:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

287. vydání (23.10.2000 )

 Když byl minulý týden při čištění mrazáku jeden z členů naší redakce atakován ledovou střepinou přímo do oka a několik dnů po té chodil s flastrem na oku, zdaleka jsem ještě netušil, že to nebude poslední zkušenost, která mě opět utvrdí v tom, jak jsou pro nás oči důležité. V sobotu totiž má dívka přivedla k nám na hvězdárnu kamaráda, který je už od narození slepý. Zprvu jsem si řekl, že člověk, který nevidí, přece nemůže z návštěvy hvězdárny či dokonce planetária nic mít. Když si však ohmatal naše dalekohledy, bustu Mikuláše Koperníka, plastickou mapu Měsíce (tu jsem shodou okolností našel v knihovně pod stohem atlasů) a vyslechl několik zvukových ukázek pulsarů či polárních září, tvrdil, že se mu na hvězdárně opravdu hodně líbilo. Sám si ale nedokážu představit, jaké by to asi bylo žít ve světě naprosté temnoty. Většinou totiž bereme náš zrak jako samozřejmost a zdá se mi, že příliš často zapomínáme na ty, kteří s tímto handicapem žijí mezi námi. Přemýšlejme proto o tom, jak můžeme těmto lidem pomoci jejich temný svět obarvit. Vždyť i oni chtějí poznávat vesmír okolo nás a ne každý má to štěstí vidět krásy oblohy na vlastní oči.

Pavel Gabzdyl

 

Připadá vám likvidace Miru rozumná? (501 odpovědí)

  • ano, do propadliště dějin s ním (41%)
  • ne, ještě tu mohl pár roků být (38%)
  • je mi to úplně jedno (21%)

 

 

Mir: Game over

"Počítáme s tím, že stanici Mir navedeme koncem února nad oceán," prohlásil v pondělí místopředseda ruské vlády Ilja Klebanov. Zdá se, že dny poslední pýchy sovětské kosmonautiky jsou sečteny. Tohle oficiální rozhodnutí, které bude snad brzo následovat, se přitom s největší pravděpodobností totiž zvrátit nepodaří.

 Ano, už je to zřejmě definitivní. Orbitální základna, výstavní síň již neexistujícího Sovětského svazu, vezme jenom několik dní po svých patnáctých narozeninách za své. Osud stárnoucího Miru ovlivnil nejen věčný nedostatek financí a technické problémy, ale také změna priorit -- Rusko dává přednost spolehlivější a modernější Mezinárodní kosmické stanici.

Definitivní scénář letu stanice do výhně zemské atmosféry sice není stále ještě vykreslen, nicméně základní okamžiky jsou už zřejmě. Prvním krokem bude přílet dopravní lodě Progress (samozřejmě bez posádky), která se koncem února připojí ke stotřicetitunovému Miru. Právě ona zajistí řídícím střediskem do poslední chvíle kontrolovaný zánik. Několik zážehů Progressu poté postupně sníží dráhu základny až na osmdesát kilometrů. Díky poslednímu "šťouchanci" nakonec shoří nad Tichým oceánem. Je zcela bez diskuze, že větší část průlet atmosférou přežije, a dopadne na vodní hladinu.

Jiná destrukce zřejmě není ani možná. Představa, že by se Mir ještě na oběžné dráze rozpojil na několik menších částí, byla shozena pod stůl: "Více částí, znamená i více trosek," komentoval Viktor Blagov, zástupce ředitele Ruského střediska kosmických letů. Přitažená za vlasy byla i fantastická myšlenka, že by stanici výbuchem zničila ze země vypálená raketa. V takovém případě by vzniklo ještě více trosek.

Možná se ptáte, proč stanici nezachrání známá soukromá společnost MirCorp, která několikrát prohlásila, že disponuje potřebnou stovkou milionů dolarů k udržení Miru na oběžné dráze po celý následující rok. Dokonce už padlo několik jmen prvních kosmických turistů a také prohlášení mediální společnosti NMBC, která právě zde chtěla natáčet další TV show projektu Survivor. "Prohlášení MirCorp jsou pouze -- prohlášení," komentoval situaci mluvčí Ruské kosmické agentury Sergej Gorbunov. "Ale kde jsou peníze? Nemůžeme čekat tak dlouho, až nám Mir spadne na hlavu."

