:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

337. vydání (17.5.2001 )

 kresba Kees Veenenbos Není to tak dávno, co jsem si v novinách přečetl, že jedna známá umělkyně (nebo umělec?) dostala planetku. Tedy planetku -- jméno planetky. Podle kosmického práva, domnívám se, jsou totiž všechna tělesa v ně Země mezinárodním územím, na kterém mohou probíhat pouze mírové experimenty. Něco jako třeba Antarktida či Měsíc.
Ale vraťme se zpět k onomu pojmenovávání. Samozřejmě, že mi do toho, po kom objevitelé křtí malá tělesa sluneční soustavy, že mi do toho vlastně vůbec nic není. Přesto všechno mám jakýsi těžko definovatelný, nepříjemný pocit v zátylku. Chápu, že "darovat" takové těleso blízkému či vzdálenému kolegovi z astronomické práce je svým způsobem pěkné gesto. Ale po známých umělcích, sportovcích...? ...navíc tu a tam až s přehnanou pompou, doplněnou prohlášením pro tisk?
Planetky jsou kulaté a šišaté. Podvojné a potrojné, zbrázděné řadou menších i větších kráterů, doprovázené malými satelity. Prostě zcela obyčejné šutry, které se od doby Zrození potácejí v okolí Slunce. A proto nevím nevím.
Jistě, řada lidí si to zaslouží. Ale mám jakýsi těžko definovatelný, nepříjemný pocit v zátylku, že by si planetku mnohdy zasloužili obyčejní lidé, kterým díky každodenní, nenápadné, ale o to důležitější práci vděčíme za klid, pohodu a možnost bádat. Často oceňované celebrity jsou totiž špičkou ledovce -- špičkou, pod kterou se ukrývá, mravenčí a pro nás zcela samozřejmá práce lidí, jež mnohdy nechtěně přihlížíme. Planetky, ony bludné valouny meziplanetárního prostoru by proto měli především dostávat kuchařky, sekretářky, uvaděčky, technici... Ony pevné, ale pro většinu z nás zcela přehlížené základy, které jsou mnohdy užitečnější než ty nejzářivější celebrity. Proč by i jim, možná dokonce především jim, nemělo být vyhrazeno místo na nebesích?

Jiří Dušek

 

 

 

SETI@home: 3 miliony!

Počet uživatelů, kteří projevili zájem o velkolepou misi SETI@home překonal tři miliony! Největší superpočítač na světě, který přežvýkává data pořízená největším celistvým radioteleskopem na světě, tak hrdě slaví druhé narozeniny.

Foto MSNC/Ray Nelson Unikátní projekt SETI@home, ve kterém dobrovolníci z celého světa hledají prostřednictvím speciálního screensaveru v záznamech radioteleskopu v Arecibu stopy po mezihvězdném vysílání inteligentních bytostí, láme jeden rekord za druhým.

Arecibská observatoř vyplňuje krasovou propast poblíž severního pobřeží karibského ostrova Portoriko a její třistametrové ucho zde už po několik desítek roků bedlivě sleduje dění v zemské atmosféře i na vesmírných periferiích. Právě tady astronomové poprvé "spatřili" planety obíhající kolem vzdáleného pulsaru, unikátní páry neutronových hvězd, jež potvrzují Einsteinovu obecnou teorii relativity, stovky nových galaxií i zaledněné póly jinak pěkně horké planety Merkur.

Od sedmnáctého května 1999 je skvělý přístroj také dvorním dodavatelem signálu projektu SETI@home. Aparatura Serendip IV, která monitoruje oblasti hvězdné oblohy sledované během jiných, zcela rozdílných vědeckých experimentů, dodává záznam šumu posbíraného kolem vlnové délky 21 centimetrů. Zorné pole detektoru má rozměry 0,1x0,6 stupně a integrační dobu 107 sekund, každá nahrávka je přitom rozsekána na 256 bloků o šířce 10 kilohertzů a časem po Internetu odeslána k analýze některému z dobrovolníků.

