:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

342. vydání (4.6.2001 )

Foto David Miller/DMI Takže to zřejmě vyšlo. Sice ještě nemám vízum, letenky a peníze, ale pokud se nestane něco šokantního, a všechno do sebe zapadne, pak na sklonku tohoto týdne spolu s dalšími pěti zoufalci nasednu do letadla a po více než dvaceti hodinách letu s dvěma přestupy, vystoupím v angolské Luandě. Co mne tam čeká, vlastně vůbec nevím. S jistotou sázím pouze na oblohu -- kterou jsem nikdy na vlastní oči nespatřil -- a na úplné zatmění Slunce. Pevně doufám, že bude pěkné počasí a že tento přírodní zázrak konečně už taky uvidím. A pevně doufám i v to, že nebudu potřebovat následující věty v jazyce Bantu:

Kbar khali-kili haftir lotfan.
Děkuji za předvedení vaší krásně zbraně.

Fekr gabul cradan davat paeh gush divar.
Ano, rád vyhovím vaší nabídce ležet na zemi s rukama za hlavou a nohama od sebe.

Khrel jepaheh maneh va jayeh chekihey.
Řeknu vám jména všech českých špiónů převlečených za astronomy.

Tiekh nuneh ob khreleh bezorg va khrube boyast ino begeram.
Mokrý kousky chleba byly výborný, děkuji. Mohu dostat recept?

Co dodat? Mí kolegové se pokusí noviny i nadále vydávat se stejnou měrou jako dosud. Nemějte jim ale za zlé, když se jim to nepodaří. Pavel se chystá na přijímačky, Rudolf zase na bakalářku. Já sám pak odjíždím s dobrým pocitem. Miloš Tichý z kleťské observatoře se totiž se mnou rozloučil vskutku optimisticky: "Když vás tam zabijou, pojmenujeme po vás nějakou tu planetku." Díky. Koncem června nashledanou.

Jiří Dušek

 

Odvážili byste se cestovat za zatměním Slunce až do Angoly? (649 odpovědí)

  • ano, proč ne? (53%)
  • ne, v žádném případě! (27%)
  • nevím (20%)

 

 

Mezihvězdná recyklace v souhvězdí Labutě

O jednom velmi pohledném snímku z letní oblohy.

Míst, kde se poblíž rozsáhlých oblaků mezihvězdné látky rodí nové, horké a především velmi zářivé stálice, najdete v naší Galaxii velké množství. Většinou se vyskytují ve spirálních ramenech -- dokonce lze říci, že to jsou právě zářivé hvězdy, které krásu spirál vykreslují.

Spolu se zrodem však v těchto místech kráčí i zánik. Velmi hmotné hvězdy sice žijí intenzivně, ale krátce. Proto se nestačí příliš vzdálit od místa svého vzniku -- za pár milionů roků explodují coby prchavé supernovy. Rozpínající se obálky těchto mrtvých stálic se pak v podobě rázových vln šíří prostorem, hrnou před sebou mezihvězdný plyn a prach a stimulují tvorbu dalších hvězd.

Na jedno takové místo narazili hvězdáři z Canadian Galactic Plane Survey -- tedy vícekanálové prohlídky pásu podéle roviny naší Galaxie. Zmíněná oblast ůeží v souhvězdí Labutě, mezi Denebem a Severní Amerikou (NGC 7000), a v umělém počítačovém zabarvení, kde vyniknou drobné nuance, představuje skutečně pozoruhodný záběr.

Snímek vznikl prostřednictvím Syntézního teleskopu radioastronomické observatoře, která kombinuje signál z řady menších antén. Přídavkem jsou nově vyčištěné záznamy z Infračerveného astronomického satelitu (IRA) z roku 1983. Zatímco rádiové záření pochází od horké plazmy, v dalekém infračerveném oboru se zase ukazuje prach a zdroje energie, které jsou v něm zachumlány.

Na kompozici zabírající 10 celých deset stupňů je synchrotronní záření v nachovém, červeném nebo žlutém odstínu. Vzniká pohybem volných elektronů v magnetickém poli a je typické pro mladé plynné obálky supernov. Jedna taková vypadá jako kruhová skvrna vpravo nahoře.

Tento zbytek po velmi hmotné hvězdě se "jmenuje" G78.2+2.1 a i když leží šest tisíc světelných roků daleko, patří do stejného spirálního ramene jako naše Slunce. Na nebi zabírá asi jeden stupeň, takže má v průměru kolem 110 světelných roků, a rozpíná se rychlostí 900 kilometrů za sekundu. To prozrazuje, že ho má na svědomí supernova explodující před pěti tisíci roky.

