:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

341. vydání (31.5.2001 )

 Foto D. Millier (Image supplied by David Malin Images) Během přípravy pondělních novin jsem měl u nás na brněnské hvězdárně jako obvykle odpolední službu, se kterou se pojí zvedání občasných telefonů a odpovědi na nejrůznější astronomicko/astrologické dotazy. Za ty roky jich bylo tolik, že mne jen málo který dokáže překvapit. Před předevčírem se to ale jedné mladé holce, která češtinu prokládala slovenskými slovíčky, podařilo téměř dokonale:

Dobrý den tady je hvězdárna.
Dobrý den, mohl byste mi prosím prozradit, v jakém znamení bylo Slunce 23. srpna roku 1977?
No, ehm... chvíli počkejte...
Tak Slunce tehdy krátce po půlnoci vstoupilo do znamení Panny.
A nebylo nějaké zatmění, nebo něco takového?
Jakže? No to asi nebylo.
Aha, víte, ona to potřebuje vědět ségra kvůli početí...
Aha, no tak to jo ...

Už jsem od ostravských kolegů několikrát slyšel, že dávali podobné konzultace, osobně jsem se ale s tímto podivuhodným fenoménem setkal poprvé. Skutečně, je to zvláštní, jakými způsoby se lidé pokouší oblafnout chytrou přírodu. Milovat se podle fáze Měsíce, znamení zvěrokruhu nebo dne v týdnu... A je zvláštní, u čeho všeho musí pracovníci hvězdáren asistovat. Byť jenom na dálku a pod rouškou tajemných výpočtů. Doufám, že jim to vyšlo.

Jiří Dušek

 

 

 

Co by kdyby II.

Mnohé věci kolem sebe bereme už jako naprostou samozřejmost a jen stěží si můžeme představit, co by se změnilo, kdyby prostě nebyly. Jedno z takových zamyšlení přináší i následující seriál, ve kterém se zamyslíme nad situací Země bez Měsíce.

 Pojďme se nyní podívat, jak by to vlastně vypadalo s přílivy a odlivy, které má na svědomí převážně slapové síly Měsíce. Gravitační síla, kterou Měsíc působí na Zemi, vytváří slapové změny hladiny oceánů, která stoupá a klesá podle pohybu Měsíce kolem Země. Bez Měsíce by se určitě jejich rozsah velmi snížil, ale nezmizel by úplně. Měsíc totiž tvoří pouze dvě třetiny slapového působení na naši planetu. Zbytek způsobuje Slunce a méně i planety, zvláště Jupiter.

Rozsah slapových vzdutí závisí na poloze Měsíce a Slunce vůči Zemi. Pokud se Země, Slunce a Měsíc (v úplňku nebo novu) nacházejí na jedné přímce (syzygy), dochází k největším přílivům tzv. skokovým (spring tides). Jestliže se zmíněná tělesa nacházejí v pravém úhlu (první a poslední čtvrť), je příliv nejmenší tzv. hluchý (neap tides).

Protože perioda rotace Země vůči Měsíce je 24 hodin 50 minut, bude rozdíl mezi přílivy je dnes 12 hodin 25 minut. Vzdálenost Země - Slunce se v průběhu roku mění jen o tři procenta, takže kdyby byla Země bez Měsíce, dosáhl by rozdíl mezi skokovým a hluchým přílivem pouze devět procent dnešní hodnoty.

 Jaký mají slapy vliv na život? Oblast, která je na pobřeží při odlivu odhalena, poskytuje velmi bohatou zónu obživy pro migrující ptactvo. Kdyby byl odliv o 70 % slabší, což by nastalo v nepřítomnosti Měsíce, přílivová oblast by byla mnohem menší a mnoho ptačích druhů by se muselo dělit o potravu v jiných oblastech. Přílivu využívají i ryby druhu grunion, které se nechají přílivovou vlnou vynést na písečné pláže. Přesně za devět dní se potěr vylíhne a přílivová vlna je vyplaví do moře.

