:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

338. vydání (21.5.2001 )

foto archiv Určitě nejsem sám, kdo má pocit, že Internet se stal jedním ze zásadních a naprosto převratných vynálezů konce dvacátého století. Nejvíc mě na něm asi fascinuje bleskurychlé překonávání obrovských vzdáleností. Jakoby se naše Země scvrkla na malou kuličku, ve které se naprosto stírají jakékoliv hranice a překážky. Člověk, který by jen seděl u počítače by tak možná snadno mohl nabýt dojmu, že cesta od jižního pólu k severnímu, nevydá víc námahy, než projížďka tramvají z Maliňáku na Kravák. Možná měl podobný dojem i pan Abdurrazak Ebrahim, který mi minulý týden poslal krátký e-mail z Kapského Města. Nevím, jakou cestou se dostal k anglické verzi mé Prohlídky Měsíce, ale vytkl mi drobný nedostatek v popisu fotografií úzkého měsíčního srpku: Zprvu jsem jeho poznámky o špatné orientaci Měsíce po novu nechápal, ale když jsem si uvědomil, že se Kapské Město nachází zhruba na pětatřicátém stupni jižní zeměpisné šířky, trklo mě to. Pan Ebrahim přece sleduje Měsíc z jižní polokoule vzhůru nohama, takže pokud dorůstá a u nás má tvar písmene "D", na jihu má pak tvar písmene "C". Orientace snímků na mých stránkách je tedy správná, ovšem jen pro severní polokouli. Pro všechny protinožce jsem tedy na stránky umístil malou poznámku, která celý problém osvětluje. Možná by se za chvíli našel někdo další, kdo by si neuvědomil, že jedním klinutím myší se dostal na protilehlou polokouli naší planety :-)

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Bouřkové mraky nad stanicí

Diskuze nad smyslem soukromého výletu Dennise Tita do vesmíru na čas zastínily neméně zajímavé úvahy o budoucností Mezinárodní kosmické stanice. Budoucnosti značně nejisté.

Čtyři miliardy amerických dolarů nejsou ani na naše poměry nijak závratná částka. Přesto všechno právě ony mohou zásadním způsobem ovlivnit stavbu Mezinárodní kosmické stanice. Jak?

Podle původních plánů měli Američané v následujících letech k základně dodat sto metrů dlouhý nosník s deseti segmenty slunečních panelů a velký obytný modul "TransHab" pro šest stálých osadníků. Některé části stanice mají připravit i Rusové, kteří v nejbližším období k obsluze Alfy poskytují dopravní lodě Progress a Sojuz. Zatímco první pravidelně vozí čerstvé potraviny, palivo, vzduch i vodu, ty druhé slouží jako záchranná plavidla.

Protože však Sojuzy zvládnou nakrátko ubytovat pouze tři kosmonauty, měl by je kolem roku 2005 nahradit americký miniraketoplán -- plachťák pro šest možných ztroskotanců. Dokud tato část nebude -- stejně jako Transhab -- k dispozici, budou na ISS trvale pobývat stále jenom tři výzkumníci.

Evropská kosmická agentura navíc připravuje laboratoř Columbus, stejně jako nový systém zásobování založený na raketě Ariane 5. Svůj vlastní modul staví i Japonci, kteří základnu vybaví také malým dálkovým manipulátorem. Kanadská kosmická agentura počítá s něčím podobným, jenom ve větších měřítcích. První části robotické ruky, která poslouží k přesouvání celých modulů, už ostatně byly na stanici připevněny. Malou plošinu s vědeckými experimenty pak chystá i "nejchudší" ze zúčastněných států -- Brazílie.

Až bude kompletace celé mezinárodní skládačky u konce, tedy někdy v roce 2006, dosáhne orbitální stanice velikosti tříposchoďového domu, s šesti laboratořemi a rozsáhlými prostorami pro šest trvalých osadníků. Spolu se sto metrů dlouhým nosníkem, na kterém bude zavěšena celá řada slunečních panelů, se tak tahle umělá družice stane jedním z nejjasnějších těles noční oblohy. Pouze Měsíc a Slunce budou nápadnější!

