:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

292. vydání (13.11.2000 )

Těšíte se na Leonidy?Při nedávné cestě na oběd jsme s redakčním kolegou Pavlem Gabzdylem řešili obsah IAN. Kupodivu jsme se k tomu dostali velkou oklikou, neboť Pavel jaksi zjistil, že jsem vůbec nečetl jeho článek. Inu začal jsem se vymlouvat a najednou jsem si uvědomil, že vlastně ani moc nemusím. Ono totiž přečíst si jedno vydání IAN je docela dřina. Jiří, který se právě potápí v Rudém moři (a všechny vás pozdravuje), věnuje přípravě každého vydání neskutečné množství energie. Takže každý den píše nějaký článek a v pondělí (čtvrtek) pak zaplní databázi IAN dalšími kilobajty textů, které není v silách člověka přečíst. Tedy pokud nemáte každý den čas alespoň půl hodiny si sednout, uvařit kávu, hodit za hlavu starosti všedního dne a oddávat se snění nad rozmanitými světy, o nichž se na stránkách IAN píše. Přiznám se, že to si mohu dovolit například o Vánocích, nebo po zkouškovém, ale také jen tu a tam. A právě o tom jsem se bavil s Pavlem a jak se ukázalo, on trpí stejným problémem. Články se nám oběma zdají příliš dlouhé. Takže když se do některého začtete, můžete si být jisti, že máte na patnáct minut co dělat. To je samozřejmě dobře, ale osobně se domnívám, že tohle "běžný čtenář" (to je jako z reklamy na neběžný prací prostředek :), od Novin nečeká. Shodli jsme se s Pavlem na tom, že úplně jiné by to bylo, kdyby se do IAN dostávaly zprávy sepsané tak, aby na třech či čtyřech odstavcích přinesly v kocke to, co se za těch pár dnů stalo a články dlouhé, přehledové a pečlivě zpracované se na IAN objevovaly jen jednou do měsíce, jako nová příloha "Magazín IAN" (například), což by byl vlastně časopis připravený nejen ke čtení, ale třeba i k tisku jako PDF nebo jiný formát. Co by to přineslo? Doufáme, že pečlivější sledování novinek a třeba pěkné články do magazínu. Proto se na vás obracíme i s dnešní anketou. Myslíte si, že články v IAN jsou dlouhé a že by bylo dobré je významně zkrátit (a psát vždy k věci), přičemž téma by se podrobně zpracovalo v magazínu? Hlasujte a pomožte nám dělat IAN tak, aby se líbily všem a byly pořád zajímavé a hlavně aktuální.

Rudolf Novák

 

Zdají se vám články v IAN dlouhé? Chtěli byste raději méně častý magazín? (433 odpovědí)

  • Ano jsou dlouhé a nestíhám je číst (27%)
  • Ne, jsou tak akorát (59%)
  • Je mi to jedno, hlavně že nějaké jsou (10%)
  • Mám jiný problém a pošlu vám e-mail (4%)

 

 

Chandra pro třetí tisíciletí

Jiří Grygar mi k e-mailu NASA o velmi zajímavém výsledku pozorování Chandry připsal: "Loni na Festivalu v Brně jsem předpověděl velký objev od družice Chandra, a už je to tady!". Tak se podívejme této novince na zub.

Ona ta tisková zpráva NASA byla ale pěkně pro kočku. Krom toho, že byla opět zabalená do mnoha zbytečných informací, byla v ní také jedna celkem zásadní chyba. A totiž pojmenování záblesku, o kterém je řeč. Možná si řeknete, že co komu záleží na jménu, ale pojmenování GRB v sobě nese informaci o tom, kdy se daný záblesk objevil. A ten zmiňovaný NASA byl úplně jiný, z šestnáctého prosince 1999, možná také zajímavý, ale ne tak, jako ten Valentinský, z čtrnáctého února tohoto roku.