Z astronomických pozorování za uplynulých 2 700 let vyplývá, že délka dne se neustále prodlužuje zhruba o 0,0017 s za století. Podle geologa Kena Erikssona ukazují horniny z Jižní Afriky se stářím 3,2 miliardy let, že Měsíc tenkrát obíhal o 25 procent blíže než dnes. Před 500 miliony lety (v období kambria, kdy se na Zemi začali vyvíjet první organismy, především trilobiti) se nacházel Měsíc ve vzdálenosti asi 56 zemských poloměrů (oproti dnešní 60) a délka dne tehdy činila necelých 20 hodin.

Pomocí přímých laserových pozorování bylo rovněž zjištěno, že Měsíc se od nás vzdaluje zhruba o 3,8 cm (stejně rychle nám rostou nehty). Za půl miliardy let bude vzdálenost činit 62 zemských poloměrů a den se prodlouží na 26 hodin. Dlouhodobý vývoj dráhy našeho nejbližšího souputníka, který je ovlivněn převážně slapovým třením, úzce souvisí s rotací Země. Prostřednictvím slapového tření dochází mezi rotující Zemí a její družicí k výměně momentu hybnosti.

Jak k tomuto přenosu vlastně dochází? Přitažlivá síla Měsíce působí na přivrácenou stranu Země více nežli na její odvrácenou stranu, což má za následek deformaci (tzv. slapové vzdutí) obecně netuhé Země směrem k působící síle. Pokud by Země byla ideálně elastickým tělesem, byl by směr vzdutí neustále shodný se směrem působící síly -- tedy k Měsíci. Země ale taková není. Zásluhou nezanedbatelného tření oceánů o dna moří, totiž dochází uvnitř pláště vlivem rotace Země k unášení tohoto vzdutí vpřed o malý úhel epsilon o velikosti několika stupňů. Právě tento malý úhlový rozdíl mezi slapovým vzdutím a směrem k Měsíci způsobuje vznik dodatečné dvojice sil, která zpomaluje rotaci Země.

 Stejný moment sil, avšak opačného znaménka, působí na Měsíc a urychluje jej ve dráze. Tím se zvětšuje velikost velké poloosy jeho dráhy, takže zdánlivá úhlová rychlost oběhu Měsíce kolem Země se zmenšuje. Měsíc ale zároveň působí jako stabilizátor sklonu zemské osy.

Všichni víme, že rotační osa naší Země je vůči její oběžné rovině skloněna o 23 a půl stupně, a že její orientace není stálá. Již Hipparchos ve druhém století před našim letopočtem zjistil, že rotační osa naší planety opisuje v prostoru kužel s periodou přibližně 26 tisíc roků. Tento pohyb nazýváme precese a je způsobená přebytky hmoty na zemském rovníku, které se snaží gravitační síly Měsíce a Slunce vyrovnat.

I malé změny ve sklonu zemské osy mohou mít pro naše podnebí katastrofické důsledky. Již jugoslávský vědec Milutin Milankovič v roce 1941 tvrdil, že velké doby ledové ve čtvrtohorách byly způsobeny změnami rotace a úhlu sklonu ekliptiky, které ovlivnily množství sluneční energie pronikající do různých oblastí zemského povrchu daleko od rovníku, čímž vyvolaly proměny teplot a tvorbu ledovců.

 V nedávné době osvětlili chování sklonu ekliptiky Jacques Laskar a jeho pařížští kolegové, kteří ve svých studiích objasňují význam Měsíce pro obyvatelnost Země. Poruchy, způsobené ostatními planetami, stáčejí dráhu Země v prostoru. Je to vlastně několik rovnoměrných rotací s periodami od 40 tisíc do několika milionů roků, které jsou způsobeny jednotlivými planetami. Právě takovéto složité působení na náš zemský setrvačník způsobuje malé oscilace zemské osy. Jestliže je však působení ostatních planet na Zemi frekvencí, která je blízká precesnímu pohybu (perioda 26 tisíc let) nastane jev zvaný rezonance.

