:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

340. vydání (28.5.2001 )

Kresba Kees Veenenbos Určitě vás někdy při pohledu na nádherné snímky vzdálených galaxií, zvláštně tvarovaných mlhovin nebo bizarních povrchů Jupiterových satelitů lákala představa, jak by tato neobvyklá zákoutí vypadala zblízka. K tomu je určitě nutná dávka představivosti, ale i znalostí, neboť rekonstrukce pohledu "odjinud" je mnohdy záležitostí velmi složitou (není divu, že mnohdy jsou tito tvůrci zároveň aktivními vědeckými pracovníky). Naštěstí pro nás ale existuje řada umělců, kteří se podobiznami těchto fantastických světů živí. Určitě jste na jejich díla narazili v některé astronomické publikaci nebo výpravném dokumentárním filmu, který se neomezuje pouze na "přelety" kamery nad statickými fotografiemi. Ostatně i my, v Instantních astronomických novinách výtvory těchto umělců často používáme. Troufám si proto tvrdit, že jejich práce je pro popularizaci nových vědeckých objevů opravdu nezastupitelná. Každý takový dobře zrekonstruovaný pohled "odjinud" se nám vtiskne do paměti mnohem snadněji, než sebebarvitější a výstižnější popis. Je mi proto líto, že u nás je takových umělců, kteří se zabývají "kosmomalířstvím" velmi poskrovnu. Určitě by jich bylo víc, kdyby za svá díla dostali přiměřené odměny, které v České republice se směšně malým trhem jen stěží mohou očekávat. škoda.

Pavel Gabzdyl

 

 

 

John Fitzgerald Kennedy k národu

V pátek 25. května to bylo čtyřicet roků, co americký prezident John Fitzgerald Kennedy přednesl členům Kongresu USA a tak i celému lidstvu ambiciózní americké plány na výzkum vesmíru. Jak vlastně vypadaly?

 Když už vítězíme v celosvětovém zápasu mezi svobodou a tyranií, měly by nám nedávné vzrušující úspěchy ve vesmíru usnadnit rozhodování o cestě našeho dalšího vývoje. Stejně jako to udělal nepřehlédnutelný Sputnik v roce 1957. Náš vesmírný program kriticky hodnotíme již od počátku mého volebního období. Spolu s viceprezidentem, který je předsedou National Space Council, jsme zvážili naše přednosti i slabosti, kde můžeme uspět a kde ne. Nyní nastal čas dalších kroků -- čas nové, skvělé americké podnikavosti -- čas tohoto národa převzít vedoucí roli při pronikání do vesmíru. Můžeme tak v mnoha směrech převzít klíč k naší budoucnosti na Zemi.

Jsem přesvědčen, že i když disponujeme nezbytnými zdroji a nadáním, ve skutečnosti jsme se jako národ k tomuto kroku nikdy neodhodlali a ani nikdy neshromáždili dostatek zdrojů nezbytných pro takovou úlohu. Nikdy jsme nekonkretizovali dlouhodobé cíle, ani náležitě nevyužili naše zdroje a čas.

V tváří tvář prvním startům silných raket, které Sovětům na několik měsíců zajistily vedoucí postavení, a v tváří tvář faktu, že budou tohle vedení i nadále rozšiřovat stále dokonalejšími a působivějšími úspěchy, musíme my sami vynaložit další úsilí. Nemůžeme samozřejmě slíbit, že budeme jednou první, ale vím jistě, že když se o to nepokusíme, budeme bezesporu poslední. Navíc tím riskujeme blamáž před celým světem.

Ale i naopak. Jak ukázal výkon astronauta Sheparda, úspěchy rapidně zvýší naše postavení. Ovšem nejde jen o závod. Otevírá se nám vesmír a naše nedočkavost sdílet ho, není řízena pouze úsilím ostatních. Ať už ve vesmíru převezme lidstvo cokoli, vždy se na tom musí podílet i svobodní lidé.