Jednoduše řečeno, lidé z celého světa mají speciální screensavery, které si ze serveru v kalifonském Berkeley vyzdvihují malé balíčky dvouminutového záznamu, ve kterém program hledá rádiové stopy mimozemských civilizací. Až po několika dnech porci přežvýkají, výsledky zašlou do ústředí a vezmou si novou dávku. Takto to jde den za dnem, týden za týdnem... Unikátní je, že celá akce vlastně nikoho neobtěžuje. Arecibo signál přijímá během jiných, zcela nezávislých pozorování, šetřič obrazovky pracuje v době, kdy by počítač stejně chroustal naprázdno.

 Úkolem SETI@home je upozornit analytiky v ústředí na podezřelé signály. Poslední verze softwaru přitom hledá nejen pulsující signály typu "píp-píp-píp", ale též spojité "pííííííííííp". V úvahu se přitom bere i fakt, že se rádiový zdroj nachází na planetě obíhající kolem vzdálené stálice a tudíž se na něm podepisuje známý Dopplerův jev.

O projekt SETI@home je skutečně až nečekaný zájem. Už jeho start 17. května 1999 všechny překvapil. Nyní se ho ale účastní zástupci 226 států a územních teritorií, tedy více, než je členů Organizace spojených národů. Z tří milionů uživatelů je přitom zhruba šestina "aktivních" a na oltář vědy tak dosud obětovali 650 tisíc roků výpočetního času.

SETI@home se prostě stal největším počítačovým projektem všech dob. Jeho úspěch přitom posloužil jako předloha pro jiné, podobné mise:

  • Folding@home je projekt Stanford University a jeho úkolem je zjistit, jakým způsobem bílkoviny získávají svůj tvar. Zatím se ho účastní osm tisíc internetových uživatelů.
  • FightAIDS@home se ve spolupráci se soukromou firmou snaží studovat mutace viru HIV a jeho odolnost vůči jednotlivým látkám.
  • GIMPS (Great Internet Mersenne Prime Search) zkouší nalézt nejdelší prvočíslo. Poslední takové se podařilo objevit v roce 1999, má více než 2 miliony číslic.
  • Casino 21 bude studovat změny zemského klimatu v průběhu 21. století.
A jak si stojí samotný SETI@home? Organizátoři původně počítali s dvouletou analýzou rádiových dat. Díky finančním příspěvkům řady soukromých dárců však bude prodloužen. "V tomto okamžiku máme dostatek peněz nejméně do konce tohoto roku," nastínil budoucnost Dan Wethimer, jeden z vedoucích projektu.

Dalším krokem bude rozšíření prohledávaného pásma a také sběr dat z jižní oblohy, prostřednictvím Parkesova radioteleskopu v Austrálii. Průměr jeho hlavní antény je 65 metrů. K tomu bude potřeba asi 500 tisíc dolarů ročně a vedoucí SETI@home jsou při jejich shánění poměrně optimističtí.

Přesto všechno se šance na úspěch -- tedy identifikaci vysílání mimozemské civilizace -- pohybují astronomicky blízko nule. David Anderson, vedoucí fenomenálního projektu, k tomu dodává: "Odhaduji, že ze padesát roků budeme disponovat velkým radioteleskopem na okraji sluneční soustavy. A pokud využijeme budoucích laptopů, které budou mít stejnou výpočetní sílu jako všechny počítače v dnešním SETI@home, odhaduji naše šance tak padesát na padesát."

Jiří Dušek
Zdroj: MSNBC.com a další
 

Eros jako na dlani

Kdo by neznal poetické putování Malého prince po malých planetkách s rychlým střídáním dne a noci, s malou přitažlivostí a dalšími zvláštnostmi. Nové pohledy na detaily planetky Eros, které nám přinesla sonda NEAR-Shoemaker, se zdají být z tohoto pohádkového světa jako vystřižené.

kresba archiv

Pokud byste byli opravdu dobrými hráči basketballu a nedělalo by vám problémy vyskočit do zhruba metrové výše, pak byste si asi na planetce Eros svou oblíbenou hru příliš nevychutnali. Díky její malé přitažlivosti byste totiž skákali téměř jeden a půl kilometrů vysoko! Hra basketballu na Erosu by tedy připomínala spíše blechy skákající po shnilé bramboře. Planetky samotná totiž opravdu připomíná bramboru s rozměry 33x13x13 kilometrů. Zároveň byste si však museli dávat pozor, aby váš výskok nebyl příliš prudký, jinak byste se vymanili z jejího gravitačního objetí a to by byl skutečný průšvih.