"Poslední let lodi Progress bude financovat stát, který chce dostát svým závazků," pokračoval. Rusko se už dříve rozhodlo veškerý svůj rozpočet vyčleněný na kosmonautiku věnovat Mezinárodní kosmické stanici a Mir udržovat jenom na základě dotací soukromých organizací. "K tomuto kroku byl stát donucen pouze proto, aby zabránil možné nehodě."

Jiří Dušek
Zdroj: Space.Com a další
 

Leonidy v roce 2000

Podle mnohých předpovědí nemá být letošní návrat meteorického roje Leonid zdaleka tak impozantní jako loni, navíc do hry vstoupí Měsíc, který provede v době maxima něco přímo ostudného!

 Těm, kteří měli loni nad hlavami čistou bezoblačnou oblohu, se meteorický roj Leonid předvedl opravdu impozantně. Země prošla částí proudu prachových částic přesně v době, kterou předpověděli Australan Robert McNaught a Brit David Asher. Jediné, co podcenili, byla zenitová hodinová frekvence (ZHR Zenith Hour Rate): odhadovali ji na pouhých 500 meteorů, byla však několikanásobně větší. (Zenitová hodinová frekvence udává počet spatřených meteorů na úplně tmavé obloze v případě, kdy by se radiant roje nacházel přesně v zenitu. Skutečné množství zahlédnutých padajících hvězd je tudíž menší.)

Mnoho pozorovatelů z Evropy zaznamenalo 18. listopadu 1999 krátce po druhé hodině ranní světového času ZHR až kolem sedmi stovek. V Turecku a na Kypru to bylo dokonce 4000 meteorů za hodinu! Ostrý nárůst a rychlý pokles přitom zabránil sledovat leonidovou přeháňku i na jiných místech naší planety. Američané se například dočkali "jen" čtyřiceti až padesáti meteorů za hodinu.

Proud částic z komety Tempel-Tuttle, který vytváří meteorický roj Leonid, nás pochopitelně zastihne i letos. Aktivita roje, který je proslaven mnoha silnými meteorickými dešti, silně závisí na průchodu mateřské komety perihéliem. Ta si to kolem Slunce prosviští jednou za třicet tři let a zhruba ve stejných intervalech se opakují i ona nezapomenutelná divadla, která i dnes dokáží naprosto uchvátit pozemského pozorovatele. Ani se nechce věřit, že vše mají na svědomí drobné částečky, proti kterým jsou i kuličky na cvrnkání skutečnými obry. Rychlost, kterými v případě Leonid vstupují do zemské atmosféry je však úžasná -- 72 kilometrů za sekundu. Jaká ale bude hustota částeček při jednotlivých návratech, můžeme určit jen velmi stěží -- převážně z historických záznamů, při jejichž čtení nám běhá mráz po zádech.

Modrou čarou je vyznačena trajektorie Země. Kaštanově hnědé elipsy odpovídají proudům prachových částic, které jádro komety Tempel-Tuttle opustily při různých minulých návratech (letopočet je uveden). Pokud Země projde jedním z nich, lze očekávat zvýšenou aktivitu Leonid, dokonce i déšť. (Vzhledem k tomu, že se tyto proudy s časem rozplývají, nejdůležitější jsou ty nejmladší.) Diagram ukazuje, že letos projde naše planeta nedaleko částic uvolněných v letech 1932, 1733 a 1866. V příštím roce si to pak prosviští přímo skrz proudy z roku 1767, 1699 a 1866. (Autor Dr. David Asher).

Podle předpovědí stejných autorů, kteří se loni trefili téměř do černého, má být hodinová frekvence meteorů podstatně nižší než loni. David Asher z Armagh Observatory se domnívá, že by letos měla dosáhnout zhruba jedné stovky meteorů za hodinu, což je blízko frekvence známého letního roje Perseid. Existují však i názory, že při letošním návratu může být frekvence podstatně vyšší -- až 700 meteorů.

