:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

327. vydání (29.3.2001 )

Kresba Kees Veenenbos Tak tu mám další přírůstek do zatuchlého kabinetu astronomicko/fyzikálních podivností, kde úspěšně tleje jogurt Astrál či popis k vltavínům v jedné z prodejen minerálů lázní Jeseník. Začalo to tím, že jsem onehdá šel na oběd do nedaleké vysokoškolské menzy -- porce nic moc, jídlo taky, ale je to vcelku levné -- a na nástěnce jsem si všiml pozvánky na zajímavou akci: "I. etapu školení Experimentální radioniky". Zprostředkoval ji nějaký pán ověnčený celou řadou titulů počínaje inženýrem, přes kandidáta věd a konče docentem.
Jelikož jsem čekal na redakční kolegy, než si vyberou jídlo na další den a především svlaží vyprahlá hrdla čajíčkem "bromáčkem", začetl jsem se do pozvánky, která popisovala obsah "první etapy" a nestačil se divit. Namátkou vybírám ta nejzajímavější témata: Jak se organizuje materie v našem těle, desatero proutkaře, ódometrie, radionické vytváření ódických zón, jak mluví duch k duchu, nula a nekonečno, zpívám a myslím na čakry, posílám dobro... Navíc na závěr mohl každý posluchač složit zkoušku a dostat tak diplom Psychoenergetické společnosti. To vše bratru za 975 korun.
Tak trochu mi to připomnělo moji dávnou návštěvu jednoho megalomanského náboženského setkání, které zorganizoval nějaký pro mne úplně neznámý americký kazatel. Show se odehrávalo v jednom z pavilonů na brněnském výstavišti a jeho součástí bylo i nezbytné "uzdravování" nemocných. Když celá seance gradovala, kazatel vykřikoval nejrůznější sdělení a tlumočnice je více méně úspěšně tlumila, vztyčila se vedle mne tak osmnáctiletá dívka a vykřikla: "Dotkl se mne Bůh!" Vedle ní sedící pán ji ihned chytl za ruku a naprosto suše, bez jakéhokoli náznaku emoce ji sdělil: "To nic, z toho si nic nedělejte, to se mi stává běžně."

Jiří Dušek

 

Už jste vidělu tu báječnou sluneční skvrnu? (545 odpovědí)

  • Ano! (46%)
  • Ne, nepřálo počasí. (36%)
  • Ne, nezajímá mě. (18%)

 

 

Podívejte se Slunci na zoubek!

Slunce se nám osypalo. Nádhernou perlou je pak mimořádně veliká skvrna, která momentálně prochází středem disku. Nevěříte? Tak se na ni také podívejte!

 Na úvod jedno důrazné varování: V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete pozorovat pouhým okem nebo dalekohledem, vždy je nezbytné se chránit filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Slunce skrz ně musí být na pohled příjemné!

Na sledování Slunce bez dalekohledu se v minulosti používala především známá začouzená sklíčka. V dnešní době je ovšem doporučit nemůžeme: jsou značně nepraktická (saze lehce setřete) a získat vhodně nepropustnou a stejnoměrnou vrstvu není jednoduché.

Snad nejlepší a všeobecně dostupné filtry pro pozorování bez dalekohledu jsou proto "černé" konce vyvolaných černobílých filmů (nikoli barevných). Jejich dostatečnou zásobu si můžete připravit sami: kupte černobílý film, vytáhněte jej z kazety, ponechejte chvíli na denním světle a poté vyvolejte tak, abyste dosáhli maximální hustoty. Políčka filmu pak poskládejte na sebe: Když se budou zčásti či úplně překrývat, získáte vynikající filtr s několika stupni šedi. Pohled na sluneční disk či žárovku nesmí v žádném případě oslňovat!

Poměrně vhodné jsou také "vnitřky" z počítačových disket (obzvlášť z větších "pět a čtvrtky"), stříbrné části kompaktních disků bez barevného potisku a temné svářečské filtry (pozor, ať se nepořežete o jejich ostré hrany). Některé z nich ovšem mají jen velmi tenkou vrstvu -- jestliže je CD disk natolik průhledný, že s ním například před zatměním vidíte vzdálené pozemské předměty, v žádném případě jej nepoužívejte! U počítačových disket může být velký problém i to, že zkreslují barvy.

