:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

299. vydání (14.12.2000 )

Nebeska trafika - foto S. Kovar Páni! V úterý jsem byl v Praze a odpoledne navštívil v Národním technickém muzeu pozoruhodnou výstavu Štěpána Kováře "Místa astronomické vzdělanosti 1918-1945". Ale nepředbíhejme.
Kdysi jsem četl zajímavý komentář, který popisoval, jak obtížné je točit filmy z doby před několika desítkami roků oproti historickým ságám, jež se odehrávají v mnohem vzdálenější minulosti. Háček je v tom, že zatímco dvě stě, tři sta a více roků staré reálie chráníme v muzeích, po "vzorcích" z běžného života z před padesáti roky "ani pes neštěkne". Přitom si na ně většina z nás nějakým způsobem pamatuje. Stejné je to i v astronomii. Článků ba celých knih o rudolfínské době existuje bezpočet, zato počátky brněnské hvězdárny v padesátých letech, abych tak nějak mluvil za "své družstvo", jsou zahaleny stále houstnoucí mlhou zapomnění. Jednotliví svědci odcházejí na věčnost, o dobové fotografie či snímky se nikdo příliš nestará ... Navíc se na tvrdou realitu nabaluje tloustnoucí krusta nejrůznějších smyšlených legend.
Proto je úžasné, že na výstavě Štěpána Kováře najdete hned dvě desítky nádherných, téměř uměleckých záběrů hvězdáren, které vznikaly v době první republiky -- z ryzí lásky k astronomii, za velkých obětí desítek či dokonce stovek nadšených dobrovolníků. Štěpánovi, jenž byl tak laskavý a celou expozicí mne osobně provedl, se podařilo unikátní dílo. Ba co víc, z fotografií, historek, které doprovází jejich vznik, i vydaného sborníku je zřejmé, že nešlo jenom o "pouhé" portrétování, ale o pokus alespoň částečně zachránit neodvratně miznoucí základy, na kterých stojí současná česká astronomie. Lhostejno zda profesionální či amatérská.
Pokud budete mít cestu kolem, určitě se do technického muzea zajděte povídat. Výstava zde bude do konce ledna, pak se vydá na menší cestu po některých českých hvězdárnách. A pokud vám nevyjde ani to, zkuste si vzpomenout, ve kterém roce byl založen Astronomický ústav v Ondřejově, domov našeho největšího dalekohledu. Pokud nám (správnou) odpověď napíšete do středy 20. prosince 12 hodin (e-mail je tradiční: redakce@ian.cz), máte velkou šanci, že vyhrajete jeden exemplář katalogu výstavy, kterou do soutěže věnoval právě Štěpán Kovář. Děkujeme. Nejen za tuhle milou cenu, ale především za moc hezkou výstavu.

Jiří Dušek

 

Už jste se podívali na Mezinárodní kosmickou stanici? (280 odpovědí)

  • ano, samozřejmě! (26%)
  • ne, zatím mi nepřálo (65%)
  • je mi fuk! (8%)

 

 

Ať žije ISS!

Je pondělí večer a snad na všech hvězdárnách České republiky bez ustání vyzvánějí telefony se stále stejným dotazem: Kde můžeme na obloze spatřit Mezinárodní kosmickou stanici? Rodící se chlouba světové kosmonautiky totiž dostala "nová křídla" a stala se třetím nejjasnějším objektem noční oblohy... Alespoň tak to tvrdily televizní i rozhlasové šoty a v dalších dnech i novinové články. Ovšem jak už to tak bývá, s jejím leskem to ani zdaleka není tak slavné.

 V neděli 3. prosince vystoupili z raketoplánu Endeavour na sedm a půl hodiny astronauti Carlos Noriega a Joe Tanner a dohlédli na instalaci dvou obřích solárních panelů vážících přes sedmnáct tun, které ozdobí Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), neoficiálně, ale o to víc častěji, přezdívanou Alfa.

"Vypadá to dobře. Pokračuj," vybídl Joe Tanner kolegu Marka Garneaua, jenž přímo z raketoplánu dálkově ovládal obří mechanickou paži připevňující panely nad obytný modul Unity ISS. "Jsi přesně ve středu, chlape," zvolal Tanner, jenž pomocí malých kamer na skafandru sledoval v otevřeném kosmu pohyby ramena. Velitel letu Brent Jett potom na dálku otevřel schránky dlouhé čtyři a půl a široké půl metru, v nichž byly panely složeny jako harmoniky.