Všichni se však shodují na tom, že Leonidy roku 2000 budou jen nesmělou předehrou k meteorických dešťům, které mají nastat v roce 2001 a 2002, kdy se očekává až 10 000 meteorů za hodinu. Bohužel ke shlédnutí této pořádné sprchy, musíme nejspíš vydat někam k západnímu pobřeží Spojených států, nebo ještě lépe na Havajské ostrovy (i když kdo ví, která část planety bude vylosována, zkušenosti z loňských let nedůvěru jenom potvrzují).

Největší spršky (ZHR asi 700 met./h) bychom se letos v Evropě měli podle Esko Lyytinena dočkat 18. listopadu ve 04:40 středoevropského (v té době již "zimního") času, kdy nás zastihne proud uvolněný při průletu komety Tempel-Tuttle při průletu kolem Země v roce 1733. Pozorovatelé z východu Spojených států a Kanady by pak měli mít příležitost již 17. listopadu v 7:50 světového času, kdy je potká proud z roku 1932 (ZHR asi 220) a také o den později, kdy naše planeta projde proudem z roku 1866 (ZHR asi 700).

Nemilou úlohu však při letošním návratu Leonid sehraje Měsíc v poslední čtvrti. Ten se totiž bude v době maxima nacházet velmi blízko radiantu -- místa na obloze odkud Leonidy vylétají. Velkou část slabších meteorů tedy svým svitem přezáří Měsíc. Každý pozorovatel ale bude alespoň vědět, kde se radiant nachází...

V každém případě bychom si neměli letošní Leonidy nechat ujít. Předpovědi jsou sice stále více přesnější, ale pořád velmi nejisté a vůbec není vyloučeno, že se můžeme dočkat neočekávané větší spršky v podobě meteorického deště, která naplní naše kamery množstvím "čárek" a naši mysl nezapomenutelným zážitkem.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: NASA News a Meta Research Bulletin 00/09/15
 

Zlaté století astronomie - díl druhý

Z nepřeberného pokladu nových pozorování i odvážných teorií, které jsou součástí historie astronomie 20. století, jsme vybrali jen něco málo. Nabízíme vám nejen popis strhujících výsledku soudobé astronomie, ale i vylíčení cest a okolností, jež k epochálním objevům vedly. Tímto ohlédnutím zpět chceme také vzdát hold všem slavným i zcela bezejmenným ženám a mužům, kteří se o dnešní znalosti lidstva o vesmíru zasloužili.

 Rádio Instantních astronomických novin si vám dovoluje nabídnout záznam druhé přednášky Zdeňka Pokorného "Zlaté století astronomie", proslovené sedmnáctého října na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Témata jsou jednoznačná: Horký začátek, Na scénu přicházejí kvasary, Objev na Nobelovu cenu.

 

O sobotním dění nad Třešňovou ulicí - díl třetí

Příběh bolidu z šestého května tohoto roku, který vzbudil zájem nejen profesionálních astronomů, ale i široké laické veřejnosti, se dostává do druhé poloviny.

 Na jeden pondělní den se toho událo až nad hlavu: desítky telefonátů, zájem médií, pro která v "běžných" dobách skoro neexistujeme, a k tomu ještě pravděpodobně kámen z nebe, jenž nám sem po tom všem spadl. Další den, ve středu 10. května, byl ve znamení očekávaného příjezdu pracovníků Astronomického ústavu v Ondřejově. Doktor Jiří Borovička a ing. J. Boček, kteří měli dorazit v odpoledních hodinách, chtěli převzít i doplnit náš prozatímní seznam pozorování. Informací od náhodných svědků totiž nadále přibývalo, určitě proto, že o celém úkazu začaly poměrně dosti masivně informovat noviny. V některých se psalo "jenom" o úkazu, jinde i o neblahých účincích této srážky s "kosmickým" tělesem.

Ještě před příjezdem souhlasil stále utajovaný nálezce s předáním potencionálního meteoritu pod podmínkou, že bude i nadále informován o dalších osudech objevu. Slíbit takovou maličkost bylo to nejmenší, co se dalo v danou chvíli udělat.

Hned odpoledne, kdy "ondřejováci" dorazili, jsme se dozvěděli o dalším videozáznamu bolidu -- tentokráte z Uherského Hradiště. Bylo na něm možné dokonce sledovat rozpad tělesa na několik segmentů a jejich další let podél původní dráhy. Kontakty byly i na třetího muže, který prý na Velké Javorině rovněž zachytil videokamerou sobotní úkaz, ten však údajně není moc výrazný, především díky velké vzdálenosti.