Problém je ovšem ten, že na vývoj dosud nedodaných komponentů, potřebuje klíčový vůdce -- tedy NASA -- mimo původní rozvrh další čtyři až pět miliard dolarů. Pokud je nedostane, dojde k redukci velikosti základny, její kapacity i vědecké vytíženosti. Trvalá posádka se omezí jenom na tři kosmonauty a výstavba skončí o několik roků dříve, než se počítalo. A peníze zatím kosmická agentura skutečně nedostane.

Novopečený americký prezident George W. Bush totiž pro NASA na rok 2002 doporučuje rozpočet ve výši 14,5 miliardy dolarů, tedy pouze o dvě procenta vyšší oproti roku 2001. Ve svém prvním vyjádření k civilnímu kosmickému programu současně vzkázal: NASA musí zastavit konstrukci méně důležitých částí a ušetřené peníze věnovat na dokončení modulů, které jsou nezbytné k podpoře evropských a japonských laboratoří. To vše do konce roku 2003. Další americké moduly pak musí obhájit svoji technickou a samozřejmě i finanční existenci.

Co to znamená? Mezinárodní kosmická stanice přijde (a nebo musí být nějak nahrazena) o tyto části:

  • Obytný modul "TransHab", který by umožnil pobyt šesti dlouhodobých osadníků, namísto současných tří. Tato válcová část se přitom měla stát velmi důležitým testem pro budoucí výpravy k Měsíci a především k Marsu.
  • Záchranný miniraketoplán X-38 až pro sedm lidí. Nyní podobnou funkci zajišťují ruské Sojuzy, které však mají jenom tři sedačky. Ve vesmíru může pobývat maximálně šest měsíců (proto ke stanici létají tzv. "taxi" mise, jejíž součástí byl Dennis Tito) a na ISS lze připojit nanejvýš dvě takové lodi. Pokud by tedy NASA chtěla, aby na základně pobývalo šest vědců, musí buď s Rusy podepsat smlouvu o dodávce dalších Sojuzů nebo urychleně připravit vlastní podobný dopravní prostředek.
  • Ohrožena je i stavba "raketového modulu" (též Node X), který měl zajistit stabilní výšku základny na oběžné dráze. Zatím je totiž nezbytné, aby zhruba šestkrát do roka startoval dopravní Progress, jenž ve svých nádržích přivezl dostatek paliva pro raketové motory. Při občasných manévrech se tak udržuje příslušná výška nad zemí, která se jinak snižuje trvalým bržděním o řídkou atmosféru. Jádro této "součástky" na první pohled vypadá podobně jako modul Unity, který slouží jako přístav pro raketoplán. Navíc jsou k němu připojeny dva válce s nádržemi na hydrazin a raketovými tryskami. Ty by jednou za dva roky -- k načepování paliva -- na zemi vozil právě americký kosmický letoun. Node X měl být přes evropskou laboratoř Kolumbus k základně připojen v roce 2004.
  • Velké problémy mají i části, které pro Američany vyrábějí jiné státy. Rozloučit se musíme například s japonskou centrifugou.

Bushova administrativa se tímto krokem pokouší vymanit se z velké závislosti na ruských komponentech. Tedy situace, kterou dlouhodobě kritizuje řada členů amerického Kongresu.

V tomto okamžiku se tak zdá nejlepším řešením modifikace některých již existujících či dokončovaných částí, které by nahradily plánované moduly. Například se začalo mluvit o přestavbě jednoho z italských dopravních modulů (Leonardo si svůj křest v kosmu již odbyl) na malý obytný "výklenek". Techniku, která zajišťuje vhodné podmínky a možná i prostor pro jednoho, dva kosmonauty, může ubytovat i pět a půl metru dlouhý spojový modul.

Ale i když se tato improvizace zdaří, bude NASA potřebovat miliardu dolarů k dostavbě záchranného lodě. Jinak by ho musely nahradit Sojuzy (čili další kritizovaná závislost na nestabilním Rusku) nebo prodloužené výpravy raketoplánů -- nanejvýš třítýdenní. No a raketový systém "Node X" lze překlenout pomocí ruských dodávek, raketoplánů, eventuálně připravovanou evropskou lodí dosud označovanou jako ATV.

