:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

286. vydání (19.10.2000 )

Foto Clementine (uprava IAN) Možná jste na to také někde narazili. Ve Velké Británii žije filuta -- jistý Francis Williams, který prodává pozemky na Měsíci. Vážně, za jeden hektar inkasuje 37 a půl libry. Získáte tak právo na těžbu nerostů a mapu s vyznačeným územím, které vám patří. Stejně jako jistý Dennis Hope z Kalifornie, jenž vlastní podobnou firmu, postavil celý podnik na chartě Organizace spojených národů o vlastnictví kosmických těles, podle které "vnější vesmír, včetně Měsíce a dalších vesmírných těles, nepodléhá vlastnickým nárokům a svrchovanosti národů..." Ovšem protože nic neříká o nárocích jednotlivce, prohlásil se vyčůraný podnikatel vlastníkem všech vesmírných těles ve sluneční soustavě: osmi planet a 51 měsíců... Až potud to vypadá jako naprostá blbost. Vždyť obdobným způsobem si můžeme nárokovat třeba korunovační klenoty, lidské sny či mořskou vodu. Háček je ale v tom, že tento šílený nápad zřejmě vydělává nemalé částky v řádu stovek tisíc dolarů ročně!
Samozřejmě je možné, že jsou oba příběhy smyšlené, že patří mezi běžné novinářské kachny, které zaplnily prázdné místo na poslední stránce novin. Ale na druhou stranu, z toho i tak příliš dobrý pocit nemám. Rozumějte, rozhodně mi není líto peněz naivních lidí, kteří těmhle vykutáleným "agentům s teplou vodou" sedli na lep. Jejich chyba, za blbost se platí. Podomní prodej jinoplanetnických pozemků ovšem považuji za nebezpečný precedens. Na rozdíl od neškodného kšeftování se jmény jednotlivých hvězd, jsou tělesa sluneční soustavy příliš blízko. Dříve nebo později se k nim vydají sondy a časem i člověk. Mezinárodní právo vztahující se na dění v kosmickém prostoru -- zatím stále ještě v plenkách -- tak začíná být čím dál tím nezbytnější. Včas připravené předpisy, ať už se to může zdát na první pohled zbytečné, tak mohou předejít budoucím velmi vážným sporům.

Jiří Dušek

 

 

 

Evropa v následujícím desetiletí

Vědecká komise Evropské kosmické agentury v minulých dnech jednomyslně podpořila několik výjimečných projektů, které menšímu rivalovi americké NASA zajistí nejen dnes vydobyté postavení, ale navíc umožní i důkladný průzkum vybraných částí blízkého i vzdáleného vesmíru. Finanční injekce by se proto v letech 2008 až 2013 mohlo dočkat těchto pět misí:

