:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

290. vydání (6.11.2000 )

Uplynulý víkend byl mírně hektický. Zatímco jsem se pokoušel přinutit své PC korektně nainstalovat a nakonfigurovat nový Redhat 7 (který mohu velmi doporučit) a věnoval jsem se více méně "offline" zábavě s velmi nadějnou náhradnou Woknouz, staly se dvě zásadní události. První z nich byl objev blízkozemního asteroidu, o kterém píse Jana Tichá z Kletě a druhou pak zpráva o pozorování spektrálních čar železa ve světle optického protějsku gama záblesku GRB991216. Zatímco druhá zpráva se stane hlavní novinkou čtvrtečního vydání, k blízkozemnímu projektilu už se asi nedostaneme. Nechci prozrazovat obsah příspěvku kolegyně Tiché, ale nemohu si odpustit malou poznámku. Astronomové by asi měli být skutečně velmi opatrní, vypustí-li do světa zprávu, že lidem hrozí nějaké nebezpečí. Dokonce tak opatrní, aby se náhodou nedostali do rozporu se zákonem, protože síření poplašných zpráv je pravděpodobně trestný čin (Opraví mě někdo?). Vzhledem ke stále se zlepsující technice také zákonitě narůstá počet těles, která jsou pravděpodobně potenciálními křížiči dráhy Země a je proto nezbytně nutné, aby se patřičná komise Mezinárodní astronomické unie dvakrát zamyslela, než zprávu vypustí. Domnívám se totiž, že klasická média znají pouze extrémy. Buď se s námi planetka / kometa srazí a nebo je to jedno a nemá cenu o tom vůbec informovat. To, že je ve zprávě informace udávající odhad pravděpodobnosti nebo nejistotu v určení dráhy to novináře nezajímá. Není se čemu divit, nerozumí tomu a proto chtějí slyset jasné ano či ne. A pokud to tak nejde, nevěnují problému pozornost. Mám osobně poněkud hrůzu z toho, že některý tým by třeba i úmyslně napsal tiskovou zprávu tak, aby po ní média sáhla, protože pokud se o nás mluví a píše, znamená to, že máme sanci dostat více peněz. Z tohoto pohledu je takové počínání velmi pochopitelné. Vždyť díky tomu, že na sledování potenciálních projektilů nemáme dostatek dalekohledů, jsme také patřičně bezbranní a pravděpodobně se o srážce dozvíme jen několik okamžiků před dopadem, ale na druhou stranu je informace o možném impaktu velmi zásadní. Zcela radikálně by se změnilo nahlížení na svět a pravděpodobně i systém ve fungování společnosti. O víkendu jsem na chvíli zažil hrozně zajímavý pocit. Dříve, než mi do mailboxu dorazila zpráva o zpřesnění dráhy tělesa, jsem se pomalu smiřoval s myslenkou, že nás možná podobné "blízké setkání" skutečně čeká a i když jsem nebyl přesvědčen o definitivnosti, uvědomil jsem si, že je klidně možné, že v roce 2030 smete z povrchu zemského nějaké místo obydlené lidmi kus kosmické skály, putující prostorem. Upřímně doufám, že podobnými myslenkami se už v životě nebudu muset vážně zabývat, protože jsem si najednou připadal hrozně bezmocný a odkázaný na náhodu. Přeji vám k dnesním zprávám mnohem příjemnějsí pocity.

Rudolf Novák

 

Myslíte si, že je potřeba financovat hledání blízkozemních objektů? (321 odpovědí)

  • Rozhodně ano! (58%)
  • Ne, proč? (9%)
  • Ano, ale ne na úkor jiných projektů. (22%)
  • Je mi to jedno. Ať to na nás spadne (11%)

 

 

Pochybné těleso potenciální katastrofou nebo kosmickým smetím ?

Během víkendu bylo vyhlášeno a zase odvoláno jedno kosmické nebezpečí.

Kresba archiv IAN V pátek 3.listopadu vydala Mezinárodní astronomická unie tiskovou zprávu, oznamující vzdálenou možnost srážky asteroidu 2000 SG344 se Zemí v roce 2030. Přesný datum připadal na 21.září 2030 s pravděpodobností 1:500. První výpočet pocházel z italské Pisy (A. Milani), ověřovali jej další astronomové, převážně ze skupiny dynamiky sluneční soustavy v NASA/JPL. Zpráva zmiňovala nejasnosti v určení velikosti tělesa. Zatímco nejvyšší odhady dosahovaly 30 až 70 metrů, tj. tělesa "tunguzských" rozměrů které může zničit několik tisíc kilometrů čtverečních pusté tajgy nebo velké město rozměru třeba Washingtonu nebo Moskvy, nejmenší odhady uvažovaly o 15 metrech čili o tělese které by shořelo v atmosféře a nepředstavovalo žádné nebezpečí. Nediskutovalo se zde o složení tělesa, ale přímo o nejasnostech jeho původu, některé výpočty totiž nevyloučily, že nejde o planetku typu Aten, ale že se může jednat o pozůstatek (první stupeň) jedné z nosných raket projektu Apollo ze začátku 70 let.