Ve specializovaných obchodech lze koupit zvláštní sluneční filtry pokryté tenkou vrstvou chrómu či hliníku, které chrání jak před viditelným, tak infračerveným zářením. Jejich kvalita je však úměrná ceně. Náhražkou mohou být nepomačkané umělohmotné folie s vrstvou hliníku, do kterých se balí květiny či jiné předměty. Velmi vhodné jsou pak i brýle s foliemi, se kterými jste mohli sledovat některé z minulých zatmění Slunce.

A jaké filtry jsou nevhodné či dokonce nebezpečné? Tmavé konce barevných filmů, černobílé filmy bez sloučenin stříbra, neutrální fotografické a polarizační filtry. Fakt, že skrz ně vidíte zeslabený kotouč Slunce, ještě není zárukou dostatečné ochrany vašich očí!

Mnohé z výše uvedených filtrů -- zejména počítačovou disketu a fotografický film -- lze použít i při sledování Slunce dalekohledem. Dostatečně napnuté je připevněte na zvláštní objímku před objektivem. (Ujistěte se přitom, že vám nemůže ani náhodou spadnout.) Podobný filtr k dodatečnému (jen mírnému) zeslabení obrazu pak přidejte i za okulár. Tímto způsobem si především upravte lovecký triedr či divadelní kukátko.

Někdy je ale taková sestava hodně nekvalitní, až třeba značně pokazí obraz Slunce -- to pak vypadá mlhavě, jako pod vodou, případně jsou vidět dva, tři a více překrývajících se slunečních disků. Každopádně v žádném případě nedoporučujeme "speciální" okulárové filtry, které lze pořídit s levnými dalekohledy. Hlavní část slunečního světla totiž nelze odstranit až po průchodu dalekohledem. Filtr za či před okulárem se proto zahřívá a často praská, filtry z fotografického filmu, resp. pokovené folie se protaví.

Naopak velmi snadné je sledovat Slunce dalekohledem pomocí tzv. projekce, kdy si jeho obraz promítnete na kousek bílého papíru. Nehledě na absolutní bezpečnost, může spolu s vámi pozorovat hned několik lidí (u triedru ale nezapomeňte zakrýt jeden objektiv).

Téměř dokonalá a hlavně úplně bezpečná je tzv. projekce: Dalekohled na stativu opatrně namiřte na Slunce (nedívejte se ale na něj!) a zhruba decimetr nebo více za okulárem přidržte čistý bílý papír (u triedru jeden objektiv zakryjte). Světlé kolečko, které se vám na něj promítne, je obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a pohrajte si i s ostřením.

 A co to vlastně jsou ty sluneční skvrny? Nic jiného než chladnější místa ve fotosféře (viditelné tenké slupce Slunce), které se díky kontrastu se zářivějším okolím zdají temné. Jejich teplota se odhaduje na čtyři a půl tisíce stupňů Celsia, teplota světlejších ploch je asi o tisíc pět set stupňů vyšší. Zajímavé je, že mění nejen polohu -- díky rotaci Slunce, ale že se také vyvíjejí: velká skupina se může během několika dní rozpadnout na menší a postupně zcela zmizet. Kromě toho jejich četnost kolísá ve zhruba jedenáctiletých cyklech. Zatímco v roce 2000 jsme prožívali tzv. maximum sluneční činnosti, kdy bylo každý den vidět hned několik velkých skvrn, nyní bude až do roku 2005 až 2006 jejich počet klesat. V době tzv. minima sluneční činnosti pak nemusíme i několik týdnů na povrchu zahlédnout jediný detail. Skvrny viditelné jednoduchým dalekohledem budou tehdy ještě vzácnější.

Jiří Dušek
 

Prodloužené Galileo

Americká výprava k největší planetě sluneční soustavy -- známá pod již legendárním označením Galileo -- se dočkala dalšího, tentokráte definitivně posledního prodloužení.