Další struktury už souvisí s jinými jevy. Zelená vyznačuje oblasti ionizovaného plynu hvězdného větru, pravděpodobně formované staršími explozemi hmotných hvězd. Temně modrá pak reprezentuje nahřáté prachové částice, které v mnoha případech protkávají vlákna horkého plynu. Kompaktní, bílé mlhoviny představují zárodečná oblaka plynu a prachu, ve kterých jsou zachumlány horké hvězdy. Většina z nich dříve nebo později skončí jako supernova.

Většina těchto zvláštních objektů, celá tapiserie, samozřejmě není viditelná lidskýma očima. Jednak je zakryta neprůhledným prachem, jednak září v dlouhovlnném oboru elektromagnetického spektra. Přesto všechno je pro rádiové a infračervené astronomy nadmíru zajímavá: Umožňuje studovat koloběh mezihvězdné látky, recyklaci hvězd. A to je od ní hezké.

Jiří Dušek
Zdroj: Canadian Galactic Plane Survey/Releve Canadien du Plan Galactique (CGPS/RCPG).
 

Co by kdyby III.

Mnohé věci kolem sebe bereme už jako naprostou samozřejmost a jen stěží si můžeme představit, co by se změnilo, kdyby prostě nebyly. Jedno z takových zamyšlení přináší i následující seriál, ve kterém se zamyslíme nad situací Země bez Měsíce.

 V předchozích dvou dílech seriálu jsme se zamýšleli nad možnými důsledky absence Měsíce. Nyní si je zkusíme shrnout do několika následujících bodů. Nejedná se rozhodně o úplný seznam, na mnoho jiných příkladů určitě přijdete i vy sami.

  • Řada astronomů by jistě uvítala, kdyby z oblohy zmizel úplňkový Měsíc, který jim přesvětluje noční oblohu a zabraňuje v pozorování slabších objektů. Noční obloha by byla stále tmavá a nikdy by nerušil svit Měsíce.
  • Nedávné studie prokázaly, že Měsíc působí jako jakýsi stabilizátor sklonu rotační osy naší Země. Nebýt něj, mohla by se naše Země i v průběhu několika málo tisíc let rozkývat jako káča. To by mělo nedozírné následky na pozemské klima a samozřejmě i vývoj živých organismů.
  • Jak ostatně prozrazuje jeho povrch, Měsíc byl v době intenzivního bombardování zasažen nezanedbatelným množstvím srážek s kosmickými projektily. Nebýt jeho gravitačního vlivu, skončila by řada z nich na povrchu Země.
  • Kdybychom nestudovali měsíční povrch, rozvíjely by se naše znalosti o pádech meziplanetárních těles mnohem pomalejším tempem.
  •  Přišli bychom o nádherná nebeská představení -- zatmění Slunce a zatmění Měsíce, které rovněž podnítily rozvoj astronomie.
  • Díky tzv. slapovým silám, kterými na sebe vzájemně působí Země s Měsícem, vznikají přílivy a odlivy. Kdyby Měsíc neexistoval, byly by o dvě třetiny menší, neboť by je vyvolával pouze vliv Slunce a zanedbatelnou měrou i ostatní planety. Musím zdůraznit, že právě na velkých pobřežních plochách, které podléhají pravidelnému zaplavování, byl umožněn mnohem snazší přechod života z vody na souš. Ve skupině studentů z Bostonské univerzity, které byl vliv Měsíce na Zemi předložen jako domácí úkol, se objevil i názor, že oslabení přílivů a odlivů by mělo za následek i mnohem horší surfování -- to by nás, suchozemce asi nenapadlo.
  • Neil Armstrong, který jako první sestoupil na povrch Měsíce by určitě nepatřil mezi největší hrdiny dvacátého století. Nejspíš bychom ho ani neznali.
  • Nezmizeli by lunatici. Aktivitu náměsíčníků (lunatiků) neprobouzí světlo Měsíce, ale světelné zdroje obecně. Z postele je může vytáhnout i obyčejná lucerna. Jen by se tito lidé jmenovali jinak, třeba "lucerníci".
  • Vlci by vyli dál. Mezi lidmi totiž panuje rozšířený názor, že vlci a psi v noci vyjí na Měsíc. Ve skutečnosti vyjí i bez Měsíce, protože to napomáhá upevňovat jejich pospolitost.
  • Umělci by přišli o velkou část své inspirace.
  • Nečetli byste tento seriál.
Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle velmi mnoha pramenů
 

Vesmír na prodej!

Do sterilního prostředí kosmického výzkumu se čím dál tím dravěji hrne komerční reklama. V čele průvodu světových agentur jsou přitom ještě před nedávnem plamení soudci kapitalismu: Rusové.