Rezonanci známe například z houpačky: když do ní strčíte ve správný okamžik, houpačka se zhoupne ještě více. Jiný příklad, kdy může rezonance napáchat velké škody si pamatuji s průmyslovky, kde jsme se mimo jiné učili něco o nosnících mostů. Pokud je totiž torzní kmitání zesíleno například silným větrem může se most rozkmitat a zřítit. Právě to se stalo s mostem Tacoma Narrows v Oregonu.

Rezonance mohou sklon rotační osy naší planety změnit v průběhu jen desítek tisíc let. U ostatních vnitřních planet platí chaotický vývoj sklonu jejich rotační osy, naopak vývoj sklonu u velkých planet je mnohem stálejší protože precese je u nich daleko menší a nedochází zde k žádným silným rezonančním jevům.

Výjimku tvoří Země. Na vývoj sklonu má totiž zásadní vliv Měsíc. Kdyby neexistoval nebo byl mnohem menší, sklon by se chaoticky vyvíjel v celém pásmu. Na póly by dopadalo mnohem méně sluneční energie než na rovník. V průběhu dlouhých období je precese zemské osy určována rychlostí její rotace a spolu se sklonem příležitostně reaguje na ostatní tělesa sluneční soustavy. Tyto reakce by byly náhodné za každých 100 tisíc či méně let by se dramaticky měnily, kdyby nebylo zklidňujícího Měsíce.

Pavel Gabzdyl
 

Noční obloha nejen pro hvězdáře II.

aneb focení noční oblohy amatérskou technikou. Záblesky družic Iridium.

 Na denní i noční obloze můžeme pozorovat spoustu přírodních úkazů. O některých jsme si povídali již minule, ale můžeme spatřit i stopy lidského technického pokroku. Každý z nás už určitě viděl letět na obloze družici. Malá tečka jedoucí stálou rychlostí po noční obloze a po čase mizící v zemském stínu či za obzorem. Nepleťte si je s letadlem. Na rozdíl od nich nevydávají žádné zvuky, neblikají pozičními světli a nezanechávají oxidační stopu od motorů. Letí si prostě lehce a tiše nočním královstvím.

A určitě jste všichni viděli nějaký ten meteorit, meteor či bolid, laicky řečeno padající hvězdu -- na rozdíl od družice letí rychle zjasňuje se a pak opět pohasne.

Proč vám to všechno povídám? Protože když tyto dva výjevy teoreticky sloučíme dohromady dostaneme úkaz zvaný záblesk družice Iridium. Představte si že koukáte ve správnou dobu na správné místo a najednou spatříte malou, sotva viditelnou tečku, která důstojně plave mezi hvězdami a pomalu ale jistě začíná zjasňovat a zjasňovat až do maxima a nakonec stejně majestátně, jak se objevila, tak i zmizí. Nádhera. Jsou skutečně výjimečným úkazem, který se navždy zapíše do paměti nás, co jsme je mohli pozorovat.

Iridium je soustava relativně malých komunikačních satelitů, které vytvářejí na svých lesklých plochách sluneční odrazy směrem k pozorovateli na povrchu Země. Každý už určitě dělal prasátka zrcátkem, takže všichni víme o čem hovořím. Normální viditelnost přeletujících satelitů na noční obloze není, vzhledem k jejich velikosti, moc ideální, takže je nelze pozorovat prostým okem. Občas shoda okolností způsobí, že právě od svého povrchu odrazí sluneční paprsky přímo k nám. V takovém případě vzroste viditelnost satelitu až na -8 mag, čímž se na chvíli stane po Měsíci nejjasnějším objektem na obloze. Pro srovnání: Iridium může být až 30krát jasnější než Venuše a jak známo, Venuše je schopna vrhat stín.