  • Výprava BepiColombo (ve spolupráci s Japonskem) bude mít spadeno na Slunci nejbližší planetu. V rámci tzv. základních projektů se na cestu vydá v roce 2009 a z oběžné dráhy bude prostředí Merkuru studovat zhruba dva roky. Před nepříjemným zářením ji ochrání speciální štít a dost možná s sebou vezme i malý výsadkový modul.
  • Základy mise GAIA stojí na úspěchu sondy Hipparcos. Během několika roků proměří polohu a vektory rychlosti pro setinu všech hvězd v naší Galaxii. Kromě vlastních pohybů s sebou totiž ponese i detektor radiálních rychlostí (ten Hipparcos neměl). Astrofyzikální dopad takové mapy nelze ani předvídat, GAIA však neodletí dříve než v roce 2012. Třítunovou observatoř vynese Ariane 5 jeden a půl milionů kilometrů daleko od Země, na dráhu kolem Slunce, do Lagrangeova bodu L2.
  • Laser Interferometer Space Antenna (LISA) bude prvním gravitačním dalekohledem v kosmickém prostoru. Ve spolupráci s NASA odstartuje někdy za deset roků na oběžnou dráhu kolem Slunce trojice družic, které budou pomocí laseru s maximální možnou přesností měřit vzájemnou polohu (na základně dlouhé kolem pěti milionu kilometrů).
  • New Generation Space Telescope je vlajkovou lodí NASA v nejbližších dvaceti rocích. Stejně jako v případě Hubblu bude u výroby a provozu asistovat i spojená Evropa.
  • Počítá se také s nástupcem veleúspěšné sluneční observatoře SOHO, která z Lagrangeova bodu L1 ve vzdálenosti jeden a půl milionu kilometrů sleduje dění na povrchu i v atmosféře Slunce, a Ulysseus, jenž pro změnu obíhá v rovině kolmé na rovinu ekliptiky. Solar Orbiter se bude na své dráze přibližovat ke Slunci až na rekordních 30 milionů kilometrů. V době se přitom poletí stejně rychle, jako pod ním otáčející povrch, takže se po relativně dlouhou dobu zaměří na jedno místo. Pravidelně nám přinese informace o složení slunečního větru i nabitých částic. Navíc, každé přiblížení sondu navede na dráhu s o něco větším sklonem k rovníku, proto se na naší nejbližší hvězdu podívá z více stran.
  • V záloze pak zůstává astrometrická observatoř Eddington, která bude vybavena zrcadlem o průměru jeden metr, s nímž se podívá na oscilace hvězd, tzv. hvězdotřesení, a také jejich zákryty slabými planetami. Její výsledky poslouží při ověřování modelů vnitřních částí nejrůznějších hvězd. Prohlédnout by měla na 50 tisíc exemplářů, u 700 tisíc stálic by pak pátrala po drobných planetách.
To ale není všechno. Komise dále doporučila spolupracovat na katalogu potenciálně nebezpečných blízkozemních těles, které by se mohly v budoucnu střetnout se Zemí, a mírnou dotací i podpořit dva evropské projekty, jež se realizují mimo kosmickou agenturu: francouzský COROT (opět zaměřený na hledání vzdálených planet) a mise MICROSCOPE: MICROSatellite "ŕ traînée COmpensée" pour l'Observation du Principe d'Equivalence. Skutečně se tedy máme na co těšit.
Jiří Dušek
Zdroj: ESA News
 

Zlaté století astronomie - díl první

Z nepřeberného pokladu nových pozorování i odvážných teorií, které jsou součástí historie astronomie 20. století, jsme vybrali jen něco málo. Nabízíme vám nejen popis strhujících výsledku soudobé astronomie, ale i vylíčení cest a okolností, jež k epochálním objevům vedly. Tímto ohlédnutím zpět chceme také vzdát hold všem slavným i zcela bezejmenným ženám a mužům, kteří se o dnešní znalosti lidstva o vesmíru zasloužili.

 Rádio Instantních astronomických novin si vám dovoluje nabídnout záznam první přednášky Zdeňka Pokorného "Zlaté století astronomie", proslovené desátého října na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Témata jsou jednoznačná: Velká debata, Vesmír se rozpíná, Nová okna do vesmíru.

 

Měsíc zakryje Jesličky

Nastávající víkend bude ve znamení pěkné podívané, při které náš nejbližší soused zakryje dobře viditelnou otevřenou hvězdokupu Jesličky (M 44) ze souhvězdí Raka.

Repro IAN V pátek 20. října krátce před jedenáctou hodinou večerní se nad východní obzor vyhoupne couvající srpek Měsíce. Přímo na hranici světla a stínu snadno rozeznáte i malým loveckým dalekohledem krátery Plato, Eratosthenes a Clavius. Zapadající Slunce nám také vykreslí úžasné tvary jednoho z nejkrásnějších kráterů -- Koperníka, který se přímo nabízí k prohlídce velkým dalekohledem. Můžete v něm spatřit terasy na vnitřních stěnách jeho valů a rovněž množství sekundárních kráterů, rozprostírajících se kolem něho v úchvatných vějířích.

Noc z pátku na sobotu nám však kromě podívané na krátery nabídne i celou řadu zajímavých zákrytů hvězd. Vlivem oběhu Měsíce kolem Země se totiž náš soused neustále pohybuje po pozemské obloze -- za jednu hodinu se posune o svůj průměr směrem k východu. Při této věčné pouti zakrývá všechny hvězdy, které se mu směle postaví do cesty. Mezi tyto "ohrožené" objekty s nimiž se může kotouč Měsíce setkat, přitom nepatří pouze hvězdy ale i Hrstka otevřených hvězdokup. Mezi nejnápadnější hvězdokupy, kterým na rozdíl od mnohých jiných neubere na kráse ani oslnivý měsíční svit, patří hvězdokupy Jesličky (M 44) v souhvězdí Raka a Plejády (M 45) v souhvězdí Býka. Právě prvně jmenovanou hvězdokupu se Měsíc rozhodl v noci z pátku na sobotu zakrýt.