Skeptický není ani současný šéf NASA Daniel Goldin. "Jednoduše musíme přehodnotit naše priority," řekl v jednom z interwiev, "a třeba raketový systém mezi ně v těchto chvílích rozhodně nepatří. To proto, že už máme na palubě speciální gyrodyny, které sníží spotřebu paliva. Navíc jsme si vyzkoušeli, že můžeme výšku stanice nad zemí korigovat pomocí raketoplánu, stejně jako záložních systémů v ruských modulech." "Jednoduše říkám: Pracovali jsme příliš roztříštěně. Proto zastavme práci na raketovém systému. Stejně jako na obytném modulu TransHab. Nebudeme ho potřebovat nejméně tři až čtyři roky, proto bychom měly na něho vyčleněné prostředky investovat do klíčových částí stanice," pokračoval Daniel Goldin.

Takže uvidíme, jak to celé dopadne. Prezident George Bush zřejmě není takovým budovatelem jako Bill Clinton. Přestože plánuje v několika následujících letech utratit za vývoj kontroverzních raketového deštníku 60 až 100 miliard dolarů, prakticky vůbec se neobtěžoval pochopit současné problémy NASA. Naštěstí alespoň doporučil vydání dalších prostředků k rozšiřování a zvyšování bezpečnosti raketoplánů. Bohužel, současně tak naznačil, že tato flotila obnovitelných strojů bude na dlouhou dobu -- nejméně deseti, dvaceti roků -- jediným koněm, na který mohou Američané sázet. NASA totiž před několika dny pod vlivem nejnovějších restrikcí zrušila projekt letounu X-33, jenž měl nahradit (za výrazně nižší cenu) současné stroje. Na svědomí ho mají vysoké náklady a neustálé technické problémy.

Pokud se těch pět miliard dolarů nenajde, bude Mezinárodní kosmická stanice značně zmrzačena. Naše civilizace by pak mohla ztratit řadu užitečných výsledků, které by původně plánovaná základna v následujících 15 až 20 rocích bezesporu přinesla. NASA byla za svoji historii už několikrát nahoře i dole. Současné špatné období může tak zřejmě může využít pouze k jedinému. Se svázanýma rukama dostavět novou základnu a doufat, že její úspěchy v budoucnu přinesou i nové peníze.

Jiří Dušek
Zdroj: Space.com, The Florida Today a další
 

Noční obloha nejen pro hvězdáře I.

aneb focení noční oblohy amatérskou technikou. Slunce, Měsíc, jasné planety a jejich zajímavé seskupení.


Když celodenní ruch pozvolna ustává a den ustupuje soumraku, příroda připravuje pro lidské oko svoji každodenní podívanou, která nás plně upoutá a vyžádá si naší pozornost. S nastávajícím večerem se pomalu rozsvěcí, na stále se temnící obloze, zářivá světla dalekých sluncí. Napřed ty nejjasnější a mnohdy s nimi i některé z jasných planet a později i ty slabší a slabší až po ty, které nemůžeme pouhým okem vidět. Je-li nebe bezmračné, přináší nám příchod noci krásnou oblohu, posetou zdánlivě nekonečným počtem hvězd. Vzpomeňte si na sebe, jak jste někdy zvedli hlavu a pozorovali tuto, pro vás i třeba nesrozumitelnou, hru světel.

Tiché dálky vesmíru fascinovaly lidstvo již dávno a i mě stále mrazí při pozorování noční oblohy, kdy do mě vstupuje tajemnost tohoto prostoru. Vesmír mě fascinoval natolik, že jsem se o něj začal zajímat o něco více než mě naučili ve škole a pořídil jsem si první hvězdářskou ročenku, ve které jsem hltal a hledal své první konjunkce a seskupení planet.

