hledící kupředu, dobře chápe, že všechny památníky lidstva hynou od násilí, bouří a zubu času, a tudíž vynalezla mnohem trvanlivější způsoby uchování, nad kterými nevládne vše požírající čas, ani zákeřná vetchost. Proto se obrátila k věčným jménům nejjasnějších hvězd, a jejich sférám věnovala jména těch, které za svá vynikající a téměř božská díla byly shledány hodnými žít spolu s hvězdami věčným životem. Z tohoto důvodu sláva Jupiteru, Marsu, Merkuru, Herkula a ostatních hrdinů, podle kterých se nazývají hvězdy, zmizí pouze tehdy, zmizí-li zář samotných hvězd. Tento vynález -- šlechetné a důstojné ocenění po mnohé věky, je platné pouze pro dávné hrdiny, kterým patří tato lesklá místa. I Augustus se snažil zavést do jejich společnosti Julia Césara; jednu hvězdu, která se objevila (v ten čas) a patřila mezi hvězdy, které Řekové nazývají kometami a my vlasaticemi, nazval Julius; hvězda však za krátký čas zmizela a zklamala naděje velikého přání. Ale my, náš nejjasnější vládče, můžeme předložit tvé vysokosti něco mnohem spolehlivějšího a skutečnějšího; jen co na zemi byly vidět záblesky nesmrtelné krásy tvého ducha stejně tak, jako se na nebi objevují jasné hvězdy, aby doslova řečí vznesly a proslavily na všechny časy vynikající dobrodince, jsou zde čtyři hvězdy zachované pro tvé slavné jméno a dokonce nejsou z těch obyčejných stádních a méně vážných stálic, ale z velkolepé třídy bludných hvězd. S udivující rychlostí provádějí svůj kruhový pohyb s nestejnými rychlostmi okolo nejvznešenějších ze všech hvězd Jupiteru, jako jeho rodné potomstvo, a současně v jednomyslném souhlasu provádějí velké kruhové pohyby okolo středu světa, tj. samotného Slunce, vše dohromady v průběhu dvanácti let. Že jsem tyto hvězdy věnoval tvému slavnému jménu, o tom mne přesvědčil jasnými důvody sám Stvořitel hvězd. Podobně jako tyto hvězdy, coby důstojné potomstvo Jupiteru, nikdy se nevzdalují od jeho boků, stejně tak na tu samou vzdálenost -- kdo o tom neví? -- tvé milosrdenství, krása ducha, příjemné chování, přátelskost, zář vládcovské krve, velké činy, mohutnost autority a vlády nad druhými -- všechny tyto vlastnosti vybraly si místo pobytu a domovinu u tvé jasnosti, a kdo, opakuji, neví, že všechno toto pochází od blahorodného světla Jupiteru souhlasně s pokyny Boha, zdroje velikého blaženství? Avšak proč používám tento důkaz, když mohu přejít k závěru a říci pouze tolik. Blahodárný a veliký Bůh dopřál, aby tvoji nejslavnější rodiče neshledali mne nehodným a já se mohl plně zabývat tvojí výukou matematických věd; a nyní již čtyři roky uplynuly od dob, kdy já jsem toto vykonal.

V tomto směru se mi přímo z boží pomocí povedlo posloužit tvému veličenstvu a já jsem do takového stupně přijal z blízka paprsky neuvěřitelného tvého milosrdenství a blahosklonnosti, že není udivující, že se můj duch natolik rozohnil, že dnem i nocí pouze o tom přemýšlím, abych mohl být pod tvým panstvím nejenom duchem, ale samotnou svoji přirozeností, ba i původem a ukázal tak, že si co nejsilněji přeji tvou slávu. I když vítězíš nad druhými tobě podobnými, přesto nepolevuješ a soutěžíš sám se sebou a každým dnem stáváš se větším sebe sama i se svoji velikostí. Tedy, přijmi nejmilostivější vládče tuto hvězdami uchovanou rodovou slávu a, jak možno nejdéle, opájej se tím božským blahem, které je ti dáno nejen hvězdami, ale Bohem stvořitelem a vládcem hvězd.

V Padově, čtyři dny do březnových Id, 1610.
Tvé jasnosti nejoddanější otrok, Galileo Galilei.

Hvězdný posel Galilea Galileiho dosud v kompletním českém překladu neexistuje. Bohužel, ani toto vydání, které se tak na první pohled tváří, tuto situaci neřeší. Tento Posel totiž nebyl přeložen z latinského originálu, nýbrž z ruského překladu. Při kontrole jsme pak využili překlad anglický. Prosíme tedy laskavého čtenáře, aby ho bral jen jako velmi volný, nicméně zajímavý a poučný, text vycházející z původního díla. Na přípravě pracovalo hned několik lidí, hlavní a nezastupitelný byl Václav Říkal, bez jehož skvělé ruštiny by nebylo možné na překlad ani pomyslet. Jemu, stejně jako všem ostatním, moc děkujeme.

(pokračování)
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...