Záblesk může vzniknout prakticky na jakémkoliv místě na obloze a trvání takového záblesku může být několik sekund, ale také přes půl minuty. Některé silnější záblesky je možné pozorovat za bílého dne, což se mi také podařilo, ale bohužel se mi toto už nepodařilo zachytit na citlivou emulzi filmu.

Záblesk je prakticky odraz Slunce na povrchu některé z antén. Aby bylo možné záblesk pozorovat, musí být splněna podmínka, že se nacházíte právě tam, kam dopadají odražené sluneční paprsky. -- Oblast maximálního záblesku je pouze cca 10 km široká a za touto hranicí intenzita záblesku rychle klesá. Aby jste záblesk družice Iridium viděli, musíte vědět kde přesně poletí a také kdy. Pokud chcete záblesk zachytit na fotografický materiál, je dobré vědět ze kterého směru a kterým směrem poletí. Takový přesný jízdní řád až na týden dopředu můžete nalézt na adrese http://www.heavens-above.com/.

Po zadání přesných souřadnic pozorovacího místa, které naleznete v místní databázi si můžete nechat zobrazit jízdní řád a pro jednotlivá Iridia si i vytisknete přesné mapky hvězdné oblohy s dráhou družice, dle kterých se pak budete večer orientovat. Pokud nejste moudří z toho co na stránkách najdete tak si na závěr tohoto příspěvku přečtěte malého průvodce.

A jak teda fotit? Na rozdíl od předešlého focení poměrně statických objektů to dneska bude spíše sportovní fotografie, ale na rozdíl třeba od kopané alespoň víme kde se akce bude odehrávat. Ale nepodceňujte to, každé zaváhání se vymstí nepovedeným záběrem. A věřte, že vím o čem mluvím. Na pozorování si s sebou vezměte výpis předem spočítaných záblesků a mapku hvězdné oblohy se zakresleným průletem. Nezapomeňte opět na červenou baterku ať na plánek dobře vidíte.

Potom už se orientujte podle jasnějších hvězd. Tato metoda je nejpřesnější, ale náročnější na přípravu materiálů a i na vlastní zaměření. Pozici můžete určit i podle buzoly a výšky nad obzorem. Údaje o azimutu a výšce prolétajícího Iridia také získáte na stránkách "Heavens - Above". Toto je však dosti nejisté, jelikož určit výšku nad obzorem je poměrně obtížné. Nespoléhejte na to, že když zvednete hlavu nahoru, tak míříte 90 stupňů nad obzor. Je totiž obecně známo, že výšku odhadujeme obvykle níž než skutečně je.

Toto určení lokality průletu používám pouze pro denní průlety či pro průlety na večerní obloze, kdy je ještě poměrně světlo a není možné se orientovat podle hvězd. Takovéto chybné určení výšky záblesku na obloze je vidět na fotce Iridia č. 58, kde je záblesk umístěn v horní části fotky a není zachycen od úplného začátku. Na fotce je poměrně dost jasných hvězd, dle kterých by se dalo orientovat, ale v reálu vidět nebyly, jelikož bylo těsně po západu Slunce a obloha byla ještě poměrně světlá. Lepší je se orientovat právě dle hvězd. To časem zvládnete tak, že budete moci používat i delší objektiv a polohu zaměříte poměrně přesně.

Poslední věcí, která je podstatná, je přesný čas. Doporučuji digitální hodinky se zvukovou signalizací nebo s prosvětleným displejem, nejlépe řízeného rádiem, ale postačí i seřízení před akcí dle televizního času na teletextu, což používám a je to dostatečně přesné. Přesný čas hraje velkou roli, například chcete-li vyfotografovat celý záblesk Iridia, tedy i v tom okamžiku, kdy ho prostým okem ještě nevidíte.

Pro fotografování potřebujete opět fotoaparát s časem B, pevný stativ a drátěnou spoušť. Co se týká vhodného objektivu, je situace velice jednoduchá, čím širší objektiv, tím jistější zásah a jednodušší zamíření ale slabší výsledek. Čím delší objektiv, tím věší rozlišení a detaily, ale větší nároky na přesné zamíření.

