:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

310. vydání (25.1.2001 )

Foto NASA Pro každého přírodovědce zní slovo Galapágy jako kouzelné zaklínadlo. Tato skupina sopečných vrcholů vyčnívajících nad hladinu Tichého oceánu totiž představuje složitou kombinaci biologických, klimatických a geologických sil, které daly za vznik jednomu z nezajímavějších míst naší planety. Od roku 1934 je tento komplex -- třinácti velkých, šesti malých a množství drobných ostrovů -- přírodní rezervací, od roku 1959 národním parkem a od roku 1978 dokonce součástí světového přírodního dědictví organizace UNESCO.
Zásluhou naprosté izolace celého souostroví se zde vyvinula jedinečná fauna a flóra. Devadesát procent plazů a asi polovina tamních druhů hmyzu a ptáků nežije ve volné přírodě nikde jinde na světě než právě na těchto ostrovech. Není divu, že se jim říká také Enchanted Islands (Okouzlující ostrovy) -- vždyť i slavný přírodovědec Charles Darwin, který na ostrovy zavítal v roce 1835, si připadal jako v ráji. Zdejší živočišné i rostlinné druhy poskytly ostatně Darwinovi cenný materiál pro studium vývoje druhů a formulování jeho evoluční teorie.
Když jsem však v pondělí ve zprávách uslyšel slovo Galapágy v souvislosti s havárií tankeru, polil mě horký pot. Tanker Jessica naložený téměř 920 tisíci litry motorové nafty narazil v zátoce u ostrova San Cristóbal na mělčinu a v pátek z něj začal unikat mazut. Do moře se vylily již dvě třetiny nebezpečného nákladu, a i když podle prvních zpráv neměla ropná skvrna o rozloze 1200 kilometrů čtverečních Galapážské ostrovy zasáhnout, zamořila již břehy ostrova Santa Fé a pohromu přináší i na ostrůvek Plaza. Nánosy mazutu si už ostatně vybraly první daň: život čtyř pelikánů. Jakoby nestačilo, že jedinečnost Galapág sužuje jev zvaný El Niňo, rostoucí, i když přísně regulovaný turistický ruch, a nepříznivý vliv domácích zvířat, které sebou na ostrovy přinesl člověk. Vím, že na první pohled asi nemá tento úvodník moc společného s astronomií, ale týká se přece té nejkrásnější planety v naší sluneční soustavě. Pokud to takhle půjde dál, Země se s námi určitě brzy vypořádá po svém.

Pavel Gabzdyl

 

 

 

Touchdown

Dny, které zbývají sondě Shoemaker-NEAR, byste v těchto chvílích mohli spočítat "na prstech jedné ruky". Poslední "hurá" přijde kolem 12. února.

 Drobná americká sonda, jejíž konstrukci a provoz má na svědomí Laboratoř aplikované fyziky Johns Hopkins University, vstoupila po čtyřech rocích putování sluneční soustavou na oběžnou dráhu blízkozemní planetky Eros v únoru loňského roku. Od té doby studuje povrch asi 35 kilometrů dlouhého tělesa, na první pohled připomínajícího obří bramboru, řadou nejrůznějších detektorů. Analýza nashromážděných dat samozřejmě není ani zdaleka u konce, to nejzajímavější můžeme čekat až v následujících rocích. Samotná sonda Shoemaker-NEAR ale u toho nebude. Podle plánu se totiž v těchto dnech chystá dosednout na povrch samotné planetky.

Ještě před několika dny se malá observatoř pohybovala asi 35 kilometrů nad Erosem. Z téhle vzdálenosti, ideální především pro rentgenový/gama spektrometr, mohli odborníci alespoň z části ohmatat chemické složení povrchových a podpovrchových vrstev. Už dřívější podobná měření přitom naznačila, že existuje jakási souvislost mezi kompozicí planetky a tzv. chondrity -- meteority, které jsou snad pozůstatek z dob, kdy vznikala sluneční soustava.