Tímto žádám Kongres, aby k předchozím výdajům na vesmírné aktivity poskytl další vyhrazené prostředky. Ty jsou nezbytné k dosažení následujících národních cílů:

Za prvé, věřím že tento národ může ještě před koncem následujícího desetiletí zajistit přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat zpět na Zemi. Žádný jiný vesmírný projekt nebude v tomto období více působivý nebo více důležitý. Žádný nebude tak obtížný a nákladný. Navrhujeme urychlit vývoj vhodné měsíční sondy. Bylo by dobré připravit alternativní raketové motory na pevná a kapalná paliva. Mnohem větší, než jakými disponujeme dnes, do té doby, než budeme mít ty nejlepší. Nabízíme dodatečné finanční prostředky na vývoj dalších přístrojů pro automatický výzkum -- výzkum, který je zvlášť důležitý pro přežití člověka, který tento let na Měsíc absolvuje. Ve skutečnosti to však nebude pouze jeden let člověka na Měsíc -- pokud se shodneme, bude to celý národ. My všichni se musíme podílet na tom, abychom ho tam dostali.

Za druhé, dodatečných 23 milionů dolarů spolu s dalšími již uvolněnými 7 miliony dolary umožní rychlejší vývoj nukleární rakety Rover. Ta slibuje, že jednou bude objevování vesmíru více ambiciózní a vzrušující než nyní, dostaneme se dál než je Měsíc, možná k samotnému okraji sluneční soustavy.

Za třetí, dodatečných 50 milionů dolarů zlepší naše postavení tak, že využijeme kosmické satelity pro komunikaci na celém světě.

Za čtvrté, dodatečných 75 milionů dolarů, z čehož 53 milionů dolarů je určeno pro meteorologický úřad, nám pomohou, abychom v nejbližší možné době disponovali satelitním systémem ke sledování počasí na celém světě.

Je zřejmé, že -- a to je rozhodnutí, které musí nakonec učinit členové Kongresu -- žádám Kongres a tuto zemi, aby se neodvratně vydala novým směrem, jenž zabere mnoho roků a bude hodně nákladný: 531 milionů dolarů v rozpočtu roku 1962 a odhadovaných 7 až 9 miliard dolarů navíc během dalších pěti let. Pokud bychom se shodli pouze na polovině nebo zredukovali naše výhledy v tváří tvář obtížnosti, potom by podle mého bylo lepší se do ničeho nepouštět.

Jedná se o volbu, kterou musí provést naše země, a já jsem pevně přesvědčen, že pod vedením komise pro vesmír v Kongresu a pod dalšími vhodnými úřady budou všechny návrhy pečlivě zváženy.

Jedná se o nejdůležitější rozhodnutí, které jako národ provedeme. Vždyť každý z vás si během posledních čtyř roků všiml významu vesmíru a dobrodružství v něm zažívaných a nikdo nemůže s jistotou předvídat, co všechno kontrola nad ním přinese.

Věřím, že bychom měli letět na Měsíc. Ale myslím si, že každý občan této země, stejně jako členové Kongresu, musí nejdříve předložené návrhy pečlivě zvážit. Stejně jako jsme se i my rozhodovali řadu týdnů a měsíců. Je to těžké břímě, a proto nemá smysl toužit po tom, aby Spojené státy zaujaly vedoucí postavení ve vesmíru, dokud nejsme všichni odhodláni pracovat pro naplnění tohoto závazku. Pokud však nejsme připraveni, měli bychom se rozhodnout ještě dnes, tento rok.

Tento úkol vyžaduje značné vědecké a technické úsilí, materiál a prostory. Řadu z nich přitom musíme použít již z dnes dostupných zdrojů, které však investujeme do jiných činností. To ovšem znamená určitý stupeň nadšení, organizace a disciplíny, které našemu výzkumu a vývoji občas chyběly. Nemůžeme si dovolit nepřiměřené prodlevy v práci, nárůst nákladů na materiál a talenty, bezdůvodnou rivalitu mezi jednotlivými úřady nebo velkou fluktuaci zaměstnanců.

Nové plány a nové peníze nemohou tyto problémy vyřešit. Dokonce je mohou ještě více prohloubit -- dokud každý vědec, každý inženýr, každý opravář, každý technik, každý podnikatel, každý státní zaměstnanec nedá svoji osobní záruku, že se bude národ pohybovat kupředu, s plnou silou svobody, ke vzrušujícím vesmírným dobrodružstvím.

Zdroj: Výňatek ze zvláštního proslovu prezidenta Johna F. Kennedyho ke Kongresu USA z 25. května 1961. Volně přeložila Jana Rychlá.
 