Tři nezávislá videa, to už je něco! Právě ta pomohla v následujících týdnech spočítat skutečnou dráhu tělesa v atmosféře a určit tak s vyšší přesností dopadovou elipsu, tedy prostor kde se mohly hledat další meteority.

Nebudu napínat a sdělím, že nálezce meteoritu nám, tedy vlastně pracovníkům astronomického ústavu, kámen vydal (mp3, 2.4 MB). Ti potvrdili domněnku, že se s největší pravděpodobností opravdu jedná o 210 gramů těžký -- kamenný meteorit.

Naše další cesta pak směřovala k autorovi videosnímku, panu Fabigovi do Ostravy --Hrabůvky. Zprvu naše jednání vypadalo tak, jakoby už ke snímku neměl co říct. Pak ho ale Jiří Borovička vyzval, aby jej ještě týž den doprovodil na místo odkud byly záběry pořízeny. V první chvíli to pan Fabig hodnotil jako docela dobrý žert -- jezdit takovou dálku jenom proto, aby přesně ukázal místo, kde toho sobotního dne stál.. Pak ale pochopil, že se o žert nejedná a že je tahle žádost myšlena zcela vážně V tu chvíli nejspíše uvažoval o tom, že už nikdy radši nebude točit záležitosti odehrávající se na obloze... Nicméně na skoro stokilometrovou cestu tam (a zpět) vyrazil.

Mezitím se však stala další důležitá událost. Ze statistiky jasně vyplývá, i když je to pěkná nuda, ta statistika, že denní bolid lze nad naším územím spatřit jen jednou za několik let. Ne vždy se však statistikou řídí i příroda. Bylo něco před půl osmou, když na hvězdárně zazvonil telefon: "Dobrý den, já nevím jestli je to možné, ale jak psali o tom v novinách, tak já jsem to viděla ale dneska před chvílí" Lidé jsou zblblí, teď budou vidět na obloze samé denní bolidy, pomyslel jsem si.

 Že to není telefonický vtip či zmatenost, jsem pochopil ve chvíli, kdy mi začaly na obrazovce mého ICQ problikávat zprávy od J. Duška, který psal: "mame dalsi denni bolid, ted, fakt nekecam." Že "nekecá" jsem věděl, neboť se telefony opět rozzvonily, podobně jako i na dalších hvězdárnám v celé republice. Ostatně i Instantní astronomické noviny vydali tuto zprávu: Teď si neděláme srandu! Máme tu další denní bolid. Zatím víme, že letěl nad jižním obzorem přesně v 19.16:25 (chyba asi minuta). Délka stopy odhadem 40 stupňů, modrofialový. To je šílené!!!

Že jsem se pomátl, si pravděpodobně myslel i doktor Borovička: "Ano, máme tu další bolidový kousek, dnes večer kolem 19:15 SELČ.". Tento bolid byl tentokráte nejlépe pozorovatelný z Jižní Moravy a Rakouska. Mezi náhodnými svědky se našlo opět mnoho zajímavých popisů, mezi ty "nej" pak asi patřil zážitek slečny Michaely Vedralové z Malešovic u Brna, která shodou okolností viděla jak sobotní tak i středeční bolid (mp3, 350 kB). Na to musí mít člověk štěstí snad přímo od nejvyššího.

Ale vraťme se zpět k meteoritu z Morávky. Cestoval společně s pracovníky astronomického ústavu do Prahy, kde se dostal pod lupu našemu přednímu odborníkovi na meteority: Dr. Petru Jakešovi z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ten z něj oddělil malý kousek, s hmotností kolem jednoho gramu, a provedl prvotní mineralogickou analýzu. Jeho závěr byl poněkud zarážející: Ano je to meteorit, kamenný chondrit některé vzácnější třídy, ale jsou na něm také evidentní stopy "pozemského" kovu. Kde se tam vzaly?

 "Dva meteority jsou lepší než jeden," řekl si pravděpodobně anonymní nálezce, a z meteoritu si dlátkem zřejmě kus odštípnul (viz pravá strana přiloženého snímku). Na památku nebo pro přilepšenou, kdyby z astronomů a mineralogů nic nekáplo. Jak to bylo doopravdy, už asi nezjistíme.