Gama spektrometr číhá na emise záření přicházející z povrchu díky interakci s kosmickým zářením, event. přirozené radioaktivitě. "Umožňuje nám podívat se až čtyři palce pod povrch," komentoval dovednosti tohoto zařízení Jack Trombka. "To nám umožní odhadnout, zda povrchové složení odráží kompozici celého tělesa, nebo jenom tenké vnější vrstvy." Při měření odborníkům nahrávala i současná zvýšená sluneční aktivita. Časté erupce totiž zalévaly Eros nabitými částicemi a nad plán tak zvyšovaly citlivost detektoru. Občas jich dokonce přišlo tolik, že se spektrometr zcela zahltil.

 Od středy 24. ledna začala Shoemaker-NEAR sestupovat níž, jenom pět až šesti kilometrů nad povrch planetky. O pár dní později se dokonce přiblíží na pouhé dva až tři kilometry. "Tyhle manévry jsou samozřejmě značně riskantní, ale chceme naší výpravu zakončit co nejlépe -- s dosud nejostřejšími záběry podivuhodného povrchu," komentoval poslední dny Robert Farquhar, vedoucí celé výpravy. Kamera by totiž mohla ukázat až deseticentimetrové detaily.

A proč se vlastně končí? "Shoemaker-NEAR je skoro bez paliva, koncem ledna bychom tedy stejně museli naše vědecká pozorování skončit," prozradil Robert Farquhar. V neděli 28. ledna se proto sonda nakrátko vrátí na kruhovou dráhu ve výšce 35 kilometrů a zahájí kontrolovaný sestup. Několik zážehů raketového motoru nejdříve sníží její dráhu a pak ji pošle směrem k povrchu, poblíž velkého "sedla".

"Shoemaker-NEAR samozřejmě nebyla nikdy připravena na přistání, takže nejde o hlavní cíl posledních manévrů," vysvětlil v tiskové zprávě Robert Farquhar. "Úspěchem pro nás bude, když pořídí z bezprostřední blízkosti další záběry. Manévr nebere ohled na to, že by sonda měla tuhle událost vydržet."

Jiří Dušek
Zdroj: JHUAPL News
 

Katastrofa Challengeru

Před patnácti roky, 28. ledna 1986 v 11:38 místního východoamerického času, odstartoval na poslední cestu raketoplán Challenger se sedmi odvážnými astronauty.

 Prvním signálem potíží byl nezřetelný obláček bílé páry, po němž následoval v T + 0,445 s černý kouř, unikající z míst, kde se spojuje spodní a dolní prostřední segment pravého pomocného startovacího motoru. Toto místo bylo před startem silně ochlazeno vzduchem, proudícím kolem odhazovací nádrže ET (External Tank), naplněné kapalným vodíkem. Mráz způsobil ztuhnutí gumového těsnění i ztrátu plastičnosti tmele, který nestačil utěsnit spáru. Horké plyny do ní vnikly a začaly spalovat gumové těsnění i vnější tepelnou izolaci pomocného startovacího motoru. Sledovací kamery registrovaly tento slabý pramének kouře až do T + 12 sekund.

Zdá se, že spára se pak dočasně přece jen utěsnila, přinejmenším alespoň částečně. V T + 20,084 s v souladu s plánem byly přiškrceny hlavní kyslíkovodíkové motory SSME (Space Shuttle Main Engines) na 94 % výkonu a v T + 36,084 s na 65 %, protože raketoplán se blížil ke zvukové bariéře, kdy je aerodynamické namáhání největší. Přibližně 40 sekund po startu autopilot zaregistroval silné nárazy bočního větru a opravil automaticky kurs letu. Tyto poryvy však mohly rozkmitat konstrukci pomocného startovacího motoru.