Co by kdyby I.

Mnohé věci kolem sebe bereme už jako naprostou samozřejmost a jen stěží si můžeme představit, co by se změnilo, kdyby prostě nebyly. Jedno z takových zamyšlení přináší i následující seriál, ve kterém se zamyslíme nad situací Země bez Měsíce.

 Když tisíce čtenářů amerického časopisu Sky and Telescope vybírali v minulém roce z dvaadvaceti kandidujících astronomických snímků dvacátého století desítku nejzásadnějších a nejhezčích, obsadil první místo snímek východu Země nad Měsícem pořízený posádkou Apollo 8 o vánocích roku 1968. Vlastně se ani není čemu divit, jakkoliv jsou snímky jiných světů nádherné a fascinující, jistě nejvíc podněcuje lidskou fantazii pohled na naši Zemi z vesmíru, nejlépe z jejího nejbližšího souseda. Měsíc je stálou součástí oblohy. Jako druhý nejnápadnější objekt oblohy se výrazně promítá do našich dějin, do kultury a přičinil se také velkou měrou o rozvoj našeho poznání okolního světa.

Možná si to ani neuvědomujeme, ale vliv Měsíce se také velmi znatelně promítá do našich životů. Dvanáctina roku, kterou nazýváme "měsíc" je dobou, blížící se intervalu 27,3 dní, za který skutečný Měsíc oběhne kolem Země. Je docela možné, že tyto změny se různými způsoby promítly i do chování mnohých živočichů. Například u žen se 28denní cyklus tvorby pohlavního hormonu estrogenu velmi blíží lunární periodě. Tuto periodu ostatně nazýváme jako"menstruační" - což je odvozeno od latinského slova "mensis" čili měsíc.

Nutno však podotknout, že přímá souvislost ženského cyklu s lunární periodou vlastně neexistuje. Pokud by za tím skutečně vězel Měsíc, musely by ženské "měsíčky" přicházet u všech žen současně a shodně s měsíčními fázemi. Ženská perioda se navíc mění podle věku a kontinentů.

 Proč by se vlastně měla plodnost mnoha živočichů řídit podle koloběhu lunárních fází? Existuje domněnka, že by se mohlo jednat o pozůstatek z dob, kdy byli naši předkové primitivními lovci-sběrači. Tehdy bylo světlo v noci velmi vzácným zbožím, a tak bylo třeba úplňkových nocí potřeba beze zbytku využít k lovu. V obdobích tmy, kdy na obloze Měsíc nesvítil, nebo svítil jen málo, se naši předci věnovali výhradně rozplozovacím aktivitám. Vlivem adaptace se tak možná vytvořil tělesný cyklus s chemickou periodicitou, která odrážela proměny Měsíce.

I u mnoha jiných savců byly zjištěny menstruační cykly a s nimi spojené změny tělesné teploty. Například u primátů doba ovulace kolísá mezi 25 a 35 dny. Závislost na lunárních fázích, přílivech a odlivech se odráží u řady dalších živočišných druhů. Jedním z nich je i červ Palolo (eunice viridis), který žije v korálových útesech teplého pásma Tichého oceánu. Rozmnožuje se jednou za rok, vždy ve stejný den, kdy je Měsíc v poslední čtvrti: v listopadu, který je v této zeměpisné délce jarním měsícem.

Toho dne vyplavou zadní části těchto červů, naplněné rozmnožovacími buňkami, v ohromném množství na hladinu moře. Pro obyvatele souostroví Fidži a Samoa je tento okamžik největší slavností. Domorodci pokládají totiž tyto červy za vzácnou lahůdku, kterou mohou doslova po koších nabírat z vody a slavit velkolepou slavnost, při níž se pořádně nacpou čerstvými, dušenými a opečenými červy. Po dvanácti lunárních měsících se rozmnožovací období a tím i lidová veselice opakuje. Ani staří zkušení domorodci však nedovedou určit tento den s takovou přesností jako červi palolo sami.