Pozorování takového úkazu je skutečně vzrušující podívanou. Není přitom zapotřebí žádný velký dalekohled, důležité však je, aby váš optický přístroj byl upevněn na stabilním stativu. V jiném případě můžete zákryt, jenž je dílem okamžiku, promeškat. Úkazy toho typu jsou samozřejmě nejlépe pozorovatelné na noční, neosvětlené straně měsíčního disku, kde neruší jeho silný svit. Vzhledem k sobotní fázi ubývajícího Měsíce, však všechny nápadné zákryty nastanou na jeho okraji, který míří směrem k západu. Znamená to, že budeme pozorovat převážně výstupy hvězd zpoza jeho disku.

Poloha Mesice 21. rijna v 0:20 SELC a smer jeho dalsiho pohybu.

Pokud nechcete takový náhlý okamžik nepromeškat, musíte alespoň přibližně znát místo, kde se má příslušná hvězda objevit. K tomu slouží tzv. rohový úhel (CA -- cusp angel). Je to úhel místa zákrytu, měřený od nejbližšího okraje měsíčního srpku. Úhel je obvykle severní (N) nebo jižní (S), avšak blízko úplňku může být i východní (E) nebo západní (W).

Protože časy a místa jednotlivých zákrytů závisí na zeměpisné poloze vašeho pozorovacího stanoviště, najdete v naší tabulce orientační přehled okamžiků jak pro Prahu, tak pro Valašské Meziříčí.

Přehled zákrytů v sobotu 21. října (v letním čase).
Číslo v závorce udává rohový úhel úkazu.
Hvězda Hvězdná velikost Praha Valašské Meziříčí
1. SAO 97976
6,7 mag
1h 21,0 min (44S) 1h 18,5 min (38S)
2. SAO 98010
6,7 mag
2h 9,2 min (66N) 2h 10,5 min (71N)
3. SAO 98013
6,9 mag
2h 10,4 min (62N) 2h 11,9 min (67N)
4. SAO 98018
7,4 mag
2h 20,7 min (66N) 2h 22,2 min (71N)
5. SAO 98024
6,3 mag
2h 23,0 min (61N) 2h 24,8 min (67N)
6. SAO 98019
6,9 mag
2h 28,1 min (74S) 2h 28,1 min (54S)
7. SAO 98032
6,8 mag
2h 30,1 min (48N) 2h 33,0 min (85N)

Sobotní představení z Jesličkami nám dokonce nabídne i tzv. tečné zákryty. Nastávají tehdy, nachází-li se pozorovatel přímo na okraji měsíčního stínu, který "vrhá" zakrývaná Mapka s misty jednotlivych vystupu pro Valasske Mezirici.hvězda. Může se stát, že vás stín zcela mine a vy jen pozorujete, jak se hvězda proplíží kolem okraje měsíčního disku, nebo naopak uvidíte běžný zákryt, kdy se hvězda nejprve schová a po určité době se objeví na opačné straně Měsíce.

V případě, že se však nacházíte přímo na hranici, můžete vidět, jak hvězda "kopíruje" terénní nerovnosti povrchu Měsíce a v závislosti na tom se postupně vstupuje a vystupuje. V případě Jesliček dojde v sobotu hned ke třem tečným zákrytům. V jednom případě se jedná o velmi nadějný úkaz, neboť zakrývaná hvězda bude poměrně jasná (6,4 mag). Dojde k němu zhruba ve dvě ráno letního času a stín se v tomto případě promítne přibližně na spojnici Valašské Meziříčí -- Brno. Zkuste to tedy, možná budete mít štěstí! Pohled z okna na zcela zataženou oblohu mi sice moc optimismu nedodává, ale určitě by byla škoda, kdybychom tento zajímavý úkaz promeškali.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Guide 6.0 a Occlut 4.20
 

Proxima není řecké písmeno

Právě jsem se díval do Hvězdářské ročenky a můj zrak padl na titulek "Hvězdy typu Mira Ceti". To je přece pěkná pitomost, takový název. Pak bychom mohli také říkat "hvězdy typu Sheliak Lyrae" a "hvězdy typu Algol Persei".

