:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

339. vydání (24.5.2001 )

Foto NASA Onehdá jsem se svým skoro tchánem seděl v hospodě a tak nějak, úplnou náhodou se nachomejtl k rozhovoru místních štamgastů. Upřímně řečeno, nejdřív jsem z toho příliš nadšen nebyl, ale pak mne probírané téma nejen zaujalo, ale přímo fascinovalo. Jeden z hodovníků totiž líčil, jak si za několik desítek tisíc korun koupil přijímače digitálního satelitního vysílání a ve spojení s jeden a půlmetrovou parabolou holduje překvapivému koníčku: Ladí kanály všelikého televizního a rádiového vysílání, které se k nám hrne z vesmíru. Tedy podobně, jako vysedávají radioamatéři u svých "krystalek" a mají nefalšovanou radost z toho, když naladí někoho o pár set tisíc kilometrů dál.
Představte si, že se tento pán -- na první pohled by mu člověk korunu dal -- "napíchl" na téměř pět set nejrůznějších kanálů. A nejen pro Evropu, ale též Afriku a částečně i Ameriku a Asii. To však není to úplně nejzajímavější. Daří se mu zachytit privátní vysílání kameramanů nejrůznějších společností, které nesestříhané a nijak cenzurované záběry posílají prostřednictvím umělých družic do domovských studií, odkud jsou teprve distribuovány do televizních obrazovek. Událost z Makedonie či Kosova, snímaná šesti různými kameramany z šesti různých míst v reálném čase, nebo třeba hokejový zápas... to jsou některé zmiňované lahůdky. Stejně tak docela věrohodně líčil, jak se "zúčastnil" operace lidského oka přenášeného privátním kanálem z operačního stolu do univerzity na druhém kontinentu...
Nemám dostatečné technické znalosti a tak nemohu s jistotou tvrdit, zda nešlo pouze o hospodské tlachy. Ale věřím tomu. Éter kolem nás je prošpikován nejrůznějšími signály s nejrůznějším obsahem a vy k nasávání této podivuhodné kakofonie potřebujete jen patřičnou techniku. Pokud se ji dostane, otevře se bezesporu podivuhodný svět.

Jiří Dušek

 

 

 

Co skrývá Titan?

Na první snímky z pouzdra Huygens, které snad odhalí tajemství Saturnova měsíce Titanu, si ještě pár roků počkáme. Astronomové však pod jeho oblačnou přikrývku nahlížejí už dnes.

 Největší Saturnův měsíc Titan se nám nejspíš snaží napovědět, jak vypadala Země v ranných dobách vývoje. Atmosféra Titanu je z devadesáti procent tvořena dusíkem, druhým nejrozšířenějším plynem je metan. Obě složky neustále čelí účinkům ultrafialového záření ze Slunce, energetickým elektronům ze Saturnovy magnetosféry a rovněž kosmickým paprskům. Části původních molekul pod palbou těchto "zlých sil" rekombinují a vytvářejí složitější sloučeniny. Fotochemické modely předpovídají, že základním organickým produktem těchto atmosférických reakcí může být ethan.

Ethan a další organické sloučeniny se nejspíš na povrch Titanu snáší v podobě jemného deště nebo sněhu. Je-li tato předpověď správná, je velmi pravděpodobné, že se na jeho povrchu vyskytují moře a oceány naplněné tekutým ethanem. Ostatní "suchý" terén nejspíš pokrývají vrstvy organických látek.

Na dno neprůhledných oblaků Titanu poprvé prohlédl Hubblův kosmický dalekohled v říjnu roku 1994. Jeho tvář byla snímkována v blízké infračervené oblasti, protože ve viditelné oblasti spektra je jeho atmosféra neprůhledná. Na snímcích s rozlišením až šest set kilometrů byly patrné světlé a tmavé skvrny, z nichž ty největší měly až několik tisíc kilometrů v průměru. Současné závěry z pozemských pozorování tato dřívější pozorování potvrzují.