Procházka po povrchu Erosu by však byla nadmíru zajímavá a určitě by se hodila do příhod Malého prince. Čekal by tam totiž na vás opravdu zvláštní svět s balvany velkými jako dům, s podivnými skvrnami a velmi blízkým, silně pokřiveným horizontem, který by se při vaši pouti znenadání vynořoval podobně jako vysoké kopce na Zemi. Pokud byste však byli experty v oboru, možná by vás zaujala nepřítomnost malých kráterů na jinak velmi zjizvené tváři asteroidu.

Právě takové zážitky slibuje na povrchu asteroidu Eros Peter Thomas z Cornellovy univerzity, zabývající se studiem detailních snímků ze sondy NEAR - Shoemaker, která 12. února letošního roku úspěšně dosedla na její povrch. Mise byla zakončena o 16 dní později a více než 160 tisíc snímků, které z toho zvláštního světa odvysílala, určitě zaměstná mnoho výzkumníků ještě na několik následujících let. Thomas však spolu s dalšími hostujícími vědci již nyní v časopise Science z 20. dubna publikoval první komplexní analýzu malých útvarů na povrchu Erosu s rozměry do jednoho metru. Opět byl zdůrazněn již několikrát publikovaný objev velkého počtu malých balvanů, velkých impaktních kráterů, nečekaně nízký počet malých kráterových "jamek" a stopy dosud neznámé eroze.

Nesčetné impakty daly na povrchu Erosu za vznik nejméně sto tisícům kráterů. Je však zvláštní, že například oproti měsíčnímu povrchu se zde nachází mnohem méně kráteru menších rozměrů. Tato skutečnost poněkud odporuje představám planetky Eros, která se občas "prodírá" pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, kde jistě muselo docházet k nesčetným kolizím s menšími kusy skal. Vědci proto hledají mechanismus, který by malé krátery na povrchu Erosu překryl.

Jedna z teorií předpokládá vyhlazení menších kráterů při střetu planetky s opravdu velkými projektily. Taková mohutná srážka by jistě vyvolala silné seismické a zvukové vlny, které mohly malé krátery rozrušit a vymazat z povrchu. Na asteroidech by tento proces mohl být umocněn jejich menší přitažlivostí, která umožňuje malým skalám a drobnějším úlomkům opustit povrch planetky mnohem snadněji než na masivnějších objektech, jakým je například náš Měsíc. Velké krátery by však tomuto způsobu "eroze" podléhat neměly.

 Zmíněné seismického "setřásání", nebo také jiné dosud neznámé procesy mohly být příčinou i velmi zvláštních útvarů na povrchu Erosu, kterými jsou ploché a hladké oblasti, které se vyskytují na dně některých kráterů. Ploché skvrny mají průměr od jednoho do patnácti metrů a vypadá to, že jsou tvořeny stejným materiálem, ze kterého jsou i valy vlastních kráterů. Zde nepřichází v úvahu proces, který stvořil podobné ploché útvary uvnitř měsíčních kráterů, které obvykle odkrývají odlišný a pevnější podpovrchový materiál. Údaje z laserového výškoměru však ukázaly, že tyto zvláštní oblasti nejsou jen velmi hladké, ale zároveň přesně kopírují tvar planetky vzhledem k lokálnímu tíhovému působení. Jemný, neustálými srážkami drcený materiál (regolit), který pokrývá snad celý asteroid se tedy chová podobně jako kapalina. "Seismické setřásání způsobené velkými impakty mohlo takové tekuté chování regolitu způsobit", tvrdí Dr. Andrew Cheng z Laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkins University.

Povrch Erosu je rovněž pokryt obrovským množstvím balvanů. V některých oblastech připadá na jeden kilometr čtvereční zhruba 25 balvanů s rozměry přesahujícími osm metrů. Při procházkách po Erosu bychom tedy tyto obří "menhiry" potkávali velmi často. Vědci odhadují, že se zde může vyskytovat kolem milionu podobných balvanů. Počet menších asi metrových balvanů je však ještě 500krát větší.

