:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

320. vydání (1.3.2001 )

 To se nám to děje věcí nad hlavou! Když jsme měli před premiérou pořadu o MIRu, zeptal se nás Jeník Hollan, kolega z domovské hvězdárny, zda se říká v pořadu "Mupy Mup". Když bylo po ní, zjistil, že dnes už mluví rusky mnohem méně lidí a že by to asi bylo zbytečné. Když jsem se já po premiéře na MIR skočil podívat na střechu sousedící s kanceláří "Orlí hnízdo", docela jsem si to užil.
Byl to fakt moc hezký den a slabý, naoranžovělý a líný bodík se nám ztratil z dohledu někde nad věží protilehlého kostela. Že více než stotunový kolos budí značnou pozornost je jasné. Ne že by mě nějak zajímalo, co na nás tu a tam zkouší média (myslím tím, kolik se toho dá od nich vydržet), myslím teď naší mailovou debatu, kde jeden ze čtenářů přišel se zajímavým nápadem. Co takhle najít si místo, kde by stanice MIR při svém pohybu oblohou zakryla Měsíc? Nebo i jiná družice. A už to jede. Nechce se mi rozsáhle přepisovat na co ten který diskutující přišel -- pokud vás to zajímá, přihlaste se do diskuze, nebo se koukněte na archiv. Myslím, že je veřejný. V souvislosti s tím, jsme se v redakci rozhodli vyhlásit soutěž "MIR stokrát jinak", jež vyvrcholí stažením (strčením) komplexu do zemské atmosféry. Hlavní výhrou bude nádherné CD o zatmění Slunce, o kterém si budete moct přečíst samostatný článek po víkendu. Jakékoli pozorování, ale hlavně fotografie či pěkné kresby jsou vítány. Na památku (ještě) živoucí legendě světové kosmonautiky pak připravíme z došlých soutěžních příspěvků (jestli teda něco pošlete :) galerii. Takže se snažte, Cena bude stát za to. Dokonce si myslím, že vůbec poslední snímek MIRu nad Českou republikou bude moc kuriózním námětem na titulní stranu nějakého (možná i světového) astronomického časopisu. A pokud ne, tak my vám jej na titulek rádi uveřejníme. Do dnešního vydání IAN vám přeji mnoho pěkných zážitků a Jeníka zdravím: "Mupy mup!"

Rudolf Novák

 

 

 

Jak najít na obloze stanici Mir?

Ruská orbitální stanice Mir, které bude v polovině března zlikvidována, bývá bez problému viditelná pouhým okem bez dalekohledu, podobná pohybující se hvězdě.

Na stránce www.heavens-above.com si můžete nechat spočítat okamžiky přeletů Miru nad místem, kde se nacházíte. Vyberete si vaše město z databáze (případně zadáte ručně vaše zeměpisné souřadnice) a poté kliknete na odkaz "Mir". Výsledkem bude tabulka se spočítanými přelety pro příštích 10 dní -- něco jak následující příklad:

Můžete také rovnou kliknout na odkaz: (v rámci republiky se údaje příliš neliší):
Přelety pro Prahu, Brno, Ostravu

Ovšem ne všichni asi máte zkušenosti s hledáním objektů na obloze, a tak si vysvětlíme, co který údaj v tabulce znamená a k čemu je dobrý.

  • Date -- je asi zbytečné vysvětlovat že Feb je únor a Mar je březen :-) Kliknutím na datum získáte jednoduchou hvězdnou mapu s vyznačenou dráhou Miru mezi hvězdami.


  • Mag -- maximální jasnost v magnitudách. Magnituda je jednotka jasnosti, ovšem poněkud neobvyklá -- čím je číslo nižší (resp. zápornější), tím je objekt jasnější. Nejjasnější hvězdy mají kolem 0 mag (Sírius dokonce -1,5 mag), nejslabší okem viditelné dosahují +6 mag. Mir se tedy svou jasností obvykle srovnává s nejjasnějšími hvězdami na obloze! Ale pozor, je to jasnost maximální, dosahovaná většinou až při maximálním přiblížení se Miru k vám, tedy při jeho maximální výšce nad obzorem. Ze začátku a ke konci bývá o dost slabší.