 Podle fází Měsíce se řídí i červi rodu Odontosyllis žijící v Atlantském oceánu. Jejich samičky vyměšují při kladení vajíček zvláštní světélkující sekret, který vábí samečky. Toto světlo je vidět na nočním moři kilometry daleko, protože noc je vždycky tmavá. Červi totiž slaví své zásnuby zásadně ve stejnou dobu: hodinu před východem luny, v noci, kterou začíná poslední čtvrť Měsíce. V této fázi byl Měsíc i 11. října 1492, kdy touto oblastí proplouval Kryštof Kolumbus. Z kapitánského můstku tenkrát pozoroval jasné světlo, které pokládal za znamení z pevniny -- jenže žádná země tam nebyla.

Podobných příkladů, jak Měsíc ovlivňuje život na naší planetě, bychom jistě našli celou řadu. Můžeme si vůbec představit naši Zemi, ve stejném vesmíru, na stejném místě Mléčné dráhy, ve stejné sluneční soustavě a se stejnými parametry jaké má Země, s malým rozdílem: bez Měsíce? Teorie chaosu, prosazovaná v posledních desetiletích totiž napovídá, že i sebemenší nuance v počátečních podmínkách mohou mýt zásadní vliv na konečnou podobu systému. Kdyby tedy sudičky nadělily do kolébky naší Země odlišné chemické složení, energii a hybnost, byla by dnes dospělá země úplně jiná.

 Bez Měsíce by Země měla vyšší rotaci, protože by nebyla bržděna slapovými silami Měsíce. Podle některých odhadů by se pohyboval délka dne asi kolem 15 hodin. Podle lékařských studií se přitom při délce dne pod 18 hodin jen stěží mohou naše biologické hodiny synchronizovat s rotací Země. Také větrné proudy v naší atmosféře by se zkrácením denním cyklu pravděpodobně pohybovaly mnohem rychleji než dnes.

Větry, které panují na Jupiteru či Saturnu, jejichž rotační perioda se blíží desíti hodin, dosahuje rychlosti kolem 400 km/h. Pozemské hurikány s rychlostí kolem 150 km/h jsou tedy v porovnání s Jupiterem jen vánkem. Všechny tyto vlivy by jistě měly zásadní vliv na životně důležité cykly ovlivňující život na naší planetě. Evoluce by pravděpodobně probíhala odlišně, nebo by se možná život na naší planetě nevyvinul vůbec.

(pokračování)
Pavel Gabzdyl
 

Mars bez tváře

Obyčejný kopec a tolik emocí. Mars Global Surveyor pořídil několik dalších záběrů domnělé "lidské tváře" na povrchu Marsu a jako obvykle na nic výjimečného nenarazil.

 "Je to důležité proto, aby 'ufologové' dostali konečně pádnou odpověď a doufám, že sonda Mars Global Surveyor potřebné snímky pořídí. Odborníci mají už dávno jasno, že jde o hru stínů a podobné příklady znají i ze Země. Zajímavé, ale ne záhadné -- v okolí jsou i další podobné útvary, které však mají tu smůlu, že nikomu nic nepřipomínají..." Tak před několika roky odpověděl Marcel Grün, dnes ředitel pražské hvězdárny, na otázku jestli je důležité prozkoumat "záhadnou" oblast Cydonia. Nuže, stalo se a s nikým to příliš neotřáslo.

Celá ta zvláštní a pro odborníky více než směšná historka začala před pětadvaceti roky, kdy Mars z oběžné dráhy snímala sonda Viking 1. Na monitorech v řídícím středisku Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Passadeně se 25. července na rutinním záběru objevil zvláštní útvar: lidská tvář. Pěkná hra světla a stínu však nechala odborníky chladné, útvar zařadili mezi tuctovou stolní horu o průměru jeden a půl kilometru, kterých je v této oblasti, přezdívané Cydonia, celá řada.

Olej do ohně však o několik dní později přilila samotná NASA, když inkriminovaný záběr zveřejnila s popisem "velká skalní formace... jevící se jako lidská tvář... stíny vykreslují iluzi očí, nosu a úst." Autor zřejmě soudil, že tak vzbudí zájem širší veřejnosti o Mars jako takový.

Podařilo se!