První se úplně rozvinul již za třináct minut. Při rozvinování druhého panelu, ale mechanismus začal zlobit a nereagoval na příslušné počítačové příkazy. Celá operace byla tedy odložena na 4. prosince, kdy se po dvouhodinovém zápasu konečně podařilo kosmonautům plně rozevřít i druhý panel. Dnes je tedy celkové rozpětí obou solárních článků na Alfě sedmdesát tři metrů!

Raketoplán Endeavour se od základny odpojil 10. prosince a posádka při hodinovém akrobatickém obletu kolem na záběr pořídila celou sérii snímků "nových křídel". Paluba Alfy však nezůstala opuštěná, v těchto chvílích ji obývá americký velitel William Shepherd a dva ruští kosmonauti -- Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov. Další návštěvu dostane ISS až příští měsíc, kdy přiletí raketoplán Atlantis.

Podle posledních zpráv -- díky výměně raketových motorků na letounu Discovery, dokonce první osadníci Alfy zůstanou ve vesmíru o několik týdnů déle. V první polovině března je vystřídá Rus Jurij Usachev, Američané James Voss a Susan Helms.

Vraťme se ale do současnosti. Jakmile dostala Mezinárodní kosmická stanice nová křídla, stala se vlastně po Měsíci a planetě Venuši třetím nejjasnějším objektem na noční obloze. Aby však dosáhla největšího lesku (tedy -2,8 mag), musí být plně osvětlena a zároveň se musí nacházet nejblíže Zemi (367 kilometrů). Mnohem častěji se proto stává, že ISS je hvězdou asi první velikosti (podobný jas má ruská orbitální stanice Mir). Z našich zeměpisných šířek je navíc mnohdy pozorovatelná jen nízko nad obzorem a její přelet trvá kolem dvou minut.

Předpovědí přeletů můžete pro libovolné místo na Zemi najít na často zmiňovaných stránkách heavens-above.com . Přiložená tabulka byla spočítána pro Brno, vzhledem k malosti České republiky však platí v rámci tolerance minut a několika stupňů pro celé území našeho státu. Uveden je okamžik začátku letu (čas, výška ve stupních a azimut; W - západ, E - východ, S - jih, N - sever), maximální dosažená výška a konec letu, kdy zmizí za obzorem či v zemském stínu.

datum mag začátek letu max. výška nad obzorem konec letu
čas výš.  az.  čas výš.  az.  čas výš.  az. 
14. 12. 0.1 17:58:10 10 SW  18:00:49 41 S 18:00:49 41
15. 12. 1.0 16:56:16 10 SW 16:58:46 23 SE 17:00:52 13
15. 12. 1.4 18:31:11 10 SW 18:32:52 29 WS 18:32:52 29 WS
16. 12. -0.4 17:28:41 10 SW  17:31:44 57 SE 17:32:48 34
16. 12. 2.8 19:04:30 10 19:04:48 12 W 19:04:48 12
17. 12. 0.7 16:26:27 10 SW 16:29:11 30 SE 16:32:01 10
17. 12. -0.5 18:01:45 10 18:04:39 68 NW 18:04:39 68 NW 
18. 12. -0.6 16:59:02 10 WS 17:02:09 75 SE 17:04:27 17 ENE
18. 12. 1.6 18:34:58 10 18:36:26 24 WN 18:36:26 24 WN
19. 12. -0.5 17:32:06 10 17:35:11 62 N 17:36:09 37 NE 
19. 12. 3.0 19:08:06 10 WN 19:08:08 10 WN 19:08:08 10 WN
20. 12. -0.7 16:29:13 10 WS 16:32:19 88 NW 16:35:26 10 EN
20. 12. 0.0 18:05:13 10 WN 18:07:49 46 NW 18:07:49 46 NW
21. 12. -0.4 17:02:14 10 17:05:18 56 N 17:07:27 17 EN
21. 12. 1.8 18:38:11 10 WN 18:39:26 22 WN 18:39:26 22 WN
22. 12. -0.4 17:35:13 10 WN 17:38:16 53 N 17:39:03 39 NE 
23. 12. -0.4 16:32:09 10 16:35:12 52 N 16:38:14 10 EN
23. 12. -0.2 18:08:02 10 WN 18:10:38 57 NW 18:10:38 57 NW 

Planeta Venuše, která se nyní představuje večer nad jihozápadním obzorem je proto nesrovnatelně jasnějším a nápadnějším objektem. Ani mezi umělým tělesy nedrží Alfa primát. Zjasnění družic globální telekomunikační sítě Iridium jsou nesrovnatelně nápadnější -- dosahují až mínus osmé velikosti!