  • Time -- čas (SEČ, v létě automaticky letní), ve tvaru hodiny:minuty:sekundy (sekundy vás u Miru zajímat nemusí, tak rychle zas neletí)


  • Alt. -- výška nad obzorem ve stupních. Je-li objekt přesně na obzoru, má výšku 0 stupňů, máte-li jej přímo nad hlavou, má výšku 90 stupňů (maximum).


  • Az. -- azimut, tedy vodorovný směr, kam se máte dívat. N..sever, S..jih, W..západ, E..východ. Často zde najdete kombinace, tj. např. NW..severozápad, WNW..západoseverozápad (směr mezi západem a severozápadem).


 Nyní už tedy víte vše potřebné k tomu, abyste družici na obloze našli. Např. první řádek tabulky tedy čteme takto: 28. února budeme moci pozorovat přelet Miru s maximální jasností 0,1 mag. Stanice začne být vidět v 19:20 hodin SEČ (tedy našeho zimního času) 10 stupňů nad západním obzorem. Maximální výšky (a tedy nejlepší viditelnosti) dosáhne v 19:21 SEČ, kdy bude 38 st. vysoko na severozápadě. V tu chvíli také přestává být pozorovatelná, neboť vletí do zemského stínu, zeslábne a zmizí.

Nejzajímavější je tedy prostřední část tabulky, Max. Altitude. Pokud se v tu dobu podíváte na jasnou oblohu do udaného místa, neměli byste stanici Mir přehlédnout. Časové a polohové údaje ovšem neberte jako dokonale přesné, dráha stanice se v posledních dnech její existence dost rychle mění, takže raději pozorujte s předstihem a na větší části oblohy.

Na zmíněné stránce www.heavens-above.com si také můžete nechat spočítat přelety nové Mezinárodní kosmické stanice, která je podobně jasná jako dosluhující Mir, nebo oslnivé záblesky telekomunikačních družic Iridium. Další informace o pozorování umělých družic pak hledejte i v Návodu na použití vesmíru.

Lukáš Král
Zdroj: Amatérská prohlídka oblohy
 

Kosmický bungee jumping

Všichni ještě máme v živé paměti lehké dosednutí sondy Shomeaker/NEAR na povrch planetky Eros. Podle původního plánu se měla pokusit večer 14. února znovu vzlétnout a vystoupat až čtyři sta metrů nad povrch planetky. Shomeaker/NEAR se ale po přistání neodmlčel, takže další skákání řídící středisko zatrhlo. Jedinou sondou, která záměrný kosmický "bungee jumping" uskutečnila tedy stále zůstává Surveyor 6.

 Sondy amerického programu Surveyor byly určeny k měkkému přistání na měsíčním povrchu, k detailnímu snímkování a zjištění jeho mechanických vlastností v rámci připravovaného programu Apollo. Muselo se přece zjistit, po čem budou vlastně kosmonauti na Měsíci šlapat.

Sond Surveyor bylo celkem sedm, z toho celkem pět úspěšných, protože Surveyory 2 a 4 se nekontrolovně zřítily na měsíční povrch. Celková cena projektu činila 26 milionů dolarů.

První neposednou sondou se vlastně stal 20. dubna 1967 už Surveyor 3. Jeho "skoky" ale nebyly vůbec úmyslné. Při přistávání se totiž při rychlosti 2,1 m/s nevypnuly tři řídící trysky, a tak se sonda opět vznesla do výše 10,6 metrů. Podruhé Surveyor 3 dosedl na měsíční povrch rychlostí 1,95 m/s, asi osm metrů od původního místa. Během druhého, téměř třímetrového skoku se podařilo povelem ze Země vypnout trysky a sonda konečně dosedla na Měsíc.