Meteorit se tedy ocitl v rukou odborníků. Čekala jej však ještě další cesta -- do izotopové laboratoře Assergi v Italských Alpách. Bohužel, když už dá příroda, zklame člověk. Vinou spediční služby sem dorazil až 16. května! I přesto jde patrně o nejrychleji prozkoumaný meteorický materiál po dopadu na zem. Analýza izotopů s krátkým poločasem rozpadu snad prozradí stáří meteoritu i dobu, po kterou bylo původní těleso vystavováno působení kosmického záření a tedy, jak dlouho samostatně putovalo sluneční soustavou.

Další laboratorní analýzy křemičitanových minerálů meteoritu byly provedeny v Přírodovědném muzeu ve Vídni a u doktora Frýdy v Praze. Přesnou mineralogickou analýzou byl upřesněn typ chondritu na H5-6, což je nejběžnější skupina chondritů, tedy kamenných meteoritů, jež v drtivé většině pocházejí z planetek typu Vesta hlavního planetkového pásu mezi Marsem a Jupiterem.

První meteorit měl po přesném vážení 214 gramů. Nebyl však jediný, který se podařilo najít. K tomuto řekněme "prvoroznci" se v následujících dnech přidaly další dva. Stejně jako u prvního se sice nejednalo o žádné "giganty", ale i tak. Byly to kabrňácké úlovky.

Tomáš Havlík
Zdroj: (pokračování příště)
 

The Piper At The Gates of Dawn

O tom, že astronomie může být velmi vzrušující, jsme psali už mnohokrát. O tom, že astronomie používá "hifi-scifi" techniku, taky. Ale pořád je to nic ve srovnání s tím, co na nás čeká. Dnes si pootevřeme digitální dveře nedaleké budoucnosti.

 Sledování gama záblesků je prozatím doménou buď velkých dalekohledů nebo velké náhody. I relativně malý přístroj totiž může zobrazit pár fotonů z katastrofy, která se udala kdysi dávno v nepředstavitelně vzdáleném vesmíru -- musí být ale připravený. Právě o to se přitom pokusí nový projekt. Máte-li alespoň trochu digitálního ducha, nastražte uši.

Základní myšlenka není rozhodně nikterak novátorská, ba dokonce by se dalo říct, jsme o ní že už několikrát informovali také prostřednictvím Instantních astronomických novin. Dozrál ale čas, kdy lze úspěšně zapojit do projektu sledování optických protějšků gama záblesků i široké pole amatérů, kterým dodnes chyběl některý z dílů pozorovatelského "lega". O co vlastně jde?

Máte-li dalekohled, CCD kameru, e-mail a chuť pozorovat, můžete se zapojit do celosvětového projektu monitorování optických protějšků gama záblesků (GRB -- Gamma Ray Burst). Díky tomu, že se na nejrůznějších místech sluneční soustavy nachází už několik satelitů (HETE, BeppoSax, NEAR, Ulysseus...) s detektory záření vysokých energií, můžeme s relativně velkou přesností určovat místo, odkud na nás zajímavý gama záblesk blikl. V kombinaci s elektronickou poštou pak není žádný problém doručit tuto informaci do (téměř) libovolného místa na Zemi během několika sekund. A dovedu si představit, že pípne-li vám na mobilním telefonu "alert" (tedy upozornění) na gama záblesk, popadnete košili a rozeběhnete se k dalekohledu, který třeba sleduje i jiný objekt (mající ale v té chvíli mnohem menší prioritu).

Na prvním místě je čas!
Přiložená tabulka obsahuje odhady jasnosti pohasínajícího optického protějšku typického gama záblesku. Na dvacátou velikost klesne za několik hodin po události (autor Scott Barthelmy a Jerry Fishman).
 čas po záblesku maximální jasnost minimální jasnost

 10 minut

 12,6 mag

 15,6 mag

 30 minut

 14,0 mag

 16,6 mag

 1 hodina

 14,9 mag

 17,4 mag

2 hodiny

 15,8 mag

 18,5 mag

 4 hodiny

 16,6 mag

 19,7 mag

 6 hodin

 17,2 mag

 20,3 mag

 24 hodin

 18,2 mag

 24,0 mag

A tak, jako dnes amatéři plodí světelné křivky zajímavých proměnných hvězd nebo explodujících a exotických supernov, budou se během několika nejbližších letech objevovat v odborném tisku také světelné křivky (tedy závislosti měřené jasnosti na čase) stále ještě tajemných záblesků záření gama. Přesněji řečeno jejich optických projevů, protože gama záření CCD kamery pochopitelně nedetekují.