Proto bylo nejlepší sehnat si přímo článek Luigi Pira, který za celým pozorováním stál, a podívat se do článku, který sice nebyl napsaný meliorativním a populární stylem, zato bylo zaručeno, že informace už nikdo jiný nemohl zašumět víc, než samotný autor. Takže o co se vlastně jedná?

Gama záblesky jsou enigmou provázející moderní astronomii i IAN už dlouho. Modely vysvětlující mocné energetické produkce se různí, během let se jich nastřádalo spousta. Poslední dobou se ale vážně uvažuje o dvou možných případech. Za gama záblesky mohou podle teoretiků buď splynuvší degenerované hvězdy (dvě černé díry nebo neutronové hvězdy v těsné dvojhvězdě), nebo exploze velmi hmotného objektu. Druhá varianta, předpokládající hypernovu jako progenitora (předchůdce) exploze přinášející pozorovaný dosvit GRB (gamma ray burst afterglow), se zdá být nyní přijatelnější.

K takovému závěru ale potřebují astronomové něco víc než optická pozorování nebo dokonce jen tušení, moderní astronomie se bez přesných pozorování detailů ve spektrech neobjede, proto ani tentokráte nemohla být přínosnějším zdrojem informací jiná disciplína, než právě spektroskopie. Přestože rentgenovská, byla to právě spektra pořízená Pirem na družici Chandra, která ukázala emise, způsobené pravděpodobně interakcí energetických fotonů uvolněných při explozi hroutící se hypernovy s okolohvězdným materiálem. Model degenerovaných hvězd totiž takové prostředí nepředpokládá. Podle něj by měly být podobné objekty v prostředí relativně prázdném. Kolem hmotné hvězdy ale naopak předpokládáme zanesený prostor nejen náhlými rozmary aktivní stálice, ale také hvězdným větrem, který mohutné hvězdy notně ohlodává.

Spektrální čáry železa ve spektru GRB 000214 tedy mohou mimo jiné znamenat fakt, že objekt o velké hmotnosti prošel krátce před zhroucením do černé díry mohutnou explozí, kterou jsme na Zemi pozorovali jako jasný gama záblesk. Bohužel ale ani tentokrát nemáme úplně jasno. V tom, že Chandra objeví zajímavý objekt, se ale doktor Grygar nemýlil. Nechejme se překvapit, zda to bude její největší přínos moderní astrofyzice nebo nikoli.

Rudolf Novák
 

Malá ZOO a zvídavý průzkumník

Aby dnes nebylo rentgenové družice Chandra dost, podívejme se ještě v kostce na několik dalších novinek přicházejících na Zemi z oběžné dráhy.

1. Energetické výtrysky látky
Díky dobrému rozlišení Chandry se mohli astronomové podívat do těsného okolí těžké černé díry sedící v jádře aktivní galaxie 3C-273. Tato stará známá byla jedna z prvních kvazi-stelárních (odtud pojmenování quasar) galaxií objevených v šedesátých letech jako velmi energetický zdroj, který se ale nachází velmi (ale opravdu ) velmi daleko od Slunce. Dnes už si jsou astronomové jisti tím, že v centru takového objektu "sedí" velmi hmotná (říká se také supermasivní) černá díra obklopená velkým akrečním diskem. Z něj se látka dostává k černé díře a pokud není pohlcena, může se urychlit do tzv. jetů (výtrysků) látky. Ty jsou pak vidět také v optickém oboru jako laloky hmoty symetricky položené k jádru. O jejich existenci se můžete sami (relativně) snadno přesvědčit na některých snímcích galaxie M 87 v souhvězdí Panny pořízených amatérskou CCD kamerou. Astronomové ale nemají úplně jasno v tom, jak se přesně chová látka mezi dírou a pozorovanými výtrysky. Do těchto míst se právě podívala Chandra, a ukázala, že právě zde se vypuzená látka brzdí a uvolňuje se přitom velké množství energie. Na přiloženém obrázku se můžete podívat, jak to v těchto místech vypadá.