 Překvapení! Velitel Mezinárodní kosmické stanice vybaluje igelitový sáček, ve kterém se ukrývá fotografie jeho dvanáctileté dcerky. Rámeček poté přehraje desetisekundový vzkaz nahraný ve Hvězdném městečku: Ahoj tati, přejeme ti hodně štěstí a úspěchů ve tvé nové práci a dobré vztahy s posádkou. Poté kosmonaut portrét upevňuje na přepážku u svého spacáku a kamera švenkuje skrz průzor na modrou zeměkouli ubíhající pod základnou.

Tak scénu popisuje David Gum, prezident společnosti LunaCorp, která zprostředkovala první komerční filmování na palubě nové umělé družice. "It is pretty cool."

Jedna vlaštovka ale jaro nedělá, řeknete si možná. Ve skutečnosti jich je už docela slušné hejno. V květnu zaplatily čtyři velké společnosti -- Radio Shack, Popular Mechanics, Lego a Pizza Hut, kosmonautům za "otestování" svých výrobků. V průběhu přihlouplých komerčních hrátek, či chcete-li důvtipného finančního zdroje, pořátkem května tři Rusové Musabajev, Usachev a Jurij Baturin předělali obytný prostor posádky po zhruba šest hodin na malé nahrávací studio. Filmovalo se a fotilo jako o život.

Baturin s vrozeným temperamentem a diplomacií pózoval před transparentem společnosti Popular Mechanics a posledním vydání časopisu Hearst Corp. Stejně tak si na chleba vydělával natáčením experimentu pro novou sérii dětských robotů dánské firmy Lego.

Musabajev skóroval s velkým transparentem firmy Radio Shack, Usachev se zase zakousl do první pizzy dopravené společností Pizza Hut na Mezinárodní kosmickou stanici. Tento známý řetěz rychlého, unifikovaného občerstvení přitom na vývoji trvanlivé pochoutky strávil spolu s ruskými specialisty celý jeden rok. Přeci jenom by bylo nepříjemné, kdyby se z jejich výrobku kosmoplavci přiotrávili, že?

Sestavit totiž něco, co se podobá pizze, a přitom neobsahuje žádné množící se bakterie jak v těstě, tak i kečupu na povrchu, jednoduché nebylo. Také použitý salám vybírali s ohledem na striktně dodržovanou šedesátidenní výdrž. Ostatně se můžete podívat na krátkou videoukázku z produkce portálu Space.com (QuickTime, 1 MB).

Hovořící obrázek společnosti Radio Shack zase prošel vakuovou komorou i ohněm. Fotografie byla zpevněna teflonem namísto běžného PVC. Plastické kousky u hraček z produkce Lego, slepené dohromady lepidlem, byla také důkladně testovány: Zelenou na cestu do vesmíru nakonec dostal "Mars Planet Protector" a tři stovky miniaturních vetřelců.

Ať už se to zdá sebešílenější, Pizza Hut se tak nyní pyšní označením společnosti, která placku z těsta ozdobenou salámem doraví skutečně kamkoli. Popular Mechanics je pak prvním časopisem dodávaným na stejné místo.

Lego zase podpořilo reklamu na novou sérii hraček "Život na Marsu". "Vedli nás k tomu hned dva důvody. Prvním je samozřejmě upozornit zákazníky na nový, zajímavý výrobek. Hned na druhém místě ale šlo o zprostředkování (vzdělávacího) experimentu," komentoval událost mluvčí americké odnože této firmy. Dvě třetiny "vetřelců", kteří pózovaly ve vesmíru, se přitom po návratu na zemi rozdají mezi vítěze mezinárodní dětské soutěže.

Sami kosmonauti sice přiznali, že tyhle komerční záležitosti byly poněkud nudné, na druhou stranu však Ruské kosmické agentuře přinesly nezbytně potřebné peníze. Skutečně se to může zdát přitažené za vlasy, nutit draze vyškolené kosmonauty namísto k vědeckým experimentům k přihlouplým opičkám, ale Rusové se od pádu Sovětského svazu v roce 1991 potýkají z pořádně velkými problémy.

Právě proto letěl do vesmíru i první, skutečný turista. Dennis Tito za párdenní pobyt na Mezinárodní kosmické stanici, převážně pak v ruských module, pozbyl zhruba tolik, kolik stál start nosné rakety a výměna záchranné lodi Sojuz...

O výhodnosti tohoto obchodu svědčí i tlaky na NASA, aby do těchto komerčních aktivit zapojila i americké kosmonauty. Pak by se zde mohlo uplatnit více firem, které by přinesly více peněz a ve výsledku umožnily i více vědeckých experimentů.

 Současná politika agentury, která vede celý ambiciózní projekt, je však více méně odmítavá. V minulosti sice NASA s komercí koketovala, dnes ovšem z kosmonautů nechce vypěstovat populární osobnosti, jako jsou sportovci, moderátoři a herci.. Samozřejmě můžete s úspěchem namítnout, že v minulosti byl pravý opak pravdou -- viz osudy prvních astronautů. Navíc je zde argument, že se Mezinárodní kosmická stanice staví za peníze daňových poplatníků. Proto by bylo hodně zvláštní, kdyby se z nich stávali reklamní agenty. Možná je to ale dobře. Ceny totiž zůstávají hodně vysoké.