Mě plně vyhovuje objektiv 135 mm, ale jdou udělat krásné záběry záblesků i se základní padesátkou a zase naopak i s 300m teleobjektivem. S tímto teleobjektivem je to už ale opravdu sportovní lov, jelikož jej nemůžete jenom namířit a čekat, ale v okamžiku objevení se Iridia jej teleobjektivem zaměřit, exponovat a přitom moc nehnout soustavou, která sice stojí na stativu, ale má úplně povolenou hlavu aby se mohla volně pohybovat při zaměřování letícího Iridia. To už se spíše podobá sportovní střelbě na holuby než poklidnému focení, ale o to jsou to cennější záběry.

Ale vraťme se zpět k přípravám na focení. Fotoaparát postavíte v dostatečném předstihu na stativ. Toto nepodceňujte, jelikož čas při zaměřování a dolaďování záběru neuvěřitelně rychle utíká. Namíříte ho požadovaným směrem do oblasti s předpovězeným zábleskem, natáhnete, nastavíte čas B, clonu otevřete naplno, zaostříte na nekonečno, pokud máte, tak vypnete AF a čekáte. V okamžiku, kdy vidíte, že letí slabá tečka, která postupně sílí (respektive jakmile vidíte cokoliv, co se v dané oblasti začne podezřele hýbat) stisknete spoušť a držíte a držíte, dokud to zase nezmizí. A nezapomeňte se koukat, ať z toho taky něco máte.

Pak pustíte spoušť a můžete čekat na další záblesk, nebo se odebrat se svým, čerstvě získaným, krátkým, ale intenzivním zážitkem a snad i s úlovkem na citlivé vrstvě emulze k domovu.

Přeji vám příjemný lov a krásně "poškrábané" negativy. To se jednou slečna v minilabu divila proč chci nazvětšovat i to políčko, přes které je tak velký škrábanec, a když to nazvětšovala, tak se divila ještě víc. Nejen poškrábaný, ale ještě samé smetí. Nedala se zastrašit a hned se do mě pustila, že to musí být foťákem a kulila oči ještě více, když jsem funěl blahem jak to krásně vyšlo:-)

Malý průvodce po stránkách Heavens Above
Nejdůležitější co potřebujete znát jsou přesné souřadnice vašeho pozorovacího místa. Tu získáte po otevření odkazu Selecting from our huge database a dohledáním České republiky a zadáním hledaného místa, které se vám zobrazí včetně žádaných souřadnic. Vedle vyhledaného města je ještě odkaz Neighours, pod kterým se skrývají místa ležící v okolí vyhledaného města. Dohledané souřadnice si zapište a pamatujte, že je budete vkládat do formuláře s desetinnou tečkou, nikoli čárkou. Nyní už můžete kliknout na město a budete již přímo na stránce s "jízdním řádem". Aby jste nemuseli tuto anabázi vyhledávání souřadnic pokaždé opakovat, máte je napsané a příště již použijete odkazu Entering your coordinates manually. Tady zadáváte souřadnice již ručně. do horní kolonky Latitude (zem šířka) to větší číslo a do Longitude (zem. délka) to menší. Nezapomeňte, že se číslo zadává s desetinnou tečkou. Tak a jsme tam, kde jsme potřebovali, a první se koukneme jestli nám neletí nějaké to Iridium.