2. Okolí galaxie Cygnus A
Podobně, jako v předchozím odstavci, i tato zpráva se týká aktivní galaxie. Tentokrát nám ale půjde o látku odhozenou od jádra galaxie mnohem dál. Na obrázku se můžete podívat na rozložení horkého plynu ovlivněného tryskající látkou do jetů (výtrysků) tak, jak jej nasnímala právě Chandra. Prostředí, které ovládá magnetické pole jetů, hustota materiálu brzdícího přicházející látku a obrovské vzdálenosti: to jsou činitelé způsobující rozmanité efekty a jevy, jež pozorujeme nejen v rentgenové nebo optické, ale i rádiové části spektra. Jinak řečeno, mechanismy uvolňující záření jsou velmi různorodé a proto se projevují na mnoha vlnových délkách. Nová pozorování Chandry nám ukazují, jakým způsobem se materiál po vyvržení pohybuje.

3. Sirius B
Least but not last, či v neposlední řadě: Jeden z prvních bílých trpaslíků, Sirius B, nebo také Štěně, chcete-li. Hvězda, jejíž hustota je nesmírná, poloměr malý. Krabička od sirek plná materiálu degenerovaného bílého trpaslíka váží víc než obrovské mrakodrapy - asi nejznámější příměr používaný pro znázornění něčeho, o čem si můžeme na zemi nechat jenom zdát. Díky své hmotnosti byl Sirius B objeven tak, že prostorová dráha jeho souputníka, známé jasné hvězdy zimního nočního nebe, vůbec nejjasnější stálice, kterou můžeme ze Země pozorovat, byla modulována vlnovkou způsobenou oběhem obou hvězd kolem společného těžiště. Sirius B byl opticky objeven při testech největšího čočkového metrového dalekohledu vlastně náhodou. V těch největších dalekohledech lidových hvězdáren si můžete souputníka Psí hvězdy (označení Siria, protože je nejjasnější stálicí souhvězdí Velkého psa) prohlédnout jen během relativně krátké doby, kdy se od jasnější společnice během své více než padesátileté periody oběhu vzdálí natolik, že je i jejich úhlová vzdálenost dostatečně velká pro amatérské přístroje.

Zcela jiná situace ale nastane, podíváte-li se na dvojhvězdu rentgenovým okem. Asi sami tušíte malý chyták, když se vás zeptám, která z hvězd na přiloženém obrázku je Sirius B. Uhodnete to? Předpokládám, že ano, pokud vám prozradím, že malý a hustý trpaslík je také nesmírně horký. Díky tomu je maximum vyzařované energie jinde než ve viditelné části spektra . Pokud bychom mohli měnit citlivost našich očí plynule z viditelné do energetické rentgenové oblasti, asi bychom se nestačili divit. Krom toho, že viditelný vesmír by se začal radikálně měnit, soustava Sirius A+B by byla velmi ukázková. Zatímco jasný Sirius A bude postupně slábnout, menší, ale teplejší Sirius B bude naopak stále výraznější. (Zajímavým úkolem pro učebnice astronomie by jistě bylo určit vlnovou délku, na které by byly hvězdy stejně jasné, co říkáte páni učitelé?) Vesmír v podání Chandry vypadá v okolí obou "Síriů" tak, jak ukazuje obrázek. Je to velmi roztomilá ukázka toho, jak rozmanitý je prostor kolem nás. Co dodat, příroda se řídí mnoha zákony, které si můžete představit lépe či hůře, tu a tam ale můžeme na vlastní oči spatřit to, o čem si v knihách jen čteme. Podívejte se tedy na Siria večer okem, pak na stránce IAN tak jak jej vidí Chandra a až se budete učit o Planckově zákoně záření absolutně černého tělesa, vzpomeňte si na tento článek.

Rudolf Novák
Zdroj: Chandra@NASA
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...