Následující den nastalo to, co mnozí očekávali. Mezinárodní centrála pro sledování planetek oznámila nalezení snímků v archivu Catalina Sky Survey z roku 1999, z nichž C. Hergenrother změřil další přesné polohy tělesa.. Tato dodatečně získaná data vyloučila možnost srážky v roce 2030, při nejtěsnějším přiblížení bude totiž těleso 11krát dál od Země než Měsíc. Na nových výpočtech se shodli jak pracovníci NASA/JPL tak astronomové z University v italské Pise.

rychle se pohybujici planetka na snimku z Ondrejova. (C) Petr Pravec a kol Těleso 2000 SG344 provázela od začátku řada poněkud zvláštních událostí. Objevili je astronomové D. Tholen a R.J. Whiteley s použitím 3,6-m CFH teleskopu na Havajských ostrovech, známí producenti velmi slabých blízkozemních objektů, 29.září 2000. Pozorovali jej 4 dny a teprve po více než dvou týdnech oznámili objev mezinárodní centrále pro sledování planetek. Jiné týmy oznamují své nové potenciálně zajímavé objevy třeba i jen hodinu po získání pozorování. Tak už se pro velmi slabé těleso nepodařilo zajistit další pozorování. Po zveřejnění objevových pozorování zjistil odborník zabývající se výpočty drah ve zmíněném Minor Planet Center Gareth Williams,, že dané těleso více než rok předtím zaznamenal v jedné noci projekt LINEAR, zaměřený také na hledání blízkozemních asteroidů. Přes zveřejnění jeho objevu tehdy nikdo další těleso v květnu 1999 nezaznamenal. Teprve dráha složená z pozorování v jedné noci 1999 a čtyř nocí 2000 vedla k výpočtu oné potenciální srážky, o den později eliminované započtením dalších pozorování. Těleso 2000 SG344 je sice dále teoreticky pozorovatelné, ovšem nyní by mělo by dosahovat pouhé 24.magnitudy. To už je sousto pro několikametrový dalekohled. Asi bychom to mohli brát jako bajku se závěrečným poučením o tom, jak funguje věda a jak jeden tým může potvrdit nebo vyvrátit výsledky druhých. Můžeme to brát i jako upozornění, že jednou věcí je objevit novou planetku a druhou získat dostatek přesných pozic pro výpočet spolehlivé dráhy, získat dostatek dalších údajů pro určení rozměrů tělesa atd. Mnozí experti v oboru blízkozemních objektů tento případ chápou i jako upozornění na nutnost dokonalejší komunikace mezi astronomy, komunikace nikoliv ve smyslu technickém, ale komunikace ve smyslu mezilidském. Někteří zřejmě touží po vydávání tiskových prohlášení, jiní je chtějí vydávat, až když jsou si velmi hluboce jisti co říkají. 2000 SG344 "story" ukazuje i na potřebu archivování dat, přístupu planetkové komunity na velké "astrofyzikální" teleskopy atd.

Jako osobu angažovanou roky v ověřování objevů a následné astrometrii blízkozemních objektů mne na katastrofických filmech typu Drtivého dopadu, Asteroidu či Armagedonu vždy fascinovalo, že na objev tělesa a zjištění, že to je ten pravý kosmický projektil, padnou první tři minuty filmu a pak už nastoupí hrdinní Bruceové Willisové. Jak vidno, je to poněkud jinak. Zjištění, že nějaké těleso hrozí srážkou se Zemí není vůbec jednoduché. Jen ti poněkud nehrdinští zjišťovatelé sedí nefotogenicky u svých počítačů.

Možná, že než vyjde tenhle příspěvek v IAN, budeme už o 2000 SG344 vědet víc. Třeba i to, zda jde o pozůstatek programu Apollo čili vlastně o "kosmické smetí".

Jana Tichá
 

Nová česká kometa se jmenuje Tichý

Naše astronomie se po téměř deseti letech opět zapsala do celosvětové statistiky kometárních objevů zásluhou jihočeské Observatoře Kleť. Nová kometa byla objevena v rámci dlouhodobého výzkumného programu Hvězdárny Kleť, zaměřeného na výzkum planetek a komet včetně tzv. blízkozemních asteroidů.