S pomocí adaptivní optiky (PUEO) na Kanadsko-fracouzsko-havajském dalekohledu (CFHT) vědci nyní získávají snímky v nebývalé kvalitě. Pro pozorování se využívá "pozorovací okno" na vlnových délkách od 1,3 do 1,6 mikrometrů, kterým lze prohlédnout až na samotný povrch Titanu.

"Díky adaptivní optice máme k dispozici data již od roku 1994," vysvětluje Athena Coustenis z observatoře Paris-Meudon. "Snímky získané pomocí aparatury ADONIS (ADaptive Optics Near Infrared System) a HST byly první, které nám dovolily nahlédnout na povrch Titanu."

"Nestačí mít k dispozici dobrou techniku, klíčem k úspěchu je i dobré počasí, dokonce i na takovém místě jako je Mauna Kea," pokračuje Coustenis. "Ještě nedávno jsme byli nadšeni ze snímků, které poprvé odhalily existenci světlé oblasti u západního okraje Titanu. Objev tohoto útvaru, který pomohl zjistit denní pohyb satelitu ale vyžaduje pro zjištění jeho skutečné podstaty další zkoumání."

Adaptivní optika rovněž dovolila sestavit novou mapu Titanu. "Z našich map vyplývá, že tmavší oblasti jsou asi třikrát temnější, než jasná skvrna. Možná to svědčí o kombinaci organických usazenin a ledových ploch, které pravděpodobně kopírují terénní nerovnosti," vysvětluje Coustenis.

Další důležitý poznatek zjištěný na základě pozorování CFHT na vlnové délce 0,9 mikrometrů se spektrografem OASIS, odkrývá více než 70 různých oblastí na Titanově disku.

Vědci nevylučují ani možnost, že v atmosféře Titanu dochází k občasným bleskovým výbojům. Dokonce i pouzdro sondy Hyugens bylo navrženo tak, aby odolalo případným zásahům blesků mezi atmosférou a povrchem Titanu.

"Blesky v atmosféře Titanu jsou pravděpodobně velmi vzácným úkazem. Nesmíme opomenout, že je zde malý příkon sluneční energie, nízká teplota a gravitace. Přesto nelze existenci blesků v takovém prostředí vyloučit, " tvrdí Tetsuya Tokano, vědecký pracovník z Institutu pro Geofyziku a Meteorologii v Kolíně.

Pro vznik bleskových výbojů v atmosféře Titanu budou důležitá oblaka metanu, která byla prokázána v jeho troposféře. Oblaka při své tvorbě zachycují z troposféry četné volné elektrony. V důsledku toho může vznikat záporný náboj oblačnosti, který se "vybíjí" výbojem mezi povrchem.

Další pozorování s lepším spektrálním rozlišením a s použitím adaptivní optiky budou jistě důležitou zkouškou před misí Cassini-Huygens. "Buďme však trpěliví," tvrdí Jean-Pierre Lebreton podílející se na vědeckém programu sondy Huygens. "Teprve od mise Cassini-Huygens očekáváme, že nám umožní nahlédnout pod tlustou oranžovou oponu Titanu."

Pavel Gabydyl
Zdroj: Podle e-mailu mého nadřízeného a materiálů ESA
 

Militarizace vesmíru? Ano!

Američtí vojáci se vydávají do vesmíru. Velké jsou jak jejich plány, tak i náležité obavy.

 Americký ministr obrany Donald Rumsfeld to skutečně myslí vážně, když na tiskových konferencích, stejně jako prostřednictvím řady nejrůznějších prohlášení, hovoří o "udržení Spojených států jako vůdčí kosmické velmoci". Svým způsobem není divu. Politici, stejně jako nezávislí odborníci totiž upozorňují, že by Američané měli zvýšit ostrahu a více dbát o své zájmy na oběžné dráze. Jinak by se mohly dočkat nového "Pearl Harboru".