Zatímco devět dní Denise Tita, spolu s Baturinem a Musabajevem, vyšlo na zhruba 18 milionů dolarů, účet za Popular Mechanics zněl na 100 tisíc. Pizza Hut pro změnu za jeden milion dolarů mohla nakreslit své logo na raketu Proton, která minulý rok vynesla na oběžnou dráhu klíčový modul Zvězda. Ve druhé vlně přišly na řadu záběry na palubě základny. A celková cena? "Bylo to hodně, ale méně než si dokážete představit," komentoval mluvčí společnosti. V této souvislosti je však nezbytné poznamenat, že za odvysílání třicetisekundového spotu v rámci amerického Superpoháru inkasovala stanice CBS 2,3 milionu dolarů…

Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Boj mezinárodních společností o první umístění svého výrobku na tak skvělém místě začal. Na vrchol Everestu už horolezci vynesly, co se dalo. Stejně tak se nejrůznější čokoládové tyčinky, osvěžující nápoje, hamburgery, dámské vložky, jemné hajlzpapíry apod. ocitly na všech možných i nemožných místech. Teď nastal čas na vesmír. Hrrr na něj!

Jiří Dušek
Zdroj: Space.com a další
 

David a goliáš

Nejbližší okolí Země navštívila blízkozemní planetka 1999 KW4. Prolétla, zazářila, už je zase pryč. Jaké poselství po ní zůstalo?

 Asteroid 1999 KW4 patří mezi elitní třídu těles typu Aten: Kolem Slunce oběhne za rekordních 188 dní, navíc se přibližuje těsně k dráze naší Země. K poslední takové události došlo na sklonku května, kdy obě tělesa dělila jenom 4,8 milionu kilometru. Tedy zhruba třináctkrát dál než je Měsíc. Tehdy byla planetka viditelná i relativně malými, amatérům běžně dostupnými dalekohledy.

Průlet 1999 KW4 však astronomové využili k důkladné radarové prohlídce. Už od léta minulého roku totiž díky pozorování Petra Pravce a Lenky Šarounové z Ondřejova existovala domněnka, že jde o dvě tělesa. Čeští hvězdáři totiž odhalili zvláštní, nepravidelné změny jasnosti o amplitudě 0,1 až 0,2 magnitudy. I když šlo o náznak, že kolem většího tělesa putuje nějaké menší, k definitivnímu potvrzení byla nezbytná další pozorování.

Ta se podařilo sehnat pomocí radaru NASA v kalifornské Mojavské poušti, kombinované s observatoří Arecibo v Portoriku. Na základě pořízených odrazů chytře sestavených rádiových pulsů se ukázalo, že se skutečně kolem většího tělesa pohybuje nějakém menší.

"Tento systém je třetím případem podvojného blízkozemního tělesa studovaného naším radarem," komentoval úlovek dr. Steven Ostro z Jet Propulsion Laboratory. "Poprvé jsme ho však dokázali sledovat po celý jeden oběh."

Radar v Goldstone byl schopen 1999 KW4 pozorovat po celý týden devět hodin denně. Spolu s radioteleskopem v Arecibo tak získali řadu velmi hezkých "záběr". "1999 KW4 je klasifikován jako potenciálně nebezpečné těleso, které by se mohlo v budoucno střetnout se Zemí. Radarová pozorování však ukázala, s přesností na patnáct metrů, že k takové události nedojde nejméně v následujícím tisíciletí."

Větší těleso 1999 KW4 je přibližně kulové o průměru 1,2 kilometru, menší je naopak nepravidelné a zhruba třetinové velikosti. Kolem dokola oběhne, alespoň to naznačují první rozbory záběrů, za šestnáct hodin.

"1999 KW4 je jeden z mála případů planetek, které na své cestě kříží dráhu Merkuru, Venuše i Země," dodal Lance Bemmer. "Rovina její dráhy je vůči ekliptice značně skloněná, podobně jako v případě komet. Dost možná se tedy jedná o vyhaslé kometární jádro." Podvojnost skýtá ještě jednu velkou výhodu: Umožní hvězdářům odhadnout hmotnost a hustotu obou částí. U osamocené planetky je jedinou možností návštěva umělé družice.

"Tato informace je pro nás klíčem k souvislosti mezi meteority, blízkozemními tělesy, planetkami z oblasti mezi Marsem a Jupiterem i kometami," uzavřel -- dočasně -- tento příběh Jean Luc Margot.

Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope, JPL News
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...