Možná si říkáte, k čemu je to vlastně dobré? Inu, pračku to za vás neopraví, ani nádobí to neumyje. Ale podobně jako jiné metody astronomického výzkumu mohou taková měření do značné míry pomoci astronomům porozumět dějům, které k gigantické explozi vedou. Při běžném gama záblesku se totiž uvolňuje až milionkrát více energie než při výbuchu supernovy.

Je proto dosti nepříjemné, neznáme-li ani náznakem zdroj takového ohňostroje. Přestože již několik desetiletí probíhají vášnivé diskuse o progenitorech gama záblesků, není vůbec jasné, jak je to doopravdy. Modely, které předpokládají například srážku dvou neutronových hvězd, ale i jiné, jsou bohužel značně nezávislé na tom, co pozorujeme. Přímých měření, které by nám mohly pomoct určit povahuje zdroje je zatím velmi málo. Budeme-li tedy mít katalog světelných křivek gama záblesků, dobrá spektra z velkých dalekohledů, najdeme možná nové závislosti mezi jasností, vzdáleností a tak snad i povahou zdroje výbuchu. A o tom přeci astronomi je.

Pokud se tedy chcete o celoplanetární alertové síti dozvědět něco víc, projděte si stránku společnosti AAVSO (http://www.aavso.org/grb/), jež na svá bedra vzala nelehký úkol organizovat a po technické stránce zajistit informovanost amatérů, stránky satelitů HETE, BeppoSax a nakonec třeba i naše IAN. Protože o gama astronomii rozhodně nepíšeme naposledy.

Rudolf Novák
Zdroj: Podle Internetu a Nasa Science News
 

Rokycanský přístrojový zvěřinec

O víkendu proběhl v Rokycanech již tradiční Seminář majitelů a konstruktérů amatérských dalekohledů, který pořádá rokycanská hvězdárna ve spolupráci se Štefánikovou hvězdárnou na Petříně. I letos byl seminář věnován především technikám používaným při stavbě a odlaďování nejrůznějších optických soustav, se zvláštním důrazem především na rozličné soustavy zrcadlové. A konkrétně na pravděpodobně amatérsky nejdostupnější a nejpřístupnější přístroj -- dalekohled newtonova typu na dobsonově montáži.

 Program začal již v pátek večer na hvězdárně v Rokycanech, kde se sešla většina účastníků, volně konverzovala a užívala velmi dobrých grilovaných klobás. Příroda se zachovala naprosto neočekávaně -- těsně po setmění se obloha naprosto roztáhla, takže účastníci, kteří s sebou měli dalekohled, jej ihned vybalili a my se pak jen kochali rychlými pohledy na vybrané objekty hlubokého nebe a planety.

Přednáškový program začal až druhý den ráno v budově Základní školy T. G. Masaryka. Po prezentaci seznámil účastníky s všemi možnými vadami optických soustav z hlediska fyziky Ing. Jiří Čáp. Jeho přednáška přinesla zcela jistě mnoho zajímavého a skutečně nezkreslený a rigorózní pohled na pojmy jako je astigmatismus, koma nebo barevná vada. Následovala přednáška Ing. Jana Koláře o testování optiky, především pak různých druhů dutých zrcadel. Jednoduchým a přijatelným způsobem vysvětlit účastníkům, jak se zjišťují skutečné tvary broušených zrcadel pomocí foucoltova a ronchiho testu a současně presentoval vlastní vylepšení uvedené metody.

Odpoledne zahájila svoji činnost astroburza, kde někteří z účastníků prodávali optiku svoji nebo jinde získanou, velký obrat zcela jistě zaznamenal jednak stoleček petřínské hvězdárny, neboť právě zde bylo možné získat novou Hvězdářskou ročenku na rok 2001 a stoleček hvězdárny rokycanské, kde došlo na prodej nejrůznějších publikací s astronomickou tematickou, od pohlednic až po skripta. V druhé místnosti pak předváděl Ing. Kolář proměřování optiky v praxi, takže si každý mohl ověřit, že jeho poučná přednáška není jen výmyslem, ale že praxe skutečně funguje tak, jak řekl.