 Po průletu Cassini kolem Jupiteru a společném výzkumu jeho nejbližšího okolí jsme o sondě Galileo příliš neslyšeli. Zatímco dál pomalu ale jistě předávala do řídícího střediska v kalifornské Passadeně získaná měření, analytici spolu s řadou činovníků NASA rozhodli o její budoucnosti. A podle informací, které jsou v tomto okamžiku k dispozici, jsme se nakonec dočkali té nejlepší možné cesty.

Observatoř se v okolí Jupiteru pohybuje už více než pět roků a za tu dobu ji osud uštědřil celou řadu šrámů. Už během letu k cíly vypověděla poslušnost hlavní anténa, která tak degradovala přenos informací na pouhou stotisícinu původního plánu (díky revoluční práci počítačových expertů však nakonec zvýšené o stonásobek). Problémy měl i palubní magnetofon, na němž se pro pozdější vysílání zaznamenávají vědecká pozorování.

Během pěti roků pobytu v okolí Jupiteru navíc Galileo čelil sprškám nabitých částic, které tu a tam mátly citlivou elektroniku. Aby se takové případy nadále neopakovaly, připravili specialisté "odolnější" softwarové vybavení. Největší potíže tak postihly pouze ultrafialový spektrometr (zcela mimo provoz) a infračerveným spektrometrem, jenž už sice nedokáže provádět mineralogická mapování, ale zvládne stále ještě pořizovat mapy rozložení teplot.

"Jsme hrdi na to, že základní části sondy pracují natolik dobře, že můžeme její vědecká pozorování ještě o něco prodloužit," popsal současný stav doktor Jay Bergstralh. Galileo tudíž v pátek 25. května proletí jenom 123 kilometrů nad povrchem druhého největšího Jupiterova měsíce -- Kallistó. Jeho gravitační pole ho pak pošle směrem k ohnivému Ió. V srpnu a v říjnu tohoto roku si severní a jižní pól prohlédne z výšky jenom sto kilometrů. Hned první návštěva se přitom odehraje nad kalderou Tvashtar, lávovým výlevem dlouhým 25 kilometrů, širokým jeden a půl kilometru a teplým 700 až 1300 stupňů Celsia.

V lednu 2002 dojde ke třetímu, poslednímu setkání s Ió. Sonda se tentokrát protáhne kolem rovníku a vydá se směrem k planetě. Díky tomuto manévru se v listopadu setká s malým měsícem Amalthea.

Tento bramborovitý satelit o průměru kolem 250 kilometrů byl zatím pozorován jenom z velké vzdálenosti. I když se pohybuje uvnitř radiačních pásů, kde je intenzita záření výrazně vyšší v porovnání s okolí Ió, blízký průlet by snad přinesl ostřejší a podrobnější záběry, při monitorování pohybu Galilea navíc dobrý odhad hmotnosti a tedy i hustoty. Tedy něco, co zatím k dispozici nemáme.

Galileo se také podívá na prachové části v okolí Jupiteru, především pak v jeho jemných prstencích, které na cestě za Amaltheou přetne. V té době však sonda bude na poměrně protáhlé dráze, která ji v září 2003 navede do náruče samotné planety. Zde jako nevýrazný umělý meteor také zanikne.

Scénář posledních manévrů už doporučila většina nezbytných poradních sborů a činovníků NASA. Cena prodloužené mise se odhaduje na devět milionů dolarů. Za šanci získat řadu nových informací o Jupiteru a jeho nejbližším okolí to určitě není mnoho.

Jiří Dušek
Zdroj: JPL News a další
 

Z Večernice Jitřenka

V pátek se Venuše dostává do tzv. dolní konjunkce se Sluncem. Pro tento rok tak nejjasnější planeta odchází z večerní scény a připravuje se zazářit pro změnu jako Jitřenka. Zároveň nastává i nepříhodnější období k sledování jejího tenkého srpku.