Balvany jsou zároveň do regolitu či půdy Erosu ponořeny do různé hloubky. Vědci předpokládají, že starší z nich jsou ponořeny do větší hloubky a že mnohé z nich byly také vykopnuty ze svého hnízdečka silnými novějšími impakty.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Space.com a další
 

Letošní pohled na loňský bolid

V pátek 11. a v sobotu 12. května se uskutečnila v prostorách Hvězdárny a planetária Johanna Palisy v Ostravě poměrně netradiční akce. Ve spolupráci s Astronomickým ústavem Akademie věd České republiky v Ondřejově byl uspořádán pracovní seminář "Pád meteoritu na Morávce 6. května 2000 -- co víme rok poté".

 Páteční část semináře byla určena vědeckým pracovníkům a nebyla přístupná širší veřejnosti. Náplň této vědecké části nejlépe charakterizuje uvozující odstavec z oficiální pozvánky sestavené Dr. Jiřím Borovičkou: "Za jasného slunečného odpoledne 6. května 2000 prolétl nad jižním Polskem a severní Moravou mimořádně svítivý bolid, který vzbudil pozornost tisíců náhodných svědků. Na Ostravsku vyvolal i mohutné zvukové efekty. Vzápětí po průletu bolidu byl v obci Morávka sledován pád malého meteoritu. Během následujících týdnů byly nalezeny další dva meteority. Mezitím se ukázalo, že tři pohotoví svědci natočili bolid videokamerami a že zvukové efekty byly zaznamenány na řadě seismických stanic. Bolid byl též registrován americkými družicemi z oběžné dráhy. Meteority byly analyzovány v několika laboratořích v České republice i v zahraničí. Jde teprve o šestý meteorický pád v historii, kdy bylo možné určit dráhu na základě objektivních záznamů, a možná o vůbec nejkomplexněji zdokumentovaný pád meteoritů. Pracovní seminář organizujeme proto, aby se jednotlivé týmy vzájemně informovaly o svých výsledcích za první rok studia a mohly koordinovat další postup prací."

V pátek odpoledne se v přednáškovém sále sešlo osm vědců:

  • J. Borovička, Z. Ceplecha, P. Koten, P. Spurný, Astronomický ústav Ondřejov
  • P. Jakeš, Přírodovědecká fakulta UK, Praha
  • J. Kučera, Z. Řanda, Ústav jaderné fyziky, Řež
  • I. Ndiaye, Ústav anorganické chemie, Řež
a asi desítka pracovníků a spolupracovníků HaP J. Palisy v roli "pozorovatelů". Program začal s dvouhodinovým zpožděním způsobeným pozdějším příjezdem některých účastníků, ale také vlivem natáčení České televize Ostrava pro pořad Regiony. Úvodní přednášku, která měla (jako i ostatní, které zazněly) pracovní charakter -- diskutovalo se přímo v potřebných okamžicích, nikoliv jen až na konci, proslovil Jiří Borovička. Jeho rekonstrukce dráhy bolidu v atmosféře, ale především detailní studium fragmentace bolidu byly přítomnými velmi kladně hodnoceny. Nestor české meteoritické astronomie, Dr. Ceplecha, poznamenal, že především ve studiu fragmentace bolidu se jedná o průkopnickou práci, protože noční snímky takovou analýzu neumožňují.

Pak referoval o výsledcích analýzy meteoritů Dr. Jakeš. Ač si v prvé chvíli myslel, že se jistě bude jednat o jeho "vysněný" achondrit, přesná klasifikace byla neúprosná: typ H 5 případně H 6. Tedy nic výjimečného z pohledu geologa. Dr. Řanda ve svém vystoupení sdělil výsledky detailní jaderné analýzy. Posledním samostatným referátem byly výsledky měření obsahu iridia, které předložil doktorand Ing. Ibrahim Ndiaye. Byla to ona pověstná třešnička na dortu globalizace, když v ostravském sále hovořil o slezském bolidu, jehož zbytky dopadly do Beskyd, ke skupině převážně pražských vědců inženýr ze Senegalu!