Nyní s nástupem internetu je to o něco jednodušší, člověk nepotřebuje ročenku, jen si natáhne patřičnou stránku některé z hvězdáren a tam se dozví veškeré zajímavé informace o dění na noční i denní obloze. Ještě zajímavější je si stáhnou své vlastní planetárium, které pak máte doma a kdykoli si můžete nasimulovat kteroukoli noční či denní dobu a zjistit co vás čeká a nemine. Takovéto šikovné domácí planetárium naleznete na adrese: http://albiero.astronomy.cz/ nebo si můžete pořídit program SkyMap Pro 5, který vyšel na CD 1/2000 jako příloha časopisu "Počítač pro každého".

Jistě najdete spoustu jiných zajímavých programů, které vám pomohou při sledování noční oblohy. A pokud nic takového nemáte, nevadí! Stačí pouze večer trochu častěji zvedat hlavu při cestě z práce a určitě na nějaký zajímavý úkaz narazíte.

Vždy jsem obdivoval barevné fotografie v knihách a časopisech a toužil po tom nějakou takovou někdy udělat. Fotky z knih ovšem vyžadují drahou optiku, pohon ... no prostě nic pro amatéra. Jednou jsem jen tak ze zvědavosti otočil objektiv staré Praktiky a nechal závěrku otevřenou trochu déle než je obvyklé pro normální fotografování a ejhle ono to bylo docela zajímavé. Projel jsem pár odkazů na internetu, přečetl pár článků a pustil jsem se do zkoušení a zjistil, že i se standardní výbavou může fotoamatér udělat docela zajímavé snímky, které potěší jeho i jiné zanícené amatérské fotografy či astronomy.

Takže už víme, jak si najít tu pravou chvíli, kdy budou hvězdy či planety ve správné poloze a víme že to jde. Teď už potřebujeme jenom vědět co nasoukat do fotobrašny abychom to měli komplet a mohli začít fotografovat. Nemusí to být supervýbava a plně si vystačíme se starším tělem a manuálním objektivem. Já osobně používám starou Prakticu BC 1, do které mi někudy lezlo záhadně světlo a dělalo nepříjemné závoje a okrajích fotek. Už jsem jí chtěl vyhodit a najednou se hodí. Můžete použít samozřejmě jakékoli tělo, jelikož opravdu nepotřebujete opravdu nic z vymožeností moderních foťáků. Jedinou výhodou je dostatečně světlá matnice aby jste mohli dobře zamířit i na slabší hvězdy. Pravda Praktica nemá matnici zrovna nejsvětlejší, ale už jsem si zvykl.

Objektivy používám základní 50mm / 1,8 , lehký teleobjektiv 135mm / 2,8 , teleobjektiv 300mm / 4 a občas k nim našroubuji i extendr 2x. No a když jde o nějaké větší divadlo s menším hercem, tak si půjčím od kamaráda 500mm nebo zrcadlovou 1000mm, ale toho jsem využil jen jednou. Jinak si v pohodě vystačím s tou padesátkou a stopětatřicítkou. No a abychom to měli komplet, tak si přibalte ještě drátěnou spoušť, stativ, vytištěný či nakreslený plánek hvězdné oblohy, tužku, papír a červenou lampičku pro posvícení na foťák či plánek.

Proč červenou? Protože bílá vás oslní a dlouhé minuty budete hůře vidět hvězdy a to může být někdy osudové. Mě se docela osvědčila zadní lampička na kolo. Jak jsem nepřítelem evidencí a zapisování si expozičních údajů u normálního focení, tak tady tuto věc dodržuji. Alespoň eviduji datum, čas, expozici, clonu, objektiv. Toto mi pak pomůže dohledat situaci v počítačovém planetáriu a popsat zachycené hvězdy, popřípadě určit jejich hvězdnou velikost.

No a teď už můžeme opravdu vyrazit fotit. Vezmeme to pěkně popořádku od nejjasnějšího tělesa oblohy. Není sice na noční obloze, ale fotit se za dodržení bezpečnostních podmínek dá. Je to naše nejbližší hvězda.