Na první pohled se to může zdát přitažené za vlasy. Vždyť Spojené státy dnes v každém okamžiku disponují odhadem asi padesáti vojenskými satelity. Rusko jich má méně než polovinu, Čína se zmůže na sporadické mise a ostatní ani na to.

Jenže časy se mění, technika se zdokonaluje a dostává se do rukou čím dál tím méně věrohodným partnerům. Odstrašujícím případem je výpadek satelitu Galaxy IV v roce 1998, kdy přestalo z ničeho nic fungovat 80 procent pagerů v celém státě.

Kvalifikované rozbory přitom identifikovaly celou řadu možných problémů:

  • Útoky na pozemní řídící střediska -- ať už bombové, tak i počítačových hackerů -- mohou některé satelity vyřadit z provozu, stejně jako přerušit vzájemnou komunikaci. Ilustrací je nedávný požár retranslačního vysílače nedaleko Moskvy, díky kterému Rusové nakrátko ztratili kontrolu nad čtyřmi vojenskými družicemi. Na britském ostrově Ascension, v jižním Atlantiku, je zase klíčové středisko soustavy GPS.
  • Obchod s vojenskými kosmickými technologiemi se neustále rozšiřuje a nejrůznější klíčové informace, například prostřednictvím komerčních společností, začínají být dostupné kde komu. Státy tak mohou studovat americké satelity, ba dokonce je rušit při letu nad svým územím. Například Botswana v jižní Africe poskytuje prostor jednomu z technický center americké armády k monitorování jaderných výbuchů a podobně rozsáhlých katastrof. Stejná centra jsou v Paraguaji, Thajsku, Brazílii, Argentině, Centrální Africe a Pobřeží Slonoviny.
  • Rusko, Irák, Severní Korea, Čína nebo Kuba se dnes může dostat k zařízením, která účinně snižují kapacity jednotlivých družic. Například na ruském trhu je k dispozici relativně malé zařízení, jenž dokáže v okruhu několika desítek kilometrů rušit Globální poziční systém GPS. Ten využívají nejen američtí vojáci, ale též civilní letadla.
  • Už v průběhu několika roků získá řada států přístup k výkonným pulzním laserům, které dokáží dočasně nebo trvale oslepit některé senzory.
  • Čím dál tím běžnější mikrosatelity a nanosatelity jsou čím dál tím důmyslnější. Už brzo budou manévrovat na oběžné dráze a zvládnou se přiblížit k nejrůznějším vytipovaným cílům: Ty si buď prohlédnou, nebo je mohou i zničit. S takovými technologiemi dnes koketuje třeba Izrael nebo Pákistán.
  • Velmi nebezpečné jsou i malé nukleární exploze na oběžné dráze, které mohou dočasně nebo trvale zneškodnit elektroniku umělých družic v okruhu několika set kilometrů. Irák, Irán, Severní Korea, Izrael a Pákistán už dnes disponují raketami, které dosáhnou nezbytné výšky. Mnohé z nich přitom mají i jaderné zbraně.

Neznamená to však, že by Spojené státy seděly se založenýma rukama. Řada satelitů má elektroniku odolnou vůči pronikavému gama záření, senzory se ubrání laserovému ataku. Stíhačku F-15 zase vybavili speciálními raketami, které mohou zneškodnit nepřátelský satelit. Jenže v ohrožení jsou i neméně citlivé civilní družice.

Není divu, že ministr obrany Donald Rumsfeld oznámil založení nové divize Kosmického velitelství, které bude koordinovat vojenské a špionážní aktivity ve vesmíru. Pentagon dnes z 310 miliard ročního rozpočtu investuje 8 miliard na kosmické projekty. Blíže nespecifikované miliardy pak pohltí špionáž pod hlavičkou CIA.

Americké výdaje na "militarizaci vesmíru" určitě porostou a my se můžeme těšit -- tedy pokud se o nich dozvíme -- na další zajímavé projekty.

Jiří Dušek
Zdroj: MNBC News a další
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...