O půl čtvrté nastoupil do přednáškového sálu Ing. Georgij Karský, aby prozradil účastníkům taje navigačního systému GPS. Večer zakončovaly krátké příspěvky jednotlivých účastníků, které si se svým obsahem v ničem nezadali s hlavními přednáškami dne. Informace z těchto příspěvků mě v mnoha ohledech překvapily, například příspěvek jednoho z účastníků (bohužel jsem v nastalém šumu nezachytil jeho jméno) názorně pomocí vytvořeného software ukázal, že i kdyby se stmelila všechna tělesa menší než Venuše dohromady (Mars, měsíce planet a planetky hlavního pásu), tak by to nikdy nedalo ve výsledném efektu těleso stejných rozměrů, jako je Země; údajně mělo jít o materiál pro sci-fi povídku. V dalším příspěvku RNDr. Zbyněk Melich z Vývojové optické dílny AV ČR v Turnově presentoval činnost VOD a její souvislost a návaznosti na stavbu amatérských dalekohledů a amatérskou astronomii vůbec. V podobném duchu se neslo představení nově vznikající Přístrojové a optické sekce České astronomické společnosti, vydávající zpravodaj Čočka, jehož nulté číslo se nám dostalo do rukou. Škoda jen, že zatím v jeho vydání převažují články s tématikou astronomické optiky převzaté jednak z IAN a pak z Horkých astronomických novinek Pavla Kotena. Myslím si, že v podobném časopise by se mělo vyskytovat více původních autorských článků.

Zřejmě nejzajímavějším účastnickým příspěvkem byla krátká vizuální show Libora Šmída o používání videokamery v astronomii. Nejprve velmi podrobně vysvětlil, jak všechno funguje, jak se vyrovnal s malou rozlišovací schopností kamery, jak ji připevnil za okulár dalekohledu a jak vkládal do obrazu přesný časový údaj z přijímače DCF, což bylo následováno velmi pěknými a kvalitními záběry zákrytů hvězd Měsícem, ale také velkých planet, jako je Jupiter nebo Saturn, které si nic nezadaly s pohledy pouhým okem. Synopsi přednášky lze nalézt na internetu včetně několika obrázků získaných digitalizací natočeného videosignálu.

Sobotní večer zakončila dvě videa z loňského úplného zatmění Slunce a v neděli ráno ještě následovaly dvě přednášky takříkajíc trošku od tématu.

Celkově musím říci, že seminář byl velmi povedený, protože jsem na něj přijel jako naprostý laik a hlavně zájemce o stavbu amatérského dalekohledu, zatímco jsem odjížděl vybaven informacemi, které bych jinak velmi těžko sháněl. Nadšený amatér zde pak mohl při volné diskusi získat spoustu cenných rad od zkušenějších kolegů, velmi mě potěšila všeobecná vstřícnost všech lidí, které jsme zpovídali, přestože šlo o soukromé živnostníky nebo ředitele velkých společností, neváhali s námi ztratit nejednu minutu a trpělivě odpovídali na naše mnohdy až dotěrné a téměř osobní otázky bez jakéhokoliv odporu.

Jsem opravdu rád, že jsem se semináře zúčastnil, protože až na pár drobností (například velmi špatná akustika v přednáškovém sále) nebylo co vytknout, za což patří organizátorům velký dík.

S jistým nepochopením se setkalo pozvání firem dovážejících a prodávajících komerční astronomickou optiku, neboť dle slov Pavla Suchana z petřínské hvězdárny se z devatenácti pozvaných firem nedostavila ani jediná. Lze jen spekulovat, proč se tak stalo, přitom krátké presentace jednotlivých firem by mohly přinést určitě více užitku za mnohem menší cenu, než inzeráty v nejrůznějších publikacích.

Takže pokud chcete stavět dalekohled, rozhodně přijeďte příští rok do Rokycan. Dozvíte se zde všechno, co k tomu potřebujete.

Michal Švanda
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...