Pak následovala rozsáhlá rozprava, která vyústila mimo jiné i k dohodě o publikování série vědeckých článků pod shodným názvem. Asi o půl desáté večer v zápalu diskuse dospěli všichni přítomní k tomu, že je nutné prozkoumat prasklinu na meteoritu Morávka č. 2, která není přes sklo vitríny vidět. Mechanickou cestou byla Dr. Spurným překonána veškerá "top security" opatření. Pak jsem asi hodinu obdivoval, jak postupně všichni berou kámen do ruky a prohlížejí ho a diskutují a diskutují a prohlížejí ... Najednou mi něco blesklo hlavou a já si představoval v jejich ruce lebku ... Aniž by to tušili, defilovalo ten večer přede mnou dobrých sedm přírodovědeckých Hamletů!

Zkoumat dál či nikoliv, toť otázka!

Další analýzy, především nedestruktivní, s využitím metod jaderné chemie, budou jistě pokračovat. Analýza letu však už asi vydala veškeré plody.

Asi ve 22.30 se seminář posunul do zcela neoficiální polohy, kterou zaujal v restauraci "U Zlatého lva" a setrval v ní do půlnoci.

Shrnutí výsledků semináře v heslech, jak je sestavil Dr. Borovička:

1. Stav prací

  • kalibrace videozáznamů, určení dráhy bolidu -- hotovo (Borovička aj.)
  • detailní studium fragmentace z videozáznamů -- hotovo částečně (Borovička)
  • klasifikace meteoritů, petrologie -- hotovo (Jakeš aj.)
  • měření chemického složení metodami jaderné fyziky -- dosud změřeno 36 prvků, ještě se bude pokračovat (Řanda aj., Vobecký aj.)
  • měření kosmogenních radionuklidů -- změřeno, třeba dodělat interpretaci (Häusser aj., Řanda aj.)
  • interpretace siesmických záznamů -- dosud uděláno jen v prvním přiblížení (Ceplecha)
  • zpracování infrazvukových záznamů -- dosud nezačalo
  • světelná křivka z družic -- není k dispozici, je utajována

2. Další postup
Bylo konstatováno, že meteority patří k nejběžnějšímu typu H5. Unikátnost celého případu je dána především možností studia fragmentace na videozáznamu a ze seismických dat a zároveň možností studovat strukturu meteoritu poblíž drobných prasklin. Byl dohodnut následující postup:

  • Jakeš zjistí možnosti zhotovení přesných modelů meteoritů.
  • Po zhotovení modelů (nebo alespoň sejmutí podkladů) bude z meteoritu Morávka 1 odříznut vzorek obsahující prasklinu. Jakeš bude zkoumat strukturu materiálu podél praskliny.
  • Část vzorku použijí Řanda a Kučera k ověření naměřených anomálií v zastoupení lanthanoidů a antimonu. Vzorek odebraný v dubnu v Ondřejově bude použit k měření obsahu platinových prvků a rtuti.
  • Řanda a Kučera zjistí možnosti použití metody PGA (prompt gama-ray analysis) k měření obsahu boru a síry v Řeži. Další zajímavý prvek by bylo lithium.
  • Kalenda se bude věnovat seismickým záznamům, Borovička mu dodá co nejvíce údajů o jednotlivých rozpadech meteoroidů zjistitelných z videa.
  • Jakeš nabídne Schulzovi (Německo) možnost analýzy vzácných plynů.
  • V případě zájmu o vzorek ke studiu magnetismu (Kletechka) požádáme o podrobnější zdůvodnění.
  • Analýzy ablační kůry budou pokračovat podle možností (Šindelář).
  • Na jaře 2002 bude zvážena možnost podat společný grant.