Máme volbu mezi For the next 24 hours (předpověď na 24 hodin), For the next 7 days (předpověď na týden) nebo Daytime flares for 7 days (denní Iridia). Zvolte předpověď, kterou potřebujete a objeví se vám tabulka s daty Iridií. Zleva je datum, čas průletu, jasnost (magnituda), výška nad obzorem, azimut, kde leží centrum největšího jasu záblesku a jakou má jasnost v tomto centru a nakonec číslo Iridia. Zapamatujte si čas průletu a klikněte na číslo Iridia a dále na odkaz Passes vpravo nahoře a jste na další tabulce kde si vyhledáte stejné datum a čas, který je nejblíže času z první tabulky a kliknete na datum u tohoto času. A už jste u tolik žádané mapy. Ta vrchní slouží pro hrubou orientaci a ta spodní pro přesné vyhledání záblesku. Na dolní mapce klikáním na strany mapky pohybujete hvězdnou oblohou tak aby jste na časové ose (dráze iridia) měli požadovaný čas záblesku z první tabulky. A to je to místo, kde bude záblesk v maximu. Vlastní Iridium uvidíte o kousek dříve a i po maximu, takže berte v úvahu úsek tak jedné minuty a již víte kam namířit objektiv.

Mapku si vytiskněte a nezapomeňte si ji vzít večer s sebou. Pokud se jedná o dobu, kdy bude ještě přílišné světlo a na nebi nebudou ještě hvězdy využijete údaje o výšce nad obzorem a azimutu, dle kterých pak najdete přibližnou oblast záblesku.

Obdobným způsobem můžete najít dráhy kosmické stanice ISS či jiných družic. Dále na stránkách najdete informace o souhvězdích, planetách otočnou mapu hvězdné oblohy, model sluneční soustavy, Slunce, Měsíc a spoustu jiných užitečných informací, které by se vám mohli hodit. Ale na to již určitě přijdete a prozkoumáte sami bez návodu.

Článek uveřejněn s laskavým svolením autora. Fotografie v plném rozlišení najdete na adrese http://jakub.webz.cz/.

Jakub Kencl
 

Jaké bylo páté setkání Medúzy?

Ve dnech 20. až 22. dubna 2001 se uskutečnilo páté setkání skupiny pozorovatelů fyzických proměnných hvězd "Medúza", tentokrát ve slovenské obci Podbiel.

 Pokud bych měl charakterizovat průběh letošního setkání třemi slovy, pak bych volil asi tato: podnětné, nevšední a deštivé. Pokud jste se ho nezúčastnili, v následujících řádcích se vám pokusím vylíčit, o co jste přišli.

Jelikož setkání Medúzy mívá obvykle nejen charakter pracovního setkání, tvořeného příspěvky účastníků a diskusemi, ale zároveň i podobu pozorovatelské expedice, s napětím jsem před odjezdem očekával vývoj počasí. Bohužel, už cestou na Slovensko začalo pršet a podmračená obloha za okny vlaku nevěštila nic dobrého. Malý motoráček, který se pomalu šinul tratí, klikatící se mezi strmými lesnatými kopci Oravské Magury podél řeky Oravy, mě dovezl přímo do obce Podbiel, místa konání našeho setkání.

Kupodivu jsem ani moc nebloudil a brzy se mi tak dostalo přivítání od našeho letošního hostitele -- Pavola A. Dubovského, zvaného též Amigo. Přestože obec Podbiel není nijak velká, žije vcelku bohatým kulturním životem, jehož část má "na svědomí" Vedecko-kultúrne centrum na Orave -- občanské sdružené založené právě Pavolem, které kromě astronomických aktivit začalo postupně působit i v oblasti divadelnictví a folklóru. V současnosti má VKCO k dispozici 20 cm dobson, se kterým pozoruje nejaktivněji sám Pavol (monitoring kataklyzmických proměnných, odhady hvězd z programu Medúzy). Ve stavbě je 30 cm reflektor, v plánu je také postavení pozorovacího domečku, kvalitní montáže a snad i pořízení CCD kamery.

Ubytování bylo vskutku nevšední. V Podbielu se totiž nachází památková rezervace tvořená komplexem dřevěnic z druhé poloviny 19. století, z nichž některé dnes slouží jako ubytovací kapacity pro turisty. A právě v jedné z nich jsme byli ubytováni. Zvenčí historické lidové stavení, uvnitř však zcela nově, moderně a komfortně vybavené! Dalším překvapením pro nás bylo, že vlastníkem oné dřevěnice je místní starosta, který je dokonce bývalým ministrem obrany SR. Měli jsme možnost se s ním setkat, když nás v neděli přišel osobně pozdravit. Během pátečního večera postupně přijížděli další a další účastníci, většinou auty, někteří dorazili až pozdě v noci.