Snimek komety z Kleti Kometu objevil Miloě Tichý, astronom z Observatoře na Kleti 23. října 2000 při kontrole snímků pořízených pro upřesnění drah vybraných planetek. Na jejím pozorování se podíleli i další dva členové výzkumného týmu Jana Tichá a Michal Kočer. Výpočty dráhy komety z Kleti a následně z centrály Mezinárodní astronomické unie na Harvardské observatoři v USA ukazují, že kometa oběhne kolem Slunce po velmi výstředné dráze jednou za 7,32 roku. Patří do Jupiterovy rodiny komet, v přísluní se přibližuje k dráze Marsu, v odsluní za dráhu Jupiteru. Kometa dostala oficiální označení P/2000 U6 a po svém objeviteli jméno Tichý.

Je to první kometa objevená v nynější České republice a první kometa objevená u nás s pomocí moderní elektroniky - tzv. CCD detektoru. Jedná se o slabou kometu pozorovatelnou jen velkými profesionálními přístroji. Posledním předchozím objevem u nás byla před téměř deseti lety, na jaře 1991, kometa Mrkos, objevená taktéž na Kleti ještě s použitím klasické fotografické techniky.

Vzhledem k tomu, že mezi objevy komet v posledních letech jednoznačně převažují objevy amerického projektu LINEAR a družice SOHO, lze nový objev považovat za další výrazný úspěch české astronomie v mezinárodním měřítku.

P.S. Redakce Instantních astronomických novin srdečně blahopřeje celému kleťskému týmu nejen k tomuto objevu, ale také k mnoha dalším, kterých se určitě dočkáme.

Jana Tichá
Zdroj: Kleť
 

Máte rádi staré hvězdárny?

Astronomii netvoří jen žhavá současnost, a zářné vyhlídky, astronomie má i svou historii. Nejnovějším počinem v připomenutí historie české astronomie je projekt Štěpána Ivana Kováře "Místa astronomické vzdělanosti 1918-1945".

V sobotu 4.listopadu 2000 byla v Národním technickém muzeu v Praze na Letné zahájena stejnojmenná výstava a zároveň pokřtěna publikace. Na vernisáži bylo narváno, Jiří Grygar bravurně vyklenul oblouk od historických počátku k dnešku, pár slov pronesl Luboš Perek, a autor výstavy přiblížil svou práci umanutého badatele i fotografa, šplhajícího po půdách a vykazovaného ze zahrad.

Zmíněný projekt představuje 18 českých a moravských hvězdáren a hvězdárniček, na nichž působili jak profesionální tak amatérští astronomové v éře první republiky. Jsou mezi nimi jak místa známá a dodnes fungující (Petřín, Ondřejov, České Budějovice) tak místa odkud astronomická múza dávno či nedávno odlétla (několik soukromých pozorovatelen v Praze, bývalé sídlo Astronomického ústavu UK ve Švédské ulici na Smíchově). Srovnává původní stav na historických fotografiích s dnešní podobou a připomíná nejen budovy, ale i lidi a jejich fascinující a spletité osudy, třeba prostřednictvím "nebeské trafiky" Karla Nováka v Praze ve Zborovské ulici, či Bečvářovy hvězdárny v Brandýse nad Labem.

Zajímavé na tom je, že přesto (a nebo právě proto) že Štěpán Ivan Kovář je určitě více nadšenec, než profesionální historik astronomie, jeho sonda do mizejících dějin české astronomie je podivuhodně obsažná. Lze mu za ni jen poděkovat.

V NTM je otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin, tak se jděte podívat. Pokud nejste z Prahy, je šance že výstava se časem objeví i v dalších městech.

Jana Tichá
 

Pekelná dílna na Ió

Sonda Galileo odhalila na měsíci Ió nové skutečnosti, vypovídající o velmi vysoké teplotě jeho láv a zajímavých látkách, které se rozprostírají kolem jeho ohnivých fontán.

Jupiterův měsíc Ió, který patří mezi nejzajímavější tělesa naší sluneční soustavy, se podle posledních výzkumů sondy Galileo tváří jako tajuplný vroucí kotel zlého a zachmuřeného černokněžníka. Zatímco teplota bazaltových láv na naší planetě dosahuje nejvýše 1 200 stupňů, láva uvnitř vulkánu Pelé na Ió, pojmenovaného podle Polynéského boha ohně, dosahuje teplot kolem 1 500 stupňů Celsia. Podobně horké lávy byly i na Zemi, avšak před miliardou let.