3. Koordinace publikační činnosti
Předpokládáme publikaci série článků se společným hlavním titulem (např. The Morávka meteorite fall) a číslovanými podtituly v časopise Meteoritics & Planetary Sciences. Kolektivy autorů mohou být zcela různé, články budou zasílány k publikaci tak, jak budou hotové, nepředpokládáme, že by vyšly všechny ve stejném čísle časopisu. Koordinaci (přidělování čísla podtitulu) zajistí Borovička. Kromě této série mohou jednotliví autoři připravit i poněkud jinak zaměřené články do jiných časopisů.

Možná (velmi předběžná) struktura série článků:

  • Zpracování videozáznamů a seismických dat, dráha a fragmentace bolidu (Borovička, Kalenda, et al)
  • Klasifikace meteoritů, petrografie, vzácné plyny (Jakeš, Schultz et al.)
  • Chemické složení, radionuklidy (Řanda, Häusser et al.)

4. Koordinace pro případ dalšího meteorického pádu
Bude ustaven tým rychlé reakce složený z pracovníků Astronomického ústavu, Přírodovědecké fakulty a Ústavu jaderné fyziky. Účastníci schůzky dodají Borovičkovi kontaktní údaje (seznam osob, e-maily, telefony), ten je potom všem rozešle.

V sobotu následovala populární část semináře pro veřejnost. Od devíti hodin přednášel Dr. Borovička, po hodině jej vystřídal Dr. Jakeš, který o přestávkách též určoval původ různých kamenů donesených na přednášku přímo návštěvníky v nervózním očekávání, že se jedná o další meteority. Petr Jakeš je se slovy: "Hlavně nevěřte autoritám! uvedl do reality. Napadlo mne, že by si mohl otevřít takovou malou poradnu.

Pak následovala přednáška Tomáše Havlíka "Události ze 6. května rok poté", a šup do sálu planetária, kde byl seminář zakončen obnovenou premiérou pořadu "Kameny z nebe". Popularizační část semináře přilákala asi šedesát lidí. Po celou dobu byly k vidění ve vitrínce všechny tři meteority, dnes nahrazeny provizorními sádrovými kopiemi.

A za rok? Asi už ne, byla to patrně poslední návštěva meteoritů u nás. Příště za nimi musíme do Národního. Myslím muzea.

Tomáš Gráf
 

Hale Bopp žije!

Čtyři roky po velkolepém finále, kdy na jarní obloze zazářila mediálně nejslavnější vlasatice všech dob, přinesli astronomové z Evropské jižní observatoře fotografický důkaz o nebývalé aktivitě tohoto kometárního jádra.

 Hale Bopp se dnes nachází 13 astronomických jednotek daleko, v polovině mezi dráhou Saturnu a Uranu. V jižním souhvězdí Doradus září jako skvrnka 15. velikosti, tedy 100 tisíckrát slabší než hvězdy viditelné bez dalekohledu, a stále ještě dává na obdiv svoji sílu.

Záběry pořízené dvoumetrovým dalekohledem na chilské hoře La Silla totiž ukázaly, že zhruba padesátikilometrové jádro špinavého sněhu a prachu stále ještě obklopuje rozsáhlá obálka plynu a prachu, včetně výrazného spirálního výtrysku. Průměr této tzv. komy přitom dosahuje zhruba dvou milionů kilometrů, tedy pětkrát větší než je vzdálenost Měsíce od Země.

Výsledný snímek, který má šířku jenom pět úhlových minut, poskládalo 14 expozici v červeném, žlutém a modrém světle u dalekohledu s průměrem objektivu 2,2 metru na Evropské jižní observatoři mezi 27. únorem a 2. březnem tohoto roku.

Hale Bopp byla skutečně jedinečná kometa. Nejen díky svým rozměrům a výjimečné jasnosti. Fenomenální vlasatice, za podpory hromadných sdělovacích prostředků, tak na čas vzedmula ohromnou vlnu zájmu široké veřejnosti o dění na nebi. Proto, ale samozřejmě i z jiných důvodů, ji budou hvězdáři sledovat na cestě k okrajům sluneční soustavy i nadále. Kometa se pohybuje rychlostí 11 kilometrů za sekundu a každý den se od nás vzdálí o jeden milion kilometrů. Odhaduje se, že v dosahu našich přístrojů bude ještě několik následujících desetiletí.

Jiří Dušek
Zdroj: ESO News
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...