V sobotu ráno jsme se probudili opět do deště, který vydržel po celý víkend, takže už vás nemusím napínat -- dalekohledy jsme vůbec nevytáhli. Vlastní setkání probíhalo v objektu v areálu místního fotbalového hřiště, sloužícím jinak jako příležitostná restaurace. Mělo to později jednu velkou výhodu, a to, že nám jídlo nosili přímo k vedlejším stolům.

Plánované zahájení programu v 9:00 se maličko opozdilo vinou naší ospalosti i lehkým trucováním hardwaru, ale nakonec se všechno v dobré obrátilo. Po oficiálním zahájení jsme se navzájem představili -- bylo nás celkem 19, z toho asi čtvrtina nováčků. Proto také Petr Sobotka, předseda Medúzy a hlavní organizátor setkání, na úvod stručně hovořil o tom, jak vůbec proměnné hvězdy vizuálně pozorovat.

Následoval blok věnovaný ukázkám proměnářského software. Michal Haltuf představil svůj DOSovský program Meddat s grafickým uživatelským rozhraním, sloužící pro snadné zpracování vizuálních odhadů. Verze 1.0 bude brzy k dispozici na stránkách Medúzy. Karel Mokrý nám předvedl náhled svého vznikajícího programu Observer pro Windows, který je velmi slibným projektem, neboť má ambice stát se nejobecněji použitelným programem pro zpracování odhadů u nás i ve světě -- bude umožňovat mimo jiné snadný export výsledných dat do formátů, přijímaných organizacemi jako AAVSO, VSNET aj. (samozřejmě i Medúza), a nabídne nepřeberné množství dalších funkcí. Dále jsem pokračoval já ukázkou vylepšené verze systému pro CCD fotometrii Munipack pro DOS (dříve Munidos). Kromě opravy některých dřívějších chyb a drobných zlepšení umožňuje nyní DOSovský Munipack například snadné zpracování snímků už průběžně během pozorování. Brzy bude tato verze 2.2 beta veřejně k dispozici. Na konec této části programu pak Petr Sobotka ukázal výborný, volně šiřitelný program Iris pro zpracování CCD snímků, jehož autorem je Christian Buil.

Po dobrém obědě Petr zmínil dvě chystané astronomické akce -- oslavy 100. výročí narození Antonína Bečváře a tradiční podzimní Konferenci o výzkumu proměnných hvězd v Brně, která bude letos po čtyřech letech opět mezinárodní.

V dalším příspěvku mluvil Ondřej Pejcha o pulsující proměnné V Boo, o níž napsal odbornou práci spolu s Angličanem Johnem Greavesem. Bude zanedlouho publikována v žurnálu AAVSO a autoři v ní vysvětlují současnou snižující se amplitudu pulsací hvězdy skládáním dvou blízkých period. Petr Sobotka nám pak objasnil pojem "P Cygni profil" -- jedná se o charakteristický tvar spektrální čáry způsobený Dopplerovým posuvem v rozpínající se obálce hvězdy.

Petr nám také poodhalil zákulisí přípravy Persea. V souvislosti s tím se rozvinula debata, zda je vhodné, aby byl Perseus dostupný přes Internet. Převládl názor, že ano, byť možná s nějakým omezením pro nečleny Sekce.