Před třemi těsnými průlety kolem jupiterova měsíce, které sonda absolvovala koncem roku 1999 a počátkem roku leto?ního, se vědělo jen o dvou velkých aktivních sopkách, které mají lávu s tak vysokou teplotou. Při těsnějším setkání Galilea s běsnícím povrchem Ió se však přižlo i na rozměrově menší oblasti s vysokou teplotou, než jaké mohly být detekovány z velkých vzdáleností.

obrazek c. 1

Sopky na družici Ió jsou naprosto odlišné od všech ostatních vulkánů ve sluneční soustavě. Mají strmé okraje a ostré tvary, což prozrazuje jejich souvislost s trhlinami v kúře Ió. V mnohých případech tryská láva právě z těchto zářezů. Planetologové dosud neví, zda-li jsou tyto aktivní vulkány komorami magmatu, nebo trhlinami vzniklými pohyby v jeho kůře a láva z nich tryská jen dodatečně. obrazek c. 2Malý neaktivní v vulkán v Chaac Region má velmi světlé dno pokryté oxidem siřičitým. Skutečnost, že rozložení této světlé "přikrývky" je omezeno okrajem kaldery naznačuje, že může být tvořeno původní roztavenou vrstvou. Protože se hustota atmosféry Ió blíží vakuu, měla by se tavenina rychle vypařit. "Naše výpočty ale ukazují, že dostatečně velké množství taveniny může být uvnitř kaldery chráněno vrstvami zmrzlého oxidu siřičitého" tvrdí Dr. Bill Smythe, vědecký pracovník JPL.

Pomocí infračervených detektorů Galilea se dají rovněž odhadnout vlastnosti látek ve vybraných končinách pekelného světa měsíce Ió. Odraženým a absorbovaným světlem se prozradí oblasti s látkami, jejichž charakter je pro příslušnou oblast netypický. "Je možné, že to mohou být minerály obohacené železem, stejně jako pyrit obsažený v křemičitých lávách. Jestli je to pravda, můžeme předpokládat shluky neznámých látek v těch oblastech, kde jsou deposity čerstvé lávy", tvrdí Dr. Robert Carlson, výzkumník z vědeckého týmu zabývajícího se výsledky ze spektrometru na Galileu. Pozorování s vyšším prostorovým rozlišením ale ukázalo, že opak je pravdou: v tmavých vulkanických oblastech jsou shluky slabší. Znamená to, že až už tyto podivné oblasti s neznámými sloučeninami obsahují cokoliv, pravděpodobně nepocházejí z lávy na povrchu, nýbrž z vyvrženin vulkanických chocholů v jejich blízkosti.

Dřívější odhady celkového tepelného výkonu Ió se přičítaly aktivním vulkánům a jiným horkým lokálním oblastem. Pečlivé rozbory nových dat Dr. Dennise Matsona a jeho čtyřčlenného týmu ale nyní hovoří ve prospěch celkově vyššího limitu tepelného výkonu Ió. Jejich výsledek (kolem 13,5 wattů na metr čtvereční) je zhruba pětkrát větší, než produkují Yellowstonské horké prameny ve Wyomingu, tvrdí Matson. Výdej tepla přitom v sobě nezahrnuje energii absorbovanou zářením ze Slunce. Nedávná měření teplot na noční, Sluncem neosvětlené straně Ió se pohybují kolem 90 až 95 K, což s vyšším odhadem celkového tepelného výkonu Ió dobře souhlasí. Měření navíc příliš nekorespondují s polohou na povrchu nebo dobou noci, což vede k závěru, že teplo skutečně pochází z měsíce samotného, nikoliv ze Slunce.

obrazek c. 1

Měsíc Ió má tuhé železné jádro, obklopené kamenným pláštěm stejně jako Země. Naše rodná planeta je však deformována slapovými silami Měsíce jen velmi málo, což se projevuje především přílivy a odlivy rozsáhlých vodních mas. Jupiter ale natahuje kůru Ió docela drasticky v permanentní ovál, související s jeho rotací a slapovým působením Jupitera. Tento jupiterův měsíc navíc nemá dlouhodobou tuhost, která by mocným slapovým silám obří planety vzpírala. V květnu 1999 zjišťovala Galileo gravitační zrychlení na pólech. Z jeho rozdílu na pólech a rovníku lze totiž zjistit vnitřní strukturu Ió. Vztah mezi polární a rovníkovou přitažlivostí nakonec prozradil existenci velkého kovového jádra s převažujícím železem. Jistě víte, že u naší Země kovové jádro produkuje magnetické pole. Jestli je tomu tak i u Ió zatím nevíme. To však zdaleka není jediná otázka týkající se měsíce Ió, na kterou ještě neznáme odpověď.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: NASA/JPL
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...