Je tedy vidět, že kolem Mezinárodní kosmické stanice na noční obloze se možná rozpoutalo zbytečně mnoho povyku. Je však třeba dodat, že tento povyk zdaleka nebyl samoúčelný. Díky dobře naplánované mediální kampani dnes valná většina lidí hledá na obloze zářící základnu, jejíž solární panely jsou další chloubou americké kosmonautiky. Ať žije ISS!

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle NASA Space-Flight a vlastních dojmů z asi 60 telefonátů
 

Jak umře Mir?

Čas "T0" přijde někdy mezi pondělím 26. a středou 28. února 2001: Při přeletu nad Afrikou se na více než dvanáct minut zapálí motory dopravní lodě Progress. Stanice naposledy přeletí nad ruskými sledovacími stanicemi a v okamžiku, kdy nad východní Asií ztichnou raketové motory, bude už všechno definitivně hotovo.

 Mir se ponoří do zemské atmosféry. Pod neskutečným náporem houstnoucího plynu se nejdříve utrhnou sluneční panely a jemné antény, poté začne rozpad i soustava důmyslně propojených modulů.

Chuchvalec trosek přeletí nad Austrálií, Novým Zélandem i Marquezovy ostrovy a namíří si to do neobydlené části jižního Pacifiku. Zhruba třetina materiálu, který ještě před několika minutami zašlou slávu dávno neexistujícího Sovětského svazu, ohnivý průlet přežije a zasype rozsáhlou oblast o délce až šest tisíc kilometrů a šířce jenom dvě stě kilometrů. Naštěstí mimo jakákoli obydlená místa, daleko od leteckých i námořních tras.

Tak vypadá ideální scénář zániku orbitální základny Mir, o kterém před časem rozhodla ruská vláda. Důvodů k tomuto, zdá se neodvratnému kroku, je hned několik: Za prvé, stanice skutečně není nejmladší, a i když je v docela slušném stavu, příliš veliký zájem o ni není. Dokonce i dlouhou dobu značně agresivní společnost MirCorp, která jí hodlala využít pro řadu komerčních projektů, v úterý oficiálně na další spolupráci rezignovala.

Navíc chybí peníze. Rusko, ale i řada dalších, potenciálních mecenášů, především Američané, nyní sází na novou, špičkově vybavenu Mezinárodní kosmickou stanici. Její stavba přijde na šedesát miliard dolarů a je bezesporu velkou zátěží i pro movité Spojené státy.

No a pak je zde -- pro ruskou vládu -- velký strašák v podobě možné katastrofy, která postihla již dvě tamní pýchy: ponorku Kursk a televizní věž Ostankino. Blamáž z fatální nehody na palubě poruchové stanice by mohla způsobit značné otřesy.

Háček je pouze v tom, že "stažení" podobně velkého tělesa z oběžné dráhy zpět do náruče matičky Země není vůbec jednoduché. Centrální modul stanice krouží ve vesmíru už od 20. února 1986 a za více než patnáct roků se z něho stal rozsáhlý komplex připojených laboratoří, slunečních panelů, antén a řady dalších, dodatečně instalovaných zařízení. Takže nyní váží přes 130 tun! Modelové výpočty přitom ukazují, že zhruba 50 tun trosek průlet atmosférou -- byť bude sebeničivější -- přežije a poměrně velkou rychlostí s sebou plácne až na zemský povrch.

 Asi nikoho proto nepřekvapí, že Rusům v příštích dnech podá elektronickou ruku americké vojenské zpravodajství, které se zabývá globálním sledováním dění na oběžné dráze. Zánik Miru se totiž může snadno proměnit ve skutečnou "ruskou ruletu".

Stanice je sice v dobré kondici, ale na druhou stranu se při rostoucí námaze může stát cokoli. Stačí větší sluneční erupce, vrchní části zemské atmosféry rychle zhoustnou a celý scénář řízeného zániku přijde vniveč. Komplikovaná struktura, jakým základna bezesporu je, se pak vydá k zemi zcela nekontrolována. Ovšem i tak se není čeho obávat. Naše planeta je veliká, navíc ze dvou třetin pokrytá oceány -- takže pravděpodobnost, že by došlo k nějaké velké nehodě, je přijatelně nízká.