Dalším bodem programu byla pozorování zajímavých objektů, jež zřejmě vyústí v brzkou publikaci -- EF Cnc, která byla dříve považována za zákrytovou proměnnou a o které Petr Sobotka zjistil, že je ve skutečnosti typu RR Lyr, dále NSV 2544 (Cam), jejíž proměnnosti si všiml vizuálně Michal Haltuf a CCD měření to záhy potvrdila (zřejmě typ beta Lyr), a NSV 14781 (Cas), o které jsme na HaP J. Palisy v Ostravě pomocí CCD zjistili, že je krátkoperiodickou proměnnou s malou amplitudou. Mluvilo se také o rentgenové dvojhvězdě QR And, na kterou Medúza v roce 1998 vyhlásila celosvětovou pozorovací kampaň. Pan F. Lomoz poslal několik CCD pozorování tohoto objektu a už je tak spolu s ostatními výsledky dostatek materiálu na publikaci. Pozorovací kampaň ve spolupráci se Slovenskou astronomickou společností bude vyhlášena v Cirkuláři 21 také na symbiotickou proměnnou YY Her, o které se píše v Perseu 1/2001. V nadcházející sezóně bude třeba pokrýt zejména sekundární minimum, které by mělo nastat v září.

Poté jsme si udělali přestávku, během níž jsme se prošli po Podbielu a prohlédli si Amigovo pozorovací stanoviště.

Večer byl ve znamení diskusí. Pokračovala diskuse z brněnské konference o vhodnosti metody klouzavých průměrů pro vyhlazování světelných křivek Medúzy. Michal Haltuf slíbil, že svou metodu (která není klasickou metodou klouzavých průměrů) otestuje na vzorových datech. Námětem na obsáhlou debatu se pak stala (nijak nová) myšlenka vytvoření archivu CCD pozorování, možná technická realizace a vytvoření vhodného formátu pro ukládání dat. CCD pozorovatelé si vzájemně vyměnili zkušenosti s archivací svých pozorování. Problém je zjevně velmi složitý, prozatím bude zdokonalován hradecký systém archivace již redukovaných měření (Mirek Brož). Centrální archivace surových snímků je zatím hudbou budoucnosti.

Tématem diskuse se pochopitelně stal i dávný článek Jiřího Duška v Instantních astronomických novinách, zabývající se smysluplností zejména vizuálních pozorování proměnných hvězd. Shodli jsme se vesměs v názoru, že článek vyzněl příliš negativně zejména vůči vizuálnímu pozorování fyzických proměnných (ale i jiných typů), což může mít nepříznivý dopad na případné proměnáře-nováčky.

Dále ze sobotního večera jen telegraficky: Ondra a Petr oznámili brzké vydání kompletního souboru mapek Medúza III. Byla diskutována otázka, zda a jakou formou vydat návod k pozorování fyzických proměnných. Medúza také hledá dobrovolníky pro jednoduché rutinní práce, jako např. přepis odhadů z papíru do elektronické podoby. Proběhla debata o budoucí náplni stránek České astronomické společnosti, jejichž správcem se stal Karel Mokrý.

V neděli ráno ani hustý déšť neodradil skupinku odvážlivců od výletu na místní dominantu, vápencovou Červenou skalu. Vrátili se patřičně zablácení, ale šťastní a s batůžkem plným pozoruhodných zkamenělin. Peter Belák nám pak představil Hornonitrianskú hvezdáreň Partizánske. Petr Sobotka oznámil, že členské příspěvky slovenských členů se budou platit prostřednictvím Pavola Dubovského, čímž se dosáhne zlevnění. Zbytek dopoledne tvořila diskuse o nadcházejících volbách do výboru B.R.N.O., možných kandidátech apod.

Následoval oběd, a po něm již bylo setkání oficiálně zakončeno. Rozjeli jsme se domů a myslím, že i ostatní si odváželi tak jako já mnoho nových zkušeností, námětů k přemýšlení a novou chuť do pozorování. Děkuji Pavolu Dubovskému za poskytnutí skvělého zázemí, Petru Sobotkovi za pečlivě připravený program a organizaci, a všem ostatním minimálně za to, že přijeli. Ať se příští setkání vydaří stejně dobře jako to letošní!

Lukáš Král
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...