Slunce
Při pohledu do Slunce přes objektiv a zejména přes teleobjektiv může dojít k trvalému poškození zraku, takže bacha!!! Pokud se přeci jen do toho chcete pustit pořiďte si speciální sluneční filtry nebo použijte ochranných svářecích skel. Sám jsem si takovýto filtr vyrobil ze svářecího skla a upravil jej k zasunutí do držáku filtrů Cokin, když jsem se chystal na zatmění slunce do Francie. A jsem u toho kdy se dá Slunce fotit aby to mělo nějaký efekt a k něčemu to vypadalo. Bez speciální techniky nedokážeme vyfotit sluneční kotouč aby na něm bylo vůbec něco patrného a tak si musíme najít jiné zajímavé chvíle jako je právě zatmění. Opět upozorňuji, že při částečném zatmění musí být na teleobjektivu nasazen dostatečně silný filtr aby nedošlo k poškození zraku.

Po nafocení snímku otočte fotoaparát tak aby do objektivu Slunce přímo nesvítilo, jelikož by mohlo nadělat škody na měřících čidlech či závěrce. Vzhledem k tomu, že svářečská skla, ze kterých jsem měl filtr vyroben, nejsou neutrální a fotky dostaly lehký barevný nádech, ale domnívám se, že tímto fotky neutrpěly na své přitažlivosti. Při úplné fázi zatmění jsme již fotil bez filtru, ale první paprsky, které vykoukly zpoza měsíčního kotouče mě opět připomněly nebezpečnost Slunečního záření spojeného s teleobjektivem. Při úplném zatmění nelze spoléhat na expozimetr a je třeba udělat celou expoziční řadu s jednou clonou a ono se něco ujme :-) Mě při cloně f10 vycházeli nejlépe časy kolem 1 - 2 vteřin.

Další možností, kdy vyfotit sluneční kotouč, jsou okamžiky západu Slunce. Aby se vám kamarádi nesmáli, že fotíte takové strašné kýče :-) vezměte si k ruce co nejdelší objektiv a kotouč pěkně zvětšíte, aby byl dominantním objektem, a třeba se i pokuste multiexpozicí zachytit několik fází západu. Budete se možná divit jak Slunce mění tvar i barvu. Mezi jednotlivými expozicemi nechejte alespoň 2:30 a ještě lépe 3 minuty pauzu.

částečná fáze zatmění
- 500mm objektiv
částečná fáze zatmění
- 1000mm objektiv
úplná fáze zatmění
- 1000mm objektiv

Měsíc
je druhým nejjasnějším objektem na obloze a tentokráte je i občas na noční, takže už nás pomalu přibližuje k té noční tématice. Ten je samozřejmě nejjasnější za úplňku, ale zase není při úplňku tak fotogenický jako ve svých fázích. Pokud je Měsíc hodně mladý, či starý ( pár dní před a po novu ) jeví se jako úzký srpek, u kterého můžeme spatřit i popelavý svit, což je vlastně odraz světla od Země na Sluncem neosvětlenou část Měsíce a ta jemně šedě září. Kdo to někdy viděl ví o jaké nádheře mluvím. Zachytit tento popelavý svit je poměrně obtížné a mě se to zatím nepodařilo. Chce to delší sklo, mít kliku na tento úkaz a vyhrát souboj s velkým kontrastem osvětlené a neosvětlené části Měsíce.

Další zajímavou částí Měsíce je rozhraní světla a stínu, kde se nám nejlépe ukazují krátery, hory či brázdy a díky stínům je můžeme dobře pozorovat i fotografovat. K tomu už ale budeme potřebovat alespoň tu zrcadlovou tisícovku aby bylo na fotce něco vidět. Jak jsem na počátku uvedl, v úplňku není Měsíc zrovna moc fotogenický, je plochý a moc přezářený. Ale přece jednou za čas je úplněk vhodný pro fotografy. Je to, stejně jako u Slunce, při zatmění Měsíce. V tento moment mění Měsíc barvy a je to velká příležitost pro naše barevné emulze. Expoziční časy jsou tady dosti rozdílné. Záleží hodně na tmavosti toho daného zatmění, ale při plné fázi, kdy je Měsíc zahalen v barevném hávu a jen nepatrná část svítí jasnějším světlem je možné se poměrně dobře spolehnout na expozimetr v těle fotoaparátu a pro jistotu udělat +- 2EV expoziční varianty.