Řízený konec Miru začne na sklonku ledna příštího roku, kdy se k němu připojí nepilotovaná dopravní loď Progress M1, jenž sebou doveze nezbytné zásoby paliva, a přidá se tak k již zakotvenému Progressu 243. V následujících dnech a týdnech provedou sérii menších korekcí dráhy, až nakonec nastane příležitost pro ten poslední manévr. A když ne? Pak jsou dny stanice i tak sečteny: Pokud se nebude nic dělat, vydrží na oběžné dráze nejdéle do začátku března.

Jiří Dušek
Zdroj: SpaceViews a další
 

Poznejte vesmír na vlastní oči!

Je neužitečné a může být i škodlivé: přednášet v astronomii studentům o stelární nukleosyntéze, pulsarech a černých dírách, nemají-li ponětí o tom, jak se definuje lokální poledne, půlnoc či severojižní směr, nevědí-li nic o původu ročních období nebo o fázích Měsíce (považujíc jeho neosvětlenou část za zemský stín) a netuší-li, že hvězdy mají svůj denní pohyb. Arnold B. Arons, Cesta k přírodovědné gramotnosti

 Chcete se naučit hledat, popisovat a kreslit objekty vzdáleného vesmíru? Chcete si vyzkoušet pozorování meteorů a proměnných hvězd, Slunce, Měsíce, planet i malých těles sluneční soustavy? Dozvědět se spoustu zajímavých věcí o vesmíru a navíc poznat řadu bezvadných lidí s podobným zájmem? Ano? Pak byste se měli zúčastnit astronomické expedice na Hvězdárně v Úpici určené všem začínajícím i pokročilým pozorovatelům denní i noční oblohy.

Naše akce je jedinečná hned z několika důvodů. Tak především zde pozorujeme všechny typy vesmírných objektů a přitom skoro na každého účastníka připadá jeden dalekohled. Ostatně přístroje svážíme z hvězdáren po celé České republice. Navíc pokud během expedice projevíte opravdový zájem o pozorování, můžete si dalekohled na rok vypůjčit domů. Kromě toho dochází od roku 2001 k zásadní změně skladby odborného programu. Účastníci se rozdělí, předem a nebo po první pozorovací noci, na dvě skupiny "začátečníků" a "pokročilých", s vlastním, velmi rozdílným programem přednášek a kurzů. Počítáme také s ustavením meteorologické a sluneční skupiny a skupiny nadaných amatérů, kteří se pokusí vzhled oblohy zaznamenat na fotografický film a křemíkový čip CCD kamery.

Expedičníci, jak se účastníci nazývají, bydlí ve stanech na pozemku hvězdárny (jejich stavění bývá vždy zdrojem všeobecného veselí) a o jejich žaludky se stará suverénně nejoblíbenější osobnost expedice -- kuchařka paní Samková. Kořením prázdninového života bývají noční, denní, bojové a jiné hry, více či méně dobrovolné koupele v bazénku a řada dalších kratochvílí. Náročný denní program sestává ze zpracování pozorování z uplynulé noci, odpoledních přednášek a experimentů, večery bývají zasvěceny přednáškám předních českých a slovenských astronomů. To nejzajímavější ale přichází až po setmění -- pozorování noční oblohy do tří ráno, často dokonce prodloužené až do východu Slunce. Pokud počasí nepřeje, přijde na řadu náhradní program -- další povídání, diskuze či volná zábava. Obloha se pozoruje v malých skupinách, začátečníkům pomáhají vedoucí, pokročilejší si svůj pozorovací program vytvářejí podle svých zájmů sami. V čele každé skupiny je zkušený pozorovatel.

Již 43. expedice začne v pátek 10. srpna a skončí v neděli 26. srpna 2001. Za cenu kolem 1800,- korun vám poskytneme čtyři jídla denně, ubytování ve stanech či hangáru a základní materiály. Akci spolu s Hvězdárnou v Úpici organizuje i Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně a Amatérská prohlídka oblohy.

Takže pokud chcete strávit čtrnáct prázdninových dní u dalekohledu a s partou skvělých kamarádů, podívejte se na http://expedice.astronomy.cz, napište si o další informace na e-mailovou adresu expedice@hvezdarna.cz nebo pošlete dopis na adresu Leon Miš, Hvězdárna, U lipek 160, 542 32 Úpice (tel. 04 39/93 22 89, fax. 04 39/88 12 89). Dlouho neotálejte, uzávěrka přihlášek je 1. března 2001.

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...