Silné aerodynamické namáhání při překonávání rychlosti zvuku zřejmě svými vibracemi opět porušilo těsnost spoje. V T + 58,762 s sledovací kamery znovu zaregistrovaly únik černého kouře z boku pomocného startovacího motoru; bylo to přibližně v době, kdy vnější síly dosáhly svého maxima. V T + 59,237 s z boku motoru vyrazil plamen, který se rychle zvětšoval a jehož tvar se v 60,497 s po startu náhle změnil, pravděpodobně v důsledku toho, že dosáhl až na povrch odhazovací nádrže. Již předtím, v T + 60,004 s, zaregistrovaly přístroje odchylku tlaku ve spalovací komoře pravého motoru proti plánu. Hodnoty tlaku jsou však předávány na Zemi jednou za sekundu a nepatří ke kriticky sledovaným hodnotám. Od T + 62,472 s opět Challenger prolétal oblastí silné turbulence a po tři sekundy autopilot opakovaně korigoval dráhu. Další dramatická změna ve vzhledu plamene nastala v T + 64,664 s, kdy zřejmě došlo k prvotnímu poškození odhazovací nádrže a unikající vodík se vznítil. Zatím byl otvor malý, takže se neprojevil na poklesu tlaku v nádrži; v měřitelné míře došlo k zastavení programovaného růstu tlaku v odhazovací nádrži ET až v T + 66,764 s. Mezitím plamen šlehající z pomocného startovacího motoru se stále zvětšoval a začal zasahovat i závěsy, kterými byl motor připoután k odhazovací nádrži.

K začátku vlastní destrukce raketoplánu došlo v T + 72,141 s. Nečekaná síla začala táhnout Challenger se zrychlením 0,227 g směrem doprava. Podle odhadu vyšetřovací komise v tomto okamžiku povolil spodní závěs pomocného raketového motoru. V T + 72,201 s gyroskopy na motoru zaregistrovaly nečekaný pohyb. Spodní část startovacího motoru se začala odklánět směrem ven, zatímco jeho špice se začala přibližovat k přední části odhazovací nádrže.

T + 72,281 s: gyroskopy zaregistrovaly, že částečně uvolněný motor se začal pohybovat směrem ke křídlu Challengeru.

T + 72,564 s: autopilot se snaží korigovat dráhu maximálním vychýlením trysek. Počítače současně registrují pokles tlaku na vstupu do turbočerpadel hlavních kyslíkovodíkových motorů SSME a v marné snaze zastavit další pokles otevírají ventily záložního tlakování.

T + 72,661 s: autopilot nemůže zvládnout asymetrický tah a raketoplán začíná se zrychlením 0,254 g uhýbat vlevo od dráhy. Otvor na boku pravého motoru je již tak velký, že v T + 73,044 s je tlak uvnitř spalovací komory o plná 4 % nižší, než žádal plán. To byla poslední data z pomocného startovacího motoru před zánikem raketoplánu.

Mezitím se špice tohoto motoru přiblížila k odhazovací nádrži a zabořila se do jeho stěny. V T + 73,137 s se přední část nádrže zahalila do mlhy rozprášeného kapalného kyslíku a vodíku. O pouhých 22 milisekund později zaregistrovaly řídící obvody hlavních motorů náhlý pokles v tlaku dodávaných pohonných hmot. Oblak kyslíku a vodíku se rychle rozšiřoval a zároveň aerodynamické síly rozervávaly těžce poškozenou nádrž. V T + 73,162 s se již roztáhl podél celé nádrže a v T + 73,191 s unikající vodík vzplanul v prostoru mezi odhazovací nádrží a raketoplánem. Požár se rychle rozšířil, až v T + 73,282 s dosáhl k poškozenému místu a v T + 73,304 s celá odhazovací nádrž explodovala.

Přestože došlo k explozi asi 82 tun kapalného vodíku, raketoplán dosud vysílal data a jeho hlavní motory SSME dosud běžely, využívajíce zbytků pohonných hmot v potrubí. Ty však rychle docházely a v T + 73,534 s se proto automaticky vypnul první motor hlavn9ch motorů.

Neřízený raketoplán se působením aerodynamických sil začal rozpadávat. Ulomila se křídla a od nákladového prostoru se oddělila přední část s kabinou posádky. Poslední data byla vyslána v T + 73,631 s.

Zpočátku se zdálo, že úder exploze byl zcela zničující. Analýza stovek fotografií i průzkum zbytků pilotní kabiny Challengeru, vylovených ze dna moře, však ukázaly, že vnější trup zachytil největší část nárazu. Jak se nyní zdá -- a většina členů vyšetřovací komise se k tomu přiklání -- exploze kosmonauty neusmrtila a není vyloučené, že mohli dokonce zůstat při vědomí po celé tři až čtyři minuty volného pádu kabiny do moře.