Úplné zatmění Měsíce v ČR 09.01.2001 - 300mm objektiv + telekonvertor 2x. Měsíc je lehce neostrý jelikož expozice trvala 4 vteřiny a to už kotouč nějaký ten pohyb vykoná. U druhé fotky byla expozice cca 6 vteřin a již se i objevily jasnější hvězdy u Měsíčního kotouče.
Měsíc, Jupiter (vlevo) a Satun za lehké oblačnosti, která rozptyluje Měsíční světlo. Objektiv 135mm cl.2,8,čas 4 vt.

A jsme již u těch slabších objektů noční oblohy -- u planet. Ty nejjasnější -- Venuši, Jupiter, Saturn a Mars najdeme většinou bez problému. Chce to vědět kde hledat a ihned je identifikujeme podle většinou většího jasu a klidného svitu, na rozdíl od kmitajících hvězd. Tu slabší -- Merkur, vzhledem k jeho malé vzdálenosti od Slunce už budeme hledat hůře, ale dá se taky najít buď ráno těsně před východem nebo večer těsně po západu Slunce.Chce to trochu cviku a jeho hledání vám nebude činit problém. Zbylé slabé planety -- Uran, Neptun a Pluto zatím vynecháme, jelikož na ně už potřebujeme triedr či dokonce malý hvězdářský dalekohled.

Seskupení Měsíce a Venuše. Objektiv 28-80 (na 35mm) cl.3,5, čas 1/60 vt. 
Seskupení Měsíce, Venuše a Merkuru. Objektiv  28-80  cl.3,5, čas 1,5 vt. Merkur není na této fotografii viditelný.
Seskupení Měsíce, Venuše a Merkuru. Objektiv 28-80  cl.4,  čas 6 vt. Tady už Merkur je na úkor přepáleného Měsíce.

Příroda je k nám natolik přívětivá, že uspořádala oběžné dráhy tak aby se občas tyto planety spolu na obloze potkaly a vytvořily tak pěkná seskupení vhodná pro naše fotografování. A když se k těmto planetám přidá ještě hvězdné pozadí v podobě zajímavého souhvězdí či hvězdokupy není co řešit a fotkou potěšíte i neznalého člověka. Zatímco u Slunce nám i s filtry vycházely expozice někde u 1/2000 u Měsíce kolem 1/125 - 1 vteřiny, tak tady se budeme pohybovat v expozicích od 1 vteřiny až do několika minut či dokonce hodin. To už záleží jen na vás a na vašem záměru. K zachycení Venuše, Jupitera, Saturna a Marsu vám bude stačit vteřinová expozice při F1,8 - 2,8. Na Merkur budete těch vteřin potřebovat již cca 5. Na to aby jste zachytili i ostatní hvězdy v okolí planet budete potřebovat již vteřin nejméně 7.

Asi si teď říkáte kam až můžete jít s expozicí aby nebyly planety a hvězdy jako čárky, ale stále ještě jako body. na to je jednoduchá tabulka. Záleží na ohnisku a na výšce od obzoru ve které fotíte.

Expoziční časy, při kterých se budou hvězdy zobrazovat ještě jako body

Objektiv

Deklinace objektu
0 stupňů - nebeský rovník 45 stupňů 90 stupňů - oblast Polárky
28 mm 25 vteřin 40 vteřin 90 vteřin
50 mm 12 vteřin 20 vteřin 45 vteřin
135 mm 5 vteřin 7 vteřin 16 vteřin

Docela dlouhé časy, že? Taky mě to překvapilo, ale funguje to.

Zapadající Venuše na Brdech. Objektiv 135mm, cl.4, čas 1vt. 
Zapadající Venuše na Brdech. Objektiv 135mm, cl. 4, čas 18 min. 
Jupiter, Saturn, Plejády a Hyády nad Lomnickým štítem. Objektiv 28 - 80 cl. 5,6 čas 4 minuty. 