 Asi už vidíte v čem je problém. Mira, Sheliak a Algol jsou jména hvězd, nikoliv řecká písmena. Kombinace s genitivem jména souhvězdí se používá jen u takových kódových označení hvězd, která bez udání souhvězdí ztrácejí smysl. Kromě malých řeckých písmen jsou to občas latinská písmena (hlavně malá), běžněji tzv. Flamsteedova čísla a především označení proměnných hvězd (které nebyly už dříve označeny písmenem) podle Argelandera (tj. např R nebo SW) nebo nověji kódem V####, kde #### je pořadové číslo vyšší než...

Ale Mira, Sheliak, Algol, to jsou rovnou jména hvězd. U dvou posledních se na jejich proměnnost přišlo až po jejich pojmenování, Mira si své jméno vysloužila právě svými podivuhodnými změnami.

Podobných hvězd jako je Mira je více, a říká se jim stručně miridy. Podle Algolu se zase jmenují algolidy. Pokud ale chceme vypadat učeně, můžeme říkat "hvězdy typu omíkron Ceti" nebo "hvězdy typu beta Persei", což je totéž jako miridy a algolidy.

Proxima
trpí podobným mrzačením. Opět je na vině asi skutečnost, že lidé s jistými mezerami ve vzdělání (nebo nedbale formulující) mají dojem, že Proxima je řecké písmeno. Není, stejně jako Mira. Mira je jméno nepříliš staré, a Proxima dokonce jedno z nejnovějších. Stačí umět i jen anglicky, aby si člověk vzpomněl, že proximity je blízkost (a miracle zázrak), a už odhadne, proč se tak ty hvězdy jmenují. Proxima je prostě blízká (dokonce vůbec nejbližší, což ale jméno už netvrdí) stálice.

Proxima je vskutku v souhvězdí Kentaura, jak asi víte, ale to není součástí jejího jména. Tak to tam nepleťme!

Blízké stálice si zaslouží ještě dvě poznámky. Ač je Proxima nejbližší, slavná je trochu nezaslouženě a nevhodně. Není divné, že jste tak slavnou hvězdu ještě neviděli? Pravda, ona je u nás pořád schovaná pod jižním obzorem, ale ani Australané na tom nejsou o moc lépe. Proxima totiž vidět není, leda dost velkým dalekohledem. Ale jen o chlup dál je druhá nejjasnější stálice na nebi, totiž Toliman (aneb alfa Centauri). Proxima je jen jejím satelitem, momentálně trošičku bližším než je Toliman sám. Je vhodné vždy mluvit o celé soustavě, dvojitém Tolimanovi s Proximou.

Druhá poznámka je vlastenecká. Proč se učit jen o cizím nejbližším hvězdném systému, když máme svůj severní, který je navíc ještě jasnější a tedy samozřejmě lepší? Ano, ta nejjasnější stálice vůbec, Sírius, je také tou nejbližší, kterou běžně vídáme. Je sice dvakrát dál od nás než soustava Tolimanu, ale při desetinásobném výkonu je i tak o hodně jasnější. Navíc je pozoruhodnější astrofyzikálně i historicky (jde o dvojici těles, z nichž jedno je tzv. bílý trpaslík). A pokud byste chtěli ještě bližší hvězdu, můžete se na ni podívat dalekohledem a být pyšní, že má před Proximou jednu prioritu. Slabá je sice zhruba stejně, ale zato je to "nejnepořádnější" stálice, utíká totiž mezi těmi ostatními tak rychle, že to postřehnete už ze dvou náčrtků pořízených v rozmezí dvou tří let. Mám samozřejmě na mysli Barnardovu hvězdu, podobně malou a chladnou, jako je Proxima. Ta je tedy druhým nejbližším hvězdným systémem, na rozdíl od Tolimanu a Síria asi jen jednočetným.

 O Arkturu, Arkturovi
Další označení, které mě čím dál více zlobí, je zmršený první pád jména Arcturus. Při skloňování samozřejmě vypouštíme řeckou nominativní koncovku a také můžeme psát foneticky, takže "vidím Arktura", "mluvím o Arkturovi" nebo neživotně "o Arkturu". Ale v nominativu, čili v prvním pádě, je potřeba použít originální řecko-latinskou podobu jména. Je to stejné jako u hvězdy Antares (Antara, Antarovi...), Sirius, Canopus. Podoby "Antar", "Siri", ,"Canop" jsem naštěstí ještě neviděl, proč tento osud potrefil zrovna Arktura, nevím.