Pomocné startovací motory SRB, které katastrofu způsobily, pokračovaly v neřízeném letu. Protože hrozilo nebezpečí, že se zatoulají nad pevninu, byly v T + 110 s rádiovým povelem zničeny.

Zdroj: Antonín Vítek, Havárie raketoplánu Challenger, Vesmír 10/1986
 

Jak vypadá ufo?

Ukázka další kapitoly našich on-line rad pro (nejen) začínající pozorovatele.

 Představte si, že jste na rušném náměstí a někdo se vás zeptá na cestu. Zatímco mu ji popisujete, projdou mezi vámi dva muži s dveřmi a na vy na chvíli tazatele neuvidíte. Vzápětí pokračujete ve výkladu a vůbec si přitom nevšimnete, že hovoříte s úplně jiným člověkem. Zatímco dělníci mezi vámi procházeli s dveřmi, jeden "tazatel" vystřídal druhého...

Nesmysl? Naopak, seriozní psychologický pokus, při kterém více než polovina dotázaných žádnou změnu nezaregistrovala a dál v klidu pokračovala ve výkladu.

Opravdu, řada studií jasně dokazuje, že svět kolem sebe vnímáme mnohem méně a nepřesněji, než si sami připouštíme. Nikdy neregistrujeme všechny detaily, ale jenom ty, které se nám v daném okamžiku zdají důležité. Spoléháme se na vizuální paměť nebo na představivost, často si dokonce vytvoříme falešné vzpomínky, o jejichž reálnosti jsme skálopevně přesvědčeni.

Ve skutečnosti je ale náš obraz světa kolem značně neúplný, přímo iluzorní. Hodnověrnost "očitých svědků", jak dodávají třeba kriminalisté, je proto třeba brát s velkou rezervou. Člověk vidí jen některé důležité skutečnosti, mezery si však postupně doplňuje pomocí představivosti a paměti. Časem pak většinou nedokáže rozlišit informace skutečně viděné od dotvořených.

V případě nečekaných jevů na obloze je situace ještě komplikovanější. Většinou se jedná o tak silný emociální šok, že si člověk není schopen všimnout a zapamatovat si byť jen základní charakteristiky -- jasnost, polohu na obloze a tvar. Navíc jen málokdo se na obloze dobře vyzná, a proto ho překvapí i zcela běžné úkazy.

Název UFO je zkratkou tří anglických slov "Unidentified Flying Object", česky neidentifikovaný létající objekt. Ufo tedy skutečně existuje, s "létajícími talíři" (a jiným nádobím) či přímo s mimozemšťany je ovšem spojováno neprávem. Zpravidla se totiž jedná o různé světelné jevy. Devět z deseti "uf" si proto zaslouží označení UPS (Unidentified Phenomenon in the Sky, neidentikovaný jev na obloze). Jak byste sami zjistili, nejčastěji bývají za ufo považovány tyto jevy:

  • zapadající Venuše či některá z jasných hvězd (především Sírius, zaujme ale i Orionův pás);
  • reflektory a jiné projektory používané na diskotékách (promítají různé obrázky na nízké mraky);
  • letadla a balony (ve velkých výškách mohou být osvětleny Sluncem i za soumraku);
  • světelné jevy vznikající v okolí Slunce a Měsíce (různé kruhy a duhové záře);
  • družice (mohou různě nepravidelně měnit jasnost, bezhlučně se pohybují mezi hvězdami);
  • zplodiny vypuštěné z posledních stupňů nosných raket, ozářené Sluncem;
  • družice zanikající v atmosféře (na rozdíl od meteorů letí pomaleji);
  • velmi jasné meteory (během krátkého okamžiku přeletí oblohou, mohou ozářit krajinu);
  • polární záře;
  • ostatní jevy (například létající mimozemské nádobí).
Drtivá většina všech pozorovaných uf je tedy snadno vysvětlitelná. Člověk ale rád věří v něco tajemné. Proto bude, za vydatné péče televize, časopisů a knih, i nadále věřit v existenci ufonů a létajících talířů.
Jiří Dušek
Zdroj: Vyjde na stránkách rady.astronomy.cz -- elektronické přílohy publikace "Návod na použití vesmíru".
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...