Teď už záleží na vás jestli zvolíte časy dle tabulky a budete mít "hvězdářskou fotku" nebo zvolíte časy delší a uděláte si krásné soustředné kružnice či jenom krátké úsečky. Nezapomínejte občas mezi hvězdy zakomponovat i něco málo z krajiny aby jste neměli pouze sterilní astrofotky a vaše příbuzné jejich prohlížení brzo neomrzelo.

Nebojte se vyzkoušejte si to, třeba až budete mít poslední dvě políčka na filmu a budete se zrovna vracet z pozdní odpolední vycházky a na obloze budou vykukovat první nejsilnější planety a stálice, otočte foťák vzhůru na nějakou tu zajímavější část oblohy a nechejte na deset vteřin čí minut otevřenou závěrku. Přeji Vám dobrou tmu a bezmračné nebe při svých nočních fototoulkách. Příště se mrkneme, jak fotit zajímavé záblesky satelitů sítě Iridium.

A ještě PS na závěr: nezapomeňte říct v minilabu, že to nepovedené políčko, které je jakoby poškrábané a automatický režim stroje ho vyhodil, je zcela v pořádku a ať udělají černou černou a je to. Možná se to pak bude líbit i jinak netečné slečně co za tím sedí :-)

Článek uveřejněn s laskavým svolením autora. Veškeré expoziční časy byly uváděny při ISO 200. Fotografie v plném rozlišení najdete na adrese http://jakub.webz.cz/.

Jakub Kencl
 

Mňam. Aneb príma planeta!

Mohla hvězda HD 82943 spolknout jednu ze svých planet? Zdá se, že ano.

 Možná vám to připomene nějaký špatný vědecko fantastický film, kterých se v zaprášených béčkových videopůjčovnách válí desítky. Ale vypadá to realisticky: HD 82943 je nenápadná stálice ze souhvězdí Hydry, která je o něco teplejší a větší než Slunce, vykazuje ve spektru velmi podivné stopy po vzácném izotopu lithia 6Li. Dostat se sem mohl prostřednictvím velké planety, kterou hvězda někdy v minulosti jednoduše pohltila.

Astronomové v posledních několika rocích objevili několik desítek planetárních systémů. Jeden z nejúspěšnějších týmů, u Eulerova dalekohledu na chilské hoře La Silla, si přitom do svého programu vybral i na první pohled nijak výjimečnou HD 82943. (Zkratka HD pochází z asi sto roků starého díla Henry Draper Catalogue.)

Stejně jako v jiných případech, i kolem ní se hmotné planety pohybují po značně protáhlé dráze, která tělesa zanáší až nepříjemně blízko k horkému povrchu stálice. Tato anomálie se vysvětluje jakousi migrací planet soustavou: vznikají ve vzdálenějších, relativně chladných oblastech, časem se ale díky nejrůznějším dynamickým prostředkům dostanou pro nás nezvykle blízko rodné hvězdy. Tu a tam se dokonce může stát, že se přímo srazí.

HD 82943 přitom vykazuje stopy po takové události. V jejím spektru totiž astronomové nalezli vzácný izotop lithia 6Li, který je pokaždé téměř bezezbytku spálen v ranném období vzniku stálice. Na rozdíl od vodíku a hélia se totiž rozkládá už při 1,5 milionů stupňů (první dva jmenovaní začnou hořet až když teplota v centru dosáhne alespoň sedmi milionů stupňů.)

Pokud tedy dnes v atmosféře HD 82943 nějaké rozumné zastoupení tohoto izotopu pozorujeme, musel se sem dostat později. Třeba prostřednictvím planety, ve které teplota nikdy nevystoupala natolik, aby zde shořelo veškeré lithium 6Li.