Na skloněném svahu kráteru, který dostal jméno "Surveyor", se pak ještě asi o metr sesunula dolů. Následky tohoto poskakování ostatně při přímé inspekci zdokumentovali kosmonauti Charles Conrad a Alan Bean z Apolla 12, které 19. listopadu 1969 přistálo necelých 200 metrů od sondy.

 První plánovaný skok provedla až sonda Surveyor 6, která přistála v oblasti měsíčního Zálivu středu 7. listopadu 1967. Po týdenním průzkumu, při kterém sonda pořídila 14 500 záběrů měsíčního povrchu, se pracovníci řídícího centra rozhodli sondu přesunout jinam.

Povelem ze Země byly zapáleny její řídící trysky a sonda vzlétla do výše asi tří metrů a přistála ve vzdálenosti 2,5 metrů od původního místa. Změnou pozice mohla jediná kamera pořídit dalších téměř 15 tisíc záběrů, které s předchozími vytvořily stereoskopický pohled na měsíční krajinu.

Opravdovým přeborníkem mezi "skokany" se však stala sonda Pathfinder, která 4. července 1997 přistála na Marsu. Zabalená do odolného krunýře ze vzduchových polštářů (airbagů) dopadla na povrch rychlostí 14 m/s. První střet s červenou planetou byl natolik prudký, že airbagová koule byla vymrštěna do výšky patnácti metrů a pak ještě provedla dalších patnáct skoků. Sonda celé dvě a půl minuty skákala rychlostí 12,5 m/s po povrchu a urazila tisíc metrů, než se konečně zastavila. Inu, některé sondy to skutečně nemají lehké.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle různých zdrojů
 

Ročenka nejen na jeden rok

Jistě se nezmýlím, když tvrdím, že na stole či v knihovničce každého astronoma zaujímá čestné místo ročenka, tedy kniha, která obsahuje přesné údaje o Slunci, Měsíci, planetách, planetkách, kometách, meteorických rojích a zvláštních úkazech na obloze. Všechny tyto údaje krásně zasazuje do prostoročasu ať již světového, terestrického, slunečního, hvězdného či středoevropského.

 Základem astronomických výpočtů je znalost poloh Země a ostatních těles sluneční soustavy v prostoru v daný časový okamžik, tedy planetární a lunární efemeridy. Z prostorového uspořádání těles lze pak poměrně jednoduchou trigonometrií spočíst co a jak bude z libovolného dalšího bodu v prostoru, většinou středu či povrchu Země, pozorovatelné na nebeské sféře. V současné době se v praxi užívají dva způsoby určení přesných planetárních efemerid. Prvním je analytická Bretagnonova teorie pohybu planet VSOP (Variations Seculaires des Orbites Planetaires) z Bureau des Longitudes, tedy metoda matematická.

Podle této teorie se například počítá Hvězdářská ročenka vydávaná Hvězdárnou a planetáriem hlavního města Prahy ve spolupráci s Astronomickým ústavem Akademie věd České republiky.

Druhým způsobem určení poloh je užití přesných planetárních a lunárních efemerid DE200, DE405, DE406 určených s přesných pozorování poloh těles sluneční soustavy poskytovaných Jet Propulsion Laboratory (JPL) ve formě datových souborů. Tyto efemeridy jsou doporučované čtvrtou komisí Mezinárodní astronomické unie a jsou užívané k výpočtu mnohých světových ročenek, kromě jiného i ročenky Astronomical Almanac vydávané U.S. Naval Observatory.

S tím jak se začal svět plnit hlukem ventilátorků počítacích strojů, po ročence saháme asi čím dál méně. Mnohý zájemce o astronomii má určitě nemalou část svého pevného disku obsazenou nějakým tím virtuálním planetáriem, které v mnoha případech vedle obrázků hvězdné oblohy poskytuje svému uživateli informace, které bývaly po dlouhou dobu jen v ročenkách a které mnohdy bylo třeba pracně přepočítávat pro aktuální pozorovací místo, datum a čas.