"Lidská tvář" na Marsu se stala skutečnou novodobou ikonou, umocněnou faktem, že se v jejím okolí podařilo nalézt i "pyramidy" a také jakousi "sfingu". Sehrála několik menších i větších rolí v hollywoodských spektáklech, účinkovala v rádiových talk show a nejrůznější šarlatáni ji zasvětili celou řadu článků i celých knížek. Řada z nich ji považuje za jasný důkaz o existenci života na sousední planetě, důkaz, jenž by NASA dnes raději zatajila. Tak se alespoň vyjadřují "oponenti" ze seriálu Akta X. A nejen z něho. Například se při fatální poruše Mars Observeru v srpnu 1993 vyrojily nepodložené domněnky o záměrném zničení, jelikož sonda nalezla "něco, co neměla".

Přesto, že jenom několik málo skutečných odborníků věří v podobnou symboliku, s příletem Mars Global Surveyoru se záběry inkriminované oblasti dostaly na seznam nejžádanějších cílů. "Domnívali jsme se, že je to důležité pro naše daňové poplatníky," komentoval tohle poněkud zvláštní rozhodnutí Jim Garvin, vědecký ředitel Programu výzkumu Marsu v NASA. "Fotografovali jsme ji ihned, jak se dostala do správné pozice."

Stalo se tak v neděli 5. dubna 1998. kdy se sonda Mars Global Surveyor nacházela asi čtyři sta padesát kilometrů daleko. Pořídila tak záběry s rozlišením jenom 4,3 metru na jeden pixel, tedy desetkrát ostřejší než Viking 1 v roce 1976. Tam, kde měla "tvář" oči, ústa a nos, se objevily obyčejné kopce, údolí a jiné banální povrchové útvary.

Utichly tedy spory o jejím mimozemském původu? Ani náhodou! Oblast Cydonia leží na 41. rovnoběžce, tedy poměrně blízko severního pólu. Proto ji často zakrývají jemnější, či hustší oblaka a proto není lehké pořídit její skutečně kvalitní záběr. "Mimozemšťané" si totiž své tajemství důkladně chrání... V dubnu 1998 se kamera Mars Global Surveyoru skrz takovou oblačnost dívala...

Proto se odborníci na "tvář" zkusili podívat ještě jednou. Nešlo přitom o nic jednoduchého. Širokoúhlá kamera sondy, která portrétuje rozsáhlé oblasti, nemá dostatečné rozlišení, kamera pro detailní záběry zase snímá v úzkých pásech dlouhých až několik tisíc kilometrů, avšak úzkých jen 2,5 kilometru. Proto není jednoduché se do požadované oblasti strefit.

Přesto všechno se to 8. dubna tohoto roku podařilo. Ba co víc, příroda byla milosrdná a nad "lidskou tváří" ani jeden obláček. "Malinův tým, jenž se stará o kameru, pořídil výjimečně kvalitní záběry s nejvyšším možným rozlišením," komentoval úspěch Jim Garvin. Každý pixel pokrývá oblast malou jenom 1,56 metru. Viking v roce 1976 přitom zvládl 43 metrů na pixel.

"Na záběrech dokážeme rozeznat předměty větší než tři obrazové elementy," dodal. "Takže pokud by se zde nacházelo něco podobného jako letadlo, egyptské pyramidy nebo malé budovy, musely bychom je vidět."

Na detailních portrétech však není nic jiného než osamocené kopce a hory. Dokladem jsou i měření z laserového výškoměru, který Marsův povrch osahává s přesnosti na dvacet až třicet centimetrů. Poměr výšky tohoto útvaru k průměru je zcela obvyklý jako u všech ostatních.

Přesto všechno zůstane "lidská tvář" v centru pozornosti některých geologů. Ne však pro domnělý mimozemský původ. I když ji někteří "experti" připodobňují obličeji na "turínském plátnu", o kterém kolují pověsti, že do něj byl po smrti zabalen Ježíš Kristus.

Stolové hory v Cydonii se totiž nachází v oblasti, kde přechází hornaté, výše položené oblasti pokryté řadou kráterů, do mělčích planin na severu. Právě zde se mohl před miliardou roků existovat rozsáhlý oceán.

"Zastánci oceánu říkají, že tyto plošiny představují útvary, se kterými bychom se měli setkat v pobřežních oblastech... má jít o volně stojící, erodované pevniny," prozradil Garvin. "Je zde ale řada dalších vysvětlení." Mohly být rozrušeny působením větru a vody, ledovci, stejně jako tektonickými procesy. "Jednoduše nevíme."

Jiří Dušek
Zdroj: NASA@Science a další
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...