"Nejjednodušší a také nejpřesvědčivější cestou je kolize jedné či několika planet, resp. planetárního materiálu, který na hvězdu dopadl poté, co prošla první fází svého vývoje," nastínil pravděpodobné vysvětlení Nuno Santos z Ženevské observatoře. Přebytek izotopu lithia by se přitom vysvětlilo jedinou planetou asi dvakrát větší než Jupiter. Pokud by šlo náhodou o terestrické těleso, které mají větší zastoupení 6Li, pak bychom si vystačili s trojnásobkem hmotnosti Země.

Jiří Dušek
Zdroj: ESO News
 

Co je to Sdružení hvězdáren a planetárií?

Pár otázek a pár odpovědí kolem jedné hezké, české organizace.

 Sdružení hvězdáren a planetárií je občanské sdružení, které vzniklo na počátku roku 1991. Zástupci jednotlivých hvězdáren a planetárií, stejně jako někteří individuální členové, se jeho prostřednictvím snaží vzájemně informovat a spolupracovat při odborném vzdělávání pracovníků a spolupracovníků jednotlivých institucí. Sdružení se též -- při jednání s orgány státní i místní samosprávy -- snaží ochraňovat zájmy jednotlivých hvězdáren a zastupuje je ve sporech, které se týkají jejich astronomické činnosti. Podílí se na přípravě předpisů a norem souvisejících s provozem hvězdáren.

Kdo je členem Sdružení?

Většina velkých i malých českých hvězdáren a planetárií, slovenská hvězdárna v Rimavské Sobotě. Tyto instituce delegují reprezentanty do jednotlivých orgánů sdružení.

Kdo Sdružení reprezentuje?

Nejvyšším orgánem sdružení je sněm, který je pravidelně svoláván jednou za dva roky. Ten volí osmičlennou radu, která pak sdružení zastupuje během jednotlivých jednání mezi sněmy. Ve skutečnosti se ale na práci ve sdružení podílí celá řada dalších lidí, kteří spolupracují v neformálních skupinách. Ty vznikají (a vzápětí zanikají) při řešení nejrůznějších aktuálních témat. Namátkou jmenujme organizování odborných seminářů, problematika bezpečnosti práce, příprava odborných publikací...

Co všechno Sdružení v minulosti organizovalo?

V minulosti jsme se zaměřili především na obhajování zájmů jednotlivých hvězdáren a organizování seminářů pro pracovníky a spolupracovníky jednotlivých institucí. Sdružení se také stalo partnerem pro Ministerstvo kultury ČR a další státní orgány a pokoušelo se ovlivňovat přípravu nejrůznějších předpisů i zákonů, které se dotýkají hvězdáren. Podíleli jsme se také na vydání řady astronomických publikací: Hvězdné nebe bez dalekohledu, Báječný svět hvězd, Hvězdářská antiročenka 1998, 1999 a 2000 a sborníky z řady našich seminářů. Materiály, které se týkají naší činnosti, se snažíme publikovat i na Internetu.

Jaké má sdružení plány do budoucna?

Kromě již výše uvedených aktivit se v současné době Sdružení navíc vydává směrem zvyšování odborné úrovně pracovníků a spolupracovníků hvězdáren a vlastně všech lidí, kteří se zajímají o astronomii. Naši velkou výhodou je efektivní jednání, založeném především na neformálních vztazích.

Proč se stát členem sdružení?

Z mnoha důvodů. Budete informování o zajímavých astronomických akcích, na jejichž organizaci se podílíme. Navíc na ně budete mít zajištěn vstup za nejmenší možný poplatek (ne-li nulový). Skoro každý rok se nám také podaří vydat nějakou astronomickou publikaci. Valná část nákladu se pak podle spravedlivého klíče (zdarma) dělí mezi jednotlivé členy. Podle možností budete též informováni o nových předpisech a vyhláškách a o tom, jak s nimi nakládat. Roční členský příspěvek přitom není nijak veliký: Pro hvězdárnu s více než jedním zaměstnancem 1500,- Kč, pro instituci s jedním zaměstnancem a méně 300,- Kč. Informace o nás hledejte na http://sdruzeni.hvezdarna.cz.

Ptal se Jiří Dušek, odpovídala Eva Marková

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...