 Ani se nechce věřit, že to šlo tak rychle. Venuše, která jako nepřehlédnutelná Večernice zdobila zimní oblohu po několik měsíců, je pryč. Podmínky její viditelnosti se zhoršovaly již od sedmého března, kdy se začala pohybovat k západu. Jako stále velmi nápadný a jasný objekt se za horizontem ztrácela čím dál tím dřív a její vzdálenost od Slunce se na obloze neustále zmenšovala.

Při své cestě na soumrakové obloze vstříc Slunci se ale zároveň zkracovala i její vzdálenost od Země, která byla nejmenší 29. března (42 milionů kilometrů). Při pohledu dalekohledem jsme tedy mohli sledovat, jak se zužuje její krásný srpek a zvětšuje zdánlivý průměr kotoučku planety, který dosahuje v době největšího přiblížení téměř jedné obloukové minuty. Není divu, že pozorovatelé s bystrým zrakem mohou dokonce rozeznat její fázi pouhým okem bez dalekohledu!

Třicátého března se Venuše dostane do tzv. dolní konjunkce se Sluncem, což znamená definitivní přechod z večerní oblohy na ranní (z Večernice se stane Jitřenka). Toto krátké období je velmi příhodné pro pozorování jejího tenkého srpku, který je i v docela malém dalekohledu opravdu zajímavý.

Když jsem sám spatřil Venuši s fází 0,03 (1 -- úplněk, 0,5 -- čtvrť, 0 -- nov) krátce po její dolní konjunkci v roce 1991, byl to pro mě tak mimořádný zážitek, že jsem si přitom rozbil brýle a můj kamarád spadl do kaktusů. Větším dalekohledem navíc můžete na jejím srpku pozorovat i mnoho zvláštností. Často se hovoří o rozdílném prodloužení jižního a severního růžku. Například 24. března 1945 byl jižní růžek zřetelně tenčí než severní.

Tento jev je podle Waltera Haase ze sdružení pozorovatelů planet a Měsíce (A.L.P.O.) způsoben různými atmosférickými podmínkami v jednotlivých oblastech Venuše. To ale není zdaleka to nejzajímavější, s čím se v těchto dnech můžeme u Venuše setkat.

 Již roku 1790 si zkušený německý pozorovatel planet a Měsíce Johann H. Schröter všiml neobvyklého prodloužení růžků Venušina srpku. Místo teoretických 180 stupňů zabíraly na obvodu planety plných 210 stupňů. Téměř o sto let později několik pozorovatelů spatřilo tak velké prodloužení růžků, že se spojily a vytvořily tenký souvislý prstenec kolem planety. Stejný jev ostatně sledoval i veterán planetárních pozorování Walter Haas při poslední dolní konjunkci, která nastala 20. srpna 1999. Každý den od 16. do 21. srpna a následně i od 23. do 25. srpna viděl kolem Venuše souvislý světelný prstenec. Slunce tehdy bylo od Venuše vzdáleno jen osm obloukových stupňů, což vyžadovalo zvláštní opatrnost při jejím pozorování za denního světla.

Pokud jste propásli svou šanci při sledování úzké Venuše před konjunkcí, nemusíte zoufat. Příležitost spatřit tenký srpek se totiž naskytne již příští týden ráno. Protože se ale před východem Slunce bude Venuše (nyní už jako Jitřenka) nacházet jen velmi nízko nad obzorem, chce to dobrý výhled a průzračnou oblohou, nejlépe někde na horách.

Máte-li dalekohled opatřený dělenými kruhy můžete se pokusit vyhledat Venuši i ve dne, ale pozor! Během dolní konjunkce se Venuše nachází jen pár stupňů od Slunce, takže musíte být při hledání hodně obezřetní.

I denní vyhledávání vyžaduje průzračnou oblohu. Mírný zákal nebo prach způsobuje rozptyl slunečního světla a pohled dalekohledem do těsné blízkosti Slunce je pak velmi nepříjemný a pro náš zrak i nebezpečný. Hodně štěstí při sledování úzké Venuše!

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle materiálů ALPO a BAA Mercury and Venus Section
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...