Mohli byste namítnout, že přece jsou latinizovaná řecká jména, kde i v nominativu užíváme počeštěnou podobu. Ano, např. v případě slova pegas či kentaur. To jsou slova zdomácnělá, označující typ koně (s křídly, resp. s lidskou hlavou a přídavným trupem místo pouhé koňské hlavy). Při označování souhvězdí, tedy když jde o jméno s velkým písmenem, je latinské označení také na místě, tedy Pegasus a Centaurus, ale vzhledem k pravděpodobné personifikaci je asi Pegas a Kentaur také přijatelný. Oba jsou nám (jako bájné bytosti) známí, a plné počeštění asi nevadí. Arcturus ale není žádný od dětství známý hrdina z Petiškových řeckých bájí, a tak jej nechme na pokoji. To už bychom spíše mohli znásilnit Herkula. Líbilo by se vám označení "Herkul"?

O Íó
Snad ještě častěji než s vyslovovaným Arkturem se setkáváme s informacemi o nejbližší Jupiterově oběžnici, měsíci Íó (na nebi Arcturus doufám vídáme častěji, nebo to štěstí nemáte?). Ten má krásné jméno, stejně jako ostatní tři satelity Jupiteru. Má i stejný mytologický osud, totiž stal se cílem Jupiterovy (Diovy) vášně. Vlastně stala, stejně jako Európa a Kallistó, jen Ganymédes byl mládenec.

Pochopitelně, v čistě anglických textech nejsou žádné čárky, a pokud se už nějaká objeví, tak nad malým písmenem, kde je na to dost místa. Nad velká písmena obvykle už angličtí typografové čárky dát nedovedou nebo dávají neradi.

Ale nám Čechům to problém nedělá, jinak bychom byli všichni v jednou Cechu, a cechy zaplaťpámbu v novověku nepřežily (dnes by je musel antimonopolní úřad zrušit). Íó si čárku zaslouží a nám tím poslouží, že ji můžeme pěkně vyslovovat i skloňovat. Při krátké, jednoslabičné výslovnosti jsou s tím hrozné potíže, je to takové neslovo. Dvě slabiky jsou na pojmenování měsíce potřeba, v tomto případě kvantita jednoznačně přináší novou kvantitu.

 Plejády
jsou jistě tak běžným slovem, že jeho výslovnost je už pevně zakotvená. Kromě hvězdokupy se s malým písmenem takovým slovem označuje i skupina jiných bytostí než nymf, ale zpravidla též alespoň nějakých od kumštu. Ustálená spojení jsou proto obvykle podobné sousloví "plejáda umělců".

Přesto je dobré vědět, že pokud uvádíme antické označení hvězdokupy, pak nám také pomůže při výslovnosti správná kvantita. Psáno bez čárek, není jasné, jak vyslovit skupinu tří samohlásek uprostřed slova Pleiades. Místo toho, abychom to nějak zamumlali, můžeme říci správně a pěkně Pléiadés, tedy ještě názorněji Plé-iadés. Zkrátka "ei" zde není žádnou dvojhláskou znějící jako j, ale naopak je to konec jedné slabiky a začátek druhé.

Dokonce i české jméno lze vyslovit, pokud je píšeme trochu starobyleji, jako Plé-iady, i když je budeme psát asi jen Pleiady. Když ale nebudeme šetřit čárkama a napíšeme Pléiady nebo plné Pléiadés, chyba to nebude a pomůžeme všem, kteří starořecky a latinsky plynně nehovoří.

Poznámky:
Sírius se asi píše s krátkým i. Ale já jej vyslovuji dlouze a dále v textu propaguji kvantitu samohlásek, tak i zde píšu í. Velká chyba to asi není, ledaskomu to může pomoci, když výslovnost nezná. Berme to jako texty pro začátečníky v ruštině nebo chorvatštině -- pro ně se také kvantita vyznačuje, ač jinak se ve psaném textu vynechává.
Kvantita je délka hlásky. Prodloužíme li I, dáme mu kvantitu. Když vyslovíte Íó, představíte si snadno krásnou dívku nebo možná divokou oběžnici Jupiteru. To je jistě kvalitnější informace než nepatřičné přitakání nebo otázka, že jó?

Jan Hollan
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...