Takové programy a prográmky vytvořili nadšenci pro astronomické programování a poskytli je ostatním, někteří zdarma jiní za úplatu. Žel, ne všechny tyto nástroje jsou úplně spolehlivé, přesné a ne všechny mohou být skutečnou pomocí pro každého astronoma.

Do seznamu, který následuje, jsme se pokusili zařadit nejužívanější z takových užívaných programů. U každého odkazu je i označení platformy, pro níž je software určen a indikace dostupnosti:

Universální programy jsou někdy velmi poučné a pro základní pozorování krásy vesmíru rozhodně postačí, ale pro specializované použití se většinou nehodí. Proto si astronomické vědecké instituce tvoří počítačové nástroje samy podle aktuálních potřeb a nároků na přesnost.

Nejinak je tomu i na jihočeské Kleti, kde jsme si veškeré programové vybavení na zpracování napozorovaných snímků vytvářeli sami. Při tvorbě takového specializovaného software si programátor většinou vytváří knihovnu všech možných funkcí, jakési kostičky skládačky, které pak propojuje dohromady, staví z nich nějaký funkční celek -- program.

Jelikož na Kleti takovou sadu legokostek máme, napadlo nás, že by bylo možné tyto poskládat do něčeho, co by sloužilo nejen naší instituci. Když jsme přemýšleli co udělat a rozhlíželi jsme se kolem po tom, co by přispělo, zjistili jsme zajímavou věc. Ačkoli vědci užívali Internet jako jedni z prvních a dokonce stáli i u zrodu jeho veleúspěšné služby WWW, je v celé síti téměř nemožné najít hodnověrné dynamické stránky, které by mohly uživateli sloužit podobně jako ročenka či informace z virtuálního planetária kdykoli, odkudkoli.

Ne, že by takové stránky vůbec neexistovaly, ale je jich poměrně málo. Pěkné on-line ročenky najdete například na následujích místech:

Ve stojatých vodách českého Internetu jsme již nalezli jen počeštěné vstupní formuláře k zahraničním ročenkám, tedy výsledná data jsou po zadání zobrazována pouze s anglickými popisky a vysvětlivkami.

Rozhodli jsme se proto z kostiček naší stavebnice postavit webovou ročenku, která by sloužila české astronomické veřejnosti stejně jako jí slouží ročenka tištěná. Výsledkem skládačky je KAR (Kleťská astronomická ročenka). Datovým základem ročenky jsme zvolili doporučované planetární a lunární efemeridy JPL DE405.

V současné verzi KAR umožňuje na výstupu zobrazit polohy základních těles sluneční soustavy na nebeské sféře v různých souřadných soustavách, jejich fázi, vzdálenost od Slunce a Země časy východu, průchodu místním poledníkem a západu; začátky a konce soumraků pro libovolný časový okamžik od roku 1980 do roku 2020 a zadané místo pozorovatele.

Obsluha je velice jednoduchá. Ve vstupním formuláři si uživatel vybere druh požadované informace, datum, čas a místo pozorování, pro které mají být informace zobrazeny a formulář tlačítkem odešle. Místo pozorování určené zeměpisnými souřadnicemi uživatel zadá přímo do formuláře a/nebo si jej může vybrat z padesáti míst v České republice ze seznamu. Namísto přímého zadání data a času lze programu říci, aby užil aktuální systémový čas.

Věříme, že ročenka si najde své uživatele, kteří si své zkušenosti z jejím užíváním nenechají pro sebe, ale třeba nám napíší a tím přispějí k jejímu dalšímu vývoji. Tak ať vám slouží...

Michal Kočer
Zdroj: Observatoř Kleť
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...